7 Ab 185/2002 - 1 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: Jan Novák, bytem Lovčice u Kyjova 5, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2002, č. j. 21668/2002/H - 5010, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: Rozhodnutím Okresního úřadu Hodonín, okresního pozemkového úřadu, ze dne 3. 4. 2002, č. j. 723/ROPÚ/2002/Ve - 201.2, byl schválen návrh komplexní pozemkové úpravy pro obec a katastrální území Lovčice u Kyjova, zpracovaný v rozsahu § 2 zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (dále též „zákon“) projekční firmou AGROPROJEKTA, spol. s r. o., Uherské Hradiště. Předmětem pozemkové úpravy jsou všechny pozemky v území se stanoveným obvodem v k. ú. Lovčice u Kyjova, a to pozemky, jejíchž seznam tvoří nedílnou součást tohoto rozhodnutí pro katastrální úřad. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán uvedl, že komplexní pozemková úprava v k. ú. Lovčice u Kyjova byla zahájena Okresním pozemkovým úřadem v Hodoníně ve smyslu § 6 odst. 3 zákona. Pro zahájení pozemkové úpravy se vyslovili vlastníci pozemků nadpoloviční výměry pozemkové půdy. Zahájení řízení ve věci pozemkové úpravy bylo oznámeno všem účastníkům řízení veřejnou vyhláškou č. j.: poz.3358/95/9/Ku - 201 ze dne 23. 10. 1995. V případě žalobce správní orgán uvedl, že jeho nesouhlas spočívá v tom, že požaduje scelení pozemků do jednoho nebo dvou celků a pokud to nelze akceptovat, požaduje zanechat původní pozemky, které vlastní. Trvá rovněž na zrušení teras a nechce pozemky v těchto lokalitách. Nemá zájem se zbavit pozemků navazujících na obec a nechce pozemky v lokalitách, kde pozemky nevlastní. Návrh tak jak je zpracován, neumožňuje vlastníkům racionálně hospodařit. Žalobce si podal odvolání z důvodu nesouhlasu se snížením výměry, kvality a hodnoty pozemků, které dostal. Ústřední pozemkový úřad Ministerstva zemědělství, jako odvolací orgán, rozhodnutí okresního pozemkového úřadu schválil. K požadavku na scelení pozemků v rámci návrhu byla problematika vysvětlena na závěrečném ústním jednání. Scelování pozemků do větších celku v rámci pozemkové úpravy bylo provedeno v požadovaném rozsahu podle původních záměrů většiny vlastníků, kteří chtějí na svých pozemcích hospodařit. Důvodem neprovedení scelení v rozsahu potřebném pro hospodaření vlastníka byly omezené možnosti zpracovatele, dané právními předpisy, současným stavem vlastnictví, terénu a rozdílnými zájmy vlastníků. Při scelování bylo nutno vycházet z velké rozdrobenosti vlastnických vztahů k pozemkům, kdy více než 50 % vlastníků vlastní pozemky o výměře menší než 50 arů a tyto pozemky nelze prostorově uspořádat bez souhlasu vlastníka. Pozemkový úřad posoudil možnost provedení změny návrhu, popř. obnovu původních parcel. Změna návrhu by měla dopad na přepracování celého díla, se kterým vyslovili souhlas vlastníci více než dvou třetin výměry pozemků. Z těchto důvodů, po posouzení situování pozemků žalobce a posouzení kritérií daných vládním nařízení č. 4/2000 Sb., nemohl pozemkový úřad žalobci vyhovět. Před vydáním rozhodnutí o schválení návrhu byl při jednání se žalobcem opětovně vysloven jeho důrazný nesouhlas s návrhem pozemkové úpravy. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací správní orgán dále uvedl, že z vlastnictví žalobce bylo do komplexních pozemkových úprav zahrnuto 43 pozemků o celkové výměře 5,0092 ha a ceně 382 945 Kč. V navrženém stavu je 21 pozemků. Rozdíly mezi stavem původním a navrženým uvedené v procentech jsou v toleranci dané zákonem. Dále bylo zdůrazněno, že znění zákona o pozemkových úpravách nezaručuje a ani nemůže vlastníkům zajistit umístění nově navržených pozemků na původních místech. Byla splněna zákonná podmínka pro možnost schválení návrhu pozemkovým úřadem, tj. pozemkový úřad rozhodl o schválení návrhu pozemkové úpravy, pokud s ní souhlasí vlastníci alespoň dvou třetin výměry půdy dotčené pozemkovou úpravou (§ 9 odst. 4 zákona). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítl, že postup správních orgánů obou stupňů nebyl v souladu s § 2 zákona. Navrženými pozemkovými úpravami není naplněn účel pozemkových úprav, tedy požadavek na přístupnost pozemků a racionální hospodaření. Navržené řešení zvýhodňuje jednu skupinu vlastníků pozemků oproti jiné. Pro žalobce komplexní pozemkové úpravy neřeší situaci a oproti předcházejícímu stavu jen zhoršují. Pozemky po komplexní pozemkové úpravě jsou rozmístěné po celém katastru obce Lovčice a neumožňují jí v žádném případě racionální hospodaření, a to z důvodů značné vzdálenosti mezi jednotlivými pozemky a komplikovaný přístup k nim. Současně nabývané pozemky jsou bonitně horší, než původní i jejich celková výměra je nižší. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby napadené rozhodnutí a rovněž rozhodnutí vydané správním orgánem I. stupně bylo pro nezákonnost zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žaloba byla podána u Vrchního soudu v Praze dne 30. 12. 2002, takže jde o věc, která ve smyslu § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přešla na Nejvyšší správní soud z Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájena před těmito soudy jako soud I. stupně. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2003, č. j. 6 A 185/2002 - 8, byla žaloba odmítnuta a vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nejvyšší správní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že uvedené řízení je třeba považovat za věc spadající do práva soukromého, neboť je zde rozhodováno správními orgány o vlastnickém právu k nemovitostem. Proto ve smyslu § 46 odst. 2 s. ř. s. byla žaloba odmítnuta, čímž došlo ke skončení řízení ve správním soudnictvím, a v rámci poučení pak byla žalobkyně poučena o následcích tohoto odmítnutí a možnosti domáhat se novu žalobou u obecného soudu rozhodnutí v uvedeném novém řízení poskytující soukromým právům větší ochranu. Usnesením zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 29. 5. 2007, č. j. Konf 14/2007 - 5, bylo pak rozhodnuto tak, že příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 16. 9. 2002, č. j. 21668/2002/H - 5010, o schválení návrhů komplexní pozemkové úpravy, je soud ve správním soudnictví a zároveň bylo zrušeno usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2003, č. j. 6 A 185/2002 - 11. Žalobce k výzvě soudu sdělil, že se chce zúčastnit jednání a mít možnost vyjádřit se. Zároveň navrhl, aby byl vypracován znalecký posudek, zda navrženými úpravami byl naplněn účel pozemkových úprav, tedy požadavek na racionální hospodaření a přístupnost pozemků (původních 43 parcel bylo sceleno do 21 parcely). Navrhl, aby ve znaleckém posudku bylo posouzeno, v jakém rozsahu byly sceleny obecní pozemky a pozemky žalobkyně a bylo prověřeno, které pozemky žalobkyně v blízkosti obce (navazující na intravilán) byly zaměněny za obecní pozemky daleko od obce. Komplexní pozemkové úpravy zahrnují původních 43 parcel do nových 21 parcely. Na počátku pozemkových úprav bylo slibováno, že pozemky budou sceleny do jednoho, maximálně dvou celků. Z tohoto důvodu měl o pozemkové úpravy zájem. Pozemkovými úpravami mu byly vzaty pozemky, které navazují přímo na obec a jsou mu dávány pozemky v lokalitách, kde je vůbec neměl. Myslí si, že tyto pozemky se v realitě výrazně liší svou cenou. Z map, které mu poskytl pozemkový úřad, je zřejmé, že obecní pozemky se scelily ve velkém rozsahu. Obec se pozemkovými úpravami zbavila teras a nezajímavých pozemků daleko od obce a získala pozemky navazující na obec na úkor jejích pozemků. Žalobci jsou dávány nezajímavé pozemky obce v lokalitě, kde pozemky vůbec neměl. Myslí si, že se pozemkovými úpravami vyřešily pouze zájmy obce. Nesouhlasí s převzetím teras. Tyto pozemky se dříve běžně obdělávaly, v dnešní době to není technicky možné. Také je mu vydávána větší výměra nekvalitní půdy než v této lokalitě původně měl. Pokud pozemky nebyly sceleny do takového rozsahu, jak bylo pozemkovým úřadem přislíbeno, a ani nebudou, trvá na ponechání všech původních 43 parcel v původních hranicích. Komplexní pozemkové úpravy Lovčice (nový stav) nic neřeší, ba naopak žalobce poškozují. Žalovaný ve vyjádření k žalobě vyslovil přesvědčení, že komplexní pozemkovou úpravou v katastrálním území Lovčice bylo naplněno ustanovení § 2 tehdy platného zákona č. 284/1991 Sb. a že pozemkový úřad postupoval v řízení v souladu s uvedeným zákonem. Rozhodnutí ohledně vypracování znaleckého posudku ponechal žalovaný zcela na uvážení soudu. V této souvislosti pouze připomněl, že hlavní princip komplexních pozemkových úprav spočívá v prostorově funkční optimalizaci pozemků při nutnosti respektovat veřejné i soukromé zájmy. Návrh nového uspořádání pozemků lze označit za sjednocení a zohlednění zájmů a zákonných požadavků účastníků řízení, tzn. jak vlastníků půdy, tak orgánů státní správy, samosprávy obce, případně dalších osob, jejichž práva a zájmy jsou pozemkovou úpravou dotčeny. Z tohoto pohledu je zpracování závěrečného návrhu komplexních pozemkových úprav velmi složitý úkol, jehož plnění předchází celá řada příprav, dílčích úkolů a složitého vyjednávání s účastníky řízení. Z podstaty pozemkových úprav vyplývá, že nelze vytvořit jednotnou metodu nebo postup výměn pozemků zobecnit do konkrétních zásad nebo striktních pravidel. Výsledek závisí především na lokálních podmínkách a je v každém případě jedním z mnoha možných řešení. V neposlední řadě se úspěšnost celé pozemkové úpravy odvíjí od schopnosti zpracovatele jednat s účastníky řízení. Výměry pozemků souvisí s řadou faktorů a jejich kombinací (výměra, cena, druh, vzdálenost, skutečné způsoby užívání, skutečná agronomická hodnota, ochota vlastníků půdy zatravnit nebo zalesnit půdu, naproti tomu stojí spekulace, rodinné poměry, mezilidské vztahy, hierarchie hodnot v řešené lokalitě a další). Z grafické části dokumentace lze zjistit, že katastrální území Lovčice je charakterizováno značnou členitostí terénů, a to jak ve smyslu výškopisném tak i polohopisném. Významnou úlohu při návrhu nového uspořádání pozemků sehrály rovněž vlastnické poměry v lokalitě tzv. teras. Další komplikací celého katastrálního území je značná různost bonitovaných půdně ekologických jednotek, od nichž se odvíjí ocenění řešených pozemků. Především z tohoto důvodu nebylo možné scelovat pozemky tak, aby výsledkem pro jednoho vlastníka s roztříštěnou pozemkovou držbou byl jeden maximálně dva funkčně hospodářské celky. Vzhledem k nutnosti dodržet zákonná rozdílová kritéria daná § 12 nařízením vlády č. 4/2000 Sb., nebylo možné stoprocentně vyhovět požadavkům účastníků řízení. Na splnění požadavků uplatňovaných v průběhu řízení o komplexní pozemkové úpravě není právní nárok. Při jejich posuzování pozemkový úřad i zpracovatel vychází z podmínek daných řešeným územím. Výsledky komplexní pozemkové úpravy jsou opírány o značně provázané základy, jejichž podstata se svým způsobem přímo i nepřímo dotýká každého z účastníků řízení. V momentě, kdy rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv nabude právní moci, dojde k završení celého procesu komplexní pozemkové úpravy. Účastníci řízení, jejichž pozemky byly předmětem pozemkové úpravy, již jsou od tohoto okamžiku nezpochybnitelnými vlastníky pozemků, které jim byly před tím navrženy do vlastnictví. Své vlastnictví opírají o existenci pravomocného rozhodnutí, jakožto nabývací listiny. Tuto skutečnost žalovaný uvádí proto, že vlastníci výměry 531,1952 ha (z celkového objemu 602,9291 ha řešených pozemků) souhlasili s předloženým návrhem komplexní pozemkové úpravy. Pozemkový úřad při svém rozhodování postupoval na základě tohoto většinového souhlasu. Žaloba není důvodná. Ve vazbě na zmiňované žalobcovy námitky považuje Nejvyšší správní soud za podstatné především poukázat na vlastní smysl a účel řízení o pozemkových úpravách, jako zvláštního druhu řízení s mnohdy velkým počtem účastníků. Ustanovení § 2 zákona o pozemkových úpravách hovoří o pozemkových úpravách jako o procesu, jímž se uspořádávají vlastnická práva k pozemkům a s nimi související věcná břemena, pozemky se jimi prostorově a funkčně upravují, scelují nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost pozemku a vyrovnání jejich hranic. Současně se jimi vytvářejí podmínky k racionálním hospodaření, k ochraně a zúrodnění půdního fondu, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability. Z vlastního vymezení cíle a účelu pozemkových úprav plyne celková náročnost tohoto procesu, projevující se např. v tom, že se neaplikují lhůty podle správního řádu, jeho náklady platí stát atd. Posouzení, zda bylo skutečně dosaženo cílů a účelu pozemkových úprav, přitom nespadá jen do sféry jednotlivých účastníků, nýbrž celé společnosti, což se projevuje i existencí veřejného zájmu na provádění pozemkových úprav. Ustanovení § 2 zákona č. 284/1991 Sb. sice výslovně neuvádí, že pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí atd. (jak je to výslovně uvedeno v ustanovení § 2 nového zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, tj. v zákoně č. 139/2002 Sb.), existenci veřejného zájmu na provádění pozemkových úprav lze však dovodit i ze zákona č. 284/1991 Sb. Obdobně i z vlastního procesu schvalování návrhu pozemkových úprav plyne, že podle § 9 odst. 4 zákona je rozhodující souhlas s navrženými pozemkovými úpravami vlastníky, kteří představují alespoň dvě třetiny výměry půdy dotčené pozemkovou úpravou. V tomto případě však nezbývá vlastníkům v menšině, než provedení pozemkových úprav respektovat. To jednak proto, že souhlas dali vlastníci představující požadovanou většinu výměry zahrnutých pozemků, ale jednak také s ohledem na nesporný veřejný zájem na provedení pozemkových úprav. Především však také proto, že by podle požadavků přiměřenosti neměli být zasaženi na svých právech podstatným způsobem, neboť i k jejich prospěchu byly pozemkové úpravy plánovány a provedeny. I těmto vlastníkům má realizace pozemkových úprav přinést užitek, byť se sami mohou cítit poškozeni a znevýhodnění. Podmínky k racionálnímu hospodaření je třeba též posuzovat nejen z hlediska jednotlivých vlastníků, ale též vzhledem k celku a ke všem vlastníkům. Nelze je posuzovat zcela jednotlivě a individuálně; celková možnost racionálnějšího hospodaření, i s ohledem na zmíněný veřejný zájem, musí být zlepšena ve srovnání s předchozím stavem. K námitkám žalobce, že pozemky po komplexní pozemkové úpravě jsou rozmístěné po celém katastru obce Lovčice a neumožňují žalobci v žádném případě racionální hospodaření, a to z důvodů značných vzdáleností mezi jednotlivými pozemky a komplikovaný přístup k nim s přihlédnutím k tomu, že současně nabývané pozemky jsou bonitně horší než původní lze uvést následující: Z grafického znázornění na mapě označené „KPÚ Lovčice LV 279“ na níž jsou vyznačeny pozemky vstupující do komplexní pozemkové úpravy a pozemky z ní vystupující, vyplývá, že pozemky žalobce byly před pozemkovou úpravou roztroušeny po celém katastru obce Lovčice, takže komplexní pozemkovou úpravou v tomto směru nedošlo k významnému zhoršení. Před komplexní pozemkovou úpravou byla největší výměra pozemku žalobce 4953 m2, nyní je to 14875 m2 (parcela č. 5215), což nepochybně zlepšuje možnost racionálního hospodaření. Ustanovení § 8 odst. 9 zákona stanoví, že vlastníkům pozemků navrhne okresní pozemkový úřad v návrhu k vyčlenění scelené pozemky tak, aby odpovídaly jejich původním pozemkům výměrou, přiměřeně stejnou kvalitou (cenou a vzdáleností) a dle možnosti i stejným druhem pozemku (kulturou), při současné optimalizaci organizace půdního fondu v řešeném území ve smyslu § 2. Pravidla pro posuzování přiměřenosti kvality a výměry vyčleňovaných pozemků stanoví zvláštní předpis. Tímto předpisem v době rozhodování správního orgánu bylo nařízení vlády č. 4/2000 Sb., podle jehož § 12 odst. 1 vyčleňované pozemky v návrhu pozemkových úprav k výměně vlastnických práv (dále jen „vyčleňované pozemky“) jsou v přiměřené kvalitě, pokud rozdíl v ceně původních a vyčleňovaných pozemků nepřesahuje 4 % ceny původních pozemků. V případě žalobce je podle souhrnné bilance na LV 279 cena vyčleňovaných pozemků nižší o 3 %. Podle § 12 odst. 2 nařízení vlády vyčleňované pozemky jsou v přiměřené vzdálenosti, pokud rozdíl výsledné vzdálenosti původních a vyčleňovaných pozemků nepřesahuje 20 % vzdálenosti původních pozemků. V případě žalobce je vzdálenost vyčleňovaných pozemků vyšší jen o 12 %, takže jsou v přiměřené vzdálenosti. Podle § 12 odst. 3 nařízení vlády vyčleňované pozemky jsou v přiměřené výměře, pokud rozdíl ve výměře původních a vyčleňovaných pozemků nepřesahuje 10 % výměry původních pozemků. V případě žalobce je výměra vyčleňovaných pozemků nižší o 8 %, takže vyčleňované pozemky jsou v přiměřené výměře. Při posuzování přiměřenosti kvality a výměry vyčleňovaných pozemků tudíž byla dodržena kritéria stanovená § 12 nařízení vlády č. 4/2000 Sb. Z uvedených důvodů nebyla žaloba shledána důvodnou a Nejvyšší správní soud ji proto zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Výrok o nákladech řízení je odůvodněn tím, že žalovaný, který by měl podle výsledků řízení proti žalobci na jejich náhradu právo (§ 60 odst. 1 s. ř. s.), se této náhrady vzdal. Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. prosince 2009 JUDr. Bohuslav Hnízdil, v. r. předseda senátu Relevantní právní úprava – jiné prameny z podústavního práva nepotřebujete. Zákon č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech Pozemkové úpravy § 2 Pozemkovými úpravami se uspořádávají vlastnická práva k pozemkům a s nimi související věcná břemena, pozemky se jimi prostorově a funkčně upravují, scelují nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost pozemků a vyrovnání jejich hranic. Současně se jimi vytvářejí podmínky k racionálnímu hospodaření, k ochraně a zúrodnění půdního fondu, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability. Řízení o pozemkových úpravách § 3 Předmět pozemkových úprav (1) Předmětem pozemkových úprav jsou všechny pozemky v určitém území bez ohledu na dosavadní způsob využívání a existující vlastnické a užívací vztahy k nim, pokud nejsou podle odstavce 2 z pozemkových úprav vyloučeny. (2) Z pozemkových úprav jsou vyloučeny pozemky určené pro obranu státu, pro těžbu vyhrazených nerostů, hřbitovy, pozemky zastavěné a určené k zastavění, pozemky chráněné podle zvláštních předpisů. (3) Pozemky, k nimž trvá právo náhradního užívání, nejsou vyloučeny z pozemkových úprav. (4) Pozemkové úpravy se provádějí zpravidla pro celé katastrální území. (5) Nebrání-li to účelu pozemkových úprav nebo je-li to v zájmu jeho dosažení, může být rozsah území dotčeného pozemkovými úpravami (dále jen "obvod pozemkových úprav") určen tak, že do obvodu pozemkových úprav mohou být zahrnuty i sousední pozemky z jiných katastrálních území, bude-li tím dosaženo účelnějšího tvaru a funkčního uspořádání pozemků v obvodu pozemkových úprav. Jde-li o katastrální území různých okresů, okresní pozemkový úřad [§ 11 písm. a)], který zahájil řízení o pozemkových úpravách, zahrne předmětné pozemky do obvodu pozemkových úprav po dohodě s okresním pozemkovým úřadem, v jehož okrese se příslušné pozemky nacházejí. § 4 Formy pozemkových úprav (1) Pozemkové úpravy se provádějí zpravidla formou komplexních pozemkových úprav v rozsahu § 2. K urychlenému vytvoření půdně ucelených hospodářských jednotek se pozemkové úpravy provádějí formou jednoduchých pozemkových úprav.2d) NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 4/2000 Sb., k provedení zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech Vláda nařizuje k provedení zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění zákona č. 38/1993 Sb. a zákona č. 217/1997 Sb.: § 12 Posuzování přiměřenosti kvality a výměry vyčleňovaných pozemků (1) Vyčleňované pozemky v návrhu pozemkových úprav k výměně vlastnických práv (dále jen "vyčleňované pozemky") jsou v přiměřené kvalitě, pokud rozdíl v ceně původních a vyčleňovaných pozemků nepřesahuje 4 % ceny původních pozemků. (2) Vyčleňované pozemky jsou v přiměřené vzdálenosti, pokud rozdíl výsledné vzdálenosti původních a vyčleňovaných pozemků nepřesahuje 20 % vzdálenosti původních pozemků; uvedený limit neplatí, je-li jeho nedodržení způsobeno terénními překážkami, mimoúrovňovým křížením s dálničním tělesem nebo obdobnými skutečnostmi. Výslednou vzdáleností se rozumí vážený aritmetický průměr vzdáleností pozemků od původní usedlosti. Nelze-li vzdálenost pozemků objektivně určit, řídí se její zjištění způsobem, který projedná pozemkový úřad se sborem38) nebo s vlastníky pozemků, není-li sbor zvolen. (3) Vyčleňované pozemky jsou v přiměřené výměře, pokud rozdíl ve výměře původních a vyčleňovaných pozemků nepřesahuje 10 % výměry původních pozemků.