Právo na informace či na svobodný přístup k informacím patří k ústavně zaručeným politickým právům. Ústavněprávní požadavek je obsažen v čl. 17 odst. 5 Listiny, podle něhož jsou státní orgány a orgány samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Obecná právní úprava je obsažena v zákoně č. 106/1999 Sb. Základním smyslem této právní úpravy je, aby povinné subjekty zveřejňovaly základní a standardní informace o své činnosti automaticky a ostatní pak na základě žádostí s výjimkami uvedenými v zákoně, které je však nutné vykládat restriktivně. Zákon pak stanoví ii základní náležitosti žádostí, upravuje otázky poplatků spojených s poskytnutím informace a věnuje se i otázkám mlčenlivosti.  Zákon hovoří o povinných subjektech, mezi které řadíme státní orgány, orgány samosprávy a další fyzické a právnické osoby (např. Česká národní banka), pokud rozhodují o právech a povinnostech adresátů veřejné správy v rozsahu tohoto rozhodování. Zákon vychází z tzv. principu otevřenosti veřejné správy, a proto má nárok na informaci každá osoba, bez jakékoliv souvislosti s důvodem svého zájmu o danou informaci. Obecné informace by měly být zveřejněny vhodným způsobem zejména pomocí internetu. Žádost lze podat písemně i ústně. V otázce poskytování informací platí, že informace se poskytují zásadně bezplatně, avšak za poskytnutí zejména složitých informací zákon umožňuje, aby žadateli bylo uloženo hradit náklady. Proti rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informace je přípustné odvolání, o kterém rozhodne nadřízený orgán. Rozhodnutí o odvolání přezkoumatelné v režimu soudního řádu správního.

• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, č. j. 8 As 57/2006 – 67.
  • „U akciové společnosti založené územním samosprávným celkem, jejíž orgány jsou vytvářeny tímto územním samosprávným celkem jako jediným akcionářem společnosti, který zároveň zákonem stanovenými prostředky vykonává dohled nad činností akciové společnosti plnící veřejný účel (provozování fotbalu v dané obci), převažují znaky svědčící o její veřejné povaze, a jedná se tedy o veřejnou instituci ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.“
• Rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 – 62.
  • I. Informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, zásadně poskytují.
  • II. Povinný subjekt neposkytne informace o platu zaměstnance poskytovaném z veřejných prostředků (§ 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) jen výjimečně, pokud se tato osoba na podstatě vlastní činnosti povinného subjektu podílí jen nepřímo a nevýznamným způsobem a zároveň nevyvstávají konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním této osoby jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně.
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, č. j. 10 As 59/2014 – 41.
  • Výběrové řízení, jehož prostřednictvím má být nakládáno s veřejnými prostředky, musí pro svůj veřejný charakter umožňovat veřejnou kontrolu, k níž právo na poskytnutí informací s tímto výběrovým řízení souvisejících neoddělitelně náleží; bez těchto informací by taková kontrola nebyla vůbec možná.
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2006, č. j. A 2/2003 – 73.
  • Utajení informací podle zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, může být důvodem pro odepření poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nikoliv však za situace, kdy utajení podléhala příprava dokumentu, ale již ne dokument samotný.
  • Smluvní orgán se nemůže zprostit své povinnosti poskytnout informace tvrzením, že požadovaný dokument, který je smlouvou, celý obsahuje informace poskytnuté druhou smluvní stranou. Této povinnosti se nezprostí ani doložkou obsaženou v požadované smlouvě, podle níž si strany sjednaly zachovávání důvěrnosti co do obsahu a podmínek smlouvy. Své povinnosti se pak nezprostí ani možným porušením mezinárodních závazků České republiky, není-li smlouva podřaditelná čl. 10 a ani čl. 10a Ústavy.
  • Správní orgán, který má obecnou povinnost poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, nemůže jejich poskytnutí omezit nad rámec zákonných výjimek i svým vlastním úkonem.