U právních forem realizace veřejné správy přichází v úvahu vydávání správních aktů (normativních, smíšených, individuálních) a provádění dalších opatření. V aplikační činnosti orgánů veřejné správy může docházet k pochybením, která se projevují ve vadách předmětných aktů. To automaticky nevede k jejich neplatnosti či neúčinnosti, nýbrž je nutné provést jejich nápravu. Obecně se tedy vychází z tzv. presumpce správnosti správních aktů. Oprávnění rušit normativní správní akt má za splnění předepsaných podmínek Ústavní soud. Individuální či smíšené akty lze napadnout opravnými prostředky. Specifickým prostředkem je pak sistace normativních správních aktů či opatření veřejné správy, kdy změně či zrušení opatření či normativního správního aktu předchází pozastavení jejich výkonu opatření. Typicky se jedná o případy, kdy je pro rozpor se zákonem pozastaven výkon obecně závazné vyhlášky. Existují také správní akty, pro které neplatí presumpce jejich správnosti, a to akty nicotné, které pro jejich natolik závažné vady nelze vůbec považovat za správní akty.