Právní odpovědnost
Mgr. Martin Hapla

Obsah 1 Obecně o právní odpovědnosti 2 Funkce právní odpovědnosti 3 Druhy právní odpovědnosti 4 Mezinárodněprávní odpovědnost 5 Ústavněprávní odpovědnost 6 Trestní odpovědnost 7 Správní odpovědnost 8 Soukromoprávní odpovědnost

● ● ● ● ● ● ● ●

1 Obecně o právní odpovědnosti Právní odpovědnost má užší význam než výraz odpovědnost v obecném jazyce. Můžeme ji definovat jako „uplatnění nepříznivých právních následků, stanovených právní normou, vůči tomu, kdo porušil právní povinnost.“ Právní povinnost může být porušena jak komisivně (rušitel se choval způsobem, kterým se chovat nesměl), tak omisivně (rušitel se nechoval způsobem, kterým se chovat měl). Smyslem právní odpovědnosti je odstranění důsledků protiprávního jednání a nastolení stavu, který je v souladu s právem. Jedná se o hmotněprávní institut, se kterým se můžeme setkat jak v právu veřejném, tak i v soukromém. Zároveň je právní odpovědnost právním vztahem, v němž vzniká odpovědnému subjektu porušením jeho primární povinnosti povinnost sekundární.

●

●

●

●

●

1 Obecně o právní odpovědnosti Můžeme rozlišit aktivní a pasivní koncepci právní odpovědnosti. První z nich spočívá na myšlence, že odpovědnost subjektu vzniká již spolu se vznikem primární právní povinnosti. Podle druhé vzniká odpovědnost až porušením této povinnosti.

●

2 Funkce právní odpovědnosti Právní odpovědnost plní čtyři hlavní funkce: 1) Reparační (též kompenzační): spočívá v odčinění škodlivého následku (např. naturální restitucí uvedením v předchozí stav), je typická u majetkové právní odpovědnosti; 2) Satisfakční: spočívá v kompenzaci nemajetkové újmy a to formou poskytnutí vhodného zadostiučinění; 3) Represivní: spočívá v postihu subjektu, který porušil právní povinnost; 4) Preventivní: spočívá v předcházení porušení právních povinností prostřednictvím hrozby možného uplatnění sankce.

●

3 Druhy právní odpovědnosti V závislosti na potřebě zavinění pro vznik právní odpovědnosti můžeme rozlišit: ● Subjektivní odpovědnost: předpokladem jejího vzniku je zaviněné porušení právní povinnosti ze strany subjektu, tento druh odpovědnosti v právu převládá; ● Objektivní odpovědnost: jedná se o odpovědnost za protiprávní stav, pro její vznik není potřeba zavinění ze strany subjektu (např. odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností, odpovědnost za škodu na vnesených nebo odložených věcech). ● V závislosti na odvětví práva, v němž jsou příslušné instituty odpovědnosti zakotveny, můžeme rozlišit: ● Mezinárodněprávní; ● Ústavněprávní odpovědnost; ● Trestní odpovědnost; ● Správní (administrativní) odpovědnost;
●

3 Druhy právní odpovědnosti Soukromoprávní odpovědnost: – Odpovědnost za škodu; – Odpovědnost za nemajetkovou újmu; – Odpovědnost za vady; – Odpovědnost za prodlení; – Odpovědnost za bezdůvodné obohacení; – Disciplinární odpovědnost.

●

4 Mezinárodněprávní odpovědnost Mezinárodněprávní odpovědnost spočívá v povinnosti státu nést právní následky za své porušení právní normy mezinárodního práva veřejného. Vzniká v případě, že jsou splněny dvě podmínky: 1) porušení mezinárodně právního závazku státu mezinárodně protiprávním chováním; 2) přičitatelnost uvedeného chování státu. Stát odpovídá za chování svých orgánů, nikoliv svých fyzických a právnických osob. Stát, který je mezinárodněprávně odpovědný, má povinnost ukončit své protiprávní chování a nabídnout příslušná ujištění a záruky neopakování, pokud to okolnosti vyžadují. Donucení může mít v mezinárodním právu veřejném formu upozornění, protiopatření, akce Rady bezpečnosti OSN apod.

●

●

●

●

●

5 Ústavněprávní odpovědnost V rámci ústavního práva je třeba rozlišit: ● Ústavněprávní odpovědnost: je vázána na právním předpisem přesně vymezené protiprávní jednání (např. čl. 34 odst. 2 ve spojitosti s čl. 35 odst. 1 písm. c) Ústavy): čl. 34 odst. 2: „Zasedání komory může být usnesením přerušeno. Celková doba, po kterou může být zasedání přerušeno, nesmí překročit sto dvacet dnů v roce.“ čl. 35 odst. 1 písm. c): „Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže ... zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné.“ ● Ústavněpolitickou odpovědnost: není vázána na protiprávní jednání (např. vyslovení nedůvěře vlády). ● Sankce může mít v ústavním právu rozmanitou formou (např. zrušení protiústavního právního předpisu atd.).
●

6 Trestní odpovědnost Trestní odpovědnost se pojí se spácháním trestného činu, kterým vzniká subjektu povinnost strpět sankci stanovenou trestním zákonem. § 13 odst. 1 trestního zákoníku vymezuje trestný čin jako: „protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.“ § 6 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže stanoví: „Trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění.“ Trestné činy se dělí na přečiny (všechny nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let) a zločiny (všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny). Výše uvedené znaky jsou především znaky skutkové podstaty trestného činu, příčetnost a stanovený věk pachatele.

●

●

●

●

●

6 Trestní odpovědnost § 25 Trestního zákoníku stanoví: „Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.“ Zvláštní úprava trestní odpovědnosti platí pro mladistvé (v době spáchání provinění dovršili patnáctý rok a nepřekročili osmnáctý rok svého věku). Jejich trestní sazby jsou nižší. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže v § 5 odst. 1 dále stanoví: „Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“ K otázce příčetnosti se § 26 trestního zákoníku vyjadřuje následovně: „Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“ Trestní zákoník též zavádí institut zmenšené příčetnosti pro případy, kdy je schopnost pachatele rozpoznat protiprávnost

●

●

●

●

●

6 Trestní odpovědnost svého činu nebo ovládat své jednání pouze podstatně snížena. ● Skutková podstata trestného činu v sobě shrnuje jeho typové znaky: ● Objekt: je jím chráněný zájem, který je jednáním pachatele porušen nebo ohrožen; ● Objektivní stránku: je jí určité jednání, které může mít formu konání nebo opomenutí; ● Subjekt: je jím pachatel; ● Subjektivní stránku: jedná se o zavinění, v jehož rámci můžeme rozlišit následující kategorie: – Úmysl přímý: pachatel chtěl chráněný zájem porušit nebo ohrozit způsobem uvedeným v trestním zákoně; – Úmysl nepřímý: pachatel věděl, že svým jednáním může chráněný zájem porušit nebo ohrozit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn;

6 Trestní odpovědnost Nedbalost vědomá: pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí; – Nedbalost nevědomá: pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl; ● Protiprávnost. ● Aby mohl trestný čin vzniknout, musí být naplněny všechny znaky jeho skutkové podstaty. V takovém případě hovoříme o dokonaném trestném činu. V určitých zákonem vymezených případech ale může být trestná i příprava trestného činu nebo pokus o něj (např. § 140 odst. 4 trestního zákoníku stanoví, že u vraždy je trestná i příprava).
–

6 Trestní odpovědnost Protiprávnost trestného činu je dále vyloučena: ● krajní nouzí: jedná se o situaci, pokud někdo svým činem odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem; ● nutnou obranou: jedná se o situaci, pokud někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem; ● svolením poškozeného: jedná se o situaci, pokud někdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou tímto jednáním dotčeny; ● přípustným rizikem: jedná se o situaci, kdy někdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi vykonává společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem; ● oprávněným použitím zbraně.

●

6 Trestní odpovědnost Trestní odpovědnost zaniká zejména na základě: ● Účinné lítosti: trestní odpovědnost za některé trestné činy zaniká, pokud pachatel dobrovolně zamezil nebo napravil škodlivý následek trestného činu, popřípadě učinil o něm oznámení státnímu zástupci či policejnímu orgánu (voják může oznámit svému nadřízenému) v době, kdy tomuto následku mohlo být zabráněno; ● Promlčení trestního stíhání: trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby (v závislosti na spáchaném trestném činu může činit 3 až 20 let), existují však i nepromlčitelné trestné činy (např. teroristický útok), ● Trestní odpovědnost může zaniknout i zánikem trestnosti přípravy, zánikem trestnosti pokusu, zánikem trestnosti účastenství, smrtí pachatele, milostí udělenou prezidentem republiky.
●

6 Trestní odpovědnost
●

Trestní zákoník rozlišuje trestné činy: ● Proti životu a zdraví (např. vražda, zabití, mučení a jiné nelidské a kruté zacházení atd.); ● Proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství (např. omezování osobní svobody, loupež, vydírání, poškozování cizích práv atd.); ● Proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (např. znásilnění, pohlavní zneužití atd.); ● Proti rodině a dětem (např. zanedbání povinné výživy, týrání svěřené osoby atd.); ● Proti majetku (např. krádež, zpronevěra, podvod, lichva); ● Hospodářské (např. padělání a pozměnění peněz, neoprávněné vydání cenného papíru, pletichy při veřejné dražbě, porušení chráněných průmyslových práv atd.); ● Obecně nebezpečné (např. obecné ohrožení, nedovolené

6 Trestní odpovědnost ozbrojování, přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu atd.); Proti životnímu prostředí (např. poškození a ohrožení životního prostředí, poškození lesa, neoprávněné nakládání s odpady, týrání zvířat atd.); Proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci (např. vlastizrada, rozvracení republiky, teroristický útok atd.); Proti pořádku ve věcech veřejných (např. násilí proti úřední osobě, zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku, podplácení, pohrdání soudem, šíření poplašné zprávy atd.); Proti branné povinnosti (např. neplnění odvodní povinnosti, nenastoupení služby v ozbrojených silách atd.); Vojenské (např. neuposlechnutí rozkazu, urážka mezi

●

●

●

●

●

6 Trestní odpovědnost vojáky, zběhnutí, porušení služební povinnosti vojáka, zbabělost před nepřítelem atd.); Proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy (genocidium, útok proti lidskosti, příprava útočné války atd.)

●

7 Správní odpovědnost V rámci správní odpovědnosti hovoříme o správních deliktech, které dělíme na přestupky a jiné správní delikty. Definice správního deliktu v právním řádu zakotvena není, doktrína jej však vymezuje jako: „protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které ukládá správní orgán trest stanovený normou správního práva.“ Přestupek vymezuje přestupkový zákon v § 2 odst. 1 jako: „zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.“ Povinným materiálním znakem přestupku je společenská nebezpečnost (škodlivost). Jeho pachatelem může být pouze fyzická osoba. Přestupkem není jednání učiněné v krajní nouzi nebo v nutné obraně.

●

●

●

●

●

7 Správní odpovědnost Platí, že „k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.“ ● Přestupkový zákon podobně jako trestní zákoník rozlišuje úmysl přímý a nepřímý, nedbalost vědomou a nevědomou. ● Za přestupek není odpovědný ten, kdo v době jeho spáchání nedovršil věk 15 let nebo byl nepříčetný. ● Přestupek nelze projednat, pokud od jeho spáchání uplyne jeden rok. ● V případě jiných správních deliktů můžeme rozlišit: ● Jiné správní delikty fyzických osob; ● Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob; ● Pořádkové delikty.
●

7 Správní odpovědnost Jiné správní delikty fyzických osob: Jsou výjimečné, zákonodárce preferuje upravovat správní delikty fyzických osob výlučně formou přestupků. Jejich projednávání probíhá oproti přestupkům v jednodušší formě (podle příslušných ustanovení správního řádu). Jedná se např. o správní delikt spočívající v narušení vzhledu městské části dle § 29 zákona o hlavním městě Praze. Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob: Jedná se o velké množství různých deliktů (např. různé delikty dle § 91 energetického zákona, § 17 tiskového zákona, § 54 a násl. lesního zákona atd.). Pořádkové delikty: představují zajišťovací prostředek, jehož účelem je usnadnění či urychlení správního řízení v situacích, kdy některý z jeho účastníků maří jeho průběh. Nepostihují tedy porušení hmotněprávních, ale

●

●

●

●

●

7 Správní odpovědnost procesně právních povinností. Např. podle § 137 odst. 2 správního řádu může správní orgán uložit pokutu do výše 5000 Kč tomu, kdo bezdůvodně odepře podat vysvětlení, které tento orgán opatřuje k prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední. Po vyčerpání řádných opravných prostředků, které v oblasti správního trestání umožňuje veřejná správa (např. Odvolání v rámci přestupkového řízení apod.), podléhají jednotlivá rozhodnutí přezkumu v rámci správního soudnictví.

●

●

8 Soukromoprávní odpovědnost Oproti různým typům veřejnoprávní odpovědnosti zde nevzniká vztah mezi státem (resp. nějakou veřejnoprávní korporací) coby nadřazeným subjektem a rušitelem právní normy, nýbrž vztah mezi dvěma subjekty s totožným postavením. Sankční následek má v případě tohoto druhu odpovědnosti zpravidla dvojí podobu: 1) Restituce (uvedení do původního stavu); 2) Reparace (náhrada – zpravidla v penězích, někdy může být i naturální). V rámci soukromoprávní odpovědnosti můžeme rozlišit jejich několik subtypů jako např. odpovědnost za škodu, za nemajetkovou újmu, odpovědnost za vady, odpovědnost za prodlení, odpovědnost za bezdůvodné obohacení atd. Za její druh bývá některými autory považována i disciplinární odpovědnost (nepanuje však na tom jednoznačná shoda).

●

●

●

●

8 Soukromoprávní odpovědnost NOZ upravuje otázky tykající se odpovědnosti za újmu majetkového i nemajetkového charakteru. Újmu na jmění označuje jako škodu. V § 2900 zakotvuje všeobecnou prevenční povinnost: „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“ Způsobenou škodu je nezbytné nahradit vždy, nemajetková újma se hradí pouze tehdy, pokud to bylo předem ujednáno nebo stanoví-li to zákon. Ten, kdo odvracel hrozící újmu, má pak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů i na náhradu újmy, kterou přitom utrpěl, ale maximálně v rozsahu přiměřeném tomu, co odvrátil.

●

●

●

●

8 Soukromoprávní odpovědnost Povinnost k náhradě škody v zásadě nemá ten, kdo jednal v případě krajní nouze nebo nutné obrany. NOZ v § 2896 stanoví: „Oznámí-li někdo, že svoji povinnost k náhradě újmy vůči jiným osobám vylučuje nebo omezuje, nepřihlíží se k tomu. Učiní-li to však ještě před vznikem újmy, může být takové oznámení posouzeno jako varování před nebezpečím.“ § 2898 dále stanoví: „Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.“

●

●

●

8 Soukromoprávní odpovědnost Pokud je škůdců více, jedná se o pluralitu škůdců, která je spojena s institutem solidární odpovědnosti. Všichni škůdci tudíž odpovídají společně a nerozdílně a poškozený může vymáhat náhradu škody po komkoliv z nich. V případě, že škodu nahradí pouze jeden ze škůdců, zprostí se tím odpovědnosti vůči poškozenému i všichni ostatní, vzniká mu však vůči nim tzv. regres (právo na náhradu). Zákon dále zvláštním způsobem upraví některé speciální situace jako třeba škodu způsobenou tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání. V jejím případě platí, že pokud nemá škůdce (např. z důvodu, že postrádá plnou svéprávnost) povinnost k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad tímto škůdcem zanedbal dohled. Velká pozornost je věnována též škodě, která byla způsobena vadou výrobku. Tuto škodu nahradí ten, kdo „výrobek nebo jeho součást vyrobil, vytěžil, vypěstoval nebo

●

●

●

8 Soukromoprávní odpovědnost jinak získal.“ Spolu s touto osobou hradí škodu společně a nerozdílně i ten, kdo „výrobek nebo jeho část označil svým jménem, ochrannou známkou nebo jiným způsobem“ a ten, kdo „výrobek dovezl za účelem jeho uvedení na trh v rámci svého podnikání.“ Platí, že výrobek je vadný, pokud není tak bezpečný, jak to lze od něj rozumně očekávat „se zřetelem ke všem okolnostem, zejména ke způsobu, jakým je výrobek na trh uveden nebo nabízen, k předpokládanému účelu, jemuž má výrobek sloužit, jakož i s přihlédnutím k době, kdy byl výrobek uveden na trh.“ Od této odpovědnosti je třeba odlišovat odpovědnost za vadné plnění (§ 2099 a následující NOZ).

●

●

8 Soukromoprávní odpovědnost § 2951 odst. 1 NOZ: „Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.“ Uvedení do předešlého stavu = restitutio in integrum. § 2951 odst. 2 NOZ: „Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“ Hradí se skutečná škoda (damnum emergens) a ušlý zisk (lucrum cessans), tedy majetkový prospěch, kterého by poškozený dosáhl, pokud by ke škodě nedošlo. Soud může náhradu škody z důvodů zvláštního zřetele hodných přiměřeně snížit (moderační právo soudu). Vezme přitom v úvahu především to, jak ke škodě došlo, dále i osobní a majetkové poměry člověka, jenž škodu způsobil a odpovídá za ni, stejně jako poměry poškozené.

●

● ●

●

●

8 Soukromoprávní odpovědnost Náhradu však není možné snížit, pokud byla škoda způsobena úmyslně. Pokud nelze výši náhrady škody přesně určit, stanoví ji soud podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností daného případu. Dle § 2969 odst. 1 NOZ platí, že: „Při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.“ a dle odst. 2: „Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby.“ Při poranění zvířete nahradí škůdce náklady spojené s péčí o jeho zdraví, i když podstatně převyšují jeho cenu. U zaměstnance je výše náhrady omezena zákonem na čtyřapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku s výjimkou situací, kdy škodu způsobil úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek.

●

●

●

Děkuji za pozornost.