Dokumenty Rady Evropy v oblasti trestního práva Úmluvy zaměřené na oblasti trestního práva procesního Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních nEvropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. 4. 1959 (vyhlášená pod č. 550/1992 Sb.,) nDodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z roku 1978 (vyhlášení pod č. 31/1997 Sb.) nDruhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 8. 11. 2001(vyhl. pod č. 48/2006 Sb. m. s.), pro ČR platí od 1. 7. 2006 Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních n n nPodle čl. 1 EÚVP se smluvní strany zavazují poskytovat si co nejširší vzájemnou pomoc v řízeních o trestných činech, jejichž potrestání v době, kdy se o pomoc žádá, patří do pravomoci justičních orgánů dožadující strany. nÚmluva se nevztahuje na zatčení, výkon rozsudku nebo na trestné činy vojenské, které nejsou trestné podle obecného trestního práva. n Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních nNa poskytování právní pomoci podle EÚVP se obecně nevztahuje podmínka oboustranné trestnosti nTrestnost musí být dána na straně dožadujícího orgánu nPodmínka oboustranné trestnosti pouze u čl. 5 EÚVP – žádosti o provedení prohlídky nebo zajištění věci – pokud si smluvní stát podmínku oboustranné trestnosti vyhradil n nV ČR bude žádostem o provedení prohlídky a zajištění věci vyhověno pouze za podmínky, že trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný podle práva ČR a vyhovění žádosti je v souladu se zákony ČR. n Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních nPodle čl. 2 pomoc může být odmítnuta v případě, kdy se a)žádost vztahuje na trestný čin, který dožádaná strana považuje za trestný čin politický nebo s takovým trestným činem souvisící nebo za trestný čin fiskální, b)dožádaná strana má za to, že provedení dožádání by bylo zřejmě na úkor její svrchovanosti, bezpečnosti , veřejného pořádku nebo jiných základních zájmů jeho státu. n Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních nObsahem dožádání je zejména: ndoručování písemností a soudních rozhodnutí svědkům, znalcům nebo stíhaným osobám nvýslech svědků, znalců nebo stíhaných osob orgány dožádaného státu, včetně prostřednictvím video konference a telefonní konference (čl. 9, 10 Druhý dodatkový protokol k EÚVP) ndočasné předání osoby ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody – za účelem jeho výslechu nebo konfrontace – na území dožadující strany, kde má být proveden výslech, za podmínky, že osoba bude vrácena ve lhůtě stanovené dožádanou stranou. n Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních nPředání může být odmítnuto, pokud osoba, která je ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí, nebude souhlasit nebo je její přítomnost nutná pro trestní stíhání, které probíhá na území dožádané smluvní strany, nebo by předání mohlo prodloužit její vazbu ne trest nebo jsou jiné důvody převažující na jejím předáním na území dožadující strany. nzasílání opisů a informací z rejstříku trestů, vyžádané od ní justičními orgány smluvní strany, které jsou potřebné v trestní věci, ve stejném rozsahu, v jakém jej může poskytnout vlastním justičním orgánům v obdobných případech. nDomovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků (tyto úkony jsou zařazeny mezi tzv. donucovací úkony – viz čl. 5 odst. 1 EÚVP) nnasazení operativně pátracích prostředků v cizině (předstíraný převod, sledování osob a věcí, nasazení agenta – viz čl. 17, 18 a 19 Druhý dodatkový protokol k EÚVP. n Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních nMezinárodní smlouvy obvykle nevymezují (neomezují úkony právní pomoci), které si budou navzájem příslušné státní orgány jejich smluvních stran poskytovat za účelem dosažení účelu trestního řádu vedeného v dožadujícím státě (viz čl. 1 EÚVP). Ani trestní řád neomezuje dožadování právní pomoci v cizině a její poskytování cizozemským orgánům, pouze pro některé z úkonů stanoví podmínky, za kterých mohou být dožádány, resp. za kterých může být žádostem orgánů druhých států vyhověno. nPokud tedy mezinárodní smlouva nestanoví něco jiného (§ 375 odst. 1 tr. ř.), mohou být v cizině dožádány všechny úkony, jejichž provádění předpokládá trestní řád v rámci trestního řízení. Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních 1978, vyhl. pod. č. 31/1997 Sb. nZávazek smluvních stran si poskytovat právní pomoc u fiskálních trestných činů nPodmínka obojí trestnosti splněna, je-li čin trestný podle právního řádu dožadující strany a odpovídá trestnému činu stejné povahy podle právního řádu dožádané strany nŽádost nelze odmítnout z důvodu, že právní řád dožádané smluvní strany neukládá stejný druh daní nebo cel n Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních 2001, vyhl. pod č. 48/2006 Sb. m. s. . nČR ratifikovala 1.3.2006 nMožnost přímého styku justičních orgánů nVýslech prostřednictvím videokonference- čl. 9 nVýslech prostřednictvím telefonní konference – čl. nNavrácení majetku oprávněným vlastníkům do dožadujícího státu – čl. 12 nSpontánní výměna informací nDoručování poštou – zasílání procesních dokumentů a soudních rozhodnutí přímo poštou osobám na území jiné strany nOchrana svědků – čl. 23 Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních 2001, vyhl. pod č. 48/2006 Sb. m. s. nPřeshraniční sledování – čl. 17 nSledovaná zásilka – čl. 18 nUtajené vyšetřování – čl. 19 nSpolečné vyšetřovací týmy – čl. 20 Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních 2001, vyhl. pod č. 48/2006 Sb. m. s. . nPřeshraniční sledování – K povolení sledování a provádění úkonů souvisejících se sledováním osob a věcí na území ČR je příslušné KSZ Praha, ve zvlášť naléhavých případech Policejní prezidium. nVýčet trestních jednání, kdy je možné žádat o přeshraniční sledování (úkladná vražda, vražda, znásilnění, žhářství, padělání peněz, ozbrojená loupež a podílnictví, vydírání, únos a braní rukojmí, obchod s lidmi, nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami, porušení právních předpisů o zbraních a výbušninách, použití výbušnin, nedovolená přeprava jedovatého a nebezpečného odpadu, pašování cizinců, sexuální zneužívání dětí. n n n Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních 2001, vyhl. pod č. 48/2006 Sb. m. s. n§ 435 TŘ – přeshraniční pronásledování: nPříslušníci policie mohou při pronásledování podezřelé osoby vstoupit na území cizího státu a pokračovat v pronásledování nÚčelem není shromažďování důkazů, ale zadržení osoby podezřelé z tr. činu - n Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních 2001, vyhl. pod č. 48/2006 Sb. m. s. n§ 435 TŘ – přeshraniční pronásledování: Navazuje předávací řízení (EZR) nZatím možné pouze na základě 2-stranné Smlouvy se SRN (68/2002 Sb.m.s.) n§ 436 TŘ – přeshraniční sledování: nPříslušníci policie mohou při sledování vstoupit na území cizího státu a pokračovat ve sledování osoby a věcí nÚčelem je shromažďování důkazů v TŘ n Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních 2001, vyhl. pod č. 48/2006 Sb. m. s. nSledovaná zásilka – čl. 18 nMožné jen v řízení o trestném činu, který podléhá vydání nVyřízení žádosti podléhá právnímu řádu dožádaného státu nPovoluje KSZ Praha n nUtajené vyšetřování – čl. 19 npůsobení agenta – cizího policisty na území ČR a předstíraný převod, který má na území ČR provést cizí policista nStátní zástupce VSZ Praha podá návrh VS Praha na povolení agenta (podmínky dle § 158 tř..) - -Smlouva mezi ČR a SRN (68/2002 Sb.m.s.) n Evropská úmluva o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (vyhl. pod č. 549/1992 Sb.) nPodle čl. 1 se smluvní strany zavazují vzájemně si vydávat, v souladu s ustanoveními a podmínkami uvedenými v této Úmluvě, všechny osoby, proti kterým vedou příslušné orgány dožadující strany trestní stíhání pro trestný čin, nebo které jsou vyžadovány těmito orgány k výkonu trestu nebo ochranného opatření. nPod pojmem „příslušné orgány dožadující strany se rozumí soudy a státní zastupitelství smluvních států, nikoli jejich policejní orgány. nPojmem „ochranné opatření“ se rozumí jakýkoliv příkaz zahrnující zbavení svobody, který byl trestním soudem vydán dodatkem k trestu odnětí svobody nebo namísto něho (čl. 25) n n Vydávání nVydávání - extradice – odevzdání osoby, jež je v jurisdikci státu, na jehož území se nachází (stát dožádaný), státu příslušnému ji stíhat nebo na ní vykonat trest (stát dožadující), na jehož území a v jehož jurisdikci byla tato osoba obviněna nebo pravomocně odsouzena pro trestný čin. nExtradicí se tedy rozumí vydání, resp. Vyžádání obviněného z ciziny, jednak pro účely nA) trestního stíhání nB) výkonu trestu odnětí svobody n Evropská úmluva o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (vyhl. pod č. 549/1992 Sb.) nExtradiční trestné činy jsou v čl. 2 definovány jako trestné činy, za které právní řád dožadující i dožádané strany stanoví trest odnětí svobody nebo ochranného opatření, jehož horní hranice je nejméně jeden rok nebo trest přísnější. nPodle této Úmluvy je možné žádat rovněž vydání nejen k výkonu trestu, ale také ochranného opatření, které je spojeno s omezením osobní svobody, za předpokladu, že tyto byly uloženy nejméně na dobu čtyř měsíců. (Jde o situaci, kdy už trest nebo ochranné opatření byly na území dožádané strany uloženy). n Evropská úmluva o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (vyhl. pod č. 549/1992 Sb.) nČl. 3 až 5 stanoví nepřípustnost vydání pro stanové okruhy trestných činů, a to pro trestné činy politické, obecné trestné činy, pokud je trestní stíhání motivováno rasovými, náboženskými nebo jinými obdobnými důvody a pro trestné činy vojenské. nDodatkový protokol ze dne 15. 10. 1975 (č. 29/1997 Sb.), definoval, že za politické trestné činy podle čl. 3 Úmluvy z roku 1957 nebudou považovány: nzločiny proti lidskosti (Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia) n Evropská úmluva o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (vyhl. pod č. 549/1992 Sb.) nVydávání pro fiskální trestné činy (tj. trestné činy související s daněmi, cly, poplatky a devizovými předpisy) je možné mezi smluvními stranami, které se tak dohodnou. Čl. 5 je již nahrazen Druhým dodatkovým protokolem ze dne 17. 3. 1978 (č. 30/1997 Sb.), podle kterého vydání ohledně trestných činů souvisejících s daněmi, cly, poplatky a devizovými předpisy je mezi smluvními stranami povoleno v souladu s touto Úmluvou, jestliže čin, o který se jedná, odpovídá podle právního řádu dožádané strany trestnému činu stejné povahy. Vydání nemůže být odmítnuto pouze z toho důvodu, že právní řád dožádané strany neukládá stejný druh daní nebo cel nebo neobsahuje daně, cla, poplatky nebo devizové předpisy stejného druhu jako právní řád dožadující strany. Evropská úmluva o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (vyhl. pod č. 549/1992 Sb.) nÚmluva stanoví možnosti odmítnutí žádosti o vydání (jde tedy o výjimky z povinnosti vydávání, kdy vydání závisí na úvaze smluvního státu buď vyjádřené v prohlášení k této Úmluvě nebo na posouzení vnitrostátních orgánů rozhodujících o vydání v každé konkrétní věci. nJde o tyto případy: nprávo odmítnou vydání svých občanů (čl. 6) nmísto spáchání činu (čl. 7) nstíhání pro totožné trestné činy (čl. 8) nukládání trestu smrti v dožadujícím státě (čl. 11) npravomocné rozhodnutí o zastavení či nezahájení trestního stíhání (čl. 9 odst. 1) nrozsudek byl vynesen v nepřítomnosti - tento důvod byl doplněn Druhým dodatkovým protokolem k EÚV z roku 1978 Evropská úmluva o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (vyhl. pod č. 549/1992 Sb.) nrozsudek byl vynesen v nepřítomnosti - tento důvod byl doplněn Druhým dodatkovým protokolem k EÚV z roku 1978 nDožádaná strana tak může vydání odmítnout, jestliže podle jejího názoru v dotčeném trestním řízení nebyla zajištěna minimální práva obhajoby přiznaná každému obviněnému. Vydání však je možné povolit, jestliže dožadující strana poskytne pro dožádanou stranu postačující ujištění o tom, že vyžadované osobě zaručí právo na nové trestní řízení, ve kterém budou zajištěna práva obhajoby. n Evropská úmluva o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (vyhl. pod č. 549/1992 Sb.) nObligatorní důvody odmítnutí žádosti o vydání: na) překážka pravomocně rozhodnuté věci (čl. 9) nb) promlčení (čl. 10) – vydávací řízení je založena na zásadě oboustranné trestnosti, přičemž musí jít o faktickou stíhatelnost konkrétního skutku jak podle práva dožádaného, tak dožadujícího státu, tj. trestní stíhání nesmí být jak podle právního řádu dožadující nebo dožádané strany promlčeno nc) amnestie – vydání nebude rovněž povoleno pro trestné činy, na které se vztahuje amnestie vyhlášená v dožádaném státě, pokud měl pravomoc vést trestní stíhání podle svého trestního práva (tento důvod byl doplněn Druhým dodatkovým protokolem k EÚV z roku 1978). Evropská úmluva o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (vyhl. pod č. 549/1992 Sb.) nJednou ze základních zásad vydávacího řízení je zásada speciality. nČl. 14 Úmluvy stanoví, že proti osobě, která byla vydána, nesmí být vedeno trestní stíhání a tato osoba nesmí být odsouzena ani zbavena svobody z důvodu výkonu trestu nebo ochranného opatření pro jakýkoli jiný trestný čin spáchaný před jejím předáním než pro ten, pro který byla vydána, ani ze žádného jiného důvodu nesmí být omezena její osobní svoboda s výjimkou případů, kdy nA) strana, která osobu předala, souhlasí, nB) osoba měla fakticky možnost opustit území smluvní strany, do které byla předána a neučinila tak do 45 dnů od propuštění nebo se na toto území po jeho opuštění vrátila. Evropská úmluva o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (vyhl. pod č. 549/1992 Sb.) nZásada speciality není vázána k právní kvalifikaci, ale vždy se váže k popisu skutku, neboť každé trestní stíhání je vždy vedeno o konkrétním skutku. nPokud se v průběhu trestního stíhání změní pouze právní kvalifikace skutku, vydaná osoba může být trestně stíhána nebo potrestána bez dalšího souhlasu státu, který tuto osobu vydal, jen pokud trestný čin i podle nového popisu vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu, který by podléhal vydání (čl. 14 odst. 3). nJestliže o vydání hledané osoby žádá více smluvních států, ať už pro stejný trestný čin nebo pro různé trestné činy, dožádaná strana rozhodne o vydání po přihlédnutí ke všem okolnostem, zejména k závažnosti a místu spáchaní trestných činů, k datu žádosti, k občanství vyžádané osoby, k možnosti následného vydání do dalšího státu (čl. 17). n Evropská úmluva o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (vyhl. pod č. 549/1992 Sb.) nDožadující strana nesmí předat bez souhlasu dožádané strany jiné smluvní straně nebo třetímu státu (reextradice) osobu předanou dožadujícímu státu, o níž usiluje uvedená jiná strana nebo třetí stát pro trestné činy spáchané před jejím předáním. Evropská úmluva o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (vyhl. pod č. 549/1992 Sb.) nEvropská úmluva o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (vyhl. pod č. 549/1992 Sb.) nDodatkový protokol ze dne 15. 10. 1975 (vyhl. pod č. 29/1997 Sb.,) nDruhý dodatkový protokol ze dne 17. 3. 1978 (vyhl. pod. č. 30/1997 Sb.) n Vydání z ciziny a do ciziny nExtradiční trestný čin - § 392 TŘ nVydání z ciziny - § 383 až § 390 TŘ nvydání ZR: nkdy – zdržuje-li se obviněný v cizině nebo je-li důvodné podezření, že se tam zdržuje nVydání do ciziny - § 391 až 402 TŘ nFáze vydávacího řízení: n- předběžné šetření SZ KSZ n- rozhodování KS o přípustnosti vydání n- rozhodování ministra spravedlnosti Vydání z ciziny a do ciziny nZkrácené vydávací řízení (§ 398 TŘ) n- hledaná osoba před soudem prohlásí, že souhlasí se svým vydáním n- SZ předloží věc s návrhem na povolení vydání MSp n n Evropská úmluva o předávání trestního řízení ze dne 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb.) nV případě převzetí trestního řízení se státy smluvně zavazují na žádost převzít trestní řízení proti občanu jejich vlastního státu, který je podezřelý z toho, že na území druhého smluvního státu spáchal trestný čin, pro nějž je předání možné. nSrov. § 6 tr. zákoníku, kde se uvádí, že podle zákona České republiky se posuzuje i trestnost činu, který v cizině spáchal občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt (zásada personality). nÚmluva se týká pouze předávání trestního řízení, které je vedeno proti konkrétnímu podezřelému či obviněnému. nÚmluva používá pojem předání řízení pouze v případě, že určitý stát zahájil trestní řízení na žádost jiného státu, který byl oprávněn stíhat trestný čin. Evropská úmluva o předávání trestního řízení ze dne 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb.) nÚmluva považuje za trestný čin jakékoli jednání postižitelné podle trestního práva. Pojem zahrnuje i jednání, jehož posouzení není svěřeno v prvním stupni justičnímu orgánu, ale je vyřizováno v rámci zjednodušeného správního řízení za předpokladu, že proti tomuto rozhodnutí je možné odvolání k justičnímu orgánu (seznam států, které aplikují správní právo trestní je uveden v příloze III této Úmluvy. nPředání se podle Úmluvy aplikuje tehdy, pokud dožadující stát již zahájil trestní řízení, tj. zahájil první fázi trestního řízení, či tuto fázi již dokončil, za předpokladu, že pachatel je znám. Předání je možné jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem. nPřevzetí trestního řízení automaticky neznamená, že případ bude v dožádaném státě řešen soudcem. Je zcela na dožádaném státu, zda zahájí trestní řízení, nebo je zastaví. Evropská úmluva o předávání trestního řízení ze dne 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb.) nÚmluva respektuje zásadu oboustranné trestnosti, tj. aby konkrétní skutek byl trestným činem jak v dožadujícím, tak dožádaném státě, a dále aby dožádaný stát měl pravomoc trestně stíhat pachatele za tento trestný čin (má možnost uplatnit zásadu personality či universality) nÚmluva dále ukládá státům vždy zvážit zájem na co nejefektivnějším projednání věci – trestní řízení má být předáno do ciziny zejména proto, že tam může být provedeno účinněji. nČl. 8 stanoví, že smluvní stát může žádat jiný smluvní stát, aby zahájil trestní řízení v těchto případech: Evropská úmluva o předávání trestního řízení ze dne 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb.) nPodanou žádost dožádaný stát posoudí a o tom, jaké přijme opatření, rozhodne podle svého právního řádu. nÚmluva stanoví, že dožádaný stát je povinen převzít trestní řízení s výjimkou důvodů odmítnutí žádosti o převzetí trestního řízení, a to jednak obligatorních (čl. 10), jednak fakultativních (čl. 11). nČl. 5 stanoví, že dožádaný stát není povinen žádat dožadující stát o povolení stíhat danou osobu pro další trestné činy (srov. vydávací řízení). Tento závěr je patrný z čl. 2, který potvrzuje příslušnost všech smluvních stran vést trestní stíhání podle svého trestního práva pro jakýkoli trestný čin. Evropská úmluva o předávání trestního řízení ze dne 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb.) nČl. 26 odst. 1 stanoví pravidlo stejné platnosti úkonů provedených v dožadujícím i v dožádaném státě po převzetí trestního řízení, a to za podmínky, že tyto úkony byly provedeny v souladu s právem dožadujícího státu. nPodle Úmluvy jsou za res iudicata považovány pouze rozsudky (pravomocné a vykonatelné trestní rozsudky), nikoli jiná rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Úmluva o předávání odsouzených osob ze dne 21. března 1983 (č. 553/1992 Sb.), Dodatkový protokol k této úmluvě ze dne 18. prosince 1997 (č. 26/2003 Sb. m. s.) nVýkon cizího rozsudku znamená převzetí vykonávacího řízení v dané trestní věci. Základním současným pramenem práva výkonu rozsudku cizozemských soudů v trestních věcech se i pro ČR stala Úmluva o předávání odsouzených osob z roku 1983 a Dodatkový protokol z roku 1997. nÚčelem Úmluvy je zajistit předání odsouzených osob do jejich domovského státu, neboť se tím zvyšuje možnost jeho resocializace. nŽádost o předání odsouzeného může podat pouze odsuzující nebo vykonávající stát. nOdsouzená osoba nemůže formálně žádat o své předání, ale musí jasně vyjádřit svůj zájem být předána do vykonávajícího státu podle této Úmluvy. n Úmluva o předávání odsouzených osob ze dne 21. března 1983 (č. 553/1992 Sb.), Dodatkový protokol k této úmluvě ze dne 18. prosince 1997 (č. 26/2003 Sb. m. s.) nV čl. 3 jsou stanoveny tyto podmínky předání odsouzeného, které musí být splněny současně: nOdsouzený musí být státním příslušníkem vykonávajícího státu (státní příslušníci i osoby bez státní příslušnosti, které na území vykonávajícího státu mají povolen trvaly pobyt) nRozsudek musí být konečný nV době přijetí žádosti o předání má odsouzená osoba vykonat ještě nejméně 6 měsíců TOSV nebo trest byl uložen na neurčitou dobu nOdsouzená osoba musí souhlasit s předáním, event. její zákonný zástupce, v případě, že to považuje jeden z obou států za nutné vzhledem k jejímu věku, fyzickému nebo psychickému stavu Úmluva o předávání odsouzených osob ze dne 21. března 1983 (č. 553/1992 Sb.), Dodatkový protokol k této úmluvě ze dne 18. prosince 1997 (č. 26/2003 Sb. m. s.) nČin nebo opomenutí, pro které byl uložen trest, musí být trestným činem podle právního řádu vykonávajícího státu nebo by byl trestným činem, pokud by byl spáchán na jeho území (skutek naplňuje jakoukoli skutkovou podstatu trestného činu ve vykonávajícím státě a nJak odsuzující, tak i vykonávající stát musí s předáním souhlasit. nPokud odsouzený souhlasí se svým předáním do domovského státu, neuplatní se vůči němu zásada speciality – vykonávající stát může proti němu vést jakékoli další trestní řízení podle svého vnitrostátního práva. Jde o Úmluvu, kde postup států závisí na souhlasu dotčené osoby n Úmluva o předávání odsouzených osob ze dne 21. března 1983 (č. 553/1992 Sb.), Dodatkový protokol k této úmluvě ze dne 18. prosince 1997 (č. 26/2003 Sb. m. s.) nPředání odsouzené osoby je orgány vykonávajícího státu považováno za přerušení výkonu trestu v odsuzujícím státě nVykonávající stát buď bezprostředně pokračuje nA) ve výkonu trestu uloženého v odsuzujícím státě nebo nB) rozhodne o přeměně trestu v rámci svého vlastního soudního nebo správního řízení (další výkon trestu již není přímo založen na rozhodnutí o trestu učiněném v odsuzujícím státě. n V případě A) se trest odsuzujícího státu neruší a nenahrazuje se trestem jiným, ale pouze se přizpůsobuje právnímu řádu vykonávajícího státu. nV případě B) trest odsuzujícího sátu ruší a nahrazuje trestem jiným