Neurčitost práva a teorie mezer
JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D.
Katedra právní teorie PrF MU v Brně

Obsah
nI. Neurčitost jako vlastnost práva
nII. Teorie mezer
nIII. Nástroje dotváření a omezení dotváření práva
nIV. Český právní řád a mezery

Neurčitost (vágnost) jako vlastnost práva
njazykové vyjádření práva – právní texty
nrelativně samostatný subsystém obecného přirozeného jazyka – právní jazyk (technolekt)
ndefinuje si vlastní „právní“ významové pole, které je specifické vůči obecnému jazyku
nprávně-politické požadavky na právní jazyk
njasnost, přesnost, srozumitelnost
nsoučasná metodologie je označuje utopii – PROČ?
ndělení jazyků (Nalimow, Wróblewski)
njazyky tvrdé (v nichž lze jednoznačně podřadit konkrétní prvek do obecné třídy)
nměkké (nelze jednoznačně podřadit konkrétní prvek do obecné třídy)
nneostré (neurčité), v nichž je podřazení v některých případech možné, zatímco v jiných nikoliv
nPRÁVNÍ JAZYK JE JAZYKEM NEURČITÝM (NEOSTRÝM)

Neurčitost jako vlastnost práva
nzákladní významovou jednotkou právního jazyka je právní pojem
nmodel tří oblastí pojmu (Philipp Heck, Franz Bydlinski, H. L. A. Hart) – rozsah pojmu (extenze)
nJÁDRO
nvýznam pojmu vyplývající z obecného či právem definovaného významu
nk sémantickému jádru pojmu se vztahují intenzionální definice (tzn. definice prostřednictvím
pojmových znaků)
nNEURČITÁ OBLAST (tzv. furry edges – H. L. A. Hart)
nobjevuje se při klasifikačním (kvalifikačním) sylogismu
npodřazení určitého jevu či skutečnosti (znaku) je závislé na subjektivních faktorech a není
jednoznačné

Neurčitost jako vlastnost práva
nAd model právního pojmu:
nHRANICE POJMU
nfiktivní sémantická hranice, za níž již sémanticky nelze předmětnou skutečnost (znak) podřadit pod
význam pojmu
nv rámci rozsahu pojmu (jeho hranic) lze provádět výklad:
nstriktní (adekvátní či „doslovný“ - přesný)
nrestriktivní (zužující)
nextenzívní (rozšiřující)
nOBLAST MIMO ROZSAH POJMU
npokud má být podřazen jev či skutečnost mimo rozsah pojmu, je třeba užít jiné než sémantickou
metodu výkladu
nprávní jazyk je neurčitý, protože právní pojmy jsou ze své povahy neurčité

Neurčitost jako vlastnost práva
nobecnost x neurčitost pojmu
nprávní pojem je obecný, protože se vztahuje na neurčitý počet skutečností (jevů) téhož druhu
(třídy, významu)
nInterpretace čl. 5 Listiny: Každý má právo na život.
nprávní pojem je neurčitý, protože na základě jazykového výkladu nelze v každém posuzovaném případě
kvalifikace dospět k jednoznačnému závěru, že: „prvek x náleží do rozsahu (třídy) pojmu X “
nKaždý občan? Každý člověk? Každá živá bytost?
ntzv. neurčité pojmy jako terminus technicus
njsou prostředkem vyjádření vůle zákonodárce k dotváření obsahu právní normy interpretací
nnapř. veřejný zájem, společenská škodlivost, dobré mravy, dobrá víra, poctivý obchodní styk, péče
řádného hospodáře, rozumné uspořádání právního vztahu apod.
nněkteré z nich hrají roli tzv. korektivů (hmotněprávní, procesní)

Neurčitost jako vlastnost práva
nŘešení problému neurčitosti práva
nnormotvorba a její kvalita
nkauzuistické právní předpisy (např. nový trestní zákoník, správní právo)
nv právním státě je třeba tvorbě právních předpisů věnovat nejvyšší péči. Přesto se však nelze
vyhnout víceznačnostem, což plyne jak z povahy jazyka samotného, tak z abstraktnosti právních
norem, jakož i z omezenosti lidského poznání, stejně jako z dynamické povahy sociální reality"
(nález ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. III. ÚS 783/06, publ. pod č. 210/2007 Sb. ÚS
n
n
n

Paradox právního jazyka
nAd normotvorba - tzv. paradox právního jazyka:
nZvyšování jednoznačnosti, přesnosti právního jazyka a tedy zvyšování stupně jeho exaktnosti, vede
k jeho nesrozumitelnosti, ke snížení informační hodnoty práv, a naopak. Je tím založen paradox
právního jazyka: Zvyšování přesnosti, exaktnosti, vede k nesrozumitelnosti, a opačně, zvyšování
srozumitelnosti vede ke snižování přesnosti. Snižování entropie přesností vede ke zvýšení
nesrozumitelnosti.“( Holländer, P. Filosofie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš
Čeněk, 2006, s. 216)
n

Neurčitost jako vlastnost práva
nŘešení problému neurčitosti -interpretace:
nvyužívání logicko-systematického a teleologického výkladu
ntzv. inovační interpretace v právu (J. Raz)
nv pozitivistickém podání je kreativní (tvůrčí)
nH.L.A. Hart – v tzv. hraničních případech soudce právo dotváří (příklad – zákaz vjezdu vozidel do
parku)
nv iusnaturalistickém podání je nalézací (Dworkin, Alexy)
ndo jaké míry může interpret dotvářet v důsledku neurčitosti práva jeho obsah, příp. vytvářet
interpretací nová pravidla chování, která normotvůrce výslovně nestanovil?
nhranice mezi soudcovským dotvářením práva (Rechtsfortbildung) a právotvorbou moci zákonodárné a
výkonné

Teorie mezer
nsouvisí s představou systému práva (pavučina bez mezer, anebo pavučina „s mezerami“)
npostulát úplnosti práva x postulát dotváření práva volními akty jeho interpretů
nstřet právních ideologií
nkognitivismus vs. non-kognitivismus (decisionismus, voluntarismus)
nmezery v právu vs. mezery v zákoně
njde o teoretické, nikoliv legální pojmy
nmezera v právu= existují společenské vztahy vůbec právem neupravené
nmezera v zákoně = právem jsou v určitém smyslu upraveny veškeré společenské vztahy jako dovolené
či zakázané, ale u některých není výslovná zákonná právní úprava
nmezera v právu, která by nebyla zároveň mezerou v zákoně, neexistuje
nplánovanost či neplánovanost neúplnosti právní úpravy z hlediska záměru zákonodárce lze posoudit
pouze jako mezeru v zákoně, nikoliv v právu

Teorie mezer
nAd mezery v zákoně (E. Zitelman)
nobecný význam: neplánovaná neúplnost  právní úpravy, resp. zákonodárství (C. W. Canaris)
nneexistuje zákon, byť sebe lépe vytvořený,  který by nebyl mezerovitý
no mezeru se jedná v případě, že zákon nezodpovídá otázku, která za účelem jeho aplikace v právním
případu musí být zodpovězena
nk závěru o existenci mezery v zákoně by měl interpret dospět na základě subjektivního historického
teleologického výkladu
nmezery mohou mít různý charakter
nproblematika mezer úzce souvisí s možností soudcovského dotváření práva (Rechtsfortbildung),
metodologicky především s užitím metody analogie při řešení právních případů

Teorie mezer
nfilosoficko-právní kontext
npojem „mezery“ se zrodil v moderní podobě v období velkých civilních a trestních kodifikací (Code
Civil, ABGB, ZGB, bavorské kodexy, pruský kodex) – přelom 18. a 19. století, které s sebou přinesly
předpoklad úplnosti práva
nvznik i dalších postulátů moderní normotvorby:
nkonzistence
nsrozumitelnost (i pro laiky)
nfrancouzská a rakouská právní exegeze
nmezery, rozpory a neurčitosti jsou jen zdánlivé a jsou překonatelné exegetickými (deduktivními,
formalistickými)
nkult textu zákona, který má jediný správný význam (Rau, Aubry)

Teorie mezer
n„protikodexové hnutí“ - F. C. von Savigny (německá historickoprávní škola)
nmluvil o mezerách v kontextu požadavku úplnosti práva
nzákon však nemůže deduktivně uzavřít právo jako úplný systém
ndva způsoby vyplnění mezery:
na) odkazem na přirozenoprávní zásady
nb) samodotvoření pozitivního práva (organická tvůrčí síla systému práva)
nv obou případech jde o analogii, která není pouhým logickým vztahem, nýbrž vyplývá právě
z organické souvislosti uvnitř práva samotného
nobdobně se ke kodexům stavěla i pandektistika (romanisté)

Teorie mezer
nRozvoj teorie mezer této teorie na přelomu 19. a 20. století
nzájmová jurisprudence (P. Heck, pozdní R. von Jhering)
nsociologické teorie  - živé právo (E. Ehrlich)
nčlánek Über Lücken im Recht (1888)
n„každý soubor formulovaných pravidel je už ze své povahy neúplný“
n„je mnohem snadnější dobře rozhodnout jeden konkrétní případ než formulovat takové obecné
pravidlo, které dobře rozhodne každý myslitelný případ“

Teorie mezer
npřednáška Ernsta Zitelmana (1903) Lücken im Recht
nněkdy je považován za hlavního inspirátora teorie mezer
nBGB nedává odpovědi na některé právní otázky
nkaždé právo má mezery, je možné je vyplnit pomocí právní vědy
nnerozlišoval mezi mezerami v zákoně a mezerami v právu
nrozlišení pravých a nepravých mezer
npravá mezera = úplná absence právní úpravy
nnepravá mezera = teleologická či hodnotová mezera způsobená nevhodnou, nejasnou či neurčitou
formulací zákona

Teorie mezer
nvolnoprávní škola (H. Kantorowicz – počátek 20. století)
nblízko k ní měl i Francois Gény (kritik právního klasicismu)
nkritika textualismu a konceptualismu, „nová teorie“ přirozeného práva
nvolnoprávníci hledali mezery v BGB – kritika „technického“ (zákonného) nalézání práva
nmezery jsou vyplňovány tzv. volným právem, které je produktem volního a intuitivního uvažování
(sensus iuris, Rechtsgefühl) z pohledu hledání spravedlnosti

Teorie mezer
nNormativistické směry odmítaly postulát neúplnosti práva
nF. Weyr (brněnská normativní škola)
nuznání pouze jediného pramene práva – státu
nneexistují prameny práva „praeter legem“, z nichž by bylo možno právo dotvářet:
nkaždá rozumná norma má svůj účel či kořen; tyto kořeny (účely) ovšem nejsou prameny ve smyslu
normativním
nkritika teorie mezer – právní řád není mezerovitý
nteorie logické uzavřenosti právního řádu (logische Geschlossenheit)
nH. Kelsen (ryzí nauka právní)
nMezery v právu vylučuje tzv. všeobecná negativní věta
nMezery v zákoně jsou řešeny soudcovským vydáváním individuálních norem

Teorie mezer
nK. Larenz (hodnotová jurisprudence)
nkaždá interpretace představuje dotvoření práva na potřeby konkrétního případu
nk rozšíření teorie mezer od 19. století přispěla soudcovská praxe (rozšíření pojmu mezery
nmezera v zákoně znamená hranice imanentního dotváření práva, které je vázáno na záměr zákonodárce
a imanentní teleologii zákona
npovolání soudců k vyplňování mezer je dáno jejich povinností aplikovat zákon ve vazbě na jeho účel
a smysl

Teorie mezer
npředmět zájmu zákonodárce
n§ 7 ABGB: mezery v právu neexistují, mezery v zákoně ano
nsoudce je povolán k jejich vyplňování podle „přirozených zásad právních“, ovšem pro účely
konkrétního případu (nikoliv normativně)
n§1 odst. 2 švýcarského občanského zákoníku
nNelze-li ze zákona odvodit žádné pravidlo pro řešení věci, má soudce použít práva obyčejového,
pokud ne, má případ rozhodnout, jako by byl zákonodárce
nčl. 20 odst. 3 německé ústavy
nvázanost soudců na zákon a právo (Gesetz und Recht)
nčl. 12 italského občanského zákoníku
nsoudce má rozhodnout na základě „všeobecných právních zásad právního řádu“

Teorie mezer
ndruhy mezer (E. Zitelmann, C. W. Canaris, E. Kramer, F. Bydlinski, F. Melzer)
nPRAVÁ  - logická (technická)
nexistující právní norma odkazuje na jinou právní normu, která ovšem neexistuje
nNEPRAVÁ - teleologická  mezera v zákoně (hodnotová)
nurčitý případ není upraven předmětným pravidlem, ačkoliv ve vztahu k dotčenému účelu právní úpravy
je chybějící úprava v rozporu s principem bezrozpornosti práva (resp. s principem rovnosti)
nschéma: teleologické pozadí zákona vs. doslovný výklad zákona
ndvě varianty:
notevřená (zjevná)
nzákonodárce ponechává dotvoření pravidla interpretovi
nza tyto mezery se považuje užití neurčitých pojmů (tzv. obecné klauzule – dobré mravy, veřejný
pořádek, apod.)
nuzavírá se analogií
nskrytá

Teorie mezer
npodle úmyslu zákonodárce (C. W. Canaris)
nzamýšlené (plánovaná neúplnost právní úpravy – legislativní nečinnost)
nnezamýšlené (neplánovaná neúplnost právní úpravy)
nprincip denegatio iustitiae
npodle okamžiku vzniku (časový faktor)
npočáteční (nedostatky v normotvorbě)
nnásledné (hard cases v aplikaci práva)
nKramerova typologie mezer v zákoně
nmezery de lege lata (zákonné)
nintra legem (generální klauzule)
npraeter verba legis (nemožnost zákona postihnout všechny otázky)
ncontra verba legis (rozpor textu zákona a jeho účelu)
nmezery de lege ferenda (právně-politické)
nMůže je vyplňovat pouze zákonodárce

Teorie mezer
nhranice lex lata jako hranice dotváření práva (Bydlinski)
nhranici lex lata tvoří jasný text zákonného ustanovení spolu s jasným subjektivním úmyslem
zákonodárce
nmění se pouze na základě rebus sic stantibus

Nástroje dotváření a omezení dotváření práva
nzaplněním mezery v zákoně vzniká nová právní norma (decisionismus)
ndotváření práva (resp. tvůrčí nalézání práva) je chápáno jako povinnost soudce pramenící
z principu denegatio iustitiae (poprvé vyjádřen v Code Civil – čl. 4)

Nástroje dotváření a omezení dotváření práva
nnástroje k vytvoření nové právní normy (Aleksandr Peczenik):
nanalogie legis
naplikace zákona na případ, který nepatří pod rozsah (významové pole) dotyčné normy (tzn. za
hranicemi právního pojmu)
n„praeter verba, sed secundum rationem legis”
nStanoví-li zákon pro určitou skutkovou podstatu právní následek, platí tentýž právní následek pro
skutkovou podstatu, která je obdobná/stejná.
nrozdíl mezi analogií a extenzívním jazykovým výkladem
njde o jinou myšlenkovou figuru (Larenz, Bydlinski, Melzer)
njde o stejnou myšlenkovou figuru, ale v jiném kontextu – prakticky o totéž (Ross, Hassemer)
ntaké argumentum a simile / a pari

Nástroje dotváření a omezení dotváření práva
nPeczenikova koncepce důvodů pro uplatnění analogie
npouze významná obdobnost případů představuje adekvátní důvod pro užití analogie
npředpisy, které stanovují podmínky pro aplikaci právní normy, by neměly být eliminovány analogií
npředpisy, které stanovují výjimky z aplikace právních norem, nelze analogií rozšiřovat;
njen velmi těžko představitelné důvody mohou odůvodnit analogický závěr, že chyba v zákoně je
záměrná
nanalogii je třeba aplikovat opatrně, opatrněji než extenzívní výklad
npředpisy, které k něčemu osobu zatěžují povinností nebo omezují její svobodu pohybu, se mají
vykládat restriktivně; takové předpisy se zásadně neaplikují analogicky.

Nástroje dotváření a omezení dotváření práva
njuristická indukce (tzv. analogie iuris)
npřípad, který není upraven uspokojivě na zákonné úrovni a zároveň není možné použít analogii legis
nřešení je dovozováno z obecných zásad a principů daného právního předpisu → právního odvětví →
právního řádu
nargumentum a contrario (protiklad analogie)
ntzv. závěr z opaku – eliminační argumenty (a limine)
nJestliže pro určitou skutkovou podstatu je stanoven určitý právní následek, pak pro odlišnou
(jinou) skutkovou podstatu takový právní následek neplatí.

Český právní řád a mezery
nDotváření českého právního řádu a teorie mezer
nzákazy analogie (vyplňování mezer zákona) jsou dovozovány zejména z tzv. výhrady zákona
nTrestní právo hmotné („jen zákon“)
nnullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (čl. 39 Listiny)
nDaňové právo (čl. 11 odst. 5 Listiny – „na základě zákona“)
nnulla tributum sine lege
nKompetenční pravidla výkonu veřejné moci (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny)
nprincip legality výkonu státní (veřejné) moci
ntam, kde zákonodárce výslovně nestanoví určitou kompetenci orgánu veřejné moci, tato kompetence
není dána (per argumentum a contrario)
nVeřejné právo obecně (čl. 4 Listiny)
nnelze dotvářet analogií normativní modus „příkazu“ nebo „zákazu“ tam, kde by šlo o uložení
povinností osobám nad rámec zákona
nnelze dotvářet modus dovolení ve vztahu k orgánu veřejné moci tam, kde to zákon výslovně nestanoví

Český právní řád a mezery
nSoukromé právo – cesta analogie
n§ 853 OZ
nObčanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí
ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.
n§ 10 NOZ
n(1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle
ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu
nejbližšího.
n
n(2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na
nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s
přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a
povinností.

Český právní řád a mezery
njudikaturou dovozená omezení dotváření práva
nzákaz extenzívního výkladu ve veřejném právu
nprincip in dubio mitius (v pochybnostech o jednoznačném výkladu právní normy mírněji)
ndovozen judikaturou NSS a ÚS v prostředí správního trestání a v daňovém právu
nteorie mezer je doktrinálně i judikatorně uznávaným modelem klasifikace neúplností systému práva
nmá spíše roli pomocného nástroje, než určujícího momentu výkladu
nčasto je pouze součástí teleologické úvahy

Český právní řád a mezery
nPl.ÚS-st  27/09 ze dne 28.04.2009, č. 136/2009 Sb. (otázka existence nároku na náhradu škody
způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nerespektováním judikatury ÚS v věcech
regulace nájemného
nNejvyšší správní soud
nrozsudek ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 1 As 27/2008 – 67
notázka analogie ve správním trestání
nnálezy Ústavního soudu
nnapř. nález sp. zn. Pl.ÚS 36/01 ze dne 25.06.2002 (odměna správce konkurzní podstaty)
n

Český právní řád a mezery
nZásad, uznávaných až do zrušení obecného zákoníku občanského z roku 1811 (zákonem č. 141/1950
Sb.), tedy do doby, kdy po násilném zvratu v čs. státě počalo docházet k rozrušování právního řádu,
zcela odpovídajících demokratickým hodnotám státu (čl. 1, čl. 2 odst. 4, čl. 4 úst. zák. č. 1/1993
Sb. ČR) je třeba dbát i v současné době a z nich při aplikaci současného práva vycházet, a to
zejména tam, kde současná právní úprava vykazuje mezery, které nezbývá než překlenout výkladem.
n Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1997, sp. zn. III. ÚS 77/97
Publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 94/1997.
n Připouští-li vůbec doktrína použití analogie v oboru správního řízení, pak toliko za omezujících
podmínek, tj. pouze v omezeném rámci za účelem vyplňování mezer procesní úpravy a dále pouze ve
prospěch ochrany práv účastníků správního řízení. Vytvořit použitím analogie procesní úpravu
správního řízení v celé její úplnosti je tedy neakceptovatelné.
n Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, zp. zn. Pl. ÚS 21/04
n

Český právní řád a mezery
nZ hlediska principu právní jistoty platí pro interpretaci a aplikaci právních předpisů pro účely
zjištění působnosti (v nejširším smyslu, tj. jak pravomoci, tak i věcné či místní příslušnosti)
orgánů veřejné moci zvláštní právně metodologická pravidla. Zatímco při věcném řešení má soudce k
dispozici zásadně celé právně metodologické instrumentarium, jedná-li se o zjištění působnosti
orgánu veřejné moci, je nutné obzvláště vzít v potaz princip právní jistoty. Při zjišťování
působnosti orgánu tento princip vylučuje existenci tzv. teleologických (nepravých) mezer v zákoně.
Teleologické argumenty nemohou být důvodem pro aplikaci práva, která nemá oporu ve výslovném znění
právního předpisu. Z tohoto důvodu je v těchto případech vyloučena analogie, jako aplikace práva
přesahující nejširší možný jazykový význam ustanovení právních předpisů. Má-li tedy podle znění
příslušného právního předpisu určitý orgán veřejné moci rozhodnout o podaném návrhu, nelze se
povinnosti rozhodnout zprostit teleologickou argumentací. Pro tuto argumentaci je prostor až v
rámci meritorního rozhodnutí.
nPodle nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 318/06
n

Děkuji Vám za pozornost.