Právo nebýt mučen Lidská práva a soudnictví Brno, 26. října 2009 Jana Koláčková Právo nebýt mučen n„Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému ponižujícímu zacházení nebo trestu.“ n nVšeobecná deklarace lidských práv (1948), čl. 5 nMezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966), čl. 7 + ochrana před lékařskými experimenty nEvropská úmluva o ochraně LP (1950), čl. 3 nListina základních práv a svobod, čl. 7 odst. 2 n(Ženevské konvence) n Právo nebýt mučen 2 nÚmluva (OSN) proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání n - CAT 1984 (ČR 143/1988 Sb.) n - Opční protokol (2003) - SPT n - Podvýbor proti mučení, JUDr. Zdeněk Hájek (2006 – 2012) nEvropská úmluva (RE) proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, n - CPT 1987 (ČR 9/1996 Sb.) n - Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Dr. Anna Šabatová n všechny se zabývají třemi formami zacházení – co spadne do některé z nich záleží podle ESLP na povaze a kontextu zacházení, trvání, na vyvolaných psychických a fyzických účincích, na pohlaví i věku osoby, která je mu podrobena (dle Vilvarajah proti UK 1991 a dalších) Institucionální zabezpečení nÚmluva OSN proti mučení a jinému nelidskému zacházení a trestání nvlastní kontrolní mechanismus: n - Výbor proti mučení n - předkládání zpráv, každé 4 roky n - závěrečná doporučení – 2004, 3. periodická zpráva n - Podvýbor pro prevenci mučení n - šetření na území státu Úmluva disponuje vlastním kontrolním mechanismem zakotveným v části druhé, která předvídá zřízení Výboru proti mučení jako orgánu příslušného pro posuzování dosažení úrovně plnění závazků z úmluvy. Úroveň implementace hodnotí Výbor proti mučení na základě informací získaných ze zpráv pravidelně (každé čtyři roky) předkládaných smluvními státy podle čl. 19 úmluvy, dále pak z podkladů poskytnutých specializovanými orgány a mezinárodními a nevládními organizacemi. Po vyhodnocení uvedených materiálů a jejich projednání se zástupci státu vydá Výbor proti mučení závěrečná doporučení, která by smluvní státy ve snaze zlepšit úroveň dodržování závazků vyplývajících z úmluvy měly naplňovat. Kromě projednáváni zpráv smluvních států, zakotvuje úmluva i další kontrolní procedúry, a to provedení důvěrného šetření, posouzení oznámení státu a posouzení oznámení jednotlivců. Institucionální zabezpečení 2 nEvropská úmluva o zabránění mučení a jinému nelidskému a ponižujícímu zacházení a trestání n - Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT) může: n - vstupovat do míst, kde se nachází nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě n - bez omezení se v těchto místech pohybovat n - získat veškeré nezbytné informace n - mluvit bez přítomnosti 3. osob s osobami omezenými na svobodě Po skončení návštěvy vydá CPT závěrečnou zprávu o skutečnostech zjištěných během ní, která tvoří základ pro následnou spolupráci smluvní strany a CPT, jejímž cílem je zlepšit situaci ve světle doporučení CPT. CPT dosud uskutečnil tři pravidelné návštěvy České republiky, a to ve dnech 16. – 26. února 1997, 21. - 30. dubna 2002 a 27. března – 7. dubna 2006. Svoji první ad hoc návštěvu, zaměřenou na provádění kastrací a zacházení s doživotně odsouzenými, uskutečnil CPT v roce 2008. Oprávnění CPT CPT je na základě úmluvy oprávněn zejména vstupovat do míst, kde se nacházejí osoby zbavené svobody, včetně práva pohybovat se v těchto místech bez omezení, získat veškeré veškeré informace, které jsou nezbytné pro uskutečnění jeho úkolu, a rozmlouvat bez přítomnosti jiné osoby s osobami zbavenými svobody Institucionální zabezpečení 3 nCPT n - pravidelná návštěva v roce 2006 n - ad hoc návštěva 2008 n - ad hoc návštěva 2009! nAktuální problémy n - kastrace sexuálních násilníků n - zacházení s doživotně odsouzenými n - přístup do zdravotnické dokumentace Institucionální zabezpečení 4 nStatut Rady vlády pro lidská práva n nVýbor RVLP pro zabránění mučení a jinému nelidskému a ponižujícímu zacházení a trestání n nVeřejný ochránce práv - detence Právo nebýt mučen 3 nTvrdé jádro lidských práv n - právo na život, zákaz mučení, zákaz otroctví a nevolnictví, zákaz retroaktivity trestního zákona n - neomezitelné právo (a contrario čl. 9, 10, 11 EÚ) n - stát od nich nemůže odstoupit (čl. 15 EÚ) n „Základní normy, z nichž mají prospěch všichni a všude, za všech okolností.“ n Viz MSD (1986): Vojenská a polovojenská činnost v Nikaragui n F. Sudre dovozuje co je tvrdé jádro ze srovnání nejdůležitějších mezinárodních úmluv – Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a Americké úmluv o lidských právech. Čl. 15 EÚ Odstoupení od závazků v případě ohrožení 1. V případě války nebo jakéhokoli jiného veřejného ohrožení státní existence, může každá Vysoká smluvní strana přijmout opatření k odstoupení od závazků stanovených v této Úmluvě v rozsahu přísně vyžadovaném naléhavostí situace, pokud tato opatření nebudou neslučitelná s ostatními závazky podle mezinárodního práva. 2. Podle tohoto ustanovení nelze odstoupit od článku 2, kromě úmrtí vyplývajících z dovolených válečných činů, a článku 3, 4 (odstavec 1) a 7. MSD MSD v rozhodnutí Vojenská a polovojenská činnost v Nikaragui[42] z roku 1986 dále vyslovil názor, že právo na život, spolu s právem nebýt mučen a právo na zákaz zpětné účinnosti trestního zákona tvoří humanitární minimum, zaručené ve společném článku 3 ŽÚ a taktéž v Martensově klausuli.[43] Tato pravidla označil za elementární výraz respektování lidskosti, jež musí být dodržován za všech okolností, ve válce i v době míru.[44] MSD aplikoval tato pravidla nikoli jako smluvní, ale jako obecně platná obyčejová pravidla.[45] MHP tak nachází uplatnění i mimo ozbrojený konflikt jako obecně platné obyčejové mezinárodní právo jak v případech nedefinovaných ŽÚ tak například v zemích, kde nebyly přijaty mezinárodní úmluvy na ochranu lidských práv[46] . MSD v tomto rozhodnutí zdůraznil povinnost států zachovávat minimální standard ochrany čl.3, jež vyplývá jak z Ženevských úmluv, tak z obecných zásad humanitárního práva.[47] Právo nebýt mučen 4 nPozitivní závazek státu n - přijmout opatření proti „špatnému zacházení“ a zajistit „účinný vyšetřovací systém, který je schopen vést k určení a potrestání osob, jež jsou za takové jednání odpovědné“. n - viz Assenov a další proti Bulharsku, rozsudek ESPL z 28. října 1998, stížnost č. 24760/94. n - ČR problém s vyšetřováním trestné činnosti policistů (čl. 2, čl.3) Judiaktura došla k tomu, že, aby došlo k naplnění negativního závazku „nemučit“ - nečinnit, musí stát zároveň jednat, pokud k mučení dojde. Právo nebýt mučen 5 nObrácené důkazní břemeno n - „Pokud o podrobnostech týkajících se špatného jednání mohou vědět výlučně státní orgány, jako je tomu v případech jednání v celách předběžného zadržení nebo ve vazebních věznicích (…) důkazní břemeno je na straně státních orgánů, které musí předložit uspokojující a přesvědčivé vysvětlení“. n - viz např. Salman proti Turecku, rozsudek ESLP z 27.6.2000, stížnost č. 21986/93 n n - stěžovatel musí Soudu „nad rozumnou pochybnost“ prokázat, že k napadenému jednání došlo n V řízení před ESLP nese zpravidla důkazní břemeno stěžovatel, vzhledem k tomu, že soud dospěl k tomu, že je pro některé stěžovatele – a zvlášť ty kteří byli podrobeni nelidskému zacházení, mučení v místech, kde jsou omezeni na svobodě – nemožné dodat důkazy – jejich vytvoření závisí na státních orgánech – tak došli k závěru, že důkazní břemeno nese stát. Obsah práva nebýt mučen nNikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému ponižujícímu zacházení nebo trestu n - Rozlišení jednotlivých forem zakázaného zacházení záleží na povaze a kontextu zacházení, trvání, na vyvolaných psychických a fyzických účincích, na pohlaví i věku osoby, která je mu podrobena n - viz Vilvarajah proti Spojenému království, ESLP, rozsudek ze dne 30.10.1991, stížnost č. 13163/87 a další Právo každého nebýt za žádných okolností mučen nebo podroben krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Irsko proti Spojenému království, rozsudek ze dne 18.1.1978, Obsah práva nebýt mučen II. -Objektivní i subjektivní test viz separátní stanovisko soudce Zekii k rozsudku ve věci Irsko proti Spojenému království, ESLP, 18.1.1978, stížnost č. 5310/71. „nemocný stařec x wrestler“ n -Chráněné hodnoty: lidská důstojnost a fyzická a psychická integrita n -Selmouni proti Francii, rozsudek ESLP z 28.7.1999, stížnost 25803/94 – jednotlivá ustanovení Úmluvy se vyvíjejí, co nebylo bráno jako mučení, se tak může začít brát, zvyšující se ochrana LP - Definice jednotlivých zacházení nejsou striktně dány, aby soud mohl volně judikovat. Mučení nČl. 1 Úmluvy proti mučení: n „Pro účely této Úmluvy výraz "mučení" znamená jakékoli jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení s cílem získat od něho nebo od třetí osoby informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba nebo z něhož jsou podezřelí nebo s cílem zastrašit nebo přinutit jej nebo třetí osobu nebo z jakéhokoli jiného důvodu založeného na diskriminaci jakéhokoli druhu, když taková bolest nebo utrpení jsou působeny veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem. Toto vymezení nezahrnuje bolest nebo utrpení, které vznikají pouze v důsledku zákonných sankcí, jsou od těchto sankcí neoddělitelné nebo jsou jimi vyvolány náhodou“. Teď už se dostaneme k jednotlivým druhům zakázaného chování a budeme si ho blíže definovat. Nelidské zacházení a trestání nNeexistuje přesná definice n njednání, které působí intenzivní fyzické nebo psychické utrpení, obecně méně násilné než mučení, např. stresové pozice (wall-standing), hooding, vystavení hluku, odpírání spánku, jídla a pití n nviz rozsudek ESLP Irsko proti Spojenému království, str. 66 – 68 Ponižující zacházení nebo trestání nZacházení, které v člověku vyvolává pocit hrubého pokoření před jinými osobami nebo ponížení před sebou samým, nutí ho jednat proti své vůli či přesvědčení, nebo narušuje jeho psychickou nebo fyzickou odolnost n nViz rozsudek ESLP Irsko proti Spojenému království Mučení a nelidské a ponižující zacházení nebo trestání v judikatuře ESLP n nObecně n - aby se jednání dalo podřadit pod čl. 3, je třeba aby dosahovalo minimálního stupně závažnosti n n - případů mučení ubývalo, po rozšíření Rady Evropy o státy bývalého východního bloku, ale případů porušování základních práv opět přibývá. n Judikatura ESLP nZatčení, podmínky držení ve vazbě -Používání fyzické síly, která není nezbytně nutná nebo není vyvolaná nevhodným chováním zadrženého, snižuje lidskou důstojnost a v zásadě porušuje čl. 3 -Aydin proti Turecku, 1997 – znásilňování kurdské dívky ve vazbě tureckými policisty -Aksoy proti Turecku, 1996 – „palestinské věšení“ -Raninen proti Finsku, 1997 - nasazení pout při převozu není ponižujícím zacházením Judikatura ESLP 2 nZásah policie a ozbrojených sil -Assenov a další proti Bulharsku, 1998 – policejní násilí na 14-ti letém chlapci, nedostatečné vyšetřování -Berlinski proti Polsku, 2002 – policejní zásah proti dvěma kulturistům, nešlo o porušení čl. 3 nPodmínky ve vězení -Papon proti Francii, 2001 – 90-ti letý odsouzený pro zločiny proti lidskosti -Kuzněcov proti Ukrajině, 2003 – odsouzený nevyšel dva roky na slunce n Judikatura ESLP nDiskriminační jednání -African Asians proti Spojenému království, 1977 – britský imigrační zákon, který přiznával jiná práva lidem podle původu a rasy, snižování lidské důstojnosti n nDuševní utrpení -Selcuk a Asker proti Turecku, 1988 – nelidské zacházení se staršími pány, vypálení domovů, majetku a celé vesnice -Kurt proti Turecku, 1998 – psychické strádání matky, která přišla o syna při ozbrojeném zásahu, dlouhodobé strádání, stres a osamocení porušilo čl. 3 n n - Ex.: Waterboarding nhttp://www.youtube.com/watch?v=5dLccPF5E2o waterboarding