ð Navazující studium „Veřejná správa“, podzim 2015, 3. semestr ï NP305Zk Správní věda P ř e d n á š k a: KRITÉRIUM EFEKTIVNOSTI VEŘEJNÉ SPRÁVY. HODNOCENÍ (EVALUACE) VEŘEJNÉ SPRÁVY. KONTROLA VEŘEJNÉ SPRÁVY - t e z e doc. JUDr. Petr Havlan, CSc. 1. Kritérium efektivnosti veřejné správy Ø Efektivnost = pojem vzešlý z oblasti ekonomiky a techniky; vyjadřuje kvantitativní poměr mezi zdroji nebo prostředky vloženými do systému a tím, co ze systému vyšlo jakožto výsledek Ø V souvislosti se systémovým přístupem je toto kritérium uplatňováno i pro společenské systémy (efektivnost se tak stává interdisciplinární kategorií) Ø Různé názory na význam tohoto pojmu; dosavadní výzkumy v oblasti správní činnosti nejúspěšnější v oblastech, kde je možno kvantifikovat parametry a následně provádět jejich srovnání činnosti různých organizací či orgánů Ø Tato kvantifikace však není vždy možná (za výhodný lze tento přístup považovat zvláště v oblasti hospodářských aktivit; v případě společenského řízení je však kvantifikace procesů velmi obtížná či až nereálná) Ø V souvislosti s hodnocením efektivnosti se zpravidla přidržujeme tří základních bodů a jejich vzájemných vztahů: § Zaprvé cíle nebo úkoly § Zadruhé výsledky dosažené při jejich realizaci § Zatřetí metody a prostředky použité k dosažení příslušných výsledků Ø Stěžejními pak jsou dvě skupiny vztahů mezi uvedenými body (či hodnotami) vypovídající určitým způsobem o efektivnosti systému či případně dalších kritériích Ø Mezi tyto další kritéria lze zařadit zejména: § Hospodárnost (lze definovat jako maximalizaci výsledku nebo minimalizaci nákladů, přičemž jedna z těchto hodnot je pevně stanovena) § Úspornost (lze definovat jako alternativu hospodárnosti – zásadu minimalizace nákladů) § Účelnost (lze definovat jako stupeň přibližování se k dosažení cíle) § Přiměřenost použitých prostředků, resp. zvolených variant (lze definovat jako dosahování potřebné úrovně a kvality výsledků bez vzniku nežádoucích následků) 2. Efektivnost v oblasti veřejné správy Ø Efektivnost v oblasti veřejné správy lze charakterizovat jako vyjádření určité míry kvality činností, které vykonal systém veřejné správy (či jeho organizační jednotka) za účelem realizace jeho cíle nebo úkolu Ø Vztahuje se jak ke stránce organizační, tak ke stránce funkční Ø Je podstatným způsobem determinována racionalitou Ø Lze pojímat ze dvou hledisek jakožto: § Vnitřní efektivnost, která vypovídá o kvalitě a adekvátnosti struktury systému a subsystémů veřejné správy, úrovni a míře organizovanosti, kvality a úrovni jednotlivců realizujících úkoly veřejné správy, adaptabilnosti atd. § Vnější efektivnost nebo také společenská efektivnost veřejné správy, která je dána kvalitou a druhem dopadů a odrazů činnosti veřejné správy navenek či způsobem, jakým veřejná správa ovlivňuje společenské vztahy zejména ve vztahu ke sledovaným cílům a úkolům veřejné správy 3. Hodnocení veřejné správy Ø Veřejná správy vystavena permanentnímu hodnocení, a to zejména s ohledem na skutečnost, že na svou činnost směřující k uskutečňování určitých cílů (či pouhou existenci) vyžaduje a spotřebovává značné prostředky Ø Pro orientaci v problematice hodnocení jsou významnými zejména rozlišení subjektů provádějících hodnocení, účel tohoto hodnocení a stanovení jeho kritérií (a odpovídajících metod) Ø Kritéria, resp. hlediska bývají různými autory vymezována rozmanitě; tradiční místo však má již uvedené hledisko efektivnosti § Dosud však setrvává problém jeho měření (viz výše uvedená nemožnost kvantifikace procesů ve veřejné správě, které nejsou bezprostředně matematicky vyčíslitelné) § V posledním období byly rozpracovány, zejména na bázi OECD a EU, některé teorie, resp. metody hodnocení kvality veřejné správy, s využitím poznatků a zkušeností ze soukromého sektoru, přizpůsobené specifikám a podmínkám veřejné správy (věnují se jim obory z oblasti veřejné ekonomie a řízení (managementu) § Relativně samostatným problémem pak je (z pohledu zkoumání správní vědy) efektivnost právní úpravy veřejné správy Ø Dalšími vlastnostmi, které by měla moderní veřejná správa vykazovat, jsou dále demokratičnost, (z ní vyplývající) objektivnost (zejména rozhodovaní činnosti), otevřenost, transparentnost a požadavky etiky 4. Kontrola veřejné správy Ø Formu hodnocení veřejné správy lze spatřovat také v kontrole veřejné správy Ø Ta je vykonávána různými subjekty v rámci jejich zákonem (či Ústavou) stanovené pravomoci a působnosti Ø Obecně lze kontrolou rozumět proces zjišťování skutečnosti, srovnání zjištěné skutečnosti („toho, co je“) s předpokládaným stavem („s tím, co být mělo, resp. aktuálně být má“), identifikace a hodnocení odlišností zjištěné skutečnosti od předpokládaného stavu, potažmo zjišťování příčin, proč „to, co je“ neodpovídá „tomu, co být má“. Ø Z hlediska časového se běžně rozlišuje kontrola předběžná, průběžná a následná Ø Kontrolu lze považovat za integrální součást řídící činnosti, méně shody však panuje v otázkách terminologických; vedle pojmu „kontrola“ se totiž vcelku volně užívají také pojmy jako dohled, dozor, inspekce atd. Ø Předmětem kontroly veřejné správy jsou zejména respektování právních předpisů (zákonnost) v činnosti subjektu vykonávajícího veřejnou správu, ale také další otázky, jako např. účelnost a hospodárnost při vynakládání se svěřenými prostředky; v principu zákonnost, účelnost a hospodárnost Ø Kontrolní procesy v dané oblasti však ne vždy zahrnují všechna tato kriteria současně (a odlišný může být také akcent na jednotlivá kriteria); určující v tomto směru je zejména míra „nezávislosti“ kontrolujícího na kontrolovaném Ø Rozhodující hledisko pro strukturaci kontroly veřejné správy plyne ze vztahu kontrolujícího a kontrolovaného – odtud základní dělení kontroly na vnější, kdy kontrolující stojí vně systému veřejné správy, a vnitřní, kdy naopak je její součástí 5. Vnitřní kontrola veřejné správy Ø Hovoříme o ní tehdy, je-li kontrolující součástí organizace veřejné správy a provádí-li kontrolu coby veřejnoprávní činnost v rámci své řídící pravomoci a působnosti (resp. vztahu nadřízenosti a podřízenosti); je označována také jako služební dozor, který lze kvalifikovat také jako jednu z forem kontroly „ve“ veřejné správě 6. Vnější kontrola veřejné správy Ø Podobně jako v jiných státech je zakotvena v Ústavě a zahrnuje kontrolu parlamentní, majetkovou a účetní kontrolu a kontrolu soudní. Ø Parlamentní kontrolu provádí Parlament ČR jako reprezentant moci zákonodárné vůči moci výkonné; obdobou této kontroly je kontrola vykonávána zastupitelskými sbory na nižších úrovních veřejné správy Ø Majetková a účetní kontrola je věcí orgánu typu „Účetního dvora“, kterým je v ČR Nejvyšší kontrolní úřad; obecně lze tento typ kontroly charakterizovat jako nezávislý orgán, jehož kontrola je zaměřena na hospodaření s veřejným majetkem, a to se zvláštním zaměřením na rozpočtovou sféru a veřejný dluh Ø Smyslem soudní kontroly veřejné správy je ochrana (především) veřejných subjektivních práv před akty veřejné správy; má v ČR tří základní roviny, a to: § Správní soudnictví vykovávané podle soudního řádu správního § Ústavní soudnictví vykonávané podle zákona o Ústavním soudu § Civilní soudnictví vykonávané podle části V. občanského soudního řádu Ø Dále lze rozlišovat některé další druhy (instrumenty) vnější kontroly jako je kontrola prováděná veřejných ochráncem práv (instituce ombudsmanského typu), vyřizování petic, podnětů a stížností občanů či uplatňování práva na informace ve veřejné správě STUDIJNÍ PRAMENY Obecná studijní literatura o SKULOVÁ, Soňa, Petr HAVLAN, Alena KLIKOVÁ, Petr MRKÝVKA, Lukáš POTĚŠIL, Petr PRŮCHA a Jan SVATOŇ. Základy správní vědy. 2., dopl. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 215 s. ISBN 978-80-210-7335-7. o PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Doplněk, 2012, 427 s. ISBN 9788072392810.