Regulace finančních služeb online
v Evropské unii
reader
Regulace finančních služeb online
v Evropské unii
reader
Libor Kyncl
Vladimír Týč
Masarykova univerzita
Brno, 2013
Obsah
1. Evropská unie a zdroje práva EU, volný pohyb osob a služeb v EU.............................................................. 7
Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie (2008/C 115/01) –
vybraná ustanovení......................................................................................................................................... 7
2. Finanční trh v Evropské unii obecně ............................................................................................................ 24
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti
úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění)......................................................................... 24
3. Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii ............................................................................ 93
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o
makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady
pro systémová rizika..................................................................................................................................... 93
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a
o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES.................................................................................................. 102
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010, ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), o
změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/79/ES ........................................ 134
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), o změně rozhodnutí č.
716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/77/ES.......................................................................... 167
4. Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii .................................................................. 200
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních
aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice
o elektronickém obchodu") ........................................................................................................................ 200
Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených
mimo obchodní prostory ............................................................................................................................ 212
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou
se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje
směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES..................................... 214
Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských
smlouvách................................................................................................................................................... 234
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních
praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského
parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) ......................................................................... 238
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě
smluv uzavřených na dálku ........................................................................................................................ 249
5. Ochrana osobních údajů v Evropské unii................................................................................................... 255
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů............................................ 255
6. Online kontraktace finančních služeb v Evropské unii .............................................................................. 269
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro
spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES.......... 269
7. Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii .................................................. 277
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/78/EU ze dne 24. listopadu 2010, kterou se mění směrnice
98/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES, 2003/41/ES, 2003/71/ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES,
2006/48/ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro bankovnictví), Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a
trhy) (směrnice Omnibus I) ........................................................................................................................ 277
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití
finančního systému k praní peněz a financování terorismu........................................................................ 315
8. Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace.................................................................. 331
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o
změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o
zrušení směrnice Rady 93/22/EHS............................................................................................................. 331
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 ze dne 25. října 2011 o integritě a
transparentnosti velkoobchodního trhu s energií........................................................................................ 374
9. Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace .................................................................... 387
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na
vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice
97/5/ES....................................................................................................................................................... 387
10. Elektronické peníze a virtuální peníze online v Evropské unii a jejich harmonizace ............................ 418
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí
elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic
2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES ..................................................................... 418
11. Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace ................................................................ 427
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a
zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Přepracované znění) ............................................... 427
12. Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace ............................................................... 532
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o
spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS ................................................................. 532
Rozsudek soudního dvora (prvního senátu) ve věci C-327/10 Hypoteční banka a. s. proti Udovi Mikovi
Lindnerovi .................................................................................................................................................. 547
Rozsudek soudu Evropského sdružení volného obchodu ve věci C-4/09 Inconsult Anstalt proti Financial
Market Authority (Finanzmarktaufsicht).................................................................................................... 552
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ve věci C-429/05 Max Rampion a Marie-Jeanne Godard,
provdaná Rampion proti Franfinance SA a K par K SAS (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná
Tribunal d'instance de Saintes) – spotřebitelský úvěr................................................................................. 560
1. Evropská unie a zdroje práva EU, volný pohyb osob a
služeb v EU
Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování
Evropské unie (2008/C 115/01) – vybraná ustanovení
HLAVA IV
VOLNÝ POHYB OSOB, SLUŽEB A KAPITÁLU
KAPITOLA 2
PRÁVO USAZOVÁNÍ
Článek 49
(bývalý článek 43 Smlouvy o ES)
V rámci níže uvedených ustanovení jsou zakázána
omezení svobody usazování pro státní příslušníky
jednoho členského státu na území jiného členského státu.
Stejně tak jsou zakázána omezení při zřizování
zastoupení, poboček nebo dceřiných společností státními
příslušníky jednoho členského státu usazenými na území
jiného členského státu.
Svoboda usazování zahrnuje přístup k samostatně
výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování
a řízení podniků, zejména společností ve smyslu čl. 54
druhého pododstavce, za podmínek stanovených pro
vlastní státní příslušníky právem země usazení,
nestanoví-li kapitola o pohybu kapitálu jinak.
Článek 50
(bývalý článek 44 Smlouvy o ES)
1. Evropský parlament a Rada přijmou na návrh Komise
řádným legislativním postupem po konzultaci
s Hospodářským a sociálním výborem směrnice
k zavedení svobody usazování v určité oblasti činnosti.
2. Evropský parlament, Rada a Komise plní úkoly, které
pro ně vyplývají z předchozích ustanovení, přičemž
zejména:
a) zpravidla se přednostně zabývají takovými obory
činnosti, v nichž svoboda usazování zvláště významně
přispívá k rozvoji výroby a obchodu;
b) zajišťují úzkou spolupráci mezi příslušnými orgány
státní správy členských států, aby se informovaly
o konkrétní situaci v různých oborech činnosti uvnitř
Unie;
c) odstraňují administrativní postupy a praxi, které
vyplývají z vnitrostátních právních předpisů nebo
z dohod uzavřených dříve mezi členskými státy a jejichž
další zachování by bylo překážkou svobody usazování;
d) zajišťují, aby pracovníci jednoho členského státu, kteří
jsou zaměstnáni na území jiného členského státu, mohli
na tomto území zůstat za účelem výkonu samostatně
výdělečné činnosti, splňují-lipodmínky, které by museli
splňovat, kdyby vstupovali do tohoto státu s úmyslem
takovou činnost
zahájit;
e) umožňují státním příslušníkům jednoho členského
státu nabývat a užívat nemovitosti na území jiného
členského státu, pokud to není v rozporu se zásadami
stanovenými v čl. 39 odst. 2;
f) postupně odstraňují omezení svobody usazování
v každém oboru činnosti, který přichází v úvahu, a to jak
pokud jde o podmínky zřizování zastoupení, poboček
nebo dceřiných společností na území členského státu, tak
i pokud jde o podmínky vstupu zaměstnanců mateřského
podniku na řídící nebo dozorčí místa těchto zastoupení,
poboček nebo dceřiných společností;
g) v míře nezbytné k dosažení jejich rovnocennosti
koordinují záruky, které jsou pro ochranu zájmů
společníků i třetích osob vyžadovány v členských státech
od společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce;
h) kontrolují, zda podmínky usazování nejsou narušovány
podporami poskytovanými členskými
státy.
Článek 51
(bývalý článek 45 Smlouvy o ES)
Ustanovení této kapitoly se v členských státech
nevztahují na činnosti, které jsou v příslušném členském
státě spjaty, i když jen příležitostně, s výkonem veřejné
moci.
Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním
postupem rozhodnout, že na určité druhy činností se
ustanovení této kapitoly nepoužijí.
Článek 52
(bývalý článek 46 Smlouvy o ES)
1. Ustanovení této kapitoly a opatření přijatá na jejich
základě nevylučují užití těch ustanovení právních
a správních předpisů, které stanoví zvláštní režim pro cizí
státní příslušníky z důvodu veřejného pořádku, veřejné
bezpečnosti a ochrany zdraví.
2. Evropský parlament a Rada vydají řádným
legislativním postupem směrnice ke koordinaci výše
uvedených předpisů.
Článek 53
(bývalý článek 47 Smlouvy o ES)
1. Za účelem usnadnění přístupu osob k samostatně
výdělečným činnostem a jejich výkonu přijmou Evropský
parlament a Rada řádným legislativním postupem
směrnice upravující vzájemné uznávání diplomů,
osvědčení a jiných dokladů o kvalifikaci, jakož
i koordinaci právních a správních předpisů členských
států týkajících se přístupu k samostatně výdělečným
činnostem a jejich výkonu.
2. Pokud jde o povolání lékařská, ostatní zdravotnická
a farmaceutická, závisí postupné odstraňování omezení
na koordinaci podmínek pro výkon těchto povolání
v jednotlivých členských státech.
Článek 54
(bývalý článek 48 Smlouvy o ES)
Se společnostmi založenými podle práva některého
členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu
nebo hlavní provozovnu uvnitř Unie, se pro účely této
kapitoly zachází stejně jako s fyzickými osobami, které
jsou státními příslušníky členských států.
Společnostmi se rozumějí společnosti založené podle
občanského nebo obchodního práva včetně družstev
a jiné právnické osoby veřejného nebo soukromého práva
s výjimkou neziskových organizací.
8 Evropská unie a zdroje práva EU, volný pohyb osob a služeb v EU
Článek 55
(bývalý článek 294 Smlouvy o ES)
Členské státy poskytnou státním příslušníkům ostatních
členských států zacházení stejné jako vlastním státním
příslušníkům, pokud jde o jejich finanční účast ve
společnostech ve smyslu článku 54; ostatní ustanovení
Smluv tím nejsou dotčena.
KAPITOLA 3
SLUŽBY
Článek 56
(bývalý článek 49 Smlouvy o ES)
Podle následujících ustanovení jsou zakázána omezení
volného pohybu služeb uvnitř Unie pro státní příslušníky
členských států, kteří jsou usazeni v jiném členském státě,
než se nachází příjemce služeb.
Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním
postupem rozšířit použitelnost této kapitoly též na
poskytovatele služeb, kteří jsou státními příslušníky
třetích zemí a kteří jsou usazeni v Unii.
Článek 57
(bývalý článek 50 Smlouvy o ES)
Za služby se podle Smluv pokládají výkony poskytované
zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními
o volném pohybu zboží, kapitálu a osob.
Služby zahrnují zejména:
a) činnosti průmyslové povahy;
b) činnosti obchodní povahy;
c) řemeslné činnosti;
d) činnosti v oblasti svobodných povolání.
Aniž jsou dotčena ustanovení kapitoly týkající se práva
usazování, může poskytovatel služby za účelem jejího
poskytnutí dočasně provozovat svou činnost v členském
státě, kde je služba poskytována, za stejných podmínek,
jaké tento stát ukládá svým vlastním státním
příslušníkům.
Článek 58
(bývalý článek 51 Smlouvy o ES)
1. Volný pohyb služeb v oblasti dopravy je upraven
ustanoveními hlavy o dopravě.
2. Liberalizace bankovních a pojišťovacích služeb, které
jsou spojeny s pohybem kapitálu, se uskuteční v souladu
s liberalizací pohybu kapitálu.
Článek 59
(bývalý článek 52 Smlouvy o ES)
1. Evropský parlament a Rada vydají řádným
legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským
a sociálním výborem směrnice k dosažení liberalizace
určitého typu služeb.
2. Směrnice uvedené v odstavci 1 se zpravidla přednostně
týkají těch služeb, které mají přímý vliv na výrobní
náklady nebo jejichž liberalizace přispívá ke směně zboží.
Článek 60
(bývalý článek 53 Smlouvy o ES)
Členské státy usilují o dosažení liberalizace služeb ve
větší míře, než jsou povinny na základě směrnic
vydaných podle čl. 59 odst. 1, pokud jim to dovolí jejich
celková hospodářská situace, jakož i situace v příslušném
hospodářském odvětví.
Za tím účelem podá Komise příslušným členským státům
vhodná doporučení.
Článek 61
(bývalý článek 54 Smlouvy o ES)
Dokud nebudou odstraněna omezení volného pohybu
služeb, uplatňuje je každý členský stát na všechny
poskytovatele služeb podle čl. 56 prvního pododstavce,
bez rozdílu státní příslušnosti nebo místa pobytu.
Článek 62
(bývalý článek 55 Smlouvy o ES)
Pro otázky upravené touto kapitolou se použijí články 51
až 54.
KAPITOLA 4
KAPITÁL A PLATBY
Článek 63
(bývalý článek 56 Smlouvy o ES)
1. V rámci této kapitoly jsou zakázána všechna omezení
pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými
státy a třetími zeměmi.
2. V rámci této kapitoly jsou zakázána všechna omezení
plateb mezi členskými státy a mezi členskými státy
a třetími zeměmi.
Článek 64
(bývalý článek 57 Smlouvy o ES)
1. Článkem 63 není dotčeno používání žádných omezení
vůči třetím zemím, která existují ke dni 31. prosince 1993
podle vnitrostátního práva nebo práva Unie ve vztahu
k pohybu kapitálu do nebo ze třetích zemí, zahrnujícího
přímé investice včetně investic do nemovitostí, usazování,
poskytování finančních služeb či přijetí cenných papírů
na kapitálové trhy. S ohledem na omezení existující ve
vnitrostátních právních řádech Bulharska, Estonska
a Maďarska je odpovídajícím dnem 31. Prosinec 1999.
2. Ve snaze dosáhnout volného pohybu kapitálu mezi
členskými státy a třetími zeměmi v co největší míře
a aniž jsou dotčeny ostatní kapitoly Smluv, přijímají
Evropský parlament a Rada řádným legislativním
postupem opatření týkající se pohybu kapitálu do a ze
třetích zemí, zahrnujícího přímé investice, včetně investic
do nemovitostí, usazování, poskytování finančních služeb
či přijetí cenných papírů na kapitálové trhy.
3. Odchylně od odstavce 2 může opatření, která v oblasti
liberalizace pohybu kapitálu do třetích zemí či z nich
představují v právu Unie krok zpět, přijímat pouze Rada
zvláštním legislativním postupem jednomyslně po
konzultaci s Evropským parlamentem.
Článek 65
(bývalý článek 58 Smlouvy o ES)
1. Článkem 63 není dotčeno právo členských států:
a) uplatňovat příslušná ustanovení svých daňových
předpisů, která rozlišují mezi daňovými poplatníky podle
místa bydliště nebo podle místa, kde je jejich kapitál
investován;
b) učinit všechna nezbytná opatření, jež by zabránila
porušování vnitrostátních právních předpisů,
zejména v oblasti daňového práva a dohledu nad
finančními institucemi, nebo stanovit postupy pro
ohlašování pohybu kapitálu pro účely správní či
statistické, nebo učinit opatření odůvodněná veřejným
pořádkem či veřejnou bezpečností.
2. Touto kapitolou není dotčena použitelnost omezení
práva usazování, pokud jsou slučitelná se
Smlouvami.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
9
3. Opatření a postupy uvedené v odstavcích 1 a 2 nesmějí
představovat ani prostředek svévolné diskriminace, ani
zastřené omezování volného pohybu kapitálu a plateb ve
smyslu článku 63.
4. Nebudou-li přijata opatření podle čl. 64 odst. 3, může
Komise, nebo nepřijme-li Komise rozhodnutí do tří
měsíců od žádosti dotčeného členského státu, Rada
přijmout rozhodnutí o tom, že se omezující daňová
opatření přijatá členským státem vůči jedné nebo více
třetím zemím považují za slučitelná se Smlouvami,
pokud jsou odůvodněna některým z cílů Unie a jsou
slučitelná s řádným fungováním vnitřního trhu. Rada
rozhoduje jednomyslně na žádost členského státu.
Článek 66
(bývalý článek 59 Smlouvy o ES)
Pokud pohyb kapitálu do či ze třetích zemí za
výjimečných okolností způsobuje nebo hrozí způsobit
vážné poruchy fungování hospodářské a měnové unie,
může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou
centrální bankou na dobu nepřekračující šest měsíců
přijmout ochranná opatření vůči třetím zemím, jsou-li
taková opatření naprosto nezbytná.
HLAVA V
PROSTOR SVOBODY, BEZPEČNOSTI A PRÁVA
KAPITOLA 1
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 67
(bývalý článek 61 Smlouvy o ES a bývalý článek 29
Smlouvy o EU)
1. Unie tvoří prostor svobody, bezpečnosti a práva při
respektování základních práv a různých právních systémů
a tradic členských států.
2. Unie zajišťuje, že na vnitřních hranicích neprobíhá
kontrola osob, a rozvíjí společnou politiku v oblasti azylu,
přistěhovalectví a ochrany vnějších hranic, která je
založena na solidaritě mezi členskými státy a je
spravedlivá vůči státním příslušníkům třetích zemí. Pro
účely této hlavy se s osobami bez státní příslušnosti
zachází jako se státními příslušníky třetích zemí.
3. Unie usiluje o zajištění vysoké úrovně bezpečnosti
prostřednictvím opatření pro předcházení trestné činnosti,
rasismu a xenofobii a boj proti nim, prostřednictvím
opatření pro koordinaci a spolupráci mezi policejními
a justičními orgány a jinými příslušnými orgány, jakož
i prostřednictvím vzájemného uznávání soudních
rozhodnutí v trestních věcech, a je-li to nezbytné,
prostřednictvím sbližování předpisů trestního práva.
4. Unie usnadňuje přístup ke spravedlnosti, zejména
zásadou vzájemného uznávání soudních a mimosoudních
rozhodnutí v občanských věcech.
Článek 68
Evropská rada vymezuje v rámci prostoru svobody,
bezpečnosti a práva strategické směry pro legislativní
a operativní plánování.
Článek 69
Vnitrostátní parlamenty dbají s ohledem na legislativní
návrhy a podněty předkládané v rámci kapitol 4 a 5 na
dodržování zásady subsidiarity v souladu s Protokolem
o používání zásad subsidiarity a proporcionality.
Článek 70
Aniž jsou dotčeny články 258, 259 a 260, může Rada na
návrh Komise přijmout opatření, která stanoví způsob,
jakým členské státy ve spolupráci s Komisí postupují při
objektivním a nestranném hodnocení toho, jak orgány
členských států provádějí politiky Unie podle této hlavy,
zejména pro usnadnění plného uplatňování zásady
vzájemného uznávání. O obsahu a výsledcích hodnocení
je informován Evropský parlament a vnitrostátní
parlamenty.
Článek 71
(bývalý článek 36 Smlouvy o EU)
K zajištění podpory a posílení operativní spolupráce
v oblasti vnitřní bezpečnosti uvnitř Unie se v Radě
zřizuje stálý výbor. Aniž je dotčen článek 240, usnadňuje
tento výbor koordinaci činnosti příslušných orgánů
členských států. Do jednání výboru mohou být zapojeni
zástupci dotčených institucí a jiných subjektů Unie.
O jednáních je informován Evropský parlament
a vnitrostátní parlamenty.
Článek 72
(bývalý čl. 64 odst. 1 Smlouvy o ES a bývalý článek 3
Smlouvy o EU)
Tato hlava se nedotýká výkonu odpovědnosti členských
států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní
bezpečnosti.
Článek 73
Členské státy mohou mezi sebou a na vlastní
odpovědnost organizovat formy spolupráce a koordinace,
které považují za vhodné, mezi příslušnými útvary svých
státních správ pověřenými zajišťováním národní
bezpečnosti.
Článek 74
(bývalý článek 66 Smlouvy o ES)
Rada přijme opatření k zajištění správní spolupráce mezi
příslušnými útvary členských států v oblastech
uvedených v této hlavě, jakož i mezi těmito útvary
a Komisí. Rozhoduje na návrh Komise, s výhradou
článku 76, a po konzultaci s Evropským parlamentem.
Článek 75
(bývalý článek 60 Smlouvy o ES)
Je-li to nezbytné pro dosažení cílů uvedených v článku 67,
pokud jde o předcházení terorismu a souvisejícím
činnostem a boj proti nim, vymezí Evropský parlament
a Rada řádným legislativním postupem formou nařízení
rámec správních opatření týkajících se pohybu kapitálu
a plateb, jako je zmrazení peněžních prostředků,
finančních aktiv nebo hospodářských výhod, které
náležejí fyzickým nebo právnickým osobám, skupinám
nebo nestátním útvarům, jsou jimi vlastněny nebo jsou
v jejich v držbě.
K provedení rámce uvedeného v prvním pododstavci
přijme Rada na návrh Komise opatření.
Akty uvedené v tomto článku musí obsahovat nezbytná
ustanovení o právních zárukách.
Článek 76
Akty uvedené v kapitolách 4 a 5 a opatření uvedená
v článku 74, která zajišťují správní spolupráci v oblastech
podle těchto kapitol, se přijímají:
a) na návrh Komise, nebo
b) z podnětu čtvrtiny členských států.
10 Evropská unie a zdroje práva EU, volný pohyb osob a služeb v EU
KAPITOLA 3
JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE V OBČANSKÝCH
VĚCECH
Článek 81
(bývalý článek 65 Smlouvy o ES)
1. Unie rozvíjí justiční spolupráci v občanských věcech s
mezinárodním prvkem založenou na zásadě vzájemného
uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí. Tato
spolupráce může zahrnovat přijímání opatření pro
sbližování právních předpisů členských států.
2. Pro účely odstavce 1 přijímají Evropský parlament
a Rada řádným legislativním postupem opatření, která
mají, zejména pokud je to nezbytné k řádnému fungování
vnitřního trhu, za cíl zajistit:
a) vzájemné uznávání a výkon soudních a mimosoudních
rozhodnutí mezi členskými státy;
b) přeshraniční doručování soudních a mimosoudních
písemností;
c) slučitelnost kolizních norem a pravidel pro určení
příslušnosti platných v členských státech;
d) spolupráci při opatřování důkazů;
e) účinný přístup ke spravedlnosti;
f) odstraňování překážek řádného průběhu
občanskoprávního řízení, v případě potřeby podporou
slučitelnosti úpravy občanskoprávního řízení v členských
státech;
g) rozvíjení alternativních metod urovnávání sporů;
h) podporu dalšího vzdělávání soudců a soudních
zaměstnanců.
3. Odchylně od odstavce 2 přijímá Rada opatření týkající
se rodinného práva s mezinárodním prvkem zvláštním
legislativním postupem. Rada rozhoduje jednomyslně po
konzultaci s Evropským parlamentem.
Rada může na návrh Komise přijmout rozhodnutí určující
ty aspekty rodinného práva s mezinárodním
prvkem, které mohou být předmětem aktů přijatých
řádným legislativním postupem. Rada rozhoduje
jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.
Návrh uvedený v druhém pododstavci se postoupí
vnitrostátním parlamentům. Vysloví-li některý
vnitrostátní parlament během šesti měsíců ode dne tohoto
postoupení svůj nesouhlas, není rozhodnutí přijato. Neníli
nesouhlas vysloven, může Rada rozhodnutí přijmout.
KAPITOLA 4
JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE V TRESTNÍCH VĚCECH
Článek 82
(bývalý článek 31 Smlouvy o EU)
1. Justiční spolupráce v trestních věcech je v Unii
založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a
soudních rozhodnutí a zahrnuje sbližování právních
předpisů členských států v oblastech uvedených v
odstavci 2 a v článku 83.
Evropský parlament a Rada přijímají řádným
legislativním postupem opatření, která mají za cíl:
a) stanovit pravidla a postupy pro zajištění uznávání
všech forem rozsudků a soudních rozhodnutí v celé Unii;
b) předcházet střetům příslušnosti mezi členskými státy a
řešit je;
c) podporovat další vzdělávání soudců a soudních
zaměstnanců;
d) usnadňovat spolupráci mezi justičními nebo
obdobnými orgány členských států v rámci trestního
řízení a výkonu rozhodnutí.
2. V rozsahu nezbytném pro usnadnění vzájemného
uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a policejní a
justiční spolupráce v trestních věcech s přeshraničním
rozměrem mohou Evropský parlament a Rada řádným
legislativním postupem stanovit formou směrnic
minimální pravidla. Tato minimální pravidla přihlížejí k
rozdílům mezi právními tradicemi a systémy členských
států.
Týkají se:
a) vzájemné přípustnosti důkazů mezi členskými státy;
b) práv osob v trestním řízení;
c) práv obětí trestných činů;
d) dalších zvláštních aspektů trestního řízení, které Rada
předem určila v rozhodnutí; při přijímání tohoto
rozhodnutí Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení
souhlasu Evropského parlamentu.
Přijetí minimálních pravidel podle tohoto odstavce
nebrání členským státům zachovat nebo zavést vyšší
stupeň ochrany osob.
3. Pokud se člen Rady domnívá, že by se návrh směrnice
podle odstavce 2 dotkl základních aspektů jeho systému
trestního soudnictví, může požádat, aby se návrhem
zabývala Evropská rada.
V takovém případě se řádný legislativní postup pozastaví.
Po projednání, a pokud bylo dosaženo konsensu,
Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto pozastavení vrátí
návrh zpět Radě, která ukončí pozastavení řádného
legislativního postupu.
Není-li dohody dosaženo a pokud si alespoň devět
členských států přeje navázat posílenou spolupráci na
základě dotčeného návrhu směrnice, oznámí to ve stejné
lhůtě Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.
V takovém případě se povolení k zavedení posílené
spolupráce podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii
a čl. 329 odst. 1 této smlouvy považuje za udělené
a použijí se ustanovení o posílené spolupráci.
Článek 83
(bývalý článek 31 Smlouvy o EU)
1. Evropský parlament a Rada mohou řádným
legislativním postupem stanovit formou směrnic
minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů
a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti
s přeshraničním rozměrem z důvodu povahy nebo dopadu
těchto trestných činů nebo kvůli zvláštní potřebě potírat ji
na společném základě.
Jsou to tyto oblasti trestné činnosti: terorismus, obchod
s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí,
nedovolený obchod s drogami, nedovolený obchod se
zbraněmi, praní peněz, korupce, padělání platebních
prostředků, trestná činnost v oblasti výpočetní techniky
a organizovaná trestná činnost.
Na základě vývoje trestné činnosti může Rada přijmout
rozhodnutí určující další oblasti trestné činnosti, které
splňují kritéria uvedená v tomto odstavci. Rozhoduje
jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského
parlamentu.
2. Ukáže-li se, že sbližování trestněprávních předpisů
členského státu je nezbytné pro zajištění účinného
provádění politiky Unie v oblasti, která byla předmětem
harmonizačního opatření, mohou směrnice stanovit
minimální pravidla pro vymezení trestných činů a sankcí
v dané oblasti. Tyto směrnice se přijmou stejným řádným
nebo zvláštním legislativním postupem, který byl použit
pro přijetí dotyčných harmonizačních opatření, aniž je
dotčen článek 76.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
11
3. Pokud se člen Rady domnívá, že by se návrh směrnice
podle odstavce 1 nebo 2 dotkl základních aspektů jeho
systému trestního soudnictví, může požádat, aby se
návrhem zabývala Evropská rada. V takovém případě se
řádný legislativní postup pozastaví. Po projednání, a
pokud bylo dosaženo konsensu, Evropská rada do čtyř
měsíců od tohoto pozastavení vrátí návrh zpět Radě, která
ukončí pozastavení řádného legislativního postupu.
Není-li dohody dosaženo a pokud si alespoň devět
členských států přeje navázat posílenou spolupráci na
základě dotčeného návrhu směrnice, oznámí to ve stejné
lhůtě Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. V
takovém případě se povolení k zavedení posílené
spolupráce podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii
a čl. 329 odst. 1 této smlouvy považuje za udělené a
použijí se ustanovení o posílené spolupráci.
Článek 84
Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním
postupem přijmout pobídková a podpůrná opatření pro
činnost členských států v oblasti předcházení trestné
činnosti, s vyloučením harmonizace právních předpisů
členských států.
Článek 85
(bývalý článek 31 Smlouvy o EU)
1. Posláním Eurojustu je podporovat a posilovat
koordinaci a spolupráci mezi vnitrostátními orgány
pověřenými vyšetřováním a stíháním závažné trestné
činnosti, která se dotýká dvou nebo více členských států
nebo která vyžaduje stíhání na společném základě, a to na
základě operací vedených a informací poskytovaných
orgány členských států a Europolem.
V této souvislosti Evropský parlament a Rada vymezí
řádným legislativním postupem formou nařízení strukturu,
fungování, oblast činnosti a úkoly Eurojustu. Tyto úkoly
mohou zahrnovat:
a) zahájení trestních vyšetřování a navrhování zahájení
stíhání, která vedou příslušné vnitrostátní
orgány, zejména pokud jde o trestné činy proti finančním
zájmům Unie;
b) koordinaci vyšetřování a stíhání uvedených v písmeni
a);
c) posílení justiční spolupráce, včetně řešení střetů
příslušností a úzké spolupráce s Evropskou soudní sítí.
Tato nařízení rovněž stanoví způsoby zapojení
Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů do
hodnocení činnosti Eurojustu.
2. V rámci stíhání podle odstavce 1, a aniž je dotčen
článek 86, vykonávají procesní úkony v souvislosti se
soudním řízením příslušní vnitrostátní úředníci.
Článek 86
1. Pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo
ohrožujícím finanční zájmy Unie může Rada zvláštním
legislativním postupem formou nařízení vytvořit z
Eurojustu Úřad evropského veřejného žalobce. Rada
rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského
parlamentu.
Není-li dosaženo jednomyslnosti, může skupina alespoň
devíti členských států požádat, aby byl návrh nařízení
předložen Evropské radě. V takovém případě se postup v
Radě pozastaví. Po projednání, a pokud bylo dosaženo
konsensu, Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto
pozastavení vrátí návrh zpět Radě k přijetí.
Není-li dohody dosaženo a pokud si alespoň devět
členských států přeje navázat posílenou spolupráci na
základě dotčeného návrhu nařízení, oznámí to ve stejné
lhůtě Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. V
takovém případě se povolení k zavedení posílené
spolupráce podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii
a čl. 329 odst. 1 této smlouvy považuje za udělené a
použijí se ustanovení o posílené spolupráci.
2. Úřad evropského veřejného žalobce je, případně ve
spojení s Europolem, příslušný k vyšetřování a stíhání
pachatelů a spolupachatelů trestných činů poškozujících
nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, jak jsou
vymezeny nařízením podle odstavce 1, a jejich
předvádění před soud. Před příslušnými soudy členských
států vykonává v souvislosti s těmito trestnými činy
úlohu veřejného žalobce.
3. Nařízení uvedené v odstavci 1 vymezí statut Úřadu
evropského veřejného žalobce, podmínky pro výkon jeho
funkcí, procesní pravidla platná pro jeho činnost, jakož i
ta, jimiž se řídí přípustnost důkazů, a pravidla použitelná
na soudní přezkum procesních úkonů učiněných při
výkonu jeho funkcí.
4. Evropská rada může současně nebo následně přijmout
rozhodnutí pozměňující odstavec 1, kterým rozšíří
pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce tak, aby
zahrnovaly boj proti závažné trestné činnosti s
přeshraničním rozměrem, a odpovídajícím způsobem
pozměňující odstavec 2,
pokud jde o pachatele a spolupachatele závažných
trestných činů dotýkajících se několika členských států.
Evropská rada rozhoduje jednomyslně po obdržení
souhlasu Evropského parlamentu a po konzultaci s
Komisí.
KAPITOLA 5
POLICEJNÍ SPOLUPRÁCE
Článek 87
(bývalý článek 30 Smlouvy o EU)
1. Unie vyvíjí policejní spolupráci, do níž jsou zapojeny
všechny příslušné orgány členských států, včetně policie,
celních orgánů a dalších donucovacích orgánů
specializovaných na předcházení trestným činům, jejich
odhalování a objasňování.
2. Pro účely odstavce 1 mohou Evropský parlament a
Rada řádným legislativním postupem přijmout opatření
týkající se:
a) shromažďování, uchovávání, zpracovávání, analýzy a
výměny příslušných informací;
b) podpory vzdělávání zaměstnanců, jakož i spolupráce
týkající se výměny zaměstnanců, prostředků a forenzního
výzkumu;
c) společných kriminalistických metod při odhalování
závažných forem organizované trestné činnosti.
3. Rada může zvláštním legislativním postupem přijmout
opatření týkající se operativní spolupráce mezi orgány
uvedenými v tomto článku. Rada rozhoduje jednomyslně
po konzultaci s Evropským parlamentem.
Není-li dosaženo jednomyslnosti, může skupina alespoň
devíti členských států požádat, aby byl návrh´opatření
předložen Evropské radě. V takovém případě se postup v
Radě pozastaví. Po projednání, a pokud bylo dosaženo
konsensu, Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto
pozastavení vrátí návrh zpět Radě k přijetí.
Není-li dohody dosaženo a pokud si alespoň devět
členských států přeje navázat posílenou spolupráci na
základě dotčeného návrhu opatření, oznámí to ve stejné
lhůtě Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. V
takovém případě se povolení k zavedení posílené
12 Evropská unie a zdroje práva EU, volný pohyb osob a služeb v EU
spolupráce podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii
a čl. 329 odst. 1 této smlouvy považuje za udělené a
použijí se ustanovení o posílené spolupráci.
Zvláštní postup podle druhého a třetího pododstavce se
nepoužije na akty, které představují rozvoj
schengenského acquis.
Článek 88
(bývalý článek 30 Smlouvy o EU)
1. Posláním Europolu je podporovat a posilovat činnost
policejních orgánů a jiných donucovacích orgánů
členských států, jakož i jejich vzájemnou spolupráci při
předcházení závažné trestné činnosti dotýkající se dvou
nebo více členských států, terorismu a těm formám
trestné činnosti, které se dotýkají společného zájmu, jenž
je předmětem některé politiky Unie, a při boji proti
takové trestné činnosti.
2. Evropský parlament a Rada vymezí řádným
legislativním postupem formou nařízení strukturu,
fungování, oblast činnosti a úkoly Europolu. Tyto úkoly
mohou zahrnovat:
a) shromažďování, uchovávání, zpracovávání, analýzu a
výměnu informací předávaných zejména orgány
členských států nebo třetích zemí či subjektů;
b) koordinaci, organizaci a provádění vyšetřování
a operativních akcí, vedených společně s příslušnými
orgány členských států nebo v rámci společných
vyšetřovacích týmů, případně ve spojení s Eurojustem.
Tato nařízení rovněž stanoví způsoby kontroly činností
Europolu Evropským parlamentem, do které jsou
zapojeny vnitrostátní parlamenty.
3. Jakákoli operativní akce Europolu musí být vedena ve
spojení a po dohodě s orgány členských
států, jejichž území se týká. Používání donucovacích
opatření spadá výlučně do pravomoci příslušných
vnitrostátních orgánů.
Článek 89
(bývalý článek 32 Smlouvy o EU)
Rada stanoví zvláštním legislativním postupem
podmínky a meze, za nichž mohou příslušné orgány
členských států uvedené v článcích 82 a 87 působit na
území jiného členského státu ve spojení a po dohodě s
jeho orgány. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci
s Evropským parlamentem.
HLAVA VII
SPOLEČNÁ PRAVIDLA PRO HOSPODÁŘSKOU
SOUTĚŽ, DANĚ A SBLIŽOVÁNÍ PRÁVNÍCH
PŘEDPISŮ
KAPITOLA 1
PRAVIDLA HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
ODDÍL 1
PRAVIDLA PLATNÁ PRO PODNIKY
Článek 101
(bývalý článek 81 Smlouvy o ES)
1. S vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané,
veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení
podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly
ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem
nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení
hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které
a) přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny
anebo jiné obchodní podmínky;
b) omezují nebo kontrolují výrobu, odbyt, technický
rozvoj nebo investice;
c) rozdělují trhy nebo zdroje zásobování;
d) uplatňují vůči obchodním partnerům rozdílné
podmínky při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří
partneři znevýhodněni v hospodářské soutěži;
e) podmiňují uzavření smluv tím, že druhá strana přijme
další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních
zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.
2. Dohody nebo rozhodnutí zakázané podle tohoto článku
jsou neplatné od počátku.
3. Odstavec 1 však může být prohlášen za neúčinný pro:
— dohody nebo kategorie dohod mezi podniky,
— rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení
podniků a
— jednání ve vzájemné shodě nebo jejich kategorie,
které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce
výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského
pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený
podíl na výhodách z toho vyplývajících, a které
a) neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k
dosažení těchto cílů nezbytná;
b) neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou
soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto
dotčených.
Článek 102
(bývalý článek 82 Smlouvy o ES)
S vnitřním trhem je neslučitelné, a proto zakázané, pokud
to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, aby jeden
nebo více podniků zneužívaly dominantního postavení na
vnitřním trhu nebo jeho
podstatné části.
Takové zneužívání může zejména spočívat:
a) v přímém nebo nepřímém vynucování nepřiměřených
nákupních nebo prodejních cen anebo jiných nerovných
obchodních podmínek;
b) v omezování výroby, odbytu nebo technického vývoje
na úkor spotřebitelů;
c) v uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním
partnerům při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří
partneři znevýhodňováni v hospodářské soutěži;
d) v podmiňování uzavření smluv tím, že druhá strana
přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních
zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.
Článek 103
(bývalý článek 83 Smlouvy o ES)
1. Nařízení nebo směrnice potřebné k provedení záad
uvedených v článcích 101 a 102 přijímá Rada na návrh
Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem.
2. Cílem předpisů uvedených v odstavci 1 je zejména:
a) zajistit dodržování zákazů uvedených v čl. 101 odst. 1
a v článku 102 stanovením pokut a penále;
b) určit prováděcí pravidla k čl. 101 odst. 3
s přihlédnutím k nutnosti zajistit účinný dozor při co
největším zjednodušení správní kontroly;
c) podrobněji vymezit v případě potřeby rozsah
uplatňování článků 101 a 102 v jednotlivých
hospodářských odvětvích;
d) vymezit úlohy Komise a Soudního dvora Evropské
unie při provádění ustanovení uvedených
v tomto odstavci;
e) vymezit poměr mezi vnitrostátními právními předpisy
na jedné straně a ustanoveními tohoto oddílu nebo
předpisy přijatými na základě tohoto článku na straně
druhé.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
13
Článek 104
(bývalý článek 84 Smlouvy o ES)
Dokud nenabudou platnosti předpisy vydané podle
článku 103, rozhodují o přípustnosti dohod, rozhodnutí a
jednání ve vzájemné shodě a o zneužívání dominantního
postavení na vnitřním trhu orgány členských států v
souladu s vnitrostátními právními předpisy a s
ustanoveními článku 101, zejména odstavce 3, a článku
102.
Článek 105
(bývalý článek 85 Smlouvy o ES)
1. Aniž je dotčen článek 104, dbá Komise na provádění
zásad vytyčených v článcích 101 a 102.
Na žádost členského státu nebo z úřední povinnosti a v
součinnosti s příslušnými orgány členských států, které jí
budou nápomocny, vyšetřuje případy domnělého
porušení uvedených zásad. Zjistí-li, že k porušení došlo,
navrhne prostředky vhodné k jeho odstranění.
2. Trvá-li porušení i nadále, Komise konstatuje porušení
zásad zdůvodněným rozhodnutím.
Komise může své rozhodnutí zveřejnit a zmocnit členské
státy, aby přijaly potřebná opatření k nápravě, jejichž
podmínky a podrobnosti Komise určí.
3. Komise může přijmout nařízení týkající se kategorií
dohod, o nichž Rada přijala nařízení nebo
směrnici podle čl. 103 odst. 2 písm. b).
Článek 106
(bývalý článek 86 Smlouvy o ES)
1. Pokud jde o veřejné podniky a podniky, kterým
členské státy přiznávají zvláštní nebo výlučná práva, tyto
státy nepřijmou ani neponechají v platnosti opatření
odporující pravidlům Smluv, zejména pravidlům
stanoveným v článcích 18 a 101 až 109.
2. Podniky pověřené poskytováním služeb obecného
hospodářského zájmu nebo ty, které mají
povahu fiskálního monopolu, podléhají pravidlům
obsaženým ve Smlouvách, zejména pravidlům
hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel
nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních
úkolů, které jim byly svěřeny. Rozvoj obchodu nesmí být
dotčen v míře, která by byla v rozporu se
zájmem Unie.
3. Komise dohlíží na provádění tohoto článku a vydává
podle potřeby členským státům potřebné směrnice a
rozhodnutí.
ODDÍL 2
STÁTNÍ PODPORY
Článek 107
(bývalý článek 87 Smlouvy o ES)
1. Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze
státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit
hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky
nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod
mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem,
nestanoví-li Smlouvy jinak.
2. S vnitřním trhem jsou slučitelné:
a) podpory sociální povahy poskytované individuálním
spotřebitelům za podmínky, že se poskytují bez
diskriminace na základě původu výrobků;
b) podpory určené k náhradě škod způsobených
přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými
událostmi;
c) podpory poskytované hospodářství určitých oblastí
Spolkové republiky Německo postižených rozdělením
Německa, pokud jsou potřebné k vyrovnání
hospodářských znevýhodnění způsobených tímto
rozdělením. Pět let po vstupu Lisabonské smlouvy v
platnost může Rada na návrh Komise přijmout
rozhodnutí, jímž se toto písmeno zruší.
3. Za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány:
a) podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji
oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s
vysokou nezaměstnaností, jakož i rozvoji regionů
uvedených v článku 349 s ohledem na jejich strukturální,
hospodářskou a sociální situaci;
b) podpory, které mají napomoci uskutečnění některého
významného projektu společného evropského zájmu
anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého
členského státu;
c) podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých
hospodářských činností nebo hospodářských oblastí,
pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by
byla v rozporu se společným zájmem;
d) podpory určené na pomoc kultuře a zachování
kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu
a hospodářské soutěže v Unii v míře odporující
společnému zájmu;
e) jiné kategorie podpor, které určí Rada na návrh
Komise rozhodnutím.
Článek 108
(bývalý článek 88 Smlouvy o ES)
1. Komise ve spolupráci s členskými státy zkoumá
průběžně režimy podpor existující v těchto státech.
Navrhuje jim vhodná opatření, která vyžaduje postupný
rozvoj nebo fungování vnitřního trhu.
2. Zjistí-li Komise poté, co vyzvala zúčastněné strany k
podání připomínek, že podpora poskytovaná některým
státem nebo ze státních prostředků není slučitelná s
vnitřním trhem podle článku 107 nebo že je zneužívána,
rozhodne, že dotyčný stát ve lhůtě stanovené Komisí
takovou podporu zruší nebo upraví.
Nepodrobí-li se dotyčný stát tomuto rozhodnutí ve
stanovené lhůtě, může Komise nebo jiný zainteresovaný
stát, odchylně od článků 258 a 259, předložit věc přímo
Soudnímu dvoru Evropské unie.
Rada může na žádost členského státu jednomyslně
rozhodnout, že podpora, kterou tento stát poskytuje nebo
hodlá poskytnout, má být odchylně od článku 107 nebo
nařízení podle článku 109 považována za slučitelnou s
vnitřním trhem, odůvodňují-li takové rozhodnutí
mimořádné okolnosti.
Zahájila-li již Komise ve věci této podpory řízení podle
prvního pododstavce tohoto odstavce, bude podáním
žádosti příslušného státu Radě uvedené řízení
pozastaveno až do vyjádření Rady.
Nevyjádří-li se však Rada do tří měsíců po podání této
žádosti, rozhodne věc Komise.
3. Komise musí být včas informována o záměrech
poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat svá
vyjádření. Má-li za to, že takový záměr není s ohledem
na článek 107 slučitelný s vnitřním trhem, zahájí
neprodleně řízení podle odstavce 2. Dotyčný členský stát
neprovede zamýšlená opatření, dokud Komise v tomto
řízení nepřijme konečné rozhodnutí.
4. Komise může přijmout nařízení týkající se kategorií
státních podpor, u kterých Rada podle článku 109 dala
možnost vyjmout je z řízení uvedeného v odstavci 3
tohoto článku.
14 Evropská unie a zdroje práva EU, volný pohyb osob a služeb v EU
Článek 109
(bývalý článek 89 Smlouvy o ES)
Rada může na návrh Komise a po konzultaci
s Evropským parlamentem přijímat veškerá potřebná
prováděcí nařízení k článkům 107 a 108, a zejména
stanovit podmínky, za nichž se použije čl. 108 odst. 3,
jakož i vymezovat druhy podpor, které jsou vyňaty z
tohoto řízení.
Článek 113
(bývalý článek 93 Smlouvy o ES)
Rada zvláštním legislativním postupem a po konzultaci s
Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním
výborem jednomyslně přijme ustanovení k harmonizaci
právních předpisů týkajících se daní z obratu, spotřebních
daní a jiných nepřímých daní v rozsahu, v jakém je tato
harmonizace nezbytná pro vytvoření a fungování
vnitřního trhu a zabránění narušení hospodářské soutěže.
KAPITOLA 3
SBLIŽOVÁNÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ
Článek 114
(bývalý článek 95 Smlouvy o ES)
1. Není-li ve Smlouvách stanoveno jinak, použijí se k
dosažení cílů uvedených v článku 26 následující
ustanovení. Evropský parlament a Rada řádným
legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a
sociálním výborem přijímají opatření ke sbližování
ustanovení právních a správních předpisů členských států,
jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu.
2. Odstavec 1 se nevztahuje na ustanovení o daních,
ustanovení týkající se volného pohybu osob, ani na
ustanovení týkající se práv a zájmů zaměstnanců.
3. Komise bude ve svých návrzích podle odstavce 1
týkajících se zdraví, bezpečnosti, ochrany životního
prostředí a ochrany spotřebitele vycházet z vysoké
úrovně ochrany a přihlédne přitom zejména k novému
vývoji založenému na vědeckých poznatcích. V rámci
svých pravomocí usilují o tento cíl též Evropský
parlament a Rada.
4. Pokládá-li členský stát poté, co Evropský parlament a
Rada, Rada nebo Komise přijaly harmonizační opatření,
za nezbytné ponechat si vlastní vnitrostátní předpisy ze
závažných důvodů uvedených v článku 36 nebo
vnitrostátní předpisy týkající se ochrany životního nebo
pracovního prostředí, oznámí je Komisi spolu s důvody
pro jejich ponechání.
5. Aniž je dotčen odstavec 4, pokládá-li členský stát poté,
co Evropský parlament a Rada, Rada nebo Komise
přijaly harmonizační opatření, za nezbytné zavést
vnitrostátní předpisy, opírající se o nové vědecké
poznatky k ochraně životního prostředí nebo pracovního
prostředí, z důvodu zvláštního problému, který se objeví
v tomto členském státě po přijetí harmonizačních
opatření, oznámí zamýšlené předpisy Komisi spolu s
důvody pro jejich zavedení.
6. Komise do šesti měsíců po oznámení podle odstavců 4
a 5 dotyčné vnitrostátní právní předpisy
schválí nebo zamítne poté, co prověří, zda neslouží jako
prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného
omezování obchodu mezi členskými státy a nenarušují
fungování vnitřního trhu.
Nerozhodne-li Komise v této lhůtě, pokládají se
vnitrostátní předpisy uvedené v odstavcích 4 a 5 za
schválené.
Je-li to opodstatněné složitostí věci a neexistuje-li
nebezpečí pro lidské zdraví, může Komise oznámit
dotyčnému členskému státu, že lhůta uvedená v tomto
odstavci může být prodloužena o další lhůtu až
šesti měsíců.
7. Je-li členský stát oprávněn podle odstavce 6 zachovat
nebo zavést vnitrostátní předpisy, které se
odchylují od harmonizačního opatření, přezkoumá
Komise neprodleně, zda má navrhnout přizpůsobení
tohoto opatření.
8. Upozorní-li členský stát v některé oblasti, která byla
předmětem harmonizačních opatření, na určitý problém
veřejného zdraví, uvědomí o něm Komisi, která
neprodleně přezkoumá, zda nenavrhne Radě odpovídající
opatření.
9. Odchylně od postupu podle článků 258 a 259 může
Komise nebo kterýkoli členský stát předložit věc přímo
Soudnímu dvoru Evropské unie, domnívá-li se, že jiný
členský stát zneužívá pravomoci stanovené v tomto
článku.
10. Výše uvedená harmonizační opatření zahrnují ve
vhodných případech ochrannou doložku, která zmocňuje
členské státy přijmout z jednoho nebo více důvodů
neekonomické povahy uvedených v článku 36 prozatímní
opatření, která podléhají kontrolnímu postupu Unie.
Článek 115
(bývalý článek 94 Smlouvy o ES)
Aniž je dotčen článek 114, Rada zvláštním legislativním
postupem a po konzultaci s Evropským parlamentem a
Hospodářským a sociálním výborem jednomyslně přijímá
směrnice o sbližování právních a správních předpisů
členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo
fungování vnitřního trhu.
Článek 116
(bývalý článek 96 Smlouvy o ES)
Zjistí-li Komise, že existující rozdíly mezi právními a
správními předpisy členských států narušují podmínky
hospodářské soutěže na vnitřním trhu a vyvolávají
narušení, které je nutno odstranit, poradí se s danými
členskými státy.
Nevedou-li tyto porady k odstranění takové nerovnováhy,
přijmou Evropský parlament a Rada řádným
legislativním postupem za tímto účelem potřebné
směrnice. Mohou být přijata jakákoli jiná vhodná
opatření uvedená ve Smlouvách.
Článek 117
(bývalý článek 97 Smlouvy o ES)
1. Jsou-li důvody k obavám, že přijetí nebo změna
právního a správního předpisu může vyvolat narušení ve
smyslu předchozího článku, zahájí členský stát, který
přijetí nebo změnu zamýšlí, jednání s Komisí. Komise po
konzultaci s členskými státy doporučí příslušným státům
vhodná opatření, aby k nerovnováze nedošlo.
2. Jestliže stát, který hodlá přijmout nebo změnit
vnitrostátní předpisy, nevyhoví doporučení Komise, které
je mu určeno, nelze od jiných členských států požadovat,
aby podle článku 116 změnily své vnitrostátní předpisy
za účelem odstranění tohoto narušení. Jestliže členský
stát, který nedbal doporučení Komise, vyvolá narušení
pouze ke své vlastní újmě, článek 116 se nepoužije.
Článek 118
V rámci vytvoření nebo fungování vnitřního trhu přijmou
Evropský parlament a Rada řádným legislativním
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
15
postupem opatření o vytvoření evropských práv
duševního vlastnictví, která zajistí jednotnou ochranu
práv duševního vlastnictví v Unii, a o zavedení
centralizovaného režimu pro vydávání povolení,
koordinaci a kontrolu na úrovni Unie.
Rada stanoví zvláštním legislativním postupem formou
nařízení pravidla pro používání jazyků ve vztahu k
evropským právům duševního vlastnictví. Rada
rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským
parlamentem.
HLAVA VIII
HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ POLITIKA
Článek 119
(bývalý článek 4 Smlouvy o ES)
1. Činnosti členských států a Unie ve smyslu článku 3
Smlouvy o Evropské unii zahrnují za podmínek
stanovených Smlouvami zavedení hospodářské politiky,
která je založena na úzké koordinaci hospodářských
politik členských států, na vnitřním trhu a na vymezení
společných cílů a která je prováděna v souladu se
zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží.
2. Souběžně s tím zahrnují tyto činnosti za podmínek a v
souladu s postupy stanovenými Smlouvami jednotnou
měnu – euro, jakož i vymezení a provádění jednotné
měnové a devizové
politiky, jejímž prvořadým cílem je udržet cenovou
stabilitu, a aniž je dotčen tento cíl, podporovat
obecnou hospodářskou politiku v Unii v souladu se
zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží.
3. Tyto činnosti členských států a Unie zahrnují
dodržování následujících hlavních zásad: stabilní ceny,
zdravé veřejné finance a měnové podmínky a trvale
udržitelná platební bilance.
KAPITOLA 1
HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA
Článek 120
(bývalý článek 98 Smlouvy o ES)
Členské státy směrují své hospodářské politiky tak, aby v
rámci hlavních směrů uvedených v čl. 121 odst. 2
přispívaly k dosahování cílů Unie ve smyslu článku 3
Smlouvy o Evropské unii. Členské státy a Unie postupují
v souladu se zásadami stanovenými v článku 119 a v
souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s
volnou soutěží, čímž je podporováno efektivní
umisťování zdrojů.
Článek 121
(bývalý článek 99 Smlouvy o ES)
1. Členské státy považují své hospodářské politiky za věc
společného zájmu a koordinují je v rámci Rady v souladu
s článkem 120.
2. Rada přijme na doporučení Komise návrh hlavních
směrů hospodářských politik členských států a Unie a
podá o tom zprávu Evropské radě.
Evropská rada na základě zprávy Rady projedná závěry o
hlavních směrech hospodářských politik členských států
a Unie.
Na základě těchto závěrů podá Rada doporučení, ve
kterém budou tyto hlavní směry vymezeny. Rada o svém
doporučení informuje Evropský parlament.
3. K zajištění užší koordinace hospodářských politik a
trvalé konvergence hospodářské výkonnosti členských
států sleduje Rada na základě zpráv předkládaných
Komisí hospodářský vývoj v každém členském státě a v
Unii, jakož i soulad hospodářských politik s hlavními
směry uvedenými v odstavci 2, a pravidelně provádí
celkové hodnocení.
Pro účely tohoto mnohostranného dohledu poskytují
členské státy Komisi informace o důležitých opatřeních v
oblasti své hospodářské politiky, jakož i další informace,
které považují za nezbytné.
4. Zjistí-li se na základě postupu uvedeného v odstavci 3,
že hospodářské politiky členského státu nejsou v souladu
s hlavními směry uvedenými v odstavci 2 nebo že by
mohly ohrozit řádné fungování hospodářské a měnové
unie, může se Komise na dotyčný členský stát obrátit s
varováním. Rada může na doporučení Komise podat
dotyčnému členskému státu nezbytná doporučení. Rada
může na návrh Komise rozhodnout o zveřejnění svých
doporučení.
V rámci tohoto odstavce Rada při rozhodování nepřihlíží
k hlasu člena Rady zastupujícího dotyčný členský stát.
Kvalifikovaná většina ostatních členů Rady je vymezena
podle čl. 238 odst. 3 písm. a).
5. Předseda Rady a Komise podají Evropskému
parlamentu zprávu o výsledcích mnohostranného dohledu.
Předseda Rady může být vyzván, aby vystoupil před
příslušným výborem Evropského parlamentu, jestliže
Rada svá doporučení zveřejnila.
6. Evropský parlament a Rada mohou řádným
legislativním postupem formou nařízení přijmout
podrobná pravidla pro postup při mnohostranném
dohledu podle odstavců 3 a 4.
Článek 122
(bývalý článek 100 Smlouvy o ES)
1. Aniž jsou dotčeny jiné postupy stanovené ve
Smlouvách, může Rada na návrh Komise rozhodnout v
duchu solidarity mezi členskými státy o opatřeních
přiměřených hospodářské situaci, zejména když vzniknou
závažné obtíže v zásobování určitými produkty,
především v oblasti energetiky.
2. Nastanou-li členskému státu z důvodu přírodních
pohrom nebo mimořádných událostí, které nemůže
ovlivnit, obtíže nebo je-li z téhož důvodu vážně ohrožen
závažnými obtížemi, může Rada na návrh Komise
poskytnout dotyčnému členskému státu za určitých
podmínek finanční pomoc Unie.
Předseda Rady informuje o rozhodnutí Evropský
parlament.
Článek 123
(bývalý článek 101 Smlouvy o ES)
1. Evropské centrální bance nebo centrálním bankám
členských států (dále jen „národní centrální
banky“) se zakazuje poskytovat možnost přečerpání
zůstatku bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru
orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie,
ústředním vládám, regionálním nebo místním
orgánům nebo jiným veřejnoprávním orgánům, jiným
veřejnoprávním subjektům nebo veřejným podnikům
členských států; rovněž je zakázán přímý nákup jejich
dluhových nástrojů Evropskou centrální bankou nebo
národními centrálními bankami.
2. Odstavec 1 se nepoužije na úvěrové instituce ve
veřejném vlastnictví, kterým národní centrální banky a
Evropská centrální banka v souvislosti s poskytováním
peněžních prostředků centrálními bankami poskytují
stejné zacházení jako soukromým úvěrovým institucím.
16 Evropská unie a zdroje práva EU, volný pohyb osob a služeb v EU
Článek 124
(bývalý článek 102 Smlouvy o ES)
Zakazují se jakákoli opatření, která nejsou odůvodněna
veřejným dohledem a která umožňují orgánům,
institucím nebo jiným subjektům Unie, ústředním vládám,
regionálním nebo místním orgánům nebo jiným veřejným
orgánům, jiným veřejnoprávním subjektům nebo
veřejným podnikům členských států zvýhodněný přístup
k finančním institucím.
Článek 125
(bývalý článek 103 Smlouvy o ES)
1. Unie neodpovídá za závazky ani nepřebírá závazky
ústředních vlád, regionálních nebo místních orgánů nebo
jiných veřejných orgánů, jiných veřejnoprávních subjektů
nebo veřejných podniků kteréhokoli členského státu,
pokud se nejedná o vzájemné finanční záruky pro
společné uskutečňování určitého záměru. Členský stát
neodpovídá za závazky ani nepřebírá závazky ústředních
vlád, regionálních nebo místních orgánů nebo jiných
veřejných orgánů, jiných veřejnoprávních subjektů nebo
veřejných podniků jiného členského státu, aniž jsou
dotčeny vzájemné finanční záruky pro společné
uskutečňování určitého záměru.
2. Rada může na návrh Komise a po konzultaci
s Evropským parlamentem v případě potřeby upřesnit
definice pro použití zákazů uvedených v článcích 123 a
124 a v tomto článku.
Článek 126
(bývalý článek 104 Smlouvy o ES)
1. Členské státy se vyvarují nadměrných schodků
veřejných financí.
2. Komise sleduje vývoj rozpočtové situace a výši
veřejného dluhu v členských státech, aby bylo možno
zjistit závažné chyby. Zkoumá zejména dodržování
rozpočtové kázně na základě těchto dvou kritérií:
a) zda poměr plánovaného nebo skutečného schodku
veřejných financí k hrubému domácímu produktu
nepřekračuje referenční hodnotu, ledaže by:
— buď poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl
úrovně, která se blíží referenční hodnotě,
— nebo by překročení referenční hodnoty bylo pouze
výjimečné a dočasné a poměr zůstával blízko k referenční
hodnotě;
b) zda poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu
produktu nepřekračuje referenční hodnotu,
ledaže se poměr dostatečně snižuje a blíží se
uspokojivým tempem k referenční hodnotě.
Referenční hodnoty jsou stanoveny v Protokolu
o postupu při nadměrném schodku připojeném ke
Smlouvám.
3. Nesplňuje-li členský stát požadavky podle jednoho
nebo žádného z těchto kritérií, Komise vypracuje zprávu.
Zpráva Komise přihlédne k tomu, zda schodek veřejných
financí překračuje veřejné investiční výdaje, jakož i ke
všem dalším rozhodujícím faktorům včetně střednědobé
hospodářské a rozpočtové pozice členského státu.
Komise může také vypracovat zprávu, je-li i přes plnění
kritérií toho názoru, že v některém členském státě
existuje riziko nadměrného schodku.
4. Hospodářský a finanční výbor vydá stanovisko ke
zprávě Komise.
5. Usoudí-li Komise, že v členském státě existuje nebo
může vzniknout nadměrný schodek, předloží stanovisko
dotyčnému členskému státu a informuje o tom Radu.
6. Rada na návrh Komise a po zvážení všech připomínek,
které dotyčný členský stát případně učiní, rozhodne po
celkovém zhodnocení, zda existuje nadměrný schodek.
7. Rozhodne-li Rada podle odstavce 6, že nadměrný
schodek existuje, přijme bez zbytečného odkladu na
doporučení Komise doporučení, která podá dotyčnému
členskému státu, aby tento členský stát mohl ve
stanovené lhůtě tuto situaci ukončit. S výhradou odstavce
8 nebudou tato doporučení zveřejněna.
8. Zjistí-li Rada, že ve stanovené lhůtě nebyla na její
doporučení přijata žádná účinná opatření, může svá
doporučení zveřejnit.
9. Nenásleduje-li členský stát ani poté doporučení Rady,
může Rada rozhodnout o výzvě členskému státu, aby v
určité lhůtě učinil opatření ke snížení schodku, která
Rada považuje za nezbytná pro nápravu situace.
V takovém případě může Rada žádat dotyčný členský stát,
aby podle zvláštního harmonogramu předkládal zprávy
za účelem posouzení jeho úsilí o nápravu.
10. Právo podat žalobu podle článků 258 a 259 nelze
uplatnit v rámci odstavců 1 až 9 tohoto článku.
11. Pokud se členský stát nepodřídí rozhodnutí přijatému
podle odstavce 9, může Rada rozhodnout, že použije
nebo případně zesílí jedno nebo více z následujících
opatření:
— požádá dotyčný členský stát, aby před vydáním
obligací a jiných cenných papírů zveřejnil dodatečné
informace, které Rada určí,
— vyzve Evropskou investiční banku, aby přehodnotila
svou úvěrovou politiku vůči dotyčnému členskému státu,
— požádá dotyčný členský stát, aby uložil neúročený
vklad v přiměřené výši u Unie, dokud nebude podle
názoru Rady nadměrný schodek napraven,
— uloží pokuty v přiměřené výši.
Předseda Rady informuje Evropský parlament o přijatých
rozhodnutích.
12. Rada zruší některá nebo všechna svá rozhodnutí nebo
doporučení uvedená v odstavcích 6 až 9 a 11 v takovém
rozsahu, v jakém bude napraven podle názoru Rady
nadměrný schodek v dotyčném členském státě.
Zveřejnila-li Rada předtím svá doporučení, učiní, jakmile
bude zrušeno rozhodnutí
podle odstavce 8, veřejné prohlášení, že nadměrný
schodek v dotyčném členském státě již neexistuje.
13. Při přijímání rozhodnutí nebo doporučení uvedených
v odstavcích 8, 9, 11 a 12 rozhoduje Rada na doporučení
Komise.
Při přijímání opatření uvedených v odstavcích 6 až 9, 11
a 12 Rada nepřihlíží k hlasu člena Rady zastupujícího
dotyčný členský stát.
Kvalifikovaná většina ostatních členů Rady je vymezena
podle čl. 238 odst. 3 písm. a).
14. Další ustanovení týkající se provádění postupu
popsaného v tomto článku jsou stanovena
v Protokolu o postupu při nadměrném schodku,
připojeném ke Smlouvám.
Rada přijme zvláštním legislativním postupem a po
konzultaci s Evropským parlamentem a Evropskou
centrální bankou jednomyslně vhodná ustanovení, která
poté nahradí tento protokol.
S výhradou ostatních ustanovení tohoto odstavce stanoví
Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským
parlamentem bližší podrobnosti a definice k provedení
uvedeného protokolu.
KAPITOLA 2
MĚNOVÁ POLITIKA
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
17
Článek 127
(bývalý článek 105 Smlouvy o ES)
1. Prvořadým cílem Evropského systému centrálních
bank (dále jen „ESCB“) je udržovat cenovou
stabilitu. Aniž je dotčen cíl cenové stability, podporuje
ESCB obecné hospodářské politiky v Unii se záměrem
přispět k dosažení cílů Unie, jak jsou vymezeny v článku
3 Smlouvy o Evropské unii. ESCB jedná ve shodě se
zásadami stanovenými v článku 119 a v souladu se
zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží,
čímž podporuje efektivní umisťování zdrojů.
2. ESCB plní tyto základní úkoly:
— vymezuje a provádí měnovou politiku Unie,
— provádí devizové operace v souladu s článkem 219,
— drží a spravuje oficiální devizové rezervy členských
států,
— podporuje plynulé fungování platebních systémů.
3. Třetí odrážka odstavce 2 se nevztahuje na držení a
správu devizových provozních zůstatků vládami
členských států.
4. Evropská centrální banka je konzultována:
— ke všem návrhům aktů Unie v oblasti její působnosti,
— vnitrostátními orgány ke všem návrhům právních
předpisů z oblasti její působnosti, avšak v mezích a za
podmínek stanovených Radou postupem podle čl. 129
odst. 4.
Evropská centrální banka může předkládat stanoviska
příslušným orgánům, institucím nebo jiným subjektům
Unie nebo vnitrostátním orgánům v záležitostech
spadajících do oblasti její působnosti.
5. ESCB přispívá k řádnému provádění opatření, která
přijímají příslušné orgány v oblasti dohledu nad
úvěrovými institucemi a stability finančního systému.
6. Rada může zvláštním legislativním postupem
jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a
Evropskou centrální bankou formou nařízení svěřit
Evropské centrální bance zvláštní úkoly týkající se politik,
které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad
úvěrovými a dalšími finančními institucemi, s výjimkou
pojišťovacích podniků.
Článek 128
(bývalý článek 106 Smlouvy o ES)
1. Evropská centrální banka má výlučné právo povolovat
vydávání eurobankovek v Unii. Tyto bankovky mohou
vydávat Evropská centrální banka a národní centrální
banky. Bankovky vydávané Evropskou centrální bankou
a národními centrálními bankami jsou jedinými
bankovkami, které mají v Unii status zákonného platidla.
2. Členské státy mohou vydávat euromince, objem jejich
emise však vyžaduje schválení Evropskou centrální
bankou. Rada může na návrh Komise a po konzultaci s
Evropským parlamentem a Evropskou
centrální bankou přijímat opatření k sladění nominálních
hodnot a technických specifikací všech mincí určených
pro oběh v rozsahu nezbytném k umožnění jejich
plynulého oběhu v Unii.
Článek 129
(bývalý článek 107 Smlouvy o ES)
1. ESCB je řízen rozhodovacími orgány Evropské
centrální banky, kterými jsou Rada guvernérů a Výkonná
rada.
2. Statut Evropského systému centrálních bank
a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB
a ECB“) je stanoven v protokolu připojeném ke
Smlouvám.
3. Evropský parlament a Rada mohou řádným
legislativním postupem změnit články 5.1, 5.2, 5.3,
17, 18, 19.1, 22, 23, 24, 26, 32.2, 32.3, 32.4 a 32.6, čl.
33.1 písm. a) a článek 36 statutu ESCB a ECB.
Rozhodují buď na doporučení Evropské centrální banky a
po konzultaci s Komisí, nebo na návrh Komise a po
konzultaci s Evropskou centrální bankou.
4. Rada může buď na návrh Komise a po konzultaci s
Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou,
anebo na doporučení Evropské centrální banky a po
konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí přijímat
předpisy podle článků 4, 5.4, 19.2, 20, 28.1, 29.2, 30.4 a
34.3 statutu ESCB a ECB.
Článek 130
(bývalý článek 108 Smlouvy o ES)
Při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností
svěřených jim Smlouvami a statutem ESCB a ECB
nesmějí Evropská centrální banka, žádná národní
centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích
orgánů vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů,
institucí nebo jiných subjektů Unie, od žádné vlády
členského státu ani od jakéhokoli jiného subjektu.
Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie a vlády
členských států se zavazují zachovávat tuto zásadu a
nesnažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů
Evropské centrální banky či národních centrálních bank
při plnění jejich úkolů.
Článek 131
(bývalý článek 109 Smlouvy o ES)
Každý členský stát zajistí, aby jeho vnitrostátní právní
předpisy, včetně statutu jeho národní centrální banky,
byly slučitelné se Smlouvami a se statutem ESCB a ECB.
Článek 132
(bývalý článek 110 Smlouvy o ES)
1. K plnění úkolů svěřených ESCB, v souladu
s ustanoveními Smluv a za podmínek stanovených
statutem ESCB a ECB, Evropská centrální banka:
— přijímá nařízení v rozsahu nezbytném pro plnění
úkolů vymezených v článku 3.1 první odrážce, článcích
19.1, 22 a 25.2 statutu ESCB a ECB a dále v případech
stanovených právními akty Rady,
jež jsou uvedeny v čl. 129 odst. 4,
— přijímá rozhodnutí nezbytná pro plnění úkolů
svěřených ESCB Smlouvami a statutem ESCB a ECB,
— vydává doporučení a zaujímá stanoviska.
2. Evropská centrální banka může rozhodnout
o zveřejnění svých rozhodnutí, doporučení a stanovisek.
3. V mezích a za podmínek přijatých Radou postupem
podle čl. 129 odst. 4 je Evropská centrální banka
zmocněna ukládat podnikům pokuty či penále za
neplnění povinností vyplývajících z jejích nařízení a
rozhodnutí.
Článek 133
Aniž jsou dotčeny pravomoci Evropské centrální banky,
přijmou Evropský parlament a Rada řádným
legislativním postupem opatření nezbytná pro používání
eura jako jednotné měny. Tato opatření se přijmou po
konzultaci s Evropskou centrální bankou.
KAPITOLA 3
INSTITUCIONÁLNÍ USTANOVENÍ
18 Evropská unie a zdroje práva EU, volný pohyb osob a služeb v EU
Článek 134
(bývalý článek 114 Smlouvy o ES)
1. Na podporu koordinace politik členských států
v rozsahu potřebném pro fungování vnitřního trhu se
zřizuje Hospodářský a finanční výbor.
2. Hospodářský a finanční výbor má tyto úkoly:
— vydávat stanoviska na žádost Rady či Komise nebo z
vlastního podnětu a předkládat je těmto orgánům,
— sledovat hospodářskou a finanční situaci členských
států a Unie a pravidelně o ní, zejména o finančních
vztazích se třetími zeměmi a mezinárodními institucemi,
podávat zprávy Radě a Komisi,
— aniž je dotčen článek 240, přispívat k přípravě prací
Rady uvedených v článcích 66 a 75, čl. 121 odst. 2, 3, 4 a
6, článcích 122, 124, 125 a 126, čl. 127 odst. 6, čl. 128
odst. 2, čl. 129 odst. 3 a 4, článku 138, čl. 140 odst. 2 a 3,
článku 143, čl. 144 odst. 2 a 3 a článku 219 a plnit další
poradní a přípravné úkoly svěřené mu Radou,
— posuzovat alespoň jednou ročně situaci v oblasti
pohybu kapitálu a volnosti plateb, jak vyplývá
z provádění Smluv a z opatření přijatých Radou;
posuzování se týká všech opatření vztahujících se na
pohyb kapitálu a plateb; výbor podává Komisi a Radě
zprávu o výsledku tohoto posouzení.
Každý členský stát, Komise a Evropská centrální banka
jmenují nejvíce po dvou členech výboru.
3. Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou
centrální bankou a výborem uvedeným
v tomto článku přijme podrobná ustanovení týkající se
složení Hospodářského a finančního výboru.
Předseda Rady informuje o takovém rozhodnutí
Evropský parlament.
4. Pokud a dokud existují členské státy, na které se
vztahuje výjimka, ve smyslu článku 139, sleduje výbor
nad rámec úkolů podle odstavce 2 měnovou a finanční
situaci a všeobecný platební styk těchto členských států a
pravidelně o tom podává zprávy Radě a Komisi.
Článek 135
(bývalý článek 115 Smlouvy o ES)
V záležitostech upravených v čl. 121 odst. 4, článku 126
s výjimkou odstavce 14, článku 139, čl. 140 odst. 1, odst.
2 prvním pododstavci a odst. 3 a článku 219 může Rada
nebo členský stát požádat Komisi, aby podle potřeby
podala doporučení nebo návrh. Komise posoudí žádost a
neprodleně
předloží své závěry Radě.
KAPITOLA 4
USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE ČLENSKÝCH STÁTŮ,
JEJICHŽ MĚNOU JE EURO
Článek 136
1. K zajištění řádného fungování hospodářské a měnové
unie a v souladu s příslušnými ustanoveními Smluv
přijme Rada některým z příslušných postupů uvedených
v článcích 121 a 126, s výjimkou postupu podle čl. 126
odst. 14, opatření týkající se členských států, jejichž
měnou je euro:
a) k posílení koordinace jejich rozpočtové kázně
a dohledu nad ní;
b) k vypracování směrů hospodářské politiky pro tyto
státy, přičemž se dbá na to, aby byly slučitelné se směry
přijímanými pro celou Unii a byl nad nimi zajištěn
dohled.
2. Na hlasování o opatřeních podle odstavce 1 se podílejí
pouze členové Rady zastupující členské státy, jejichž
měnou je euro.
Kvalifikovaná většina uvedených členů je vymezena
podle čl. 238 odst. 3 písm. a).
Článek 137
Pravidla zasedání ministrů členských států, jejichž měnou
je euro, jsou stanovena Protokolem o Euroskupině.
Článek 138
(bývalý čl. 111 odst. 4 Smlouvy o ES)
1. K zajištění postavení eura v mezinárodním měnovém
systému přijme Rada na návrh Komise rozhodnutí, které
stanoví společné postoje k otázkám, jež mají zvláštní
význam pro hospodářskou a měnovou unii, v příslušných
mezinárodních finančních institucích a konferencích.
Rada rozhoduje
po konzultaci s Evropskou centrální bankou.
2. Rada může na návrh Komise přijmout vhodná opatření
pro zajištění jednotného zastoupení v mezinárodních
finančních institucích a konferencích. Rada rozhoduje po
konzultaci s Evropskou centrální bankou.
3. Na hlasování o opatřeních podle odstavců 1 a 2 se
podílejí pouze členové Rady zastupující členské státy,
jejichž měnou je euro.
Kvalifikovaná většina uvedených členů je
vymezena podle čl. 238 odst. 3 písm. a).
KAPITOLA 5
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
Článek 139
1. Členské státy, o kterých Rada nerozhodla, že splňují
nezbytné podmínky pro přijetí eura, jsou
dále označovány jako „členské státy, na které se vztahuje
výjimka“.
2. Na členské státy, na které se vztahuje výjimka, se
nepoužijí tato ustanovení Smluv:
a) přijetí těch částí hlavních směrů hospodářských politik,
které se obecně týkají eurozóny (čl. 121
odst. 2);
b) donucovací opatření k nápravě nadměrných schodků
(čl. 126 odst. 9 a 11);
c) cíle a úkoly ESCB (čl. 127 odst. 1, 2, 3 a 5);
d) vydávání eura (článek 128);
e) akty Evropské centrální banky (článek 132);
f) opatření týkající se používání eura (článek 133);
g) měnové dohody a další opatření vztahující se ke
kurzové politice (článek 219);
h) jmenování členů Výkonné rady Evropské centrální
banky (čl. 283 odst. 2);
i) rozhodnutí stanovící společné postoje k otázkám, které
mají zvláštní význam pro hospodářskou a měnovou unii,
v příslušných mezinárodních finančních institucích a
konferencích (čl. 138 odst. 1);
j) opatření pro zajištění jednotného zastoupení
v mezinárodních finančních institucích a konferencích
(čl. 138 odst. 2).
V článcích uvedených v písmenech a) až j) se tedy
pojmem „členské státy“ rozumějí členské státy, jejichž
měnou je euro.
3. V souladu s kapitolou IX statutu ESCB a ECB jsou
členské státy, na které se vztahuje výjimka, a jejich
národní centrální banky vyňaty z práv a povinností v
rámci ESCB.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
19
4. Hlasovací práva členů Rady zastupujících členské státy,
na které se vztahuje výjimka, se pozastavují tehdy,
jestliže Rada přijímá opatření podle článků
vyjmenovaných v odstavci 2, a v těchto případech:
a) doporučení podávaná členským státům, jejichž měnou
je euro, v rámci mnohostranného dohledu,
včetně k programům stability a k varováním (čl. 121 odst.
4);
b) opatření týkající se nadměrných schodků u členských
států, jejichž měnou je euro (čl. 126 odst. 6, 7, 8, 12 a 13).
Kvalifikovaná většina ostatních členů Rady je vymezena
podle čl. 238 odst. 3 písm. a).
Článek 140
(bývalý čl. 121 odst. 1, bývalý čl. 122 odst. 2 druhá věta a
bývalý čl. 123 odst. 5 Smlouvy o ES)
1. Alespoň jednou za dva roky, nebo na žádost členského
státu, na který se vztahuje výjimka, Komise a Evropská
centrální banka podávají Radě zprávy o pokroku
dosaženém členskými státy, na které se vztahuje výjimka,
při plnění jejich závazků týkajících se uskutečňování
hospodářské a měnové unie. Tyto zprávy posuzují také
slučitelnost právních předpisů každého z těchto
členských států včetně statutů jejich národních
centrálních bank s články 130 a 131 a se statutem ESCB
a ECB. Zprávy dále posoudí, zda bylo dosaženo
vysokého stupně udržitelné konvergence, na základě toho,
jak jednotlivé
členské státy splnily následující kritéria:
— dosažení vysokého stupně cenové stability patrného z
míry inflace, která se blíží míře inflace nejvýše tří
členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability
nejlepších výsledků,
— dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí patrný
ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný
schodek ve smyslu čl. 126 odst. 6,
— dodržování normálního fluktuačního rozpětí
stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského
měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by
došlo k devalvaci vůči euru,
— stálost konvergence dosažené členským státem, na
který se vztahuje výjimka, a jeho účasti v mechanismu
směnných kurzů, která se odráží v úrovních
dlouhodobých úrokových sazeb.
Čtyři kritéria uvedená v tomto odstavci a rozhodné
období, po něž mají být respektována, jsou blíže
stanovena v protokolu připojeném ke Smlouvám. Zprávy
Komise a Evropské centrální banky také přihlédnou k
výsledkům integrace trhů, situaci a vývoji běžného účtu
platební bilance a posouzení vývoje nákladů na jednotku
pracovní síly a jiných cenových indexů.
2. Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po
projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise,
které členské státy, na které se vztahuje výjimka, splňují
podmínky nezbytné na základě kritérií stanovených v
odstavci 1, a zruší výjimky dotyčných států.
Rada rozhoduje po obdržení doporučení přijatého
kvalifikovanou většinou jejích členů zastupujících
členské státy, jejichž měnou je euro. Tito členové
rozhodnou do šesti měsíců poté, co Rada obdrží návrh
Komise.
Kvalifikovaná většina uvedených členů podle druhého
pododstavce je vymezena podle čl. 238 odst. 3 písm. a).
3. Bude-li rozhodnuto postupem podle odstavce 2
o zrušení výjimky, stanoví Rada neodvolatelně hlasy
členských států, jejichž měnou je euro, a dotyčného
členského státu na návrh Komise a po konzultaci s
Evropskou centrální bankou jednomyslným rozhodnutím
přepočítací koeficient, podle něhož euro nahradí měnu
dotyčného členského státu, a přijme další opatření
nezbytná pro zavedení eura jako jednotné měny v
dotyčném členském státě.
Článek 141
(bývalý čl. 123 odst. 3 a bývalý čl. 117 odst. 2 pět
prvních odrážek Smlouvy o ES)
1. Pokud a dokud existují členské státy, na které se
vztahuje výjimka, aniž je dotčen čl. 129 odst. 1, zřizuje se
jako třetí rozhodovací orgán Evropské centrální banky
Generální rada Evropské centrální banky uvedená v
článku 44 statutu ESCB a ECB.
2. Po dobu existence členských států, na které se vztahuje
výjimka, Evropská centrální banka ve vztahu k těmto
členským státům:
— posiluje spolupráci mezi národními centrálními
bankami,
— posiluje koordinaci měnových politik členských států
s cílem zajistit cenovou stabilitu,
— dohlíží na fungování mechanismu směnných kurzů,
— konzultuje otázky spadající do působnosti národních
centrálních bank a ovlivňující stabilitu
finančních institucí a trhů,
— vykonává bývalé úkoly Evropského fondu pro
měnovou spolupráci, které předtím převzal Evropský
měnový institut.
Článek 142
(bývalý čl. 124 odst. 1 Smlouvy o ES)
Každý členský stát, na který se vztahuje výjimka,
pokládá svou kurzovou politiku za věc společného
zájmu. Přitom členské státy přihlédnou ke zkušenostem
získaným ze spolupráce v rámci mechanismu
směnných kurzů.
Článek 143
(bývalý článek 119 Smlouvy o ES)
1. Nastanou-li nebo hrozí-li vážně členskému státu, na
který se vztahuje výjimka, obtíže s jeho platební bilancí
vyplývající z celkové nerovnováhy jeho platební bilance
nebo z typu měny, kterou má k dispozici, a mohou-li tyto
obtíže zejména ohrozit fungování vnitřního trhu nebo
uskutečňování společné obchodní politiky, prozkoumá
Komise okamžitě situaci dotyčného státu a opatření, která
tento stát s využitím všech prostředků, jež má k dispozici,
v souladu s ustanoveními Smluv přijal nebo může
přijmout. Komise uvede opatření, jež dotyčnému státu
doporučuje.
Ukáží-li se opatření přijatá členským státem, na který se
vztahuje výjimka, a opatření navržená Komisí jako
nedostatečná k překonání obtíží, které nastaly nebo
mohou nastat, Komise po konzultaci s Hospodářským a
finančním výborem doporučí Radě poskytnutí vzájemné
pomoci a vhodných metod jejího poskytnutí.
Komise pravidelně informuje Radu o situaci a jejím
vývoji.
2. Rada poskytuje vzájemnou pomoc; přijímá směrnice
nebo rozhodnutí stanovící podmínky a podrobnosti této
pomoci, jež může mít zejména formu:
a) dohodnutého postupu ve vztahu k jiným mezinárodním
organizacím nebo v jejich rámci, na něž se mohou
členské státy, na které se vztahuje výjimka, obrátit,
b) opatření potřebná k zamezení odklonu obchodu, pokud
členský stát, na který se vztahuje výjimka a který má
20 Evropská unie a zdroje práva EU, volný pohyb osob a služeb v EU
obtíže, udržuje nebo znovu zavádí množstevní omezení
vůči třetím zemím,
c) poskytnutí omezených úvěrů ostatními členskými státy;
k tomu je třeba jejich souhlasu.
3. Neposkytne-li Rada vzájemnou pomoc doporučenou
Komisí nebo jsou-li poskytnutá vzájemná pomoc a
učiněná opatření nedostatečné, zmocní Komise členský
stát, na který se vztahuje výjimka a který má obtíže, aby
přijal ochranná opatření, jejichž podmínky a podrobnosti
stanoví Komise.
Rada může takové zmocnění odvolat a měnit podmínky a
podrobnosti těchto opatření.
Článek 144
(bývalý článek 120 Smlouvy o ES)
1. Dojde-li k náhlé krizi v platební bilanci členského státu,
na který se vztahuje výjimka, a není-li okamžitě přijato
rozhodnutí ve smyslu čl. 143 odst. 2, může dotyčný
členský stát přijmout preventivně nezbytná ochranná
opatření. Taková opatření smějí fungování vnitřního trhu
narušit pouze v co nejmenší míře a nesmějí překročit
rozsah nezbytně nutný pro odstranění náhle vzniklých
obtíží.
2. Komise a ostatní členské státy budou o takových
ochranných opatřeních informovány
nejpozději při jejich vstupu v platnost. Komise může
Radě doporučit poskytnutí vzájemné pomoci
podle článku 143.
3. Poté, co Komise vydá doporučení, a po konzultaci s
Hospodářským a finančním výborem může
Rada rozhodnout, aby dotyčný členský stát změnil,
pozastavil nebo zrušil výše uvedená ochranná
opatření.
ODDÍL 5
SOUDNÍ DVŮR EVROPSKÉ UNIE
Článek 251
(bývalý článek 221 Smlouvy o ES)
Soudní dvůr zasedá v senátech nebo ve velkém senátu v
souladu s pravidly, která pro to stanoví statut Soudního
dvora Evropské unie.
Stanoví-li tak statut, může Soudní dvůr zasedat též v
plénu.
Článek 252
(bývalý článek 222 Smlouvy o ES)
Soudnímu dvoru je nápomocno osm generálních
advokátů. Na žádost Soudního dvora může Rada
jednomyslným rozhodnutím zvýšit počet generálních
advokátů.
Úlohou generálních advokátů je předkládat veřejně, zcela
nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech,
které podle statutu Soudního dvora Evropské unie
vyžadují jeho účast.
Článek 253
(bývalý článek 223 Smlouvy o ES)
Soudci a generální advokáti Soudního dvora jsou
vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky
nezávislosti a které splňují všechny požadavky nezbytné
k výkonu nejvyšších soudních funkcí v jejich zemích
nebo jsou obecně uznávanými znalci práva; jsou
jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států na
dobu šesti let po konzultaci s výborem uvedeným v
článku 255.
Každé tři roky dochází k částečné obměně soudců a
generálních advokátů za podmínek stanovených statutem
Soudního dvora Evropské unie.
Soudci volí ze svého středu předsedu Soudního dvora na
dobu tří let. Předseda může být zvolen opakovaně.
Soudci a generální advokáti, jejichž funkční období končí,
mohou být jmenováni opakovaně.
Soudní dvůr jmenuje vedoucího své soudní kanceláře a
upraví jeho postavení.
Soudní dvůr přijme svůj jednací řád. Jednací řád
vyžaduje schválení Rady.
Článek 254
(bývalý článek 224 Smlouvy o ES)
Počet soudců Tribunálu stanoví statut Soudního dvora
Evropské unie. Statut může stanovit, že Tribunálu jsou
nápomocni generální advokáti.
Soudci Tribunálu jsou vybíráni z osob, které poskytují
veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu
vysokých soudních funkcí. Jsou jmenováni vzájemnou
dohodou vlád členských států na dobu šesti let po
konzultaci s výborem uvedeným v článku 255. Každé tři
roky dochází k částečné obměně soudců. Mohou být
jmenováni opakovaně.
Soudci volí ze svého středu předsedu Tribunálu na dobu
tří let. Předseda může být zvolen opakovaně.
Tribunál jmenuje vedoucího své soudní kanceláře a
upraví jeho postavení.
Tribunál přijme svůj jednací řád po dohodě se Soudním
dvorem. Jednací řád vyžaduje schválení Rady.
Nestanoví-li statut Soudního dvora Evropské unie jinak,
vztahují se ustanovení Smluv týkající se
Soudního dvora i na Tribunál.
Článek 255
Zřizuje se výbor, který před jmenováním vládami
členských států podle článků 253 a 254 vydává
stanovisko k vhodnosti kandidátů na funkce soudce a
generálního advokáta Soudního dvora a Tribunálu.
Tento výbor se skládá ze sedmi osob vybraných mezi
bývalými členy Soudního dvora a Tribunálu, členy
nejvyšších vnitrostátních soudů a obecně uznávanými
právníky, z nichž jedna bude navržena Evropským
parlamentem. Rada přijme rozhodnutí, kterým se stanoví
pravidla fungování tohoto výboru, a rozhodnutí o
jmenování jeho členů. Rada rozhoduje z podnětu
předsedy Soudního dvora.
Článek 256
(bývalý článek 225 Smlouvy o ES)
1. Tribunál je příslušný rozhodovat v prvním stupni ve
věcech uvedených v článcích 263, 265, 268, 270 a 272 s
výjimkou těch, které jsou v působnosti některého
specializovaného soudu zřízeného na základě článku 257
nebo které statut vyhrazuje Soudnímu dvoru. Statut může
stanovit, že Tribunál je příslušný i pro jiné věci.
Proti rozhodnutím Tribunálu podle tohoto odstavce je
možno za podmínek a v mezích stanovených statutem
podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru, omezený
na právní otázky.
2. Tribunál je příslušný rozhodovat o opravných
prostředcích proti rozhodnutí specializovaných soudů.
Rozhodnutí Tribunálu podle tohoto odstavce mohou být
výjimečně za podmínek a v mezích stanovených statutem
přezkoumána Soudním dvorem v případě vážného
ohrožení jednoty nebo souladu práva Unie.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
21
3. Tribunál je příslušný rozhodovat o předběžných
otázkách podle článku 267 ve zvláštních oblastech
určených statutem.
Má-li Tribunál za to, že věc vyžaduje zásadní rozhodnutí,
jež může ovlivnit jednotu a soulad práva Unie, může věc
postoupit k rozhodnutí Soudnímu dvoru.
Rozhodnutí Tribunálu o předběžných otázkách mohou
být výjimečně za podmínek a v mezích stanovených
statutem přezkoumána Soudním dvorem v případě
vážného ohrožení jednoty nebo souladu práva Unie.
Článek 257
(bývalý článek 225a Smlouvy o ES)
Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním
postupem zřídit specializované soudy připojené k
Tribunálu, příslušné rozhodovat v prvním stupni o
některých kategoriích žalob ve zvláštních oblastech.
Evropský parlament a Rada rozhodují formou nařízení
buď na návrh Komise a po konzultaci se Soudním
dvorem, nebo na žádost Soudního dvora a po konzultaci s
Komisí.
Nařízení o zřízení specializovaného soudu stanoví
pravidla pro jeho složení a upřesní působnost, která
mu bude svěřena.
Proti rozhodnutí specializovaných soudů je možné podat
opravný prostředek k Tribunálu buď
omezený na právní otázky, nebo stanoví-li tak nařízení o
zřízení specializovaného soudu, též ve
skutkových otázkách.
Členové specializovaných soudů jsou vybíráni z osob,
které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou
způsobilé k výkonu soudcovské činnosti. Jsou jmenováni
jednomyslným usnesením Rady.
Specializované soudy přijmou svůj jednací řád po dohodě
se Soudním dvorem. Jednací řád vyžaduje
schválení Rady.
Nestanoví-li nařízení o zřízení specializovaného soudu
jinak, vztahují se ustanovení Smluv týkající se
Soudního dvora Evropské unie a statut Soudního dvora
Evropské unie i na specializované soudy.
Hlava I a článek 64 statutu se na specializované soudy
použijí v každém případě.
Článek 258
(bývalý článek 226 Smlouvy o ES)
Má-li Komise za to, že členský stát nesplnil povinnost,
která pro něj ze Smluv vyplývá, vydá o tom
odůvodněné stanovisko poté, co umožní tomuto státu
podat vyjádření.
Nevyhoví-li tento stát stanovisku ve lhůtě stanovené
Komisí, může Komise předložit věc Soudnímu
dvoru Evropské unie.
Článek 259
(bývalý článek 227 Smlouvy o ES)
Má-li členský stát za to, že jiný členský stát nesplnil
povinnost, která pro něj vyplývá ze Smluv, může věc
předložit Soudnímu dvoru Evropské unie.
Dříve než členský stát podá proti jinému členskému státu
žalobu pro údajné nesplnění povinnosti,
která pro něj vyplývá ze Smluv, předloží věc Komisi.
Komise vydá odůvodněné stanovisko poté, co umožní
zúčastněným státům, aby si navzájem předložily
písemná i ústní vyjádření.
Nevydá-li Komise takové stanovisko ve lhůtě tří měsíců
ode dne, kdy jí věc byla předložena, může být
věc předložena Soudnímu dvoru Evropské unie i bez
stanoviska Komise.
Článek 260
(bývalý článek 228 Smlouvy o ES)
1. Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že členský stát
nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá ze
Smluv, je tento stát povinen přijmout opatření, která
vyplývají z rozsudku Soudního dvora Evropské
unie.
2. Má-li Komise za to, že dotyčný členský stát nepřijal
opatření, která vyplývají z rozsudku
Soudního dvora Evropské unie, může předložit věc
Soudnímu dvoru Evropské unie poté, co poskytla
tomuto státu příležitost se vyjádřit. Navrhne paušální
částku nebo penále, jež je dotyčný členský stát
povinen zaplatit, ve výši, kterou považuje za přiměřenou
okolnostem.
Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že dotyčný členský
stát nevyhověl jeho rozsudku, může mu
uložit zaplacení paušální částky nebo penále.
Článek 259 není tímto postupem dotčen.
3. Předloží-li Komise Soudnímu dvoru Evropské unie věc
podle článku 258 z důvodu, že dotyčný
stát nesplnil povinnost sdělit opatření provádějící
směrnici přijatou legislativním postupem, může,
pokládá-li to za vhodné, navrhnout paušální částku nebo
penále, již je dotyčný členský stát povinen
zaplatit, ve výši, kterou považuje za přiměřenou
okolnostem.
Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že došlo k porušení
povinnosti, může členskému státu uložit
zaplacení paušální částky nebo penále, které nepřekročí
výši navrženou Komisí. Platební povinnost
nabude účinku ke dni stanovenému Soudním dvorem
Evropské unie v jeho rozsudku.
Článek 261
(bývalý článek 229 Smlouvy o ES)
Nařízení vydaná společně Evropským parlamentem a
Radou nebo Radou na základě ustanovení Smluv
mohou na Soudní dvůr Evropské unie přenést pravomoc
k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci
týkající se sankcí, které tato nařízení stanoví.
Článek 262
(bývalý článek 229a Smlouvy o ES)
Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Smluv, může Rada
zvláštním legislativním postupem a po
konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně
přijímat právní předpisy s cílem přenést na Soudní
dvůr Evropské unie v míře, kterou Rada stanoví,
pravomoc rozhodovat ve věcech týkajících se aktů
přijatých na základě Smluv, které vytvářejí evropská
práva duševního vlastnictví. Tyto předpisy vstoupí
v platnost po schválení členskými státy v souladu s jejich
ústavními předpisy.
Článek 263
(bývalý článek 230 Smlouvy o ES)
Soudní dvůr Evropské unie přezkoumává legalitu
legislativních aktů, aktů Rady, Komise a Evropské
centrální banky, s výjimkou doporučení a stanovisek, a
rovněž aktů Evropského parlamentu a Evropské rady,
které mají právní účinky vůči třetím osobám. Rovněž
přezkoumává legalitu aktů institucí a jiných subjektů
Unie, které mají právní účinky vůči třetím osobám.
22 Evropská unie a zdroje práva EU, volný pohyb osob a služeb v EU
Za tím účelem má pravomoc rozhodovat o žalobách
podaných členskými státy, Evropským parlamentem,
Radou nebo Komisí pro nedostatek příslušnosti, pro
porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení
Smluv nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se
jejich provádění anebo pro zneužití pravomoci.
Soudní dvůr Evropské unie má za stejných podmínek
pravomoc rozhodovat o žalobách podaných Účetním
dvorem, Evropskou centrální bankou a Výborem regionů
k ochraně jejich práv.
Každá fyzická nebo právnická osoba může za podmínek
uvedených v prvním a druhém pododstavci
podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které
se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož
i proti právním aktům s obecnou působností, které se jí
bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí
prováděcích opatření.
Akty zřizující instituce a jiné subjekty Unie mohou
stanovit zvláštní podmínky a úpravy týkající se žalob
podávaných fyzickými nebo právnickými osobami proti
aktům těchto institucí a jiných subjektů,
které vůči nim mají právní účinky.
Žaloby uvedené v tomto článku musí být podány ve lhůtě
dvou měsíců, a to podle okolností ode dne
vyhlášení příslušného aktu, ode dne jeho oznámení
navrhovateli nebo ode dne, kdy se o něm
navrhovatel dozvěděl.
Článek 264
(bývalý článek 231 Smlouvy o ES)
Je-li žaloba opodstatněná, Soudní dvůr Evropské unie
prohlásí napadený akt za neplatný od počátku.
Soudní dvůr Evropské unie však uvede, považuje-li to za
nezbytné, ty účinky aktu prohlášeného za
neplatný, které jsou nadále považovány za zachované.
Článek 265
(bývalý článek 232 Smlouvy o ES)
Poruší-li Evropský parlament, Evropská rada, Rada,
Komise nebo Evropská centrální banka Smlouvy
tím, že nepřijme rozhodnutí, mohou členské státy a
ostatní orgány Unie předložit věc Soudnímu dvoru
Evropské unie, aby určil, že došlo k takovému porušení
Smluv. Tento článek se za stejných podmínek
použije na nečinnost institucí a jiných subjektů Unie.
Tato žaloba je přípustná pouze tehdy, byl-li příslušný
orgán, instituce nebo jiný subjekt předem vyzván,
aby jednal. Jestliže se orgán, instituce nebo jiný subjekt
ve lhůtě dvou měsíců od této výzvy nevyjádří,
může být žaloba podána v další lhůtě dvou měsíců.
Každá fyzická nebo právnická osoba může za podmínek
uvedených v předchozích pododstavcích
podat stížnost k Soudnímu dvoru Evropské unie na
některý orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie
proto, že nevydal akt jí určený jiný než doporučení nebo
stanovisko.
Článek 266
(bývalý článek 233 Smlouvy o ES)
Orgán, instituce nebo jiný subjekt, jehož akt byl
prohlášen za neplatný nebo jehož nečinnost byla
prohlášena za odporující Smlouvám, je povinen přijmout
opatření vyplývající z rozsudku Soudního
dvora Evropské unie.
Tato povinnost se netýká povinností, které mohou
vyplynout z použití čl. 340 druhého pododstavce.
Článek 267
(bývalý článek 234 Smlouvy o ES)
Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat o
předběžných otázkách týkajících se:
a) výkladu Smluv,
b) platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi
nebo jinými subjekty Unie.
Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu,
může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za
nezbytné k vynesení svého rozsudku, požádat Soudní
dvůr Evropské unie o rozhodnutí o této otázce.
Vyvstane-li taková otázka při jednání před soudem
členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout
opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento
soud povinen obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie.
Vyvstane-li taková otázka při jednání před soudem
členského státu, které se týká osoby ve vazbě, rozhodne
Soudní dvůr Evropské unie v co nejkratší lhůtě.
Článek 268
(bývalý článek 235 Smlouvy o ES)
Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat
spory o náhradu škody podle čl. 340 druhého a třetího
pododstavce.
Článek 269
Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o legalitě aktů
přijatých Evropskou radou nebo Radou podle článku 7
Smlouvy o Evropské unii výlučně na žádost členského
státu dotčeného rozhodnutím Evropské rady nebo Rady, a
to výhradně v otázce dodržení procedurálních ustanovení
obsažených v uvedeném článku.
Tato žádost musí být podána do jednoho měsíce ode dne
přijetí takového rozhodnutí. Soudní dvůr rozhodne ve
lhůtě jednoho měsíce ode dne podání této žádosti.
Článek 270
(bývalý článek 236 Smlouvy o ES)
Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat
všechny spory mezi Unií a jejími zaměstnanci v mezích a
za podmínek stanovených ve služebním řádu úředníků
Unie a pracovním řádu ostatních zaměstnanců Unie.
Článek 271
(bývalý článek 237 Smlouvy o ES)
Soudní dvůr Evropské unie má v mezích dále uvedených
pravomoc rozhodovat spory, které se týkají:
a) plnění závazků členských států, jež vyplývají ze statutu
Evropské investiční banky. Správní rada
banky má v této souvislosti oprávnění, která článek 258
přiznává Komisi;
b) usnesení Rady guvernérů Evropské investiční banky.
Každý členský stát, Komise a správní rada banky může v
této souvislosti podat žalobu za podmínek stanovených v
článku 263;
c) usnesení správní rady Evropské investiční banky.
Žaloby proti těmto usnesením mohou za
podmínek stanovených v článku 263 podat pouze členské
státy nebo Komise, a to pouze pro porušení formálního
postupu stanoveného v čl. 19 odst. 2, 5, 6 a 7 statutu
Evropské investiční banky,
d) plnění povinností národními centrálními bankami
podle Smluv a statutu ESCB a ECB. Rada guvernérů
Evropské centrální banky má ve vztahu k národním
centrálním bankám v této věci pravomoci, jaké článek
258 přiznává Komisi ve vztahu k členským státům.
Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že národní
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
23
centrální banka nesplnila povinnost podle Smluv, je tato
banka povinna učinit opatření, která vyplývají z rozsudku
Soudního dvora Evropské unie.
Článek 272
(bývalý článek 238 Smlouvy o ES)
Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat na
základě rozhodčí doložky obsažené ve veřejnoprávní
nebo v soukromoprávní smlouvě uzavřené Unií nebo
jejím jménem.
Článek 273
(bývalý článek 239 Smlouvy o ES)
Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat všechny spory
mezi členskými státy, které souvisejí s předmětem Smluv,
jsou-li mu tyto spory předloženy na základě rozhodčí
smlouvy.
Článek 274
(bývalý článek 240 Smlouvy o ES)
S výhradou pravomocí přiznaných Soudnímu dvoru
Evropské unie Smlouvami nejsou spory, v nichž je Unie
stranou, vyňaty z pravomoci vnitrostátních soudů.
Článek 275
Soudní dvůr Evropské unie nemá pravomoc ve vztahu k
ustanovením o společné zahraniční a bezpečnostní
politice ani k aktům přijatým na jejich základě.
Soudní dvůr Evropské unie však má pravomoc
kontrolovat dodržování článku 40 Smlouvy o Evropské
unii a rozhodovat o žalobách podaných za podmínek
stanovených v čl. 263 čtvrtém pododstavci této
smlouvy, které se týkají přezkumu legality rozhodnutí,
jimiž se stanoví omezující opatření vůči
fyzickým nebo právnickým osobám, přijatých Radou na
základě hlavy V kapitoly 2 Smlouvy
o Evropské unii.
Článek 276
Při výkonu svých pravomocí týkajících se ustanovení
části třetí hlavy V kapitol 4 a 5 o prostoru svobody,
bezpečnosti a práva nemá Soudní dvůr Evropské unie
pravomoc přezkoumávat platnost nebo přiměřenost
operací prováděných policií nebo jinými donucovacími
orgány členského státu, ani rozhodovat o výkonu
odpovědnosti členských států za udržování veřejného
pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.
Článek 277
(bývalý článek 241 Smlouvy o ES)
Dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého
orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, může se
každá strana, i když lhůta stanovená v čl. 263 šestém
pododstavci uplynula, domáhat z důvodů stanovených v
čl. 263 druhém pododstavci před Soudním dvorem
Evropské unie nepoužitelnosti tohoto aktu.
Článek 278
(bývalý článek 242 Smlouvy o ES)
Žaloby podané u Soudního dvora Evropské unie nemají
odkladný účinek. Má-li však Soudní dvůr Evropské unie
za to, že to okolnosti vyžadují, může nařídit odklad
provádění nebo vykonatelnosti napadeného aktu.
Článek 279
(bývalý článek 243 Smlouvy o ES)
Soudní dvůr Evropské unie může ve věcech, které mu
byly předloženy, nařídit nezbytná předběžná opatření.
Článek 280
(bývalý článek 244 Smlouvy o ES)
Rozsudky Soudního dvora Evropské unie jsou
vykonatelné za podmínek stanovených v článku 299.
Článek 281
(bývalý článek 245 Smlouvy o ES)
Statut Soudního dvora Evropské unie se stanoví
zvláštním protokolem.
Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním
postupem změnit ustanovení statutu
s výjimkou hlavy I a článku 64. Evropský parlament a
Rada rozhodují buď na žádost Soudního dvora a po
konzultaci s Komisí, nebo na návrh Komise a po
konzultaci se Soudním dvorem.
ODDÍL 6
EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA
Článek 282
1. Evropská centrální banka a národní centrální banky
tvoří Evropský systém centrálních bank
(ESCB). Evropská centrální banka a národní centrální
banky členských států, jejichž měnou je euro,
tvoří Eurosystém a řídí měnovou politiku Unie.
2. ESCB je řízen rozhodovacími orgány Evropské
centrální banky. Prvořadým cílem ESCB je udržovat
cenovou stabilitu. Aniž je dotčen tento cíl, podporuje
obecné hospodářské politiky v Unii se záměrem přispět k
dosažení jejích cílů.
3. Evropská centrální banka má právní subjektivitu.
Pouze ona může povolovat vydávání eura. Je nezávislá
při výkonu svých pravomocí a správě svých financí.
Orgány, instituce a jiné subjekty Unie, jakož i vlády
členských států respektují tuto nezávislost.
4. Evropská centrální banka přijímá opatření nezbytná k
plnění svých úkolů podle článků 127 až
133 a 138 a za podmínek stanovených statutem ESCB a
ECB. V souladu s týmiž články si členské státy, jejichž
měnou není euro, a jejich centrální banky ponechávají
své pravomoci v měnové oblasti.
5. Evropská centrální banka je v oblastech spadajících do
její působnosti konzultována ke každému návrhu aktu
Unie a ke každému návrhu úpravy na vnitrostátní úrovni
a může předkládat stanoviska.
Článek 283
(bývalý článek 112 Smlouvy o ES)
1. Rada guvernérů se skládá ze členů Výkonné rady
Evropské centrální banky a z guvernérů národních
centrálních bank členských států, jejichž měnou je euro.
2. Výkonná rada se skládá z prezidenta, viceprezidenta a
čtyř dalších členů.
Prezident, viceprezident a další členové Výkonné rady
jsou jmenováni z uznávaných a zkušených osobností s
profesionální zkušeností v měnových a bankovních
záležitostech Evropskou radou kvalifikovanou většinou
na doporučení Rady, po konzultaci s Evropským
parlamentem a Radou guvernérů.
Jejich funkční období je osmileté; nemohou být
jmenováni opakovaně.
Členy Výkonné rady mohou být pouze státní příslušníci
členských států.
24 Finanční trh v Evropské unii obecně
Článek 284
(bývalý článek 113 Smlouvy o ES)
1. Předseda Rady a člen Komise se mohou bez
hlasovacího práva účastnit zasedání Rady guvernérů.
Předseda Rady může předkládat Radě guvernérů návrhy
k projednání.
2. Prezident Evropské centrální banky je zván k účasti na
zasedáních Rady, když Rada projednává záležitosti
mající vztah k cílům a k úkolům ESCB.
3. Evropská centrální banka předkládá výroční zprávu o
činnosti ESCB a o měnové politice za uplynulý a běžný
rok Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a také
Evropské radě. Prezident Evropské
centrální banky tuto zprávu předkládá Radě
a Evropskému parlamentu, který na jejím základě může
zahájit obecnou rozpravu.
Prezident Evropské centrální banky a další členové
Výkonné rady mohou být na žádost Evropského
parlamentu nebo z vlastního podnětu konzultováni
příslušnými výbory Evropského parlamentu.
2. Finanční trh v Evropské unii obecně
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června
2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu
(přepracované znění)
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 první a třetí větu
této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ( 2 ),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy
( 3 ),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES
ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových
institucí a o jejím výkonu ( 4 ) byla několikrát podstatně
změněna. Jelikož tato směrnice má být znovu změněna,
je vhodné ji v zájmu přehlednosti přepracovat.
(2) K usnadnění přístupu k činnosti úvěrových institucí a
jejího výkonu je nutno odstranit nejrušivější rozdíly mezi
právními předpisy členských států, které upravují právní
postavení těchto institucí.
(3) Tato směrnice je z hlediska svobody usazování i z
hlediska volného pohybu služeb v bankovnictví
základním nástrojem pro dosažení vnitřního trhu.
(4) Ve sdělení Komise ze dne 11. května 1999 nazvaném
„Provádění rámce pro finanční trhy: akční plán“ jsou
uvedeny různé cíle, které musí být uskutečněny, aby byl
dokončen vnitřní trh finančních služeb. Evropská rada ve
dnech 23. a 24. března 2000 v Lisabonu stanovila cíl
provést tento akční plán do roku 2005. Přepracované
znění ustanovení o kapitálových požadavcích představuje
klíčový prvek tohoto akčního plánu.
(5) Z důvodů ochrany úspor i k vytvoření rovných
podmínek hospodářské soutěže mezi úvěrovými
institucemi by se měla koordinační opatření týkající se
úvěrových institucí vztahovat na všechny tyto instituce.
Mělo by se však náležitě přihlížet k objektivním rozdílům
v jejich právním postavení a k jejich úkolům, jak je
stanoví vnitrostátní právní předpisy.
(6) Proto by měla být oblast působnosti těchto opatření co
nejširší, aby se vztahovala na všechny instituce, jejichž
činnost spočívá v přijímání splatných peněžních
prostředků od veřejnosti ve formě vkladů i v jiných
formách, jako je soustavné vydávání dluhopisů a
obdobných cenných papírů a poskytování úvěru na
vlastní účet. Měly by se stanovit výjimky pro některé
úvěrové instituce, na něž se tato směrnice nemůže
vztahovat. Tato směrnice by se neměla dotýkat použití
vnitrostátních právních předpisů, které stanoví zvláštní
doplňková povolení umožňující úvěrovým institucím
vykonávat určité činnosti nebo provozovat určité druhy
operací.
(7) Je vhodné provést pouze nezbytnou základní
harmonizaci, dostatečnou k zajištění vzájemného
uznávání povolení a systémů obezřetnostního dohledu,
což umožní vydávat jednotné povolení pro celé
Společenství a uplatňovat zásadu, že obezřetnostní
dohled vykonává domovský členský stát. Na požadavek,
aby byl předložen obchodní plán, je tudíž třeba pohlížet
pouze jako na prvek umožňující příslušným orgánům
rozhodovat na základě přesnějších informací
vycházejících z objektivních hledisek. Přesto by měla být
možná jistá pružnost v požadavcích na právní formu
úvěrových institucí v souvislosti s ochranou názvů bank.
(8) Jelikož cílů této směrnice, totiž stanovení pravidel pro
přístup k činnosti úvěrových institucí, pro její výkon a
pro obezřetností dohled nad těmito institucemi, nemůže
být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a
proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků
zamýšlené akce lépe dosaženo na úrovni Společenství,
může Společenství přijmout opatření v souladu se
zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V
souladu se zásadou proporcionality stanovenou v
uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho,
co je nezbytné k dosažení těchto cílů.
(9) Úvěrové instituce musí podléhat rovnocenným
finančním požadavkům, aby byly zajištěny rovnocenné
záruky pro vkladatele a rovnocenné podmínky
hospodářské soutěže pro srovnatelné skupiny úvěrových
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
25
institucí. Až do další koordinace je třeba stanovit vhodné
strukturální ukazatele, což umožní v rámci spolupráce
mezi vnitrostátními orgány sledovat postavení
srovnatelných druhů úvěrových institucí jednotnými
metodami. Tento postup by měl přispět k postupnému
sbližování soustav ukazatelů stanovených a
uplatňovaných v členských státech. Je nicméně nutné
rozlišovat ukazatele zaměřené na zajištění řádného řízení
úvěrových institucí od ukazatelů stanovených pro účely
hospodářské a měnové politiky.
(10) Zásada vzájemného uznávání a zásada kontroly
domovským členským státem vyžadují, aby příslušné
orgány každého členského státu nevydaly povolení nebo
je odňaly v případech, kdy z okolností, např. z
obchodního plánu, z rozmístění činností nebo ze skutečně
provozované činnosti, zřetelně vyplývá, že si úvěrová
instituce zvolila právo jednoho členského státu s
úmyslem vyhnout se přísnějším normám jiného
členského státu, na jehož území hodlá provozovat nebo
provozuje převážnou část své činnosti. Pokud to z
okolností nevyplývá zřetelně, ale většina aktiv subjektů
bankovní skupiny se nachází v jiném členském státě,
jehož příslušné orgány provádějí dohled na
konsolidovaném základě, měla by se v rámci článků 125
a 126 změnit příslušnost pro dohled na konsolidovaném
základě pouze se souhlasem těchto příslušných orgánů.
Úvěrová instituce, která je právnickou osobou, by měla
být povolena v členském státě, ve kterém má sídlo.
Úvěrová instituce, která není právnickou osobou, by měla
mít své skutečné sídlo v členském státě, ve kterém byla
povolena. Členské státy by měly dále vyžadovat, aby se
skutečné sídlo úvěrové instituce vždy nalézalo v jejím
domovském členském státě a aby tam skutečně
vykonávalo činnost.
(11) Příslušné orgány by neměly povolit nebo zachovat
povolení úvěrové instituci, mohou-li jim úzká propojení
mezi úvěrovou institucí a jinými fyzickými nebo
právnickými osobami bránit účinně vykonávat jejich
dohlížecí funkce. Již povolené úvěrové instituce by měly
rovněž uspokojit příslušné orgány v tomto směru.
(12) Odkaz na účinný výkon dohlížecích funkcí orgány
dohledu se vztahuje i na dohled na konsolidovaném
základě, který by měl být vykonáván nad úvěrovými
institucemi, pokud to stanoví právní předpisy
Společenství. V těchto případech by orgány, kterým se
podává žádost o povolení, měly mít možnost určit, které
orgány jsou příslušné k výkonu dohledu nad danou
úvěrovou institucí na konsolidovaném základě.
(13) Tato směrnice umožňuje členským státům nebo
příslušným orgánům uplatňovat kapitálové požadavky na
individuálním i konsolidovaném základě a tam, kde to
považují za vhodné, jim umožňuje přestat uplatňovat
individuální základ. Individuální, konsolidovaný a
přeshraniční konsolidovaný dohled představují užitečné
nástroje při kontrole úvěrových institucí. Tato směrnice
umožňuje příslušným orgánům podporu přeshraničních
institucí tím, že mezi nimi usnadňuje spolupráci.
Příslušné orgány by měly zejména dále využívat články
42, 131 a 141 za účelem koordinace svých činností a
požadavků na informace.
(14) Úvěrové instituce povolené v domovském členském
státě by měly být oprávněny provozovat v celém
Společenství některé nebo všechny činnosti uvedené v
příloze I tím způsobem, že zřídí pobočky nebo poskytují
služby.
(15) Pro úvěrové instituce povolené příslušnými orgány
mohou členské státy stanovit přísnější pravidla než ta,
která jsou stanovena v čl. 9 odst. 1 prvním pododstavci,
čl. 9 odst. 2 a v článcích 12, 19 až 21, 44 až 52, 75 a 120
až 122. Členské státy mohou rovněž vyžadovat, aby byl
článek 123 dodržován na individuálním nebo jiném
základě a aby subkonsolidace podle čl. 73 odst. 2 byla
používána na dalších úrovních uvnitř skupiny.
(16) Je vhodné rozšířit vzájemné uznání na činnosti
uvedené v příloze I, pokud jsou provozovány finanční
institucí, jež je dceřiným podnikem úvěrové instituce,
pokud se na tento dceřiný podnik vztahuje konsolidovaný
dohled nad jeho mateřským podnikem a pokud splňuje
určité přísné podmínky.
(17) U institucí, které nebyly ve svém domovském
členském státě povoleny jako úvěrové instituce, a u
činností neuvedených v příloze I by měl mít hostitelský
členský stát v souvislosti s výkonem práva usazování a
volného pohybu služeb možnost vyžadovat dodržení
zvláštních ustanovení svých vnitrostátních právních
předpisů, jsou-li tyto předpisy slučitelné s právem
Společenství a odůvodněny obecným zájmem a
nepodléhají-li tyto instituce nebo činnosti srovnatelným
pravidlům obsaženým v právních předpisech svých
domovských členských států.
(18) Členské státy by měly zajistit, aby činnosti, jež jsou
předmětem vzájemného uznávání, bylo možno bez
překážek provozovat stejným způsobem jako v
domovském členském státě, nejsou-li v rozporu s
právními předpisy hostitelského členského státu na
ochranu obecného zájmu.
(19) Předpisy upravující činnost poboček úvěrových
institucí se skutečným sídlem mimo Společenství by
měly být obdobné ve všech členských státech. Je důležité
zajistit, aby tyto předpisy nebyly příznivější než ty, jež se
vztahují na pobočky institucí z jiného členského státu.
Společenství by mělo mít možnost uzavírat dohody se
třetími zeměmi o použití ustanovení, která poskytnou
pobočkám stejné zacházení na jeho území. Na pobočky
úvěrových institucí povolených mimo Společenství by se
neměl vztahovat volný pohyb služeb podle čl. 49 druhého
pododstavce Smlouvy ani svoboda usazování v jiných
členských státech než těch, kde jsou usazeny.
(20) Mezi Společenstvím a třetími zeměmi by mělo být
na základě vzájemnosti dosaženo dohody o umožnění
praktického výkonu dohledu na konsolidovaném základě
v co nejrozsáhlejší zeměpisné oblasti.
(21) Odpovědnost za dohled nad finančním zdravím
úvěrových institucí a zvláště nad jejich platební
schopností by měla spočívat na jejich domovských
členských státech. Příslušné orgány hostitelského
členského státu by měly nést odpovědnost za dohled nad
likviditou poboček a za měnové politiky. Dohled nad
tržními riziky by měl být předmětem úzké spolupráce
mezi příslušnými orgány hostitelského a domovského
členského státu.
26 Finanční trh v Evropské unii obecně
(22) Hladké fungování vnitřního bankovního trhu
vyžaduje nejen právní normy, ale též úzkou a pravidelnou
spolupráci a podstatně zdokonalenou konvergenci
regulačních postupů a postupů dohledu mezi příslušnými
orgány členských států. Zejména za tímto účelem by se
mělo posuzování otázek týkajících se jednotlivých
úvěrových institucí a vzájemná výměna informací
uskutečňovat v Evropském výboru orgánů bankovního
dohledu zřízeném rozhodnutím Komise 2004/5/ES ( 5 ).
Vzájemná výměna informací by v žádném případě
neměla nahradit dvoustrannou spolupráci. Příslušné
orgány hostitelských členských států by měly mít
možnost, aniž tím je dotčena jejich vlastní kontrolní
pravomoc, na základě podnětu příslušných orgánů
domovského členského státu nebo v naléhavých
případech z vlastního podnětu ověřovat, zda je činnost
úvěrové instituce usazené na jejich území vykonávána v
souladu s právními předpisy a se zásadami řádných
správních a účetních postupů a přiměřené vnitřní kontroly.
(23) Je vhodné umožnit výměnu informací mezi
příslušnými orgány a orgány nebo subjekty, jež ze své
funkce pomáhají posilovat stabilitu finančního systému.
Pro zachování důvěrnosti sdělovaných informací by měl
být přísně vymezen okruh jejich příjemců.
(24) Některá protiprávní jednání, jako např. podvody a
zneužívání vnitřních informací, mohou ovlivnit stabilitu i
integritu finančního systému také v případech, kdy se
jedná o jiné instituce než úvěrové instituce. Je nutné
stanovit podmínky, na jejichž základě je výměna
informací v takových případech přípustná.
(25) Je-li stanoveno, že informace lze poskytnout pouze s
výslovným souhlasem příslušných orgánů, měly by tyto
orgány mít možnost případně podmínit svůj souhlas
splněním přísných podmínek.
(26) Měla by být rovněž schválena výměna informací
mezi příslušnými orgány na straně jedné a centrálními
bankami a jinými subjekty s obdobnými úkoly, které
jednají jako měnové orgány, případně dalšími veřejnými
orgány pověřenými dohledem nad platebními systémy na
straně druhé.
(27) Za účelem posílení obezřetnostního dohledu nad
úvěrovými institucemi a ochrany klientů úvěrových
institucí by auditoři měli mít povinnost bezodkladně
informovat příslušné orgány ve všech případech, kdy při
výkonu své činnosti zjistí určité skutečnosti, které mohou
mít vážný dopad na finanční situaci nebo na řídící a
účetní organizaci úvěrové instituce. Z téhož důvodu by
členské státy měly také stanovit, že se tato povinnost
vztahuje na všechny případy, kdy auditor zjistí uvedené
skutečnosti při výkonu své činnosti v podniku, který má
úzká propojení s některou úvěrovou institucí. Povinnost
auditorů oznamovat příslušným orgánům, je-li to vhodné,
některé skutečnosti a rozhodnutí týkající se úvěrové
instituce, které zjistí při výkonu svých povinností v jiném
než finančním podniku, by sama o sobě neměla měnit
povahu jejich činnosti v daném podniku ani způsob,
kterým by měli své úkoly v tomto podniku vykonávat.
(28) Tato směrnice upřesňuje, že pro některé položky
kapitálu by měla být stanovena kvalifikační kritéria,
přičemž členské státy mohou uplatňovat přísnější
pravidla.
(29) Podle povahy rozděluje tato směrnice položky
tvořící kapitál jednak na položky tvořící původní kapitál,
a jednak na položky tvořící dodatkový kapitál.
(30) S ohledem na skutečnost, že položky tvořící
dodatkový kapitál nejsou stejné povahy jako položky
tvořící původní kapitál, neměly by být zahrnuty do
kapitálu v částce vyšší než 100 % původního kapitálu.
Navíc výše určitých položek zahrnutých do dodatkového
kapitálu by měla být omezena na 50 % původního
kapitálu.
(31) Aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže,
veřejné úvěrové instituce by neměly zahrnovat do svého
kapitálu záruky, které jim poskytly členské státy nebo
orgány místní správy.
(32) Bude-li v rámci dohledu třeba určit výši
konsolidovaného kapitálu skupiny úvěrových institucí,
měl by se výpočet provést v souladu s touto směrnicí.
(33) Přesná účetní technika, jež má být použita pro
výpočet kapitálu, jeho přiměřenosti rizikům, kterým je
úvěrová instituce vystavena, a pro hodnocení soustředění
angažovanosti, by měla brát na zřetel ustanovení
směrnice Rady 86/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o
ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních
závěrkách bank a ostatních finančních institucí ( 6 ), jež
obsahuje některé úpravy sedmé směrnice Rady
83/349/EHS ze dne 13. června 1983 o konsolidovaných
účetních závěrkách ( 7 ), nebo nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19.
července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních
standardů ( 8 ) podle toho, kterým z těchto předpisů se
řídí účetnictví úvěrových institucí podle vnitrostátního
práva.
(34) Při dohledu nad úvěrovými institucemi a při
vzájemném uznávání metod dohledu hrají ústřední úlohu
minimální kapitálové požadavky. V tomto směru je nutno
posuzovat ustanovení týkající se minimálních
kapitálových požadavků společně s dalšími zvláštními
nástroji, jež rovněž harmonizují základní metody dohledu
nad úvěrovými institucemi.
(35) Aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže a
posílila se bankovní soustava na vnitřním trhu, je vhodné
stanovit společné minimální kapitálové požadavky.
(36) Pro účely zajištění přiměřené platební schopnosti je
důležité stanovit minimální kapitálové požadavky, které
oceňují aktiva a podrozvahové položky podle stupně
rizika.
(37) V této souvislosti schválil Basilejský výbor pro
bankovní dohled dne 26. června 2004 rámcovou dohodu
o mezinárodní konvergenci měření kapitálu a
kapitálových požadavků. Ustanovení této směrnice o
minimálních kapitálových požadavcích na úvěrové
instituce a také ustanovení o minimálním kapitálu ve
směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze
dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti
investičních podniků a úvěrových institucí ( 9 ) tvoří
ekvivalent k ustanovením basilejské rámcové dohody.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
27
(38) Je nutné přihlédnout k různorodosti úvěrových
institucí ve Společenství tím, že se vymezí alternativní
přístupy k výpočtu minimálních kapitálových požadavků
na krytí úvěrového rizika, které budou zahrnovat různé
úrovně citlivosti vůči riziku a vyžadovat různého stupně
propracovanosti. Skutečnost, že se úvěrovým institucím
poskytne možnost využít externí ratingy a vlastní odhady
jednotlivých parametrů úvěrového rizika, významně
zlepšuje citlivost vůči riziku a obezřetnost pravidel
úvěrového rizika. Úvěrovým institucím by měly být
poskytnuty vhodné pobídky, které by je motivovaly k
přijetí přístupů citlivějších vůči riziku. Při vytváření
odhadů potřebných k uplatnění přístupů k úvěrovému
riziku podle této směrnice budou úvěrové instituce muset
upravit své potřeby na zpracování údajů v zájmu
legitimní ochrany údajů svých klientů podle platných
právních předpisů Společenství o ochraně údajů,
současně budou zlepšovat své procesy měření a řízení
úvěrového rizika za účelem zpřístupnění metod určování
regulativních kapitálových požadavků, jež by odrážely
propracovanosti postupů jednotlivých úvěrových institucí.
Zpracování údajů by mělo probíhat v souladu s pravidly o
převodu osobních údajů, jež stanoví směrnice
Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října
1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se
zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto
údajů ( 10 ). V tomto ohledu by zpracování údajů v
souvislosti se vznikem a řízením expozic vůči
zákazníkům mělo zahrnovat rozvoj a ověřování řízení
úvěrového rizika a systémů měření. Tím bude uspokojen
nejen legitimní zájem úvěrových institucí, ale také účel
této směrnice, totiž využívání lepších metod měření a
řízení rizika, ale také jejich použití pro účely regulace
kapitálu.
(39) V souvislosti s použitím externích odhadů i vlastních
odhadů instituce nebo interního ratingu by se mělo
přihlížet ke skutečnosti, že pouze vlastní odhady nebo
interní rating zpracovává subjekt – samotná finanční
instituce – podléhající povolovacímu režimu Společenství.
V případě externího ratingu se využívá produktů tzv.
uznaných ratingových agentur, které v současné době
povolovacímu režimu Společenství nepodléhají.
Vzhledem k tomu, že externí rating má pro výpočet
kapitálových požadavků v rámci této směrnice velkou
váhu, je nutné do budoucna přezkoumat vhodný
povolovací a kontrolní postup pro ratingové agentury.
(40) Minimální kapitálové požadavky by měly být
přiměřené rizikům, na jejichž krytí jsou určeny. Mělo by
se v nich odrážet zejména snížení úrovně rizika dané
vysokým počtem relativně malých expozic.
(41) Tato směrnice respektuje zásadu přiměřenosti,
protože bere v úvahu zvláště rozdíly mezi úvěrovými
institucemi se zřetelem na jejich velikost, rozsah
prováděných operací a činností. Respektování zásady
přiměřenosti rovněž znamená, že se pro retailové
expozice uznávají co možná nejjednodušší ratingové
postupy také v přístupu založeném na interním ratingu
(IRB).
(42) Skutečnost, že se tato směrnice neustále vyvíjí,
umožňuje úvěrovým institucím vybrat si ze tří přístupů v
různé míře složitosti. S cílem umožnit zejména malým
úvěrovým institucím, aby se mohly rozhodnout pro
přístup založený na interním ratingu, který citlivěji
diagnostikuje rizika, by příslušné orgány měly uplatnit ve
vhodných případech ustanovení čl. 89 odst. 1 písm. a) a
b). Tato ustanovení by měla být vykládána tak, že
klasifikace expozic, jež jsou uvedeny ve čl. 86 odst. 1
písm. a) a b), zahrnují veškeré expozice, které jsou jim –
přímo či nepřímo – postaveny na roveň v celé této
směrnici. Obecným pravidlem je, že by příslušné orgány
neměly dávat přednost některému z těchto tří přístupů,
pokud jde o postup dohledu, tj. úvěrové instituce
provozující činnost na základě standardizovaného
přístupu by neměly pouze z tohoto důvodu podléhat
přísnějšímu dohledu.
(43) Měly by se ve větší míře uznávat techniky snižování
úvěrového rizika, a to v rámci pravidel, která zajistí, že
platební schopnost nebude ohrožena nesprávným
uznáváním. Obvyklé bankovní zajištění ke snižování
úvěrových rizik, které je již uplatňováno v jednotlivých
členských státech, by se mělo, kdykoliv je to možné,
uznávat ve standardizovaném přístupu, ale také v jiných
přístupech.
(44) Pro řádné zohlednění rizik a snižování rizik v
důsledku sekuritizační či investiční činnosti úvěrové
instituce je v minimálních kapitálových požadavcích pro
úvěrové instituce nutné stanovit pravidla vůči riziku
citlivého a obezřetnostního posuzování takové činnosti a
takových investic.
(45) Operační riziko představuje pro úvěrové instituce
významné riziko, a proto musí být kryto kapitálem. Je
nutné přihlédnout k různorodosti úvěrových institucí ve
Společenství tím, že se vymezí alternativní přístupy k
výpočtu požadavků na krytí operačního rizika, které
budou zahrnovat různé úrovně citlivosti vůči riziku a
budou vyžadovat různé stupně propracovanosti.
Úvěrovým institucím by měly být poskytnuty vhodné
pobídky, které by je motivovaly k přijetí přístupů
citlivějších vůči riziku. Vzhledem k tomu, že techniky
měření a řízení operačního rizika byly vypracovány
teprve v poslední době, měla by se pravidla průběžně
přezkoumávat a případně aktualizovat, přičemž by se měl
brát ohled i na náklady různých linií podnikání a na
uznávání technik snižování rizika. Zvláštní pozornost u
jednoduchých přístupů pro výpočet kapitálových
požadavků na krytí operačního rizika by se měla věnovat
zohlednění pojištění.
(46) Pro zajištění odpovídající platební schopnosti
úvěrových institucí uvnitř skupiny je nutné, aby se
minimální kapitálové požadavky uplatňovaly na základě
konsolidované finanční situace skupiny. Aby byl kapitál
vhodně rozložen uvnitř skupiny a aby byl v případě
potřeby dostupný na ochranu úspor, měly by minimální
kapitálové požadavky platit pro jednotlivé úvěrové
instituce skupiny, pokud nelze tohoto cíle účinně
dosáhnout jiným způsobem.
(47) Základní pravidla pro sledování velké angažovanosti
úvěrových institucí by měla být harmonizována. Členské
státy by přesto měly mít možnost přijímat přísnější
ustanovení než ta, která stanoví tato směrnice.
(48) Sledování a kontrola angažovanosti úvěrové
instituce by měla být nedílnou součástí dohledu nad ní.
Přílišné soustředění angažovanosti na jednoho klienta
nebo jednu ekonomicky spjatou skupinu klientů totiž
28 Finanční trh v Evropské unii obecně
může způsobit nepřípustné riziko ztráty. Takovou situaci
lze hodnotit tak, že je na újmu platební schopnosti
úvěrové instituce.
(49) Vzhledem k tomu, že úvěrové instituce vstupují na
vnitřním trhu do přímé hospodářské soutěže, měly by být
podmínky dohledu rovnocenné v celém Společenství.
(50) Přestože při vymezení angažovanosti pro účely
omezení velké angažovanosti je vhodné vycházet z
definice obsažené v ustanoveních o minimálních
kapitálových požadavcích ke krytí úvěrového rizika, není
v zásadě vhodné odkazovat na rizikové váhy nebo stupně
rizika. Tyto rizikové váhy a stupně rizika byly vytvořeny
pro stanovení obecného požadavku na kapitálovou
přiměřenost ke krytí úvěrového rizika úvěrových institucí.
S cílem omezit maximální ztrátu, kterou může úvěrová
instituce utrpět kvůli jednomu klientovi nebo jedné
ekonomicky spjaté skupině klientů, je vhodné přijmout
pravidla pro určení velké angažovanosti, která by
přihlížela k jmenovité hodnotě angažovanosti, avšak
neuplatňovala by rizikové váhy nebo stupně rizik.
(51) Přestože je až do dalšího přezkumu ustanovení o
velké angažovanosti žádoucí povolit uznávání účinků
snižování úvěrového rizika podobným způsobem, který je
povolen pro účely minimálních kapitálových požadavků,
aby se snížily požadavky na výpočty, je nutné
připomenout, že pravidla pro snižování úvěrového rizika
byla vypracována v souvislosti s obecným
diverzifikovaným úvěrovým rizikem vyplývajícím z
angažovanosti vůči velkému počtu protistran. Uznání
účinků takových technik pro účely limitů velké
angažovanosti, které se provádí s cílem omezit
maximální ztrátu, která by mohla vzniknout kvůli
jednomu klientovi nebo jedné ekonomicky spjaté skupině
klientů, by mělo být doprovázeno obezřetnostními
ochrannými opatřeními.
(52) V případech, kdy úvěrová instituce nabude
angažovanosti vůči vlastnímu mateřskému podniku nebo
vůči jiným dceřiným podnikům tohoto mateřského
podniku, je zapotřebí zvláštní obezřetnosti. Řízení
angažovanosti úvěrových institucí by se mělo
uskutečňovat zcela samostatně a v souladu se zásadami
řádné bankovní správy bez ohledu na jakékoliv jiné
okolnosti. V případech, kdy vliv osob, které přímo nebo
nepřímo drží kvalifikovanou účast v úvěrové instituci,
může nepříznivě působit na řádné a obezřetné řízení této
instituce, by příslušné orgány měly učinit vhodná
opatření k ukončení tohoto stavu. V oblasti velké
angažovanosti by měly být stanoveny zvláštní normy,
včetně přísnějších omezení, pro angažovanost úvěrové
instituce vůči vlastní skupině. Takové normy se však
nemusí použít, je-li mateřským podnikem finanční
holdingová společnost nebo úvěrová instituce nebo jsouli
jinými dceřinými podniky buď úvěrové či finanční
instituce, nebo podniky pomocných služeb, pokud se na
všechny podniky vztahuje dohled nad úvěrovou institucí
na konsolidovaném základě.
(53) Úvěrové instituce by si měly zajistit takový vnitřně
stanovený kapitál, který je s ohledem na rizika, jimž jsou
nebo mohou být vystaveny, přiměřený množstvím,
kvalitou i rozložením. Měly by proto zavést strategie a
postupy pro hodnocení a udržování přiměřenosti svého
vnitřně stanoveného kapitálu.
(54) Příslušné orgány mají povinnost ujistit se, že
úvěrové instituce jsou dobře organizovány a disponují
přiměřeným kapitálem s ohledem na rizika, kterým jsou
nebo by mohly být vystaveny.
(55) Pro účinné fungování vnitřního bankovního trhu by
měl Evropský výbor orgánů bankovního dohledu přispět
ke konzistentnímu uplatňování této směrnice a ke
sbližování praxe v oblasti dohledu v celém Společenství a
jednou ročně podávat orgánům Společenství zprávu o
dosaženém pokroku.
(56) Z téhož důvodu a s cílem zajistit, aby úvěrové
instituce Společenství, které působí v několika členských
státech, nebyly neúměrně zatěžovány v důsledku
ponechání odpovědnosti za povolování a dohled na
příslušných orgánech jednotlivých členských států, je
zásadní výrazně posílit spolupráci mezi příslušnými
orgány. V této souvislosti by měla být posílena úloha
orgánu vykonávajícího dohled na konsolidovaném
základě. Evropský výbor orgánů bankovního dohledu by
měl takovou spolupráci posilovat a podporovat.
(57) Dohled nad úvěrovými institucemi na
konsolidovaném základě je zaměřen zejména na ochranu
zájmů vkladatelů úvěrových institucí a na zajištění
stability finančního systému.
(58) Aby byl účinný, měl by být dohled na
konsolidovaném základě uplatňován vůči všem
bankovním skupinám včetně těch, jejichž mateřské
podniky nejsou úvěrovými institucemi. Příslušné orgány
by měly mít k dispozici potřebné právní nástroje, aby
mohly tento dohled vykonávat.
(59) V případě skupin s diverzifikovanou činností, ve
kterých mateřský podnik kontroluje alespoň jeden
dceřiný podnik, který je úvěrovou institucí, by příslušné
orgány měly být schopny posoudit finanční situaci
úvěrové instituce v rámci takové skupiny. Příslušné
orgány by měly mít přinejmenším prostředky k získání
informací potřebných k plnění svých úkolů ode všech
podniků ve skupině. V případě skupin podniků
zabývajících se různými finančními činnostmi by měla
být zavedena spolupráce mezi orgány příslušnými k
dohledu nad jednotlivými finančními odvětvími. Až do
budoucí koordinace by členské státy měly mít možnost
stanovit vhodné metody konsolidace pro dosažení cílů
této směrnice.
(60) Členské státy by měly mít možnost nevydat nebo
odejmout bankovní povolení v případě některých
skupinových struktur, jež považují za nevhodné pro
provozování bankovních činností, zejména proto, že nad
těmito strukturami nelze vykonávat účinný dohled. Za
tímto účelem by příslušné orgány měly mít pravomoci
potřebné k zajištění řádného a obezřetného řízení
úvěrových institucí.
(61) S cílem zvýšit účinnost fungování vnitřního
bankovního trhu a poskytnout občanům Společenství
přiměřenou úroveň transparentnosti je nutné, aby
příslušné orgány zveřejňovaly, jak provádějí tuto
směrnici, a to způsobem umožňujícím smysluplné
srovnání.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
29
(62) Za účelem posílení tržní disciplíny a motivace
úvěrových institucí ke zlepšení jejich tržní strategie,
kontroly rizik a interní organizace řízení by úvěrové
instituce měly podléhat povinnosti zveřejňovat určité
údaje.
(63) Přezkoumávání otázek v oblastech, na něž se
vztahuje tato směrnice a jiné směrnice o činnosti
úvěrových institucí, zejména s výhledem na bližší
koordinaci, vyžaduje spolupráci mezi příslušnými orgány
a Komisí.
(64) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by
měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze
dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích
pravomocí svěřených Komisi ( 11 ).
(65) Ve svém usnesení ze dne 5. února 2002 o provádění
právních předpisů v oblasti finančních služeb ( 12 )
Evropský parlament požadoval, aby měl s Radou
rovnocennou úlohu při dohledu nad tím, jak Komise plní
svou výkonnou roli, aby tak byly zohledněny legislativní
pravomoci Evropského parlamentu podle článku 251
Smlouvy. Komise tento požadavek podpořila ve
slavnostním prohlášení, které téhož dne učinil před
Evropským parlamentem její předseda. Dne 11. prosince
2002 Komise navrhla změny rozhodnutí 1999/468/ES a
dne 22. dubna 2004 předložila pozměněný návrh.
Evropský parlament má za to, že tento návrh nerespektuje
jeho legislativní pravomoci. Podle Evropského
parlamentu by on a Rada měly mít možnost vyhodnotit v
určené lhůtě svěření prováděcích pravomocí Komisi. Je
tedy vhodné omezit lhůtu, během které může Komise
přijmout prováděcí opatření.
(66) Evropský parlament by měl mít tříměsíční lhůtu od
prvního předložení pozměňovacích návrhů a prováděcích
opatření, aby je mohl přezkoumat a zaujmout k nim
stanovisko. V naléhavých a řádně odůvodněných
případech by však mělo být možné tuto lhůtu zkrátit.
Přijme-li Evropský parlament v této lhůtě usnesení, měla
by Komise návrhy pozměňovacích návrhů nebo opatření
znovu přezkoumat.
(67) Je vhodné stanovit zvláštní přechodná ustanovení,
aby nedošlo k narušení trhů a byla zajištěna kontinuita
celkových úrovní kapitálu.
(68) Vzhledem k tomu, že pravidla týkající se
minimálních kapitálových požadavků jsou citlivá vůči
riziku, je žádoucí průběžně přezkoumávat, zda mají
významný dopad na hospodářský cyklus. Komise, s
přihlédnutím k příspěvku Evropské centrální banky, by
měla o těchto tématech podávat zprávy Evropskému
parlamentu a Radě.
(69) Měly by být rovněž harmonizovány nástroje dohledu
nad riziky likvidity.
(70) Tato směrnice respektuje základní práva a dodržuje
zásady uznané zejména Listinou základních práv
Evropské unie jako obecné zásady práva Společenství.
(71) Povinnost provést tuto směrnici do vnitrostátního
práva by se měla týkat pouze těch ustanovení, která
představují podstatnou změnu ve srovnání s předchozími
směrnicemi. Povinnost provést nezměněná ustanovení
vyplývá z předchozích směrnic.
(72) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti
členských států, které se týkají lhůt k provedení směrnic
uvedených v příloze XIII části B do vnitrostátního práva,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
OBSAH
HLAVA I
PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE
HLAVA II
PODMÍNKY PŘÍSTUPU K ČINNOSTI ÚVĚROVÝCH
INSTITUCÍ A JEJÍHO VÝKONU
HLAVA III
USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE SVOBODY
USAZOVÁNÍ A VOLNÉHO POHYBU SLUŽEB
Oddíl 1
Úvěrové instituce
Oddíl 2
Finanční instituce
Oddíl 3
Výkon práva usazování
Oddíl 4
Volný pohyb služeb
Oddíl 5
Pravomoc příslušných orgánů hostitelského členského
státu
HLAVA IV
VZTAHY SE TŘETÍMI ZEMĚMI
Oddíl 1
Oznamování podniků ze třetích zemí a podmínky
přístupu na trhy těchto zemí
Oddíl 2
Spolupráce s příslušnými orgány třetích zemí při dohledu
na konsolidovaném základě
HLAVA V
ZÁSADY A TECHNICKÉ NÁSTROJE
OBEZŘETNOSTNÍHO DOHLEDU A
ZVEŘEJŇOVÁNÍ
KAPITOLA 1
ZÁSADY OBEZŘETNOSTNÍHO DOHLEDU
Oddíl 1
Pravomoc domovského a hostitelského členského státu
Oddíl 2
Výměna informací a profesní tajemství
Oddíl 3
Povinnosti osob odpovědných za právní kontrolu
výročních a konsolidovaných účetních závěrek
30 Finanční trh v Evropské unii obecně
Oddíl 4
Pravomoc ukládat sankce a právo na soudní přezkum
KAPITOLA 2
TECHNICKÉ NÁSTROJE OBEZŘETNOSTNÍHO
DOHLEDU
Oddíl 1
Kapitál
Oddíl 2
Opatření ke krytí rizik
Pododdíl 1
Úroveň použití
Pododdíl 2
Požadavky na výpočet kapitálu a podávání zpráv
Pododdíl 3
Minimální úroveň kapitálu
Oddíl 3
Minimální kapitálové požadavky pro krytí úvěrového
rizika
Pododdíl 1
Standardizovaný přístup
Pododdíl 2
Přístup založený na interním ratingu
Pododdíl 3
Snižování úvěrového rizika
Pododdíl 4
Sekuritizace
Oddíl 4
Minimální kapitálové požadavky pro krytí operačního
rizika
Oddíl 5
Velká angažovanost
Oddíl 6
Kvalifikované účasti mimo finanční sektor
Oddíl 7
Expozice vůči převedenému úvěrovému riziku
KAPITOLA 3
PROCES HODNOCENÍ ÚVĚROVÝOU INSTITUCÍ
KAPITOLA 4
DOHLED A ZVEŘEJŇOVÁNÍ ÚDAJŮ
PŘÍSLUŠNÝMI ORGÁNY
Oddíl 1
Dohled
Oddíl 2
Zveřejňování údajů příslušnými orgány
KAPITOLA 5
ZVEŘEJŇOVÁNÍ ÚDAJŮ ÚVĚROVÝMI
INSTITUCEMI
HLAVA VI
ZMOCŇOVACÍ USTANOVENÍ
HLAVA VII
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
KAPITOLA 1
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
KAPITOLA 2
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
PŘÍLOHA I
SEZNAM ČINNOSTÍ PODLÉHAJÍCÍCH
VZÁJEMNÉMU UZNÁNÍ
PŘÍLOHA II
KLASIFIKACE PODROZVAHOVÝCH POLOŽEK
PŘÍLOHA III
ZACHÁZENÍ S ÚVĚROVÝM RIZIKEM
PROTISTRANY U DERIVÁTOVÝCH NÁSTROJŮ,
REPO OBCHODŮ, TRANSAKCÍ PŮJČEK ČI
VÝPŮJČEK CENNÝCH PAPÍRŮ NEBO KOMODIT,
TRANSAKCÍ S DELŠÍ DOBOU VYPOŘÁDÁNÍ A
MARŽOVÝCH OBCHODŮ
Část 1
Definice
Část 2
Volba metody
Část 3
Metoda oceňování podle tržní hodnoty
Část 4
Metoda původní expozice
Část 5
Standardizovaná metoda
Část 6
Metoda interního modelu
Část 7
Smluvní započtení
PŘÍLOHA IV
TYPY DERIVÁTŮ
PŘÍLOHA V
TECHNICKÁ KRITÉRIA PRO ORGANIZACI A
ŘÍZENÍ RIZIK
PŘÍLOHA VI
STANDARDIZOVANÝ PŘÍSTUP
Část 1
Rizikové váhy
Část 2
Uznávání ratingových agentur a přiřazování rizikových
vah k jejich externím ratingům
Část 3
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
31
Použití externích ratingů ratingových agentur ke
stanovení rizikových vah
PŘÍLOHA VII
PŘÍSTUP ZALOŽENÝ NA INTERNÍM RATINGU
Část 1
Hodnota rizikově vážených expozic a výše očekávaných
ztrát
Část 2
PD, LGD a splatnost
Část 3
Hodnota expozice
Část 4
Minimální požadavky pro přístup založený na interním
ratingu (IRB)
PŘÍLOHA VIII
SNIŽOVÁNÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA
Část 1
Uznatelnost
Část 2
Minimální požadavky
Část 3
Výpočet účinku snižování úvěrového rizika
Část 4
Nesoulad splatností
Část 5
Kombinace snižování úvěrového rizika ve
standardizovaném přístupu
Část 6
Techniky snižování úvěrového rizika s využitím koše
nástrojů
PŘÍLOHA IX
SEKURITIZACE
Část 1
Definice pro účely přílohy IX
Část 2
Minimální požadavky pro uznání významného převodu
úvěrového rizika a výpočet hodnoty rizikově vážených
expozic a výše očekávaných ztrát u sekuritizovaných
expozic
Část 3
Externí ratingy
Část 4
Výpočet
PŘÍLOHA X
OPERAČNÍ RIZIKO
Část 1
Přístup základního ukazatele
Část 2
Standardizovaný přístup
Část 3
Pokročilé přístupy k měření
Část 4
Kombinované používání různých metodik
Část 5
Klasifikace typů ztrátových událostí
PŘÍLOHA XI
TECHNICKÁ KRITÉRIA PRO PŘEZKUM A
HODNOCENÍ PŘÍSLUŠNÝMI ORGÁNY
PŘÍLOHA XII
TECHNICKÁ KRITÉRIA PRO ZVEŘEJŇOVÁNÍ
ÚDAJŮ
Část 1
Obecná kritéria
Část 2
Obecné požadavky
Část 3
Kvalifikační požadavky pro používání určitých nástrojů
nebo metodik
PŘÍLOHA XIII část A
ZRUŠENÉ SMĚRNICE A SMĚRNICE JE
POZMĚŇUJÍCÍ (uvedené v článku 158)
PŘÍLOHA XIII část B
LHŮTY K PROVEDENÍ (uvedené v článku 158)
PŘÍLOHA XIV
SROVNÁVACÍ TABULKA
HLAVA I
PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE
Článek 1
1. Tato směrnice stanoví pravidla pro přístup k činnosti
úvěrových institucí, pro její výkon a pro obezřetností
dohled nad těmito institucemi.
M11
2. Článek 39 a články 124 až 143 se vztahují na finanční
holdingové společnosti, smíšené finanční holdingové
společnosti a holdingové společnosti se smíšenou
činností se skutečným sídlem v Unii.
B
3. Instituce trvale vyřazené podle článku 2, s výjimkou
centrálních bank členských států, se pro účely článku 39
a hlavy V kapitoly 4 oddílu 1 považují za finanční
instituce.
Článek 2
32 Finanční trh v Evropské unii obecně
Tato směrnice se nevztahuje na činnost:
— centrálních bank členských států,
— žirových institucí poštovních úřadů,
— v Belgii: na činnost „Institut de Réescompte et de
Garantie/Herdiscontering- en Waarborginstituut“,
M1
— v Dánsku: na činnost „Dansk
Eksportfinansieringsfond“, „Danmarks Skibskredit
A/S“ a „KommuneKredit“,
B
— v Německu: na činnost „Kreditanstalt für
Wiederaufbau“, podniků uznávaných na základě
„Wohnungsgemeinnützigkeitsgesetz“ (zákona o
neziskovém užívání bytů) za orgány státní bytové
politiky, které se nezabývají především bankovními
operacemi, a podniků uznávaných podle uvedeného
zákona za neziskové bytové podniky,
— v Řecku: na činnost „Ταμείο Παρακαταθηκών και
Δανείων“ (Tamio Parakatathikon kai Danion),
— ve Španělsku: na činnost „Instituto de Crédito Oficial“,
— ve Francii: na činnost „Caisse des dépôts et
consignations“,
— v Irsku: na činnost úvěrových sdružení a
dobročinných společností („credit unions“ a „friendly
societies“),
— v Itálii: na činnost „Cassa depositi e prestiti“,
— v Lotyšsku: na činnost „krājaizdevu sabiedrības“, to
znamená podniků, které jsou podle „krājaizdevu
sabiedrību likums“ uznávány za družstevní podniky, jež
poskytují finanční služby jen svým členům,
— v Litvě: na činnost „kredito unijos“ kromě „Centrinė
kredito unija“,
— v Maďarsku: na činnost „Magyar Fejlesztési Bank
Rt.“ a „Magyar Export-Import Bank Rt.“,
— v Nizozemsku: na činnost „Nederlandse
Investeringsbank voor Ontwikkelingslanden NV“, „NV
Noordelijke Ontwikkelings Maatschappij“, „NV
Industriebank Limburgs Instituut voor Ontwikkeling en
Financiering“ a „Overijsselse Ontwikkelingsmaatschappij
NV“,
— v Rakousku: na činnost podniků uznávaných za
stavební sdružení ve veřejném zájmu a „Österreichische
Kontrollbank AG“,
— v Polsku: na činnost „Spółdzielcze Kasy
Oszczędnościowo – Kredytowe“ a „Bank Gospodarstwa
Krajowego“,
— v Portugalsku: na činnost „Caixas
Económicas“ existujících k 1. lednu 1986, s výjimkou
těch, které mají formu akciových společností a s
výjimkou „Caixa Económica Montepio Geral“,
M8
— ve Slovinsku: na činnost „SID-Slovenska izvozna in
razvojna banka, d.d. Ljubljana“,
B
— ve Finsku: na činnost „Teollisen yhteistyön rahasto
Oy/Fonden för industriellt samarbete Ab“ a „Finnvera
Oyj/Finnvera Abp“,
— ve Švédsku: na činnost „Svenska
Skeppshypotekskassan“,
— ve Spojeném království: na činnost „National Savings
Bank“, „Commonwealth Development Finance Company
Ltd“, „Agricultural Mortgage Corporation Ltd“, „Scottish
Agricultural Securities Corporation Ltd“, na činnost
zmocněnců Koruny pro zámořské vlády a správní orgány
(„Crown Agents for overseas governments and
administrations“), úvěrových sdružení („credit unions“) a
obecních bank („municipal banks“).
Článek 3
M7
1. Jedna či několik úvěrových institucí, které se
nacházejí v témž členském státě a jsou trvale přidruženy
k ústřednímu subjektu, jenž nad nimi má kontrolu a jenž
je usazen v témž členském státě, mohou být osvobozeny
od požadavků uvedených v článku 7 a v čl. 11 odst. 1,
pokud vnitrostátní právní předpisy stanoví, že:
B
a) závazky ústředního subjektu a přidružených institucí
jsou společné a nerozdílné nebo že závazky přidružených
institucí jsou plně zaručeny ústředním subjektem,
b) platební schopnost a likvidita ústředního subjektu a
všech přidružených institucí jsou sledovány jako celek na
základě konsolidovaných účetních závěrek a
c) řídící orgány ústředního subjektu jsou oprávněny
vydávat pokyny řídícím orgánům přidružených institucí.
M7
B
2. Úvěrové instituce ve smyslu odst. 1 prvního
pododstavce mohou být rovněž vyňaty z působnosti
článků 9 a 10, jakož i hlavy V kapitoly 2 oddílů 2, 3, 4, 5
a 6 a kapitoly 3, vztahují-li se uvedená ustanovení na
všechny takto přidružené úvěrové instituce spolu s
ústředním subjektem na konsolidovaném základě, aniž je
dotčeno použití uvedených ustanovení na ústřední subjekt.
2. Při vynětí se články 16, 23, 24, 25, čl. 26 odst. 1 až 3 a
články 28 až 37 vztahují na celek sestávající z ústředního
subjektu a přidružených institucí.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
33
Článek 4
Pro účely této směrnice se použijí následující definice:
M6
1) „úvěrovou instituci“ se rozumí podnik, jehož činnost
spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných
peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů
na vlastní účet;
B
2) „povolením“ se rozumí nástroj v jakékoliv formě
vystavený orgány, jímž se uděluje právo vykonávat
činnost úvěrové instituce;
3) „pobočkou“ se rozumí provozovna bez právní
subjektivity, jež tvoří součást úvěrové instituce a jež
přímo provádí všechny nebo některé operace tvořící
podstatu činnosti úvěrových institucí;
4) „příslušnými orgány“ se rozumějí vnitrostátní orgány,
které právní předpisy opravňují k dohledu nad úvěrovými
institucemi;
M6
5) „finanční institucí“ se rozumí podnik jiný než úvěrová
instituce, jehož hlavní činností je nabývání účastí nebo
výkon jedné nebo více činností uvedených v příloze I
bodech 2 až 12 a 15;
M7
6) „institucí“ se pro účely hlavy V kapitoly 2 oddílů 2, 3
a 5 rozumí instituce podle definice v čl. 3 odst. 1 písm. c)
směrnice 2006/49/ES;
B
7) „domovským členským státem“ se rozumí členský stát,
v němž byla úvěrová instituce povolena v souladu s
články 6 až 9 a 11 až 14;
8) „hostitelským členským státem“ se rozumí členský stát,
v němž má úvěrová instituce pobočku nebo v němž
poskytuje služby;
9) „kontrolou“ se rozumí vztah mezi mateřským a
dceřiným podnikem, jak je vymezen v článku 1 směrnice
83/349/EHS, nebo obdobný vztah mezi fyzickou nebo
právnickou osobou a podnikem;
10) „účastí“ pro účely čl. 57 písm. o) a p), článků 71 až
73 a hlavy V kapitoly 4 se rozumí účast ve smyslu první
věty článku 17 čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS ze dne
25. července 1978 o ročních účetních závěrkách
některých forem společností ( 13 ) nebo přímé nebo
nepřímé držení nejméně 20 % hlasovacích práv v
podniku nebo kapitálu podniku;
11) „kvalifikovanou účastí“ se rozumí přímé nebo
nepřímé držení nejméně 10 % kapitálu podniku nebo
hlasovacích práv v podniku nebo jakákoli jiná možnost
uplatňování podstatného vlivu na řízení daného podniku;
12) „mateřským podnikem“ se rozumí:
a) mateřský podnik ve smyslu článků 1 a 2 směrnice
83/349/EHS nebo
b) pro účely článků 71 až 73, hlavy V kapitoly 2 oddílu 5
a kapitoly 4 se za mateřský podnik považuje mateřský
podnik ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 83/349/EHS a
jakýkoliv podnik, který podle názoru příslušných orgánů
účinně uplatňuje rozhodující vliv v jiném podniku;
13) „dceřiným podnikem“ se rozumí:
a) dceřiný podnik ve smyslu článků 1 a 2 směrnice
83/349/EHS nebo
b) pro účely článků 71 až 73, hlavy V kapitoly 2 oddílu 5
a kapitoly 4 se za dceřiný podnik považuje dceřiný
podnik ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 83/349/EHS a
jakýkoliv podnik, ve kterém podle názoru příslušných
orgánů účinně uplatňuje mateřský podnik rozhodující
vliv.
Dceřiné podniky dceřiných podniků se rovněž považují
za dceřiné podniky podniku, který je jejich původním
mateřským podnikem;
M11
14) „mateřskou úvěrovou institucí v členském státě“ se
rozumí úvěrová instituce, která má dceřiný podnik ve
formě úvěrové instituce nebo finanční instituce nebo
která drží v takové instituci účast, zároveň sama není
dceřiným podnikem jiné úvěrové instituce povolené v
témž členském státě ani dceřiným podnikem finanční
holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové
společnosti usazené v témže členském státě;
15) „mateřskou finanční holdingovou společností v
členském státě“ se rozumí finanční holdingová
společnost, která sama není dceřiným podnikem úvěrové
instituce povolené v témž členském státě ani dceřiným
podnikem finanční holdingové společnosti nebo smíšené
finanční holdingové společnosti usazené v témž členském
státě;
15a) „mateřskou smíšenou finanční holdingovou
společností v členském státě“ se rozumí smíšená finanční
holdingová společnost, která sama není dceřiným
podnikem úvěrové instituce povolené v témž členském
státě ani dceřiným podnikem finanční holdingové
společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti
usazené v témž členském státě;
16) „mateřskou úvěrovou institucí v EU“ se rozumí
mateřská úvěrová instituce v členském státě, která není
dceřiným podnikem jiné úvěrové instituce povolené v
kterémkoli členském státě ani finanční holdingové
společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti
usazené v kterémkoli členském státě;
17) „mateřskou finanční holdingovou společností v
EU“ se rozumí mateřská finanční holdingová společnost
v členském státě, která není dceřiným podnikem úvěrové
instituce povolené v kterémkoli členském státě ani jiné
finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční
34 Finanční trh v Evropské unii obecně
holdingové společnosti usazené v kterémkoli členském
státě;
17a) ‚mateřskou smíšenou finanční holdingovou
společností v EU‘ se rozumí mateřská smíšená finanční
holdingová společnost v členském státě, která není
dceřiným podnikem úvěrové instituce povolené v
kterémkoli členském státě ani jiné finanční holdingové
společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti
usazené v kterémkoli členském státě;
B
18) „subjekty veřejného sektoru“ se rozumějí nekomerční
správní orgány, které jsou odpovědné centrální vládě,
orgánům regionální nebo místní správy nebo orgánům,
které z pohledu příslušných orgánů vykonávají stejné
funkce jako orgány regionální a místní správy, nebo
nekomerční podniky, jejichž vlastníky jsou centrální
vlády, které mají výslovné dohody o zárukách, a mohou
zahrnovat subjekty s vlastní správou, jež se řídí právními
předpisy a jsou pod veřejným dohledem;
19) „finanční holdingovou společností“ se rozumí
finanční instituce, jejíž dceřiné podniky jsou buď výlučně,
nebo převážně úvěrovými institucemi nebo finančními
institucemi, přičemž alespoň jeden z dceřiných podniků
je úvěrovou institucí, a která není smíšenou finanční
holdingovou společností ve smyslu čl. 2 bodu 15
směrnice 2002/87/ES ( 14 );
M11
19a) „smíšenou finanční holdingovou společností“ se
rozumí smíšená finanční holdingová společnost ve
smyslu čl. 2 bodu 15 směrnice 2002/87/ES;
B
20) „smíšenou holdingovou společností“ se rozumí
mateřský podnik, který není finanční holdingovou
společností ani úvěrovou institucí, ani smíšenou finanční
holdingovou společností ve smyslu čl. 2 bodu 15
směrnice 2002/87/ES, mezi jehož dceřinými podniky je
alespoň jedna úvěrová instituce;
21) „podnikem pomocných služeb“ se rozumí podnik,
jehož hlavní činností je vlastnictví nebo správa
nemovitostí, řízení služeb zpracování dat nebo jiné
podobné činnosti, kterými napomáhá hlavní činnosti
jedné nebo více úvěrových institucí;
22) „operačním rizikem“ se rozumí riziko ztráty, které
vyplývá z vnějších událostí nebo z nedostatků či selhání
vnitřních procesů, osob a systémů a které zahrnuje právní
riziko;
23) „centrální banky“ zahrnují Evropskou centrální
banku, není-li stanoveno jinak;
24) „rizikem rozmělnění“ se rozumí riziko, že se výše
pohledávky sníží peněžním nebo nepeněžním plněním
poskytnutým dlužníkovi;
25) „pravděpodobností selhání“ se rozumí
pravděpodobnost selhání protistrany během jednoho roku;
26) „ztrátou“ pro účely hlavy V kapitoly 2 oddílu 3 se
rozumí ekonomická ztráta, včetně podstatných účinků
diskontu a podstatných přímých i nepřímých nákladů
souvisejících se získáváním částek splatných podle
nástroje;
27) „ztrátou ze selhání (LGD)“ se rozumí poměr mezi
ztrátou na expozici z důvodu selhání protistrany a mezi
částkou dlužnou v okamžiku selhání;
28) „konverzním faktorem“ se rozumí poměr mezi
částkou příslibu, která dosud není vyčerpána a bude
vyčerpána a nebude splacena v okamžiku selhání, k
částce příslibu, která dosud není vyčerpána; rozsah
příslibu bude stanoven povoleným limitem, pokud
nepovolený limit není vyšší;
29) „očekávanou ztrátou“ pro účely hlavy V kapitoly 2
oddílu 3 se rozumí poměr mezi ztrátou očekávanou u
expozice v případě selhání protistrany nebo v případě
rozmělnění v období jednoho roku a mezi částkou
dlužnou v okamžiku selhání;
30) „snižováním úvěrového rizika“ se rozumí technika,
kterou úvěrová instituce používá ke snižování úvěrového
rizika spojeného s expozicí nebo expozicemi, které si
úvěrová instituce ponechává;
31) „majetkovým zajištěním úvěrového rizika“ se rozumí
technika snižování úvěrového rizika, u níž snížení
úvěrového rizika spojeného s expozicí úvěrové instituce
vyplývá z práva dané úvěrové instituce v případě selhání
protistrany nebo v případě jiné předem určené úvěrové
události týkající se protistrany realizovat, obdržet,
přivlastnit si nebo zadržet určitá aktiva nebo částky nebo
snížit hodnotu expozice na částku nebo tuto expozici
nahradit částkou, která představuje rozdíl mezi hodnotou
expozice a hodnotou pohledávky vůči úvěrové instituci;
32) „zajištěním úvěrového rizika třetí stranou“ se rozumí
technika snižování úvěrového rizika, u níž snížení
úvěrového rizika z expozice úvěrové instituce vyplývá ze
závazku třetí strany zaplatit částku v případě selhání
dlužníka nebo v případě jiné předem určené úvěrové
události;
33) „repo obchodem“ se rozumí jakákoli transakce
uskutečněná na základě dohody, která odpovídá definici
„dohody o zpětném odkupu“ nebo „dohody o zpětném
odprodeji“ uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. m) směrnice
2006/49/ES;
34) „půjčkami nebo výpůjčkami cenných papírů nebo
komodit“ se rozumějí jakékoli transakce, které odpovídají
definicím „půjček cenných papírů nebo komodit“ nebo
„výpůjček cenných papírů nebo komodit“ uvedeným v čl.
3 odst. 1 písm. n) směrnice 2006/49/ES;
35) „nástrojem podobným hotovosti“ se rozumí vkladní
list nebo jiný podobný nástroj vydaný úvěrovou institucí
poskytující úvěr;
36) „sekuritizací“ se rozumí transakce nebo systém
transakcí, jímž je úvěrové riziko související s jedním či
větším počtem úvěrových expozic rozloženo do
jednotlivých tranší a:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
35
a) finanční toky této transakce nebo systému transakcí
závisejí na kvalitě podkladových expozic a
b) podřízenost tranší určuje rozložení ztrát během doby
existence transakce nebo systému transakcí;
37) „tradiční sekuritizací“ se rozumí sekuritizace, ve
které dochází k ekonomickému převodu sekuritizovaných
expozic na sekuritizační jednotku pro speciální účel,
která vydává cenné papíry. Tento převod je doprovázen
buď převodem vlastnictví k převáděným sekuritizovaným
expozicím od úvěrové instituce, která je původcem, nebo
přistoupením k pohledávce. Vydané cenné papíry
nepředstavují pro úvěrovou instituci, která je původcem,
platební závazky;
38) „syntetickou sekuritizací“ se rozumí sekuritizace, ve
které je úvěrové riziko rozděleno do jednotlivých tranší
pomocí úvěrových derivátů nebo záruk a úvěrové
expozice zůstávají v rozvaze úvěrové instituce, která je
původcem;
39) „tranší“ se rozumí smluvně vytvořený segment
úvěrového rizika spojeného s úvěrovou expozicí nebo
expozicemi, přičemž pozice v tomto segmentu
představuje větší nebo menší úvěrové riziko než stejně
velká pozice v jakémkoli jiném segmentu, aniž by se
přihlíželo k zajištění úvěrového rizika, kterou držitelům
pozice v daném segmentu nebo v jiných segmentech
poskytly třetí strany;
40) „sekuritizační pozicí“ se rozumí jakákoli expozice v
sekuritizaci;
M9
40a) „resekuritizací“ se rozumí sekuritizace, u níž je
riziko spojené s podkladovým portfoliem expozic
rozděleno do tranší a alespoň jedna z podkladových
expozic je sekuritizační pozicí;
40b) „resekuritizační pozicí“ se rozumí jakákoli expozice
v resekuritizaci;
B
41) „původcem“ se rozumí:
a) buď subjekt, který byl ať již samostatně nebo
prostřednictvím spřízněných osob, přímo či nepřímo,
subjektem smlouvy zakládající závazky nebo budoucí
závazky dlužníka či budoucího dlužníka, čímž došlo k
sekuritizaci expozice, nebo
b) subjekt, který do své rozvahy získá expozice od třetí
strany a pak je sekuritizuje;
42) „sponzorem“ se rozumí úvěrová instituce, která není
původcem a která vytváří a spravuje program komerčních
papírů zajištěných aktivy nebo jiný sekuritizační systém,
v jehož rámci nakupuje úvěrové expozice od třetích stran;
43) „úvěrovým posílením“ se rozumí smluvní ujednání,
na jehož základě dojde ke zvýšení úvěrové kvality pozice
v sekuritizaci oproti kvalitě, kterou by pozice měla bez
takového posílení, včetně posílení provedeného
zařazením tranší, které jsou v sekuritizaci podřízenější,
nebo jinými typy zajištění úvěrového rizika;
44) „sekuritizační jednotkou pro speciální účel“ se
rozumí svěřenecký nebo jiný subjekt, který není
úvěrovou institucí a je zřízen za účelem provádění
sekuritizace či sekuritizací; jeho činnost je omezena na
úkony, které jsou nezbytné k dosažení uvedeného cíle;
jeho struktura je navržena tak, aby zajistila naprosté
oddělení závazků jednotky od závazků úvěrové instituce,
která je původcem; držitelé účasti v této jednotce mohou
svou účast volně vyměňovat nebo zastavovat;
45) „ekonomicky spjatou skupinou klientů“ se rozumějí:
a) dvě nebo více fyzických či právnických osob, které,
není-li prokázán opak, představují jediné riziko,
poněvadž jedna z nich má přímou či nepřímou kontrolu
nad druhou osobou nebo ostatními osobami, nebo
M7
b) dvě nebo více fyzických či právnických osob, mezi
nimiž neexistuje vztah kontroly, jak je popsán v písmenu
a), avšak na které je nutno pohlížet jako na představující
jediné riziko, poněvadž jsou vzájemně tak propojeny, že
pokud by se jedna z nich dostala do finančních obtíží,
zejména obtíží s financováním nebo se splácením, druhá
osoba nebo všechny ostatní osoby by se pravděpodobně
také ocitly v obtížích s financováním nebo se splácením.
B
46) „úzkým propojením“ se rozumí stav, kdy jsou dvě
nebo více fyzických či právnických osob spojeny jedním
z následujících způsobů:
a) účastí ve formě držení, přímého nebo kontrolou,
nejméně 20 % hlasovacích práv nebo kapitálu některého
podniku,
b) kontrolou nebo
c) skutečností, že obě nebo všechny osoby jsou trvale
vázány k jedné a téže třetí osobě vztahem kontroly;
47) „uznávanými burzami“ se rozumějí burzy, které jsou
jako takové uznány příslušnými orgány a které splňují
následující podmínky:
a) fungují pravidelně,
b) mají pravidla vydaná nebo schválená příslušnými
orgány domovské země burzy, vymezující podmínky, za
nichž burza působí, podmínky přístupu na burzu a
podmínky, jež musí smlouva splňovat, aby ji burza mohla
účinně zpracovat, a
c) mají clearingový mechanismus, takže smlouvy
uvedené v příloze IV podléhají požadavkům na denní
marži, která podle názoru příslušných orgánů poskytuje
vhodnou ochranu;
M11
48) „orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném
základě“ se rozumí příslušný orgán odpovědný za dohled
36 Finanční trh v Evropské unii obecně
na konsolidovaném základě nad mateřskými úvěrovými
institucemi v EU a úvěrovými institucemi
kontrolovanými mateřskými finančními holdingovými
společnostmi v EU nebo mateřskými smíšenými
finančními holdingovými společnostmi v EU;
M9
49) „zvláštními penzijními výhodami“ se rozumějí
penzijní výhody poskytované individuálně úvěrovou
institucí zaměstnanci jako součást pohyblivé složky
odměny, které nezahrnují kumulované nároky
zaměstnance získané v souladu s penzijním systémem
dané společnosti.
B
Článek 5
Členské státy zakáží osobám nebo podnikům, které
nejsou úvěrovými institucemi, vykonávat podnikatelskou
činnost spočívající v přijímání vkladů nebo jiných
splatných prostředků od veřejnosti.
První pododstavec se nevztahuje na přijímání vkladů
nebo jiných splatných prostředků členským státem nebo
orgány regionální či místní samosprávy členského státu
nebo veřejnými mezinárodními subjekty, jichž jsou jeden
či více členských států členy, nebo na případy výslovně
stanovené vnitrostátními právními předpisy nebo
právními předpisy Společenství, za podmínky, že tyto
činnosti podléhají předpisům a kontrolním opatřením
určeným k ochraně vkladatelů a investorů, které se
vztahují se na tyto případy.
HLAVA II
PODMÍNKY PŘÍSTUPU K ČINNOSTI ÚVĚROVÝCH
INSTITUCÍ A JEJÍHO VÝKONU
Článek 6
M10
1. Členské státy stanoví, že úvěrové instituce musí před
zahájením své činnosti získat povolení. Aniž jsou
dotčeny články 7 až 12, stanoví požadavky na toto
povolení a sdělí je Komisi a Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) zřízenému
nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1093/2010 ( 15 ).
M10
2. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) vypracovat návrhy regulačních
technických norem:
a) o informacích poskytovaných příslušným orgánům při
žádostech o povolení úvěrových institucí, včetně plánu
činností uvedeného v článku 7;
b) ke stanovení podmínek pro splnění požadavků
uvedených v článku 8;
c) ke stanovení požadavků na akcionáře a společníky s
kvalifikovanou účastí a k upřesnění překážek, jež mohou
bránit účinnému výkonu dohledu ze strany příslušného
orgánu podle článku 12.
2. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci písm. a),
b), a d) postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
3. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy uvedeného poskytování informací.
3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.
B
Článek 7
Členské státy vyžadují, aby byl k žádostem o povolení
přiložen obchodní plán, z nějž budou vyplývat mj. druhy
zamýšlené činnosti a organizační struktura dané úvěrové
instituce.
Článek 8
Členské státy nesmějí vyžadovat, aby žádost o povolení
byla zkoumána z hlediska hospodářských potřeb trhu.
Článek 9
1. Aniž jsou dotčeny jiné obecné podmínky stanovené
vnitrostátními právními předpisy, vydají příslušné orgány
povolení pouze tehdy, má-li úvěrová instituce samostatný
kapitál nebo počáteční kapitál činí nejméně 5 milionů
EUR.
1. „Počáteční kapitál“ zahrnuje základní kapitál a
rezervní fondy, jak je uvedeno v čl. 57 písm. a) a b).
1. Členské státy mohou rozhodnout, že úvěrové instituce
existující k 15. prosinci 1979, které nesplňují požadavky
týkající se samostatného kapitálu, mohou pokračovat ve
své činnosti. Mohou tyto úvěrové instituce osvobodit od
požadavku stanoveného v čl. 11 odst. 1 prvním
pododstavci.
2. Členské státy mohou za níže uvedených podmínek
vydat povolení určitým kategoriím úvěrových institucí s
počátečním kapitálem nižším, než je částka uvedená v
odstavci 1:
a) počáteční kapitál není nižší než jeden milion EUR,
M10
b) dotyčné členské státy sdělí Komisi a Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví)
důvody využití této možnosti; a
B
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
37
c) u názvu úvěrové instituce, která nedosahuje
minimálního kapitálu uvedeného v odstavci 1, je na
seznamu uvedeném v článku 14 příslušná poznámka.
Článek 10
1. Kapitál úvěrové instituce nesmí poklesnout pod výši
počátečního kapitálu vyžadovanou podle článku 9 při
vydání povolení.
2. Členské státy mohou rozhodnout, že úvěrové instituce
existující k 1. lednu 1993, jejichž kapitál nedosahuje výše
předepsané pro počáteční kapitál v článku 9, mohou
pokračovat ve své činnosti. V takovém případě nesmí
jejich kapitál poklesnout pod nejvyšší úroveň dosaženou
po 22. prosinci 1989.
3. Převezme-li kontrolu nad úvěrovou institucí spadající
do kategorie uvedené v odstavci 2 jiná fyzická nebo
právnická osoba než ta, která měla nad úvěrovou institucí
kontrolu dříve, musí kapitál této úvěrové instituce
dosáhnout alespoň úrovně uvedené pro počáteční kapitál
v článku 9.
4. Za určitých zvláštních okolností a se souhlasem
příslušných orgánů nesmí při fúzi dvou nebo více
úvěrových institucí spadajících do kategorie uvedené v
odstavci 2 kapitál úvěrové instituce, která vznikne fúzí,
klesnout pod celkovou výši kapitálu fúzovaných
úvěrových institucí ke dni fúze, pokud není dosaženo
úrovně vyžadované podle článku 9.
5. Pokud by v případech uvedených v odstavcích 1, 2 a 4
měl být kapitál snížen, mohou příslušné orgány za
odůvodněných okolností umožnit dotyčné úvěrové
instituci, aby ve vymezené lhůtě napravila svůj stav nebo
ukončila svou činnost.
Článek 11
1. Příslušné orgány vydají úvěrové instituci povolení
pouze tehdy, řídí-li její činnost skutečně nejméně dvě
osoby.
1. Nevydají povolení, pokud tyto osoby nepožívají dobré
pověsti nebo nemají dostatek zkušenosti pro výkon svých
funkcí.
M9
Evropský výbor orgánů bankovního dohledu zajišťuje
vypracování pokynů pro posuzování vhodnosti osob,
které přímo řídí činnost úvěrové instituce.
B
2. Členské státy vyžadují, aby:
a) každá úvěrová instituce, která je právnickou osobou a
která má podle vnitrostátního práva, kterým se řídí, sídlo,
měla skutečné sídlo v členském státě, kde má své sídlo, a
b) každá jiná úvěrová instituce měla skutečné sídlo v
členském státě, který jí vydal povolení a ve kterém
skutečně vykonává svou činnost.
Článek 12
1. Příslušné orgány vydají povolení k činnosti úvěrové
instituci až poté, co jim je sdělena totožnost jejích
přímých nebo nepřímých akcionářů nebo společníků,
kteří v nich mají jako fyzické nebo právnické osoby
kvalifikovanou účast, a výše jejich účastí.
M2
1. Při zjišťování, zda jsou splněna kritéria pro
kvalifikovanou účast v souvislosti s tímto článkem, se
berou v úvahu hlasovací práva uvedená v článcích 9 a 10
směrnice 2004/109/ES ( 16 ) a podmínky týkající se
jejich sčítání stanovené v čl. 12 odst. 4 a 5 zmíněné
směrnice.
1. Členské státy neberou v úvahu hlasovací práva ani
podíly, které investiční podniky nebo úvěrové instituce
případně drží v důsledku upsání finančních nástrojů nebo
umístění finančních nástrojů na základě pevného závazku
převzetí, zahrnutého v bodě 6 oddílu A přílohy I
směrnice 2004/39/ES ( 17 ), pokud tato práva nejsou
vykonávána ani jinak využívána k zasahování do řízení
emitenta a jsou zcizena do jednoho roku od nabytí.
B
2. Příslušné orgány nevydají povolení, nejsou-li
přesvědčeny, že akcionáři nebo společníci vyhovují
nárokům kladeným v zájmu zajištění řádného a
obezřetného řízení úvěrové instituce.
3. Existují-li úzká propojení mezi úvěrovou institucí a
jinými fyzickými či právnickými osobami, vydají
příslušné orgány povolení pouze tehdy, nebrání-li tato
propojení účinnému výkonu jejich dohlížecích funkcí.
3. Příslušné orgány rovněž nevydají povolení, pokud
účinnému výkonu jejich dohlížecích funkcí brání právní
nebo správní předpisy třetí země, jimiž se řídí jedna či
více fyzických nebo právnických osob, s nimiž má
úvěrová instituce úzké propojení, anebo obtíže související
s uplatňováním těchto právních a správních předpisů.
3. Příslušné orgány vyžadují od úvěrové instituce
předkládání údajů, jež potřebují ke sledování toho, zda
jsou trvale dodržovány podmínky uvedené v tomto
odstavci.
Článek 13
Rozhodnutí nevydat povolení musí být odůvodněno a
oznámeno žadateli do šesti měsíců od obdržení žádosti
nebo, byla-li žádost neúplná, do šesti měsíců ode dne,
kdy žadatel zaslal údaje nezbytné k rozhodnutí. V
každém případě však musí být rozhodnuto do dvanácti
měsíců od doručení žádosti.
M11
Článek 14
Každé vydané povolení musí být oznámeno Evropskému
orgánu pro bankovnictví. Název každé úvěrové instituce,
které bylo vydáno povolení, se zapíše do seznamu, jejž
Evropský orgán pro bankovnictví zveřejní a aktualizuje
38 Finanční trh v Evropské unii obecně
na svých internetových stránkách. Příslušný orgán
vykonávající dohled na konsolidovaném základě předloží
dotčeným příslušným orgánům a Evropskému orgánu pro
bankovnictví veškeré informace týkající se bankovní
skupiny v souladu s čl. 12 odst. 3, čl. 22 odst. 1 a čl. 73
odst. 3, zejména pokud jde o právní, řídící a organizační
strukturu skupiny.
B
Článek 15
1. Před vydáním povolení úvěrové instituci příslušné
orgány konzultují příslušné orgány druhého zúčastněného
členského státu v případě, že:
a) dotčená úvěrová instituce je dceřiným podnikem
úvěrové instituce povolené v jiném členském státě,
b) dotčená úvěrová instituce je dceřiným podnikem
mateřského podniku úvěrové instituce povolené v jiném
členském státě nebo
c) dotčená úvěrová instituce je kontrolována týmiž
fyzickými nebo právnickými osobami, které kontrolují
úvěrovou instituci povolenou v jiném členském státě.
2. Před vydáním povolení úvěrové instituci příslušný
orgán konzultuje příslušný orgán zúčastněného členského
státu pověřený dohledem nad pojišťovnami nebo
investičními podniky v případě, že:
a) dotčená úvěrová instituce je dceřiným podnikem
pojišťovny nebo investičního podniku povoleného ve
Společenství,
b) dotčená úvěrová instituce je dceřiným podnikem
mateřského podniku pojišťovny nebo investičního
podniku povoleného ve Společenství nebo
c) dotčená úvěrová instituce je kontrolována toutéž
fyzickou či právnickou osobou, která kontroluje
pojišťovnu nebo investiční podnik povolený ve
Společenství.
3. Dotyčné příslušné orgány uvedené v odstavcích 1 a 2
vzájemně konzultují zejména při hodnocení vhodnosti
akcionářů a pověsti a zkušeností osob, které se podílejí na
řízení jiného podniku ze stejné skupiny. Vzájemně si
vyměňují jakékoliv informace týkající se vhodnosti
akcionářů a pověsti a zkušeností ředitelů, pokud tyto
informace mají význam pro vydávání povolení i pro
průběžné kontroly dodržování provozních podmínek.
Článek 16
Hostitelské členské státy nesmějí vyžadovat další
povolení nebo poskytnutí kapitálu pro pobočky
úvěrových institucí povolených v jiných členských
státech. Zřizování poboček a dohled nad nimi se řídí
články 22, 25, čl. 26 odst. 1 až 3, články 29 až 37 a
článkem 40.
Článek 17
1. Příslušné orgány mohou odejmout povolení vydané
úvěrové instituci pouze tehdy, pokud tato instituce:
a) nevyužije své povolení do dvanácti měsíců, výslovně
se jej zřekne nebo neprovozuje činnost po dobu více než
šesti měsíců, nestanoví-li daný členský stát, že v
takových případech povolení zaniká;
b) získala povolení na základě nepravdivých prohlášení
nebo jinými nedovolenými prostředky;
c) přestala splňovat podmínky, na jejichž základě bylo
povolení vydáno;
d) nadále nevlastní dostatečný kapitál nebo již nadále
není schopna plnit své závazky vůči svým věřitelům, a
zejména pokud již nezajišťuje bezpečnost jí svěřených
majetkových hodnot; nebo
e) spadá pod některý jiný případ, kdy lze podle
vnitrostátních právních předpisů povolení odejmout.
M10
2. Odnětí povolení se oznámí Komisi a Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví) a
musí být odůvodněno. Osoby, kterých se týká, jsou o
těchto důvodech vyrozuměny.
B
Článek 18
Úvěrové instituce mohou při výkonu své činnosti bez
ohledu na předpisy hostitelského členského státu o
používání slov „banka“, „spořitelna“ nebo jiných
obdobných označení užívat na celém území Společenství
týž název, jaký užívají v členském státě, kde mají své
skutečné sídlo. Při nebezpečí záměny může hostitelský
členský stát z důvodu ujasnění požadovat, aby byl název
doplněn vysvětlujícím dodatkem.
M2
Článek 19
1. Členské státy stanoví, že každá fyzická či právnická
osoba nebo takové osoby jednající ve vzájemné shodě
(dále jen „navrhovaný nabyvatel“), které přijaly
rozhodnutí přímo nebo nepřímo nabýt kvalifikovanou
účast v úvěrové instituci, nebo přímo nebo nepřímo
takovou účast zvýšit, což by vedlo k tomu, že by podíl na
hlasovacích právech nebo na základním kapitálu, který
drží, dosáhl jedné z prahových hodnot 20 %, 30 % nebo
50 % nebo ji překročil anebo že by se úvěrová instituce
stala jejich dceřiným podnikem, (dále jen „navrhované
nabytí“) to musí písemně oznámit příslušným orgánům
dané úvěrové instituce, ve které zamýšlejí nabýt nebo
zvýšit kvalifikovanou účast, a uvést výši své zamýšlené
účasti a významné informace, jak je uvedeno v čl. 19a
odst. 4. Členské státy nemusí uplatňovat prahovou
hodnotu 30 %, pokud v souladu s čl. 9 odst. 3 písm. a)
směrnice 2004/109/ES uplatňují prahovou hodnotu ve
výši jedné třetiny.
2. Příslušné orgány obratem a v každém případě do dvou
pracovních dnů od obdržení oznámení a od případného
následného obdržení informací uvedených v odstavci 3
písemně potvrdí jejich přijetí navrhovanému nabyvateli.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
39
2. Příslušné orgány ve lhůtě nejvýše šedesáti pracovních
dnů počínaje dnem písemného potvrzení o přijetí
oznámení a všech dokumentů, které mají být podle
požadavku členského státu k oznámení přiloženy na
základě seznamu uvedeného v čl. 19a odst. 4, (dále jen
„lhůta pro posouzení“) provedou posouzení stanovené v
čl. 19a odst. 1 (dále jen „posouzení“).
2. Příslušné orgány uvědomí navrhovaného nabyvatele
při potvrzení přijetí o konci lhůty pro posouzení.
3. Pokud je to nutné, mohou příslušné orgány během
lhůty pro posouzení, a nejpozději v její padesátý pracovní
den, požádat o další informace nezbytné pro dokončení
posouzení. Tato žádost je písemná a upřesňuje, které
doplňující informace jsou třeba.
3. Na dobu mezi dnem žádosti příslušného orgánu o
informace a obdržením odpovědi na tuto žádost od
navrhovaného nabyvatele se lhůta pro posouzení staví.
Stavení nepřesáhne dvacet pracovních dnů. Příslušné
orgány mohou podle svého uvážení vznést jakoukoli další
žádost o doplnění nebo objasnění informací, to však
nesmí vést ke stavení lhůty pro posouzení.
4. Příslušné orgány mohou prodloužit stavení lhůty pro
posouzení podle odst. 3 druhého pododstavce až na 30
pracovních dnů, pokud
a) je navrhovaný nabyvatel usazen mimo Společenství
nebo je mimo Společenství regulován, nebo
b) navrhovaný nabyvatel je fyzickou nebo právnickou
osobou a nepodléhá dozoru ani dohledu podle této
směrnice, směrnice 85/611/EHS ( 18 ), směrnice
92/49/EHS ( 19 ), směrnice 2002/83/ES ( 20 ), směrnice
2004/39/ES ani smrnice 2005/68/ES ( 21 ).
5. Pokud se příslušné orgány po ukončení posuzování
rozhodnou vyjádřit nesouhlas s navrhovaným nabytím,
vyrozumí o tom písemně do dvou pracovních dnů a před
uplynutím lhůty pro posouzení navrhovaného nabyvatele
a své rozhodnutí zdůvodní. S výhradou vnitrostátního
práva je možné náležité odůvodnění takového rozhodnutí
na žádost navrhovaného nabyvatele zveřejnit. To nebrání
členským státům, aby příslušnému orgánu umožnily
zveřejnit toto odůvodnění bez žádosti navrhovaného
nabyvatele.
6. Pokud příslušné orgány nevyjádří písemně nesouhlas s
navrhovaným nabytím ve lhůtě pro posouzení, považuje
se navrhované nabytí za schválené.
7. Příslušné orgány mohou stanovit a v případě potřeby
prodloužit maximální lhůtu pro dokončení navrhovaného
nabytí.
8. Členské státy nesmějí pro oznamování přímých nebo
nepřímých nabytí hlasovacích práv nebo základního
kapitálu příslušným orgánům a pro jejich schvalování
těmito orgány stanovit požadavky přísnější, než jsou
stanoveny v této směrnici.
M10
9. Za účelem zajištění důsledné harmonizace této
směrnice může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) vypracovat návrhy regulačních
technických norem ke stanovení seznamu všech
informací uvedených v čl. 19a odst. 4, jež musí
navrhovaní nabyvatelé zahrnout do svého oznámení, aniž
je dotčen čl. 19 odst. 3.
9. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
9. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
této směrnice může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem pro společné postupy, formuláře a
šablony ke konzultačnímu procesu mezi příslušnými
orgány uvedenými v článku 19b.
9. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve čtvrtém pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.
M2
Článek 19a
1. S ohledem na možný vliv navrhovaného nabyvatele na
úvěrovou instituci hodnotí příslušné orgány při
posuzování oznámení uvedeného v čl. 19 odst. 1 a
informací uvedených v čl. 19 odst. 3 za účelem zajištění
řádného a obezřetného řízení úvěrové instituce, v níž je
navrhováno nabytí, vhodnost navrhovaného nabyvatele a
finanční rozumnost navrhovaného nabytí podle všech
těchto kritérií:
a) pověst navrhovaného nabyvatele;
b) pověst a zkušenost všech osob, které budou v důsledku
navrhovaného nabytí řídit činnosti úvěrové instituce;
c) finanční zdraví navrhovaného nabyvatele, zejména ve
vztahu k vykonávané a plánované činnosti v úvěrové
instituci, v níž je navrhováno nabytí;
d) skutečnost, zda bude úvěrová instituce schopna
dodržet a nadále dodržovat obezřetnostní požadavky na
základě této směrnice a jiných směrnic, zejména směrnic
2000/46/ES, 2002/87/ES a 2006/49/ES, a zejména zda
má skupina, jejíž součástí se úvěrová instituce stane,
strukturu umožňující výkon účinného dozoru nebo
dohledu, účinnou výměnu informací mezi příslušnými
orgány vymezení působnosti mezi příslušnými orgány;
e) skutečnost, zda existuje důvodné podezření, že ve
spojení s navrhovaným nabytím dochází nebo došlo k
praní peněz nebo k financování terorismu nebo k
pokusům o ně ve smyslu článku 1 směrnice 2005/60/ES
( 22 ) nebo že by navrhované nabytí mohlo zvýšit riziko
takového jednání.
2. Příslušné orgány mohou vyjádřit nesouhlas s
navrhovaným nabytím pouze tehdy, pokud je to na
základě kritérií stanovených v odstavci 1 důvodné nebo
pokud informace předložené navrhovaným nabyvatelem
nejsou úplné.
40 Finanční trh v Evropské unii obecně
3. Členské státy nestanoví žádné předběžné podmínky co
do výše podílu, kterého je třeba dosáhnout, ani
neumožňují svým příslušným orgánům posuzovat
navrhované nabytí z hlediska hospodářských potřeb trhu.
4. Členské státy zveřejní seznam informací, jež jsou
nutné k provedení posouzení a jež je třeba poskytnout
příslušným orgánům spolu s oznámením uvedeným v čl.
19 odst. 1. Požadované informace musí být přiměřené a
musí odpovídat povaze navrhovaného nabyvatele a
navrhovaného nabytí. Členské státy nepožadují
informace, které pro obezřetnostní posuzování nemají
význam.
5. Bez ohledu na čl. 19 odst. 2, 3 a 4, pokud byly
příslušnému orgánu oznámeny dva nebo více návrhů na
nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti ve stejné
úvěrové instituci, přistupuje příslušný orgán ke všem
navrhovaným nabyvatelům nediskriminačním způsobem.
Článek 19b
1. Příslušné orgány se při posuzování navzájem plně
konzultují, pokud je navrhovaným nabyvatelem
a) úvěrová instituce, životní pojišťovna, pojišťovna,
zajišťovna, investiční podnik nebo správcovská
společnost ve smyslu čl. 1a bodu 2 směrnice 85/611/EHS
(dále jen „správcovská společnost SKIPCP“) s povolením
v jiném členském státě nebo v odvětví jiném, než ve
kterém je navrhováno nabytí;
b) mateřský podnik úvěrové instituce, životní pojišťovny,
pojišťovny, zajišťovny, investičního podniku nebo
správcovské společnosti SKIPCP s povolením v jiném
členském státě nebo v odvětví jiném, než ve kterém je
navrhováno nabytí, nebo
c) fyzická nebo právnická osoba, která kontroluje
úvěrovou instituci, životní pojišťovnu, pojišťovnu,
zajišťovnu, investiční podnik nebo správcovskou
společnost SKIPCP s povolením v jiném členském státě
nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navrhováno
nabytí.
2. Příslušné orgány si bez zbytečného prodlení vzájemně
poskytují veškeré informace, které jsou podstatné nebo
relevantní pro posouzení. K tomuto účelu si příslušné
orgány na požádání vzájemně sdělují veškeré užitečné
informace a z vlastního podnětu sdělují veškeré podstatné
informace. V rozhodnutí příslušného orgánu, který vydal
povolení úvěrové instituci, v níž je navrhováno nabytí, se
uvedou veškeré názory nebo výhrady příslušného orgánu
pověřeného dohledem nad navrhovaným nabyvatelem.
M2
Článek 20
Členské státy stanoví, že každá fyzická nebo právnická
osoba, která přijala rozhodnutí přímo nebo nepřímo zcizit
kvalifikovanou účast v úvěrové instituci, to musí nejprve
písemně oznámit příslušným orgánům a uvést výši své
zamýšlené účasti. Tato osoba musí rovněž oznámit
příslušným orgánům každé rozhodnutí snížit svou
kvalifikovanou účast tak, že by podíl na hlasovacích
právech nebo na základním kapitálu, který drží, klesl pod
20 %, 30 % nebo 50 % anebo tak, že by úvěrová instituce
přestala být jejím dceřiným podnikem. Členské státy
nemusí uplatňovat prahovou hodnotu 30 %, pokud v
souladu s čl. 9 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/109/ES
uplatňují prahovou hodnotu ve výši jedné třetiny.
B
Článek 21
1. Jakmile úvěrová instituce zjistí, že v ní došlo k nabytí
nebo zcizení kapitálové účasti, na jejichž základě došlo k
překročení hranic nebo poklesu pod hranice uvedené v čl.
19 odst. 1 a v článku 20, uvědomí o tom příslušné orgány.
1. Nejméně jednou za rok příslušným orgánům rovněž
sdělí totožnost akcionářů a společníků s kvalifikovanými
účastmi a výši těchto účastí, jak to vyplývá zejména z
informací podávaných na výročních valných hromadách
akcionářů a společníků nebo v rámci povinností
společností kotovaných na burze.
2. Jestliže by vliv osob uvedených v čl. 19 odst. 1 mohl
mít nepříznivý dopad na řádné a obezřetné řízení
instituce, stanoví členské státy, že příslušné orgány učiní
opatření nezbytná k ukončení tohoto stavu. Tato opatření
mohou spočívat v soudních příkazech, sankcích proti
řídícím zaměstnancům nebo pozastavení hlasovacích
práv spojených s podíly drženými dotyčnými akcionáři
nebo společníky.
2. Obdobná opatření se použijí vůči fyzickým nebo
právnickým osobám, které nesplní povinnost
předběžného hlášení podle čl. 19 odst. 1.
2. Dojde-li k nabytí účasti přes nesouhlas příslušných
orgánů, stanoví členské státy, aniž jsou dotčeny jiné
uplatnitelné sankce, že výkon dotyčných hlasovacích
práv je pozastaven nebo že odevzdané hlasy jsou
neplatné nebo mohou být prohlášeny za neplatné.
M2
3. Při zjišťování, zda jsou splněna kritéria pro
kvalifikovanou účast v souvislosti s články 19 a 20 a s
tímto článkem, se berou v úvahu hlasovací práva uvedená
v článcích 9 a 10 směrnice 2004/109/ES a podmínky
týkající se jejich sčítání stanovené v čl. 12 odst. 4 a 5
zmíněné směrnice.
3. Při zjišťování, zda jsou splněna kritéria pro
kvalifikovanou účast uvedená v tomto článku, neberou
členské státy v úvahu hlasovací práva ani podíly, které
investiční podniky nebo úvěrové instituce případně drží v
důsledku upsání finančních nástrojů nebo umístění
finančních nástrojů na základě pevného závazku převzetí,
zahrnutého v bodě 6 oddílu A přílohy I směrnice
2004/39/ES, pokud tato práva nejsou vykonávána ani
jinak využívána k zasahování do řízení emitenta a pokud
jsou zcizena do jednoho roku od nabytí.
B
Článek 22
M9
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
41
1. Příslušné orgány domovského členského státu
vyžadují, aby každá úvěrová instituce měla spolehlivé
řídící systémy, včetně jasné organizační struktury s dobře
vymezenými, transparentními a konzistentními hranicemi
odpovědnosti, účinné postupy k určení, řízení, kontrole a
ohlašování rizik, kterým je nebo by mohla být vystavena,
přiměřené mechanismy vnitřní kontroly, včetně řádných
administrativních a účetních postupů, a politiky a postupy
odměňování, které jsou v souladu s řádným a účinným
řízením rizik a takové řízení rizik podporují.
B
2. Systémy, postupy a mechanismy uvedené v odstavci 1
jsou úplné a přiměřené povaze, rozsahu a složitosti
činností úvěrové instituce. Přihlíží se k technickým
kritériím uvedeným v příloze V.
M9
3. Příslušné orgány domovského členského státu
používají shromážděné informace v souladu s kritérii pro
zveřejňování údajů stanovenými v bodě 15 písm. f) části
2 přílohy XII ke srovnávání trendů a postupů
odměňování. Příslušné orgány poskytnou tyto informace
Evropskému výboru orgánů bankovního dohledu.
4. Evropský výbor orgánů bankovního dohledu zajišťuje,
aby existovaly pokyny pro řádné zásady odměňování,
které jsou v souladu s principy stanovenými v bodech 23
a 24 přílohy V. Pokyny zohledňují zásady řádné politiky
odměňování uvedené v doporučení Komise ze dne 30.
dubna 2009 o politice odměňování v odvětví finančních
služeb ( 23 ).
Evropský výbor orgánů bankovního dohledu zajišťuje
zejména, aby existovaly pokyny:
a) které stanoví kriteria pro vhodný poměr mezi pevnou a
pohyblivou složkou celkové odměny ve smyslu bodu 23
písm. l) přílohy V;
b) jimiž se stanoví způsobilé nástroje ve smyslu bodu 23
písm. o) podbodu ii) přílohy V, které dostatečným
způsobem odrážejí úvěrovou kvalitu úvěrové instituce ve
smyslu bodu 23 písm. o) uvedené přílohy.
Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry úzce
spolupracuje s Evropským výborem orgánů bankovního
dohledu při zajišťování pokynů pro politiky odměňování
pro kategorie zaměstnanců, kteří se podílejí na
zajišťování investičních služeb a činností ve smyslu čl. 4
odst. 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2004/39/ES.
Evropský výbor orgánů bankovního dohledu používá
informace, které obdrží od příslušných orgánů v souladu
s odstavcem 3 ke srovnávání trendů a postupů
odměňování na úrovni Unie.
5. Příslušné orgány domovského členského státu
shromažďují informace o počtu jednotlivých
zaměstnanců na úvěrovou instituci nacházejících se v
příjmové skupině nejméně 1 milion EUR a více, včetně
informací o příslušné obchodní oblasti, hlavních složkách
mzdy, prémiích, odměnách vázaných na plnění
dlouhodobých cílů a příspěvcích na důchodové
zabezpečení. Uvedené informace předají Evropskému
výboru orgánů bankovního dohledu, jež je zveřejní na
souhrnném základě pro domovský členský stát za použití
jednotného formátu. Evropský výbor orgánů bankovního
dohledu může vypracovat pokyny usnadňující provádění
tohoto odstavce a zajistí soulad shromážděných informací.
M10
►C2
6. Evropský orgán dohledu ◄ (Evropský orgán pro
bankovnictví) může za účelem upřesnění požadavků
stanovených v tomto článku a zajištění sbližování
postupů dohledu vypracovat návrhy regulačních
technických norem pro specifikaci systémů, postupů a
mechanismů uvedených v odstavci 1 při dodržování
zásad přiměřenosti a úplnosti zmíněných v odstavci 2.
6. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
B
HLAVA III
USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE SVOBODY
USAZOVÁNÍ A VOLNÉHO POHYBU SLUŽEB
Oddíl 1
Úvěrové instituce
Článek 23
Členské státy stanoví, že činnosti uvedené v příloze I
mohou být na jejich území provozovány v souladu s
článkem 25, čl. 26 odst. 1 až 3, čl. 28 odst. 1 a 2 a články
29 až 37 buď prostřednictvím zřízení pobočky, nebo
poskytováním služeb kteroukoliv úvěrovou institucí, jež
byla povolena a jež podléhá dohledu příslušných orgánů
jiného členského státu, pokud se vydané povolení
vztahuje na tyto činnosti.
Oddíl 2
Finanční instituce
Článek 24
Členské státy stanoví, že činnosti vyjmenované v příloze
I mohou být na jejich území provozovány v souladu s
článkem 25, čl. 26 odst. 1 až 3, čl. 28 odst. 1 a 2 a články
29 až 37 buď prostřednictvím zřízení pobočky, nebo
poskytováním služeb kteroukoliv finanční institucí jiného
členského státu, která je dceřiným podnikem úvěrové
instituce nebo společným dceřiným podnikem dvou nebo
více úvěrových institucí, jejíž společenská smlouva a
stanovy povolují tyto činnosti a která splňuje všechny
následující podmínky:
42 Finanční trh v Evropské unii obecně
a) mateřský podnik nebo podniky byly povoleny jakožto
úvěrové instituce v členském státě, jehož právem se
finanční instituce řídí,
b) dotyčné činnosti jsou skutečně provozovány na území
zmíněného členského státu,
c) mateřský podnik nebo podniky drží alespoň 90 %
hlasovacích práv plynoucích z podílu na kapitálu finanční
instituce,
d) mateřský podnik nebo podniky splňují požadavky
příslušných orgánů, pokud se jedná o obezřetné řízení
finanční instituce, a prohlásí se souhlasem příslušných
orgánů domovského členského státu, že ručí společně a
nerozdílně za závazky finanční instituce, a
e) na finanční instituci se skutečně vztahuje, zvláště
pokud jde o dotyčné činnosti, konsolidovaný dohled nad
mateřským podnikem nebo každým z mateřských
podniků podle hlavy V kapitoly 4 oddílu 1, zejména za
účelem minimálních kapitálových požadavků
stanovených v článku 75, kontroly velké angažovanosti a
omezení účastí, jak je stanoví články 120 až 122.
1. Dodržování těchto podmínek ověří příslušné orgány
domovského členského státu, které finanční instituci
vystaví osvědčení, jež musí být přiloženo k oznámení
uvedenému v článcích 25 a 28.
1. Příslušné orgány domovského členského státu zajistí
dohled nad finanční institucí v souladu s čl. 10 odst. 1,
články 19 až 22, článkem 40, články 42 až 52 a článkem
54.
2. Přestane-li finanční instituce uvedená v prvním
pododstavci odstavce 1 plnit některé ze stanovených
podmínek, oznámí to její domovský členský stát
příslušným orgánům hostitelského členského státu a
činnosti provozované uvedenou finanční institucí v
hostitelském členském státě se začnou řídit právem
hostitelského členského státu.
3. Odstavce 1 a 2 se obdobně použijí na dceřiné podniky
finanční instituce uvedené v prvním pododstavci
odstavce 1.
Oddíl 3
Výkon práva usazování
Článek 25
1. Úvěrová instituce, která hodlá zřídit pobočku na
území jiného členského státu, to oznámí příslušným
orgánům svého domovského členského státu.
2. Členské státy stanoví, že úvěrová instituce, která
hodlá zřídit pobočku v jiném členském státě, v oznámení
podle odstavce 1 uvede tyto údaje:
a) členský stát, na jehož území hodlá zřídit pobočku,
b) obchodní plán pobočky, uvádějící mimo jiné
zamýšlené druhy činnosti a organizační uspořádání
pobočky,
c) adresu v hostitelském členském státě, kde lze získat
potřebné dokumenty, a
d) jména osob, které budou odpovídat za řízení pobočky.
3. Nemají-li příslušné orgány domovského členského
státu důvod k pochybnostem o přiměřenosti správního
uspořádání nebo o finančním stavu úvěrové instituce s
ohledem na její zamýšlenou činnost, sdělí údaje podle
odstavce 2 do tří měsíců od obdržení veškerých údajů
příslušným orgánům hostitelského členského státu a
zároveň o tom uvědomí dotyčnou úvěrovou instituci.
3. Příslušné orgány domovského členského státu rovněž
sdělí výši kapitálu úvěrové instituce a součet jejích
kapitálových požadavků podle článku 75.
3. Odchylně od druhého pododstavce příslušné orgány
domovského členského státu v případě uvedeném v
článku 24 sdělí výši kapitálu finanční instituce a součet
konsolidovaného kapitálu a konsolidovaných
kapitálových požadavků podle článku 75 její mateřské
úvěrové instituce.
4. Pokud příslušné orgány domovského členského státu
odmítnou sdělit údaje podle odstavce 2 příslušným
orgánům hostitelského členského státu, odůvodní toto
odmítnutí dotyčné úvěrové instituci do tří měsíců od
obdržení veškerých údajů.
4. Proti odmítnutí nebo nevydání stanoviska se lze
odvolat k soudu domovského členského státu.
M10
5. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) návrhy regulačních technických
norem k upřesnění informací, které mají být oznamovány
podle tohoto článku.
5. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy prováděcích
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy pro toto oznamování.
5. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi uvedené návrhy
technických norem do 1. ledna 2014.
5. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
5. Komisi je dále svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v druhém pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.
B
Článek 26
1. Dříve než pobočka úvěrové instituce zahájí činnost,
učiní příslušné orgány hostitelského členského státu do
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
43
dvou měsíců od obdržení údajů podle článku 25 přípravy
k dohledu nad úvěrovou institucí v souladu s oddílem 5 a
případně stanoví podmínky, jimiž se řídí provozování
této činnosti v hostitelském členském státě z důvodů
veřejného zájmu.
2. Po obdržení sdělení od příslušných orgánů
hostitelského členského státu nebo po uplynutí lhůty
stanovené v odstavci 1, nebylo-li sdělení učiněno, může
být pobočka zřízena a může zahájit svou činnost.
3. Změní-li se některý z údajů sdělovaných podle čl. 25
odst. 2 písm. b), c) nebo d), sdělí to úvěrová instituce
nejpozději jeden měsíc před uskutečněním této změny
písemně příslušným orgánům domovského členského
státu a hostitelského členského státu, aby se mohly ke
změně vyslovit příslušné orgány domovského členského
státu podle článku 25 a příslušné orgány hostitelského
členského státu podle odstavce 1 tohoto článku.
4. U poboček, které zahájily svou činnost v souladu s
předpisy hostitelského členského státu před 1. lednem
1993, se má za to, že byly předmětem postupu podle
článku 25 a odstavců 1 a 2 tohoto článku. Od 1. ledna
1993 se na ně vztahuje odstavec 3 tohoto článku, články
23 a 43 a oddíly 2 a 5.
M10
5. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) návrhy regulačních technických
norem k upřesnění informací předávaných podle tohoto
článku.
5. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy prováděcích
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy pro toto předávání.
5. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy technických
norem do 1. ledna 2014.
5. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
5. Komisi je rovněž svěřena pravomoc přijímat
prováděcí technické normy uvedené v druhém
pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č.
1093/2010.
B
Článek 27
Má-li úvěrová instituce sídlo v jednom členském státě a
více provozoven v jiném členském státě, považují se tyto
provozovny za jedinou pobočku.
Oddíl 4
Volný pohyb služeb
Článek 28
1. Úvěrová instituce, která hodlá zahájit činnost na
území jiného členského státu v rámci volného pohybu
služeb, oznámí příslušným orgánům domovského
členského státu činnosti uvedené v příloze I, které hodlá
provozovat.
2. Příslušné orgány domovského členského státu
uvědomí o tomto oznámení uvedeném v odstavci 1 do
jednoho měsíce od obdržení příslušné orgány
hostitelského členského státu.
3. Tímto článkem nejsou dotčena práva nabytá
úvěrovými institucemi poskytujícími služby před 1.
lednem 1993.
M10
4. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) návrhy regulačních
technických norem k upřesnění informací předávaných
podle tohoto článku.
4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy prováděcích
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy pro toto předávání.
4. Do 1. ledna 2014 předloží Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) tyto návrhy
prováděcích norem Komisi.
4. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
4. Komisi je rovněž svěřena pravomoc přijímat
prováděcí technické normy uvedené v druhém
pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č.
1093/2010.
4. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy technických
norem do 1. ledna 2014.
B
Oddíl 5
Pravomoc příslušných orgánů hostitelského členského
státu
Článek 29
Hostitelský členský stát může pro statistické účely
vyžadovat, aby všechny úvěrové instituce, které mají
pobočky na jeho území, podávaly příslušným orgánům
tohoto státu pravidelně zprávy o své činnosti na jeho
území.
44 Finanční trh v Evropské unii obecně
Při výkonu povinností uložených jim článkem 41 mohou
hostitelské členské státy vyžadovat od poboček
úvěrových institucí pocházejících z jiných členských
států tytéž informace, jaké k tomuto účelu vyžadují od
tuzemských úvěrových institucí.
Článek 30
1. Shledají-li příslušné orgány hostitelského členského
státu, že úvěrová instituce, která má pobočku nebo
poskytuje služby na jeho území, nedodržuje právní
předpisy vydané daným státem v souladu s touto směrnicí,
které vymezují pravomoc příslušných orgánů
hostitelského členského státu, vyzvou dotyčnou úvěrovou
instituci, aby ukončila tento protiprávní stav.
2. Nezjedná-li dotyčná úvěrová instituce nápravu,
uvědomí o tom příslušné orgány hostitelského členského
státu příslušné orgány domovského členského státu.
2. Ty neprodleně učiní veškerá vhodná opatření, aby
zajistily, že dotyčná úvěrová instituce ukončí tento
protiprávní stav. Povahu těchto opatření sdělí příslušným
orgánům hostitelského členského státu.
3. Pokračuje-li dotyčná úvěrová instituce přes opatření
učiněná domovským členským státem nebo proto, že se
taková opatření ukáží být nedostatečná nebo že nebyla
dotčeným státem učiněna, v porušování právních
předpisů hostitelského členského státu uvedených v
odstavci 1, může hostitelský členský stát poté, co o tom
uvědomí příslušné orgány domovského členského státu,
učinit vhodná opatření, aby zabránil dalším
nesrovnalostem nebo aby je potrestal, a případně též
zakázat dané úvěrové instituci zahajovat další operace na
jeho území. Členské státy zajistí, aby na jejich území
bylo možné úvěrovým institucím doručovat písemnosti
nezbytné pro taková opatření.
Článek 31
Články 29 a 30 není dotčena pravomoc hostitelských
členských států činit vhodná opatření k zabránění nebo
potrestání nesrovnalostí spáchaných na jejich území,
které jsou v rozporu s právními předpisy, jež přijaly z
důvodů veřejného zájmu. To zahrnuje možnost zabránit
úvěrové instituci zahajovat další transakce na jejich
území.
Článek 32
Opatření učiněná podle čl. 30 odst. 2 a 3 nebo článku 31,
obsahující sankce nebo omezení svobody poskytování
služeb musí být řádně odůvodněna a oznámena úvěrové
instituci. Proti každému opatření se lze odvolat k soudu
členského státu, jehož orgány je učinily.
Článek 33
M10
Dříve než zahájí postup podle článku 30, mohou
příslušné orgány hostitelského členského státu v
naléhavých případech učinit předběžná opatření nezbytná
pro ochranu vkladatelů, investorů a dalších osob, jimž
jsou služby poskytovány. O takových opatřeních
neprodleně uvědomí Komisi, Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) a příslušné orgány
ostatních dotčených členských států.
B
Po konzultaci s příslušnými orgány dotčených členských
států může Komise rozhodnout, že daný členský stát musí
uvedená opatření změnit nebo zrušit.
Článek 34
Hostitelský členský stát může při výkonu pravomoci
svěřené mu na základě této směrnice učinit vhodná
opatření, aby zabránil nesrovnalostem na svém území
nebo je potrestal. To zahrnuje možnost zabránit úvěrové
instituci zahajovat další operace na jeho území.
Článek 35
O případném odnětí povolení jsou uvědoměny příslušné
orgány hostitelského členského státu, jež učiní vhodná
opatření, aby zabránily dané úvěrové instituci zahajovat
další operace na jeho území a aby ochránily zájmy
vkladatelů.
M10
Článek 36
Členské státy sdělí Komisi a Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) počet a povahu
případů, v nichž došlo k zamítnutí podle článku 25 a čl.
26 odst. 1 až 3 nebo k přijetí opatření podle čl. 30 odst. 3.
B
Článek 37
Tento oddíl se nedotýká práva úvěrových institucí se
skutečným sídlem v jiném členském státě nabízet své
služby všemi dostupnými sdělovacími prostředky v
hostitelském členském státě, není-li to v rozporu s
případnými předpisy o formě a obsahu takové reklamy,
přijatými z důvodu veřejného zájmu.
HLAVA IV
VZTAHY SE TŘETÍMI ZEMĚMI
Oddíl 1
oznamování podniků ze třetích zemí a podmínky přístupu
na trhy těchto zemí
Článek 38
1. Členské státy neuplatňují vůči pobočkám úvěrových
institucí, jež mají skutečné sídlo mimo Společenství,
předpisy upravující přístup k činnosti a její výkon, jež by
je zvýhodňovaly před pobočkami úvěrových institucí se
skutečným sídlem ve Společenství.
M10
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
45
2. Příslušné orgány oznámí Komisi, Evropskému orgánu
dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví) a
Evropskému bankovnímu výboru veškerá povolení
vydaná úvěrovým institucím se sídlem ve třetí zemi pro
jejich pobočky.
B
3. Aniž je dotčen odstavec 1, může Společenství v
dohodách uzavřených s jednou nebo více třetími zeměmi
sjednat použití ustanovení, jež poskytnou pobočkám
úvěrové instituce, která má skutečné sídlo mimo
Společenství, rovné zacházení na celém území
Společenství.
Oddíl 2
Spolupráce s příslušnými orgány třetích zemí pří dohledu
na konsolidovaném základě
Článek 39
1. Komise může na žádost některého z členských států
nebo z vlastního podnětu předkládat Radě návrhy na
sjednání dohod s jednou nebo více třetími zeměmi o
způsobech výkonu dohledu na konsolidovaném základě
nad:
a) úvěrovými institucemi, jejichž mateřské podniky mají
skutečné sídlo ve třetí zemi, nebo
M11
b) úvěrovými institucemi usazenými v třetích zemích,
jejichž mateřské podniky, ať už úvěrové instituce,
finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční
holdingové společnosti, mají skutečné sídlo v Unii.
B
2. Dohody uvedené v odstavci 1 jsou uzavírány zejména
k zajištění toho, aby:
M11
a) příslušné orgány členských států mohly získávat
informace nezbytné pro výkon dohledu na základě
konsolidované finanční situace úvěrových institucí,
finančních holdingových společností nebo smíšených
finančních holdingových společností nacházejících se v
Unii, které mají dceřiné nebo přidružené podniky, jež
jsou úvěrovými institucemi nebo finančními institucemi
usazenými v třetí zemi;
B
b) příslušné orgány třetích zemí mohly získávat
informace nezbytné pro výkon dohledu nad mateřskými
podniky se skutečným sídlem na jejich území, které mají
dceřiné nebo přidružené podniky, jež jsou úvěrovými
institucemi nebo finančními institucemi v jednom nebo
více členských státech, a
M10
c) evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) mohl získávat informace od příslušných
orgánů členských států obdržené od vnitrostátních orgánů
třetích zemí podle článku 35 nařízení (EU) č. 1093/2010;
B
3. Aniž je dotčen čl. 300 odst. 1 a 2 Smlouvy,
přezkoumá Komise za pomoci Evropského bankovního
výboru výsledky jednání uvedených v odstavci 1 a
výsledný stav.
M10
4. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) je nápomocen Komisi při provádění úkolů
podle tohoto článku v souladu s článkem 33 nařízení (EU)
č. 1093/2010.
B
HLAVA V
ZÁSADY A TECHNICKÉ NÁSTROJE
OBEZŘETNOSTNÍHO DOHLEDU A
ZVEŘEJŇOVÁNÍ
KAPITOLA 1
Zásady obezřetnostního dohledu
Oddíl 1
Pravomoc domovského a hostitelského členského státu
Článek 40
1. Obezřetnostní dohled nad úvěrovou institucí včetně
činností provozovaných v souladu s články 23 a 24
vykonávají příslušné orgány domovského členského státu,
aniž jsou dotčena ustanovení této směrnice, která stanoví
příslušnost orgánů hostitelského členského státu.
2. Odstavcem 1 není dotčen dohled na konsolidovaném
základě podle této směrnice.
M7
3. Na základě informací dostupných v daném čase
příslušné orgány v jednom členském státě při výkonu
svých obecných povinností řádně zváží potenciální dopad
svých rozhodnutí na stabilitu finančního systému ve
všech ostatních dotčených členských státech, a zejména v
naléhavých situacích.
B
Článek 41
Hostitelský členský stát až do další koordinace vykonává
ve spolupráci s příslušnými orgány domovského
členského státu dohled nad likviditou poboček úvěrových
institucí.
46 Finanční trh v Evropské unii obecně
Aniž jsou dotčena opatření nezbytná k posílení
evropského měnového systému, ponechává si plnou
příslušnost k opatřením vyplývajícím z provádění své
měnové politiky.
Tato opatření nesmí stanovit diskriminaci nebo omezení
založené na skutečnosti, že úvěrová instituce byla
povolena v jiném členském státě.
Článek 42
Příslušné orgány členských států, jichž se to týká, úzce
spolupracují při dohledu nad činností úvěrových institucí,
zejména nad činností provozovanou prostřednictvím
pobočky v jednom nebo více členských státech jiných
než stát, v němž mají skutečné sídlo. Tyto orgány si
navzájem poskytují veškeré informace o řízení, správě a
vlastnictví úvěrových institucí, jež mohou usnadnit
dohled nad nimi nebo zkoumání podmínek pro vydání
povolení, jakož i veškeré informace, jež mohou usnadnit
sledování těchto institucí, zvláště ve vztahu k likviditě,
platební schopnosti, pojištění vkladů, omezení velké
angažovanosti, správním a účetním postupům a
organizaci vnitřní kontroly.
M10
Příslušné orgány mohou upozornit Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) na případy, v
nichž byla žádost o spolupráci, zejména o výměnu
informací zamítnuta nebo jí nebylo v přiměřené lhůtě
vyhověno. Aniž je dotčen článek 258 Smlouvy o
fungování Evropské Unie, může Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) v případech
uvedených v první větě postupovat v souladu s
pravomocemi, které jsou mu svěřeny podle článku 19
nařízení (EU) č. 1093/2010.
Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto článku
vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) návrhy regulačních technických norem k
upřesnění informací podle tohoto článku.
Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrh prováděcích
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy pro žádosti o sdílení informací, které
pravděpodobně usnadní dohled nad úvěrovými
institucemi.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy technických
norem do 1. ledna 2014.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené ve třetím pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
Komisi je rovněž svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve čtvrtém pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.
M7
Článek 42a
1. Příslušné orgány hostitelského členského státu mohou
požádat orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě v případech, kdy se použije čl. 129 odst. 1, nebo
příslušné orgány domovského členského státu o to, aby
byla pobočka úvěrové instituce považována za
významnou.
1. V uvedené žádosti budou udány důvody, proč
považovat pobočku za významnou, se zvláštním ohledem
na následující:
a) zda podíl pobočky úvěrové instituce na trhu z hlediska
vkladů přesahuje 2 % v hostitelském členském státě;
b) pravděpodobný dopad pozastavení nebo ukončení
činnosti úvěrové instituce na tržní likviditu a platební a
zúčtovací a vypořádací systémy v hostitelském členském
státě a
c) velikost a význam pobočky, pokud jde o počet klientů
v souvislosti s bankovním nebo finančním systémem
hostitelského členského státu.
1. Příslušné orgány domovského a hostitelského
členského státu a orgán vykonávající dohled na
konsolidovaném základě v případech, kdy se použije čl.
129 odst. 1, učiní vše, co je v jejich silách, aby dosáhly
společného rozhodnutí o označení pobočky za
významnou.
1. Nebude-li společného rozhodnutí dosaženo do dvou
měsíců od obdržení žádosti podle prvního pododstavce,
příslušné orgány hostitelského členského státu během
dalšího dvouměsíčního období samy rozhodnou, zda je
pobočka významná. Při přijímání tohoto rozhodnutí
zohlední příslušné orgány hostitelského členského státu
veškeré názory a výhrady orgánu vykonávajícího dohled
na konsolidovaném základě nebo příslušných orgánů
domovského členského státu.
M10
1. Pokud na konci původního dvouměsíčního období
kterýkoli z dotčených příslušných orgánů postoupil
záležitost Evropskému orgánu dohledu (Evropskému
orgánu pro bankovnictví) v souladu s článkem 19
nařízení (EU) č. 1093/2010, příslušné orgány
hostitelského členského státu odloží přijetí svého
rozhodnutí a vyčkají rozhodnutí, které Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) může
přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení.
Příslušné orgány hostitelského členského státu přijmou
své rozhodnutí v souladu s rozhodnutím Evropského
orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví).
Dvouměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro smírné
urovnání sporu ve smyslu článku 19 uvedeného nařízení.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce.
Záležitost nelze Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) postoupit po
skončení původního dvouměsíčního období nebo po
dosažení společného rozhodnutí.
M7
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
47
1. Rozhodnutí uvedená v třetím a čtvrtém pododstavci
mají podobu dokumentu obsahujícího plně odůvodněné
rozhodnutí, který se předá dotčeným příslušným orgánům,
jsou závazná a musí být příslušnými orgány v dotčených
členských státech uplatňována.
1. Označením pobočky za významnou nejsou dotčena
práva a povinnosti příslušných orgánů podle této
směrnice.
2. Příslušné orgány domovského členského státu sdělí
příslušným orgánům hostitelského členského státu, ve
kterém je významná pobočka usazena, údaje uvedené v čl.
132 odst. 1 písm. c) a d) a provedou úkoly uvedené v čl.
129 odst. 1 písm. c) ve spolupráci s příslušnými orgány
hostitelského členského státu.
2. Pokud příslušný orgán domovského členského státu
zjistí naléhavou situaci v rámci úvěrové instituce dle čl.
130 odst. 1, uvědomí, jakmile je to možné, orgány
uvedené v čl. 49 čtvrtém pododstavci a v článku 50.
3. V případě, kdy se nepoužije článek 131a, příslušné
orgány dohledu nad úvěrovou institucí s významnými
pobočkami v jiných členských státech zřídí v zájmu
usnadnění spolupráce podle odstavce 2 tohoto článku a
článku 42 kolegium orgánů dohledu a budou mu
předsedat. Zřízení a činnost kolegia se řídí písemnými
ujednáními, která určí příslušné orgány domovského
členského státu po konzultaci s dotčenými příslušnými
orgány. Příslušný orgán domovského členského státu
rozhodne, které příslušné orgány se účastní zasedání nebo
činnosti kolegia.
3. Příslušný orgán domovského členského státu zohlední
při přijímání tohoto rozhodnutí význam, který má pro
tyto orgány činnost dohledu, jež má být naplánována
nebo koordinována, zejména potenciální dopad na
stabilitu finančního systému dotčených členských států
podle čl. 40 odst. 3 a povinnosti podle odstavce 2 tohoto
článku.
3. Příslušný orgán domovského členského státu
poskytuje předem všem členům kolegia veškeré
informace o pořádání takových zasedání, hlavních
projednávaných otázkách a zvažovaných činnostech.
Příslušný orgán domovského členského státu rovněž
poskytuje průběžně a včas všem členům kolegia veškeré
informace o krocích přijatých na těchto zasedáních nebo
o provedených opatřeních.
M10
3. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) vypracovat návrhy regulačních
technických norem k upřesnění obecných podmínek pro
činnost kolegií orgánů dohledu.
3. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v čtvrtém pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
3. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem s cílem upravit běžné fungování
kolegií orgánů dohledu.
3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v šestém pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.
M7
Článek 42b
M10
1. Při výkonu svých povinností vezmou příslušné orgány
v úvahu sbližování v oblasti nástrojů dohledu a postupů
dohledu při uplatňování požadavků právních a správních
předpisů přijatých podle této směrnice. Pro tento účel
členské státy zajistí:
a) aby se příslušné orgány podílely na činnosti
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro
bankovnictví);
b) aby se příslušné orgány řídily obecnými pokyny a
doporučeními Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro bankovnictví) a aby případně uvedly, z jakého
důvodu tak nečiní;
c) aby vnitrostátní mandáty příslušných orgánů nebránily
těmto orgánům v plnění povinností plynoucích z členství
v Evropském orgánu dohledu (Evropském orgánu pro
bankovnictví) nebo podle této směrnice.
M10
B
Článek 43
1. Hostitelské členské státy stanoví, že v případě úvěrové
instituce, která je povolena v jiném členském státě a
provozuje činnost prostřednictvím pobočky, mohou
příslušné orgány domovského členského státu poté, co o
tom uvědomí příslušné orgány hostitelského členského
státu, ověřovat na místě samy nebo prostřednictvím
svých zmocněnců údaje uvedené v článku 42.
2. Příslušné orgány domovského členského státu rovněž
mohou za účelem kontroly poboček využít některý z
dalších postupů uvedených v článku 141.
3. Odstavci 1 a 2 není dotčeno právo příslušných orgánů
hostitelského členského státu provádět v rámci výkonu
svých povinností podle této směrnice kontroly na místě v
pobočkách zřízených na jejich území.
Oddíl 2
Výměna informací a profesní tajemství
Článek 44
1. Členské státy stanoví, že všechny osoby pracující v
současnosti nebo v minulosti pro příslušné orgány, jakož
i auditoři a odborníci jednající jménem příslušných
orgánů, jsou vázáni profesním tajemstvím.
48 Finanční trh v Evropské unii obecně
1. Žádné důvěrné informace, které získají při výkonu
svých služebních povinností, nesmějí sdělit jiné osobě
nebo orgánu jinak než v souhrnné nebo obecné podobě, z
níž nelze určit totožnost jednotlivých úvěrových institucí,
aniž jsou dotčeny případy stanovené trestním právem.
1. Byl-li však na úvěrovou instituci vyhlášen konkurs
nebo nařízena likvidace, lze v občanském soudním řízení
sdělit důvěrné informace, které se nedotýkají třetích osob
účastnících se pokusu o záchranu úvěrové instituce.
M10
2. Odstavec 1 nebrání výměně informací mezi
příslušnými orgány jednotlivých členských států nebo
předávání informací Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) v souladu s touto
směrnicí a ostatními směrnicemi vztahujícími se na
úvěrové instituce i v souladu s články 31 a 35 nařízení
(EU) č. 1093/2010. Na tyto informace se vztahují
podmínky týkající se profesního tajemství podle odstavce
1.
B
Článek 45
Příslušný orgán, který obdrží důvěrné informace podle
článku 44, může tyto informace využít pouze při výkonu
svých povinností a pouze pro následující účely:
a) k prověření toho, zda jsou splněny podmínky pro
přístup k činnosti úvěrových institucí, a k usnadnění
sledování podmínek výkonu této činnosti na
nekonsolidovaném nebo konsolidovaném základě,
zejména s důrazem na likviditu, platební schopnost,
velkou angažovanost, správní a účetní postupy a
organizaci vnitřní kontroly,
b) k ukládání sankcí,
c) ve správním řízení při opravném prostředku proti
rozhodnutí příslušného orgánu, nebo
d) v soudním řízení zahájeném na základě článku 55 nebo
zvláštních ustanovení této směrnice nebo jiných směrnic
přijatých v oblasti úvěrových institucí.
M10
Článek 46
Členské státy a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) mohou v souladu s článkem 33
nařízení (EU) č. 1093/2010 s příslušnými orgány třetích
zemí nebo s orgány či subjekty třetích zemí, jak jsou
vymezeny v článku 47 a čl. 48 odst. 1 této směrnice,
uzavírat dohody o spolupráci upravující výměnu
informací pouze tehdy, pokud jsou sdělené informace
chráněny profesním tajemstvím alespoň v míře stanovené
v čl. 44 odst. 1 této směrnice. Účelem této výměny
informací je plnění dohlížecích úkolů zmíněných orgánů
nebo subjektů.
Pocházejí-li informace z jiného členského státu, nelze je
předávat bez výslovného souhlasu orgánů, které je
poskytly, a případně pouze pro účely, ke kterým tyto
orgány udělily souhlas.
B
Článek 47
Ustanoveními čl. 44 odst. 1 a článku 45 není dotčena
výměna informací uvnitř jednoho členského státu tam,
kde existují dva nebo více příslušných orgánů, nebo ve
vzájemném styku členských států mezi příslušnými
orgány a:
a) orgány příslušnými k dohledu nad jinými finančními
institucemi a pojišťovnami, jakož i orgány odpovědnými
za dohled nad finančními trhy,
b) subjekty zúčastněnými na likvidaci a konkursu
úvěrových institucí a na dalších obdobných řízeních a
c) osobami příslušnými k provádění statutárního auditu
účetnictví úvěrových institucí a jiných finančních
institucí
při výkonu jejich dohlížecích funkcí.
Ustanoveními čl. 44 odst. 1 a článku 45 není dotčena ani
možnost poskytovat subjektům spravujícím systémy
pojištění vkladů informace, které potřebují pro výkon
svých funkcí.
V obou případech se na obdržené informace vztahuje
profesní tajemství podle čl. 44 odst. 1.
Článek 48
1. Odchylně od článků 44 až 46 mohou členské státy
povolit výměnu informací mezi příslušnými orgány a
následujícími orgány:
a) orgány odpovědnými za dohled nad subjekty
zúčastněnými na likvidaci a konkursu úvěrových institucí
a na dalších obdobných řízeních a
b) orgány odpovědnými za dohled nad osobami
pověřenými výkonem statutárního auditu účetnictví
pojišťoven, úvěrových institucí, investičních podniků a
jiných finančních institucí.
1. V takových případech členské státy požadují splnění
alespoň těchto podmínek:
a) informace jsou určeny k výkonu dohledu uvedeného v
prvním pododstavci,
b) informace získané v této souvislosti podléhají
profesnímu tajemství podle čl. 44 odst. 1 a
c) pocházejí-li informace z jiného členského státu,
nesmějí být sděleny bez výslovného souhlasu příslušných
orgánů, které je poskytly, a případně výhradně pro účely,
pro které tyto orgány daly souhlas.
1. Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským
státům, které orgány mohou přijímat informace podle
tohoto odstavce.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
49
2. Odchylně od článků 44 až 46 mohou členské státy za
účelem posílení stability a integrity finančního systému
povolit výměnu informací mezi svými příslušnými
orgány a orgány nebo subjekty zákonem pověřenými
zjišťováním a vyšetřováním případů porušení práva
obchodních společností.
2. V takových případech členské státy požadují splnění
alespoň těchto podmínek:
a) informace jsou určeny k výkonu úkolů uvedených v
prvním pododstavci,
b) informace získané v této souvislosti podléhají
profesnímu tajemství podle čl. 44 odst. 1 a
c) pocházejí-li informace z jiného členského státu,
nesmějí být sděleny bez výslovného souhlasu příslušných
orgánů, které je poskytly, a případně výhradně pro účely,
pro které tyto orgány daly souhlas.
2. Provádějí-li v některém členském státě orgány nebo
subjekty uvedené v prvním pododstavci zjišťování nebo
vyšetřování s pomocí, jejíž povaha vyplývá z jejich
konkrétní pravomoci, osob k tomu pověřených, které
nejsou zaměstnanci veřejné správy, lze možnost
stanovenou v prvním pododstavci rozšířit na tyto osoby
za podmínek upřesněných v druhém pododstavci.
2. Pro uplatnění třetího pododstavce sdělí orgány nebo
subjekty uvedené v prvním pododstavci příslušným
orgánům, které sdělily dotyčnou informaci, jména a
přesné vymezení úkolů osob, jimž má být informace
předána.
2. Členské státy oznámí Komisi a ostatním členským
státům názvy orgánů nebo subjektů, kterým smějí být
sdělovány informace podle tohoto článku.
2. Komise vypracuje zprávu o uplatňování tohoto článku.
Článek 49
M10
Tento oddíl nebrání příslušnému orgánu v tom, aby
sděloval následujícím orgánům či subjektům informace
určené k plnění jejich úkolů:
a) centrálním bankám Evropského systému centrálních
bank a jiným subjektům s obdobnými úkoly, které jednají
jako měnové orgány, mají-li tyto informace význam pro
výkon jejich úkolů stanovených právními předpisy,
včetně provádění měnové politiky a souvisejícího
zajištění likvidity, dohledu nad platebními a zúčtovacími
systémy a systémy vypořádání obchodů s cennými papíry
a ochrany stability finančního systému;
b) případně jiným orgánům veřejné moci odpovědným za
dohled nad platebními systémy;
c) Evropské radě pro systémová rizika v případě, že mají
tyto informace význam pro plnění jejích úkolů
stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady
(EU) č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o
makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem
na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro
systémová rizika ( 24 ).
Tento oddíl nebrání těmto orgánům nebo subjektům
uvedeným v prvním pododstavci sdělovat příslušným
orgánům informace, které pro ně jsou nezbytné pro účely
článku 45.
B
Tento oddíl nebrání těmto orgánům nebo subjektům
sdělovat příslušným orgánům informace, které pro ně
jsou nezbytné pro účely článku 45.
Informace obdržené v této souvislosti podléhají
profesnímu tajemství podle čl. 44 odst. 1.
M10
V naléhavé situaci podle čl. 130 odst. 1 umožní členské
státy příslušným orgánům neprodleně sdělit informaci
centrálním bankám v Evropském systému centrálních
bank, pokud má tato informace význam pro plnění jejich
úkolů stanovených právními předpisy včetně provádění
měnové politiky a souvisejícího zajištění likvidity,
dohledu nad platebními a zúčtovacími systémy a systémy
vypořádání obchodů s cennými papíry a ochrany stability
finančního systému, a Evropské radě pro systémová
rizika podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 1092/2010, pokud má tato informace význam pro
výkon jejích úkolů stanovených právními předpisy.
B
Článek 50
Členské státy mohou, odchylně od čl. 44 odst. 1 a článku
45, na základě právních předpisů povolit sdělování
určitých informací jiným ústředním orgánům své státní
správy odpovědným za přípravu právních předpisů
týkajících se dohledu nad úvěrovými institucemi,
finančními institucemi, investičními podniky a
pojišťovnami, jakož i inspektorům pověřeným těmito
orgány.
Tyto informace však lze sdělit jen tehdy, je-li to nezbytné
z důvodů obezřetnostního dohledu.
M7
V naléhavé situaci podle čl. 130 odst. 1 členské státy
umožní příslušným orgánům sdělit orgánům uvedeným v
prvním odstavci tohoto článku ve všech dotčených
členských státech informace, které jsou pro ně významné.
B
Článek 51
Členské státy stanoví, že informace obdržené na základě
čl. 44 odst. 2 a článku 47 a informace získané při
kontrolách na místě podle čl. 43 odst. 1 a 2 smějí být
sděleny podle článku 50 pouze s výslovným souhlasem
příslušného orgánu, který tyto informace poskytl, nebo
příslušného orgánu členského státu, v němž byla
provedena kontrola na místě.
50 Finanční trh v Evropské unii obecně
Článek 52
Tento oddíl nebrání příslušným orgánům členského státu
sdělovat informace uvedené v článcích 44 až 46
clearingovému středisku nebo obdobnému subjektu
oprávněnému vnitrostátním právem poskytovat zúčtovací
nebo vypořádací služby pro některý z jejich
vnitrostátních trhů, mají-li za to, že je nutné jim tyto
informace sdělit, aby bylo zajištěno řádné fungování
těchto orgánů v případě selhání nebo možnosti selhání
některého hospodářského subjektu. Informace obdržené v
této souvislosti podléhají profesnímu tajemství podle čl.
44 odst. 1.
Členské státy však zajistí, aby informace obdržené na
základě čl. 44 odst. 2 mohly být dále sděleny za okolností
uvedených v tomto článku výhradně s výslovným
souhlasem příslušných orgánů, které tyto informace
poskytly.
Oddíl 3
Povinnosti osob odpovědných za právní kontorlu
výročních a konsolidovaných účetních závěrek
Článek 53
1. Členské státy zajistí alespoň, že každá osoba
oprávněná ve smyslu směrnice 84/253/EHS ( 25 ) k tomu,
aby v úvěrové instituci plnila úkol uvedený v článku 51
směrnice 78/660/EHS, článku 37 směrnice 83/349/EHS
nebo článku 31 směrnice 85/611/EHS ( 26 ) anebo jiný
úkol stanovený právními předpisy, bezodkladně sdělí
příslušným orgánům každou skutečnost nebo rozhodnutí
týkající se dané úvěrové instituce, jež zjistila při plnění
svého úkolu a jež by mohly:
a) představovat zásadní porušení právních nebo správních
předpisů, které stanoví podmínky pro povolení nebo které
konkrétně upravují provozování činnosti úvěrové
instituce,
b) ovlivnit nepřetržitost fungování úvěrové instituce nebo
c) způsobit, že bude odmítnuto ověření účtů nebo k nim
bude udělen výrok s výhradou.
1. Členské státy zajistí alespoň, aby tato osoba měla
rovněž povinnost oznamovat veškeré skutečnosti nebo
rozhodnutí, jež zjistí při plnění úkolu uvedeného v
prvním pododstavci v podniku, který má úzké propojení
plynoucí ze vztahu kontroly s úvěrovou institucí, v níž
tato osoba plní svůj úkol.
2. Sdělí-li osoby oprávněné ve smyslu směrnice
84/253/EHS v dobré víře příslušným orgánům
skutečnosti nebo rozhodnutí uvedené v odstavci 1,
nepovažuje se to za porušení jakéhokoli omezení
poskytování informací, jak je stanoví smlouva nebo
právní či správní předpis, a u těchto osob nevzniká žádná
odpovědnost.
Oddíl 4
Pravomoc ukládat sankce a právo na soudní přezkum
Článek 54
Aniž jsou dotčeny postupy pro odnětí povolení a předpisy
trestního práva, stanoví členské státy, že jejich příslušné
orgány mohou při porušení právních nebo správních
předpisů v oblasti dohledu a výkonu činnosti přijmout
opatření nebo uplatnit sankce vůči úvěrovým institucím
nebo osobám odpovědným za jejich řízení s cílem
především ukončit zjištěné protiprávní jednání nebo jeho
příčiny.
M9
Členské státy zajistí, aby pro účely prvního odstavce
jejich příslušné orgány měly pravomoc ukládat nebo
uplatňovat finanční a nefinanční sankce nebo jiná
opatření. Tyto sankce nebo opatření musí být účinné,
přiměřené a odrazující.
B
Článek 55
Členské státy stanoví, že rozhodnutí týkající se úvěrové
instituce vydané na základě právních a správních
předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí lze
napadnout u soudu. Totéž platí, pokud nebylo vydáno
rozhodnutí do šesti měsíců ode dne podání žádosti o
povolení, která obsahuje veškeré údaje vyžadované podle
platných předpisů.
KAPITOLA 2
Technické nástroje obezřetnostního dohledu
Oddíl 1
Kapitál
Článek 56
Kdykoli členský stát při provádění právních předpisů
Společenství týkajících se obezřetnostního dohledu nad
činností úvěrové instituce přijme právní nebo správní
předpis, který používá termín kapitál nebo odkazuje na
pojem kapitálu, uvede tento termín nebo pojem v soulad s
definicí použitou v článcích 57 až 61 a v článcích 63 až
66.
Článek 57
S výhradou mezí stanovených v článku 66 se
nekonsolidovaný kapitál úvěrových institucí skládá z
těchto položek:
M7
a) základní kapitál ve smyslu článku 22 směrnice
86/635/EHS, pokud již byl splacen, k němuž se připočte
příslušné emisní ážio, který plně absorbuje ztráty v
běžných situacích a v případě úpadku či likvidace se řadí
za všechny ostatní pohledávky,
B
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
51
b) rezervní fondy ve smyslu článku 23 směrnice
86/635/EHS a hospodářský výsledek vzniklý v důsledku
uplatnění konečného hospodářského výsledku,
c) rezervy na všeobecná bankovní rizika ve smyslu
článku 38 směrnice 86/635/EHS,
M7
ca) nástroje jiné než uvedené v písmenu a), které
vyhovují požadavkům stanoveným v čl. 63 odst. 2 písm.
a), c), d) a e) a v článku 63a,
B
d) rezervní fondy na nové ocenění ve smyslu článku 33
směrnice 78/660/EHS,
e) úpravy ocenění ve smyslu čl. 37 odst. 2 směrnice
86/635/EHS,
f) jiné položky ve smyslu článku 63,
g) závazky členů úvěrových institucí zřízených ve formě
družstva a společné a nerozdílné závazky dlužníků
některých institucí organizovaných ve formě fondů, jak
jsou uvedeny v čl. 64 odst. 1, a
h) kumulativní prioritní akcie na dobu určitou a
podřízený dluh, jak je uvedený v čl. 64 odst. 3.
Odečtou se v souladu s článkem 66 následující položky:
i) účetní hodnota vlastních akcií v držení úvěrové
instituce,
j) nehmotná aktiva ve smyslu čl. 4 („Aktiva“) bodu 9
směrnice 86/635/EHS,
k) podstatné ztráty v běžném finančním roce,
l) účasti v jiných úvěrových a finančních institucích
přesahující 10 % jejich kapitálu,
m) podřízené pohledávky a nástroje uvedené v článku 63
a čl. 64 odst. 3, které má úvěrová instituce vůči úvěrovým
a finančním institucím, v nichž má majetkovou účast
přesahující 10 % jejich kapitálu,
n) účasti v jiných úvěrových a finančních institucích
nepřesahující 10 % jejich kapitálu, podřízené pohledávky
a nástroje uvedené v článku 63 a čl. 64 odst. 3, které má
úvěrová instituce vůči úvěrovým a finančním institucím
jiným než uvedeným v písmenech l) a m), pokud jde o
celkovou výši těchto účastí, podřízených pohledávek a
nástrojů přesahující 10 % kapitálu této úvěrové instituce
vypočítaného před odpočtem položek v písmenech l) až
p),
o) účasti ve smyslu čl. 4 odst. 10, které má úvěrová
instituce v:
i) pojišťovnách ve smyslu článku 6 směrnice 73/239/EHS
( 27 ), článku 4 směrnice 2002/83/ES ( 28 ) nebo čl. 1
písm. b) směrnice 98/78/ES ( 29 ),
ii) zajišťovnách ve smyslu čl. 1 písm. c) směrnice
98/78/ES nebo
iii) holdingových pojišťovnách ve smyslu čl. 1 písm. i)
směrnice 98/78/ES,
p) každá z následujících položek, které má úvěrová
instituce vůči subjektům vymezeným v písmenu o), v
nichž má účast:
i) nástroje uvedené v čl. 16 odst. 3 směrnice 73/239/EHS
a
ii) nástroje uvedené v čl. 27 odst. 3 směrnice 2002/83/ES,
q) u úvěrových institucí, které při výpočtu hodnoty
rizikově vážených expozic postupují podle oddílu 3
pododdílu 2, záporné hodnoty vyplývající z výpočtu
uvedeného v příloze VII části 1 bodě 36 a očekávané
ztráty vypočítané podle přílohy VII části 1 bodů 32 a 33 a
M9
r) hodnota expozice sekuritizačních pozic, které podle
této směrnice obdrží rizikovou váhu 1 250 %, a hodnota
expozice sekuritizačních pozic v obchodním portfoliu,
které by obdržely rizikovou váhu 1 250 %, pokud by byly
v neobchodním portfoliu stejných úvěrových institucí.
M7
Pro účely písmene b) členské státy povolí zařazení
prozatímního zisku nebo zisku za účetní rok do doby, než
bude přijato formální rozhodnutí, pouze tehdy, pokud
byly tyto zisky ověřeny osobami odpovědnými za audit
účetnictví, a pokud bylo příslušným orgánům uspokojivě
prokázáno, že jejich výše byla oceněna v souladu se
zásadami stanovenými ve směrnici 86/635/EHS a že v ní
nejsou zahrnuty žádné předvídatelné výdaje nebo
dividendy.
B
U úvěrové instituce, která je původcem sekuritizace, se
do položky uvedené v písmenu b) nezahrnou čisté zisky,
které vyplývají z kapitalizace budoucího příjmu ze
sekuritizovaných aktiv a představují úvěrové posílení
pozic v sekuritizaci.
Článek 58
Je-li účast v jiné úvěrové instituci, finanční instituci,
pojišťovně nebo zajišťovně nebo holdingové pojišťovně
držena dočasně za účelem operace finanční pomoci, která
má reorganizovat a zachránit tento podnik, může se
příslušný orgán odchýlit od ustanovení o odpočtu
uvedených v čl. 57 písm. l) až p).
Článek 59
Jako alternativu odpočtu položek uvedených v čl. 57
písm. o) a p) mohou členské státy povolit svým
úvěrovým institucím, aby obdobně použily metody 1, 2
nebo 3 uvedené v příloze I směrnice 2002/87/ES. Metoda
1 (účetní konsolidace) se může použít, pouze pokud si je
příslušný orgán jist úrovní integrovaného řízení a vnitřní
kontroly u podniků, které by byly zahrnuty do
52 Finanční trh v Evropské unii obecně
konsolidace. Zvolená metoda je uplatňována dlouhodobě
a konzistentně.
Článek 60
Členské státy mohou stanovit, že pro výpočet
nekonsolidovaného kapitálu nemusí úvěrové instituce
podléhající dohledu na konsolidovaném základě podle
kapitoly 4 oddílu 1 nebo doplňkovému dozoru podle
směrnice 2002/87/ES odpočítávat položky uvedené v čl.
57 písm. l) až p), které jsou drženy v úvěrových
institucích, finančních institucích, pojišťovnách nebo
zajišťovnách nebo holdingových pojišťovnách, které jsou
zahrnuty do působnosti dohledu na konsolidovaném
základě nebo doplňkového dozoru.
Toto ustanovení se vztahuje na všechna pravidla
obezřetnostního dohledu harmonizovaná předpisy
Společenství.
Článek 61
M7
Pojem kapitálu, jak je vymezen v čl. 57 písm. a) až h),
obsahuje nejvyšší možný počet položek a částek. Členské
státy mohou rozhodnout o využití těchto položek a o
odpočtu jiných položek, než které jsou uvedeny v čl. 57
písm. i) až r).
B
Položky uvedené v čl. 57 písm. a) až e) má úvěrová
instituce možnost okamžitě a neomezeně použít ke krytí
rizik nebo ztrát, jakmile se vyskytnou. Jejich výše je
očištěna o veškeré zdanění předvídatelné v době výpočtu
nebo vhodně upravena, pokud zdanění snižuje částku, do
jejíž výše lze tyto položky použít ke krytí rizik nebo ztrát.
Článek 62
Členské státy mohou podávat Komisi zprávy o pokroku
při vymezování společné definice kapitálu. Jestliže ze
zpráv vyplyne, že je třeba tento oddíl změnit, Komise
předloží Evropskému parlamentu a Radě příslušný návrh
změny do 1. ledna 2009.
Článek 63
1. Pojem kapitálu používaný členským státem může
zahrnovat jiné položky, mají-li, bez ohledu na jejich
právní nebo účetní označení, následující znaky:
a) úvěrová instituce je může volně použít ke krytí
běžných bankovních rizik v případech, kdy dosud nebyly
určeny příjmové nebo kapitálové ztráty,
b) jejich existenci zachycuje vnitřní účetnictví a
c) jejich výši stanoví vedení úvěrové instituce, ověřují ji
nezávislí auditoři, je sdělována příslušným orgánům a
podléhá jejich dohledu.
2. Jako jiné položky mohou být rovněž připuštěny
časově neomezené cenné papíry a jiné nástroje, které
splňují následující podmínky:
a) nesmějí být splatné z podnětu držitele nebo bez
předchozího souhlasu příslušného orgánu,
b) dohoda, na jejímž základě dluh vznikl, stanoví, že
úvěrová instituce má možnost odložit splácení úroku z
tohoto dluhu,
c) pohledávka věřitele vůči úvěrové instituci je plně
podřízena pohledávkám všech nepodřízených věřitelů,
d) doklady, jimiž se řídí vydávání cenných papírů,
stanoví dluh a nezaplacený úrok v takové výši, aby kryly
ztráty, přičemž úvěrová instituce může pokračovat ve své
činnosti, a
e) přihlédne se pouze ke skutečně splaceným částkám.
2. K těmto cenným papírům a jiným nástrojům lze také
přiřadit kumulativní prioritní akcie jiné než uvedené v čl.
57 písm. h).
M7
2. Nástroje uvedené v čl. 57 písm. ca) musí vyhovovat
požadavkům stanoveným v písmenech a), c), d) a e)
tohoto článku.
B
3. U úvěrových institucí, které při výpočtu hodnoty
rizikově vážené expozice postupují podle oddílu 3
pododdílu 2, lze přijmout jako jiné položky kladné
hodnoty vyplývající z výpočtu provedeného podle
přílohy VII části 1 bodu 36, a to až do výše 0,6 % hodnot
rizikově vážené expozice vypočítaných podle pododdílu
2. U těchto úvěrových institucí se úpravy ocenění a
rezervy zahrnuté do výpočtu podle přílohy VII části 1
bodu 36 a úpravy ocenění a rezervy pro expozice podle čl.
57 písm. e) mohou do kapitálu zahrnout pouze v souladu
s tímto odstavcem. Pro tyto účely se do hodnot rizikově
vážené expozice nezahrnou hodnoty vypočítané pro
sekuritizační pozice s rizikovou vahou 1 250 %.
M7
Článek 63a
1. Nástroje uvedené v čl. 57 písm. ca) musí vyhovovat
požadavkům stanoveným v odstavcích 2 až 5 tohoto
článku.
2. Nástroje jsou časově neomezené nebo jejich původní
doba splatnosti je nejméně 30 let. Uvedené nástroje
mohou zahrnovat jednu nebo více kupních opcí dle
vlastního uvážení emitenta, nesmí však být splaceny
dříve než pět let po datu emise. Pokud ustanovení, jimiž
se řídí časově neomezené nástroje, stanoví přiměřenou
pobídku úvěrové instituci ke splacení dle rozhodnutí
příslušných orgánů, pak k takové pobídce nedojde během
deseti let od data emise. Ustanovení, kterými se řídí
časově omezené nástroje, nesmí umožňovat žádné jiné
pobídky ke splacení než ke dni splatnosti.
2. Časově omezené a neomezené nástroje mohou být
vypovězeny nebo splaceny jen s předchozím souhlasem
příslušných orgánů. Příslušné orgány mohou udělit
povolení za podmínky, že žádost o povolení je podána z
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
53
podnětu úvěrové instituce a není nepřiměřeně dotčena
finanční situace nebo platební schopnost úvěrové
instituce. Příslušné orgány mohou požadovat, aby
instituce nahradily nástroj položkami stejné nebo lepší
kvality uvedenými v čl. 57 písm. a) nebo ca).
2. Příslušné orgány vyžadují pozastavení splácení časově
omezených nástrojů, pokud úvěrová instituce nesplní
kapitálové požadavky stanovené v článku 75, a mohou
vyžadovat takové pozastavení i v jiné době na základě
finanční situace a platební schopnosti úvěrových institucí.
2. Příslušný orgán může kdykoli udělit povolení k
předčasnému splacení časově omezených i neomezených
nástrojů v případě, že nastala změna použitelného
daňového zacházení nebo regulační klasifikace těchto
nástrojů, kterou nebylo možno předvídat v den emise.
3. Ustanovení, jimiž se nástroj řídí, umožní úvěrové
instituci v případě nutnosti zrušit výplatu úroků nebo
dividend na nekumulativním základě po neomezenou
dobu.
3. Úvěrová instituce však takové platby zruší, nesplňujeli
kapitálové požadavky stanovené v článku 75.
3. Příslušné orgány mohou požadovat zrušení takových
plateb v závislosti na finanční situaci a platební
schopnosti úvěrové instituce. Jakékoli takové zrušení se
nedotýká práva úvěrové instituce nahradit výplatu úroků
nebo dividend platbou ve formě nástroje uvedeného v čl.
57 písm. a) za podmínky, že každý takový mechanismus
umožní úvěrové instituci zachování finančních zdrojů.
Taková náhrada se může řídit zvláštními podmínkami,
které stanoví příslušné orgány.
M10
4. Ustanovení, jimiž se nástroj řídí, stanoví jistinu,
nezaplacený úrok nebo dividendu tak, aby absorbovaly
ztráty a nebránily rekapitalizaci úvěrové instituce
prostřednictvím vhodných mechanismů, vypracovaných
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
bankovnictví) podle odstavce 6.
M7
5. V případě úpadku nebo likvidace úvěrové instituce se
nástroje řadí za položky uvedené v čl. 63 odst. 2.
M10
6. Za účelem zajištění důsledné harmonizace a
sbližování postupů dohledu vypracuje Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy
regulačních technických norem pro požadavky vztahující
se na nástroje uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží tyto návrhy regulačních
technických norem Komisi do 1. ledna 2014. Na Komisi
je přenesena pravomoc přijímat regulační technické
normy uvedené v předchozím pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.
6. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) rovněž vydá obecné pokyny týkající se
nástrojů uvedených v čl. 57 prvním pododstavci písm. a).
6. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) sleduje uplatňování těchto obecných
pokynů.
B
Článek 64
1. Závazky členů úvěrových institucí zřízených ve formě
družstva, uvedené v čl. 57 písm. g), představují
nesplacený kapitál těchto družstev spolu s právními
závazky členů těchto družstev provést další nevratné
platby, pokud úvěrová instituce utrpí ztrátu; v tomto
případě jsou tyto platby bezodkladně vymahatelné.
1. Se společnými a nerozdílnými závazky dlužníků v
případě úvěrových institucí organizovaných jako fondy
bude zacházeno stejně jako s předchozími položkami.
1. Všechny tyto položky lze zahrnout do kapitálu, pokud
jsou podle vnitrostátních právních předpisů považovány
za kapitál institucí tohoto typu.
2. Členské státy nezahrnou do kapitálu veřejných
úvěrových institucí záruky, které těmto institucím
vystavily samy nebo jejich orgány.
3. Členské státy nebo příslušné orgány mohou zahrnout
do kapitálu kumulativní prioritní akcie na dobu určitou
uvedené v čl. 57 písm. h) a podřízený dluh uvedený
tamtéž, jsou-li zde závazné dohody, na jejichž základě se
pohledávky z nich řadí v případě konkursu nebo
likvidace úvěrové instituce za pohledávky všech
ostatních věřitelů a nebudou uhrazeny, dokud nejsou
uhrazeny všechny ostatní v té době neuhrazené dluhy.
3. Podřízený dluh musí splnit tyto dodatečné podmínky:
a) lze přihlédnout pouze ke skutečně splacené částce,
b) má původní dobu splatnosti nejméně pět let, po níž
může být splacen,
c) rozsah, v němž může být zahrnut do kapitálu, je
postupně zmenšován v průběhu nejméně posledních pěti
let přede dnem splatnosti a
d) dohoda o úvěru neobsahuje žádné ustanovení stanovící,
že se za určitých okolností jiných než likvidace úvěrové
instituce stane úvěr splatným před stanoveným dnem
splatnosti.
3. Pro účely druhého pododstavce písm. b), není-li
splatnost dluhu stanovena, je splatný pouze na základě
pětileté výpovědi, pokud nepřestane být považován za
kapitál nebo pokud není pro předčasné splacení výslovně
vyžadován souhlas příslušných orgánů. Příslušné orgány
mohou povolit předčasné splacení dluhu za podmínky, že
žádost o povolení je podána z podnětu dlužníka a není
tím dotčena platební schopnost úvěrové instituce;
4. Úvěrové instituce do svého kapitálu nezahrnou ani
oceňovací rozdíly ze změn reálné hodnoty spojené se
zisky nebo ztrátami ze zajištění peněžních toků
finančních nástrojů oceněných zůstatkovou cenou, ani
zisky nebo ztráty ze svých závazků oceněných reálnou
54 Finanční trh v Evropské unii obecně
hodnotou, které jsou způsobeny změnami vlastního
úvěrového ocenění úvěrové instituce.
M9
5. Úvěrové instituce při výpočtu hodnoty kapitálu
uplatňují požadavky části B přílohy VII směrnice
2006/49/ES na veškerá svá aktiva oceňovaná reálnou
hodnotou a od součtu položek v čl. 57 písm. a) až ca)
minus i) až k) odečtou hodnotu jakékoli další nezbytné
úpravy ocenění. Evropský výbor orgánů bankovního
dohledu stanoví pokyny týkající se podrobností
uplatňování tohoto ustanovení.
B
Článek 65
1. Má-li být výpočet proveden na konsolidovaném
základě, použijí se konsolidované částky položek
uvedené v článku 57 v souladu s pravidly stanovenými v
kapitole 4 oddíle 1. Mimoto lze do konsolidovaných
rezervních fondů za účelem výpočtu kapitálu zařadit
následující položky, jsou-li kreditními položkami
(„pasivními“):
M7
a) veškeré menšinové podíly ve smyslu článku 21
směrnice 83/349/EHS v případech, kde je použito metody
plné konsolidace. Veškeré nástroje uvedené v čl. 57 písm.
ca), na jejichž základě vzniknou menšinové podíly, musí
splňovat požadavky čl. 63 odst. 2 písm. a), c), d) a e) a
článků 63a a 66,
B
b) rozdíl po první konsolidaci ve smyslu článků 19, 30 a
31 směrnice 83/349/EHS,
c) kurzové rozdíly zahrnuté do konsolidovaných
rezervních fondů v souladu s čl. 39 odst. 6 směrnice
86/635/EHS a
d) veškeré rozdíly plynoucí ze zachycení některých účastí
v souladu s metodou předepsanou v článku 33 směrnice
83/349/EHS.
2. Jsou-li položky uvedené v odst. 1 písm. a) až d)
debetními položkami („aktivními“), při výpočtu
konsolidovaného kapitálu se odečtou.
Článek 66
M7
1. Na položky uvedené v čl. 57 písm. d) až h) se vztahují
tato omezení:
a) součet položek uvedených v čl. 57 písm. d) až h) nesmí
přesáhnout maximum rovné 100 % položek v písmenech
a) až ca) minus i), j) a k) uvedeného článku a
b) součet položek uvedených v čl. 57 písm. g) až h)
nesmí přesáhnout maximum rovné 50 % položek v
písmenech a) až ca) minus i), j) a k) uvedeného článku.
1a. Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku se na součet
položek v čl. 57 písm. ca) vztahují tato omezení:
a) nástroje, které musí být převedeny v naléhavých
situacích a které mohou být kdykoli převedeny z podnětu
příslušného orgánu na základě finanční situace a platební
schopnosti emitenta na položky uvedené v čl. 57 písm. a)
v předem stanoveném rozsahu, v součtu nesmí
přesáhnout maximum 50 % položek v čl. 57 písm. a) až
ca) minus i), j) a k) uvedeného článku;
b) v rámci omezení uvedeného v písmenu a) tohoto
odstavce všechny ostatní nástroje nesmí přesáhnout
maximum 35 % položek v čl. 57 písm. a) až ca) minus i),
j) a k) uvedeného článku;
c) v rámci omezení uvedených v písmenech a) a b) tohoto
odstavce časově omezené nástroje a nástroje, jejichž
ustanovení stanoví úvěrové instituci pobídku ke splacení,
nesmí přesáhnout maximum 15 % položek v čl. 57 písm.
a) až ca) minus i), j) a k) uvedeného článku;
d) hodnoty položek přesahujících limity stanovené v
písmenech a), b) a c) se musí řídit omezením stanoveným
v odstavci 1 tohoto článku.
M9
2. Polovina součtu položek v čl. 57 písm. l) až r) se
odečte od součtu položek v písmenech a) až ca) minus i)
až k) uvedeného článku a zpoloviny od součtu položek v
písmenech d) až h) uvedeného článku při použití omezení
podle odstavce 1 tohoto článku. Jestliže polovina součtu
položek v čl. 57 písm. l) až r) převyšuje součet položek v
čl. 57 písm. d) až h), odečte se tento rozdíl od součtu
položek v písmenech a) až ca) minus i) až k) uvedeného
článku.
Položky v čl. 57 písm. r) se neodečítají, pokud byly
zahrnuty do výpočtu hodnot rizikově vážené expozice pro
účely článku 75, jak je uvedeno v této směrnici, nebo do
výpočtu kapitálových požadavků, jak je uvedeno v
příloze I nebo V směrnice 2006/49/ES.
B
3. Pro účely oddílů 5 a 6 se tento oddíl vykládá bez
položek uvedených v čl. 57 písm. q) a r) a čl. 63 odst. 3.
M7
4. Příslušné orgány mohou povolit úvěrovým institucím,
aby v naléhavých situacích přechodně překročily
omezení stanovená v odstavcích 1 a 1a.
B
Článek 67
Dodržování podmínek stanovených v tomto oddíle musí
být prokázáno ke spokojenosti příslušných orgánů.
Oddíl 2
Opatření ke krytí rizik
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
55
Pododdíl 1
Úroveň použití
Článek 68
1. Úvěrové instituce plní povinnosti stanovené v článcích
22 a 75 a v oddílu 5 na individuálním základě.
2. Každá úvěrová instituce, která není ani dceřiným
podnikem v členském státě, v němž je povolena a kde je
nad ní vykonáván dohled, ani mateřským podnikem, a
každá úvěrová instituce, která není zahrnuta do
konsolidace podle článku 73, plní povinnosti stanovené v
článcích 120 a 123 na individuálním základě.
3. Každá úvěrová instituce, která není ani mateřským,
ani dceřiným podnikem, a každá úvěrová instituce, která
není zahrnuta do konsolidace podle článku 73, plní
povinnosti stanovené v kapitole 5 na individuálním
základě.
Článek 69
1. Členské státy se mohou rozhodnout, že nepoužijí čl.
68 odst. 1 na žádný dceřiný podnik úvěrové instituce,
pokud dceřiný podnik i úvěrová instituce podléhají
povolení a dohledu dotyčného členského státu a dceřiný
podnik je zahrnut do dohledu na konsolidovaném základě
nad úvěrovou institucí, která je jeho mateřským
podnikem, a pokud jsou splněny všechny následující
podmínky, aby bylo zajištěno přiměřené rozdělení
kapitálu mezi mateřský podnik a dceřiné podniky:
a) neexistuje ani se nepředpokládá žádná závažná věcná
nebo právní překážka bránící okamžitému převodu
kapitálu nebo splacení závazků mateřským podnikem;
b) mateřský podnik buď splní podmínky příslušného
orgánu s ohledem na obezřetné řízení dceřiného podniku
a prohlásí se souhlasem příslušného orgánu, že se
zaručuje za závazky přijaté dceřiným podnikem, nebo
mají rizika v dceřiném podniku zanedbatelný význam;
c) postupy hodnocení rizika, měření rizika a kontroly
používané v mateřském podniku se vztahují i na dceřiný
podnik a
d) mateřský podnik drží více než 50 % hlasovacích práv
plynoucích z podílu na kapitálu dceřiného podniku nebo
má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů řídícího
orgánu dceřiného podniku popsaného v článku 11.
M11
2. Členské státy mohou využít možnost uvedenou v
odstavci 1, jestliže je mateřským podnikem finanční
holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová
společnost usazená ve stejném členském státě jako
úvěrová instituce za předpokladu, že podléhá stejnému
dohledu jako úvěrové instituce, zejména normám
stanoveným v čl. 71 odst. 1.
B
3. Členské státy se mohou rozhodnout, že neuplatní čl.
68 odst. 1 na mateřskou úvěrovou instituci v členském
státě, kde tato úvěrová instituce podléhá schválení a
dohledu dotyčného členského státu a je zahrnuta do
dohledu na konsolidovaném základě, přičemž jsou
splněny všechny následující podmínky s cílem zajistit,
aby byl kapitál rovnoměrně rozdělen mezi mateřský
podnik a dceřiné podniky:
a) neexistují ani se nepředpokládají žádné závažné věcné
nebo právní překážky bránící okamžitému převodu
kapitálu nebo splacení závazků mateřské úvěrové
instituci v některém z členských států; a
b) postupy hodnocení rizika, měření rizika a kontroly
vztahující se na konsolidovaný dohled zahrnují i
mateřskou úvěrovou instituci v některém z členských
států.
3. Příslušný orgán, který využívá tento odstavec,
informuje příslušné orgány všech ostatních členských
států.
4. Aniž jsou dotčeny obecné aspekty článku 144,
zveřejní příslušné orgány v členských státech, které
využívají možnosti stanovené v odstavci 3, způsobem
uvedeným v článku 144:
a) kritéria, která uplatňují k určení toho, zda existují nebo
se předpokládají závažné věcné nebo právní překážky
bránící okamžitému převod kapitálu nebo splacení
závazků;
b) počet mateřských úvěrových institucí, které využívají
možnosti stanovené v odstavci 3, a počet mateřských
úvěrových institucí, které zahrnují dceřiné podniky ve
třetí zemi; a
c) souhrnně za členský stát:
i) celkovou výši kapitálu na konsolidovaném základě
mateřských úvěrových institucí v daném členském státě
využívajícím možnosti stanovené v odstavci 3, který je
držen v dceřiných podnicích ve třetí zemi;
ii) procentuální podíl na celkovém kapitálu na
konsolidovaném základě mateřských úvěrových institucí
v daném členském státě využívajícím možnosti stanovené
v odstavci 3, který je držen v dceřiných podnicích ve třetí
zemi; a
iii) procentuální podíl na celkovém minimálním kapitálu
požadovaném podle článku 75 na konsolidovaném
základě mateřských úvěrových institucí v daném
členském státě, využívajícím možnosti stanovené v
odstavci 3, který je držen v dceřiných podnicích ve třetí
zemi.
Článek 70
1. V souladu s odstavci 2 až 4 tohoto článku mohou
příslušné orgány v konkrétních případech povolit, aby
mateřské úvěrové instituce zahrnuly do výpočtu svých
požadavků podle čl. 68 odst. 1 dceřiné podniky, které
splňují podmínky stanovené v čl. 69 odst. 1 písm. c) a d)
a jejichž významné expozice nebo významné závazky se
vztahují k dané mateřské úvěrové instituci.
56 Finanční trh v Evropské unii obecně
2. Úpravy podle odstavce 1 jsou přípustné pouze tehdy,
pokud mateřská úvěrová instituce plně doloží příslušným
orgánům okolnosti a opatření včetně právních opatření,
na jejichž základě neexistuje ani se nepředpokládá žádná
závažná věcná nebo právní překážka bránící okamžitému
převodu kapitálu nebo splacení splatných závazků
dceřiným podnikem mateřskému podniku.
3. Využije-li příslušný orgán možnosti stanovené v
odstavci 1, musí pravidelně, nejméně jednou ročně,
informovat příslušné orgány ostatních členských států o
použití odstavce 1 a okolnostech a opatřeních ve smyslu
odstavce 2. Nachází-li se dceřiný podnik ve třetí zemi,
musí příslušné orgány informovat stejným způsobem také
příslušné orgány této třetí země.
4. Aniž jsou dotčeny obecné aspekty článku 144 zveřejní
příslušné orgány, které využívají možnosti stanovené v
odstavci 1, způsobem stanoveným v článku 144 tyto
informace:
a) kritéria, která uplatňují k určení toho, zda neexistují
nebo se nepředpokládají žádné závažné věcné nebo
právní překážky bránící okamžitému převod kapitálu
nebo splacení závazků;
b) počet mateřských úvěrových institucí, které využívají
možnosti stanovené v odstavci 1, a počet mateřských
úvěrových institucí, které zahrnují dceřiné podniky ve
třetí zemi; a
c) souhrnně za členský stát:
i) celkovou výši kapitálu mateřských úvěrových institucí
využívajících možnosti stanovené v odstavci 1, který je
držen v dceřiných podnicích ve třetí zemi;
ii) procentuální podíl na celkovém kapitálu mateřských
úvěrových institucí využívajících možnosti stanovené v
odstavci 1, který je držen v dceřiných podnicích ve třetí
zemi; a
iii) procentuální podíl na celkovém minimálním kapitálu
požadovaném podle článku 75 mateřských úvěrových
institucí využívajících možnosti stanovené v odstavci 1,
který je držen v dceřiných podnicích ve třetí zemi.
Článek 71
1. Aniž jsou dotčeny články 68 až 70, mateřské úvěrové
instituce v členském státě plní v rozsahu a způsobem
uvedeným v článku 133 povinnosti stanovené v článcích
75, 120, 123 a v oddíle 5 na základě své konsolidované
finanční situace.
M11
2. Aniž jsou dotčeny články 68, 69 a 70, úvěrové
instituce kontrolované mateřskou finanční holdingovou
společností v členském státě nebo mateřskou smíšenou
finanční holdingovou společností v členském státě plní v
rozsahu a způsobem uvedeným v článku 133 povinnosti
stanovené v článcích 75, 120, 123 a v oddíle 5 na základě
konsolidované finanční situace dané finanční holdingové
společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti.
V případě, že mateřská finanční holdingová společnost v
členském státě nebo mateřská smíšená finanční
holdingová společnost v členském státě kontroluje více
než jednu úvěrovou instituci, použije se první
pododstavec pouze na úvěrovou instituci, na niž se
vztahuje dohled na konsolidovaném základě podle článků
125 a 126.
B
Článek 72
1. Mateřské úvěrové instituce v EU plní povinnosti
stanovené v kapitole 5 na základě své konsolidované
finanční situace.
1. Významné dceřiné podniky mateřských úvěrových
institucí v EU zveřejní informace uvedené v příloze XII
části 1 bodě 5 na individuálním nebo subkonsolidovaném
základě.
M11
2. Úvěrové instituce kontrolované mateřskou finanční
holdingovou společností v EU nebo mateřskou smíšenou
finanční holdingovou společností v EU plní povinnosti
stanovené v kapitole 5 na základě konsolidované finanční
situace dané finanční holdingové společnosti nebo
smíšené finanční holdingové společnosti.
Významné dceřiné podniky mateřských finančních
holdingových společností v EU nebo mateřských
smíšených finančních holdingových společností v EU
zveřejní informace uvedené v části 1 bodě 5 přílohy XII
na individuálním nebo subkonsolidovaném základě.
B
3. Příslušné orgány, které odpovídají za výkon dohledu
na konsolidovaném základě podle článků 125 a 126,
mohou rozhodnout, že odstavce 1 a 2 zcela nebo částečně
nepoužijí na úvěrové instituce, které jsou zahrnuty do
srovnatelného zveřejnění, které provádí na
konsolidovaném základě mateřský podnik usazený ve
třetí zemi.
M11
Článek 72a
1. Vztahují-li se na smíšenou finanční holdingovou
společnost rovnocenná ustanovení této směrnice i
směrnice 2002/87/ES, zejména pokud jde o dohled
založený na riziku, může orgán vykonávající dohled na
konsolidovaném základě po konzultaci s ostatními
příslušnými orgány odpovědnými za dohled nad
dceřinými podniky rozhodnout, že na tuto smíšenou
finanční holdingovou společnost použije pouze příslušná
ustanovení směrnice 2002/87/ES.
2. Vztahují-li se na smíšenou finanční holdingovou
společnost rovnocenná ustanovení této směrnice i
směrnice 2009/138/ES, zejména pokud jde o dohled
založený na riziku, může orgán vykonávající dohled na
konsolidovaném základě po dohodě s orgánem dohledu
nad skupinou v pojišťovacím sektoru rozhodnout, že na
tuto smíšenou finanční holdingovou společnost použije
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
57
pouze ustanovení směrnice vztahující se na
nejvýznamnější finanční sektor určený v souladu s čl. 3
odst. 2 směrnice 2002/87/ES.
3. Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě informuje o rozhodnutích přijatých podle
odstavců 1 a 2 Evropský orgán pro bankovnictví a
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění)
zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1094/2010 ( 30 ). Evropský orgán pro bankovnictví,
Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) zřízený nařízením
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ( 31 )
vypracují prostřednictvím Společného výboru
evropských orgánů dohledu (dále jen „Společný výbor“)
pokyny pro sbližování postupů dohledu a vypracují návrh
regulačních technických norem, který předloží Komisi do
tří let od přijetí uvedených pokynů.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci v
souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010,
nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
Článek 73
1. Členské státy nebo příslušné orgány příslušné k
dohledu na konsolidovaném základě podle článků 125 a
126 mohou v následujících případech rozhodnout, že
úvěrová instituce, finanční instituce nebo podnik
pomocných služeb, které jsou dceřiným podnikem nebo v
nichž drží jiná osoba účast, nemusí být zahrnuty v
konsolidaci:
a) pokud se dotčený podnik nachází ve třetí zemi, kde
jsou právní překážky pro předávání nezbytných informací;
b) pokud má podle názoru příslušných orgánů dotčený
podnik zanedbatelný význam vzhledem k cílům dohledu
nad úvěrovými institucemi, a v každém případě tehdy, jeli
bilanční suma dotčeného podniku nižší než menší z
následujících částek:
i) 10 milionů EUR nebo
ii) 1 % bilanční sumy mateřského podniku nebo podniku,
který v něm drží účast,
c) pokud by podle názoru orgánů příslušných k dohledu
na konsolidovaném základě byla konsolidace finanční
situace dotyčného podniku nevhodná nebo zavádějící
vzhledem k cílům dohledu nad úvěrovými institucemi.
Pokud však v případech podle prvního pododstavce písm.
b) splňuje kritéria uvedená v daném písmenu více
podniků, zahrnou se do konsolidace, nemají-li v úhrnu
zanedbatelný význam vzhledem k uvedeným cílům.
M11
2. Příslušné orgány vyžadují, aby dceřiné úvěrové
instituce uplatňovaly požadavky stanovené v článcích 75,
120 a 123 a v oddíle 5 této směrnice na
subkonsolidovaném základě, jestliže tyto úvěrové
instituce nebo jejich mateřský podnik v případě, že jím je
finanční holdingová společnost nebo smíšená finanční
holdingová společnost, mají v třetí zemi dceřiný podnik
ve formě úvěrové instituce, finanční instituce nebo
společnosti spravující aktiva ve smyslu čl. 2 bodu 5
směrnice 2002/87/ES nebo v podniku s takovou formou
drží účast.
B
3. Příslušné orgány vyžadují, aby mateřské a dceřiné
podniky, na něž se vztahuje tato směrnice, plnily
povinnosti stanovené v článku 22 na konsolidovaném
nebo sub-konsolidovaném základě, aby zajistily, že jejich
uspořádání, postupy a mechanismy jsou konzistentní a
řádně integrované a že je možné získat veškeré údaje a
informace, které mají význam pro účely dohledu.
Pododdíl 2
M7
Požadavky na výpočet kapitálu a podávání zpráv
B
Článek 74
1. Není-li stanoveno jinak, provádí se oceňování aktiv a
podrozvahových položek v souladu s účetním rámcem,
kterému úvěrová instituce podléhá podle nařízení (ES) č.
1606/2002 a směrnice 86/635/EHS.
2. Bez ohledu na požadavky článků 68 až 72 se výpočty,
jimiž se ověřuje, zda úvěrové instituce plní požadavky
stanovené v článku 75, provádí nejméně dvakrát ročně.
M10
2. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
této směrnice uplatní příslušné orgány od 31. prosince
2012 pro sdělování těchto výpočtů úvěrovými institucemi
jednotný formát, jednotnou četnost a jednotné lhůty
podávání zpráv. Za účelem zajištění jednotných
podmínek uplatňování této směrnice, vypracuje Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy
prováděcích technických norem pro zavedení jednotného
formátu (se souvisejícími specifikacemi), jednotné
četnosti a jednotné lhůty podávání zpráv v rámci
Evropské unie před 1. lednem 2012. Formáty podávání
zpráv musí být přiměřené povaze, rozsahu a
komplexnosti činností úvěrových institucí.
2. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
této směrnice vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) rovněž návrhy
prováděcích technických norem, pokud jde o řešení v
oblasti informačních technologií, která mají být u tohoto
podávání zpráv použita.
2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve druhém a třetím pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.
B
58 Finanční trh v Evropské unii obecně
2. Úvěrové instituce sdělí příslušným orgánům výsledky
a jakékoli požadované dílčí údaje.
Pododdíl 3
Minimální úroveň kapitálu
Článek 75
Aniž je dotčen článek 136, členské státy vyžadují, aby
úvěrové instituce měly kapitál, který je vždy vyšší než
součet následujících kapitálových požadavků nebo se mu
rovná:
a) pro úvěrové riziko a riziko rozmělnění vyplývající z
veškeré jejich podnikatelské činnosti s výjimkou činnosti
související s jejich obchodním portfoliem a nelikvidních
aktiv, pokud jsou tato aktiva odečtena od kapitálu podle
čl. 13 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/49/ES 8 % jejich
celkové hodnoty rizikově vážené expozice vypočítané
podle oddílu 3;
M9
b) v případě činnosti související s jejich obchodním
portfoliem, pro poziční riziko a riziko protistrany a v
rozsahu, v němž je povoleno překročení limitů
stanovených v článcích 111 až 117, pro velké
angažovanosti překračující takové limity, kapitálové
požadavky vypočítané podle článku 18 a článků 28 až 32
směrnice 2006/49/ES;
c) pro devizové riziko, vypořádací riziko a komoditní
riziko vyplývající z veškeré jejich podnikatelské činnosti
kapitálové požadavky vypočítané podle článku 18
směrnice 2006/49/ES;
B
d) pro operační riziko vyplývající z veškeré jejich
podnikatelské činnosti kapitálové požadavky vypočítané
podle oddílu 4.
Oddíl 3
Minimální kapitálové požadavky pro krytí úvěrového
rizika
Článek 76
Úvěrové instituce použijí pro výpočet hodnot rizikově
vážené expozice pro účely čl. 75 písm. a) buď
standardizovaný přístup stanovený v článcích 78 až 83,
nebo, je-li to povoleno příslušnými orgány v souladu s
článkem 84, přístup založený na interním ratingu
stanovený v článcích 84 až 89.
Článek 77
„Expozicí“ se pro účely tohoto oddílu rozumí aktivum
nebo podrozvahová položka.
Pododdíl 1
Standardizovaný přístup
Článek 78
1. S výhradou odstavce 2 se hodnotou expozice položky
aktiv rozumí její rozvahová hodnota a hodnotou expozice
podrozvahové položky uvedené v příloze II se rozumí
dále uvedené procento z její hodnoty: 100 % u položky s
vysokým rizikem, 50 % u položky se středním rizikem,
20 % u položky se středně nízkým rizikem, a 0 % u
položky s nízkým rizikem. Podrozvahové položky podle
první věty tohoto odstavce se přiřadí ke kategoriím rizika,
jak je uvedeno v příloze II. U úvěrové instituce
používající komplexní metodu finančního kolaterálu
podle přílohy VIII části 3 se v případě, kdy má expozice
formu cenných papírů nebo komodit prodaných,
uložených nebo půjčených v rámci repo obchodu nebo v
rámci půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit,
hodnota expozice zvýší o koeficient volatility
odpovídající těmto cenným papírům nebo komoditám,
jak je stanoveno v příloze VIII části 3 bodech 34 až 59.
2. Hodnota expozice derivátových nástrojů uvedených v
příloze IV se určí podle přílohy III se zohledněním
dopadů smluv o novaci a ostatních dohod o započtení pro
účely těchto metod v souladu s přílohou III. Hodnota
expozice repo obchodů, půjček či výpůjček cenných
papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání
a maržových obchodů se může určit buď v souladu s
přílohou III, nebo s přílohou VIII.
3. Pokud se k expozici vztahuje majetkové zajištění
úvěrového rizika, může být hodnota expozice této
položky upravena v souladu s pododdílem 3.
4. Odchylně od odstavce 2 se zbývající hodnota expozice
u expozic úvěrového rizika, jak ji určí příslušné orgány,
stanoví vůči centrální protistraně v souladu s přílohou III
částí 2 bodem 6 za předpokladu, že expozice úvěrového
rizika centrální protistrany ze sjednaných smluv jsou vůči
všem ostatním účastníkům plně zajištěny na denním
základě.
Článek 79
1. Každá expozice se zařadí do jedné z následujících
kategorií expozice:
a) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči
centrálním vládám nebo centrálním bankám,
b) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči
orgánům regionální nebo místní správy,
c) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči
správním orgánům a nekomerčním podnikům,
d) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči
mezinárodním rozvojovým bankám,
e) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči
mezinárodním organizacím,
f) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči
institucím,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
59
g) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči
podnikům,
h) retailové pohledávky nebo podmíněné retailové
pohledávky,
i) pohledávky nebo podmíněné pohledávky zajištěné
nemovitostmi,
j) položky po splatnosti,
k) položky náležející do regulativních vysoce rizikových
kategorií,
l) pohledávky ve formě krytých dluhopisů,
m) sekuritizační pozice,
n) krátkodobé pohledávky vůči institucím a podnikům,
o) pohledávky ve formě podílů v podnicích kolektivního
investování nebo
p) ostatní položky.
2. Expozice je způsobilá k zařazení do kategorie
retailových expozic uvedené v odst. 1 písm. h), jestliže
splňuje následující podmínky:
a) jedná se buď o expozici vůči jednotlivci nebo
jednotlivcům, nebo o expozici vůči malým či středně
velkým subjektům,
b) expozice je jednou z velkého počtu expozic s takovými
podobnými vlastnostmi, že se podstatně sníží rizika
spojená s takovým půjčováním, a
c) celková částka, kterou dlužník nebo ekonomicky spjatá
skupina dlužníků dluží úvěrové instituci a mateřským
podnikům a jejich dceřiným podnikům, včetně jakékoli
expozice po splatnosti, ale s výjimkou pohledávek nebo
podmíněných pohledávek zajištěných obytnými
nemovitostmi, nepřekročí, podle informací, které má
úvěrová instituce k dispozici, 1 milion EUR. Úvěrová
instituce učiní vhodné kroky k získání takových
informací.
2. Cenné papíry nejsou způsobilé k zařazení do kategorie
retailových expozic.
3. Do kategorie retailových expozic lze zařadit
současnou hodnotu retailové minimální leasingové
splátky.
Článek 80
1. Pro výpočet hodnot rizikově vážené expozice se na
všechny expozice, pokud nejsou odečítány z kapitálu,
použijí rizikové váhy v souladu s přílohou VI částí 1.
Použití rizikových vah vychází z kategorie expozice, do
níž je expozice zařazena, a v míře, která je stanovena v
příloze VI části 1, z její úvěrové kvality. Úvěrovou
kvalitu lze vymezit odkazem na úvěrové hodnocení
externí ratingové agentury v souladu s články 81 až 83
nebo na úvěrové hodnocení exportních úvěrových
agentur, jak je popsáno v příloze VI části 1.
2. Pro účely použití rizikové váhy podle odstavce 1 se
hodnota expozice vynásobí rizikovou vahou
specifikovanou nebo určenou v souladu s tímto
pododdílem.
3. Pro účely výpočtu hodnot rizikově vážené expozice u
expozic vůči institucím členské státy rozhodnou, zda
přijmou metodu založenou na úvěrové kvalitě centrální
vlády státu, v němž má instituce své sídlo, nebo metodu
založenou na úvěrové kvalitě instituce protistrany v
souladu s přílohou VI.
4. Bez ohledu na odstavec 1 lze v případě, kdy se k
expozici váže úvěrové zajištění, upravit rizikovou váhu,
která se na takovou položku vztahuje, v souladu s
pododdílem 3.
5. Hodnoty rizikově vážené expozice pro sekuritizované
expozice se stanoví podle pododdílu 4.
6. Není-li v tomto pododdíle stanoveno jinak, přidělí se
expozicím pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážené
expozice riziková váha 100 %.
7. S výjimkou expozic, které dávají vzniknout závazkům
ve formě položek uvedených v čl. 57 písm. a) až h),
mohou příslušné orgány osvobodit od plnění požadavků
uvedených v odstavci 1 tohoto článku expozice úvěrové
instituce vůči protistraně, která je jejím mateřským
podnikem, dceřiným podnikem nebo dceřiným podnikem
jejího mateřského podniku nebo podnikem propojeným s
ní vztahem ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS,
jsou-li splněny následující podmínky:
M11
a) protistranou je instituce nebo finanční holdingová
společnost, smíšená finanční holdingová společnost,
finanční instituce, společnost spravující aktiva nebo
podnik pomocných služeb, na něž se vztahují
odpovídající obezřetnostní požadavky,
B
b) protistrana je zahrnuta do stejné konsolidace jako
úvěrová instituce, a to na plném základě,
c) protistrana podléhá stejnému hodnocení rizik, měření
rizik a stejným kontrolním postupům jako úvěrová
instituce,
d) protistrana je usazena ve stejném členském státě jako
úvěrová instituce a
e) v současné době neexistují ani do budoucna se
nepředpokládají žádné závažné věcné nebo právní
překážky bránící okamžitému převodu kapitálu nebo
splácení závazků protistrany úvěrové instituci.
7. V takovém případě se přidělí riziková váha 0 %.
8. S výjimkou expozic, které dávají vzniknout závazkům
v podobě položek uvedených v čl. 57 písm. a) až h),
mohou příslušné orgány osvobodit od požadavků
odstavce 1 tohoto článku expozice těch protistran, jež
spadají pod stejný institucionální systém ochrany jako
60 Finanční trh v Evropské unii obecně
půjčující úvěrová instituce, pokud splňují následující
podmínky:
a) požadavky stanovené v odst. 7 písm. a), d) a e);
b) úvěrová instituce a protistrana učinily smluvní nebo
právními předpisy stanovenou dohodu o závazku, která
tyto instituce chrání, a zejména zajišťuje jejich likviditu a
platební schopnost, aby v případě nutnosti nedošlo k
úpadku (dále jen „institucionální systém ochrany“);
c) dohody zajišťují, že institucionální systém ochrany
bude schopen poskytnout nutnou podporu v rámci svého
závazku z finančních prostředků, které má okamžitě k
dispozici;
d) institucionální systém ochrany má k dispozici vhodné
a jednotně stanovené systémy sledování a klasifikace
rizik (poskytující dokonalý přehled o rizicích
jednotlivých členů a o institucionálním systému ochrany
jako celku), včetně odpovídajících možností, jak je
ovlivnit; tyto systémy musí vhodně sledovat nezaplacené
expozice v souladu s přílohou VII části 4 bodem 44;
e) institucionální systém ochrany provádí svoje vlastní
přezkumy rizik a oznamuje jejich výsledky jednotlivým
členům;
f) institucionální systém ochrany sestavuje a zveřejňuje
jednou ročně konsolidovanou zprávu obsahující rozvahu,
výsledovku, situační zprávu a hodnocení rizik za systém
jako celek nebo zprávu obsahující souhrnnou rozvahu,
souhrnnou výsledovku, situační zprávu a hodnocení rizik
za systém jako celek;
g) účastníci institucionálního systému ochrany jsou
povinni oznámit nejméně 24 měsíců předem, pokud si
přejí z něj vystoupit;
h) je nutno vyloučit vícenásobné použití prvků
způsobilých pro výpočet kapitálu (tzv. „vícenásobné
použití“) a jakoukoli nevhodnou tvorbu kapitálu mezi
členy institucionálního systému ochrany;
i) institucionální systém ochrany je založen na široké
účasti úvěrových institucí, které mají převážně
homogenní obchodní profil; a
j) přiměřenost systémů uvedených v písmenu d) je
schválena a v pravidelných odstupech sledována
příslušnými pověřenými orgány.
8. V takovém případě se přidělí riziková váha 0 %.
Článek 81
1. Externí úvěrové hodnocení lze použít pro určení
rizikové váhy expozice v souladu s článkem 80 pouze v
případě, že externí ratingovou agenturu, která toto
hodnocení poskytuje, uznaly příslušné orgány k těmto
účelům způsobilou (pro účely tohoto pododdílu dále jen
„způsobilá externí ratingová agentura“).
M7
2. Příslušné orgány uznají externí ratingovou agenturu za
způsobilou pro účely článku 80, pouze pokud se ujistily,
že její metodika hodnocení splňuje požadavky na
nestrannost, nezávislost, stálý přezkum a transparentnost
a že výsledná úvěrová hodnocení splňují požadavky na
důvěryhodnost a transparentnost. Příslušné orgány pro
tyto účely přihlížejí k technickým kritériím stanoveným v
příloze VI části 2. Je-li externí ratingová agentura
registrována jako ratingová agentura podle nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1060/2009 ze dne
16. září 2009 o ratingových agenturách ( 32 ), příslušné
orgány považují požadavky na objektivitu, nezávislost,
průběžný přezkum a transparentnost ve vztahu k její
metodice hodnocení za splněné.
M10
Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto článku
vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) po konzultaci s Evropským orgánem
dohledu (Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy)
zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 1095/2010 ( 33 ) návrhy regulačních technických
norem k upřesnění metody hodnocení, pokud jde o
úvěrová hodnocení. Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy
technických norem do 1. ledna 2014.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v druhém pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
B
3. Jestliže externí ratingovou agenturu uznaly za
způsobilou příslušné orgány jednoho členského státu,
mohou ji za způsobilou uznat příslušné orgány dalších
členských států bez vlastního hodnocení.
4. Příslušné orgány zveřejní informace o postupu
uznávání a seznam způsobilých ratingových agentur.
Článek 82
1. Příslušné orgány s přihlédnutím k technickým
kritériím stanoveným v příloze VI části 2 určí, jaký
stupeň úvěrové kvality uvedený v části 1 dané přílohy
odpovídá příslušnému úvěrovému hodnocení
provedenému způsobilou externí ratingovou agenturou.
Toto určení musí být objektivní a konzistentní.
2. Jestliže příslušné orgány jednoho členského státu určí
stupeň podle odstavce 1, mohou toto určení uznat
příslušné orgány jiných členských států bez vlastního
hodnocení.
Článek 83
1. Použití úvěrových hodnocení poskytnutých externími
ratingovými agenturami pro účely výpočtu hodnot
rizikově vážené expozice úvěrové instituce je
konzistentní a v souladu s přílohou VI částí 3. Úvěrová
hodnocení se nepoužívají selektivně.
2. Úvěrové instituce využívají vyžádaná úvěrová
hodnocení. Se souhlasem příslušného orgánu však mohou
využít i nevyžádaná úvěrová hodnocení.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
61
Pododdíl 2
Přístup založený na interním ratingu
Článek 84
1. V souladu s tímto pododdílem mohou příslušné
orgány povolit úvěrovým institucím, aby vypočítaly
hodnoty své rizikově vážené expozice s použitím přístupu
založeného na interním ratingu (IRB). Pro každou
úvěrovou instituci se vyžaduje výslovné povolení.
2. Povolení se udělí pouze v případě, že se příslušný
orgán ke své spokojenosti ujistí, že systémy, které
úvěrová instituce zavedla pro řízení a rating úvěrového
rizika expozic, jsou spolehlivé a jsou uplatňovány
jednotně, a zejména splňují normy podle přílohy VII části
4:
a) ratingové systémy úvěrové instituce poskytují
smysluplné hodnocení charakteristik dlužníka a transakce,
smysluplné rozlišení rizika a přesné a konzistentní
kvantitativní odhady rizika,
b) interní ratingy a odhady ztrát a selhání použité při
výpočtu kapitálových požadavků a přidružené systémy a
postupy hrají zásadní úlohu při řízení rizik a v
rozhodovacím procesu, při schvalování úvěru, při
rozložení vnitřně stanoveného kapitálu a v řízení a správě
úvěrové instituce,
c) úvěrová instituce má útvar, který řídí úvěrové riziko a
který je odpovědný za její ratingové systémy, přičemž je
přiměřeně nezávislý a nepodléhá nepatřičným vlivům,
d) úvěrová instituce shromažďuje a ukládá všechny
relevantní údaje, které poskytují účinnou podporu jejímu
procesu měření a řízení úvěrového rizika, a
e) úvěrová instituce uchovává doklady o svých
ratingových systémech a o důvodech, které ji vedly k
výběru dané podoby systému, a provádí ověřování svých
ratingových systémů.
M11
2. Pokud mateřská úvěrová instituce v EU a její dceřiné
podniky nebo mateřská finanční holdingová společnost v
EU a její dceřiné podniky nebo mateřská smíšená
finanční holdingová společnost v EU a její dceřiné
podniky používají přístup založený na interním ratingu na
jednotném základě, mohou příslušné orgány povolit, aby
minimální požadavky podle části 4 přílohy VII plnily
mateřský podnik a jeho dceřiné podniky společně.
M10
2. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) po konzultaci s Evropským orgánem
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
vypracovat návrhy regulačních norem k upřesnění metod
hodnocení, podle nichž příslušné orgány povolují
úvěrovým institucím používat přístup založený na
interním ratingu.
2. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v písm. a) prvního pododstavce
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
B
3. Úvěrová instituce, která žádá o využívání přístupu
založeného na interním ratingu, prokáže, že pro kategorie
expozic v přístupu založeném na interním ratingu, jichž
se to týká, používá ratingové systémy, které jsou v
obecném souladu s minimálními požadavky stanovenými
v příloze VII části 4 pro účely interního měření a řízení
rizik, po dobu nejméně tří let před tím, než nabyla
způsobilosti používat přístup založený na interním
ratingu.
4. Úvěrová instituce, která žádá o povolení využívat
vlastní odhady LGD nebo konverzních faktorů, prokáže,
že prováděla a využívala vlastní odhady LGD nebo
konverzních faktorů způsobem, který byl v obecném
souladu s minimálními požadavky na využívání vlastních
odhadů těchto parametrů stanovených v příloze VII části
4, po dobu nejméně tří let před tím, než nabyla
způsobilosti používat vlastní odhady LGD nebo
konverzních faktorů.
5. Pokud úvěrová instituce přestane splňovat požadavky
stanovené v tomto pododdílu, buď předloží příslušnému
orgánu plán na včasnou nápravu situace, nebo prokáže,
že dopad neplnění je nevýznamný.
M11
6. Jestliže má přístup založený na interním ratingu
využívat mateřská úvěrová instituce v EU a její dceřiné
podniky nebo mateřská finanční holdingová společnost v
EU a její dceřiné podniky anebo mateřská smíšená
finanční holdingová společnost v EU a její dceřiné
podniky, orgány příslušné pro jednotlivé právní subjekty
úzce spolupracují podle článků 129 až 132.
B
Článek 85
1. Aniž je dotčen článek 89, úvěrové instituce a jakýkoli
mateřský podnik a jeho dceřiné podniky uplatňují přístup
založený na interním ratingu na všechny expozice.
1. S výhradou schválení příslušnými orgány, lze toto
uplatňování provádět postupně napříč různými
kategoriemi expozic, uvedenými v článku 86, uvnitř
téhož obchodního útvaru, napříč různými obchodními
jednotkami uvnitř stejné skupiny nebo pro využití
vlastních odhadů LGD nebo konverzních faktorů pro
výpočet rizikových vah expozic vůči podnikům,
institucím, centrálním vládám a centrálním bankám.
1. V případě kategorie retailové expozice uvedené v
článku 86 lze uplatňování provádět postupně napříč
kategoriemi expozic, jimž odpovídají různé korelace v
příloze VII části 1 bodech 10 až 13.
2. Uplatňování podle odstavce 1 se provede během
přiměřeného časového období, na němž se příslušné
62 Finanční trh v Evropské unii obecně
orgány dohodnou. Uplatňování se provede podle přísných
podmínek určených příslušnými orgány. Tyto podmínky
se navrhnou tak, aby zajistily, že se flexibilita uvedená v
odstavci 1 nepoužívá selektivně za účelem snížení
minimálních kapitálových požadavků z hlediska těch
kategorií expozic nebo obchodních útvarů, které mají být
teprve zahrnuty do přístupu založeného na interním
ratingu nebo do používání vlastních odhadů LGD nebo
konverzních faktorů.
3. Úvěrové instituce, které používají přístup založený na
interním ratingu pro jakoukoli kategorii expozice,
zároveň používají přístup založený na interním ratingu i
pro kategorii akciových expozic.
4. S výhradou odstavců 1 až 3 tohoto článku a článku 89
úvěrové instituce, které podle článku 84 obdržely
povolení používat přístup založený na interním ratingu,
nezačnou znovu používat pro výpočet hodnot rizikově
vážené expozice pododdíl 1, ledaže prokáží rozumný
důvod a obdrží souhlas příslušných orgánů.
5. S výhradou odstavců 1 a 2 tohoto článku a článku 89
úvěrové instituce, které podle čl. 87 odst. 9 obdržely
povolení používat vlastní odhady LGD a konverzních
faktorů, nezačnou znovu používat hodnoty LGD a
konverzní faktory uvedené v čl. 87 odst. 8, ledaže prokáží
rozumný důvod a obdrží souhlas příslušných orgánů.
Článek 86
1. Každá expozice se zařadí do jedné z následujících
kategorií expozic:
a) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči
centrálním vládám a centrálním bankám,
b) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči
institucím,
c) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči
podnikům,
d) retailové pohledávky nebo podmíněné retailové
pohledávky,
e) akciové pohledávky,
f) sekuritizační pozice nebo
g) jiná aktiva nemající povahu úvěrového závazku.
2. S následujícími expozicemi se zachází jako s
expozicemi vůči centrálním vládám a centrálním bankám:
a) expozice vůči orgánům regionální nebo místní správy
nebo subjektům veřejného sektoru, s nimiž se podle
pododdílu 1 zachází jako s expozicemi vůči centrálním
vládám, a
b) expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám a
mezinárodním organizacím, které mají podle pododdílu 1
přiřazenu rizikovou váhu 0 %.
3. S následujícími expozicemi se zachází jako s
expozicemi vůči institucím:
a) expozice vůči orgánům regionální a místní správy, s
nimiž se podle pododdílu 1 nezachází jako s expozicemi
vůči centrálním vládám,
b) expozice vůči subjektům veřejného sektoru, s nimiž se
podle pododdílu 1 zachází jako s expozicemi vůči
institucím, a
c) expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám,
které nemají podle pododdílu 1 přiřazenu rizikovou váhu
0 %.
4. Expozice jsou způsobilé k zařazení do kategorie
retailových expozic uvedené v odst. 1 písm. d), jestliže
splňují následující podmínky:
a) jedná se buď o expozici vůči jednotlivci nebo
jednotlivcům, nebo o expozici vůči malým či středně
velkým subjektům, v posledním případě za předpokladu,
že celková částka, kterou dlužník nebo ekonomicky
spjatá skupina dlužníků dluží úvěrové instituci a
mateřským podnikům a jejich dceřiným podnikům,
včetně jakékoli expozice po splatnosti, ale s výjimkou
pohledávek nebo podmíněných pohledávek zajištěných
obytnými nemovitostmi, nepřekročí, podle informací,
které má úvěrová instituce k dispozici, 1 milion EUR,
b) úvěrová instituce s nimi při řízení svého úvěrového
rizika zachází v průběhu času konzistentně a podobným
způsobem,
c) nejsou řízeny individuálně do té míry jako expozice v
kategorii expozic vůči podnikům a
d) každá představuje jednu z velkého počtu podobně
řízených expozic.
4. Do kategorie retailových expozic lze zařadit
současnou hodnotu retailové minimální leasingové
splátky.
5. Do kategorie akciových expozic se zařadí tyto
expozice:
a) expozice, které nemají povahu dluhu a které vyjadřují
podřízenou, zbytkovou pohledávku vůči aktivům nebo
příjmům emitenta a
b) dluhové expozice, jejichž ekonomická podstata je
podobná jako u expozic uvedených v písmenu a).
6. V rámci kategorie expozic vůči podnikům úvěrové
instituce odděleně rozlišují jako specializované úvěrové
expozice takové expozice, které mají následující
vlastnosti:
a) jedná se o expozici vůči subjektu, který byl speciálně
vytvořen za účelem financování nebo řízení hmotných
aktiv,
b) smluvní ujednání poskytují věřiteli značný stupeň
kontroly nad aktivy a příjmy, která tato aktiva vytvářejí, a
c) primárním zdrojem splácení závazku je příjem
vytvářený aktivy, která jsou financována, nikoliv
nezávislá schopnost širšího obchodního podnikání.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
63
7. Jakýkoli úvěrový závazek, který není zařazen do
kategorií expozic uvedených v odst. 1 písm. a), b) a d) až
f), se zařadí do kategorie expozic uvedené v písmenu c)
daného odstavce.
8. Kategorie expozice uvedená v odst. 1 písm. g)
zahrnuje zbytkovou hodnotu pronajaté nemovitosti, neníli
zahrnuta v leasingové expozici, jak je uvedeno v
příloze VII části 3 bodu 4.
9. Metodika, kterou úvěrová instituce používá pro
zařazování expozic do různých kategorií, je přiměřená a v
průběhu času konzistentní.
Článek 87
1. Hodnoty rizikově vážené expozice pro úvěrové riziko
u expozic náležejících do jedné z kategorií expozic
uvedených v čl. 86 odst. 1 písm. a) až e) nebo g) se,
pokud nejsou odečítány z kapitálu, vypočítají podle
přílohy VII části 1 bodů 1 až 27.
2. Hodnoty rizikově vážené expozice se pro riziko
rozmělnění u nakoupených pohledávek vypočítají podle
přílohy VII části 1 bodu 28. V případě, že má úvěrová
instituce v souvislosti s nakoupenými pohledávkami vůči
prodejci těchto pohledávek právo plného postihu za
riziko selhání nebo za riziko rozmělnění, ustanovení
článků 87 a 88 se v souvislosti s nakoupenými
pohledávkami nepoužijí. S expozicí se místo toho může
zacházet jako se zajištěnou expozicí.
3. Výpočet hodnot rizikově vážené expozice pro úvěrové
riziko a riziko rozmělnění se zakládá na relevantních
parametrech, které se vztahují k dané expozici. Tyto
parametry zahrnují pravděpodobnost selhání (PD), ztrátu
ze selhání (LGD), splatnost (M) a hodnotu expozice. K
PD a LGD lze přihlížet společně nebo odděleně v souladu
s přílohou VII částí 2.
4. Aniž je dotčen odstavec 3, hodnoty rizikově vážené
expozice pro úvěrové riziko pro všechny expozice
náležející do kategorie uvedené v čl. 86 odst. 1 písm. e)
se vypočítají v souladu s přílohou VII částí 1 body 17 až
26, za podmínky souhlasu příslušných orgánů. Příslušné
orgány povolí úvěrové instituci používat přístup
stanovený v příloze VII části 1 bodech 25 a 26 pouze v
případě, že úvěrová instituce splňuje minimální
požadavky přílohy VII části 4 bodů 115 až 123.
5. Aniž je dotčen odstavec 3, hodnoty rizikově vážené
expozice pro úvěrové riziko pro specializované úvěrové
expozice lze vypočítat v souladu s přílohou VII částí 1
bodem 6. Příslušné orgány zveřejní pokyny k tomu, jak
by měly úvěrové instituce přiřazovat rizikové váhy
specializovaným úvěrovým expozicím podle přílohy VII
části 1 bodu 6, a schválí metodiky přiřazování zavedené
úvěrovými institucemi.
6. Pro expozice náležející do kategorií expozic
uvedených v čl. 86 odst. 1 písm. a) až d) stanoví úvěrové
instituce své vlastní odhady PD v souladu s článkem 84 a
přílohou VII částí 4.
7. Pro expozice náležející do kategorie expozic uvedené
v čl. 86 odst. 1 písm. d) stanoví úvěrové instituce své
vlastní odhady LGD a konverzních faktorů v souladu s
článkem 84 a přílohou VII částí 4.
8. Pro expozice náležející do kategorií expozic
uvedených v čl. 86 odst. 1 písm. a) až c) uplatní úvěrové
instituce hodnoty LGD stanovené v příloze VII části 2
bodu 8 a konverzní faktory stanovené v příloze VII části
3 bodu 9 písm. a) až d).
9. Aniž je dotčen odstavec 8, pro všechny expozice
náležející do kategorií expozic uvedených v čl. 86 odst. 1
písm. a) až c) mohou příslušné orgány úvěrovým
institucím povolit, aby používaly vlastní odhady LGD a
konverzních faktorů v souladu s článkem 84 a přílohou
VII částí 4.
10. Hodnoty rizikově vážené expozice pro
sekuritizované expozice a pro expozice náležející do
kategorie expozic uvedené v čl. 86 odst. 1 písm. f) se
vypočítají v souladu s pododdílem 4.
M7
11. Pokud expozice ve formě podniku kolektivního
investování splňují kritéria stanovená v příloze VI části 1
bodech 77 a 78 a úvěrová instituce zná všechny
podkladové expozice podniku kolektivního investování
nebo jejich části, přihlíží úvěrová instituce k těmto
podkladovým expozicím pro účely výpočtu hodnot
rizikově vážené expozice a hodnot očekávaných ztrát v
souladu s metodami stanovenými v tomto pododdílu.
Odstavec 12 se použije na tu část podkladových expozic
podniku kolektivního investování, o které úvěrová
instituce neví nebo přiměřeně vědět nemohla. Odstavec
12 se použije zejména v případech, kdy by bylo pro
úvěrovou instituci nepřiměřeně zatěžující přihlížet k
podkladovým expozicím za účelem vypočtení hodnot
rizikově vážené expozice a hodnot očekávaných ztrát v
souladu s metodami uvedenými v tomto pododdílu.
11. Pokud úvěrová instituce nesplňuje podmínky pro
používání metod stanovených v tomto pododdílu pro
všechny podkladové expozice podniku kolektivního
investování nebo jejich části, vypočítají se hodnoty
rizikově vážené expozice a hodnoty očekávaných ztrát
podle následujících přístupů:
a) pro expozice náležející do kategorie expozic uvedené v
čl. 86 odst. 1 písm. e) přístup stanovený v příloze VII
části 1 bodech 19 až 21;
b) pro všechny ostatní podkladové expozice přístup
stanovený v článcích 78 až 83, s výhradou následujících
úprav:
i) pro expozice, na které se použije specifická riziková
váha pro expozice bez ratingu nebo stupeň úvěrové
kvality vedoucí k nejvyšší rizikové váze pro danou
kategorii expozice, se riziková váha násobí koeficientem
2, avšak nesmí být vyšší než 1 250 %,
ii) u všech ostatních expozic se riziková váha násobí
koeficientem 1,1 a musí činit alespoň 5 %.
Jestliže úvěrová instituce není pro účely písmene a)
schopna rozlišit mezi akciovými expozicemi
neobchodovanými na regulovaných trzích, expozicemi
64 Finanční trh v Evropské unii obecně
obchodovanými na burze a ostatními akciovými
expozicemi, zachází s těmito expozicemi jako s ostatními
akciovými expozicemi. Aniž je dotčen čl. 154 odst. 6,
pokud tyto expozice společně s přímými expozicemi
úvěrové instituce v této kategorii expozic nejsou
významné ve smyslu čl. 89 odst. 2, lze čl. 89 odst. 1
použít s výhradou schválení příslušnými orgány.
B
12. Pokud expozice ve formě podniku kolektivního
investování nesplňuje kritéria stanovená v příloze VI
části 1 bodech 77 a 78 nebo pokud úvěrová instituce
nezná všechny podkladové expozice podniku
kolektivního investování, přihlédne úvěrová instituce
přímo k podkladovým expozicím a vypočítá hodnoty
rizikově vážené expozice a hodnoty očekávaných ztrát v
souladu s přístupem stanoveným v příloze VII části 1
bodech 19 až 21. Jestliže úvěrová instituce není pro tyto
účely schopna rozlišit mezi akciovými expozicemi
neobchodovanými na regulovaných trzích, akciovými
expozicemi obchodovanými na regulovaných trzích a
ostatními akciovými expozicemi, zachází s těmito
expozicemi jako s ostatními akciovými expozicemi. Pro
tyto účely se expozice, které nejsou akciovými
expozicemi, zařadí do jedné z kategorií (akciové
expozice obchodované či neobchodované na
regulovaných trzích nebo ostatní akciové expozice)
uvedených v příloze VII části 1 bodě 19 a neznámé
expozice se zařadí do kategorie ostatních akciových
expozic.
M7
12. Jestliže úvěrové instituce nevyužijí metodu uvedenou
v prvním pododstavci, mohou si samy provést výpočet
nebo se spolehnout na třetí stranu, která vypočítá a
oznámí průměrné hodnoty rizikově vážené expozice na
základě podkladových expozic podniku kolektivního
investování v souladu s přístupy uvedenými v odst. 11
písm. a) a b), je-li v dostatečné míře zajištěna správnost
výpočtu a oznámení:
B
Článek 88
1. Hodnoty očekávaných ztrát pro expozice náležející do
jedné z kategorií expozic uvedených v čl. 86 odst. 1 písm.
a) až e) se vypočítají v souladu s metodami stanovenými
v příloze VII části 1 bodech 29 až 35.
2. Výpočet hodnot očekávaných ztrát v souladu s
přílohou VII částí 1 body 29 až 35 se pro každou expozici
zakládá na týchž vstupních údajích o PD, LGD a hodnotě
expozice jako jsou ty, které se použijí pro výpočet hodnot
rizikově vážené expozice v souladu s článkem 87. V
případě expozic v selhání, pro které úvěrové instituce
použily vlastní odhady LGD, odpovídá očekávaná ztráta
(EL) nejlepšímu vlastnímu odhadu EL (ELBE)
provedenému úvěrovou institucí podle přílohy VII části 4
bodu 80.
3. Hodnoty očekávaných ztrát pro sekuritizované
expozice se vypočítají v souladu s pododdílem 4.
4. Hodnota očekávaných ztrát pro expozice náležející do
kategorie expozic uvedené v čl. 86 odst. 1 písm. g) je
nulová.
5. Hodnoty očekávaných ztrát pro riziko rozmělnění
nakoupených pohledávek se vypočítají v souladu s
metodami stanovenými v příloze VII části 1 bodě 35.
6. Hodnoty očekávaných ztrát pro expozice uvedené v čl.
87 odst. 11 a 12 se vypočítají v souladu s metodami
uvedenými v příloze VII části 1 bodech 29 až 35.
Článek 89
1. S výhradou souhlasu příslušných orgánů mohou
úvěrové instituce, které jsou oprávněny k využívání
přístupu založeného na interním ratingu pro výpočet
hodnoty rizikově vážené expozice a hodnoty
očekávaných ztrát, použít pro jednu nebo několik
následujících kategorií expozic pododdíl 1:
a) kategorii expozic uvedenou v čl. 86 odst. 1 písm. a),
kde je počet významných protistran omezen a pro
úvěrovou instituci by uplatnění ratingového systému vůči
těmto protistranám představovalo nepřiměřenou zátěž,
b) kategorii expozic uvedenou v čl. 86 odst. 1 písm. b),
kde je počet významných protistran omezen a pro
úvěrovou instituci by uplatnění ratingového systému vůči
těmto protistranám představovalo nepřiměřenou zátěž,
c) expozice v nevýznamných obchodních útvarech a
kategorie expozic, které jsou nevýznamné z hlediska
velikosti a rizikového profilu,
d) expozice vůči centrálním vládám členských států a
vůči jejich orgánům regionální a místní správy a
správním orgánům za předpokladu, že:
i) neexistuje rozdíl v riziku expozic vůči této centrální
vládě a ostatních obdobných expozic v důsledku
zvláštních veřejnoprávních ustanovení a
ii) expozicím vůči této centrální vládě je podle pododdílu
1 přidělena riziková váha 0 %,
M11
e) expozice úvěrové instituce vůči protistraně, která je
jejím mateřským podnikem, jejím dceřiným podnikem
nebo dceřiným podnikem jejího mateřského podniku za
předpokladu, že touto protistranou je instituce nebo
finanční holdingová společnost, smíšená finanční
holdingová společnost, finanční instituce, společnost
spravující aktiva nebo podnik pomocných služeb, na něž
se vztahují obezřetnostní požadavky, nebo podnik ve
vzájemném vztahu ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice
83/349/EHS, a expozice mezi úvěrovými institucemi,
které splňují požadavky podle čl. 80 odst. 8,
B
f) akciové expozice vůči subjektům, jejichž úvěrové
závazky jsou způsobilé pro rizikovou váhu 0 % podle
pododdílu 1 (včetně těch subjektů veřejného sektoru, na
něž se může použít riziková váha 0 %),
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
65
g) akciové expozice nabyté v rámci legislativních
programů na podporu přesně vymezených hospodářských
odvětví, které poskytují úvěrovým institucím významné
dotace na investice a zahrnují určitou formu státního
dohledu a omezení kapitálových investic. Tato výjimka je
omezena na souhrnný limit 10 % původního a
dodatkového kapitálu,
h) expozice podle přílohy VI části 1 bodu 40, které
splňují podmínky tam uvedené, nebo
i) státní a státem zajištěné záruky podle přílohy VIII části
2 bodu 19.
1. Tento odstavec nebrání příslušným orgánům jiných
členských států umožnit uplatnění pravidel pododdílu 1
na akciové expozice, kterým bylo takové zacházení
umožněno v jiném členském státě.
2. Pro účely odstavce 1 se kategorie akciových expozic
úvěrové instituce považuje za významnou, pokud jejich
souhrnná hodnota snížená o akciové expozice nabyté v
rámci legislativních programů, jak je uvedeno v odst. 1
písm. g), převýší v průměru za předcházející rok 10 %
kapitálu úvěrové instituce. Je-li počet těchto akciových
expozic nižší než 10 jednotlivých účastí, činí tento limit
5 % kapitálu úvěrové instituce.
Pododdíl 3
Snižování úvěrového rizika
Článek 90
Pro účely tohoto pododdílu se „úvěrovou institucí
poskytující úvěr“ rozumí úvěrová instituce, která má
danou expozici, ať už vznikla z jejích úvěrových nebo
jiných činností.
Článek 91
Úvěrové instituce, které používají standardizovaný
přístup podle článků 78 až 83 nebo používají přístup
založený na interním ratingu podle článků 84 až 89, ale
nepoužívají své vlastní odhady LGD a konverzních
faktorů podle článků 87 a 88, mohou uznat snižování
úvěrového rizika v souladu s tímto pododdílem při
výpočtu hodnot rizikově vážené expozice pro účely čl. 75
písm. a), případně při výpočtu očekávané ztráty pro účely
výpočtu uvedeného v čl. 57 písm. q) a v čl. 63 odst. 3.
Článek 92
1. Technika používaná pro zajištění úvěrového rizika
spolu s akcemi, kroky, postupy a zásadami, které úvěrová
instituce poskytující úvěr přijala nebo zavedla, vedou k
vytvoření takových uspořádání na zajištění úvěrového
rizika, která jsou právně účinná a vymahatelná ve všech
příslušných právních řádech.
2. Úvěrová instituce poskytující úvěr učiní všechny
náležité kroky, aby zajistila účinnost uspořádání zajištění
úvěrového rizika a aby pokryla související rizika.
3. V případě majetkového zajištění úvěrového rizika je
podmínkou pro uznání způsobilosti aktiv jejich
dostatečná likvidita a dostatečně stabilní hodnota v
průběhu času tak, aby byla zabezpečena vhodná úroveň
jistoty ohledně dosaženého zajištění úvěrového rizika s
přihlédnutím k přístupu, který se používá k výpočtu
hodnot rizikově vážené expozice, a na povolenou míru
uznatelnosti. Způsobilá mohou být pouze aktiva uvedená
v příloze VIII části 1.
4. V případě majetkového zajištění úvěrového rizika má
úvěrová instituce poskytující úvěr právo ve vhodném
okamžiku realizovat nebo zadržet aktiva, z nichž vyplývá
zajištění v případě selhání, platební neschopnosti nebo
konkursu dlužníka, případně správce kolaterálu, nebo v
případě jiné smluvně stanovené úvěrové události. Stupeň
korelace mezi hodnotou aktiva, které poskytuje zajištění
úvěru, a úvěrovou kvalitou dlužníka nesmí být
nepřiměřeně vysoký.
5. V případě zajištění úvěrového rizika třetí stranou je
podmínkou pro uznání způsobilosti strany poskytující
závazek její dostatečná spolehlivost a skutečnost, že
dohoda o zajištění úvěru má právní účinky a je
vymahatelná v příslušných právních řádech tak, aby byla
zabezpečena vhodná úroveň jistoty ohledně dosaženého
zajištění úvěrového rizika s přihlédnutím k přístupu,
který se používá k výpočtu hodnot rizikově vážené
expozice, a na povolenou míru uznání. Způsobilost lze
uznat pouze v případě poskytovatelů úvěrového zajištění
a typů dohod o zajištění úvěru stanovených v příloze VIII
části 1.
6. Musí být splněny minimální požadavky stanovené v
příloze VIII části 2.
Článek 93
1. Jestliže jsou splněny požadavky stanovené v článku
92, lze výpočet hodnot rizikově vážené expozice,
případně hodnot očekávaných ztrát, upravit v souladu s
přílohou VIII částmi 3 až 6.
2. K žádné expozici, u níž bylo uplatněno snížení
úvěrového rizika, nesmí být přiřazena vyšší hodnota
rizikově vážené expozice nebo očekávané ztráty, než jaká
by byla přiřazena k jinak stejné expozici bez snížení
úvěrového rizika.
3. Jestliže hodnota rizikově vážené expozice již bere v
úvahu zajištění úvěrového rizika podle článků 78 až 83,
případně článků 84 až 89, výpočet úvěrového zajištění
podle tohoto pododdílu se dále neuznává.
Pododdíl 4
Sekuritizace
Článek 94
Jestliže úvěrová instituce používá standardizovaný
přístup stanovený v článcích 78 až 83 pro výpočet hodnot
rizikově vážené expozice pro kategorii expozic, do níž by
byly podle článku 79 zařazeny sekuritizované expozice,
vypočítá hodnotu rizikově vážené expozice sekuritizační
pozice v souladu s přílohou IX částí 4 body 1 až 36.
66 Finanční trh v Evropské unii obecně
Ve všech ostatních případech vypočítá hodnotu rizikově
vážené expozice v souladu s přílohou IX částí 4 body 1
až 5 a 37 až 76.
Článek 95
1. Jestliže bylo z úvěrové instituce, která je původcem, v
souladu s přílohou IX částí 2 převedeno významné
úvěrové riziko spojené se sekuritizovanými expozicemi,
může daná úvěrová instituce:
a) v případě tradiční sekuritizace vyjmout expozice, které
sekuritizovala, z výpočtu hodnot rizikově vážené
expozice, případně hodnot očekávaných ztrát, a
b) v případě syntetické sekuritizace vypočítat hodnoty
rizikově vážené expozice, případně hodnoty očekávaných
ztrát, se zřetelem k sekuritizovaným expozicím podle
přílohy IX části 2.
2. Jestliže se použije odstavec 1, úvěrová instituce, která
je původcem, vypočítá hodnoty rizikově vážené expozice
předepsané v příloze IX pro pozice, které případně drží v
sekuritizaci.
2. Jestliže úvěrová instituce, která je původcem,
nepřevede významné úvěrové riziko v souladu s
odstavcem 1, nemusí provádět výpočet hodnot rizikově
vážené expozice pro žádnou pozici, kterou případně drží
v dané sekuritizaci.
Článek 96
1. Pro výpočet hodnot rizikově vážené expozice
sekuritizační pozice se přidělí hodnotě expozice pozice
rizikové váhy v souladu s přílohou IX na základě úvěrové
kvality dané pozice, která může být určena odkazem na
úvěrové hodnocení externí ratingovou agenturou nebo
jiným způsobem, jak je uvedeno v příloze IX.
2. Jestliže se expozice vztahuje na různé tranše v
sekuritizaci, považuje se expozice spojená s každou tranší
za samostatnou sekuritizační pozici. Má se za to, že
poskytovatelé úvěrového zajištění sekuritizační pozice
drží pozice v sekuritizaci. Sekuritizační pozice zahrnují
expozice spojené se sekuritizací vyplývající z úrokových
nebo měnových derivátových kontraktů.
3. Jestliže je sekuritizační pozice předmětem
majetkového zajištění úvěrového rizika nebo zajištění
úvěrového rizika třetí stranou, lze rizikovou váhu, kterou
k ní lze přiřadit, upravit v souladu s články 90 až 93
vykládanými ve spojení s přílohou IX.
4. S výhradou čl. 57 písm. r) a čl. 66 odst. 2 se hodnota
rizikově vážené expozice zahrne do součtu hodnot
rizikově vážené expozice úvěrové instituce pro účely čl.
75 písm. a).
Článek 97
1. Úvěrové hodnocení externí ratingovou agenturou lze
použít k určení rizikové váhy sekuritizační pozice podle
článku 96 pouze v případě, že externí ratingovou
agenturu k tomuto účelu uznaly příslušné orgány za
způsobilou (dále jen „způsobilá externí ratingová
agentura“).
M7
2. Příslušné orgány uznají, že externí ratingová agentura
je způsobilá pro účely odstavce 1 tohoto článku pouze v
případě, pokud se ujistily, že tato agentura splňuje
požadavky stanovené v článku 81, s přihlédnutím k
technickým kritériím uvedeným v příloze VI části 2, a že
prokázala své schopnosti v oblasti sekuritizace, což lze
dokázat například širokým přijetím na trhu. Je-li externí
ratingová agentura registrována jako ratingová agentura
podle nařízení (ES) č. 1060/2009, příslušné orgány podle
vlastní metodiky posoudí, zda jsou splněny požadavky na
objektivitu, nezávislost, průběžný přezkum a
transparentnost.
M10
Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto článku
vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) po konzultaci s Evropským orgánem
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) návrhy
regulačních technických norem k upřesnění metody
hodnocení, pokud jde o úvěrová hodnocení. Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví)
předloží Komisi tyto návrhy technických norem do 1.
ledna 2014.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v druhém pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
B
3. Jestliže příslušné orgány jednoho členského státu
uznaly externí ratingovou agenturu za způsobilou pro
účely odstavce 1, mohou ji příslušné orgány ostatních
členských států uznat pro tyto účely za způsobilou, aniž
by provedly vlastní hodnocení.
4. Příslušné orgány zveřejní informace o postupu
uznávání a seznam způsobilých ratingových agentur.
5. Úvěrové hodnocení vypracované způsobilou externí
ratingovou agenturou lze použít pro účely odstavce 1
pouze v případě, že odpovídá zásadám důvěryhodnosti a
transparentnosti uvedeným v příloze IX části 3.
Článek 98
1. Pro účely použití rizikových vah na sekuritizační
pozice příslušné orgány určí, k jakým stupňům
úvěrového hodnocení stanoveným v příloze IX mají být
přiřazena příslušná úvěrová hodnocení vypracovaná
způsobilou externí ratingovou agenturou. Tato rozhodnutí
jsou objektivní a konzistentní.
2. Když příslušné orgány jednoho členského státu
provedou určení podle odstavce 1, mohou příslušné
orgány ostatních členských států toto určení uznat, aniž
by provedly vlastní určení.
Článek 99
Využívání úvěrových hodnocení vypracovaných externí
ratingovou agenturou pro výpočet hodnot rizikově vážené
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
67
expozice úvěrové instituce podle článku 96 je
konzistentní a probíhá v souladu s přílohou IX částí 3.
Úvěrová hodnocení se nepoužívají selektivně.
Článek 100
1. V případě sekuritizace revolvingových expozic s
možností předčasného splacení úvěrová instituce, která je
původcem, vypočítá v souladu s přílohou IX dodatečnou
hodnotu rizikově vážené expozice pro riziko zvýšení
úrovní úvěrového rizika, jimž je vystavena, po využití
možnosti předčasného splacení.
2. Pro tyto účely se „revolvingovou expozicí“ rozumí
expozice, u níž se částky nesplacené klienty mohou měnit
na základě rozhodnutí klientů půjčit si a splácet až do
výše sjednaného limitu, a možností předčasného splacení
se rozumí smluvní ustanovení, které vyžaduje, aby v
případě přesně vymezených událostí byly pozice
investorů splaceny před původně stanovenou dobou
splatnosti vydaných cenných papírů.
Článek 101
M9
1. Úvěrová instituce, která je sponzorem, nebo úvěrová
instituce, která je původcem, a v jakékoli sekuritizaci
využila článku 95 při výpočtu hodnot rizikově vážené
expozice nebo prodala sekuritizační jednotce pro
speciální účel nástroje ze svého obchodního portfolia,
aby již nebylo nutné držet kapitál pro rizika vyplývající z
těchto nástrojů, neposkytne s cílem snížit potenciální
nebo skutečné ztráty investorů podporu sekuritizaci, která
by překračovala její smluvní závazky.
B
2. Jestliže úvěrová instituce, která je původcem nebo
sponzorem, nedodrží u určité sekuritizace odstavec 1,
příslušný orgán jí uloží, aby měla minimálně k dispozici
kapitál na všechny sekuritizované expozice v takové výši,
jako kdyby nebyly sekuritizovány. Úvěrová instituce
zveřejní, že poskytla mimosmluvní podporu, a informuje
o následném regulativním dopadu na její kapitál.
Oddíl 4
Minimální kapitálové požadavky pro krytí operačního
rizika
Článek 102
1. Příslušné orgány uloží úvěrovým institucím, aby měly
k dispozici kapitál na krytí operačního rizika v souladu s
přístupy stanovenými v článcích 103, 104 a 105.
2. Aniž je dotčen odstavec 4, úvěrové instituce, které
používají přístup stanovený v článku 104, nesmějí znovu
využívat přístup uvedený v článku 103, ledaže prokáží
rozumný důvod a obdrží souhlas příslušných orgánů.
3. Aniž je dotčen odstavec 4, úvěrové instituce, které
používají přístup stanovený v článku 105, nesmějí znovu
využívat přístupy uvedené v článku 103 nebo 104, ledaže
prokáží rozumný důvod a obdrží souhlas příslušných
orgánů.
4. Příslušné orgány mohou úvěrovými institucím povolit,
aby využívaly kombinaci přístupů v souladu s přílohou X
částí 4.
Článek 103
Kapitálové požadavky pro krytí operačního rizika podle
přístupu základního ukazatele představují určité procento
relevantního ukazatele, v souladu s parametry
stanovenými v příloze X části 1.
Článek 104
1. Podle standardizovaného přístupu rozdělí úvěrové
instituce své činnosti do určitého počtu linií podnikání,
jak je stanoveno v příloze X části 2.
2. V každé linii podnikání úvěrové instituce vypočítají
kapitálový požadavek pro krytí operačního rizika jako
určité procento relevantního ukazatele, v souladu s
parametry stanovenými v příloze X části 2.
3. Pro některé linie podnikání mohou příslušné orgány za
určitých podmínek úvěrové instituci povolit v souladu s
přílohou X částí 2 body 5 až 11, aby pro určení svého
kapitálového požadavku pro krytí operačního rizika
použila alternativní relevantní ukazatel.
4. Kapitálový požadavek pro krytí operačního rizika
podle standardizovaného přístupu představuje součet
kapitálových požadavků na krytí operačního rizika napříč
všemi jednotlivými liniemi podnikání.
5. Parametry pro standardizovaný přístup jsou stanoveny
v příloze X části 2.
6. Aby úvěrové instituce mohly používat
standardizovaný přístup, musí splňovat kritéria stanovená
v příloze X části 2.
Článek 105
1. Úvěrové instituce mohou využívat pokročilé přístupy
k měření založené na vlastních systémech měření
operačního rizika, jestliže příslušný orgán výslovně
schválí využívání dotyčných modelů pro výpočet
kapitálového požadavku.
M10
Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto článku
může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) vypracovat návrhy regulačních
technických norem pro upřesnění metod hodnocení,
podle nichž příslušné orgány povolují úvěrovým
institucím používat pokročilé přístupy k měření.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené ve druhém pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
B
68 Finanční trh v Evropské unii obecně
2. Úvěrové instituce musí ke spokojenosti příslušných
orgánů prokázat, že splňují kvalifikační kritéria
stanovená v příloze X části 3.
M11
3. Jestliže pokročilý přístup k měření hodlá využít
mateřská úvěrová instituce v EU a její dceřiné podniky
nebo dceřiné podniky mateřské finanční holdingové
společnosti v EU nebo dceřiné podniky mateřské smíšené
finanční holdingové společnosti v EU, orgány příslušné
pro různé právní subjekty úzce spolupracují podle článků
129 až 132. Žádost musí obsahovat prvky uvedené v části
3 přílohy X.
4. Jestliže mateřská úvěrová instituce v EU a její dceřiné
podniky nebo dceřiné podniky mateřské finanční
holdingové společnosti v EU nebo dceřiné podniky
mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU
používají pokročilý přístup k měření na jednotném
základě, mohou příslušné orgány povolit, aby
kvalifikační kritéria stanovená v části 3 přílohy X splnily
mateřský podnik a jeho dceřiné podniky společně.
B
Oddíl 5
Velká angažovanost
Článek 106
1. „Angažovaností“ se pro účely tohoto oddílu rozumějí
jakákoli aktiva nebo podrozvahové položky uvedené v
oddílu 3 pododdílu 1, bez uplatnění rizikových vah nebo
stupňů rizika tam stanovených.
1. Angažovanost vyplývající z bodů uvedených v příloze
IV se vypočítá pomocí jedné z metod stanovených v
příloze III. Pro účely tohoto oddílu se použije také
příloha III část 2 bod 2.
1. Se souhlasem příslušných orgánů lze vyloučit z
definice angažovanosti všechny položky plně kryté
kapitálem, pokud tento kapitál není zahrnut do kapitálu
úvěrové instituce pro účely článku 75 nebo do výpočtu
jiných sledovaných ukazatelů stanovených v této
směrnici a jiných předpisech Společenství.
M7
2. Angažovanost nezahrnuje:
a) v případě devizových operací expozice s obvyklým
průběhem vypořádání do dvou pracovních dnů po
zaplacení;
b) v případě koupě nebo prodeje cenných papírů expozice
s obvyklým průběhem vypořádání do pěti pracovních dnů
po zaplacení nebo dodání cenných papírů podle toho, k
čemu dojde dřív;
c) v případě poskytování služeb převodů peněz, včetně
provádění platebních služeb, zúčtování a vypořádání v
jakékoli měně a korespondenčního bankovnictví nebo
zúčtování finančních nástrojů a vypořádání transakcí a
úschovy pro klienty, opožděné příjmy prostředků
financování a jiné expozice vzniklé z důvodu činnosti
klienta, které trvají nejdéle do následujícího pracovního
dne, nebo
d) v případě poskytování služeb převodů peněz, včetně
provádění platebních služeb, zúčtování a vypořádání v
jakékoli měně a korespondenčního bankovnictví,
expozice v horizontu jednoho dne (intra-day) vůči
institucím poskytujícím tyto služby.
M10
2. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
odstavce vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) návrhy regulačních norem k
upřesnění výjimek podle písmen c) a d) a k upřesnění
podmínek, jež se používají k určení ekonomicky spjaté
skupiny klientů, jak je uvedeno v odstavci 3. Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví)
předloží Komisi tyto návrhy technických norem do 1.
ledna 2014.
2. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené ve druhém pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
M7
3. Pro zjištění existence ekonomicky spjaté skupiny
klientů, pokud jde o expozice uvedené v čl. 79 odst. 1
písm. m), o) a p), v případě, že existuje expozice vůči
podkladovým aktivům, úvěrová instituce posoudí schéma
nebo jeho podkladové expozice, nebo oboje. Za tímto
účelem úvěrová instituce vyhodnotí ekonomickou
podstatu a rizika spojená se strukturou transakce.
M7
Článek 107
Pro účely výpočtu hodnoty expozic v souladu s tímto
oddílem se výrazem „úvěrová instituce“rozumí rovněž
všechny soukromé nebo veřejné podniky včetně jejich
poboček, které odpovídají definici úvěrové instituce a
které získaly povolení ve třetí zemi.
B
Článek 108
Angažovanost úvěrové instituce vůči klientovi nebo
ekonomicky spjaté skupině klientů se považuje ze velkou,
představuje-li její hodnota alespoň 10 % kapitálu
instituce.
Článek 109
Příslušné orgány vyžadují, aby měla každá úvěrová
instituce řádné administrativní a účetní postupy a
přiměřený mechanismus vnitřní kontroly k zjištění a
zaznamenání všech případů velké angažovanosti a jejich
následných změn v souladu s touto směrnicí a ke
sledování případů angažovanosti s ohledem na vlastní
zásady úvěrové instituce v oblasti angažovanosti.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
69
M7
Článek 110
1. Úvěrová instituce ohlásí příslušným orgánům o každé
velké angažovanosti, včetně velké angažovanosti, která je
osvobozena od použití čl. 111 odst. 1, tyto informace:
a) určení klienta nebo ekonomicky spjaté skupiny klientů,
vůči kterým má úvěrová instituce velkou angažovanost;
b) případnou hodnotu expozice před zohledněním účinku
snižování úvěrového rizika;
c) typ majetkového zajištění úvěrového rizika nebo
zajištění úvěrového rizika třetí stranou, pokud je použito;
d) hodnotu expozice po zohlednění účinku snižování
úvěrového rizika vypočítanou pro účely čl. 111 odst. 1.
Pokud se na úvěrovou instituci vztahují články 84 až 89,
pak se jejích 20 největších expozic na konsolidovaném
základě, vyjma těch, které jsou osvobozeny od použití čl.
111 odst. 1, ohlásí příslušným orgánům.
M10
2. Členské státy stanoví, že ohlášení se provádí alespoň
dvakrát ročně. Příslušné orgány uplatní od 31. prosince
2012 jednotný formát, četnost a lhůty pro podávání zpráv.
Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
této směrnice vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy prováděcích
technických norem pro zavedení jednotného formátu (se
souvisejícími specifikacemi), jednotné četnosti a jednotné
lhůty podávání zpráv v rámci Evropské unie před 1. ledna
2012. Formáty podávání zpráv musí být přiměřené
povaze, rozsahu a komplexnosti činností úvěrových
institucí.
2. Za účelem zajištění uplatňování této směrnice
vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) rovněž návrhy prováděcích technických
norem, pokud jde o řešení v oblasti informačních
technologií, která mají být u tohoto podávání zpráv
použita.
2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat návrhy
prováděcích technických norem uvedené v prvním a
druhém pododstavci postupem podle článku 15 nařízení
(EU) č. 1093/2010.
M7
3. Členské státy vyžadují, aby úvěrové instituce pokud
možno prováděly rozbor svých expozic vůči
poskytovatelům kolaterálu, poskytovatelům zajištění
úvěrového rizika třetí stranou a vůči podkladovým
aktivům podle čl. 106 odst. 3 z důvodu možné
koncentrace, a kde je to vhodné, aby učinily opatření a
oznámily příslušnému orgánu všechna významná zjištění.
B
Článek 111
M7
1. Úvěrová instituce nesmí být vystavena expozici vůči
klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů
přesahující 25 % kapitálu úvěrové instituce po zohlednění
účinku snižování úvěrového rizika v souladu s články
112 až 117.
1. Pokud je uvedený klient institucí nebo pokud
ekonomicky spjatá skupina klientů zahrnuje jednu či více
institucí, nesmí tato hodnota přesáhnout 25 % kapitálu
úvěrové instituce nebo částku 150 milionů EUR podle
toho, která je vyšší, za podmínky, že součet hodnot
expozic po zohlednění účinku snižování úvěrového rizika
v souladu s články 112 až 117 vůči všem ekonomicky
spjatým klientům, kteří nejsou institucemi, nepřesahuje
25 % kapitálu úvěrové instituce.
1. Pokud bude částka 150 milionů EUR vyšší než 25 %
kapitálu úvěrové instituce, hodnota expozice po
zohlednění účinku snižování úvěrového rizika v souladu s
články 112 až 117 nesmí překročit přiměřený limit s
ohledem na kapitál úvěrové instituce. Úvěrové instituce
stanoví tento limit v souladu s příslušnými politikami a
postupy uvedenými v příloze V bodě 7 s cílem řešit a
kontrolovat riziko koncentrace, přičemž uvedený limit
nesmí překročit 100 % kapitálu dané úvěrové instituce.
M10
1. Členské státy mohou stanovit nižší limit než 150
milionů EUR a informují o tom Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) a Komisi.
M7
M7
4. Úvěrová instituce musí soustavně dodržovat limit
stanovený v odstavci 1. Pokud ve výjimečných případech
její angažovanost přesáhne tento limit, oznámí hodnotu
expozice bezodkladně příslušným orgánům, které mohou
úvěrové instituci v odůvodněných případech poskytnout
lhůtu k tomu, aby dosáhla souladu s limitem.
4. Pokud se použije částka 150 milionů EUR uvedená v
odstavci 1, příslušné orgány mohou v jednotlivých
případech povolit překročení limitu 100 % kapitálu dané
úvěrové instituce.
B
Článek 112
1. Pro účely článků 113 až 117 pojem „záruka“ zahrnuje
úvěrové deriváty uznané podle článků 90 až 93, s
výjimkou úvěrových dluhopisů.
M7
2. S výhradou odstavce 3 tohoto článku v případech, kdy
je podle článků 113 až 117 povoleno uznání majetkového
zajištění úvěrového rizika nebo zajištění úvěrového rizika
třetí stranou, je nutno dodržet požadavky na způsobilost a
jiné minimální požadavky stanovené články 90 až 93.
B
70 Finanční trh v Evropské unii obecně
3. Pokud se úvěrová instituce řídí čl. 114 odst. 2, je
uznání majetkového zajištění úvěrového rizika
podmíněno splněním příslušných požadavků uvedených v
článcích 84 až 89.
M7
4. Pro účely tohoto oddílu úvěrová instituce nezohlední
kolaterál uvedený v příloze VIII části 1 bodech 20 až 22,
pokud to není povoleno podle článku 115.
B
Článek 113
M7
3. Následující expozice jsou vyňaty z působnosti čl. 111
odst. 1:
B
a) aktiva představující pohledávky vůči centrálním
vládám nebo centrálním bankám, kterým by nezajištěným
byla přidělena podle článků 78 až 83 riziková váha 0 %,
b) aktiva představující pohledávky vůči mezinárodním
organizacím nebo mezinárodním rozvojovým bankám,
kterým by nezajištěným byla přidělena podle článků 78
až 83 riziková váha 0 %,
c) aktiva představující pohledávky kryté výslovnou
zárukou centrálních vlád, centrálních bank,
mezinárodních organizací, mezinárodních rozvojových
bank nebo subjektů veřejného sektoru, v nichž by
nezajištěným pohledávkám vůči subjektu poskytujícímu
záruky byla přidělena podle článků 78 až 83 riziková
váha 0 %,
d) expozice vůči centrálním vládám, centrálním bankám,
mezinárodním organizacím nebo mezinárodním
rozvojovým bankám nebo subjektům veřejného sektoru,
nebo expozice, za něž výše uvedené subjekty ručí,
jestliže by nezajištěným pohledávkám vůči subjektu, vůči
němuž existuje expozice nebo který za ni ručí, byla
přidělena podle článků 78 až 83 riziková váha 0 %,
M7
e) aktiva představující pohledávky vůči orgánům
regionální či místní správy členských států v případech,
kdy by těmto pohledávkám podle článků 78 až 83 byla
přidělena riziková váha 0 %, a jiné expozice vůči
takovým orgánům regionální či místní správy nebo
expozice, za něž takové orgány ručí, jestliže by
pohledávkám vůči nim podle článků 78 až 83 byla
přidělena riziková váha 0 %,
f) expozice vůči protistranám uvedené v čl. 80 odst. 7
nebo 8, pokud by jim podle článků 78 až 83 byla
přidělena riziková váha 0 %; s expozicemi nesplňujícími
tato kritéria bude zacházeno jako s expozicemi vůči třetí
straně, ať jsou vyňaty z působnosti čl. 111 odst. 1 či
nikoli,
B
g) aktiva a jiné expozice zajištěné ke spokojenosti
příslušných orgánů kolaterálem ve formě hotovostních
vkladů u úvěrové instituce poskytující úvěr nebo u
úvěrové instituce, která je mateřským nebo dceřiným
podnikem úvěrové instituce poskytující úvěr,
h) aktiva a jiné expozice zajištěné ke spokojenosti
příslušných orgánů kolaterálem ve formě vkladních listů
vydaných úvěrovou institucí poskytující úvěr nebo
úvěrovou institucí, která je mateřským nebo dceřiným
podnikem úvěrové instituce poskytující úvěr, a
uschovaných u některé z nich,
M7
i) expozice vzniklé na základě nečerpaných úvěrových
příslibů klasifikovaných v příloze II jako podrozvahové
položky s nízkým rizikem, za předpokladu, že byla
uzavřena dohoda s klientem nebo ekonomicky spjatou
skupinou klientů, na jejímž základě lze úvěrový příslib
čerpat pouze v případě, že je zjištěno, že čerpání
nezpůsobí překročení limitu uplatňovaného podle čl. 111
odst. 1.
M7
B
3. Má se za to, že hotovost obdržená na základě
úvěrového dluhopisu vydaného úvěrovou institucí, stejně
jako úvěry, které protistrana poskytla úvěrové instituci, a
vklady protistrany u úvěrové instituce, které jsou
předmětem dohody o započtení rozvahových položek
podle článků 90 až 93, spadají pod písmeno g).
M7
M7
4. Členské státy mohou zcela nebo částečně vyjmout
následující expozice z působnosti čl. 111 odst. 1:
a) kryté dluhopisy, jak jsou vymezeny v příloze VI části 1
bodech 68, 69 a 70;
b) aktiva představující pohledávky vůči orgánům
regionální či místní správy členských států v případech,
kdy by těmto pohledávkám podle článků 78 až 83 byla
přidělena riziková váha 20 %, a jiné expozice vůči
takovým orgánům regionální či místní správy nebo
expozice, za něž takové orgány ručí, jestliže by
pohledávkám vůči nim podle článků 78 až 83 byla
přidělena riziková váha 20 %;
c) bez ohledu na odst. 3 písm. f) tohoto článku expozice
úvěrové instituce, včetně účasti či jiného druhu podílu,
vůči jejímu mateřskému podniku, jiným dceřiným
podnikům uvedeného mateřského podniku nebo vlastním
dceřiným podnikům, podléhají-li tyto podniky témuž
dohledu na konsolidovaném základě jako sama úvěrová
instituce v souladu s touto směrnicí nebo s obdobnými
normami platnými ve třetí zemi; s expozicemi
nesplňujícími tato kritéria bude zacházeno jako s
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
71
expozicemi vůči třetí straně, ať jsou vyňaty z působnosti
čl. 111 odst. 1 či nikoli;
d) aktiva představující pohledávky a jiné expozice včetně
účasti či jiného druhu podílu vůči regionálním nebo
ústředním úvěrovým institucím, se kterými je úvěrová
instituce sdružena v síti v souladu s právními předpisy
nebo stanovami a které jsou podle těchto předpisů nebo
stanov příslušné k hotovostním clearingovým operacím v
rámci sítě;
e) aktiva představující pohledávky a jiné expozice vůči
úvěrovým institucím vzniklé úvěrovým institucím
provozujícím činnost na nekonkurenčním základě a
poskytujícím úvěry podle legislativních programů nebo
svých stanov na podporu přesně vymezených
hospodářských odvětví, které podléhají určité formě
státního dohledu a omezením využití poskytovaných
úvěrů, pokud příslušné expozice vzniknou z takových
úvěrů přenášených na příjemce prostřednictvím jiných
úvěrových institucí;
f) aktiva představující pohledávky a jiné expozice vůči
institucím za podmínky, že tyto expozice nepředstavují
kapitál takové instituce, netrvají déle než do
následujícího obchodního dne a nejsou denominovány v
některé z hlavních obchodních měn;
g) položky aktiv představující pohledávky vůči
centrálním bankám ve formě požadovaných minimálních
rezerv držených těmito centrálními bankami, které jsou
denominovány v jejich národních měnách;
h) aktiva představující pohledávky vůči centrálním
vládám v podobě zákonných požadavků na likviditu,
která jsou uložena ve vládních cenných papírech, jež jsou
denominovány a financovány v jejich národních měnách,
pokud příslušné orgány rozhodnou, že úvěrové hodnocení
těchto centrálních vlád stanovené určenou externí
ratingovou agenturou odpovídá investičnímu stupni;
i) 50 % podrozvahových dokumentárních akreditivů se
středně nízkým a nízkým rizikem a podrozvahových
nečerpaných úvěrových příslibů se středně nízkým a
nízkým rizikem podle přílohy II a se souhlasem
příslušných orgánů 80 % jiných záruk než záruk na úvěry,
které vyplývají z právních a správních předpisů a které
svým členům poskytují vzájemné záruční společnosti
mající postavení úvěrových institucí;
j) záruky vyžadované zákonem, které jsou používány v
případě, že hypoteční půjčka financovaná vydáváním
hypotečních dluhopisů je vyplacena vypůjčovateli před
konečnou registrací hypotéky v katastru, pokud daná
záruka není používána pro snížení rizika při výpočtu
rizikově vážených aktiv.
B
Článek 114
M7
1. S výhradou odstavce 3 tohoto článku může úvěrová
instituce pro účely výpočtu hodnoty expozic pro účely čl.
111 odst. 1 použít „plně upravenou hodnotu
expozice“ vypočítanou podle článků 90 až 93 při
zohledňování snižování úvěrového rizika, koeficientu
volatility a jakéhokoli nesouladu splatnosti (E*).
B
►M7
2. S výhradou odstavce 3 tohoto článku se úvěrové
instituci, které je povoleno používat vlastní odhady ztrát
ze selhání a konverzních faktorů pro kategorii expozice
podle článků 84 až 89 a o níž se příslušné orgány
domnívají, že je schopna odhadnout dopady finančního
kolaterálu na své expozice odděleně od aspektů
souvisejících se ztrátou ze selhání, povoluje, aby k těmto
dopadům přihlížela při výpočtu hodnoty expozic pro
účely čl. 111 odst. 1.
◄
2. Příslušné orgány se ujistí o vhodnosti odhadů, které
úvěrová instituce vypracovala, aby snížila hodnotu
expozice za účelem dodržení článku 111.
2. Jestliže je úvěrové instituci povoleno používat vlastní
odhady vlivu finančního kolaterálu, použije je
konzistentně s přístupem uplatňovaným při výpočtu
kapitálových požadavků.
M7
2. Úvěrové instituce, kterým je povoleno používat
vlastní odhady ztrát ze selhání a konverzní faktory pro
kategorii expozic podle článků 84 až 89 a které nepočítají
hodnotu svých expozic metodou uvedenou v prvním
pododstavci tohoto článku, mohou používat pro výpočet
hodnoty expozic komplexní metodu finančního kolaterálu
nebo přístup uvedený v čl. 117 odst. 1 písm. b).
B
►M7
3. Úvěrová instituce, která používá komplexní metodu
finančního kolaterálu nebo které je povoleno používat při
výpočtu hodnoty expozice pro účely čl. 111 odst. 1
metodu popsanou v odstavci 2 tohoto článku, provádí
pravidelné stresové testování svých koncentrací
úvěrového rizika, včetně rizika ve vztahu k realizovatelné
hodnotě jakéhokoli přijatého kolaterálu.
◄
3. Toto pravidelné stresové testování se zaměří na rizika
vyplývající z potenciálních změn tržních podmínek, které
by mohly nepříznivě ovlivnit kapitálovou přiměřenost
úvěrové instituce a rizika vyplývající z realizace
kolaterálu ve stresových situacích.
3. Úvěrová instituce ujistí příslušné orgány, že
provedené stresové testování je přiměřené a vhodné pro
vyhodnocení takových rizik.
M7
3. V případě, že takový stresový test poukáže na nižší
realizovatelnou hodnotu přijatého kolaterálu, než by bylo
povoleno zohlednit při použití komplexní metody
finančního kolaterálu, respektive metody uvedené v
odstavci 2 tohoto článku, hodnota kolaterálu, která může
72 Finanční trh v Evropské unii obecně
být uznána při výpočtu hodnoty expozice pro účely čl.
111 odst. 1, se odpovídajícím způsobem sníží.
B
3. Takové úvěrové instituce zahrnou do svých strategií k
řešení rizika koncentrace následující prvky:
a) zásady a postupy pro řešení rizik vyplývajících z
nesouladu splatnosti expozic a jejich úvěrového zajištění;
M7
b) zásady a postupy v případě, že stresový test poukáže
na nižší realizovatelnou hodnotu kolaterálu, než by byla
zohledněna při použití komplexní metody finančního
kolaterálu nebo metody uvedené v odstavci 2, a
B
c) zásady a postupy související s rizikem koncentrace
vyplývajícím z používání technik snižování úvěrového
rizika, a zejména s velkými nepřímými angažovanostmi
(např. riziko jediného emitenta cenných papírů přijatých
jako kolaterál).
M7
M7
Článek 115
1. Pro účely tohoto oddílu smí úvěrová instituce snížit
hodnotu expozice až o 50 % hodnoty dotčené obytné
nemovitosti, je-li splněna některá z těchto podmínek:
a) expozice je zajištěna hypotékami na obytné
nemovitosti nebo účastmi ve finských společnostech
zajišťujících výstavbu v souladu s finským zákonem o
společnostech zajišťujících bytovou výstavbu z roku
1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy;
b) expozice se vztahuje k nájemním operacím, kdy si
pronajímatel ponechává plné vlastnictví obytné
nemovitosti, dokud nájemce nevyužije své předkupního
práva.
1. Hodnota této nemovitosti se vypočítá ke spokojenosti
příslušných orgánů na základě obezřetných oceňovacích
pravidel stanovených právními nebo správními předpisy.
Přecenění se u obytných nemovitosti provádí nejméně
jednou za tři roky.
1. Pro účely tohoto odstavce platí požadavky uvedené v
příloze VIII části 2 bodě 8 a v příloze VIII části 3 bodech
62 až 65.
1. Obytnou nemovitostí se rozumí obytný prostor, který
obývá nebo pronajímá vlastník.
2. Pro účely tohoto oddílu smí úvěrová instituce snížit
hodnotu expozice až o 50 % hodnoty dotčené obchodní
nemovitosti pouze v případě, že příslušné orgány v
členském státě, v němž je obchodní nemovitost umístěna,
povolují, aby níže uvedeným expozicím byla v souladu s
články 78 až 83 přiřazena riziková váha 50 %:
a) expozice zajištěné hypotékami na kanceláře nebo jiné
obchodní prostory nebo účastmi ve finských
společnostech zajišťujících výstavbu v souladu s finským
zákonem o společnostech zajišťujících bytovou výstavbu
z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy,
pokud jde o kanceláře nebo jiné obchodní prostory, nebo
b) expozice související s transakcemi, které se týkají
pronájmů kanceláří nebo jiných obchodních prostor.
2. Hodnota této nemovitosti se vypočítá ke spokojenosti
příslušných orgánů na základě obezřetných oceňovacích
pravidel stanovených právními nebo správními předpisy.
2. Obchodní nemovitost musí být stavebně zcela
dokončena, pronajata a musí přinášet odpovídající příjmy
z pronájmu.
M7
B
Článek 117
M7
1. Je-li angažovanost vůči klientovi zajištěna třetí
stranou nebo je-li její riziko sníženo prostřednictvím
kolaterálu vydaného třetí stranou, může úvěrová instituce
a) považovat část angažovanosti, která je zajištěna, za
angažovanost vůči ručiteli namísto vůči klientovi, pokud
by byla nezajištěné angažovanosti vůči ručiteli přidělena
riziková váha stejná nebo nižší než riziková váha
nezajištěné angažovanosti vůči klientovi podle článků 78
až 83;
b) považovat část angažovanosti zajištěné tržní hodnotou
uznaného kolaterálu za angažovanost vůči třetí straně
namísto vůči klientovi, je-li angažovanost zajištěna
kolaterálem a pokud by byla části angažovanosti zajištěné
kolaterálem přidělena riziková váha stejná nebo nižší než
riziková váha nezajištěné angažovanosti vůči klientovi
podle článků 78 až 83.
1. Přístup uvedený v prvním pododstavci písm. b)
úvěrová instituce nepoužije v případě nesouladu mezi
splatností expozice a splatností zajištění.
1. Pro účely tohoto oddílu může úvěrová instituce použít
jak komplexní metodu finančního kolaterálu, tak
zacházení uvedené v prvním pododstavci písm. b), pouze
pokud je povoleno použít jak komplexní metodu
finančního kolaterálu, tak jednoduchou metodu
finančního kolaterálu pro účely čl. 75 písm. a).
2. Pokud úvěrová instituce použije odst. 1 písm. a):
B
a) jestliže je záruka denominována v jiné měně, než ve
které je denominována expozice, vypočítá se hodnota
expozice, která se považuje za krytou, v souladu s
ustanoveními přílohy VIII upravujícími nesoulad měn v
případě zajištění úvěrového rizika třetí stranou;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
73
b) v případě nesouladu mezi splatností expozice a
splatností zajištění se postupuje v souladu s ustanoveními
přílohy VIII upravujícími nesoulad splatností a
c) částečné krytí lze uznat v souladu s ustanoveními
přílohy VIII.
Článek 118
Jestliže se podle čl. 69 odst. 1 upustí od požadavku, aby
úvěrová instituce plnila na individuálním nebo
subkonsolidovaném základě povinnosti stanovené v
tomto oddílu, nebo jestliže se v případě mateřské úvěrové
instituce v členském státě použije článek 70, musí být
přijata opatření zajišťující uspokojivé rozložení rizik
uvnitř skupiny.
M7
B
Oddíl 6
Kvalifikované účasti mimo finanční sektor
Článek 120
1. Kvalifikovaná účast úvěrové instituce v podniku,
který není úvěrovou ani finanční institucí ani podnikem
provozujícím činnosti, které jsou přímým rozšířením
bankovní činnosti nebo souvisí s pomocnými bankovními
činnostmi, jako např. finanční pronájem (leasing),
obchodování s pohledávkami, správa fondů kolektivního
investování, řízení služeb zpracování dat nebo jiná
podobná činnost, nesmí přesáhnout 15 % jejího kapitálu.
2. Celková výše kvalifikovaných účastí úvěrové instituce
v podnicích, které nejsou úvěrovými ani finančními
institucemi ani podniky provozujícími činnosti, které jsou
přímým rozšířením bankovní činnosti nebo souvisí s
pomocnými bankovními činnostmi, jako např. finanční
pronájem (leasing), obchodování s pohledávkami, správa
fondů kolektivního investování, řízení služeb zpracování
dat nebo jiná podobná činnost, nesmí přesáhnout 60 %
jejího kapitálu.
3. Limity stanovené v odstavcích 1 a 2 lze překročit
pouze za výjimečných okolností. V takových případech
však příslušné orgány vyžadují, aby úvěrové instituce
zvýšily kapitál nebo přijaly jiná rovnocenná opatření.
Článek 121
Akcie a podíly dočasně držené při finanční operaci za
účelem rekonstrukce nebo záchrany podniku anebo v
průběhu úpisu cenných papírů při obvyklé době trvání
úpisu anebo držené vlastním jménem úvěrové instituce na
cizí účet se nepovažují za kvalifikovanou účast při
výpočtu limitů stanovených v čl. 120 odst. 1 a 2. Akcie a
podíly, které nemají povahu dlouhodobých finančních
aktiv, jak jsou vymezena v čl. 35 odst. 2 směrnice
86/635/EHS, by neměly být do výpočtu zahrnuty.
Článek 122
1. Členské státy nejsou povinny uplatňovat limity
stanovené v čl. 120 odst. 1 a 2 na účasti v pojišťovnách,
jak jsou vymezeny ve směrnicích 73/239/EHS a
2002/83/ES, nebo v zajišťovnách, jak jsou vymezeny ve
směrnici 98/78/ES.
2. Členské státy mohou stanovit, že příslušné orgány
nebudou uplatňovat limity stanovené v čl. 120 odst. 1 a 2,
pokud stanoví, že kvalifikované účasti úvěrové instituce
přesahující uvedené limity musí být ve výši 100 % kryty
kapitálem a že se k tomuto kapitálu nepřihlíží při výpočtu
požadovaném podle článku 75. Jsou-li překročeny oba
limity stanovené v čl. 120 odst. 1 a 2, musí být kapitálem
kryt vyšší z objemů kvalifikovaných účastí, které
překračují uvedené limity.
M7
Oddíl 7
Expozice vůči převedenému úvěrovému riziku
Článek 122a
1. Úvěrová instituce, která nejedná jako původce,
sponzor nebo původní věřitel, je vystavena úvěrovému
riziku sekuritizační pozice ve svém obchodním či
neobchodním portfoliu pouze tehdy, pokud původce,
sponzor nebo původní věřitel výslovně informoval
úvěrovou instituci o tom, že si průběžně ponechá
významný čistý ekonomický podíl, který činí v každém
případě nejméně 5 %.
1. Pro účely tohoto článku se „ponecháním čistého
ekonomického podílu“ rozumí
a) ponechání nejméně 5 % nominální hodnoty každé
tranše prodané investorům či na ně převedené;
b) v případě sekuritizace revolvingových expozic
ponechání podílu původce ve výši nejméně 5 %
nominální hodnoty sekuritizovaných expozic;
c) ponechání náhodně zvolených expozic, odpovídajících
nejméně 5 % nominální výše sekuritizovaných expozic,
pokud by tyto expozice jinak byly sekuritizovány v rámci
sekuritizace, za předpokladu, že výše potenciálně
sekuritizovaných expozic činí na počátku nejméně 100,
nebo
d) ponechání první ztrátové tranše a případně jiných
tranší, které mají stejný nebo horší profil rizika než tranše
převedené na investory nebo jim prodané a nejsou splatné
dříve než tyto tranše, tak aby ponechání v celkovém
součtu činilo nejméně 5 % nominální hodnoty
sekuritizovaných expozic.
1. Čistý ekonomický podíl se měří při vzniku a průběžně
se zachovává. Nesmí být předmětem žádného zmírňování
úvěrového rizika nebo jakékoli krátké pozice či jiného
zajištění. Čistý ekonomický podíl se stanoví podle
pomyslné hodnoty podrozvahových položek.
1. Pro účely tohoto článku se slovem „průběžně“ rozumí,
že ponechané pozice, podíl nebo expozice se nezajišťují
ani neprodávají.
74 Finanční trh v Evropské unii obecně
1. Požadavky na ponechání nesmí být pro žádnou
sekuritizaci uplatňovány vícenásobně.
M11
2. Pokud mateřská úvěrová instituce v EU, mateřská
finanční holdingová společnost v EU nebo mateřská
smíšená finanční holdingová společnost v EU nebo
některý z jejich dceřiných podniků sekuritizuje jakožto
původce či sponzor expozice z několika úvěrových
institucí, investičních podniků nebo jiných finančních
institucí zahrnutých do dohledu na konsolidovaném
základě, lze požadavek uvedený v odstavci 1 splnit na
základě konsolidované situace dané mateřské úvěrové
instituce v EU, mateřské finanční holdingové společnosti
v EU nebo mateřské smíšené finanční holdingové
společnosti v EU. Tento odstavec se použije pouze v
případě, že se úvěrové instituce, investiční podniky nebo
finanční instituce, které vytvořily sekuritizované
expozice, zavázaly, že budou plnit požadavky uvedené v
odstavci 6 a včas původci nebo sponzorovi a mateřské
úvěrové instituci v EU, mateřské finanční holdingové
společnosti v EU nebo mateřské smíšené finanční
holdingové společnosti v EU dodají informace nutné pro
splnění požadavků uvedených v odstavci 7.
M7
3. Odstavec 1 se nepoužije, pokud sekuritizované
expozice představují pohledávky nebo podřízené
pohledávky vůči níže uvedeným subjektům nebo jsou
jimi plně, nepodmíněně a nevratně zaručené:
a) ústřední vlády nebo centrální banky;
b) regionální či místní správy a subjekty veřejného
sektoru členských států;
c) instituce, jimž byla na základě článků 78 až 83
přidělena riziková váha nejvýše 50 %, nebo
d) mezinárodní rozvojové banky.
3. Odstavec 1 se nepoužije na
a) transakce založené na jasném, transparentním a
dostupném indexu, kdy související referenční subjekty
jsou shodné s těmi, které tvoří index subjektů, s nímž se v
široké míře obchoduje, nebo se jedná o obchodovatelné
cenné papíry jiné než sekuritizační pozice, nebo
b) syndikované úvěry, nakoupené pohledávky nebo
swapy úvěrového selhání, pokud tyto nástroje nejsou
použity ke strukturování a/nebo zajištění sekuritizace, na
niž se vztahuje odstavec 1.
4. Před investováním a případně i poté musí být úvěrové
instituce schopny příslušným orgánům prokázat pro
každou svou jednotlivou sekuritizační pozici, že mají
celkové a široké povědomí o formálních zásadách a
postupech přiměřených jejich obchodnímu i
neobchodnímu portfoliu a odpovídajících profilu rizika
jejich investic do sekuritizačních pozic pro analýzu a
zaznamenávání:
a) informace oznámené původci nebo sponzory podle
odstavce 1 ke konkretizaci čistého ekonomického podílu,
který průběžně drží v sekuritizaci;
b) charakteristiky rizika jednotlivých sekuritizačních
pozic;
c) charakteristiky rizika podkladových expozic
sekuritizační pozice;
d) pověst a realizovaná ztráta u předchozích sekuritizací
původců nebo sponzorů v příslušných kategoriích
podkladových expozic sekuritizační pozice;
e) prohlášení a zveřejnění učiněná původci nebo
sponzory či jejich zástupci nebo poradci o jejich
hloubkové kontrole sekuritizovaných expozic a případně
o kvalitě doprovodného kolaterálu sekuritizovaných
expozic;
f) v příslušných případech metodiku a koncepty, na nichž
je založeno oceňování kolaterálu podporujícího
sekuritizované expozice, a zásady přijaté původcem nebo
sponzorem k zajištění nezávislosti znalce a
g) všechny strukturální znaky sekuritizace, které mohou
významně ovlivnit výkonnost sekuritizační pozice
úvěrové instituce.
4. Úvěrové instituce pravidelně vykonávají své vlastní
stresové testování vhodné pro jejich sekuritizační pozice.
Za tímto účelem se úvěrové instituce mohou spoléhat na
finanční modely vytvořené externími ratingovými
agenturami za předpokladu, že úvěrové instituce mohou
na požádání prokázat, že před investováním věnovaly
náležitou péči tomu, aby vyhodnotily příslušné
předpoklady modelů a jejich strukturování, a metodice,
předpokladům a výsledkům.
5. Úvěrové instituce, jež nejednají jako původci,
sponzoři nebo původní poskytovatelé půjček, vytvoří
formální postupy přiměřené jejich obchodnímu i
neobchodnímu portfoliu a odpovídající profilu rizika
jejich investic do sekuritizačních pozic pro průběžné a
včasné sledování informací o výkonnosti podkladových
expozic jejich sekuritizačních pozic. V příslušných
případech toto zahrnuje druh expozice, procento úvěrů po
splatnosti více než 30, 60 a 90 dní, míry selhání, sazby u
předčasného splacení, úvěry, k nimž se vztahuje zabavení
majetku, druhy a využití kolaterálu, distribuci četnosti
úvěrového hodnocení nebo jiných měření
úvěruschopnosti v rámci podkladových expozic,
odvětvovou a geografickou diverzifikaci, distribuci
četnosti poměrů úvěru k hodnotě v rozpětích, která
umožňují příslušnou analýzu citlivosti. V případě, že
podkladové expozice jsou samy sekuritizačními pozicemi,
musí mít úvěrové instituce informace uvedené v tomto
odstavci nejen o podkladových sekuritizačních tranších,
jako je název emitenta a kvalita úvěru, ale také o
charakteristikách a výkonnosti seskupení podkládajících
tyto sekuritizační tranše.
5. Úvěrové instituce musí být podrobně obeznámeny s
veškerými strukturálními znaky sekuritizační transakce,
které by mohly významně ovlivnit výkonnost jejich
expozic vůči transakci, jako jsou smluvní kaskádovité a s
nimi související spouštěcí mechanismy, úvěrová posílení,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
75
posílení likvidity, spouštěcí mechanismy založené na
tržní ceně a selhání definované ve smlouvě.
5. Pokud požadavky odstavců 4 a 7 a tohoto odstavce
nejsou splněny v kterémkoli významném ohledu z
důvodu nedbalosti či opomenutí na straně úvěrové
instituce, členský stát zajistí, aby příslušný orgán udělil
přiměřenou dodatečnou rizikovou váhu ve výši nejméně
250 % rizikové váhy (maximálně 1 250 %), která by se s
výjimkou tohoto odstavce použila na příslušné
sekuritizační pozice podle přílohy IX části 4 a která
postupně zvyšuje rizikovou váhu s každým následujícím
porušením ustanovení o hloubkové kontrole. Příslušné
orgány zohlední výjimky pro určité sekuritizace uvedené
v odstavci 3 snížením rizikové váhy, kterou by jinak
udělily podle tohoto článku ve vztahu k sekuritizaci, pro
niž se použije odstavec 3.
6. Úvěrové instituce, které jsou sponzory a původci,
použijí táž správná a dobře definovaná kritéria pro
udělování úvěrů v souladu s požadavky přílohy V bodu 3
na expozice, které mají být sekuritizovány, jako na
expozice, které mají být drženy v jejich portfoliu. Za
tímto účelem úvěrové instituce, které jsou původci a
sponzory, použijí stejné postupy pro schvalování a
případně změnu, obnovení a refinancování úvěrů.
Úvěrové instituce rovněž použijí stejné normy analýzy na
účasti nebo úpisy u emisí sekuritizací nakupovaných od
třetích stran, ať už takové účasti nebo úpisy mají být
drženy v jejich obchodním portfoliu nebo v jejich
neobchodním portfoliu.
6. V případě, že požadavky uvedené v prvním
pododstavci tohoto odstavce nejsou splněny, úvěrová
instituce, která je původcem, nepoužije čl. 95 odst. 1 a
nesmí jí být povoleno vyloučit sekuritizované expozice z
výpočtu kapitálových požadavků podle této směrnice.
7. Úvěrové instituce, které jsou sponzory a původci,
sdělí investorům úroveň svého závazku podle odstavce 1,
aby udrželi čistý ekonomický podíl v sekuritizaci.
Úvěrové instituce, které jsou sponzory a původci, zajistí,
aby budoucí investoři měli snadný přístup ke všem
příslušným významným údajům o úvěrové kvalitě a
výkonnosti jednotlivých podkladových expozic,
peněžních tocích a doprovodném kolaterálu sekuritizační
expozice, jakož i takovým informacím, které jsou
nezbytné k provedení celkového a dobře informovaného
stresového testování peněžních toků a hodnot
doprovodného kolaterálu podkladové expozice. Pro tyto
účely se „příslušné významné údaje“ stanoví ke dni
sekuritizace a případně podle povahy sekuritizace poté.
8. Odstavce 1 až 7 se použijí na nové sekuritizace
emitované od 1. ledna 2011. Odstavce 1 až 7 se na
stávající sekuritizace použijí po 31. prosinci 2014, pokud
po uvedeném datu dojde k doplnění nových nebo
nahrazení podkladových expozic. Příslušné orgány
mohou rozhodnout o dočasném pozastavení uplatňování
požadavků uvedených v odstavcích 1 a 2 v obdobích
obecného nedostatku likvidity na trhu.
9. Příslušné orgány zveřejní tyto informace:
a) do 31. prosince 2010 obecná kritéria a metodiky přijaté
k přezkoumání souladu s odstavci 1 až 7;
b) od 31. prosince 2011 každoročně souhrnný popis
výsledků přezkumu dohledu a popis opatření uložených
ve zjištěných případech neplnění ustanovení odstavců 1
až 7, aniž jsou dotčena ustanovení kapitoly 1 oddílu 2.
Požadavek uvedený v tomto odstavci podléhá čl. 144
druhému pododstavci.
M10
10. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) každoročně podá Komisi zprávu o
dodržování tohoto článku příslušnými orgány.
10. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) návrhy regulačních technických
norem pro sbližování postupů dohledu s ohledem na tento
článek, včetně opatření přijatých v případě porušení
povinností týkajících se hloubkové kontroly a řízení rizik.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy regulačních
technických norem do 1. ledna 2014.
10. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v druhém pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
B
KAPITOLA 3
Proces hodnocení úvěrovou institucí
Článek 123
Úvěrové instituce mají zavedeny spolehlivé, efektivní a
kompletní strategie a postupy pro stanovení a průběžné
udržování hodnoty, typů a rozdělení vnitřně stanoveného
kapitálu, který považují za odpovídající k pokrytí povahy
a úrovně rizik, kterým jsou nebo mohou být vystaveny.
Tyto strategie a postupy se pravidelně interně
přezkoumávají, aby se zajistilo, že zůstávají celistvé a
úměrné povaze, rozsahu a komplexnosti činností dotyčné
úvěrové instituce.
KAPITOLA 4
Dohled a zveřejňování údajů příslušnými orgány
Oddíl 1
Dohled
Článek 124
1. S ohledem na technická kritéria obsažená v příloze XI
příslušné orgány přezkoumají uspořádání, strategie,
postupy a mechanismy, které úvěrové instituce zavedly
za účelem splnění požadavků stanovených touto směrnicí,
a vyhodnotí rizika, kterým úvěrové instituce jsou nebo
mohou být vystaveny.
76 Finanční trh v Evropské unii obecně
2. Rozsah přezkumu a vyhodnocení podle odstavce 1 je
shodný s rozsahem požadavků této směrnice.
3. Příslušné orgány na základě přezkumu a vyhodnocení
podle odstavce 1 určí, zda uspořádání, strategie, postupy
a mechanismy zavedené úvěrovými institucemi a kapitál,
které tyto instituce drží, zajišťují zdravé řízení a pokrytí
těchto rizik.
4. Příslušné orgány stanoví frekvenci a intenzitu
přezkumů a vyhodnocování podle odstavce 1 s ohledem
na velikost, systémovou důležitost, povahu, rozsah a
komplexnost činností dotyčné úvěrové instituce a
zohlední přitom zásadu přiměřenosti. Přezkum a
hodnocení se aktualizuje minimálně jednou ročně.
5. Do přezkumu a hodnocení prováděného příslušnými
orgány se zahrne expozice úvěrových institucí vůči
úrokovému riziku vyplývajícímu z neobchodních činností.
U institucí, jejichž ekonomická hodnota poklesne o více
než 20 % jejich kapitálu v důsledku náhlé a neočekávané
změny úrokových sazeb, se přijmou opatření v rozsahu,
který stanoví příslušné orgány a který je pro všechny
úvěrové instituce stejný.
M10
6. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) vypracovat návrhy regulačních
technických norem pro upřesnění tohoto článku a
společného postupu a metodiky hodnocení rizika.
6. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 řízení (EU) č. 1093/2010.
B
Článek 125
1. Je-li mateřský podnik mateřskou úvěrovou institucí v
členském státě nebo mateřskou úvěrovou institucí v EU,
vykonávají dohled na konsolidovaném základě příslušné
orgány, které mu vydaly povolení podle článku 6.
M11
2. Je-li mateřský podnik úvěrové instituce mateřskou
finanční holdingovou společností v členském státě,
mateřskou smíšenou finanční holdingovou společností v
členském státě, mateřskou finanční holdingovou
společností v EU nebo mateřskou smíšenou finanční
holdingovou společností v EU, vykonávají dohled na
konsolidovaném základě příslušné orgány, které vydaly
uvedené úvěrové instituci povolení podle článku 6.
Článek 126
1. Je-li stejná mateřská finanční holdingová společnost v
členském státě, stejná mateřská smíšená finanční
holdingová společnost v členském státě, stejná mateřská
finanční holdingová společnost v EU nebo stejná
mateřská smíšená finanční holdingová společnost v EU
mateřským podnikem úvěrových institucí povolených ve
dvou nebo více členských státech, vykonávají dohled na
konsolidovaném základě orgány příslušné pro úvěrovou
instituci povolenou v členském státě, v němž je usazena
finanční holdingová společnost nebo smíšená finanční
holdingová společnost.
Jsou-li mateřskými podniky úvěrových institucí
povolených ve dvou nebo více členských státech alespoň
dvě finanční holdingové společnosti nebo smíšené
finanční holdingové společnosti se skutečným sídlem v
různých členských státech a v každém z těchto členských
států existuje úvěrová instituce, vykonává dohled na
konsolidovaném základě ten orgán, který je příslušný pro
úvěrovou instituci s nejvyšší bilanční sumou.
2. Je-li mateřským podnikem alespoň dvou úvěrových
institucí povolených v Unii stejná finanční holdingová
společnost nebo stejná smíšená finanční holdingová
společnost a žádná z těchto úvěrových institucí nebyla
povolena v členském státě, v němž je usazena finanční
holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová
společnost, vykonává dohled na konsolidovaném základě
ten příslušný orgán, který vydal povolení úvěrové
instituci s nejvyšší bilanční sumou, která se pro účely této
směrnice považuje za úvěrovou instituci kontrolovanou
mateřskou finanční holdingovou společností v EU nebo
mateřskou smíšenou finanční holdingovou společností v
EU.
3. V konkrétních případech se mohou příslušné orgány
společně rozhodnout, že nepoužijí kritéria uvedená v
odstavcích 1 a 2, pokud by jejich použití bylo nevhodné s
ohledem na dotyčné úvěrové instituce a relativní význam
jejich činností v různých státech, a mohou výkonem
dohledu na konsolidovaném základě pověřit jiný
příslušný orgán. Před rozhodnutím o nepoužití kritérií
poskytnou příslušné orgány mateřské úvěrové instituci v
EU, mateřské finanční holdingové společnosti v EU,
mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU
nebo úvěrové instituci s nejvyšší bilanční sumou, podle
okolností, možnost vyjádřit své stanovisko.
4. Příslušné orgány oznámí Komisi a Evropskému
orgánu pro bankovnictví veškerá rozhodnutí o nepoužití
kritérií uvedená v odstavci 3.
B
Článek 127
M11
1. Členské státy v případě potřeby přijmou jakákoli
opatření nezbytná k zahrnutí finančních holdingových
společností nebo smíšených finančních holdingových
společností do dohledu na konsolidovaném základě. Aniž
je dotčen článek 135, nemá konsolidace finanční situace
finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční
holdingové společnosti v žádném případě za následek, že
by příslušné orgány byly povinny plnit dohlížecí úlohu ve
vztahu k této finanční holdingové společnosti nebo
smíšené finanční holdingové společnosti samotné.
B
2. Nezahrnou-li příslušné orgány některého z členských
států dceřiný podnik, který je úvěrovou institucí, do
dohledu na konsolidovaném základě na základě čl. 73
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
77
odst. 1 písm. b) a c), mohou příslušné orgány členského
státu, v němž se nachází tento dceřiný podnik, který je
úvěrovou institucí, požádat mateřský podnik o informace,
které jim mohou usnadnit dohled nad zmíněnou úvěrovou
institucí.
M11
3. Členské státy stanoví, že jejich příslušné orgány
vykonávající dohled na konsolidovaném základě mohou
požádat dceřiné podniky úvěrové instituce, finanční
holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové
společnosti, které nejsou zahrnuty do dohledu na
konsolidovaném základě, o informace uvedené v článku
137. V takovém případě platí pro předávání a ověřování
těchto informací postupy podle článku 137.
B
Článek 128
Je-li v některém členském státě více orgánů příslušných k
obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými a finančními
institucemi, přijme daný členský stát opatření nezbytná k
zavedení koordinace mezi těmito orgány.
Článek 129
M11
1. Vedle povinností stanovených v této směrnici
vykonává příslušný orgán vykonávající dohled na
konsolidovaném základě nad mateřskými úvěrovými
institucemi v EU a úvěrovými institucemi
kontrolovanými mateřskými finančními holdingovými
společnostmi v EU nebo mateřskými smíšenými
finančními holdingovými společnostmi v EU tyto úkoly:
B
a) koordinuje shromažďování a šíření významných nebo
zásadních informací v běžných i naléhavých situacích a
M7
b) plánuje a koordinuje činnosti dohledu v běžných
situacích, a to i ve vztahu k činnostem uvedeným v
článcích 123, 124, 136, v kapitole 5 a v příloze V, ve
spolupráci se zúčastněnými příslušnými orgány;
c) plánuje a koordinuje činnosti dohledu ve spolupráci se
zúčastněnými příslušnými orgány a v případě potřeby s
centrálními bankami při přípravě na naléhavé situace a
během nich, včetně nepříznivého vývoje v úvěrových
institucích nebo na finančních trzích, a využívá pokud
možno stávajících vymezených způsobů komunikace na
podporu krizového řízení.
M10
1. Pokud orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě neplní úkoly uvedené v prvním pododstavci nebo
pokud příslušné orgány v dostatečné míře nespolupracují
s orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném
základě při plnění úkolů uvedených v prvním
pododstavci, může jakýkoli z příslušných orgánů
předložit záležitost Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgán pro bankovnictví), který může jednat
v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010.
M7
1. Plánování a koordinace činností dohledu uvedené v
písmenu c) zahrnují výjimečná opatření uvedená v čl. 132
odst. 3 písm. b), přípravu společných hodnocení,
provádění havarijních plánů a sdělení veřejnosti.
M11
2. V případě, že mateřská úvěrová instituce v EU a její
dceřiné podniky, případně dceřiné podniky mateřské
finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské
smíšené finanční holdingové společnosti v EU společně,
podají žádost o povolení podle čl. 84 odst. 1, čl. 87 odst.
9, článku 105 a části 6 přílohy III, příslušné orgány
společně a po vzájemné konzultaci rozhodnou, zda
požadované povolení udělí, a v případě potřeby určí
podmínky, jimž toto povolení podléhá.
B
2. Žádost uvedená v prvním pododstavci se podává
pouze příslušnému orgánu uvedenému v odstavci 1.
2. Příslušné orgány učiní vše, co mohou, aby do šesti
měsíců dosáhly společného rozhodnutí o žádosti. Toto
společné rozhodnutí má podobu dokumentu obsahujícího
plně odůvodněné rozhodnutí, které žadateli poskytne
příslušný orgán uvedený v odstavci 1.
2. Období uvedené v třetím pododstavci začíná dnem,
kdy příslušný orgán uvedený v odstavci 1 obdrží úplnou
žádost. Příslušný orgán uvedený v odstavci 1 předá
neprodleně úplnou žádost dalším příslušným orgánům.
2. V případě, že se příslušné orgány do šesti měsíců
nedohodnou na společném rozhodnutí, rozhodne o
žádosti příslušný orgán uvedený v odstavci 1. Toto
rozhodnutí má podobu dokumentu obsahujícího plně
odůvodněné rozhodnutí a bere v úvahu názory a námitky
dalších příslušných orgánů vyjádřené v tomto
šestiměsíčním období. Příslušný orgán uvedený v
odstavci 1 předá rozhodnutí žadateli a dalším příslušným
orgánům. ►M10 Pokud na konci šestiměsíčního období
kterýkoli z dotčených příslušných orgánů předloží
záležitost Evropskému orgánu dohledu (Evropskému
orgánu pro bankovnictví) v souladu s článkem 19
nařízení (EU) č. 1093/2010, orgán vykonávající dohled
na konsolidovaném základě odloží své rozhodnutí a
vyčká na rozhodnutí, které může Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) ve vztahu k jeho
rozhodnutí přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného
nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro
bankovnictví). Šestiměsíční lhůta se považuje za lhůtu
pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce.
Záležitost nelze Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) postoupit po
skončení šestiměsíčního období nebo po dosažení
společného rozhodnutí. ◄
78 Finanční trh v Evropské unii obecně
2. Rozhodnutí uvedená v třetím a pátém pododstavci
jsou závazná a musí být příslušnými orgány v daných
členských státech uplatňována.
M10
2. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) může vypracovat návrhy prováděcích
technických norem pro zajištění jednotných podmínek
uplatňování postupu společného rozhodování uvedeného
v tomto odstavci, pokud jde o žádosti o povolení uvedené
v čl. 84 odst. 1, čl. 87 odst. 9 a článku 105 a příloze III
části 6, s cílem usnadnit přijímání společných rozhodnutí.
2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat návrhy
provádění technických norem uvedených v šestém a
sedmém pododstavci postupem podle článku 15 nařízení
(EU) č. 1093/2010.
M11
3. Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě a příslušné orgány odpovědné za dohled nad
dceřinými podniky mateřské úvěrové instituce v EU,
mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo
mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU
učiní vše, co je v jejich silách, aby dosáhly společného
rozhodnutí o použití článků 123 a 124 pro stanovení
přiměřenosti konsolidované úrovně kapitálu skupiny s
ohledem na její finanční situaci a profil rizika a
požadované úrovně kapitálu pro použití čl. 136 odst. 2 na
každý subjekt v rámci dané bankovní skupiny a na
konsolidovaném základě.
M7
3. Společného rozhodnutí musí být dosaženo do čtyř
měsíců poté, co orgán vykonávající dohled na
konsolidovaném základě předloží ostatním dotčeným
příslušným orgánům zprávu obsahující posouzení rizika
skupiny v souladu s články 123 a 124. Společné
rozhodnutí musí také náležitě zohlednit posouzení rizik
dceřiných podniků vypracované příslušnými
odpovědnými orgány v souladu s články 123 a 124.
3. Společné rozhodnutí má podobu dokumentu
obsahujícího plně odůvodněné rozhodnutí, které mateřské
úvěrové instituci v EU poskytne orgán vykonávající
dohled na konsolidovaném základě. V případě
nesouhlasu konzultuje orgán vykonávající dohled na
konsolidovaném základě na žádost kteréhokoli jiného
dotčeného příslušného orgánu ►M10 Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) ◄ . Orgán
vykonávající dohled na konsolidovaném základě může z
vlastního podnětu konzultovat ►M10 Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) ◄ .
M10
3. V případě, že příslušné orgány nedosáhnou takového
společného rozhodnutí do čtyř měsíců, rozhodne o
použití článků 123 a 124 a čl. 136 odst. 2 na
konsolidovaném základě orgán vykonávající dohled na
konsolidovaném základě po řádném zohlednění
posouzení rizik dceřiných podniků, které vypracovaly
příslušné odpovědné orgány. Pokud na konci
čtyřměsíčního období kterýkoli z dotčených příslušných
orgánů předloží záležitost Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) v souladu s
článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, orgán
vykonávající dohled na konsolidovaném základě odloží
své rozhodnutí a vyčká na rozhodnutí, které může
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) vydat podle čl. 19 odst. 4 uvedeného
nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro
bankovnictví). Čtyřměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro
smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce.
Záležitost nelze Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) postoupit po
skončení čtyřměsíčního období nebo po dosažení
společného rozhodnutí.
M11
3. Příslušné orgány odpovědné za dohled nad dceřinými
podniky mateřské úvěrové instituce v EU, mateřské
finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské
smíšené finanční holdingové společnosti v EU rozhodnou
o použití článků 123 a 124 a čl. 136 odst. 2 na
individuálním nebo subkonsolidovaném základě po
náležitém zohlednění názorů a výhrad vyjádřených
orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném
základě. Pokud na konci čtyřměsíčního období kterýkoli
z dotčených příslušných orgánů postoupil záležitost
Evropskému orgánu pro bankovnictví v souladu s
článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, příslušné orgány
odloží přijetí svého rozhodnutí, vyčkají jakéhokoli
rozhodnutí, které Evropský orgán pro bankovnictví může
přijmout v souladu s čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a
přijmou rozhodnutí v souladu s jeho rozhodnutím.
Čtyřměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro smírné
urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. Evropský
orgán pro bankovnictví přijme rozhodnutí do jednoho
měsíce. Záležitost nelze Evropskému orgánu pro
bankovnictví postoupit po skončení čtyřměsíčního období
nebo po dosažení společného rozhodnutí.
M7
3. Rozhodnutí mají podobu dokumentu obsahujícího
plně odůvodněná rozhodnutí a zohledňují posouzení rizik,
názory a výhrady ostatních příslušných orgánů vyjádřené
v tomto čtyřměsíčním období. Orgán vykonávající dohled
na konsolidovaném základě doručí tento dokument všem
příslušným odpovědným orgánům a mateřské úvěrové
instituci v EU.
M10
3. Pokud byl konzultován Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví), všechny příslušné
orgány jeho stanovisko zváží a podají vysvětlení ohledně
všech významných odchylek od tohoto stanoviska.
M7
3. Společné rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci a
rozhodnutí přijatá příslušnými orgány v situaci, kdy
neexistuje společné rozhodnutí, jsou závazné a musí být
příslušnými orgány v dotčených členských státech
uplatňovány.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
79
M11
3. Společné rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci a
rozhodnutí přijatá podle čtvrtého a pátého pododstavce v
situacích, kdy neexistuje společné rozhodnutí, se
každoročně aktualizují; za výjimečných okolností se
aktualizují v případě, že příslušný orgán odpovědný za
dohled nad dceřinými podniky mateřské úvěrové
instituce v EU, mateřské finanční holdingové společnosti
v EU nebo mateřské smíšené finanční holdingové
společnosti v EU písemně podá plně odůvodněnou žádost
orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném
základě o aktualizaci rozhodnutí o použití čl. 136 odst. 2.
V tom případě může být aktualizace zaslána dvoustranně
mezi orgánem vykonávající dohled na konsolidovaném
základě a příslušným orgánem, který žádost podal.
M10
3. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) může vypracovat návrhy prováděcích
technických norem pro zajištění jednotných podmínek
uplatňování postupu společného rozhodování uvedeného
v tomto odstavci, pokud jde o použití článků 123 a 124 a
čl. 136 odst. 2, s cílem usnadnit přijímání společných
rozhodnutí.
3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v desátém pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.
B
Článek 130
M10
1. Nastane-li naléhavá situace, včetně situace uvedené v
článku 18 nařízení (EU) č. 1093/2010 nebo situace
nepříznivého vývoje na trzích, která by mohla ohrozit
likviditu trhu a stabilitu finančního systému v jakémkoli
členském státě, v němž byly povoleny subjekty skupiny
nebo v němž jsou usazeny významné pobočky uvedené v
článku 42a, orgán vykonávající dohled na
konsolidovaném základě uvědomí, jakmile je to možné, s
výhradou kapitoly 1 oddílu 2, Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví), Evropskou radu pro
systémová rizika a orgány uvedené v čl. 49 čtvrtém
pododstavci a v článku 50 a sdělí veškeré informace
nezbytné k plnění jejich úkolů. Tyto povinnosti se
vztahují na všechny příslušné orgány uvedené v článku
125 a 126 a v návětí čl. 129 odst. 1.
1. Pokud orgán uvedený v čl. 49 čtvrtém pododstavci
zjistí situaci popsanou v prvním pododstavci tohoto
odstavce, uvědomí, jakmile je to možné, příslušné orgány
uvedené v článcích 125 a 126 a Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví).
M7
1. Je-li to možné, využívá příslušný orgán a orgán
uvedený v čl. 49 čtvrtém pododstavci stávající určené
způsoby komunikace.
B
2. Jestliže orgán příslušný k dohledu na konsolidovaném
základě potřebuje informace, které již byly poskytnuty
jinému příslušnému orgánu, neprodleně se na něj obrátí,
aby se předešlo několikanásobnému podávání informací
různým orgánům zapojeným do dohledu.
Článek 131
Orgán příslušný k dohledu na konsolidovaném základě a
ostatní příslušné orgány uzavřou za účelem zavedení a
usnadnění účinného dohledu písemnou dohodu o
koordinaci a spolupráci.
Touto dohodou lze orgánu příslušnému k dohledu na
konsolidovaném základě svěřit další úkoly a upřesnit
postupy pro rozhodování a spolupráci s ostatními
příslušnými orgány.
M10
Orgány příslušné k vydání povolení dceřiným podnikům
úvěrových institucí mohou dvoustrannou dohodou, v
souladu s článkem 28 nařízení (EU) č. 1093/2010,
přenést svou dohlížecí pravomoc na příslušné orgány,
které vydaly povolení mateřskému podniku a vykonávají
nad ním dohled, aby na sebe převzaly odpovědnost za
dohled nad dceřiným podnikem v souladu s touto
směrnicí. O existenci a obsahu takových dohod se
uvědomí Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví). Tyto informace předá příslušným
orgánům ostatních členských států a Evropskému
bankovnímu výboru.
M7
Článek 131a
M10
1. Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě zřizuje kolegia orgánů dohledu s cílem usnadnit
provádění úkolů uvedených v článku 129 a čl. 130 odst. 1
a v souladu s požadavky důvěrnosti uvedenými v
odstavci 2 tohoto článku a s právními předpisy Unie
případně zajišťuje vhodnou koordinaci a spolupráci s
příslušnými orgány třetích zemí.
1. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) přispívá k podpoře účinného, efektivního a
systematického fungování kolegií orgánů dohledu
uvedených v tomto článku a toto fungování sleduje, v
souladu s článkem 21 nařízení (EU) č. 1093/2010. Za
tímto účelem se Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) účastní těchto činností způsobem,
jaký považuje za vhodný, a je v tomto ohledu považován
za příslušný orgán.
1. Kolegia orgánů dohledu poskytnou orgánu
vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě,
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgán pro
bankovnictví) a ostatním dotčeným příslušným orgánům
rámec pro provádění těchto úkolů:
80 Finanční trh v Evropské unii obecně
a) výměna informací mezi sebou a s Evropským orgánem
dohledu (Evropským orgánem pro bankovnictví) v
souladu s článkem 21 nařízení (EU) č. 1093/2010;
b) uzavírání dohod o dobrovolném svěření úkolů a
případně o dobrovolném přenesení pravomocí;
c) stanovení programů dohledových šetření založených
na hodnocení rizika skupiny v souladu s článkem 124;
d) zvýšení účinnosti dohledu vyloučením nadbytečného
zdvojování požadavků dohledu také ve vztahu k
požadavkům na informace podle čl. 130 odst. 2 a čl. 132
odst. 2;
e) důsledné uplatňování obezřetnostních požadavků podle
této směrnice na všechny subjekty v rámci bankovní
skupiny, aniž jsou dotčeny možnosti a diskreční
pravomoci, jež stanoví právní předpisy Unie;
f) použití čl. 129 odst. 1 písm. c) s ohledem na činnost
ostatních fór případně zřízených v této oblasti.
1. Příslušné orgány zúčastněné v kolegiích orgánů
dohledu a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) mezi sebou úzce spolupracují. Požadavky
důvěrnosti podle kapitoly 1 oddílu 2 nebrání příslušným
orgánům ve výměně informací důvěrné povahy v rámci
kolegií orgánů dohledu. Zřízením a činností kolegií
orgánů dohledu nejsou dotčena práva a povinnosti
příslušných orgánů podle této směrnice.
M7
2. Zřízení a činnost kolegia vychází z písemných dohod
uvedených v článku 131 určených orgánem
vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě po
konzultaci s příslušnými dotčenými orgány.
M10
2. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) vypracovat návrhy regulačních
technických norem k upřesnění obecných podmínek
činnosti kolegií orgánů dohledu.
2. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené ve druhém pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
2. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem týkajících se činnosti kolegií orgánů
dohledu.
2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.
M11
2. Kolegií orgánů dohledu se mohou účastnit:
a) příslušné orgány odpovědné za dohled nad dceřinými
podniky mateřské úvěrové instituce v EU, mateřské
finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské
smíšené finanční holdingové společnosti v EU;
b) příslušné orgány hostitelské země, ve které jsou
usazeny významné pobočky uvedené v článku 42a;
c) případně centrální banky a
d) podle potřeby příslušné orgány třetích zemí, a to s
výhradou požadavků důvěrnosti, které jsou podle názoru
všech příslušných orgánů rovnocenné požadavkům podle
článků 44 až 52.
M7
2. Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě předsedá schůzím daného kolegia a rozhoduje o
tom, které příslušné orgány se zúčastní schůze nebo
činnosti kolegia. Orgán provádějící dohled na
konsolidovaném základě předem podává všem členům
kolegia úplné informace o organizaci takových schůzí, o
hlavních otázkách, jež mají být projednány, a o
zvažovaných činnostech. Orgán provádějící dohled na
konsolidovaném základě rovněž plně a včas informuje
všechny členy kolegia o činnostech přijatých na
uvedených schůzích nebo o provedených opatřeních.
2. Rozhodnutí orgánu provádějícího dohled na
konsolidovaném základě bere ohled na významnost
činnosti dohledu, která má být plánována nebo
koordinována pro uvedené orgány, zejména na její
potenciální dopad na stabilitu finančního systému
dotčených členských států podle čl. 40 odst. 3 a
povinností podle čl. 42a odst. 2.
M10
2. S výhradou požadavků důvěrnosti podle kapitoly 1
oddílu 2 orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě informuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) o činnostech kolegia orgánů
dohledu, a to i v průběhu naléhavých situací, a sdělí mu
veškeré informace, které mají zvláštní význam pro účely
sbližování dohledu.
B
Článek 132
1. Příslušné orgány úzce spolupracují. Poskytují si
informace, které jsou zásadní nebo významné pro výkon
úkolů dohledu, které jim byly uloženy touto směrnicí. Za
tímto účelem příslušné orgány na požádání sdělí všechny
významné informace a z vlastního podnětu sdělí všechny
zásadní informace.
M10
1. Příslušné orgány pro účely této směrnice spolupracují
s Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
bankovnictví) v souladu s nařízením (EU) č. 1093/2010.
1. Příslušné orgány poskytnou Evropskému orgánu
dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví) veškeré
informace nezbytné k tomu, aby mohl tento orgán plnit
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
81
své povinnosti podle této směrnice a podle nařízení (EU)
č. 1093/2010, v souladu s článkem 35 uvedeného nařízení.
B
1. Informace podle prvního pododstavce se považují za
zásadní, jestliže mohou podstatně ovlivnit posouzení
finančního zdraví úvěrové instituce nebo finanční
instituce v jiném členském státě.
M11
1. Příslušné orgány vykonávající dohled na
konsolidovaném základě nad mateřskými úvěrovými
institucemi v EU a nad úvěrovými institucemi
kontrolovanými mateřskými finančními holdingovými
společnostmi v EU nebo mateřskými smíšenými
finančními holdingovými společnostmi v EU, zejména
předají příslušným orgánům jiných členských států, které
vykonávají dohled nad dceřinými podniky těchto
mateřských podniků, veškeré významné informace. Při
určování rozsahu významných informací se přihlíží k
významu daných dceřiných podniků ve finančním
systému dotyčných členských států.
B
1. Zásadní informace uvedené v prvním pododstavci
zahrnují zejména tyto položky:
M11
a) určení právní, řídící a organizační struktury skupiny,
včetně všech regulovaných podniků, neregulovaných
dceřiných podniků a významných poboček patřících do
skupiny, mateřských podniků, v souladu s čl. 12 odst. 3,
čl. 22 odst. 1 a čl. 73 odst. 3, jakož i určení orgánů
příslušných pro regulované podniky ve skupině,
B
b) postupy získávání informací od úvěrových institucí,
které jsou součástí skupiny, a ověřování těchto informací,
c) nepříznivý vývoj v úvěrových institucích nebo v jiných
subjektech skupiny, který by mohl úvěrové instituce
vážně ohrozit, a
d) významné sankce a výjimečná opatření, která příslušné
orgány přijaly v souladu s touto směrnicí, včetně
dodatečného požadavku na kapitál podle ►M7 čl. 136
odst. 1 ◄ a jakéhokoli omezení využívání pokročilého
přístupu k měření pro výpočet kapitálových požadavků
podle článku 105.
M10
1. Příslušné orgány mohou upozornit Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) na tyto
případy:
a) některý příslušný orgán nesdělil informace zásadního
významu, nebo
b) žádost o spolupráci, zejména o výměnu informací byla
zamítnuta nebo jí nebylo v přiměřené lhůtě vyhověno.
1. Aniž je dotčen článek 258 Smlouvy o fungování
Evropské unie, může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) v případech uvedených v
sedmém pododstavci postupovat v souladu s
pravomocemi, které mu jsou svěřeny podle článku 19
nařízení (EU) č. 1093/2010.
B
2. Orgány příslušné k dohledu nad úvěrovými
institucemi kontrolovanými mateřskou úvěrovou institucí
v EU se obrátí, je-li to možné, na příslušný orgán
uvedený v čl. 129 odst. 1, jestliže potřebují informace o
uplatňování přístupů a metodik stanovených touto
směrnicí, které by daný orgán již mohl mít k dispozici.
3. Dříve než příslušné orgány přijmou rozhodnutí, které
má význam pro úkoly dohledu jiných příslušných orgánů,
vzájemně se konzultují ohledně následujících bodů:
a) změn ve složení akcionářů nebo v organizační či řídící
struktuře úvěrových institucí ve skupině, pro něž je nutný
souhlas nebo povolení příslušných orgánů, a
b) významných sankcí nebo výjimečných opatření
přijatých příslušnými orgány, včetně dodatečného
požadavku na kapitál podle ►M7 čl. 136 odst. 1 ◄ a
jakéhokoli omezení využívání pokročilého přístupu k
měření pro výpočet kapitálových požadavků podle článku
105.
3. Pro účely písmene b) se vždy uskuteční konzultace s
orgány příslušnými k dohledu na konsolidovaném
základě.
3. Příslušný orgán se však může v naléhavých případech
nebo v případech, kdy by konzultace ohrozila účinnost
rozhodnutí, rozhodnout, že od ní upustí. V takovém
případě neprodleně vyrozumí ostatní příslušné orgány.
Článek 133
1. Orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném
základě vyžadují pro účely dohledu plnou konsolidaci
všech úvěrových a finančních institucí, které jsou
dceřinými podniky mateřského podniku.
1. Příslušné orgány však mohou vyžadovat pouze
poměrnou konsolidaci, pokud je podle jejich názoru
odpovědnost mateřského podniku, který drží podíl na
kapitálu, omezena na výši tohoto podílu s ohledem na
odpovědnost ostatních akcionářů nebo společníků, jejichž
platební schopnost je uspokojivá. Odpovědnost ostatních
akcionářů a společníků se stanoví výslovně, popřípadě
též prostřednictvím jejich písemného podepsaného
prohlášení.
1. Jsou-li podniky propojeny vztahem ve smyslu čl. 12
odst. 1 směrnice 83/349/EHS, určí příslušné orgány
způsob, jakým se provede konsolidace.
2. Orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném
základě vyžadují poměrnou konsolidaci účastí v
úvěrových a finančních institucích, které jsou řízeny
podnikem zahrnutým do konsolidace spolu s jedním nebo
více podniky nezahrnutými do konsolidace, je-li
82 Finanční trh v Evropské unii obecně
odpovědnost těchto podniků omezena na výši jejich
podílu na kapitálu.
3. V případě jiných účastí nebo kapitálových vazeb než
těch, které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2, určí příslušné
orgány, zda a jak má být konsolidace provedena.
Zejména mohou povolit nebo požadovat využití
ekvivalenční metody. Tato metoda nicméně nevede k
zahrnutí daných podniků do dohledu na konsolidovaném
základě.
Článek 134
1. Aniž je dotčen článek 133, určí příslušné orgány, zda
a jak má být provedena konsolidace v následujících
případech:
a) pokud podle názoru příslušných orgánů úvěrová
instituce uplatňuje podstatný vliv na jednu nebo více
úvěrových nebo finančních institucí, ale nemá účast v
těchto institucích ani k nim nemá jiné kapitálové vazby a
b) pokud jsou dvě nebo více úvěrových nebo finančních
institucí podřízeny jednomu vedení jinak než na základě
smlouvy nebo stanov.
1. Příslušné orgány mohou povolit nebo vyžadovat
zejména metodu uvedenou v článku 12 směrnice
83/349/EHS. Tato metoda nicméně nevede k zahrnutí
daných podniků do dohledu na konsolidovaném základě.
2. Je-li v souladu s články 125 a 126 vyžadován
konsolidovaný dohled, zahrnou se do konsolidace
podniky pomocných služeb a společnosti spravující
aktiva definované ve směrnici 2002/87/ES v případech
uvedených v článku 133 a v odstavci 1 tohoto článku v
souladu s metodami tam stanovenými.
M11
Článek 135
Členské státy požadují, aby osoby, které skutečně řídí
podnikání finanční holdingové společnosti nebo smíšené
finanční holdingové společnosti, měly dostatečně dobrou
pověst a dostatečné zkušenosti pro výkon těchto funkcí.
B
Článek 136
1. Příslušné orgány vyžadují, aby úvěrová instituce, která
neplní požadavky této směrnice, včas přijala nezbytná
opatření a učinila kroky nezbytné k nápravě této situace.
1. Příslušné orgány mohou za tímto účelem přijmout
následující opatření:
a) nařídit úvěrové instituci, aby držela kapitál nad
minimální úrovní stanovenou v článku 75,
b) požadovat posílení zavedených uspořádání, postupů,
mechanismů a prováděných strategií tak, aby odpovídaly
požadavkům uvedeným v článcích 22 a 123,
c) požadovat, aby úvěrová instituce používala specifický
systém tvorby opravných položek a rezerv nebo
zacházení s aktivy ve smyslu kapitálových požadavků,
d) zakázat nebo omezit obchody, operace nebo síť
úvěrových institucí, a
e) požadovat snížení rizika obsaženého v činnostech,
produktech a systémech úvěrových institucí,
M9
f) požadovat od uvěrových institucí omezení pohyblivé
složky odměny stanovením její výše jako procentního
podílu celkových čistých výnosů v případě, že je tato
složka odměny neslučitelná s udržováním řádného
kapitálového základu,
g) požadovat od úvěrových institucí, aby použily čistý
zisk k posílení kapitálového základu.
B
1. Přijetí těchto opatření podléhá kapitole 1 oddílu 2.
2. Příslušné orgány uloží zvláštní kapitálový požadavek
převyšující minimální úroveň stanovenou v článku 75
alespoň takovým úvěrovým institucím, které nesplňují
požadavky článků 22, 109 a 123 nebo u kterých byl
zjištěn negativní výsledek ve smyslu čl. 124 odst. 3,
pokud je nepravděpodobné, že by jiná opatření vedla k
dostatečnému zlepšení uspořádání, postupů, mechanismů
a strategií ve vhodném časovém horizontu.
M9
Pro účely určení přiměřené úrovně kapitálu na základě
přezkumu a vyhodnocení provedených podle článku 124
příslušné orgány posoudí, zda je pro zachycení rizik, jimž
úvěrová instituce je či může být vystavena, nutné uložit
specifický požadavek ohledně kapitálu přesahující
minimální úroveň, s přihlédnutím:
a) ke kvantitativním a kvalitativním aspektům procesu
hodnocení úvěrových institucí uvedeného v článku 123;
b) k systémům, postupům a mechanismům úvěrových
institucí uvedeným v článku 22;
c) k výsledku přezkumu a vyhodnocení provedených v
souladu s článkem 124.
B
Článek 137
1. Dokud nebudou koordinovány metody konsolidace,
stanoví členské státy pro případy, kdy je mateřským
podnikem jedné nebo více úvěrových institucí smíšená
holdingová společnost, že orgány příslušné k vydávání
povolení a dohledu nad těmito úvěrovými institucemi
požadují na těchto smíšených holdingových
společnostech a jejich dceřiných podnicích přímo nebo
prostřednictvím dceřiných podniků, které jsou úvěrovými
institucemi, aby jim poskytly informace významné pro
účely dohledu nad dceřinými podniky, které jsou
úvěrovými institucemi.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
83
2. Členské státy stanoví, že jejich příslušné orgány
mohou provádět nebo nechat provádět externími
inspektory kontroly na místě k ověření informací
obdržených od smíšených holdingových společností a
jejich dceřiných podniků. Je-li smíšená holdingová
společnost nebo některý z jejích dceřiných podniků
pojišťovnou, lze rovněž použít postupy podle čl. 140 odst.
1. Nachází-li se smíšená holdingová společnost nebo
některý z jejích dceřiných podniků v jiném členském
státě než její dceřiný podnik, který je úvěrovou institucí,
provede se ověření informací na místě postupy podle
článku 141.
Článek 138
1. Aniž je dotčena kapitola 2 oddíl 5, zajistí členské státy,
že v případě, kdy je mateřským podnikem jedné či více
úvěrových institucí smíšená holdingová společnost,
vykonávají příslušné orgány pověřené dohledem nad
těmito úvěrovými institucemi obecný dohled nad
transakcemi mezi úvěrovou institucí a smíšenou
holdingovou společností a jejími dceřinými podniky.
2. Příslušné orgány požadují, aby úvěrové instituce
zavedly přiměřené postupy pro řízení rizik a mechanismy
vnitřní kontroly, včetně řádných výkaznických a účetních
postupů, aby vhodným způsobem zjišťovaly, oceňovaly,
sledovaly a kontrolovaly transakce se svou mateřskou
smíšenou holdingovou společností a jejími dceřinými
podniky. Příslušné orgány požadují, aby úvěrové
instituce hlásily každou významnou transakci s těmito
subjekty, kromě transakcí uvedených v článku 110. Tyto
postupy a významné transakce podléhají kontrole
příslušných orgánů.
2. Pokud tyto transakce uvnitř skupiny ohrožují finanční
situaci úvěrové instituce, přijme příslušný orgán
pověřený dohledem nad institucí vhodná opatření.
Článek 139
1. Členské státy učiní nezbytné kroky k zajištění toho,
aby neexistovaly žádné právní překážky znemožňující
podnikům zahrnutým do dohledu na konsolidovaném
základě, smíšeným holdingovým společnostem a jejich
dceřiným podnikům nebo dceřiným podnikům typu
uvedeného v čl. 127 odst. 3 vzájemnou výměnu
informací významných pro účely dohledu v souladu s
články 124 až 138 a tímto článkem.
2. Nacházejí-li se mateřský podnik a kterýkoli z jeho
dceřiných podniků, jež jsou úvěrovými institucemi, v
různých členských státech, předávají si příslušné orgány
těchto členských států veškeré významné informace k
umožnění nebo usnadnění dohledu na konsolidovaném
základě.
2. Nevykonávají-li příslušné orgány členského státu, v
němž se nachází mateřský podnik, samy dohled na
konsolidovaném základě podle článků 125 a 126, mohou
být vyzvány orgány příslušnými k dohledu, aby požádaly
mateřský podnik o informace významné pro účely
dohledu na konsolidovaném základě a předaly je těmto
orgánům.
M11
3. Členské státy povolí výměnu informací mezi svými
příslušnými orgány, jak je uvedeno v odstavci 2, s tím, že
v případě finančních holdingových společností,
smíšených finančních holdingových společností,
finančních institucí nebo podniků pomocných služeb
shromažďování ani držení informací neznamená, že by
dotyčné příslušné orgány musely plnit dohlížecí úlohu ve
vztahu k těmto institucím nebo podnikům samotným.
B
3. Podobně členské státy povolí svým příslušným
orgánům výměnu informací, jak je uvedeno v článku 137,
s tím, že sběr ani držení informací nemá za následek, že
by dotyčné příslušné orgány musely plnit dohlížecí úlohu
ve vztahu ke smíšeným holdingovým společnostem a
jejich dceřiným podnikům, jež nejsou úvěrovými
institucemi, nebo k dceřiným podnikům typu uvedeného
v čl. 127 odst. 3.
Článek 140
M11
1. Má-li úvěrová instituce, finanční holdingová
společnost, smíšená finanční holdingová společnost nebo
holdingová společnost se smíšenou činností kontrolu nad
jedním nebo více dceřinými podniky, jež jsou
pojišťovnami nebo jinými podniky poskytujícími
investiční služby, ke kterým je třeba povolení, příslušné
orgány a orgány pověřené veřejným úkolem dohledu nad
pojišťovnami nebo jinými podniky poskytujícími
investiční služby úzce spolupracují. Aniž jsou dotčeny
jejich pravomoci, poskytují si tyto orgány navzájem
informace, které zjednodušují jejich úkol a umožňují
dohled nad činností a celkovou finanční situací podniků
podléhajících jejich dohledu.
B
2. Na informace obdržené v rámci dohledu na
konsolidovaném základě, a zejména na jakoukoli výměnu
informací mezi příslušnými orgány podle této směrnice,
se vztahuje profesní tajemství vymezené v kapitole 1
oddíle 2.
M11
3. Příslušné orgány vykonávající dohled na
konsolidovaném základě sestaví seznamy finančních
holdingových společností nebo smíšených finančních
holdingových společností uvedených v čl. 71 odst. 2.
Tyto seznamy předávají příslušným orgánům ostatních
členských států, Evropskému orgánu pro bankovnictví a
Komisi.
Článek 141
Přejí-li si příslušné orgány některého ze členských států
při uplatňování této směrnice v konkrétních případech
ověřit informace o úvěrové instituci, finanční holdingové
společnosti, finanční instituci, podniku pomocných
služeb, holdingové společnosti se smíšenou činností,
smíšené finanční holdingové společnosti, dceřiném
podniku typu uvedeného v článku 137 nebo dceřiném
podniku typu uvedeného v čl. 127 odst. 3, které se
84 Finanční trh v Evropské unii obecně
nacházejí v jiném členském státě, požádají příslušné
orgány daného členského státu, aby toto ověření mohlo
být provedeno. Orgány, které žádost obdrží, vyhoví v
rámci své pravomoci žádosti tak, že toto ověření samy
provedou nebo umožní orgánům, jež žádost podaly, aby
ověření provedly samy, anebo umožní ověření auditorem
nebo odborníkem. Příslušný orgán, který žádost podal, se
může účastnit ověřování, neprovádí-li ověřování sám.
Článek 142
Aniž jsou dotčeny jejich trestněprávní předpisy, stanoví
členské státy, že finančním holdingovým společnostem,
smíšeným finančním holdingovým společnostem a
holdingovým společnostem se smíšenou činností nebo
jejich výkonným ředitelům lze v případě porušení
právních nebo správních předpisů přijatých k provedení
článků 124 až 141 a tohoto článku ukládat sankce nebo
přijímat opatření k ukončení zjištěného protiprávního
jednání, popřípadě k zamezení jeho příčin. Příslušné
orgány úzce spolupracují, aby zajistily, že sankce a
opatření povedou k žádoucím výsledkům, zvláště
nenachází-li se ústřední vedení nebo hlavní místo činnosti
finanční holdingové společnosti, smíšené finanční
holdingové společnosti nebo holdingové společnosti se
smíšenou činností ve stejném členském státě jako její
sídlo.
B
Článek 143
M11
1. Jestliže úvěrová instituce, jejímž mateřským
podnikem je úvěrová instituce, finanční holdingová
společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost
se skutečným sídlem v třetí zemi, nepodléhá dohledu na
konsolidovaném základě podle článků 125 a 126, ověřují
příslušné orgány, zda tato úvěrová instituce podléhá
dohledu na konsolidovaném základě ze strany
příslušného orgánu třetí země, který je rovnocenný
dohledu upravenému zásadami stanovenými v této
směrnici.
Ověření provádí příslušný orgán, který by byl odpovědný
za dohled na konsolidovaném základě, pokud by se
použil odstavec 3, na žádost mateřského podniku nebo
kteréhokoli z regulovaných podniků povolených v Unii
nebo z vlastního podnětu. Tento příslušný orgán
konzultuje ostatní dotyčné příslušné orgány.
B
2. Komise může požádat Evropský bankovní výbor, aby
poskytl obecné pokyny ohledně toho, zda je
pravděpodobné, že opatření dohledu na konsolidovaném
základě příslušných orgánů ve třetích zemích dosahují
cílů dohledu na konsolidovaném základě, jak jsou
vymezeny v této kapitole, ve vztahu k úvěrovým
institucím, jejichž mateřský podnik má skutečné sídlo ve
třetí zemi. Výbor tyto pokyny průběžně přezkoumává a
přihlíží ke všem změnám dohledu na konsolidovaném
základě prováděného takovými příslušnými orgány.
►M10 Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) je Komisi a Evropskému bankovnímu
výboru nápomocen při plnění uvedených úkolů, včetně
toho, zda by takové obecné pokyny měly být
aktualizovány. ◄
M10
2. Příslušný orgán, který provádí ověření uvedená v odst.
1 prvním pododstavci, k těmto obecným pokynům
přihlíží. Pro tento účel příslušný orgán konzultuje
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) před přijetím rozhodnutí.
B
3. Pokud takový rovnocenný dohled neexistuje, použijí
členské státy na úvěrovou instituci obdobně tuto směrnici
nebo povolí svým příslušným orgánům uplatňovat jiné
vhodné techniky dohledu, které dosahují cíle dohledu nad
úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě.
3. Tyto techniky dohledu schválí po konzultaci s
ostatními dotčenými příslušnými orgány příslušný orgán,
který by byl pověřený dohledem na konsolidovaném
základě.
M11
3. Příslušné orgány mohou zejména požadovat ustavení
finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční
holdingové společnosti se skutečným sídlem v Unii a
mohou uplatnit ustanovení o dohledu na konsolidovaném
základě nad konsolidovanou situací této finanční
holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové
společnosti.
M10
3. Techniky dohledu se zaměří na dosažení cílů dohledu
na konsolidovaném základě, jak jsou vymezeny v této
kapitole, a oznámí se ostatním dotčeným příslušným
orgánům, Evropskému orgánu dohledu (Evropskému
orgánu pro bankovnictví) a Komisi.
B
Oddíl 2
Zveřejňování údajů příslušnými orgány
Článek 144
Příslušné orgány zveřejní tyto informace:
a) znění právních a správních předpisů a
administrativních a obecných pokynů přijatých v jejich
členském státě v oblasti obezřetnostní regulace,
b) způsob, jakým v praxi provádějí možnosti a případy
vlastního uvážení obsažené v právních a správních
předpisech Společenství,
c) obecná kritéria a metodiky, které používají při
přezkumu a hodnocení podle článku 124, a
d) aniž jsou dotčena ustanovení kapitoly 1 oddílu 2,
souhrnné statistické údaje o hlavních aspektech
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
85
uplatňování obezřetnostního rámce v každém členském
státě.
Údaje zveřejněné podle prvního pododstavce jsou takové,
že umožní smysluplné srovnání přístupů přijatých
příslušnými orgány různých členských států. Údaje se
zveřejňují v jednotném formátu a pravidelně se
aktualizují. Údaje jsou přístupné elektronicky na jednotné
adrese.
M10
Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy prováděcích
technických norem pro určení formátu, struktury, obsahu
a data každoročního zveřejnění údajů podle tohoto článku.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy prováděcích
technických norem do 1. ledna 2014.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické
normy uvedené ve třetím pododstavci postupem podle
článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.
B
KAPITOLA 5
Zveřejňování údajů úvěrovými institucemi
Článek 145
1. Pro účely této směrnice zveřejní úvěrové instituce
informace stanovené v příloze XII části 2, s výhradou
ustanovení článku 146.
2. Uznání nástrojů a metodik uvedených v příloze XII
části 3 příslušnými orgány podle kapitoly 2 oddílu 3
pododdílů 2 a 3 a článku 105 je podmíněno tím, že
úvěrové instituce zveřejní informace, které jsou uvedeny
v příloze XII části 3.
M9
3. Úvěrové instituce přijmou formální zásady pro plnění
požadavků na zveřejnění uvedených v odstavcích 1 a 2 a
zavedou zásady pro hodnocení přiměřenosti
zveřejňovaných údajů, včetně jejich ověřování a
frekvence zveřejňování. Úvěrové instituce zavedou
rovněž zásady pro hodnocení toho, zda jejich
zveřejňované údaje plně informují účastníky trhu o
rizikovém profilu daných úvěrových institucí.
Jestliže tyto zveřejňované údaje neinformují účastníky
trhu o rizikovém profilu v plném rozsahu, zveřejní
úvěrové instituce údaje nutné vedle údajů požadovaných
v souladu s odstavcem 1. Jsou však povinny zveřejňovat
pouze údaje, jež jsou podstatné a nejsou citlivé či
důvěrné podle technických kritérií stanovených v části 1
přílohy XII.
B
4. Úvěrové instituce by na vyzvání měly vysvětlit svá
ratingová rozhodnutí malým a středním podnikům a
jiným podnikům žádajícím o půjčky, přičemž toto
vysvětlení by mělo být na požádání poskytnuto písemně.
Pokud by se jejich dobrovolný závazek v tomto směru
ukázal jako nedostatečný, přijmou se právní opatření na
vnitrostátní úrovni. Správní náklady na vysvětlení musí
být v přiměřeném poměru k výši půjčky.
Článek 146
1. Aniž je dotčen článek 145, nemusí úvěrové instituce
zveřejňovat některé z údajů vyjmenovaných v příloze XII
části 2, jestliže údaje, které by byly zveřejněny, se podle
kritéria uvedeného v příloze XII části 1 bodě 1
nepovažují za zásadní.
2. Aniž je dotčen článek 145, nemusí úvěrové instituce
zveřejňovat některé z údajů vyjmenovaných v příloze XII
částech 2 a 3, jestliže údaje, které by byly zveřejněny, se
podle kritérií uvedených v příloze XII části 1 bodech 2 a
3 považují za citlivé nebo důvěrné.
3. Ve výjimečných případech uvedených v odstavci 2
dotyčná úvěrová instituce ve svém zveřejnění prohlásí, že
určité údaje nebyly zahrnuty, uvede, z jakého důvodu se
tak stalo, a poskytne o daném tématu, na nějž se vztahuje
požadavek na zveřejnění, obecnější informace, pokud
uvedené údaje nejsou klasifikovány jako citlivé nebo
důvěrné podle přílohy XII části 1 bodů 2 a 3.
M11
Článek 146a
Členské státy požadují od úvěrových institucí, aby na
úrovni bankovní skupiny každoročně zveřejnily, buď v
plné podobě nebo ve formě odkazů na rovnocenné
informace, popis své právní, řídící a organizační struktury.
B
Článek 147
1. Úvěrové instituce zveřejňují údaje vyžadované
článkem 145 nejméně jednou ročně. Údaje se zveřejňují
co nejdříve.
2. Úvěrové instituce rovněž rozhodnou, zda je s ohledem
na kritéria stanovená v příloze XII části 1 bodě 4 nutné
zveřejňovat požadované údaje častěji, než je stanoveno v
odstavci 1.
Článek 148
1. Úvěrové instituce mohou samy určit, kde a na jakém
nosiči zveřejní požadované údaje a jak je ověří, aby byly
řádně splněny požadavky na zveřejnění stanovené v
článku 145. V proveditelné míře se všechny požadované
údaje zveřejní na jednom místě nebo nosiči.
2. Rovnocenné zveřejnění údajů, které úvěrové instituce
provedly podle požadavků na účetnictví, kotování na
burze nebo jiných požadavků, lze považovat za splnění
článku 145. Jestliže nejsou zveřejňované údaje zahrnuty
do účetní závěrky, úvěrové instituce uvedou, kde je lze
nalézt.
Článek 149
86 Finanční trh v Evropské unii obecně
Bez ohledu na články 146 až 148 členské státy udělí
příslušným orgánům oprávnění požadovat na úvěrových
institucích, aby:
a) zveřejnily jedno nebo více sdělení podle požadavků
uvedených v příloze XII částech 2 a 3,
b) zveřejnily jedno nebo více sdělení častěji než jednou
za rok a aby pro zveřejnění stanovily lhůty,
c) využily ke zveřejnění jiná místa a nosiče než účetní
závěrku a
d) ověřily zveřejněná sdělení, na něž se nevztahuje
statutární audit, zvláštními prostředky.
HLAVA VI
►M9 AKTY V PŘENESENÉ PRAVOMOCI A
ZMOCŇOVACÍ USTANOVENÍ ◄
Článek 150
M9
1. Aniž je, co se týče kapitálu, dotčen návrh, který má
Komise předložit podle článku 62, přijímají se technické
úpravy v následujících oblastech prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci postupem podle článků 151a a za
podmínek stanovených v článcích 151b a 151c:
a) vyjasnění definic pro zajištění jednotného uplatňování
této směrnice,
b) vyjasnění definic tak, aby byl při uplatňování této
směrnice brán zřetel na vývoj finančních trhů,
c) přizpůsobení terminologie a znění definic terminologii
a znění definic v pozdějších aktech týkajících se
úvěrových institucí a souvisejících oblastí,
d) rozšíření nebo terminologická úprava seznamu
zmíněného v článcích 23 a 24 a obsaženého v příloze I se
zřetelem k vývoji na finančních trzích,
e) oblasti, v nichž si příslušné orgány vyměňují
informace, uvedené v článku 42,
f) technické úpravy článků 56 až 67 a článku 74 v
důsledku vývoje účetních standardů nebo požadavků,
které berou v úvahu právní předpisy Unie, nebo s
ohledem na sbližování postupů v oblasti dohledu,
g) změna seznamu kategorií expozic uvedeného v
článcích 79 a 86 se zřetelem k vývoji na finančních trzích,
h) hodnota uvedená v čl. 79 odst. 2 písm. c), čl. 86 odst. 4
písm. a), příloze VII části 1 bodě 5 a v příloze VII části 2
bodě 15 se zřetelem k účinkům inflace,
i) seznam a klasifikace podrozvahových položek v
přílohách II a IV,
j) úprava příloh III a V až XII se zřetelem k vývoji na
finančních trzích (zejména k novým finančním
produktům) nebo k vývoji účetních standardů nebo
požadavků, které berou v úvahu právní předpisy Unie,
nebo s ohledem na sbližování postupů v oblasti dohledu.
1a. Následující opatření se přijmou regulativním
postupem podle článku 151 odst. 2a:
a) technické úpravy seznamu v článku 2,
b) změna výše počátečního kapitálu stanovené v článku 9
se zřetelem k hospodářskému a měnovému vývoji,
B
►M9
2. Komise může přijmout následující opatření:
◄
a) upřesnění velikosti náhlých a neočekávaných změn
úrokových sazeb uvedených v čl. 124 odst. 5,
b) dočasné snížení minimální úrovně kapitálu stanovené
v článku 75 nebo rizikových vah stanovených v hlavě V
kapitole 2 oddílu 3 se zřetelem ke zvláštním okolnostem,
M7
c) vyjasnění výjimek stanovených v článku 113,
B
d) upřesnění klíčových aspektů, o nichž se podle čl. 144
odst. 1 písm. d), zveřejňují souhrnné statistické údaje
nebo
e) upřesnění formátu, struktury, obsahu a data
každoročního zveřejnění údajů podle článku 144,
M2
f) úpravy obezřetnostních kritérií stanovených v čl. 19a
odst. 1 s cílem zohlednit budoucí vývoj a zajistit jednotné
uplatňování této směrnice.
M9
Opatření uvedená v prvním pododstavci písm. a), b), c) a
f) se přijmou prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci v souladu s články 151a, a za podmínek
stanovených v článcích 151b a 151c. Opatření uvedená v
prvním pododstavci písm. d) a e) se přijmout
regulativním postupem podle čl. 151 odst. 2a.
M4
M10
3. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
této směrnice vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy prováděcích
technických norem pro podmínky uplatňování:
a) přílohy V bodů 15 až 17;
b) přílohy V bodu 23 písm. l), pokud jde o stanovení
kritéria pro určení vhodného poměru mezi pevnou a
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
87
pohyblivou složkou celkové odměny, a přílohy V bodu
23 písm. o) podbodu ii) s cílem upřesnit třídy nástrojů
splňujících podmínky zde stanovené;
c) přílohy VI části 2, pokud jde o stanovení
kvantitativních faktorů uvedených v bodě 12,
kvalitativních faktorů uvedených v bodě 13 a
srovnávacích standardů uvedených v bodě 14;
3. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy prováděcích
technických norem do 1. ledna 2014.
3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.
B
Článek 151
1. Komisi je nápomocen Evropský bankovní výbor
zřízený rozhodnutím Komise 2004/10/ES ( 34 ).
M9
M4
2a. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5
a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8
zmíněného rozhodnutí.
Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je
tři měsíce.
M9
M9
Článek 151a
Výkon přenesení pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci
uvedené v čl. 150 odst. 1 a čl. 150 odst. 2 druhém
pododstavci první větě je svěřena Komisi na období 4 let
od 15. prosince 2010. Komise předloží zprávu o
přenesené pravomoci nejpozději 6 měsíců před koncem
tohoto čtyřletého období. Přenesení pravomoci se
automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud je
Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s
článkem 151b.
2. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise
neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a
Radě.
3. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je
svěřena Komisi za podmínek uvedených v článcích 151b
a 151c.
Článek 151b
Zrušení přenesení pravomoci
1. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení
pravomocí uvedené v čl. 150 odst. 1 a čl. 150 odst. 2
druhém pododstavci první větě kdykoli zrušit.
2. Orgán, který zahájí interní postup s cílem rozhodnout,
zda zrušit přenesení pravomoci, uvědomí v přiměřené
lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a
Komisi a uvede pravomoci, jejichž přenesení by mohlo
být zrušeno.
3. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení
pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá
účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který je v něm
upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v
přenesené pravomoci. Rozhodnutí bude zveřejněno v
Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 151c
Námitky proti aktům v přenesené pravomoci
1. Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v
přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě tří měsíců
ode dne oznámení. Z podnětu Evropského parlamentu
nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.
2. Pokud Evropský parlament ani Rada ve lhůtě uvedené
v odstavci 1 námitky proti aktu v přenesené pravomoci
nevysloví, je akt v přenesené pravomoci zveřejněn v
Úředním věstníku Evropské unie a vstupuje v platnost
dnem v něm stanoveným. Akt v přenesené pravomoci
může být zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie a
vstoupit v platnost před uplynutím tohoto období, pokud
Evropský parlament i Rada uvědomí Komisi o svém
úmyslu námitky nevyslovit.
3. Akt v přenesené pravomoci nevstoupí v platnost,
pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada vysloví
námitky ve lhůtě uvedené v odstavci 1. Orgán, který
vyslovuje námitky proti aktu v přenesené pravomoci, je v
souladu s článkem 296 Smlouvy o fungování Evropské
unie odůvodní.
B
HLAVA VII
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
KAPITOLA 1
Přechodná ustanovení
Článek 152
1. Úvěrové instituce, které počítají hodnoty rizikově
vážené expozice podle článků 84 až 89, musí mít k
dispozici během prvního, druhého a třetího
dvanáctiměsíčního období po 31. prosinci 2006 kapitál,
který je vždy vyšší než částky uvedené v odstavcích 3, 4
a 5, nebo se jim rovná.
2. Úvěrové instituce, které pro výpočet svých
kapitálových požadavků ke krytí operačního rizika
používají pokročilý přístup k měření podle článku 105,
88 Finanční trh v Evropské unii obecně
musí mít k dispozici během druhého a třetího
dvanáctiměsíčního období po 31. prosinci 2006 kapitál,
který je vždy vyšší než částky uvedené v odstavcích 4 a 5,
nebo se jim rovná.
3. V prvním dvanáctiměsíčním období uvedeném v
odstavci 1 činí kapitál 95 % celkového minimálního
kapitálu, který by v té době musela mít úvěrová instituce
k dispozici podle článku 4 směrnice Rady 93/6/EHS ze
dne 15. března 1993 o kapitálové přiměřenosti
investičních podniků a úvěrových institucí ( 35 ) ve znění
uvedené směrnice a směrnice 2000/12/ES platném před 1.
lednem 2007.
4. V druhém dvanáctiměsíčním období uvedeném v
odstavci 1 činí kapitál 90 % celkového minimálního
kapitálu, který by v té době musela mít úvěrová instituce
k dispozici podle článku 4 směrnice 93/6/EHS ve znění
uvedené směrnice a směrnice 2000/12/ES platném před 1.
lednem 2007.
5. Ve třetím dvanáctiměsíčním období uvedeném v
odstavci 1 činí kapitál 80 % celkového minimálního
kapitálu, který by v té době musela mít úvěrová instituce
k dispozici podle článku 4 směrnice 93/6/EHS ve znění
uvedené směrnice a směrnice 2000/12/ES platném před 1.
lednem 2007.
M9
5a. Úvěrové instituce, které vypočítávají hodnoty
rizikově vážené expozice podle článků 84 až 89, musí mít
do 31. prosince 2011 k dispozici kapitál, který je vždy
vyšší než částka uvedená v odstavci 5c nebo případně 5d,
nebo se jí rovná.
5b. Úvěrové instituce, které pro výpočet svých
kapitálových požadavků ke krytí operačního rizika
používají pokročilé přístupy k měření podle článku 105,
musí mít do 31. prosince 2011 k dispozici kapitál, který
je vždy vyšší než částka uvedená v odstavci 5c nebo
případně 5d, nebo se jí rovná.
5c. Částka uvedená v odstavcích 5a a 5b činí 80 %
celkového minimálního objemu kapitálu, který by
úvěrová instituce musela mít k dispozici podle článku 4
směrnice 93/6/EHS a směrnice 2000/12/ES ve znění
platném před 1. lednem 2007.
5d. Po schválení příslušnými orgány může u úvěrových
institucí podle odstavce 5e částka uvedená v odstavcích
5a a 5b činit až 80 % celkového minimálního objemu
kapitálu, který by tyto úvěrové instituce musely mít k
dispozici podle kteréhokoli z článků 78 až 83, článku 103
nebo 104 a směrnice 2006/49/ES ve znění platném před 1.
lednem 2011.
5e. Úvěrová instituce může odstavec 5d uplatnit pouze v
případě, že přístup založený na interním ratingu nebo
pokročilé přístupy k měření určené pro výpočet svých
kapitálových požadavků začala používat od 1. ledna 2010
nebo později.
B
6. Dodržování požadavků odstavců 1 až 5 se provádí na
základě hodnot kapitálu, které jsou plně upraveny tak,
aby odrážely rozdíly mezi výpočtem kapitálu podle
směrnice 2000/12/ES a směrnice 93/6/EHS, ve znění
uvedených směrnic platném před 1. lednem 2007, a mezi
výpočtem kapitálu podle této směrnice, které vyplývají z
odděleného zacházení s očekávanými a neočekávanými
ztrátami podle článků 84 až 89 této směrnice.
7. Pro účely odstavců 1 až 6 tohoto článku se použijí
články 68 až 73.
8. Až do 1. ledna 2008 mohou mít úvěrové instituce za
to, že články, z nichž sestává standardizovaný přístup
uvedený v hlavě V kapitole 2 oddílu 3 pododdílu 1, jsou
nahrazeny články 42 až 46 směrnice 2000/12/ES ve znění
platném před 1. lednem 2007.
9. Při využití možnosti uvedené v odstavci 8 platí pro
ustanovení směrnice 2000/12/ES následující pravidla:
a) ustanovení uvedené směrnice, na něž odkazují články
42 až 46, se použijí ve znění platném před 1. lednem
2007;
b) „rizikově váženou hodnotou“ uvedenou v čl. 42 odst. 1
uvedené směrnice se rozumí „hodnota rizikově vážené
expozice“;
c) výsledky výpočtu podle čl. 42 odst. 2 uvedené
směrnice se považují za hodnotu rizikově vážené
expozice;
d) „úvěrové deriváty“ se zařadí do seznamu položek s
„vysokým rizikem“ v příloze II uvedené směrnice a
e) zacházení uvedené v čl. 43 odst. 3 uvedené směrnice
se použije na derivátové nástroje vyjmenované v příloze
IV uvedené směrnice, ať už se jedná o rozvahové nebo
podrozvahové položky, a výsledky výpočtu provedeného
na základě zacházení uvedeného v příloze III se považují
za hodnoty rizikově vážené expozice.
10. Při využití možnosti uvedené v odstavci 8 platí pro
zacházení s expozicemi, pro něž se používá
standardizovaný přístup, následující pravidla:
a) nepoužije se hlava V kapitola 2 oddíl 3 pododdíl 3,
který se vztahuje na uznávání snižování úvěrového rizika;
b) příslušné orgány mohou rozhodnout, že se nepoužije
hlava V kapitola 2 oddíl 3 pododdíl 4, který se týká
sekuritizace.
11. Při využití možnosti uvedené v odstavci 8 se
kapitálové požadavky pro krytí operačního rizika podle čl.
75 písm. d) sníží o procento, které odpovídá poměru mezi
hodnotou expozic úvěrové instituce, pro něž se hodnoty
rizikově vážené expozice vypočítají podle možnosti
uvedené v odstavci 8, a mezi celkovou hodnotou expozic.
12. Jestliže úvěrová instituce počítá hodnoty rizikově
vážené expozice veškerých svých expozic podle
možnosti uvedené v odstavci 8, mohou použít se články
48 až 50 směrnice 2000/12/ES, které se vztahují k velké
angažovanosti, ve znění platném před 1. lednem 2007.
13. Při využití možnosti uvedené v odstavci 8 se odkazy
na články 78 až 83 této směrnice považují za odkazy na
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
89
články 42 až 46 směrnice 2000/12/ES ve znění platném
před 1. lednem 2007.
14. Při využití možnosti uvedené v odstavci 8 se
nepoužijí články 123, 124, 145 a 149 před datem v nich
uvedeným.
Článek 153
Příslušné orgány mohou do 31. prosince 2012 povolit,
aby se při výpočtu hodnot rizikově vážené expozice pro
expozice vyplývající z transakcí týkajících se pronájmu
kanceláří nebo jiných obchodních prostor, které se
nacházejí na jejich území a splňují kritéria stanovená v
příloze VI části 1 bodě 54, přidělila riziková váha 50 %,
aniž by se použila příloha VI část 1 body 55 a 56.
Až do 31. prosince 2010 mohou příslušné orgány za
účelem vymezení zajištěné části úvěru po splatnosti pro
účely přílohy VI uznat jiné zajištění než to, které je
způsobilé podle článků 90 až 93.
M7
Při výpočtu hodnot rizikově vážené expozice pro účely
přílohy VI části 1 bodu 4 se do 31. prosince 2015 ve
vztahu k expozicím vůči centrálním vládám členských
států nebo centrálním bankám denominovaným a
financovaným v domácí měně členského státu přiděluje
stejná riziková váha, jaká by se použila na takové
expozice denominované a financované v jejich domácí
měně.
B
Článek 154
1. Do 31. prosince 2011 mohou příslušné orgány
každého členského státu stanovovat pro účely přílohy VI
části 1 bodu 61 počet dnů po splatnosti až do maximální
výše 180 dnů pro expozice uvedené v příloze VI části 1
bodech 12 až 17 a 41 až 43 vůči protistranám, které se
nacházejí na jejich území, pokud místní podmínky
takovou úpravu umožňují. Konkrétní počet dní se může u
různých druhů produktů lišit.
1. Příslušné orgány, které nevyužijí možnosti stanovené
v prvním pododstavci ve vztahu k expozicím vůči
protistranám, které se nacházejí se na jejich území,
mohou stanovit vyšší počet dní pro expozice vůči
protistranám, které se nacházejí na území jiných
členských států, jejichž příslušné orgány této možnosti
využily. Konkrétní počet dní nesmí přesáhnout 90 dní a
počet dní, které ostatní příslušné orgány stanovily pro
expozice vůči těmto protistranám na svém území.
2. Úvěrovým institucím, které do roku 2010 požádají o
uplatnění přístupu založeného na interním ratingu (IRB)
– za předpokladu, že to schválí příslušné orgány – může
být požadavek využívání po dobu tří let, jak jej
předpisuje čl. 84 odst. 3, zkrácen na dobu nejméně
jednoho roku až do 31. prosince 2009.
3. Úvěrovým institucím, které požádají o využívání
vlastních odhadů LGD nebo konverzních faktorů, může
být požadavek využívání po dobu tří let, jak jej
předpisuje čl. 84 odst. 4, zkrácen na dva roky až do 31.
prosince 2008.
4. Do 31. prosince 2012 mohou příslušné orgány
každého členského státu povolit úvěrovým institucím,
aby nadále uplatňovaly vůči účastem toho druhu, jak je
stanoví čl. 57 písm. o) a které byly nabyty před 20.
července 2006, postup stanovený v článku 38 směrnice
2000/12/ES ve znění, v kterém tento článek platil před 1.
lednem 2007.
M9
5. Až do 31. prosince 2012 nemůže být vážený průměr
LGD pro všechny retailové expozice, které jsou zajištěny
obytnými nemovitostmi a na které se nevztahují záruky
ústředních vlád, nižší než 10 %.
B
6. Až do 31. prosince 2017 mohou příslušné orgány
členských států vyjmout z přístupu založeného na
interním ratingu některé akciové expozice držené
úvěrovými institucemi a dceřinými podniky v EU
úvěrových institucí v daném členském státě k 31. prosinci
2007.
6. Vyňaté pozice se měří počtem akcií držených k 31.
prosinci 2007 a jakékoli další akcie, jejichž vlastnictví
vyplývá přímo z držení daných účastí, pokud tyto akcie
nezvyšují poměrný podíl vlastnictví ve společnosti pro
správu portfolia.
6. Jestliže nabytí účasti zvýší poměrný podíl vlastnictví v
konkrétní účasti, vynětí se na toto zvýšení nevztahuje.
Vynětí se rovněž nevztahuje na účasti, na něž se původně
vztahovalo, ale které byly prodány a pak zpětně
odkoupeny.
6. Akciové expozice, na něž se vztahuje toto přechodné
ustanovení, podléhají kapitálovým požadavkům
vypočítaným v souladu s hlavou V kapitolou 2 oddílem 3
pododdílem 1.
7. Do 31. prosince 2011 mohou příslušné orgány
každého členského státu pro expozice vůči podnikům
stanovit počet dnů po splatnosti, který musí všechny
úvěrové instituce v jeho jurisdikci respektovat podle
definice „selhání“ uvedené v příloze VII části 4 bodě 44
v případě expozic vůči protistranám tohoto typu, které se
nacházejí v daném členském státě. Konkrétní číslo spadá
do rozmezí 90 a více dnů až do 180 dnů, jestliže je to
vhodné vzhledem k místním podmínkám. V případě
expozic vůči protistranám tohoto typu, které se nacházejí
na území jiných členských států, příslušné orgány stanoví
počet dnů po splatnosti, který není vyšší než počet dnů,
který stanovil příslušný orgán daného členského státu.
M7
8. Úvěrové instituce, které do 31. prosince 2010 nesplní
omezení stanovená v čl. 66 odst. 1a, vypracují strategie a
postupy o nutných opatřeních k řešení této situace před
daty stanovenými v odstavci 9 tohoto článku.
8. Tato opatření se přezkoumají podle článku 124.
90 Finanční trh v Evropské unii obecně
9. Nástroje, které byly do 31. prosince 2010 podle
vnitrostátního práva považovány za ekvivalentní
položkám uvedeným v čl. 57 písm. a), b) a c), ale
nevztahuje se na ně čl. 57 písm. a), nebo které nesplňují
kritéria stanovená v článku 63a, se do 31. prosince 2040
považují za nástroje spadající do působnosti čl. 57 písm.
ca), s výhradou těchto omezení:
a) až 20 % součtu písmen a) až ca) článku 57 minus
součet písmen i), j) a k) uvedeného článku v rozmezí 10
až 20 let po 31. prosinci 2010;
b) až 10 % součtu písmen a) až ca) článku 57 minus
součet písmen i), j) a k) uvedeného článku v rozmezí 20
až 30 let po 31. prosinci 2010.
9. Evropský výbor orgánů bankovního dohledu sleduje
emisi těchto nástrojů do 31. prosince 2010.
10. Pro účely oddílu 5 se na pohledávky a jiné expozice
vůči institucím, které vznikly před 31. prosincem 2009,
nadále uplatní stejné zacházení jako v případě opatření
uplatňovaných v souladu s čl. 115 odst. 2 a článkem 116,
protože vznikly před 7. prosincem 2009; takové
zacházení se však uplatní nejdéle do 31. prosince 2012.
11. Do 31. prosince 2012 je období uvedené v čl. 129
odst. 3 stanoveno na šest měsíců.
B
Článek 155
Až do 31. prosince 2012 v případě úvěrových institucí,
jejichž relevantní ukazatel linie podnikání „obchodování
a prodej“ představuje alespoň 50 % součtu relevantních
ukazatelů pro všechny linie podnikání v souladu s
přílohou X částí 2 body 1 až 4, mohou členské státy
uplatnit na linii podnikání „obchodování a
prodej“ procentní míru 15 %.
KAPITOLA 2
Závěrečná ustanovení
M7
Článek 156
M10
Komise ve spolupráci s Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro bankovnictví) a členskými
státy a se zřetelem k příspěvku Evropské centrální banky
pravidelně kontroluje, zda tato směrnice, spolu se
směrnicí 2006/49/ES, má významný dopad na
hospodářský cyklus, a v návaznosti na tuto kontrolu zváží,
zda existuje důvod k přijetí jakýchkoli nápravných
opatření.
M7
Na základě této analýzy a se zřetelem k příspěvku
Evropské centrální banky Komise vypracuje jednou za
dva roky zprávu, kterou předloží spolu s jakýmikoli
vhodnými návrhy Evropskému parlamentu a Radě.
Příspěvky od stran přijímajících úvěr a poskytujících úvěr
se při vypracování zprávy berou ve vhodné míře na
vědomí.
Do 31. prosince 2009 Komise přezkoumá tuto směrnici
jako celek s cílem lépe analyzovat problémy
obezřetnostní politiky na makroúrovni a účinněji na ně
reagovat, přičemž přezkoumá také
a) opatření, která zmírňují výkyvy obchodního cyklu,
včetně povinnosti, aby úvěrové instituce vytvářely v
příznivých obdobích proticyklické rezervy, které lze
využít při poklesu;
b) principy pro výpočet kapitálových požadavků podle
této směrnice a
c) doplňková opatření pro povinnosti úvěrových institucí
stanovené podle rizik s cílem omezit vytváření pákového
efektu v bankovním systému.
M9
Komise do 1. dubna 2013 přezkoumá ustanovení o
odměňování, včetně ustanovení uvedených v přílohách V
a XII, a podá o nich zprávu, přičemž se zaměří především
na účinnost, provádění a prosazování těchto ustanovení a
zohlední mezinárodní vývoj. Účelem tohoto přezkumu je
zjistit případné mezery vyplývající z uplatnění zásady
proporcionality na uvedená ustanovení. Komise svojí
zprávu předloží Evropskému parlamentu a Radě spolu s
případnými vhodnými návrhy.
V zájmu zajištění souladu a rovných podmínek podrobí
Komise provádění článku 54 přezkumu, při němž se
zaměří na soulad těchto sankcí a jiných opatření
uložených a prováděných v celé Unii a v případě potřeby
předloží návrhy na změny.
Komisí pravidelným přezkum uplatňování této směrnice
zajistí, aby způsob jejího uplatňování nevedl ke zjevné
diskriminaci mezi úvěrovými institucemi na základě
jejich právní struktury či modelu vlastnictví.
Aby se zajistil soulad v obezřetnostním přístupu ke
kapitálu, přezkoumá Komise význam odkazu na nástroje
ve smyslu čl. 66 odst. 1a písm. a) v čl. 23 písm.o) bod ii)
přílohy V pro tuto směrnici, jakmile zahájí přezkum
definice kapitálových nástrojů v souladu s články 56 až
67.
M7
Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu
o výše zmíněných otázkách s vhodnými návrhy.
Komise co nejdříve, a nejpozději do 31. prosince 2009,
předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o dalších
potřebných reformách systému dohledu, včetně
příslušných článků této směrnice, a v souladu s platným
postupem podle Smlouvy i vhodné legislativní návrhy.
Do 1. ledna 2011 Komise zhodnotí pokrok, jehož dosáhl
►M10 Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) ◄ při vytváření jednotných formátů a
pokud jde o četnost a data podávání zpráv podle čl. 74
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
91
odst. 2. O výsledcích tohoto přezkumu Komise předloží
Evropskému parlamentu a Radě zprávu.
Do 31. prosince 2011 Komise přezkoumá uplatňování
této směrnice a vypracuje o této otázce zprávu, přičemž
se zaměří zejména na veškeré aspekty článků 68 až 73 a
čl. 80 odst. 7 a 8 a na její uplatňování na financování
mikroúvěrů, a tuto zprávu předloží Evropskému
parlamentu a Radě společně s vhodnými návrhy.
Do 31. prosince 2011 Komise přezkoumá uplatňování čl.
113 odst. 4, přičemž posoudí rovněž otázku, zda by
udělování výjimek mělo být v pravomoci členských států,
a vypracuje o tom zprávu, kterou předloží Evropskému
parlamentu a Radě společně s vhodnými návrhy. S
ohledem na možné zrušení diskrečních pravomocí
členských států podle čl. 113 odst. 4 písm. c) a na jejich
případné uplatňování na úrovni EU se Komise v tomto
přezkumu zejména soustředí na účinnost řízení rizik
skupin a současně zajistí zavedení dostatečných záruk s
cílem zajistit finanční stabilitu ve všech členských státech,
pod jejichž jurisdikci spadá subjekt dotčené skupiny.
Do 31. prosince 2009 Komise přezkoumá opatření na
posílení transparentnosti mimoburzovních trhů, včetně
trhů se swapy úvěrového selhání, jako je například
zúčtování prostřednictvím centrálních protistran, a
vypracuje o tom zprávu, kterou předloží Evropskému
parlamentu a Radě společně s vhodnými návrhy.
Do 31. prosince 2009 Komise vypracuje a předloží
Evropskému parlamentu a Radě zprávu o očekávaném
dopadu článku 122a společně s vhodnými návrhy.
Komise navrhne tuto zprávu po konzultaci s ►M10
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) ◄ . Zpráva se bude zabývat zejména tím,
zda minimální požadavky na ponechání expozice podle
článku 122a odst. 1 splňují cíl zajištění lepší rovnováhy
mezi zájmy původců nebo sponzorů a investorů a posilují
finanční stabilitu a zda by bylo vhodné zvýšit minimální
úroveň ponechání expozice vzhledem k mezinárodnímu
vývoji.
Do 1. ledna 2012 Komise předloží Evropskému
parlamentu a Radě zprávu o používání a účinnosti čl.
122a s ohledem na vývoj na mezinárodním trhu.
M9
Článek 156a
Do 31. prosince 2011 přezkoumá Komise vhodnost změn
k uvedení přílohy IX této směrnice do souladu s
mezinárodními dohodami, pokud jde o požadavky na
kapitál úvěrových institucí pro sekuritizační pozice, a
podá o tom zprávu. Komise tuto zprávu předloží
Evropskému parlamentu a Radě společně s případnými
vhodnými legislativními návrhy.
B
Článek 157
1. Členské státy do 31. prosince 2006 přijmou a zveřejní
právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu
s články 4, 22, 57, 61 až 64, 66, 68 až 106, 108, 110 až
115, 117 až 119, 123 až 127, 129 až 132, 133, 136, 144
až 149 a 152 až 155 a s přílohami II, III a V až XII.
Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů spolu se
srovnávací tabulkou mezi jejich ustanoveními a
ustanoveními této směrnice.
1. Bez ohledu na odstavec 3 budou tyto předpisy
používat od 1. ledna 2007.
1. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz
učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž
obsahovat prohlášení o tom, že odkazy na směrnice
zrušené touto směrnicí ve stávajících právních a
správních předpisech se považují za odkazy na tuto
směrnici. Způsob odkazu a znění uvedeného prohlášení si
stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení
vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti
působnosti této směrnice.
3. Členské státy budou používat právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 87 odst. 9 a
článkem 105 od 1. ledna 2008, a nikoli dříve.
Článek 158
1. Zrušuje se směrnice 2000/12/ES ve znění směrnic
uvedených v příloze XIII části A, aniž je dotčena
povinnost členských států týkající se lhůt k jejímu
provedení do vnitrostátního práva, uvedených v příloze
XIII části B.
2. Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy
na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou
obsaženou v příloze XIV.
Článek 159
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 160
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I - PŘÍLOHA XIV
Poznámka autorů sborníku: Přílohy z kapacitních
důvodů vynechány.
( 1 ) Úř. věst. C 234, 22.9.2005, s. 8.
( 2 ) Úř. věst. C 52, 2.3.2005, s. 37.
( 3 ) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 28. září
2005 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a
rozhodnutí Rady ze dne 7. června 2006.
( 4 ) Úř. věst. L 126, 26.5.2000, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2006/29/ES (Úř. věst. L 79,
9.3.2006, s. 50).
( 5 ) Úř. věst. L 3, 7.1.2004, s. 28.
92 Finanční trh v Evropské unii obecně
( 6 ) Úř. věst. L 372, 31.12.1986, s. 1. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a
Rady 2003/51/ES (Úř. věst. L 178, 17.7.2003, s. 16).
( 7 ) Úř. věst. L 193, 18.7.1983, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2003/51/ES.
( 8 ) Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1.
( 9 ) Viz strana 201 v tomto čísle Úředního věstníku
( 10 ) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. Nařízení
pozměněné nařízením (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284,
31.10.2003, s. 1).
( 11 ) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
( 12 ) Úř. věst. C 284 E, 21.11.2002, s. 115.
( 13 ) Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí 2003/51/ES.
( 14 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém
dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a
investičními podniky ve finančním konglomerátu (Úř.
věst. L 35, 11.2.2003, s. 1). Směrnice pozměněná
směrnicí 2005/1/ES.
( 15 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12.
( 16 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci
požadavků na průhlednost týkajících se informací o
emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k
obchodování na regulovaném trhu (Úř. věst. L 390,
31.12.2004, s. 38).
( 17 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních
nástrojů (Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1). Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí 2007/44/ES (Úř. věst. L
247, 21.9.2007, s. 1).
( 18 ) Směrnice Rady 85/611/EHS ze dne 20. prosince
1985 o koordinaci právních a správních předpisů
týkajících se subjektů kolektivního investování do
převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L
375, 31.12.1985, s. 3). Směrnice naposledy pozměněná
směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/1/ES.
( 19 ) Směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992
o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se
přímého pojištění jiného než životního (třetí směrnice o
neživotním pojištění) (Úř. věst. L 228, 11.8.1992, s. 1).
Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 2007/44/ES.
( 20 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/83/ES ze dne 5. listopadu 2002 o životním pojištění
(Úř. věst. L 345, 19.12.2002, s. 1). Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2007/44/ES.
( 21 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2005/68/ES ze dne 16. listopadu 2005 o zajištění (Úř.
věst. L 323, 9.12.2005, s. 1). Směrnice ve znění směrnice
2007/44/ES.
( 22 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití
finančního systému k praní peněz a financování terorismu
(Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).
( 23 ) Úř. věst. L 120, 15.5.2009, s. 22.
( 24 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 1.
( 25 ) Osmá směrnice Rady 84/253/EHS ze dne 10. dubna
1984 o schvalování osob pověřených prováděním
povinného auditu účetních dokumentů (Úř. věst. L 126,
12.5.1984, s. 20).
( 26 ) Směrnice Rady 85/611/EHS ze dne 20. prosince
1985 o koordinaci právních a správních předpisů
týkajících se subjektů kolektivního investování do
převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L
375, 31.12.1985, s. 3). Směrnice naposledy pozměněná
směrnicí 2005/1/ES.
( 27 ) První směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24.
července 1973 o koordinaci právních a správních
předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém
pojištění jiném než životním a jejího výkonu (Úř. věst. L
228, 16.8.1973, s. 3). Směrnice naposledy pozměněná
směrnicí 2005/1/ES.
( 28 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/83/ES ze dne 5. listopadu 2002 o životním pojištění
(Úř. věst. L 345, 19.12.2002, s. 1). Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2005/1/ES.
( 29 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES
ze dne 27. října 1998 o doplňkovém dozoru nad
pojišťovnami v pojišťovací skupině (Úř. věst. L 330,
5.12.1998, s. 1). Směrnice naposledy pozměněná
směrnicí 2005/1/ES.
( 30 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 48.
( 31 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.
( 32 ) Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 1.
( 33 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.
( 34 ) Úř. věst. L 3, 7.1.2004, s. 36.
( 35 ) Úř. věst. L 141, 11.6.1993, s. 1. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí 2005/1/ES.
( 36 ) Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1.
( 37 ) Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.
( 38 ) Úř. věst. L 250 2.10.2003, s. 10.
( 39 ) Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32.
( 40 ) Úř. věst. L 110, 20.4.2001, s. 28.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
93
3. Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské
unii
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne 24.
listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním
systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro
systémová rizika
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a
zejména na článek 114 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky [1],
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru [2],
v souladu s řádným legislativním postupem [3],
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Finanční stabilita je předpokladem toho, aby reálná
ekonomika vytvářela pracovní místa, úvěry a růst.
Finanční krize odhalila závažné nedostatky ve finančním
dohledu, který nedokázal předvídat nepříznivý
makroobezřetnostní vývoj a zabránit akumulaci
přílišných rizik ve finančním systému.
(2) Evropský parlament opakovaně vyzýval k posílení
skutečně rovných podmínek pro všechny zúčastněné
subjekty na úrovni Unie a současně poukazoval na
závažná selhání v dohledu Unie nad stále rostoucí
integrací finančních trhů (a to v usnesení ze dne 13.
dubna 2000 o sdělení Komise o provádění rámce pro
finanční trhy: akční plán [4], usnesení ze dne 21.
listopadu 2002 o pravidlech obezřetnostního dohledu v
Evropské unii [5], usnesení ze dne 11. července 2007 o
politice finančních služeb (2005–2010) – bílá kniha [6],
usnesení ze dne 23. září 2008 obsahující doporučení
Komisi o zajišťovacích fondech a soukromých
kapitálových fondech [7] a usnesení ze dne 9. října 2008
s doporučeními Komisi ohledně opatření navazujících na
Lamfalussyho proces: budoucí struktura dohledu [8] a v
postoji ze dne 22. dubna 2009 k pozměněnému návrhu
směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k
pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu
(Solventnost II) [9] a postoji ze dne 23. dubna 2009 k
návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o
ratingových agenturách [10]).
(3) V listopadu 2008 Komise pověřila skupinu na vysoké
úrovni vedenou Jacquesem de Larosièrem, aby učinila
doporučení, jakým způsobem mají být posíleny
požadavky na dohled za účelem lepší ochrany občanů a
obnovení důvěry ve finanční systém.
(4) Ve své závěrečné zprávě předložené dne 25. února
2009 (dále jen "de Larosièrova zpráva") doporučila
skupina odborníků na vysoké úrovni, kromě jiného zřídit
orgán na úrovni Unie pověřený dohledem nad riziky ve
finančním systému jako celku.
(5) Komise ve sdělení ze dne 4. března 2009 nazvaném
"Urychlit oživení evropské ekonomiky" uvítala a
všestranně podpořila doporučení de Larosièrovy zprávy.
Evropská rada se na zasedání konaném ve dnech 19. a 20.
března 2009 dohodla, že je nutné zlepšit regulaci
finančních institucí v Unii a dohled nad nimi a že
základem pro tuto činnost je de Larosièrova zpráva.
(6) Ve svém sdělení nazvaném "Evropský dohled nad
finančním trhem" ze dne 27. května 2009 Komise navrhla
řadu reforem stávajícího režimu pro ochranu finanční
stability na úrovni Unie, zejména zřízení Evropské rady
pro systémová rizika (dále jen "ESRB"), která ponese
odpovědnost za makroobezřetnostní dohled. Rada dne 9.
června 2009 a Evropská rada na svém zasedání konaném
ve dnech 18. a 19. června 2009 podpořily stanovisko
Komise a uvítaly záměr Komise předložit legislativní
návrhy tak, aby byl nový rámec zaveden v průběhu roku
2010. V souladu s návrhy Komise dospěla Rada mimo
jiné k závěru, že Evropská centrální banka (dále jen
"ECB") "by měla ESRB poskytovat analytickou,
statistickou, správní a logistickou podporu, která se bude
rovněž opírat o technické poradenství centrálních bank a
orgánů dohledu členských států". Podporou, kterou bude
ECB poskytovat ESRB, a úkoly svěřenými a přidělenými
ESRB by neměla být dotčena zásada nezávislosti ECB
při plnění úkolů podle Smlouvy o fungování Evropské
unie (dále jen "Smlouva o fungování EU").
(7) S ohledem na integraci mezinárodních finančních trhů
a na riziko dalšího rozšíření finanční krize je nutné, aby
Unie přijala na globální úrovni přesvědčivý závazek.
ESRB by měla využívat odborných znalostí vědeckého
výboru na vysoké úrovni a ujmout se všech globálních
úkolů nezbytných k zajištění toho, aby byl slyšet hlas
Unie v otázkách finanční stability, zejména pak
prostřednictvím úzké spolupráce s Mezinárodním
měnovým fondem (dále jen "MMF") a Radou pro
finanční stabilitu (dále jen "FSB"), od nichž se očekává,
že budou poskytovat včasná varování týkající se
makroobezřetnostních rizik na globální úrovni, a všemi
partnery ze skupiny G-20.
(8) ESRB by měla mimo jiné přispívat k provádění
doporučení MMF, FSB a Banky pro mezinárodní platby
(dále jen "BIS") určených pro skupinu G-20.
(9) Zpráva IMF, BIS a FSB ze dne 28. října 2009
předložená ministrům financí a guvernérům centrálních
bank G-20 nazvaná "Průvodce hodnocením systémového
významu finančních institucí, trhů a nástrojů: úvodní
úvahy" rovněž uvádí, že posouzení systémového rizika
94 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
může být proměnlivé v závislosti na hospodářském
prostředí. Je rovněž podmíněno finanční infrastrukturou,
opatřeními v oblasti řešení krizí a schopností řešit selhání
v okamžiku jejich vzniku. Finanční instituce mohou mít
systémový význam pro místní, celostátní či mezinárodní
finanční systémy a hospodářství. Ke klíčovým kritériím
pro určení systémového významu trhů a institucí patří
velikost (objem finančních služeb poskytovaných
jednotlivými segmenty finančního systému),
nahraditelnost (rozsah, v jakém mohou v případě selhání
ostatní segmenty systému poskytovat stejné služby) a
propojenost (vazby s ostatními segmenty systému).
Hodnocení založené na těchto třech kritériích by mělo
být doplněno údaji o finančních slabinách a schopnosti
institucionálního rámce řešit finanční selhání a mělo by
brát v úvahu celou škálu dalších faktorů, jako je
například složitost zvláštních struktur a podnikatelských
modelů, stupeň finanční autonomie, intenzita a rozsah
dohledu, transparentnost finančních mechanismů a vazby,
jež mohou ovlivnit celkové riziko institucí.
(10) Úkolem ESRB by mělo být sledování a hodnocení
systémového rizika za běžných podmínek s cílem snížit
riziko, že dojde k selhání systémových segmentů, a zvýšit
odolnost finančního systému vůči otřesům. V tomto
ohledu by ESRB měla přispívat k zajištění finanční
stability a snižování negativních dopadů na vnitřní trh a
reálnou ekonomiku. Má-li ESRB dosáhnout svých cílů,
měla by analyzovat veškeré příslušné informace.
(11) Současné uspořádání v Unii klade příliš malý důraz
na makroobezřetnostní dohled a propojení mezi vývojem
v širším makroekonomickém prostředí a finančním
systémem. Odpovědnost za makroobezřetnostní analýzu
zůstává roztříštěna a provádějí ji různé orgány na různých
úrovních, bez jakéhokoliv mechanismu k zajištění toho,
že makroobezřetnostní rizika budou přiměřeně
identifikována a že varování a doporučení budou vydána
jasně, že jsou sledována a že jsou na jejich základě
prováděna příslušná opatření. Řádné fungování
finančních systémů v Unii a ve světě a zmírnění rizik
ohrožujících toto řádné fungování vyžaduje větší
propojenost mezi makroobezřetnostním a
mikroobezřetnostním dohledem
(12) Tento nově vytvořený systém makroobezřetnostního
dohledu si žádá věrohodné a vysoce uznávané vedení. Z
tohoto důvodu by se vzhledem ke své klíčové roli a
důvěře, které se těší na mezinárodní i unijní úrovni, a
rovněž k doporučením de Larosièrovy zprávy měl
předsedou ESRB na první pětileté období po vstupu
tohoto nařízení v platnost stát prezident ECB. Kromě
toho by měly být zvýšeny požadavky na odpovědnost a
orgány ESRB by měly mít možnost využívat široké škály
zkušeností, poznatků a názorů.
(13) De Larosièrova zpráva rovněž uvádí, že
makroobezřetnostní dohled nemá smysl, pokud nemá
určitý dopad na dohled na mikroúrovni, přičemž
mikroobezřetnostní dohled nemůže účinně zaručit
finanční stabilitu, jestliže patřičně nezohledňuje vývoj, k
němuž dochází na makroúrovni.
(14) Je třeba vytvořit Evropský systém finančního
dohledu (dále jen "ESFS") sdružující subjekty dohledu
nad finančním trhem na vnitrostátní úrovni a na úrovni
Unie, který bude fungovat jako síť. V souladu se zásadou
loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 Smlouvy o
Evropské unii by subjekty zapojené do ESFS měly
spolupracovat v duchu důvěry a navzájem se plně
respektovat, a to především za účelem zajištění vhodné a
spolehlivé vzájemné výměny informací. Na úrovni Unie
by tato síť měla zahrnovat ESRB a tři orgány
mikrodohledu: Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) zřízený nařízením Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 [11], Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1094/2010 [12] a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění) zřízený nařízením Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1095/2010 [13] (společně dále jen
"evropské orgány dohledu").
(15) Unie potřebuje zvláštní orgán, který by byl
odpovědný za makroobezřetnostní dohled nad celým
jejím finančním systémem a který by identifikoval rizika
z hlediska finanční stability a v případě nutnosti vydal
varování před riziky a doporučení pro opatření k řešení
těchto rizik. Z těchto důvodů by měla být zřízena ESRB
jako nový nezávislý orgán pro všechna finanční odvětví i
systémy záruk. ESRB by měla provádět
makroobezřetnostního dohled na úrovni Unie a neměla
by mít právní subjektivitu.
(16) ESRB by se měla skládat z generální rady, řídícího
výboru, sekretariátu, poradního vědeckého výboru a
poradního technického výboru. Složení poradního
vědeckého výboru by mělo zohlednit příslušná pravidla
pro řešení střetu zájmů přijatá generální radou. Zřízení
poradního technického výboru by mělo zohlednit
stávající struktury s cílem nedopustit žádné zdvojování.
(17) ESRB by měla vydávat varování a, pokud to
považuje za nezbytné, doporučení obecné povahy nebo
specifické povahy, která by měla být určena zejména
Unii jako celku, nebo jednomu nebo více členským
státům, nebo jednomu či více evropským orgánům
dohledu, nebo jednomu či více vnitrostátním orgánům
dohledu, se stanovenou lhůtou pro příslušnou politickou
reakci.
(18) ESRB by měla vypracovat systém jednotné barevné
klasifikace rizik s cílem zajistit, aby zainteresované
subjekty mohly lépe posoudit povahu daného rizika.
(19) Tato varování a doporučení by měla být v souladu s
přísnými pravidly týkajícími se zachování důvěrnosti
rovněž předávána Radě a Komisi, a pokud jsou určena
jednomu či více vnitrostátním orgánům dohledu, také
evropským orgánům dohledu, aby získala na váze a
legitimitě. Jednání Rady by měla být připravena
Hospodářským a finančním výborem v souladu s jeho
úlohou vymezenou ve Smlouvě o fungování EU. Za
účelem přípravy jednání Rady a poskytování Radě
včasných politických rad by ESRB měla Hospodářský a
finanční výbor pravidelně informovat a měla by mu
zasílat dokumenty obsahující varování a doporučení,
jakmile budou přijaty.
(20) ESRB by měla také sledovat dodržování svých
varování a doporučení na základě zpráv od adresátů, aby
bylo zajištěno, že jsou její varování a doporučení
skutečně dodržována. Adresáti doporučení by na základě
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
95
těchto doporučení měli konat a v případě nečinnosti by
měli předložit náležité zdůvodnění (zásada "konej, nebo
vysvětli"). Pokud ESRB shledá, že reakce je nedostatečná,
měla by při dodržení přísných pravidel týkajících se
zachování důvěrnosti informovat adresáty, Radu a v
případě potřeby příslušné evropské orgány dohledu.
(21) ESRB by měla v každém jednotlivém případě a poté,
co informovala Radu v dostatečném předstihu, aby mohla
Rada reagovat, rozhodnout, zda by doporučení mělo
zůstat důvěrné nebo zda by mělo být zveřejněno, přičemž
si musí být vědoma skutečnosti, že zveřejnění může za
určitých okolností pomoci k vymáhání dodržování
doporučení.
(22) Pokud ESRB zjistí existenci rizika, které by mohlo
vážným způsobem ohrozit řádné fungování a integritu
finančních trhů nebo stabilitu celého finančního systému
Unie nebo jeho části, měla by o této situaci neprodleně
informovat Radu. Pokud má ESRB za to, že může nastat
mimořádná situace, měla by kontaktovat Radu a
poskytnout jí hodnocení situace. Rada by poté měla
posoudit, zda je nutno přijmout rozhodnutí určené
evropským orgánům dohledu, v kterém určí, že nastala
mimořádné situace. Při tomto postupu je nanejvýš
důležité dbát na zachování důvěrnosti.
(23) ESRB by měla podávat zprávu Evropskému
parlamentu a Radě nejméně jednou ročně, v případě
rozsáhlých finančních problémů častěji. V případě
potřeby by Evropský parlament a Rada měly ESRB
vyzvat, aby projednala konkrétní otázky související s
finanční stabilitou.
(24) ECB a národní centrální banky by měly mít vedoucí
úlohu v makroobezřetnostním dohledu z důvodu svých
odborných znalostí a stávající odpovědnosti v oblasti
finanční stability. Vnitrostátní orgány dohledu by měly
být zapojeny tak, že budou poskytovat své specifické
odborné znalosti. Podíl orgánů mikroobezřetnostního
dohledu na práci ESRB je velmi důležitý, aby bylo
zajištěno, že posouzení makroobezřetnostního rizika je
založeno na úplných a přesných informacích o vývoji
finančního systému. V souladu s touto skutečností by
předsedové evropských orgánů dohledu měli být členy s
hlasovacím právem. Jeden zástupce příslušných
vnitrostátních orgánů dohledu za každý členský stát by se
měl účastnit zasedání generální rady jako pozorovatel bez
hlasovacího práva. V duchu otevřenosti by patnáct
nezávislých osob mělo prostřednictvím poradního
vědeckého výboru poskytovat ESRB externí odborné
znalosti.
(25) Účast člena Komise v ESRB napomůže vytvořit
kontakt s makroekonomickým a finančním dohledem
Unie, zatímco přítomnost předsedy Hospodářského a
finančního výboru bude odrážet úlohu ministerstev
členských států odpovědných za finance a Rady při
ochraně finanční stability a provádění hospodářského
dohledu a dohledu nad finančním trhem.
(26) Je klíčové, aby členové ESRB vykonávali své
funkce nestranně a aby zvažovali finanční stabilitu Unie
pouze jako celku. V případě, že nelze dosáhnout
konsenzu, by nemělo být hlasování o varováních a
doporučeních v rámci ESRB vážené a rozhodnutí by
měla být zpravidla přijímána prostou většinou hlasů.
(27) Vzájemná propojenost finančních institucí a trhů má
za následek, že sledování a posuzování potenciálních
systémových rizik by mělo být založeno na rozsáhlém
souboru relevantních makroekonomických a
mikrofinančních údajů a ukazatelů. Tato systémová rizika
zahrnují riziko narušení kontinuity finančních služeb,
které je způsobeno výrazným oslabením celého
finančního systému v Unii nebo jeho části a které může
mít závažné negativní dopady na vnitřní trh a reálnou
ekonomiku. Systémový význam mohou mít všechny typy
finančních institucí, zprostředkovatelských subjektů, trhů,
infrastruktur a nástrojů. ESRB by proto měla mít přístup
ke všem informacím, které jsou nezbytné pro plnění
jejích povinností při požadovaném zachování důvěrnosti
těchto informací.
(28) Opatření ke shromažďování informací stanovená v
tomto nařízení jsou nezbytná pro plnění úkolů ESRB a
neměla by mít vliv na právní rámec Evropského
statistického systému v oblasti statistiky. Tímto
nařízením by proto nemělo být dotčeno nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne
11. března 2009 o evropské statistice [14] ani nařízení
Rady (ES) č. 2533/98 ze dne 23. listopadu 1998 o
shromažďování statistických informací Evropskou
centrální bankou [15].
(29) Účastníci trhu mohou poskytnout cenný vstup pro
pochopení vývoje, který postihuje finanční systém. V
případě potřeby by tedy ESRB měla konzultovat se
zúčastněnými subjekty ze soukromého sektoru včetně
zástupců finančního odvětví, sdružení spotřebitelů,
skupin uživatelů v oblasti finančních služeb, které byly
zřízené Komisí nebo na základě právních předpisů Unie,
a poskytnout jim rovnou příležitost k vyjádření svých
stanovisek.
(30) Zřízení ESRB by mělo přímo přispět k dosažení cílů
vnitřního trhu. Makroobezřetnostní dohled Unie nad
finančním systémem je nedílnou součástí celkového
nového režimu dohledu v Unii, neboť
makroobezřetnostní hledisko je úzce spjato s úkoly
mikroobezřetnostního dohledu, které patří do pravomoci
evropských orgánů dohledu. Pouze se zavedeným
režimem, který správně chápe vzájemnou závislost mezi
mikroobezřetnostními a makroobezřetnostními riziky,
mohou mít všechny zúčastněné subjekty dostatečnou
jistotu při zapojování se do přeshraničních finančních
aktivit. ESRB by měla sledovat a posuzovat rizika pro
finanční stabilitu vyplývající z vývoje, která mohou mít
dopad na odvětvové úrovni nebo na úrovni finančního
systému jako celku. Řešením těchto rizik by měla ESRB
přímo přispívat k integrované struktuře dohledu Unie
nutné pro podporu včasných a jednotných politických
reakcí členských států, čímž by se zabránilo rozdílným
přístupům a zlepšilo fungování vnitřního trhu.
(31) Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 2. května
2006 ve věci C-217/04 (Spojené království v. Evropský
parlament a Rada) konstatoval, že "nic ve znění článku
95 Smlouvy o ES [nyní článku 114 Smlouvy o fungování
EU] neumožňuje dojít k závěru, že opatření přijatá
zákonodárcem Společenství na základě tohoto ustanovení
jsou určena pouze členským státům. Podle uvážení
uvedeného zákonodárce se totiž může ukázat nezbytné
stanovit zřízení subjektu Společenství pověřeného
96 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
přispívat k uskutečnění procesu harmonizace v situacích,
kdy se zdá vhodné přijmout nezávazná doprovodná a
usměrňující opatření pro usnadnění jednotného provádění
a uplatňování aktů založených na uvedeném ustanovení"
[16]. ESRB by měla přispět k finanční stabilitě nutné pro
další finanční integraci v rámci vnitřního trhu sledováním
systémových rizik a v případě potřeby vydáváním
varování a doporučení. Uvedené úkoly úzce souvisejí s
cíli právních předpisů Unie týkajících se vnitřního trhu s
finančními službami. Proto by měla být ESRB zřízena na
základě článku 114 Smlouvy o fungování EU.
(32) Jak je navrhováno v de Larosièrově zprávě, je třeba
jednat postupně po jednotlivých krocích a Evropský
parlament a Rada by do 17. prosince 2013 měly provést
úplný přezkum ESFS, ESRB a evropských orgánů
dohledu,
(33) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž provádění účinného
makroobezřetnostního dohledu nad finančním systémem
Unie, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni
členských států z důvodu integrace evropských
finančních trhů, a proto jej může být lépe dosaženo na
úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se
zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o
Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality
stanovenou v uvedeném článku, nepřekračuje toto
nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto
cíle,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Zřízení
1. Zřizuje se Evropská rada pro systémová rizika (dále
jen "ESRB"). ESRB má sídlo ve Frankfurtu nad
Mohanem.
2. ESRB je součástí Evropského systému finančního
dohledu (dále jen "ESFS"), jehož účelem je zajišťovat
dohled nad finančním systémem Unie.
3. ESFS tvoří:
a) ESRB;
b) Evropský orgánu dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) zřízený nařízením (EU) č. 1093/2010;
c) Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) zřízený nařízením (EU) č. 1094/2010;
d) Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění)
zřízený nařízením (EU) č. 1095/2010;
e) Společný výbor evropských orgánů dohledu (dále jen
"společný výbor") zřízený článkem 54 nařízení (EU) č.
1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010;
f) příslušné orgány nebo orgány dohledu členských států
vymezené v aktech Unie uvedených v čl. 1 odst. 2
nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č.
1095/2010.
4. Podle zásady loajální spolupráce v souladu s čl. 4 odst.
3 Smlouvy o Evropské unii spolupracují subjekty, které
tvoří ESFS, na základě důvěry a plného vzájemného
respektu, zejména při zajišťování výměny příslušných a
spolehlivých informací mezi sebou.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se použijí následující definice:
a) "finanční institucí" se rozumí jakýkoli podnik, na který
se vztahují právní předpisy uvedené v čl. 1 odst. 2
nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č.
1095/2010, jakož i jakýkoli jiný podnik nebo subjekt v
Unii, jehož hlavní předmět činnosti je podobné povahy;
b) "finančním systémem" se rozumí veškeré finanční
instituce, trhy, produkty a tržní infrastruktury;
c) "systémovými riziky" se rozumí narušení kontinuity
finančního systému, které může mít závažné negativní
dopady na vnitřní trh a reálnou ekonomiku. Všechny typy
finančních zprostředkovatelů, trhů a infrastruktury
mohou mít do určité míry systémový význam.
Článek 3
Poslání, cíle a úkoly
1. ESRB je odpovědná za makroobezřetnostní dohled nad
finančním systémem v rámci Unie s cílem přispívat k
předcházení systémovým rizikům pro finanční stabilitu v
Unii, která jsou důsledkem vývoje v rámci finančního
systému, nebo k jejich zmírňování, při zohlednění
makroekonomického vývoje, tak aby nedocházelo k
výskytům rozsáhlých finančních problémů. Přispívá k
řádnému fungování vnitřního trhu a zajistí tím trvalý
příspěvek finančního odvětví k hospodářskému růstu.
2. Pro účely odstavce 1 plní ESRB tyto úkoly:
a) určuje nebo shromažďuje a analyzuje veškeré
relevantní a nezbytné informace pro dosažení cílů
uvedených v odstavci 1;
b) identifikuje systémová rizika a stanoví pořadí jejich
důležitosti;
c) vydává varování v případě, že se taková systémová
rizika považují za významná, a ve vhodných případech je
zveřejňuje;
d) vydává doporučení pro nápravná opatření reagující na
zjištěná rizika a ve vhodných případech je zveřejňuje;
e) dospěje-li k závěru, že může nastat mimořádná situace
ve smyslu článku 18 nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č.
1094/2010 a (EU) č. 1095/2010, vydává důvěrné
varování adresované Radě a poskytuje Radě vyhodnocení
situace, aby Rada mohla posoudit, jestli je nezbytné
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
97
přijmout rozhodnutí určené evropským orgánům dohledu
o tom, že nastala mimořádné situace;
f) sleduje reakce na varování a doporučení;
g) úzce spolupracuje se všemi ostatními subjekty, které
jsou součástí ESFS, a podle potřeby poskytuje
evropským orgánům dohledu informace o systémových
rizicích nezbytné pro plnění jejich úkolů; a ve spolupráci
s evropskými orgány dohledu zejména vypracuje soubor
kvantitativních a kvalitativních ukazatelů (přehled
ukazatelů rizik) za účelem identifikace a měření
systémových rizik;
h) účastní se podle potřeby činnosti společného výboru;
i) koordinuje svou činnost s mezinárodními finančními
institucemi, zejména s Mezinárodním měnovým fondem
a Radou pro finanční stabilitu, jakož i s příslušnými
orgány ve třetích zemích, pokud se jedná o záležitosti
vztahující se k makroobezřetnostnímu dohledu;
j) plní další související úkoly, je-li tak stanoveno v
právních předpisech Unie.
KAPITOLA II
ORGANIZACE
Článek 4
Struktura
1. ESRB má generální radu, řídící výbor, sekretariát,
poradní vědecký výbor a poradní technický výbor.
2. Generální rada přijímá rozhodnutí nezbytná pro
zajištění plnění úkolů svěřených ESRB podle čl. 3 odst. 2.
3. Řídící výbor napomáhá procesu rozhodování ESRB
přípravou zasedání generální rady, přezkoumáváním
dokumentů, které mají být projednávány, a sledováním
postupu probíhajících činností ESRB.
4. Sekretariát odpovídá za běžný provoz ESRB.
Poskytuje kvalitní analytickou, statistickou, správní a
logistickou podporu ESRB pod vedením předsedy a
řídícího výboru v souladu s nařízením Rady (EU) č.
1096/2010 [17]. Využívá také technické poradenství
evropských orgánů dohledu, národních centrálních bank a
vnitrostátních orgánů dohledu.
5. Poradní vědecký výbor a poradní technický výbor
uvedené v článcích 12 a 13 poskytují rady a pomoc v
otázkách vztahujících se k činnosti ESRB.
Článek 5
Předseda a místopředsedové ESRB
1. Předsedou ESRB je po dobu pěti let od vstupu tohoto
nařízení v platnost prezident ECB. Na další období je
předseda ESRB jmenován postupem stanoveným na
základě přezkumu uvedeného v článku 20.
2. Prvního místopředsedu volí ze svých řad členové
Generální rady ECB na období pěti let s přihlédnutím k
potřebě vyváženého zastoupení členských států obecně a
členských států, jejichž měnou je euro a členských států
jejichž měnou není euro. První místopředseda může být
jednou zvolen opakovaně.
3. Druhým místopředsedou je předseda společného
výboru jmenovaný podle čl. 55 odst. 3 nařízení (EU) č.
1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010.
4. Předseda a místopředsedové sdělí Evropskému
parlamentu na veřejném slyšení, jakým způsobem hodlají
plnit své povinnosti podle tohoto nařízení.
5. Předseda řídí zasedání generální rady a řídícího výboru.
6. Místopředsedové v daném hierarchickém pořadí řídí
zasedání generální rady nebo řídícího výboru v případě,
že se předseda nemůže zasedání účastnit.
7. Pokud funkční období člena Generální rady ECB,
který byl zvolen prvním místopředsedou, skončí před
uplynutím pětiletého období nebo pokud první
místopředseda nemůže z jakéhokoliv důvodu vykonávat
své povinnosti, je zvolen nový první místopředseda v
souladu s odstavcem 2.
8. Předseda zastupuje ESRB navenek.
Článek 6
Generální rada
1. Členy generální rady s hlasovacím právem jsou:
a) prezident a viceprezident ECB;
b) guvernéři národních centrálních bank;
c) člen Komise;
d) předseda Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro bankovnictví);
e) předseda Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění);
f) předseda Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro cenné papíry a trhy);
g) předseda a oba místopředsedové poradního vědeckého
výboru;
h) předseda poradního technického výboru.
2. Členy generální rady bez hlasovacího práva jsou:
a) jeden zástupce na vysoké úrovni příslušných
vnitrostátních orgánů dohledu za každý členský stát v
souladu s odstavcem 3;
b) předseda Hospodářského a finančního výboru.
3. Pokud jde o zastoupení vnitrostátních orgánů dohledu
podle odst. 2 písm. a), příslušní zástupci na vysoké
úrovni se střídají v závislosti na projednávaných bodech,
98 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
ledaže se vnitrostátní orgány dohledu určitého členského
státu dohodnou na společném zástupci.
4. Generální rada přijme jednací řád ESRB.
Článek 7
Nestrannost
1. Při účasti na činnostech generální rady a řídícího
výboru nebo při jakékoliv jiné činnosti vztahující se k
ESRB plní členové ESRB své povinnosti nestranně a
pouze v zájmu Unie jako celku. Nevyžadují ani
nepřijímají pokyny od členských států, orgánů Unie ani
jiného veřejného či soukromého subjektu.
2. Členové generální rady (s hlasovacím právem i bez něj)
nesmějí zastávat funkci ve finančním odvětví.
3. Členské státy, orgány Unie, ani žádný jiný veřejný či
soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat členy ESRB
při plnění úkolů stanovených v čl. 3 odst. 2.
Článek 8
Služební tajemství
1. Členové generální rady a jakékoli jiné osoby, které
pracují nebo pracovaly pro ESRB nebo ve spojení s
ESRB (včetně příslušných zaměstnanců centrálních bank,
poradního vědeckého výboru, poradního technického
výboru, evropských orgánů dohledu a příslušných
vnitrostátních orgánů dohledu členských států), nesmí
nikomu sdělit informace, na které se vztahuje služební
tajemství, ani po skončení svých povinností.
2. Informace, které členové ESRB získají, mohou
využívat pouze při plnění svých povinností a při plnění
úkolů stanovených v čl. 3 odst. 2.
3. Aniž je dotčen článek 16 a příslušná ustanovení
trestního práva, nesmějí být žádné důvěrné informace,
které osoby uvedené v odstavci 1 získají při plnění svých
povinností, sděleny jiné osobě nebo orgánu jinak než v
souhrnné podobě, aby nebylo možné identifikovat
jednotlivé finanční instituce.
4. ESRB spolu s evropskými orgány dohledu vyjedná a
zavede konkrétní postupy pro zachování důvěrnosti za
účelem ochrany informací o jednotlivých finančních
institucích nebo informací, které umožňují identifikaci
jednotlivých finančních institucí.
Článek 9
Zasedání generální rady
1. Řádná plenární zasedání generální rady svolává
předseda ESRB a konají se nejméně čtyřikrát ročně.
Mimořádná zasedání mohou být svolávána z iniciativy
předsedy ESRB nebo na žádost nejméně jedné třetiny
členů generální rady s hlasovacím právem.
2. Každý člen je na zasedáních generální rady přítomen
osobně a nesmí být zastoupen.
3. Odchylně od odstavce 2 smí člen, který se nemůže
účastnit zasedání po dobu nejméně tří měsíců, jmenovat
náhradníka. Takový člen smí být rovněž nahrazen osobou,
která byla oficiálně jmenována podle pravidel pro
dočasné zastupování zástupců, jimiž se řídí daný orgán.
4. Na zasedání generální rady mohou být případně
přizváni zástupci na vysoké úrovni z mezinárodních
finančních organizací vykonávajících činnosti přímo
související s úkoly ESRB stanovenými v čl. 3 odst. 2.
5. Účast na činnosti ESRB může být otevřena zástupcům
na vysoké úrovni z příslušných orgánů třetích zemí,
zejména ze zemí EHP, avšak je omezena výhradně na
otázky, které jsou pro uvedené země zvláště významné.
ESRB může stanovit pravidla pro zejména povahu,
rozsah a procesní aspekty účasti uvedených zemí na
činnosti ESRB. Tato pravidla mohou obsahovat
ustanovení o zastupování v generální radě na ad hoc
základě se statusem pozorovatele, které by se mělo týkat
pouze otázek, jež jsou pro uvedené země významné,
přičemž by měly být vyloučeny veškeré případy, ve
kterých může být projednávána situace jednotlivých
finančních institucí nebo členských států.
6. Jednání na zasedáních jsou důvěrná.
Článek 10
Mechanismus hlasování generální rady
1. Každý člen generální rady s hlasovacím právem má
jeden hlas.
2. Aniž jsou dotčeny hlasovací postupy uvedené v čl. 18
odst. 1, rozhoduje generální rada prostou většinou hlasů
přítomných členů s hlasovacím právem. V případě
rovnosti hlasů má předseda ESRB rozhodující hlas.
3. Odchylně od odstavce 2 je pro přijetí doporučení nebo
pro zveřejnění varování či doporučení požadována
dvoutřetinová většina hlasů.
4. Při jakémkoliv hlasování generální rady je nutné
kvorum dvou třetin členů s hlasovacím právem. Není-li
kvora dosaženo, může předseda ESRB svolat mimořádné
zasedání, na němž mohou být rozhodnutí přijímána při
kvoru jedné třetiny členů s hlasovacím právem. Jednací
řád uvedený v čl. 6 odst. 4 stanoví náležitou formu
oznámení, kterou se svolává mimořádné zasedání.
Článek 11
Řídící výbor
1. Řídící výbor se skládá z:
a) předsedy a prvního místopředsedy ESRB;
b) viceprezidenta ECB;
c) čtyř dalších členů generální rady, kteří jsou rovněž
členy Generální rady ECB, s ohledem na nutnost zajistit
celkově vyvážené zastoupení členských států, jakož i
vyvážené zastoupení členských států, jejichž měnou je
euro, a členských států, jejichž měnou není euro. Jsou
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
99
voleni členy generální rady z jejích členů, kteří jsou
rovněž členy Generální rady ECB, na období tří let;
d) člena Komise;
e) předsedy Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro bankovnictví);
f) předsedy Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění);
g) předsedy Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro cenné papíry a trhy);
h) předsedy Hospodářského a finančního výboru;
i) předsedy poradního vědeckého výboru a
j) předsedy poradního technického výboru.
Jakékoliv uvolněné místo pro voleného člena řídícího
výboru se obsadí na základě volby nového člena
generální radou.
2. Zasedání řídícího výboru svolává předseda ESRB
nejméně jednou za čtvrtletí před každým zasedáním
generální rady. Předseda ESRB může také svolávat
zasedání ad hoc.
Článek 12
Poradní vědecký výbor
1. Poradní vědecký výbor ze skládá z předsedy poradního
technického výboru a 15 odborníků reprezentujících
široké spektrum dovedností a zkušeností, které navrhuje
řídící výbor a schvaluje generální rada na čtyřleté,
obnovitelné funkční období. Jmenovaní zástupci nesmí
být členy evropských orgánů dohledu a musí být vybráni
na základě své celkové způsobilosti a podle svých
zkušeností z akademické oblasti či z jiných odvětví,
zejména z malých a středních podniků, odborů, nebo jako
zástupci poskytovatelů či uživatelů finančních služeb.
2. Předseda a dva místopředsedové poradního vědeckého
výboru jsou jmenováni generální radou na základě
návrhu předsedy ESRB a každý z nich by měl mít
příslušnou odbornou způsobilost a znalosti na vysoké
úrovni, spojené například s akademickým působením v
odvětví bankovnictví, trhů s cennými papíry a
pojišťovnictví a zaměstnaneckého penzijního pojištění. V
předsednictví poradního vědeckého výboru by se měly
střídat tyto tři osoby.
3. Poradní vědecký výbor poskytuje poradenství a pomoc
uvedené v čl. 4 odst. 5 na žádost předsedy ESRB.
4. Sekretariát ESRB podporuje činnost poradního
technického výboru a vedoucí sekretariátu se účastní jeho
zasedání.
5. Poradní vědecký výbor případně vede otevřeným a
transparentním způsobem včasné konzultace se
zúčastněnými subjekty, mezi něž patří například účastníci
trhu, spotřebitelské organizace a akademičtí odborníci, a
současně dodržuje požadavek na zachování důvěrnosti.
6. Poradnímu vědeckému výboru jsou poskytovány
veškeré nezbytné prostředky, aby mohl úspěšně plnit své
úkoly.
Článek 13
Poradní technický výbor
1. Poradní technický výbor se skládá ze:
a) zástupce národní centrální banky každého členského
státu a zástupce ECB;
b) jednoho zástupce příslušného vnitrostátního orgánu
dohledu za každý členský stát v souladu s druhým
pododstavcem;
c) zástupce Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro bankovnictví);
d) zástupce Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění);
e) zástupce Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro cenné papíry a trhy);
f) dvou zástupců Komise;
g) zástupce Hospodářského a finančního výboru a
h) zástupce poradního vědeckého výboru.
Orgány dohledu každého členského státu zvolí do výboru
jednoho zástupce. Pokud jde o zastoupení vnitrostátních
orgánů dohledu podle prvního pododstavce písm. b),
příslušní zástupci na vysoké úrovni se střídají v závislosti
na projednávaných bodech, ledaže se vnitrostátní orgány
dohledu dotčeného členského státu dohodnou na
společném zástupci.
2. Předseda poradního technického výboru je jmenován
generální radou na návrh předsedy ESRB.
3. Poradní technický výbor poskytuje poradenství a
pomoc uvedené v čl. 4 odst. 5 na žádost předsedy ESRB.
4. Sekretariát ESRB podporuje činnost poradního
technického výboru a vedoucí sekretariátu se účastní jeho
zasedání.
5. Poradnímu technickému výboru jsou poskytovány
veškeré nezbytné prostředky, aby mohl úspěšně plnit své
úkoly.
Článek 14
Jiné poradní zdroje
Při plnění úkolů stanovených v čl. 3 odst. 2 si ESRB v
případě potřeby vyžádá stanoviska příslušných
zúčastněných subjektů ze soukromého sektoru.
KAPITOLA III
ÚKOLY
100 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
Článek 15
Shromažďování a výměna informací
1. ESRB poskytuje evropským orgánům dohledu
informace o rizicích, které tyto orgány potřebují k plnění
svých úkolů.
2. Evropské orgány dohledu, Evropský systém
centrálních bank (ESCB), Komise, vnitrostátní orgány
dohledu a národní statistické úřady úzce spolupracují s
ESRB a poskytují jí veškeré informace, které ESRB
potřebuje k plnění svých úkolů, v souladu s právními
předpisy Unie.
3. V souladu s čl. 36 odst. 2 nařízení (EU) č. 1093/2010,
(EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010 může ESRB od
evropských orgánů dohledu vyžadovat informace
zpravidla v souhrnné podobě, tak aby nebylo možné
identifikovat jednotlivé finanční instituce.
4. Před vyžádáním informací podle tohoto článku ESRB
nejprve zohlední existující statistiky vypracovávané,
šířené a vyvíjené Evropským statistickým systémem a
ESCB.
5. Pokud uvedené orgány nemají požadované informace
k dispozici nebo nejsou k dispozici včas, může ESRB
tyto informace požadovat od ESCB, vnitrostátních
orgánů dohledu nebo národních statistických úřadů.
Jestliže tyto informace nejsou k dispozici, může si je
ESRB vyžádat od dotyčných členských států, aniž jsou
dotčeny pravomoci, které jsou v oblasti statistiky a
shromažďování údajů svěřeny Radě, Komisi (Eurostatu),
ECB, Eurosystému a ESCB.
6. Žádá-li ESRB o informace, které nemají souhrnnou
podobu, obsahuje odůvodněná žádost vysvětlení, proč
jsou informace o konkrétní finanční instituci považovány
za systémově důležité a nezbytné, s ohledem na
převažující situaci na trhu.
7. Před každým podáním žádosti o informace, které
nemají souhrnnou podobu, provede ESRB náležitou
konzultaci s příslušným evropským orgánem dohledu,
aby bylo zajištěno, že žádost je odůvodněná a přiměřená.
Pokud příslušný evropský orgán dohledu nepovažuje
žádost za odůvodněnou a přiměřenou, neprodleně zašle
žádost zpět ESRB a požádá ji o dodatečné odůvodnění.
Poté, co ESRB příslušnému evropskému orgánu dohledu
doplňující zdůvodnění poskytne, předá adresát žádosti
požadované informace ESRB, pokud mu právní předpisy
přístup k příslušným informacím umožňují.
Článek 16
Varování a doporučení
1. Jsou-li zjištěna významná rizika, pokud jde o dosažení
cíle uvedeného v čl. 3 odst. 1, poskytne ESRB varování a
v případě potřeby vydá doporučení pro přijetí nápravného
opatření, včetně případných legislativních návrhů.
2. Varování nebo doporučení vydaná ESRB v souladu s
čl. 3 odst. 2 písm. c) a d) mohou být buď obecné, nebo
konkrétní povahy a jsou určena především Unii jako
celku nebo jednomu či více členským státům nebo
jednomu či více evropským orgánům dohledu nebo
jednomu či více vnitrostátním orgánům dohledu. Je-li
varování nebo doporučení určeno jednomu nebo více
vnitrostátním orgánům dohledu, je o tom rovněž
informován dotčený členský stát nebo dotčené členské
státy. Doporučení obsahují lhůty stanovené pro politickou
reakci. Doporučení mohou být také určena Komisi v
souvislosti s příslušnými právními předpisy Unie.
3. Varování či doporučení jsou současně s jejich
předáním adresátům podle odstavce 2 předávána v
souladu s přísnými pravidly týkajícími se zachování
důvěrnosti Radě a Komisi a v případě, že jsou určena
jednomu nebo více vnitrostátním orgánům dohledu, též
evropským orgánům dohledu.
4. V zájmu zvýšení informovanosti o rizicích v
hospodářství Unie a v zájmu klasifikace těchto rizik
podle závažnosti vypracuje ERSB v úzké spolupráci s
ostatními subjekty, které jsou součástí ESFS, systém
jednotné barevné klasifikace rizik odpovídající situacím s
různou mírou závažnosti rizika.
Po vypracování kritérií pro tuto klasifikaci musí být tam,
kde je to vhodné, z jednotlivých varování a doporučení
ERSB zřejmé, do které kategorie dané riziko spadá.
Článek 17
Reakce na doporučení ESRB
1. Pokud je doporučení uvedené v čl. 3 odst. 2 písm. d)
určeno Komisi, jednomu či více členským státům,
jednomu či více evropským orgánům dohledu nebo
jednomu či více vnitrostátním orgánům dohledu, adresáti
informují ESRB a Radu o opatřeních přijatých v reakci
na doporučení a v případě nečinnosti poskytnou náležité
zdůvodnění. Tam, kde je to vhodné, informuje ESRB o
obdržené odpovědi v souladu s přísnými pravidly
týkajícími se zachování důvěrnosti neprodleně i evropské
orgány dohledu.
2. Jestliže ESRB rozhodne, že jejímu doporučení nebylo
vyhověno a že adresáti řádně neodůvodnili svou
nečinnost, informuje o tom v souladu s přísnými pravidly
týkajícími se zachování důvěrnosti adresáty, Radu a
případně i dotyčné evropské orgány dohledu.
3. Jestliže ESRB přijala rozhodnutí podle odstavce 2 v
souvislosti s doporučením zveřejněným postupem podle
čl. 18 odst. 1, Evropský parlament může vyzvat předsedu
ESRB k předložení uvedeného rozhodnutí a adresáti
mohou požádat o možnost zúčastnit se výměny názorů.
Článek 18
Veřejná varování a doporučení
1. Generální rada rozhodne, poté co informuje Radu v
dostatečném předstihu, aby Rada mohla reagovat, v
každém jednotlivém případě, zda by varování nebo
doporučení měla být zveřejněna. Bez ohledu na čl. 10
odst. 3 se v souvislosti s rozhodnutími generální rady
podle tohoto odstavce vždy použije kvorum dvou třetin
členů s hlasovacím právem.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
101
2. Jestliže se generální rada rozhodne zveřejnit varování
nebo doporučení, informuje o tom předem adresáty.
3. Adresáti varování a doporučení, která ESRB zveřejnila,
mají rovněž právo zveřejnit své názory a důvody v reakci
na tato varování a doporučení.
4. Jestliže se generální rada rozhodne varování nebo
doporučení nezveřejnit, adresáti a případně Rada a
evropské orgány dohledu přijmou veškerá nezbytná
opatření k ochraně důvěrné povahy varování nebo
doporučení.
KAPITOLA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 19
Odpovědnost a povinnosti podávat zprávy
1. Alespoň jednou ročně, a v případě rozsáhlých
finančních problémů i častěji, je předseda ESRB zván na
každoroční slyšení pořádané v Evropském parlamentu
vždy po zveřejnění výroční zprávy ESRB podávané
Evropskému parlamentu a Radě. Tato slyšení jsou
pořádána odděleně od měnového dialogu mezi
Evropským parlamentem a prezidentem Evropské
centrální banky.
2. Výroční zprávy uvedené v odstavci 1obsahují
informace, o nichž v souladu s článkem 18 generální rada
rozhodne, že by měly být zveřejněny. Tyto výroční
zprávy se zpřístupní veřejnosti.
3. Na základě výzvy Evropského parlamentu, Rady nebo
Komise přezkoumá ESRB také konkrétní otázky.
4. Evropský parlament může požadovat, aby se předseda
ESRB zúčastnil slyšení v příslušných výborech
Evropského parlamentu.
5. Předseda ESRB vede alespoň dvakrát ročně a případně
i častěji, je-li to považováno za vhodné, důvěrné ústní
diskuse za zavřenými dveřmi, jichž se účastní předseda a
místopředsedové Hospodářského a měnového výboru
Evropského parlamentu a jež se týkají probíhajících
činností ESRB. Evropský parlament a ESRB uzavřou
dohodu o podrobných způsobech organizace těchto
jednání, aby byla plně zajištěna důvěrnost podle článku 8.
Kopii této dohody poskytne ESRB Radě.
Článek 20
Přezkum
Na základě zprávy předložené Komisí provede Evropský
parlament a Rada přezkum tohoto nařízení do 17.
prosince 2013 a po obdržení stanoviska ECB a
evropských orgánů dohledu rozhodne, mají-li být úloha a
organizace ESRB pozměněny.
Zejména přezkoumají způsob jmenování nebo volby
předsedy ESRB.
Článek 21
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo
použitelné ve všech členských státech.
Ve Štrasburku dne 24. listopadu 2010.
Za Evropský parlament
předseda
J. Buzek
Za Radu
předseda
O. Chastel
[1] Úř. věst. C 270, 11.11.2009, s. 1.
[2] Stanovisko ze dne 22. ledna 2010 (dosud
nezveřejněné v Úředním věstníku).
[3] Postoj Evropského parlamentu ze dne 22.září 2010
(dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí
Rady ze dne 17. listopadu 2010.
[4] Úř. věst. C 40, 7.2.2001, s. 453.
[5] Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 394.
[6] Úř. věst. C 175 E, 10.7.2008, s. 392.
[7] Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 26.
[8] Úř. věst. C 9 E, 15.1.2010, s. 48.
[9] Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 214.
[10] Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 292.
[11] Viz strana 12 v tomto čísle Úředního věstníku.
[12] Viz strana 48 v tomto čísle Úředního věstníku.
[13] Viz strana 84 v tomto čísle Úředního věstníku.
[14] Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164.
[15] Úř. věst. L 318, 27.11.1998, s. 8.
[16] Sb. rozh. 2006, s. I-03771, bod 44.
[17] Viz strana 162 v tomto čísle Úředního věstníku.
--------------------------------------------------
102 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne
24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení
rozhodnutí Komise 2009/78/ES
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a
zejména na článek 114 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky [1],
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru [2],
v souladu s řádným legislativním postupem [3],
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Finanční krize v letech 2007 a 2008 odhalila závažné
nedostatky v dohledu nad finančním trhem jak v
konkrétních případech, tak ve vztahu k finančnímu
systému jako celku. Modely dohledu na úrovni
jednotlivých členských států pokulhávají za finanční
globalizací a realitou integrovaných a vzájemně
propojených evropských finančních trhů, na kterých
mnoho finančních institucí působí přeshraničně. Krize
odhalila nedostatky v oblasti spolupráce, koordinace,
jednotného uplatňování práva Unie a důvěry mezi
vnitrostátními orgány dohledu.
(2) Evropský parlament vyzýval před finanční krizí i v
jejím průběhu k přechodu k integrovanějšímu
evropskému dohledu, aby byly zajištěny skutečně rovné
podmínky pro všechny zúčastněné subjekty na úrovni
Unie a zohlednila se rostoucí integrace finančních trhů v
Unii (a to v usnesení ze dne 13. dubna 2000 o sdělení
Komise o provádění rámce pro finanční trhy: akční plán
[4]; usnesení ze dne 21. listopadu 2002 o pravidlech
obezřetnostního dohledu v Evropské unii [5]; usnesení ze
dne 11. července 2007 o politice finančních služeb
(2005–2010) – bílá kniha [6]; usnesení ze dne 23. září
2008 obsahující doporučení Komisi o zajišťovacích
fondech a soukromých kapitálových fondech [7] a
usnesení ze dne 9. října 2008 s doporučeními Komisi
ohledně opatření navazujících na Lamfalussyho proces:
budoucí struktura dohledu [8] a v postoji ze dne 22.
dubna 2009 k pozměněnému návrhu směrnice
Evropského parlamentu a Rady o přístupu k pojišťovací a
zajišťovací činnosti a jejímu výkonu (Solventnost II) [9]
a postoji ze dne 23.dubna 2009 k návrhu nařízení
Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách
[10]).
(3) V listopadu 2008 Komise zmocnila skupinu
odborníků na vysoké úrovni vedenou Jacquesem de
Larosièrem, aby učinila doporučení, jakým způsobem
mají být posíleny požadavky na dohled za účelem lepší
ochrany občanů a obnovení důvěry ve finanční systém.
Ve své závěrečné zprávě zveřejněné dne 25. února 2009
(dále jen "de Larosièrova zpráva") doporučila skupina
odborníků na vysoké úrovni posílit rámec dohledu, aby se
snížilo riziko a závažnost budoucích finančních krizí.
Skupina odborníků na vysoké úrovni doporučila reformy
struktury dohledu nad finančním odvětvím v Unii. Dále
uvedla, že by měl být vytvořen Evropský systém orgánů
dohledu nad finančním trhem, který by se skládal ze tří
evropských orgánů dohledu, jednoho pro bankovnictví,
jednoho pro cenné papíry a jednoho pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění, a doporučila zřídit
Evropskou radu pro systémová rizika. Zpráva představila
reformy, které odborníci považovali za nezbytné a na
nichž se mělo začít ihned pracovat.
(4) Komise ve sdělení ze dne 4. března 2009 nazvaném
"Urychlit oživení evropské ekonomiky" navrhla
předložení legislativních návrhů týkajících se zřízení
Evropského systému dohledu nad finančním trhem a
Evropské rady pro systémová rizika. Ve sdělení ze dne
27. května 2009 nazvaném "Evropský dohled nad
finančním trhem" uvedla podrobnější informace o možné
architektuře tohoto nového rámce dohledu, přičemž
zohlednila podstatu de Larosièrovy zprávy.
(5) Evropská rada v závěrech ze dne 19. června 2009
potvrdila, že by měl být zřízen Evropský systém orgánů
dohledu nad finančním trhem, který by se měl skládat ze
tří nových evropských orgánů dohledu. Systém by se měl
zaměřit na zvýšení kvality a jednotnosti vnitrostátního
dohledu, posílení kontroly nad skupinami působícími
přeshraničně a vytvoření jednotného evropského souboru
pravidel, která by se vztahovala na všechny finanční
instituce na vnitřním trhu. Evropská rada zdůraznila, že
evropské orgány dohledu by také měly mít pravomoc
dohledu nad ratingovými agenturami, a vyzvala Komisi,
aby připravila konkrétní návrhy pro zajištění stěžejní
úlohy Evropského systému orgánů dohledu nad
finančním trhem v krizových situacích, a současně
zdůraznila, že rozhodnutí přijatá evropskými orgány
dohledu by neměla nijak zasahovat do fiskálních
pravomocí členských států.
(6) Evropská rada se dne 17. června 2010 dohodla, že
"členské státy by měly zavést systémy odvodů a daní pro
finanční instituce s cílem zajistit spravedlivé sdílení
zátěže a motivovat k omezování systémového rizika.
Tyto odvody nebo daně by měly být součástí
důvěryhodného rámce pro řešení úpadků finančních
institucí. Je nanejvýš důležité dále pracovat na jejich
hlavních rysech a pečlivě zvážit otázky rovných
podmínek a kumulativní dopad různých regulačních
opatření."
(7) V důsledku finanční a hospodářské krize vznikla
reálná a vážná rizika pro stabilitu finančního systému a
fungování vnitřního trhu. Obnovení a udržení stabilního a
spolehlivého finančního systému je absolutně nezbytným
předpokladem pro zachování důvěry a soudržnosti na
vnitřním trhu, a tedy pro zachování a zlepšení podmínek
pro vytvoření plně integrovaného a fungujícího vnitřního
trhu v oblasti finančních služeb. Kromě toho hlouběji a
šířeji integrované finanční trhy nabízejí lepší možnosti
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
103
financování a diverzifikace rizika, čímž přispívají ke
zlepšení schopnosti ekonomik absorbovat šoky.
(8) Unie se dostala na hranice svých možností ohledně
toho, čeho lze dosáhnout na základě současného
postavení evropských výborů orgánů dohledu. Unie
nemůže zůstat v situaci, kdy neexistuje žádný
mechanismus, který by zajistil, že vnitrostátní orgány
dohledu přijmou nejlepší možná rozhodnutí ohledně
dohledu nad finančními institucemi, které působí
přeshraničně, nemůže zůstat v situaci, kdy je
nedostatečná spolupráce a výměna informací mezi
vnitrostátními orgány dohledu, kdy společné opatření
vnitrostátních orgánů dohledu vyžaduje složité přípravy,
aby se zohlednily nejrůznější požadavky na regulaci a
dohled, kdy řešení na vnitrostátní úrovni jsou nejčastěji
jedinou proveditelnou možností reakce na problémy na
úrovni Unie a kdy existují různé výklady stejného
právního textu. Evropský systém dohledu nad finančním
trhem (dále jen "ESFS") by měl být navržen tak, aby
uvedené nedostatky překonal a představoval systém,
který je v souladu s cílem stabilního a jednotného trhu
finančních služeb Unie a který spojuje vnitrostátní orgány
dohledu v silné síti v rámci Unie.
(9) ESFS by měl představovat integrovanou síť
vnitrostátních orgánů dohledu a orgánů dohledu Unie,
která ponechá každodenní dohled nad finančními
institucemi na vnitrostátní úrovni. Kromě toho by mělo
být dosaženo větší harmonizace a jednotného uplatňování
pravidel pro finanční instituce a trhy v celé Unii. Kromě
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro
bankovnictví) (dále jen "orgán pro bankovnictví") by
měly být dále zřízeny Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění), Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
cenné papíry a trhy) a Společný výbor evropských orgánů
dohledu (dále jen "společný výbor"). Evropská rada pro
systémová rizika (dále jen "ESRB") by za účelem plnění
úkolů stanovených v tomto nařízení a v nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 [11]
měla být součástí ESFS.
(10) Evropské orgány dohledu by měly nahradit
Evropský výbor orgánů bankovního dohledu zřízený
rozhodnutím Komise 2009/78/ES [12], Evropský výbor
orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým
penzijním pojištěním zřízený rozhodnutím Komise
2009/79/ES [13] a Evropský výbor regulátorů trhů s
cennými papíry zřízený rozhodnutím Komise 2009/77/ES
[14] a měly by převzít všechny úkoly a pravomoci těchto
výborů, včetně případného pokračování probíhající práce
a projektů. Působnost každého evropského orgánu
dohledu by měla být jasně vymezena. Evropské orgány
dohledu by měly být odpovědné Evropskému parlamentu
a Radě. V případě, že se tato odpovědnost týká
meziodvětvových otázek koordinovaných společným
výborem, měly by nést odpovědnost za takovou
koordinaci evropské orgány dohledu prostřednictvím
společného výboru.
(11) Orgán pro bankovnictví by se měl zasazovat o
zlepšení fungování vnitřního trhu, především zajištěním
vysoké, účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu s
ohledem na různé zájmy všech členských států a na
rozdílnou povahu finančních institucí. Orgán pro
bankovnictví by měl chránit veřejné zájmy, jako je
stabilita finančního systému, průhlednost trhů a
finančních produktů a ochrana vkladatelů a investorů.
Orgán pro bankovnictví by měl rovněž předcházet
regulatorní arbitráži, zajistit rovné podmínky a posílit
koordinaci dohledu na mezinárodní úrovni, a to ve
prospěch hospodářství jako celku, včetně finančních
institucí a dalších zúčastněných subjektů, spotřebitelů a
zaměstnanců. Mezi jeho úkoly by měla rovněž patřit
podpora sbližování dohledu a poskytování poradenství
orgánům Unie v oblasti regulace bankovnictví, plateb a
elektronických peněz a dohledu nad nimi, jakož i
související otázky správy a řízení společností, auditů a
finančního výkaznictví. Orgánu pro bankovnictví by také
měly být svěřeny určité pravomoci v oblasti stávajících i
nových finančních činností.
(12) Orgán pro bankovnictví by měl mít rovněž možnost
dočasně zakázat nebo omezit některé finanční činnosti,
které ohrožují řádné fungování a integritu finančních trhů
nebo stabilitu celého finančního systému Unie nebo jeho
části, v případech a za podmínek stanovených v
legislativních aktech Unie uvedených v tomto nařízení.
Bude-li takový dočasný zákaz nutný v případě
mimořádné situace, měl by jej orgán pro bankovnictví
vydat v souladu s tímto nařízením a za podmínek v něm
stanovených. V případech, v nichž má dočasný zákaz
nebo omezení některých finančních činností dopad na
více odvětví, by měly odvětvové právní předpisy stanovit,
že orgán pro bankovnictví by měl svou činnost v případě
potřeby konzultovat a koordinovat s Evropským orgánem
dohledu (Evropským orgánem pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění) a s Evropským
orgánem dohledu (Evropským orgánem pro cenné papíry
a trhy) prostřednictvím společného výboru.
(13) Orgán pro bankovnictví by měl brát náležitě v úvahu
dopad svých činností na hospodářskou soutěž a inovace v
rámci vnitřního trhu, konkurenceschopnost Unie v
celosvětovém měřítku, finanční začlenění a novou
strategii Unie pro růst a zaměstnanost.
(14) Aby mohl orgán pro bankovnictví plnit své cíle, měl
by mít právní subjektivitu a být administrativně a
finančně autonomní.
(15) Na základě práce mezinárodních organizací a skupin
by systémové riziko mělo být definováno jako riziko
narušení kontinuity finančního systému, které může mít
závažné negativní dopady na vnitřní trh a reálnou
ekonomiku. Určitý stupeň systémové důležitosti mohou
mít potenciálně všechny typy finančních
zprostředkovatelů, trhy a infrastruktury.
(16) Přeshraničním rizikem se rozumí veškerá rizika
způsobená hospodářskou nerovnováhou nebo finančními
selháními v celé Unii nebo v jejích částech, které mohou
mít výrazně negativní dopady na transakce mezi
hospodářskými subjekty dvou nebo více členských států,
na fungování vnitřního trhu nebo na veřejné finance Unie
nebo jakéhokoli z jejích členských států.
(17) Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne
2. května 2006 ve věci C-217/04 (Spojené království
Velké Británie a Severního Irska v. Evropský parlament a
Rada Evropské unie) konstatoval, že: "nic ve znění
článku 95 Smlouvy o ES [nyní článek 114 Smlouvy o
fungování Evropské unie (dále jen "Smlouva o fungování
104 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
EU")] neumožňuje dojít k závěru, že opatření přijatá
zákonodárcem Společenství na základě tohoto ustanovení
jsou určena pouze členským státům. Podle uvážení
uvedeného zákonodárce se totiž může ukázat nezbytné
stanovit zřízení subjektu Společenství pověřeného
přispívat k uskutečnění procesu harmonizace v situacích,
kdy se zdá vhodné přijmout nezávazná doprovodná a
usměrňující opatření pro usnadnění jednotného provádění
a uplatňování aktů založených na uvedeném ustanovení"
[15]. Účel a úkol orgánu pro bankovnictví, totiž
podporovat příslušné vnitrostátní orgány dohledu při
jednotném výkladu a uplatňování předpisů Unie a
přispívat k finanční stabilitě nezbytné pro finanční
integraci, úzce souvisejí s cíli acquis Unie v oblasti
vnitřního trhu finančních služeb. Proto by měl být orgán
pro bankovnictví zřízen na základě článku 114 Smlouvy
o fungování EU.
(18) Těmito legislativními akty, které stanoví úkoly
příslušných orgánů členských států, včetně vzájemné
spolupráce a spolupráce s Komisí, jsou: směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14.
června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o
jejím výkonu [16], směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové
přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí
[17] a směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES
ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů [18].
(19) Mezi stávající právní předpisy Unie upravující oblast,
na kterou se vztahuje toto nařízení, dále patří směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16.
prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými
institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve
finančním konglomerátu [19], směrnice Evropského
parlamentu a Rady 98/78/ES ze dne 27. října 1998 o
doplňkovém dozoru nad pojišťovnami v pojišťovací
skupině [20], nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o
informacích o plátci doprovázejících převody peněžních
prostředků [21], směrnice Evropského parlamentu a Rady
2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti
institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o
obezřetnostním dohledu nad touto činností [22] a
příslušné části směrnice Evropského parlamentu a Rady
2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití
finančního systému k praní peněz a financování terorismu
[23], směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních
služeb pro spotřebitele na trh na dálku [24] a směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13.
listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu
[25].
(20) Je žádoucí, aby orgán pro bankovnictví podporoval
jednotný přístup v oblasti pojištění vkladů s cílem zajistit
stejné podmínky a rovný přístup ke vkladatelům v rámci
celé Unie. Jelikož systémy pojištění vkladů v členských
státech nepodléhají regulatornímu dohledu, ale spíše
správní kontrole, měl by být orgán pro bankovnictví
schopen uplatňovat své pravomoci podle tohoto nařízení
ve vztahu k samotnému systému pojištění vkladů a k jeho
poskytovateli.
(21) V souladu s prohlášením (č. 39) k článku 290
Smlouvy o fungování Evropské unie připojeným k
závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala
Lisabonskou smlouvu, je k vypracování regulačních
technických norem zapotřebí odborných znalostí v
podobě, která je specifická pro oblast finančních služeb.
Je nezbytné umožnit orgánu pro bankovnictví, aby
takovéto odborné znalosti poskytl rovněž, pokud jde o
normy nebo části norem, které nejsou založeny na návrhu
regulační technické normy, který vypracoval.
(22) Je nutné zavést efektivní nástroj pro přípravu
harmonizovaných regulačních technických norem v
oblasti finančních služeb, aby byly rovněž
prostřednictvím jednotného souboru pravidel zajištěny
rovné podmínky na trhu a dostatečná ochrana vkladatelů,
investorů a spotřebitelů v celé Unii. V oblastech
vymezených právem Unie je vhodné a smysluplné
pověřit orgán pro bankovnictví jako subjekt s vysoce
specializovanými odbornými znalostmi vypracováním
návrhů regulačních technických norem, které nejsou
politické povahy.
(23) Komise by měla schvalovat tyto návrhy regulačních
technických norem prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování EU,
aby jim dala závaznou právní účinnost. Měly by být
měněny jen za velmi omezených a mimořádných
okolností, jelikož orgán pro bankovnictví je tím, kdo je v
úzkém kontaktu s finančními trhy a zná jejich každodenní
fungování nejlépe. Návrhy regulačních technických
norem by měly být změněny, pokud by nebyly v souladu
s právem Unie, neodpovídaly zásadě proporcionality
nebo by odporovaly základním zásadám vnitřního trhu
finančních služeb odrážejícím se v acquis Unie pro oblast
finančních služeb. Komise by neměla měnit obsah
navržených regulačních technických norem
vypracovaných orgánem pro bankovnictví bez předchozí
koordinace s tímto orgánem. Pro zajištění
bezproblémového a urychleného procesu přijímání těchto
norem by měla být Komisi pro přijetí rozhodnutí o jejich
schválení stanovena lhůta.
(24) S ohledem na odborné znalosti orgánu pro
bankovnictví v oblastech, v nichž by měly být regulační
technické normy vypracovány, je třeba vzít v úvahu
deklarovaný záměr Komise vycházet při přijímání
odpovídajících aktů v přenesené pravomoci zpravidla z
návrhů regulačních technických norem, které jí orgán pro
bankovnictví předloží. V případě, že orgán pro
bankovnictví návrh regulační technické normy ve lhůtách
stanovených v příslušném právním předpise nepředloží,
by však mělo být zajištěno, že cíle přenesení pravomoci
bude skutečně dosaženo a že bude zachována efektivnost
rozhodovacího procesu. Proto by Komise měla být v
těchto případech zmocněna k přijetí regulačních
technických norem i při neexistenci návrhu ze strany
orgánu pro bankovnictví.
(25) Komise by měla být rovněž zmocněna k přijímání
prováděcích technických norem prostřednictvím
prováděcích aktů podle článku 291 Smlouvy o fungování
EU.
(26) V oblastech, na které se regulační technické normy
nebo prováděcí technické normy nevztahují, by měl mít
orgán pro bankovnictví pravomoc vydávat obecné
pokyny a doporučení pro uplatňování práva Unie. Pro
zajištění transparentnosti a zlepšení dodržování těchto
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
105
obecných pokynů a doporučení vnitrostátními orgány
dohledu by mělo být orgánu pro bankovnictví umožněno,
aby zveřejnil důvody, proč se orgány dohledu neřídí
těmito obecnými pokyny nebo doporučeními.
(27) Zajištění správného a úplného uplatňování práva
Unie je základním předpokladem pro dosažení integrity,
průhlednosti, účinnosti a řádného fungování finančních
trhů, stability finančního systému a neutrálních podmínek
pro hospodářskou soutěž mezi finančními institucemi
Unie. Měl by být tedy vytvořen mechanismus, na jehož
základě by orgán pro bankovnictví řešil případy
neuplatňování nebo nesprávného uplatňování práva Unie,
které lze považovat za jeho porušení. Tento mechanismus
by se měl uplatňovat v oblastech, ve kterých právní
předpisy Unie stanovují jednoznačné a nepodmíněné
povinnosti.
(28) Pro přiměřenou reakci na případy nesprávného či
nedostatečného uplatňování práva Unie by měl být
zaveden třístupňový mechanismus. Za prvé by měl být
orgán pro bankovnictví oprávněn vyšetřovat údajné
nesprávné či nedostatečné plnění povinností
vyplývajících z práva Unie ze strany vnitrostátních
orgánů při provádění dohledu a vydat k tomu doporučení.
Za druhé, pokud se příslušný vnitrostátní orgán neřídí
tímto doporučením, měla by být Komise zmocněna k
vydání formálního stanoviska zohledňujícího doporučení
orgánu pro bankovnictví požadujícího po příslušném
orgánu, aby přijal nezbytná opatření pro zajištění souladu
s právem Unie.
(29) Za třetí ve výjimečných případech, v nichž dojde k
trvalé nečinnosti dotčeného příslušného orgánu a situaci
nebude možné řešit jiným způsobem, by měl být orgán
pro bankovnictví oprávněn přijímat rozhodnutí určená
jednotlivým finančním institucím. Toto oprávnění by
mělo být omezeno na výjimečné situace, kdy příslušný
orgán nedodržuje jemu určené formální stanovisko a kdy
se právo Unie přímo vztahuje na finanční instituce
prostřednictvím současných nebo budoucích nařízení
Unie.
(30) Vážné ohrožení řádného fungování a integrity
finančních trhů nebo stability finančního systému v Unii
vyžaduje urychlenou a společnou reakci na úrovni Unie.
Orgán pro bankovnictví by tedy měl mít možnost
požadovat po vnitrostátních orgánech dohledu přijetí
konkrétních opatření k nápravě mimořádné situace.
Pravomoc rozhodnout, že nastala mimořádná situace, by
měla být svěřena Radě v návaznosti na žádost kteréhokoli
evropského orgánu dohledu, Komise nebo ESRB.
(31) Orgán pro bankovnictví by měl mít možnost
požadovat po vnitrostátních orgánech dohledu přijetí
konkrétních opatření k nápravě mimořádné situace.
Činností, prováděnou orgánem pro bankovnictví v tomto
ohledu by neměly být dotčeny pravomoci Komise podle
článku 258 Smlouvy o fungování EU zahájit řízení o
nesplnění povinnosti vůči členskému státu dotyčného
orgánu dohledu z důvodu nepřijetí daných opatření tímto
orgánem, ani oprávnění Komise požadovat za těchto
okolností přijetí předběžných opatření v souladu s
jednacím řádem Soudního dvora Evropské unie. Dále by
neměly být touto činností dotčeny žádné závazky, které
by dotyčnému členskému státu mohly vzniknout v
souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie,
pokud orgány dohledu tohoto členského státu nepřijmou
opatření požadovaná orgánem pro bankovnictví.
(32) Pro zajištění účinného a efektivního dohledu a
vyváženého posouzení stanovisek příslušných orgánů v
různých členských státech je zapotřebí, aby orgán pro
bankovnictví mohl závazně urovnávat spory týkající se
přeshraničních situací mezi příslušnými vnitrostátními
orgány, a to i v rámci kolegií orgánů dohledu. Měla by
být stanovena lhůta pro smírné urovnání sporu, v níž by
mohly příslušné vnitrostátní orgány dosáhnout dohody.
Působnost orgánu pro bankovnictví by se měla vztahovat
na spory ohledně postupu nebo obsahu opatření nebo
nečinnosti ze strany příslušného orgánu členského státu v
případech stanovených v právně závazných aktech Unie
uvedených v tomto nařízení. V takové situaci by měl být
některý z dotčených orgánů dohledu oprávněn předložit
otázku orgánu pro bankovnictví, který by měl jednat v
souladu s tímto nařízením. Orgán pro bankovnictví by
měl mít pravomoc od dotčených příslušných orgánů
vyžadovat přijetí konkrétního opatření nebo zdržení se
určitého jednání, s cílem urovnat celou záležitost a zajistit
tak soulad s právem Unie, se závaznými účinky pro
dotyčné příslušné orgány. Pokud příslušný orgán
nevyhoví rozhodnutí umožňujícímu urovnání sporu, které
mu je určeno, měl by mít orgán pro bankovnictví
pravomoc přijímat rozhodnutí určená přímo finančním
institucím, a to v oblastech práva Unie, které se na tyto
instituce přímo vztahují. Pravomoc přijmout takové
rozhodnutí by se měla uplatnit pouze v krajním případě a
výhradně pro zajištění řádného a jednotného uplatňování
práva Unie. V případě, že příslušné právní předpisy Unie
dávají příslušným orgánům členských států možnost
jednat podle vlastního uvážení, rozhodnutí přijatá
orgánem pro bankovnictví nemohou nahradit toto jednání
podle práva Unie.
(33) Krize ukázala, že stávající systém spolupráce mezi
vnitrostátními orgány, jejichž pravomoci jsou omezeny
na jednotlivé členské státy, je nedostatečný, pokud jde o
finanční instituce působící přeshraničně.
(34) Skupina odborníků zřízená členskými státy za
účelem posouzení příčin krize a vypracování návrhů na
zlepšení regulace finančního odvětví a dohledu nad ním
potvrdila, že stávající mechanismy nejsou dobrým
základem pro budoucí regulaci finančních institucí
působících přeshraničně a dohled nad nimi v celé Unii.
(35) Jak se uvádí v de Larosièrově zprávě: "v zásadě
mámě dvě možnosti: první z nich je přístup "každý sám
za sebe" na úkor druhých; druhou možností je posílená,
pragmatická a rozumná spolupráce na evropské úrovni
prospěšná pro všechny v zájmu zachování otevřené
světové ekonomiky. Taková spolupráce bude znamenat
nezpochybnitelný ekonomický přínos".
(36) Důležitou úlohu při účinném, efektivním a
jednotném dohledu nad finančními institucemi
působícími přeshraničně hrají kolegia orgánů dohledu.
Orgán pro bankovnictví by měl přispívat k podpoře a
sledování účinného, efektivního a jednotného fungování
kolegií orgánů dohledu a v tomto ohledu by měl mít
vedoucí postavení při zajišťování jednotného a
soudržného fungování kolegií orgánů dohledu, jež
dohlížejí nad finančními institucemi působícími
přeshraničně v rámci celé Unie. Orgán pro bankovnictví
106 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
by proto měl mít plné právo účasti v kolegiích orgánů
dohledu, aby mohl optimalizovat fungování těchto
kolegií a proces výměny informací v nich a aby mohl
podporovat sbližování a jednotnost mezi kolegii při
uplatňování práva Unie. Jak se uvádí v de Larosièrově
zprávě, "je třeba se vyvarovat narušování hospodářské
soutěže a regulatorní arbitráži v důsledku odlišných
postupů dohledu, jelikož mohou ohrozit finanční stabilitu,
mimo jiné tím, že podporují přesun finančních činností
do zemí, v nichž je dohled méně přísný. Je třeba, aby byl
systém dohledu vnímán jako spravedlivý a vyvážený".
(37) Je nezbytné sbližovat postupy v oblasti předcházení
krizím, jejich řízení a řešení, včetně mechanismů
financování, aby byla zajištěna internalizace nákladů
finančním systémem a schopnost veřejných orgánů
vyřešit úpadky finančních institucí a zároveň
minimalizovat dopad těchto úpadků na finanční systém,
využívání prostředků daňových poplatníků na záchranu
bank a využívání zdrojů veřejného sektoru, jakož i omezit
hospodářské škody a koordinovat uplatňování
vnitrostátních opatření pro řešení úpadků. V této
souvislosti je nezbytné vyvinout společný soubor
pravidel pro komplexní soubor nástrojů pro předcházení
úpadkům bank a jejich řešení, aby bylo možné řešit
zejména krize velkých, přeshraničních nebo propojených
institucí, a je třeba posoudit potřebu svěřit orgánu pro
bankovnictví další důležité pravomoci a zvážit způsob,
jakým by banky a spořitelny mohly ochranu vkladatelů
stanovit jako svoji prioritu.
(38) V rámci probíhajícího přezkumu směrnice 94/19/ES
a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES ze
dne 3. března 1997 o systémech pro odškodnění investorů
[26] je patrný záměr Komise věnovat zvláštní pozornost
potřebě zajistit další harmonizaci v celé Unii. V oblasti
pojišťovnictví je rovněž patrný záměr Komise posoudit
možnost zavedení pravidel Unie na ochranu pojistníků v
případě úpadku pojišťovny. Evropské orgány dohledu by
v těchto oblastech měly mít významnou úlohu a měly by
jim být svěřeny vhodné pravomoci ve vztahu k
evropským soustavám garančních systémů.
(39) Delegování úkolů a povinností může být užitečným
nástrojem pro fungování sítě orgánů dohledu, aby se
předešlo zdvojování úkolů v oblasti dohledu,
podporovala se spolupráce, a tím se optimalizoval proces
dohledu a snížila se zátěž finančních institucí. Toto
nařízení by tedy mělo pro toto delegování stanovit jasný
právní základ. Při respektování obecného pravidla, že
delegování by mělo být povoleno, by členské státy měly
mít současně možnost zavést zvláštní podmínky pro
delegování povinností, například pokud jde o
informování a oznamování postupů delegování.
Delegování úkolů znamená, že úkoly provádí orgán pro
bankovnictví nebo jiný než příslušný orgán dohledu,
zatímco odpovědnost za rozhodnutí v rámci dohledu
zůstává orgánu, který úkol delegoval. Na základě
delegování povinností by měl mít orgán pro bankovnictví
nebo vnitrostátní orgán dohledu (dále jen "pověřený
orgán") možnost rozhodnout o určité záležitosti dohledu
svým jménem místo pověřujícího orgánu dohledu.
Delegování by se mělo řídit zásadou, podle níž je
dohledem pověřen ten orgán dohledu, který může v dané
věci nejsnadněji přijmout příslušné opatření. Delegování
povinností by bylo vhodné například z důvodu úspor z
rozsahu, jednotnosti při dohledu nad skupinami a
optimálního využití odborných znalostí vnitrostátních
orgánů dohledu. Pověřující orgán a ostatní příslušné
orgány by měly rozhodnutí pověřeného orgánu uznat jako
závazné, pokud pověřený orgán nepřekročil v rozhodnutí
rámec svého pověření. Příslušné právní předpisy Unie by
mohly dále stanovit zásady, jak lze delegovat povinnosti
na základě dohody. Orgán pro bankovnictví by měl všemi
možnými prostředky podporovat a sledovat uzavírání
dohod o delegování mezi vnitrostátními orgány dohledu.
Předem by měl být informován o plánovaných dohodách
o delegování, aby mohl případně vyjádřit své stanovisko.
Kromě toho by měl centralizovat zveřejňování těchto
dohod, aby se zajistila včasnost, transparentnost a dobrá
dostupnost informací o dohodách všem dotčeným
stranám. Orgán pro bankovnictví by také měl určovat a
zveřejňovat osvědčené postupy týkající se delegování a
dohod o delegování.
(40) Orgán pro bankovnictví by měl aktivně podporovat
sbližování dohledu v rámci celé Unie s cílem zavedení
společné kultury dohledu.
(41) Účinným a efektivním nástrojem pro podporu
jednoty v rámci sítě orgánů dohledu nad finančním trhem
je srovnávací hodnocení. Orgán pro bankovnictví by měl
tedy vytvořit metodický rámec pro toto hodnocení a
zajistit jeho pravidelné provádění. Hodnocení by se mělo
zaměřit nejen na sbližování postupů dohledu, ale i na
posouzení schopnosti orgánů dohledu dosahovat při
dohledu vysoce kvalitních výsledků a na nezávislost
těchto příslušných orgánů. Se souhlasem příslušného
orgánu, který je předmětem hodnocení, by výsledky
srovnávacích hodnocení měly být zveřejněny. Osvědčené
postupy by rovněž měly být určeny a zveřejněny.
(42) Orgán pro bankovnictví by měl aktivně podporovat
koordinovanou reakci Unie v oblasti dohledu, zejména
zajistit řádné fungování a integritu finančních trhů a
stabilitu finančního systému v Unii. Kromě pravomocí
přijímat opatření v mimořádných situacích by orgánu pro
bankovnictví tedy měla být svěřena i funkce obecné
koordinace v rámci ESFS. Činnost orgánu pro
bankovnictví by se měla především zaměřit na
bezproblémový tok všech důležitých informací mezi
příslušnými orgány.
(43) Pro zajištění finanční stability je nutné včas
identifikovat trendy, možná rizika a slabá místa
vyplývající z mikroobezřetnostní úrovně v mezinárodním
měřítku a napříč odvětvími. Orgán pro bankovnictví by
měl sledovat a hodnotit tento vývoj v oblasti své
působnosti a pravidelně a v případě nutnosti i v
jednotlivých konkrétních případech informovat Evropský
parlament, Radu, Komisi, ostatní evropské orgány
dohledu a ESRB. Dále by měl orgán pro bankovnictví ve
spolupráci s ESRB iniciovat a koordinovat v rámci celé
Unie zátěžové testy, jejichž cílem je vyhodnotit odolnost
finančních institucí vůči nepříznivému tržnímu vývoji, a
zajistit co nejjednotnější metodiku provádění těchto testů
na vnitrostátní úrovni. Má-li orgán pro bankovnictví
řádně plnit své funkce, měl by provádět ekonomické
analýzy trhů a dopadů potenciálního vývoje trhů.
(44) Vzhledem ke globalizaci finančních služeb a
rostoucímu významu mezinárodních norem by měl orgán
pro bankovnictví podporovat dialog a spolupráci s orgány
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
107
dohledu mimo Unii. V jeho pravomoci by mělo být
navazování kontaktů a uzavírání správních dohod s
orgány dohledu a správními orgány třetích zemí a s
mezinárodními organizacemi za současného plného
respektování stávajících úloh a příslušných pravomocí
členských států a orgánů Unie. Země, které uzavřely
dohody s Unií, v jejichž důsledku přijaly a uplatňují
právo Unie, by měly mít možnost účastnit se činnosti
orgánu pro bankovnictví a orgán pro bankovnictví by měl
mít možnost spolupracovat se třetími zeměmi, které
uplatňují právní předpisy, jež byly uznány jako
rovnocenné právním předpisům Unie.
(45) Orgán pro bankovnictví by měl být v rámci své
působnosti nezávislým poradním orgánem Evropského
parlamentu, Rady a Komise. Aniž jsou dotčeny
pravomoci dotyčných příslušných orgánů, mělo by být
orgánu pro bankovnictví umožněno předkládat
stanovisko k obezřetnostnímu posuzování fúzí a nabývání
účastí podle směrnice 2006/48/ES, ve znění směrnice
2007/44/ES [27], v případě, že uvedená směrnice
vyžaduje konzultaci mezi příslušnými orgány dvou nebo
více členských států.
(46) Aby mohl orgán pro bankovnictví efektivně
vykonávat své povinnosti, měl by být oprávněn
vyžadovat veškeré nezbytné informace. Aby se zabránilo
zdvojování oznamovací povinnosti finančních institucí,
měly by být tyto informace běžně předkládány
vnitrostátními orgány dohledu, které jsou co nejblíže
finančním trhům a institucím, a měly by zohlednit již
existující statistické údaje. Orgán pro bankovnictví by
však měl mít v krajním případě možnost podat řádně
odůvodněnou žádost o informace přímo u finančních
institucí, jestliže příslušný vnitrostátní orgán tyto
informace neposkytne nebo nemůže poskytnout včas.
Orgány členských států by měly být povinny pomáhat
orgánu pro bankovnictví při uplatňování těchto přímých
žádostí. V této souvislosti je naprosto zásadní pracovat na
společných formátech výkaznictví. Opatřeními pro
shromažďování informací by neměl být dotčen právní
rámec Evropského statistického systému a Evropského
systému centrálních bank v oblasti statistiky. Tímto
nařízením by proto nemělo být dotčeno nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne
11. března 2009 o evropské statistice [28] ani nařízení
Rady (ES) č. 2533/98 ze dne 23. listopadu 1998 o
shromažďování statistických informací Evropskou
centrální bankou [29].
(47) Pro zajištění plné efektivity fungování ESRB a
následné reakce na jeho varování a doporučení je
podstatná úzká spolupráce mezi orgánem pro
bankovnictví a ESRB. Orgán pro bankovnictví a ESRB
by měly vzájemně sdílet všechny příslušné informace.
Údaje týkající se jednotlivých podniků by měly být
předkládány pouze na základě odůvodněné žádosti.
Jakmile orgán pro bankovnictví nebo vnitrostátní orgán
dohledu od ESRB obdrží varování či doporučení, měl by
orgán pro bankovnictví zajistit vhodná následná opatření.
(48) Orgán pro bankovnictví by měl vést konzultace o
regulačních technických normách nebo prováděcích
technických normách, obecných pokynech a
doporučeních se zainteresovanými stranami a měl by jim
dát přiměřenou možnost předložit připomínky k
navrhovaným opatřením. Před přijetím návrhu
regulačních technických norem nebo prováděcích
technických norem, obecných pokynů a doporučení by
měl orgán pro bankovnictví provést posouzení dopadů.
Za tímto účelem a z důvodu vyšší účinnosti by měla být
využita skupina subjektů působících v bankovnictví, v
níž by měly být vyváženě zastoupeny úvěrové a
investiční instituce Unie, zastupující rozdílné modely a
velikost finančních institucí a podniků, případně též
institucionální investoři a jiné finanční instituce, které
samy využívají finančních služeb, malé a střední podniky,
odbory, akademičtí pracovníci, spotřebitelé a jiní
retailoví uživatelé bankovních služeb. Skupina subjektů
působících v bankovnictví by měla vystupovat jako
prostředník ve vztahu k ostatním skupinám uživatelů
finančních služeb zřízeným Komisí nebo právními
předpisy Unie.
(49) Členům skupiny subjektů působících v bankovnictví
zastupujícím neziskové organizace či akademickou obec
by se mělo dostat odpovídajících náhrad, aby se osoby,
které nemají dostatek finančních prostředků ani
nezastupují finanční instituce, mohly plně zapojit do
diskuse o finanční regulaci.
(50) Základní povinností členských států je zajišťování
koordinovaného řešení krizí a udržování finanční stability
v krizových situacích, zejména s ohledem na stabilizaci a
záchranu konkrétních finančních institucí nacházejících
se v úpadku. Rozhodnutí orgánu pro bankovnictví v
mimořádných situacích a při řešení problémů, která mají
dopad na stabilitu finanční instituce, by neměla nijak
zasahovat do fiskálních pravomocí členských států. Měl
by být vytvořen mechanismus, kterým by se členské státy
mohly odvolat na toto ochranné opatření a postoupit
záležitost Radě ke konečnému rozhodnutí. Tento
ochranný mechanismus by však neměl být zneužíván,
zejména v souvislosti s rozhodnutím orgánu pro
bankovnictví, které nemá značný nebo podstatný finanční
dopad, jako je snížení příjmu v návaznosti na dočasný
zákaz konkrétních činností nebo produktů za účelem
ochrany spotřebitele. Při přijímání rozhodnutí podle
ochranného mechanismu by Rada měla hlasovat v
souladu se zásadou, že každý členský stát má jeden hlas.
S ohledem na konkrétní povinnosti členských států je v
tomto ohledu vhodné zapojit do celé záležitosti i Radu.
Vzhledem k citlivosti dané otázky by měly být přijaty
postupy zajišťující naprostou důvěrnost.
(51) Při svém rozhodování by měl být orgán pro
bankovnictví vázán předpisy Unie a obecnými zásadami
spravedlivého řízení a transparentnosti. Mělo by být plně
respektováno právo osob, jimž je rozhodnutí orgánu pro
bankovnictví určeno, být slyšen. Akty vydané orgánem
pro bankovnictví by měly tvořit nedílnou součást práva
Unie.
(52) Hlavním rozhodovacím orgánem orgánu pro
bankovnictví by měla být rada orgánů dohledu sestávající
z vedoucích představitelů příslušných orgánů v každém
členském státě, v jejímž čele by měl být předseda orgánu
pro bankovnictví. Jako pozorovatelé by se měli účastnit
zástupci Komise, ESRB, Evropské centrální banky a
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro
cenné papíry a trhy). Členové rady orgánů dohledu by
měli jednat nezávisle a pouze v zájmu Unie.
108 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
(53) Jako obecné pravidlo by rada orgánů dohledu měla
přijímat svá rozhodnutí prostou většinou členů v souladu
se zásadou, podle níž má každý člen jeden hlas. Nicméně
u aktů obecné povahy, včetně aktů týkajících se
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem, obecných pokynů a doporučení, u
rozpočtových záležitostí, jakož i v případě žádosti
členského státu o přezkoumání rozhodnutí orgánu pro
bankovnictví o dočasném zákazu nebo omezení určité
finanční činnosti je vhodné uplatňovat pravidla o
kvalifikované většině stanovená v čl. 16 odst. 4 Smlouvy
o Evropské unii a v Protokolu (č. 36) o přechodných
ustanoveních, který tvoří přílohu Smlouvy o Evropské
unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Případy
týkající se urovnávání sporů mezi vnitrostátními orgány
dohledu by měly být posuzovány užší nestrannou
odbornou skupinou, složenou z členů, kteří nejsou
zástupci příslušných orgánů, jež jsou účastníkem sporu,
ani nemají žádný zájem na sporu nebo přímé spojení s
dotyčnými příslušnými orgány. Složení odborné skupiny
by mělo být přiměřeně vyvážené. Rozhodnutí přijaté
odbornou skupinou by mělo být schváleno radou orgánů
dohledu prostou většinou členů v souladu se zásadou,
podle níž má každý člen jeden hlas. Co se však týče
rozhodnutí přijímaných konsolidujícím orgánem dohledu,
mohla by být rozhodnutí navržená odbornou skupinou
zamítnuta blokační menšinou hlasů uvedenou v čl. 16
odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a v článku 3 Protokolu
(č. 36) o přechodných ustanoveních.
(54) Plnění úlohy orgánu pro bankovnictví a jemu
přidělených úkolů by měla zajistit správní rada složená z
předsedy orgánu pro bankovnictví a zástupců
vnitrostátních orgánů dohledu a Komise. Správní rada by
měla mít nezbytné pravomoci, aby mohla mimo jiné
navrhovat roční a víceletý pracovní program, vykonávat
určité rozpočtové pravomoci, přijímat plán personální
politiky orgánu pro bankovnictví, přijímat zvláštní
ustanovení týkající se práva na přístup k dokumentům a
navrhovat výroční zprávu.
(55) Orgán pro bankovnictví by měl zastupovat předseda,
který bude zaměstnán na plný pracovní úvazek a bude
jmenován radou orgánů dohledu, na základě zásluh,
dovedností, znalostí finančních institucí a trhů a
zkušeností významných pro dohled nad finančním trhem
a jeho regulaci, v návaznosti na otevřené výběrové řízení
pořádané a vedené radou orgánů dohledu, jíž je
nápomocna Komise. Za účelem jmenování prvního
předsedy orgánu pro bankovnictví by Komise kromě
jiného měla na základě zásluh, dovedností, znalostí
finančních institucí a trhů a zkušeností významných pro
dohled nad finančním trhem a jeho regulaci sestavit užší
seznam uchazečů. V souvislosti se jmenováním
následných předsedů by měla být možnost sestavení
užšího seznamu Komisí předmětem přezkumu ve zprávě,
která má být vypracována podle tohoto nařízení. Do doby
než se vybraná osoba ujme svých povinností a do
jednoho měsíce po jejím výběru radou orgánů dohledu
může Evropský parlament po vyslechnutí vybrané osoby
radou orgánů dohledu vznést proti jmenování vybrané
osoby námitky.
(56) Řízení orgánu pro bankovnictví by mělo být svěřeno
výkonnému řediteli, který by měl mít právo účastnit se
zasedání rady orgánů dohledu a správní rady bez
hlasovacího práva.
(57) Aby byl zajištěn soulad mezi činnostmi evropských
orgánů dohledu v jednotlivých odvětvích, měly by tyto
orgány pracovat v úzké součinnosti prostřednictvím
společného výboru a v případě nutnosti přijímat společná
stanoviska. Společný výbor by měl koordinovat funkce
evropských orgánů dohledu ve vztahu k finančním
konglomerátům a dalším meziodvětvovým záležitostem.
V případě potřeby by měly být akty spadající také do
oblasti působnosti Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění) nebo Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) přijímány
dotčenými evropskými orgány dohledu souběžně.
Společnému výboru by měli předsedat po dobu 12
měsíců střídavě předsedové evropských orgánů dohledu.
Předseda společného výboru by měl být místopředsedou
ESRB. Evropské orgány dohledu by měly poskytnout
společnému výboru vybrané zaměstnance, aby se
umožnila neformální výměna informací a rozvoj společné
kultury dohledu ve všech evropských orgánech dohledu.
(58) Je nutné zajistit, aby strany, kterých se dotýkají
rozhodnutí přijatá orgánem pro bankovnictví, mohly
uplatnit odpovídající opravné prostředky. Má-li orgán pro
bankovnictví rozhodovací pravomoci, měly by mít pro
zajištění efektivní ochrany práv jednotlivých stran a z
důvodu procesní ekonomie příslušné strany právo odvolat
se k odvolacímu senátu. Z důvodu účinnosti a jednotnosti
by měl být odvolací senát společným orgánem všech
evropských orgánů dohledu, nezávislým na jejich
organizační a regulační struktuře. Proti rozhodnutí
odvolacího senátu by mělo být možné podat žalobu u
Soudního dvora Evropské unie.
(59) Aby byla zajištěna úplná autonomie a nezávislost
orgánu pro bankovnictví, měl by mít tento orgán
autonomní rozpočet, jehož příjmy budou pocházet
především z povinných příspěvků vnitrostátních orgánů
dohledu a ze souhrnného rozpočtu Evropské unie.
Financování orgánu pro bankovnictví z prostředků Unie
je předmětem dohody s rozpočtovým orgánem podle
bodu 47 interinstitucionální dohody Evropského
parlamentu, Rady a Komise ze dne 17. května 2006 o
rozpočtové kázni a řádném finančním řízení [30]. Měla
by platit rozpočtová pravidla Unie. Kontrolu účtů by měl
provádět Účetní dvůr. Celkový rozpočet je předmětem
postupu udělování absolutoria.
(60) Na orgán pro bankovnictví by se mělo vztahovat
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování
prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům
(OLAF) [31]. Orgán pro bankovnictví by měl také
přistoupit k Interinstitucionální dohodě ze dne 25. května
1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské
unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním
vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj
proti podvodům (OLAF) [32].
(61) Aby byly zajištěny otevřené a transparentní
podmínky zaměstnávání a rovné zacházení se
zaměstnanci, měly by se na zaměstnance orgánu pro
bankovnictví vztahovat služební řád úředníků a pracovní
řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství [33].
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
109
(62) Je zásadně důležité chránit obchodní tajemství a
ostatní důvěrné informace. Důvěrnost informací
poskytnutých orgánu pro bankovnictví a sdílených v
rámci sítě by měla podléhat přísným a účinným
pravidlům zachování důvěrnosti.
(63) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES
ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném
pohybu těchto údajů [34] a nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince
2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se
zpracováním osobních údajů orgány a institucemi
Společenství a o volném pohybu těchto údajů [35] se plně
použijí na zpracování osobních údajů pro účely tohoto
nařízení.
(64) Pro zajištění průhledné činnosti orgánu pro
bankovnictví by se mělo na tento orgán vztahovat
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k
dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise
[36].
(65) Třetím zemím by měla být umožněna účast na
činnosti orgánu pro bankovnictví v souladu s příslušnými
dohodami, které Unie uzavře.
(66) Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zlepšení fungování
vnitřního trhu díky zajištění vysoké, efektivní a jednotné
úrovně obezřetnostní regulace a dohledu, ochrany
vkladatelů a investorů, ochrany integrity, účinnosti a
řádného fungování finančních trhů, udržování stability
finančního systému a posilování mezinárodní koordinace
dohledu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni
členských států a proto jich může být z důvodu rozsahu
tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie
přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity
stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V
souladu se zásadou proporcionality stanovenou v
uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho,
co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.
(67) Orgán pro bankovnictví by měl převzít všechny
stávající úkoly a pravomoci Evropského výboru orgánů
bankovního dohledu. Ke dni zřízení orgánu pro
bankovnictví by tedy mělo být zrušeno rozhodnutí
Komise 2009/78/ES a příslušným způsobem pozměněno
rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č.
716/2009/ES ze dne 16. září 2009, kterým se zavádí
program Společenství na podporu zvláštních činností v
oblasti finančních služeb, účetního výkaznictví a auditů
[37]. S ohledem na existující struktury a činnosti
Evropského výboru orgánů bankovního dohledu je
důležité zajistit velmi úzkou spolupráci mezi tímto
výborem a Komisí při zavádění vhodných přechodných
opatření a rovněž zajistit, aby bylo co nejvíce omezeno
období, během něhož by Komise byla odpovědná za
administrativní zřízení a počáteční administrativní
fungování orgánu pro bankovnictví.
(68) Je vhodné stanovit dobu, od kdy bude toto nařízení
uplatňováno, aby se zajistila odpovídající připravenost
orgánu pro bankovnictví na zahájení činnosti a
bezproblémový přechod z Evropského výboru orgánů
bankovního dohledu na orgán pro bankovnictví. Orgán
pro bankovnictví by měl být odpovídajícím způsobem
financován. Alespoň zpočátku by měl být financován ze
40 % z prostředků Unie a ze 60 % z příspěvků členských
států, poskytnutých v souladu s postupem vážení hlasů
uvedeným v čl. 3 odst. 3 Protokolu (č. 36) o přechodných
ustanoveních.
(69) Aby mohl být orgán pro bankovnictví zřízen k 1.
lednu 2011, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost
prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské
unie,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
ZŘÍZENÍ A PRÁVNÍ POSTAVENÍ
Článek 1
Zřízení a působnost
1. Tímto nařízením se zřizuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) (dále jen "orgán pro
bankovnictví").
2. Orgán pro bankovnictví jedná v rámci pravomocí,
které mu byly svěřeny tímto nařízením, a v rozsahu
působnosti směrnice 2006/48/ES, směrnice 2006/49/ES,
směrnice 2002/87/ES, nařízení (ES) č. 1781/2006,
směrnice 94/19/ES a relevantní části směrnice
2005/60/ES, směrnice 2002/65/ES, směrnice 2007/64/ES
a směrnice 2009/110/ES, pokud se tyto akty použijí na
úvěrové a finanční instituce a příslušné orgány
vykonávající nad nimi dohled, včetně všech směrnic,
nařízení a rozhodnutí vycházejících z uvedených aktů, a v
rozsahu působnosti dalších právně závazných aktů Unie,
které stanoví úkoly orgánu pro bankovnictví.
3. Orgán pro bankovnictví jedná rovněž v oblasti činností
úvěrových institucí, finančních konglomerátů,
investičních podniků, platebních institucí a institucí
elektronických peněz ve vztahu k otázkám, které nejsou
přímo upraveny akty uvedenými v odstavci 2, včetně
otázek správy a řízení společností, auditů a finančního
výkaznictví, za předpokladu, že takové činnosti ze strany
orgánu pro bankovnictví jsou nutné pro zajištění
účinného a důsledného uplatňování uvedených aktů.
4. Ustanoveními tohoto nařízení nejsou dotčeny
pravomoci Komise zajistit dodržování práva Unie,
zejména podle článku 258 Smlouvy o fungování EU.
5. Cílem orgánu pro bankovnictví je chránit veřejné
zájmy přispíváním ke krátkodobě, střednědobé a
dlouhodobé stabilitě a účinnosti finančního systému v
zájmu hospodářství Unie, jejích občanů a podniků. Orgán
pro bankovnictví přispívá k:
a) lepšímu fungování vnitřního trhu, včetně především
důkladné, účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu;
b) zajištění integrity, průhlednosti, účinnosti a řádného
fungování finančních trhů,
c) posílení koordinace dohledu na mezinárodní úrovni,
110 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
d) předcházení regulatorní arbitráži a prosazování
rovných podmínek hospodářské soutěže,
e) zajištění toho, aby čerpání úvěru a jiná rizika byla
vhodně upravena a podléhala řádnému dohledu, a
f) posílení ochrany spotřebitelů.
Za tímto účelem přispívá orgán pro bankovnictví k
zajištění jednotného, účinného a efektivního uplatňování
aktů uvedených v odstavci 2 tím, že podporuje sbližování
dohledu, předkládá stanoviska Evropskému parlamentu,
Radě a Komisi a provádí ekonomické analýzy finančních
trhů k dosažení svých cílů.
Při plnění úkolů, jež jsou mu svěřeny tímto nařízením,
věnuje orgán pro bankovnictví zvláštní pozornost
veškerým systémovým rizikům představovaným
finančními institucemi, jejichž úpadek může ohrozit
fungování finančního systému nebo reálné ekonomiky.
Při plnění svých úkolů jedná orgán pro bankovnictví
nezávisle a objektivně a ve výlučném zájmu Unie.
Článek 2
Evropský systém dohledu nad finančním trhem
1. Orgán pro bankovnictví je součástí Evropského
systému dohledu nad finančním trhem (dále jen "ESFS").
Hlavním cílem ESFS je zajistit, aby pravidla vztahující se
na finanční odvětví byla náležitě uplatňována v zájmu
zachování finanční stability a k zajištění důvěry ve
finanční systém jako celek a dostatečné ochrany
spotřebitelů finančních služeb.
2. ESFS tvoří:
a) Evropská rada pro systémová rizika (dále jen "ESRB"),
a to pro účely plnění úkolů stanovených nařízením (EU) č.
1092/2010 a tímto nařízením;
b) orgán pro bankovnictví;
c) Evropský orgán dohledu (Evropský orgán dohledu pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění)
zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1094/2010 [38];
d) Evropský orgán dohledu (Evropský orgán dohledu pro
cenné papíry a trhy) zřízený nařízením Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 [39];
e) Společný výbor evropských orgánů dohledu (dále jen
"společný výbor"), a to pro účely plnění úkolů
stanovených v článcích 54 až 57 tohoto nařízení, nařízení
(EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010;
f) příslušné orgány nebo orgány dohledu členských států
vymezené v aktech Unie uvedených v čl. 1 odst. 2 tohoto
nařízení, v nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č.
1095/2010.
3. Prostřednictvím společného výboru spolupracuje orgán
pro bankovnictví pravidelně a úzce s ESRB i s
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
cenné papíry a trhy), zajišťuje s nimi meziodvětvově
jednotnou činnost a zaujímá společné postoje v oblasti
dohledu nad finančními konglomeráty a v dalších
meziodvětvových otázkách.
4. Podle zásady loajální spolupráce v souladu s čl. 4 odst.
3 Smlouvy o Evropské unii spolupracují subjekty, které
jsou součástí ESFS, na základě důvěry a plného
vzájemného respektu, zejména při zajišťování výměny
příslušných a spolehlivých informací mezi sebou.
5. Orgány dohledu, které jsou součástí ESFS, jsou
povinny provádět dohled nad finančními institucemi
působícími v Unii v souladu s akty uvedenými v čl. 1
odst. 2.
Článek 3
Odpovědnost orgánů dohledu
Orgány dohledu uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. a) až d)
jsou odpovědné Evropskému parlamentu a Radě.
Článek 4
Definice
Pro účely tohoto nařízení se:
1) "finančními institucemi" rozumí "úvěrové instituce" ve
smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2006/48/ES, "investiční
podniky" ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) směrnice
2006/49/ES a "finanční konglomeráty" ve smyslu čl. 2
odst. 14 směrnice 2002/87/ES, a kromě toho, v souladu
se směrnicí 2005/60/ES, se "finančními institucemi"
rozumí úvěrové instituce a finanční instituce ve smyslu čl.
3 odst. 1 a 2 této směrnice;
2) "příslušnými orgány" rozumí:
i) příslušné orgány ve smyslu směrnic 2006/48/ES,
2006/49/ES a 2007/64/ES a příslušné orgány uvedené ve
směrnici 2009/110/ES;
ii) pokud jde o směrnice 2002/65/ES a 2005/60/ES,
orgány příslušné pro zajištění plnění požadavků těchto
směrnic úvěrovými a finančními institucemi a
iii) pokud jde o systémy pojištění vkladů, orgány, které
spravují tyto systémy podle směrnice 94/19/ES, nebo,
pokud je činnost takového systému řízena soukromou
společností, veřejný orgán vykonávající dohled nad
těmito systémy podle uvedené směrnice.
Článek 5
Právní postavení
1. Orgán pro bankovnictví je subjektem Unie a má právní
subjektivitu.
2. V každém členském státě požívá orgán pro
bankovnictví nejširšího rozsahu právní subjektivity
stanovené vnitrostátním právem pro právnické osoby.
Může zejména nabývat a zcizovat movitý a nemovitý
majetek a účastnit se soudních řízení.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
111
3. Orgán pro bankovnictví zastupuje předseda.
Článek 6
Složení
Orgán pro bankovnictví tvoří:
1) rada orgánů dohledu, která plní úkoly stanovené
článkem 43;
2) správní rada, která plní úkoly stanovené článkem 47;
3) předseda, který plní úkoly stanovené článkem 48;
4) výkonný ředitel, který plní úkoly stanovené článkem
53;
5) odvolací senát, který plní úkoly stanovené článkem 60.
Článek 7
Sídlo
Orgán pro bankovnictví má sídlo v Londýně.
KAPITOLA II
ÚKOLY A PRAVOMOCI ORGÁNU PRO
BANKOVNICTVÍ
Článek 8
Úkoly a pravomoci orgánu pro bankovnictví
1. Orgán pro bankovnictví má tyto úkoly:
a) přispívat k vytváření vysoce kvalitních společných
norem a postupů regulace a dohledu, zejména
předkládáním stanovisek orgánům Unie a
vypracováváním obecných pokynů, doporučení a návrhů
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem, které vycházejí z legislativních aktů
uvedených v čl. 1 odst. 2;
b) přispívat k jednotnému uplatňování právně závazných
aktů Unie, zejména tak, že přispívá ke společné kultuře
dohledu, zajišťuje jednotné, účinné a efektivní
uplatňování aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, zabraňuje
regulatorní arbitráži, zprostředkovává a urovnává spory
mezi příslušnými orgány, zajišťuje účinný a jednotný
dohled nad finančními institucemi a zajišťuje jednotné
působení kolegií orgánů dohledu a přijímá opatření mimo
jiné v mimořádných situacích;
c) podněcovat a podporovat delegování úkolů a
povinností mezi příslušnými orgány;
d) úzce spolupracovat s ESRB, zejména tak, že bude
ESRB poskytovat informace nezbytné pro plnění jejích
úkolů a bude zajišťovat řádný následný postup v
návaznosti na varování a doporučení ESRB;
e) organizovat a provádět srovnávací hodnocení činnosti
příslušných orgánů, včetně vydávání obecných pokynů a
doporučení a zjišťování osvědčených postupů, v zájmu
větší jednoty výsledků dohledu;
f) sledovat a posuzovat tržní vývoj v oblasti své
působnosti, případně včetně trendů v oblasti poskytování
úvěrů, zejména domácnostem a malým a středním
podnikům;
g) provádět ekonomickou analýzu trhů, aby měl
informace nezbytné pro plnění svých funkcí;
h) posilovat ochranu vkladatelů a investorů;
i) přispívat k jednotnému a soudržnému fungování
kolegií orgánů dohledu, ke sledování, posuzování a
měření systémového rizika, k vypracování a koordinaci
ozdravných plánů a plánů řešení úpadků, k zajišťování
vysoké úrovně ochrany vkladatelů a investorů v celé Unii
a k rozvoji metod řešení úpadků finančních institucí a
posuzování potřeby vhodných nástrojů financování v
souladu s články 21 až 26;
j) plnit další konkrétní úkoly stanovené v tomto nařízení a
v jiných legislativních aktech;
k) zveřejňovat a pravidelně aktualizovat informace
související s touto oblastí činnosti, zejména v rámci své
působnosti, na svých internetových stránkách o
registrovaných finančních institucích s cílem zajistit pro
veřejnost snadnou dostupnost informací;
l) přebírat podle potřeby veškeré stávající úkoly od
Evropského výboru orgánů bankovního dohledu (dále jen
"CEBS").
2. Pro dosažení úkolů stanovených v odstavci 1 má orgán
pro bankovnictví pravomoci stanovené tímto nařízením,
zejména pravomoc:
a) vypracovávat návrhy regulačních technických norem v
konkrétních případech stanovených v článku 10;
b) vypracovávat návrhy prováděcích technických norem
v konkrétních případech stanovených v článku 15;
c) vydávat obecné pokyny a doporučení, jak je stanoveno
v článku 16;
d) vydávat doporučení v konkrétních případech
uvedených v čl. 17 odst. 3;
e) přijímat individuální rozhodnutí určená příslušným
orgánům v konkrétních případech uvedených v čl. 18
odst. 3 a čl. 19 odst. 3;
f) v případech týkajících se přímo použitelného práva
Unie přijímat individuální rozhodnutí určená finančním
institucím v konkrétních případech uvedených v čl. 17
odst. 6, v čl. 18 odst. 4 a v čl. 19 odst. 4;
g) vydávat stanoviska pro Evropský parlament, Radu
nebo Komisi podle článku 34;
h) shromažďovat nezbytné informace týkající se
finančních institucí podle článku 35;
112 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
i) vypracovávat jednotné metodiky pro posuzování
účinku charakteristik produktů a distribučních procesů na
finanční pozici institucí a na ochranu spotřebitelů;
j) zajistit centrálně přístupnou databázi registrovaných
finančních institucí v oblasti své působnosti, pokud tak
stanoví akty uvedené v čl. 1 odst. 2.
Článek 9
Úkoly spojené s ochranou spotřebitelů a finančními
činnostmi
1. Orgán pro bankovnictví převezme vedoucí úlohu při
prosazování průhlednosti, zjednodušování a spravedlnosti
podmínek na trhu se spotřebitelskými finančními
produkty či službami v rámci vnitřního trhu, a to i
prostřednictvím:
a) shromažďování a analýzy informací o spotřebitelských
trendech a podávání zpráv o nich;
b) posuzování a koordinace iniciativ v oblasti finanční
gramotnosti a vzdělávání prováděných příslušnými
orgány;
c) vypracovávání norem pro odbornou přípravu v tomto
odvětví a
d) účasti na vypracovávání společných pravidel pro
zveřejňování údajů.
2. Orgán pro bankovnictví sleduje nové i stávající
finanční činnosti a může přijmout obecné pokyny a
doporučení s cílem podpořit bezpečnost a odolnost trhů a
sbližování regulačních postupů.
3. Orgán pro bankovnictví může rovněž vydat varování v
případě, že určitá finanční činnost vážně ohrožuje cíle
stanovené v čl. 1 odst. 5.
4. Orgán pro bankovnictví zřídí jako svou nedílnou
součást výbor pro finanční inovace, který bude sdružovat
všechny příslušné vnitrostátní orgány dohledu s cílem
dosáhnout koordinovaného přístupu při stanovování
pravidel pro nové nebo inovativní finanční činnosti a
vykonávání dohledu nad nimi a poskytovat orgánu pro
bankovnictví odborné rady určené k předložení
Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.
5. Orgán pro bankovnictví může dočasně zakázat nebo
omezit některé finanční činnosti, které ohrožují řádné
fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu
celého finančního systému Unie nebo jeho části, v
případech a za podmínek stanovených v legislativních
aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, nebo, bude-li to nutné, v
případě mimořádné situace v souladu s článkem 18 a za
podmínek v něm stanovených.
Rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci přezkoumává
orgán pro bankovnictví v přiměřených intervalech,
nejméně však každé tři měsíce. Není-li rozhodnutí v
uvedené tříměsíční lhůtě obnoveno, pozbývá automaticky
platnosti.
Členský stát může orgán pro bankovnictví požádat, aby
své rozhodnutí znovu zvážil. V takovém případě orgán
pro bankovnictví rozhodne postupem podle čl. 44 odst. 1
druhého pododstavce, zda své rozhodnutí potvrzuje.
Orgán pro bankovnictví může rovněž posoudit nutnost
zakázat nebo omezit určité typy finančních činností a v
případě, že to skutečně nutné je, informovat Komisi, aby
usnadnil přijetí takového zákazu či omezení.
Článek 10
Regulační technické normy
1. Pokud Evropský parlament a Rada svěří Komisi
pravomoc přijímat regulační technické normy
prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle
článku 290 Smlouvy o fungování EU za účelem zajištění
důsledné harmonizace v oblastech konkrétně stanovených
legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2, může orgán
pro bankovnictví vypracovat návrhy regulačních
technických norem. Návrhy norem předkládá orgán pro
bankovnictví Komisi ke schválení.
Regulační technické normy jsou technické povahy a
nepředstavují strategická či politická rozhodnutí a jejich
obsah je vymezen legislativními akty, z nichž vycházejí.
Před předložením návrhů Komisi povede orgán pro
bankovnictví otevřené veřejné konzultace o návrzích
regulačních technických norem a provede analýzu
potenciálních souvisejících nákladů a přínosů, ledaže by
takové konzultace a analýzy nebyly přiměřené v poměru
k rozsahu a dopadu dotyčných návrhů regulačních
technických norem nebo v poměru ke zvláštní
naléhavosti příslušné záležitosti. Orgán pro bankovnictví
si rovněž vyžádá stanovisko skupiny subjektů působících
v bankovnictví uvedené v článku 37.
V případě, že orgán pro bankovnictví předloží návrh
regulační technické normy, Komise tento návrh okamžitě
předá Evropskému parlamentu a Radě.
Do tří měsíců od obdržení návrhu regulační technické
normy rozhodne Komise o tom, zda jej schválí. Komise
může navržené regulační technické normy schválit pouze
částečně nebo v pozměněném znění, jestliže to vyžadují
zájmy Unie.
Pokud Komise nehodlá schválit navržené regulační
technické normy nebo je hodlá schválit zčásti nebo se
změnami, zašle návrh regulační technické normy zpět
orgánu pro bankovnictví s uvedením důvodů, proč nebyly
schváleny, nebo případně s uvedením důvodů pro své
změny. Orgán pro bankovnictví může pozměnit návrh
regulační technické normy na základě změn navržených
Komisí ve lhůtě šesti týdnů a opětovně jej předložit
Komisi v podobě formálního stanoviska. Kopii svého
formálního stanoviska zašle orgán pro bankovnictví
Evropskému parlamentu a Radě.
Pokud orgán pro bankovnictví v uvedené šestitýdenní
lhůtě pozměněný návrh regulační technické normy
nepředloží nebo předloží návrh regulační technické
normy, který nebyl pozměněn způsobem odpovídajícím
změnám navrženým Komisí, může Komise tuto regulační
technickou normu přijmout se změnami, které považuje
za relevantní, nebo může tuto normu odmítnout.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
113
Komise nesmí měnit obsah navržené regulační technické
normy vypracované orgánem pro bankovnictví bez
předchozí koordinace s tímto orgánem, jak je stanoveno v
tomto článku.
2. Pokud orgán pro bankovnictví návrh regulační
technické normy nepředloží ve lhůtě stanovené v
legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, může
Komise požádat o předložení tohoto návrhu v nové lhůtě.
3. Pouze pokud orgán pro bankovnictví svůj návrh
regulační technické normy Komisi nepředloží ve lhůtě
podle odstavce 2, může Komise regulační technickou
normu přijmout prostřednictvím aktu v přenesené
pravomoci bez návrhu orgánu pro bankovnictví.
Komise povede otevřené veřejné konzultace o návrzích
regulačních technických norem a provede analýzu
potenciálních souvisejících nákladů a přínosů, ledaže by
takové konzultace a analýzy nebyly přiměřené v poměru
k rozsahu a dopadu těchto navržených regulačních
technických norem nebo v poměru ke zvláštní
naléhavosti příslušné záležitosti. Komise si rovněž
vyžádá stanovisko nebo radu skupiny subjektů
působících v bankovnictví uvedené v článku 37.
Návrh regulační technické normy Komise neprodleně
předá Evropskému parlamentu a Radě.
Komise zašle svůj návrh regulační technické normy
rovněž orgánu pro bankovnictví. Orgán pro bankovnictví
může ve lhůtě šesti týdnů návrh regulační technické
normy pozměnit a předložit jej Komisi v podobě
formálního stanoviska. Kopii svého formálního
stanoviska zašle orgán pro bankovnictví Evropskému
parlamentu a Radě.
Pokud orgán pro bankovnictví pozměněný návrh
regulační technické normy nepředloží v šestitýdenní lhůtě
uvedené ve čtvrtém pododstavci, může Komise regulační
technickou normu přijmout.
Pokud orgán pro bankovnictví pozměněný návrh
regulační technické normy do šesti týdnů předloží, může
Komise návrh regulační technické normy pozměnit na
základě změn provedených orgánem pro bankovnictví
nebo regulační technickou normu přijmout se změnami,
které považuje za relevantní. Komise nesmí měnit obsah
navržené regulační technické normy vypracované
orgánem pro bankovnictví bez předchozí koordinace s
tímto orgánem, jak je stanoveno v tomto článku.
4. Regulační technické normy se přijímají ve formě
nařízení či rozhodnutí. Vyhlašují se v Úředním věstníku
Evropské unie a vstupují v platnost dnem v nich
stanoveným.
Článek 11
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené
v článku 10 je svěřena Komisi na dobu čtyř let od 16.
prosince 2010. Komise vypracuje zprávu o výkonu
přenesené pravomoci nejpozději šest měsíců před
koncem tohoto čtyřletého období. Přenesení pravomoci
se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud
je Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s
článkem 14.
2. Přijetí regulační technické normy Komise neprodleně
oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
3. Pravomoc přijímat regulační technické normy je
Komisi svěřena za podmínek stanovených v článcích 12
až 14.
Článek 12
Zrušení přenesení pravomoci
1. Přenesení pravomoci uvedené v článku 10 může
Evropský parlament nebo Rada kdykoliv zrušit.
2. Orgán, který zahájí vnitřní postup s cílem rozhodnout,
zda zrušit přenesení pravomoci, uvědomí v přiměřené
lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a
Komisi a uvede pravomoci, jejichž přenesení by mohlo
být zrušeno.
3. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení
pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá
účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který je v něm
upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných regulačních
technických norem. Rozhodnutí bude zveřejněno v
Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 13
Námitky proti regulačním technickým normám
1. Evropský parlament nebo Rada mohou proti regulační
technické normě přijaté Komisí vyslovit námitky ve lhůtě
tří měsíců ode dne oznámení. Z podnětu Evropského
parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.
Pokud Komise přijímá regulační technickou normu, která
je shodná s návrhem regulační technické normy
předloženým orgánem pro bankovnictví, lhůta, v níž
mohou Evropský parlament a Rada vyslovit námitky, činí
jeden měsíc ode dne oznámení. Z podnětu Evropského
parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o jeden
měsíc.
2. Pokud Evropský parlament ani Rada ve lhůtě uvedené
v odstavci 1 námitky proti regulační technické normě
nevysloví, zveřejní se v Úředním věstníku Evropské unie
a vstoupí v platnost dnem v ní stanoveným.
Pokud Evropský parlament i Rada informují Komisi o
svém úmyslu námitky proti regulační technické normě
nevyslovit, může být regulační technická norma
zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit
v platnost před uplynutím této lhůty.
3. Regulační technická norma nevstoupí v platnost,
pokud proti ní Evropský parlament nebo Rada vysloví
námitky ve lhůtě uvedené v odstavci 1. Orgán, který
vyslovuje námitky proti regulační technické normě, je v
souladu s článkem 296 Smlouvy o fungování EU
odůvodní.
Článek 14
114 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
Neschválení nebo změna návrhu regulačních technických
norem
1. V případě, že Komise neschválí návrh regulační
technické normy nebo jej pozmění v souladu s článkem
10, informuje o této skutečnosti orgán pro bankovnictví,
Evropský parlament a Radu a uvede důvody.
2. Ve vhodných případech může Evropský parlament
nebo Rada pozvat příslušného komisaře spolu s
předsedou orgánu pro bankovnictví do jednoho měsíce od
oznámení podle odstavce 1 na zasedání příslušného
výboru Evropského parlamentu nebo na zasedání Rady k
tomuto účelu svolané, aby přednesli a vysvětlili své
rozdílné postoje.
Článek 15
Prováděcí technické normy
1. Orgán pro bankovnictví může prostřednictvím
prováděcích aktů podle článku 291 Smlouvy o fungování
EU vypracovat prováděcí technické normy v oblastech,
které jsou konkrétně stanoveny v legislativních aktech
uvedených v čl. 1 odst. 2. Prováděcí technické normy
jsou technické povahy, nepředstavují strategická či
politická rozhodnutí a jejich obsah vymezuje podmínky
uplatňování uvedených aktů. Návrhy prováděcích
technických norem předkládá orgán pro bankovnictví
Komisi ke schválení.
Před předložením návrhu prováděcích technických norem
Komisi povede orgán pro bankovnictví otevřené veřejné
konzultace a provede analýzu potenciálních souvisejících
nákladů a přínosů, ledaže by takové konzultace a analýzy
nebyly přiměřené v poměru k rozsahu a dopadu těchto
navržených prováděcích technických norem nebo v
poměru ke zvláštní naléhavosti příslušné záležitosti.
Orgán pro bankovnictví si rovněž vyžádá stanovisko
skupiny subjektů působících v bankovnictví uvedené v
článku 37.
V případě, že orgán pro bankovnictví předloží návrh
prováděcí technické normy, Komise tento návrh okamžitě
předá Evropskému parlamentu a Radě.
Do tří měsíců od obdržení návrhu prováděcí technické
normy rozhodne Komise o tom, zda tento návrh schválí.
Komise může tuto lhůtu prodloužit o jeden měsíc.
Komise může navržené prováděcí technické normy
schválit pouze částečně nebo v pozměněném znění,
jestliže to vyžadují zájmy Unie.
Pokud Komise nehodlá schválit navržené prováděcí
technické normy nebo je hodlá schválit zčásti nebo se
změnami, zašle návrh prováděcí technické normy zpět
orgánu pro bankovnictví s uvedením důvodů pro
neschválení, nebo případně s odůvodněním
navrhovaných změn. Orgán pro bankovnictví může ve
lhůtě šesti týdnů návrh prováděcí technické normy
pozměnit na základě změn navržených Komisí a
opětovně jej předložit Komisi v podobě formálního
stanoviska. Kopii svého formálního stanoviska zašle
orgán pro bankovnictví Evropskému parlamentu a Radě.
Pokud orgán pro bankovnictví v šestitýdenní lhůtě
uvedené v pátém pododstavci pozměněný návrh
prováděcí technické normy nepředloží nebo předloží
návrh prováděcí technické normy, který nebyl pozměněn
způsobem odpovídajícím změnám navrženým Komisí,
může Komise danou prováděcí technickou normu
přijmout se změnami, které považuje za relevantní, nebo
může tuto normu odmítnout.
Komise nesmí měnit obsah navržené prováděcí technické
normy vypracované orgánem pro bankovnictví bez
předchozí koordinace s tímto orgánem, jak je stanoveno v
tomto článku.
2. Pokud orgán pro bankovnictví návrh prováděcí
technické normy nepředloží ve lhůtě stanovené v
legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, může
Komise požádat o předložení tohoto návrhu v nové lhůtě.
3. Pouze pokud orgán pro bankovnictví svůj návrh
prováděcí technické normy Komisi nepředloží ve lhůtách
podle odstavce 2, může Komise prováděcí technickou
normu přijmout prostřednictvím prováděcího aktu bez
návrhu orgánu pro bankovnictví.
Komise povede otevřené veřejné konzultace o návrzích
prováděcích technických norem a provede analýzu
potenciálních souvisejících nákladů a přínosů, ledaže by
takové konzultace a analýzy nebyly přiměřené v poměru
k rozsahu a dopadu dotyčných navržených prováděcích
technických norem nebo v poměru ke zvláštní
naléhavosti příslušné záležitosti. Komise si rovněž
vyžádá stanovisko nebo radu skupiny subjektů
působících v bankovnictví uvedené v článku 37.
Návrh prováděcí technické normy Komise neprodleně
předá Evropskému parlamentu a Radě.
Návrh prováděcí technické normy zašle Komise též
orgánu pro bankovnictví. Orgán pro bankovnictví může
ve lhůtě šesti týdnů návrh prováděcí technické normy
pozměnit a předložit jej Komisi v podobě formálního
stanoviska. Kopii svého formálního stanoviska zašle
orgán pro bankovnictví Evropskému parlamentu a Radě.
Pokud orgán pro bankovnictví pozměněný návrh
prováděcí technické normy v šestitýdenní lhůtě uvedené
ve čtvrtém pododstavci nepředloží, může Komise
prováděcí technickou normu přijmout.
Pokud orgán pro bankovnictví pozměněný návrh
prováděcí technické normy ve lhůtě šesti týdnů předloží,
může Komise návrh prováděcí technické normy pozměnit
na základě změn navržených orgánem pro bankovnictví
nebo prováděcí technickou normu přijmout se změnami,
které považuje za relevantní.
Komise nesmí měnit obsah navržených prováděcích
technických norem vypracovaných orgánem pro
bankovnictví bez předchozí koordinace s tímto orgánem,
jak je stanoveno v tomto článku.
4. Prováděcí technické normy se přijímají ve formě
nařízení nebo rozhodnutí. Vyhlašují se v Úředním
věstníku Evropské unie a vstupují v platnost dnem v nich
stanoveným.
Článek 16
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
115
Obecné pokyny a doporučení
1. S cílem zavést jednotné, účinné a efektivní postupy
dohledu v rámci ESFS a zajistit společné, důsledné a
jednotné uplatňování práva Unie vydává orgán pro
bankovnictví obecné pokyny a doporučení určená
příslušným orgánům či finančním institucím.
2. Orgán pro bankovnictví povede v případech, v nichž je
to vhodné, otevřené veřejné konzultace o obecných
pokynech a doporučeních a provede analýzu
souvisejících potenciálních nákladů a přínosů. Takovéto
konzultace a analýzy musí být přiměřené, v poměru k
rozsahu, povaze a dopadům těchto obecných pokynů či
doporučení. Je-li to vhodné, vyžádá si orgán pro
bankovnictví rovněž stanovisko nebo radu skupiny
subjektů působících v bankovnictví uvedené v článku 37.
3. Příslušné orgány a finanční instituce vynaloží veškeré
úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními
řídily.
Do dvou měsíců od vydání obecných pokynů nebo
doporučení každý příslušný orgán potvrdí, zda se těmito
obecnými pokyny nebo doporučením řídí nebo hodlá řídit.
V případě, že se příslušný orgán obecnými pokyny nebo
doporučením neřídí nebo nehodlá řídit, informuje o tom
orgán pro bankovnictví a uvede své důvody.
Orgán pro bankovnictví zveřejní skutečnost, že se
příslušný orgán obecnými pokyny nebo doporučením
neřídí nebo nehodlá řídit. Orgán pro bankovnictví může
rovněž v jednotlivých případech rozhodnout o tom, že
zveřejní důvody příslušného orgánu, proč se určitými
obecnými pokyny nebo doporučením neřídí. Dotčený
příslušný orgán je o takovém zveřejnění předem
informován.
Pokud je to stanoveno v obecných pokynech či
doporučení, musí finanční instituce jasným a podrobným
způsobem podávat zprávu o tom, zda se těmito obecnými
pokyny nebo doporučením řídí.
4. Ve zprávě uvedené v čl. 43 odst. 5 orgán pro
bankovnictví informuje Evropský parlament, Radu a
Komisi o vydaných obecných pokynech a doporučeních a
o tom, jaké příslušné orgány se těmito obecnými pokyny
a doporučeními neřídí a jakým způsobem hodlá orgán pro
bankovnictví zajistit, aby se tyto dotčené příslušné
orgány v budoucnu jeho doporučeními a obecnými
pokyny řídily.
Článek 17
Porušení práva Unie
1. Jestliže příslušný orgán neuplatňuje akty uvedené v čl.
1 odst. 2 či je uplatňuje způsobem, který se jeví jako
porušení práva Unie, včetně regulačních technických
norem a prováděcích technických norem stanovených v
souladu s články 10 až 15, zejména jestliže nezajistí, aby
finanční instituce plnila požadavky stanovené uvedenými
akty, postupuje orgán pro bankovnictví v souladu s
pravomocemi stanovenými v odstavcích 2, 3 a 6 tohoto
článku.
2. Na žádost jednoho nebo více příslušných orgánů,
Evropského parlamentu, Rady, Komise, skupiny subjektů
působících v bankovnictví nebo z vlastní iniciativy a po
sdělení dotčenému příslušnému orgánu může orgán pro
bankovnictví provádět šetření údajného porušování nebo
neuplatňování práva Unie.
Aniž by byly dotčeny pravomoci stanovené v článku 35,
poskytne příslušný orgán orgánu pro bankovnictví
neprodleně veškeré informace, které orgán pro
bankovnictví považuje za nezbytné pro své šetření.
3. Orgán pro bankovnictví může do dvou měsíců od
zahájení šetření vydat dotčenému příslušnému orgánu
doporučení, ve kterém stanoví opatření nezbytná pro
zajištění souladu s právem Unie.
Do deseti pracovních dnů od obdržení doporučení
příslušný orgán informuje orgán pro bankovnictví o
opatřeních, která přijal nebo která hodlá přijmout pro
zajištění souladu s právem Unie.
4. Jestliže příslušný orgán nezajistí soulad s právem Unie
do jednoho měsíce ode dne, kdy obdrží doporučení
orgánu pro bankovnictví, může Komise poté, co byla
informována orgánem pro bankovnictví, nebo z vlastní
iniciativy vydat formální stanovisko, kterým bude po
příslušném orgánu požadovat, aby přijal opatření
nezbytná pro dosažení souladu s právem Unie. Formální
stanovisko Komise zohlední doporučení orgánu pro
bankovnictví.
Komise vydá toto formální stanovisko nejpozději do tří
měsíců po přijetí doporučení. Tuto lhůtu může Komise o
jeden měsíc prodloužit.
Orgán pro bankovnictví a všechny příslušné orgány
poskytnou Komisi veškeré nezbytné informace.
5. Do deseti pracovních dnů od obdržení formálního
stanoviska podle odstavce 4 příslušný orgán informuje
Komisi a orgán pro bankovnictví o opatřeních, která
přijal nebo která hodlá přijmout, aby vyhověl uvedenému
formálnímu stanovisku.
6. Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise podle článku
258 Smlouvy o fungování EU, jestliže příslušný orgán
nevyhoví formálnímu stanovisku uvedenému v odstavci 4
ve lhůtě v něm uvedené a je-li nutné včas napravit tento
nesoulad, aby byly zachovány nebo obnoveny neutrální
podmínky pro hospodářskou soutěž na trhu nebo aby se
zajistilo řádné fungování a integrita finančního systému,
může orgán pro bankovnictví v případě, že se příslušné
požadavky aktů uvedených v čl. 1 odst. 2 přímo vztahují
na finanční instituce, přijmout individuální rozhodnutí
určené finanční instituci, v němž bude vyžadovat přijetí
nezbytných opatření ke splnění jejích povinností podle
práva Unie, včetně případného ukončení konkrétního
jednání.
Rozhodnutí orgánu pro bankovnictví musí být v souladu
s formálním stanoviskem vydaným Komisí podle
odstavce 4.
7. Rozhodnutí přijatá podle odstavce 6 mají přednost před
veškerými předchozími rozhodnutími přijatými
příslušnými orgány v téže záležitosti.
116 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
Při přijímání opatření souvisejícího s otázkami, které jsou
předmětem formálního stanoviska podle odstavce 4 nebo
rozhodnutí podle odstavce 6 musí příslušné orgány
dodržovat formální stanovisko nebo rozhodnutí.
8. Ve zprávě podle čl. 43 odst. 5 orgán pro bankovnictví
uvede, které příslušné orgány a finanční instituce
nedodržují formální stanoviska nebo rozhodnutí uvedená
v odstavcích 4 a 6 tohoto článku.
Článek 18
Opatření v mimořádných situacích
1. V případě nepříznivého vývoje, který může vážně
ohrozit řádné fungování a integritu finančních trhů nebo
stabilitu celého finančního systému Unie nebo jeho části,
orgán pro bankovnictví aktivně podporuje a v případě
nutnosti koordinuje veškerá opatření přijatá dotyčnými
příslušnými vnitrostátními orgány dohledu.
Aby mohl orgán pro bankovnictví vykonávat svou
podpůrnou a koordinační roli, musí jej dotyčné příslušné
vnitrostátní orgány dohledu plně informovat o
relevantním vývoji a zvát v roli pozorovatele na veškerá
důležitá jednání.
2. Rada může za konzultace s Komisí a ESRB a případně
s evropskými orgány dohledu přijmout na žádost orgánu
pro bankovnictví, Komise nebo ESRB rozhodnutí určené
orgánu pro bankovnictví, kterým pro účely tohoto
nařízení určí, že nastala mimořádná situace. Toto
rozhodnutí Rada přezkoumává v přiměřených intervalech,
nejméně však jednou měsíčně. Není-li rozhodnutí ve
lhůtě jednoho měsíce obnoveno, pozbývá automaticky
platnosti. Rada může kdykoli určit, že mimořádná situace
skončila.
Pokud ESRB nebo orgán pro bankovnictví mají za to, že
by mohlo dojít k mimořádné situaci, vydají důvěrné
doporučení určené Radě a předloží posouzení situace.
Rada poté určí, zda je nutné svolat zasedání. Při tomto
postupu musí být zaručeno, že se bude náležitě dbát na
zachování důvěrnosti.
Pokud Rada rozhodne o existenci mimořádné situace,
neprodleně o tom informuje Evropský parlament a
Komisi.
3. Jestliže Rada přijala rozhodnutí podle odstavce 2 a za
výjimečných okolností v případě, že jsou nutná
koordinovaná opatření ze strany vnitrostátních orgánů v
zájmu řešení nepříznivého vývoje, který by mohl v Unii
vážně ohrozit řádné fungování a integritu finančních trhů
nebo stabilitu celého finančního systému nebo jeho části,
může orgán pro bankovnictví přijímat individuální
rozhodnutí, která budou po příslušných orgánech
vyžadovat přijetí nezbytných opatření v souladu s
právními předpisy uvedenými v čl. 1 odst. 2, s cílem
reagovat na takovýto vývoj tím, že zajistí, aby finanční
instituce a příslušné orgány plnily požadavky stanovené
těmito právními předpisy.
4. Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise podle článku
258 Smlouvy o fungování EU, nevyhoví-li příslušný
orgán rozhodnutí orgánu pro bankovnictví uvedenému v
odstavci 3 ve lhůtě stanovené v tomto rozhodnutí, může
orgán pro bankovnictví v případě, že se příslušné
požadavky legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2,
včetně regulačních technických norem a prováděcích
technických norem přijatých v souladu s uvedenými akty,
přímo vztahují na finanční instituce, přijmout
individuální rozhodnutí určené finanční instituci, v němž
bude vyžadovat přijetí nezbytných opatření ke splnění
jejích povinností podle těchto právních předpisů, včetně
případného ukončení konkrétního jednání. Toto
ustanovení se použije pouze v situacích, kdy příslušný
orgán neuplatní legislativní akty uvedené v čl. 1 odst. 2,
včetně regulačních technických norem a prováděcích
technických norem přijatých v souladu s uvedenými akty,
nebo je uplatní způsobem, který se jeví jako zjevné
porušování těchto aktů, a kdy je naléhavě zapotřebí
náprava v zájmu obnovy řádného fungování a integrity
finančních trhů nebo stability celého finančního systému
Unie nebo jeho části.
5. Rozhodnutí přijatá podle odstavce 4 mají přednost před
veškerými předchozími rozhodnutími přijatými
příslušnými orgány v téže záležitosti.
Jakékoliv opatření příslušných orgánů související s
otázkami, které jsou předmětem rozhodnutí podle
odstavce 3 nebo 4, musí být slučitelné s těmito
rozhodnutími.
Článek 19
Urovnávání sporů mezi příslušnými orgány týkajících se
přeshraničních situací
1. Aniž jsou dotčeny pravomoci stanovené v článku 17,
jestliže příslušný orgán nesouhlasí s postupem nebo
obsahem opatření či nečinností příslušného orgánu jiného
členského státu v případech stanovených v aktech
uvedených v čl. 1 odst. 2, může orgán pro bankovnictví
na žádost jednoho nebo více dotčených příslušných
orgánů pomoci orgánům dosáhnout dohody postupem
stanoveným v odstavcích 2 až 4 tohoto článku.
V případech stanovených v právních předpisech
uvedených v čl. 1 odst. 2, a pokud lze na základě
objektivních kritérií konstatovat, že mezi příslušnými
orgány různých členských států dochází ke sporu, může
orgán pro bankovnictví z vlastní iniciativy pomoci těmto
orgánům dosáhnout dohody postupem stanoveným v
odstavcích 2 až 4.
2. Orgán pro bankovnictví stanoví lhůtu pro smírné
urovnání sporu mezi příslušnými orgány, přičemž vezme
v úvahu veškeré související lhůty stanovené v aktech
uvedených v čl. 1 odst. 2 a složitost a naléhavost
záležitosti. V této fázi působí orgán pro bankovnictví
jako zprostředkovatel.
3. Jestliže dotčené příslušné orgány nedosáhnou dohody
ve lhůtě pro smírné urovnání sporu uvedené v odstavci 2,
může orgán pro bankovnictví postupem stanoveným v čl.
44 odst. 1 třetím a čtvrtém pododstavci přijmout
rozhodnutí požadující, aby dotčené příslušné orgány za
účelem urovnání dané záležitosti přijaly konkrétní
opatření nebo se zdržely jednání, přičemž toto rozhodnutí
bude mít pro tyto příslušné orgány závazné účinky, tak
aby bylo zajištěno dodržování práva Unie.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
117
4. Aniž by byly dotčeny pravomoci Komise podle článku
258 Smlouvy o fungování EU, jestliže příslušný orgán
nevyhoví rozhodnutí orgánu pro bankovnictví, a tedy
nezajistí, aby finanční instituce plnila požadavky, které se
na ni přímo vztahují prostřednictvím aktů uvedených v čl.
1 odst. 2, může orgán pro bankovnictví přijmout
individuální rozhodnutí určené finanční instituci, v němž
bude vyžadovat přijetí nezbytných opatření ke splnění
jejích povinností podle práva Unie, včetně případného
ukončení konkrétního jednání.
5. Rozhodnutí přijatá podle odstavce 4 mají přednost před
veškerými předchozími rozhodnutími přijatými
příslušnými orgány v téže záležitosti. Jakékoliv opatření
příslušných orgánů související se skutečnostmi, které jsou
předmětem rozhodnutí podle odstavce 3 nebo 4, musí být
slučitelné s těmito rozhodnutími.
6. Ve zprávě podle čl. 50 odst. 2 informuje předseda
orgánu pro bankovnictví o povaze a druhu sporů mezi
příslušnými orgány, o dosažených dohodách a o
rozhodnutích ohledně urovnání takových sporů.
Článek 20
Urovnávání sporů mezi příslušnými orgány v různých
odvětvích
Společný výbor řeší postupem stanoveným v článcích 19
a 56 spory, které se týkají několika odvětví a které mohou
vzniknout mezi příslušnými orgány ve smyslu čl. 4 bodu
2 tohoto nařízení, nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo
nařízení (EU) č. 1095/2010.
Článek 21
Kolegia orgánů dohledu
1. Orgán pro bankovnictví přispívá k podpoře a sledování
účinného, efektivního a jednotného fungování kolegií
orgánů dohledu podle směrnice 2006/48/ES a prosazuje
jednotné uplatňování práva Unie mezi nimi. V zájmu
sbližování osvědčených postupů v oblasti dohledu mají
zaměstnanci orgánu pro bankovnictví možnost účastnit se
činností kolegií orgánů dohledu, včetně kontrol na místě,
jež společně provádějí nejméně dva příslušné orgány.
2. Orgán pro bankovnictví má rozhodující úlohu při
zajišťování jednotného a soudržného fungování kolegií
orgánů dohledu nad institucemi působícími přeshraničně
v celé Unii a zohledňuje přitom systémové riziko, které
by mohly představovat finanční instituce uvedené v
článku 23.
Pro účely tohoto odstavce a odstavce 1 tohoto článku se
orgán pro bankovnictví považuje za "příslušný orgán" ve
smyslu příslušných právních předpisů.
Orgán pro bankovnictví může:
a) shromažďovat a sdílet veškeré související informace
ve spolupráci s příslušnými orgány, s cílem usnadnit
práci kolegia, a zřídit a spravovat centrální systém, v
jehož rámci budou informace přístupné příslušným
orgánům v kolegiu;
b) iniciovat a koordinovat v rámci celé Unie zátěžové
testy v souladu s článkem 32, jejichž cílem je vyhodnotit
odolnost finančních institucí, zejména systémové riziko
představované finančními institucemi uvedenými v
článku 23, vůči nepříznivému tržnímu vývoji a možnosti
nárůstu systémového rizika v zátěžových situacích, a
zajistit přitom jednotnou metodiku provádění těchto testů
na vnitrostátní úrovni, a případně vydat příslušnému
orgánu doporučení k napravení problémů uvedených v
zátěžovém testu;
c) podporovat účinné a efektivní činnosti dohledu, včetně
hodnocení rizik, jimž jsou nebo by mohly být finanční
instituce vystaveny a jež byla zjištěna v rámci procesu
kontroly orgánem dohledu nebo v zátěžových situacích;
d) v souladu s úkoly a pravomocemi stanovenými tímto
nařízením dohlížet na činnost příslušných orgánů a
e) požadovat další jednání kolegia v případech, v nichž se
domnívá, že rozhodnutí by mělo za následek nesprávné
uplatňování práva Unie nebo by nepřispělo k dosažení
cíle, kterým je sbližování postupů dohledu. Může rovněž
požadovat, aby konsolidující orgán dohledu naplánoval
zasedání kolegia nebo aby na pořad jednání takového
zasedání zařadil další bod.
3. Orgán pro bankovnictví může vypracovat návrhy
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem za účelem zajištění jednotných
podmínek uplatňování ustanovení týkajících se operativní
činnosti kolegií orgánů dohledu, a vydávat obecné
pokyny a doporučení přijatá podle článku 16 s cílem
podpořit sbližování fungování dohledu a osvědčené
postupy, jež byly přijaty kolegii orgánů dohledu.
4. Orgán pro bankovnictví má mít právně závaznou úlohu
zprostředkovatele, která by měla umožnit řešit spory
mezi příslušnými orgány postupem stanoveným v článku
19. Orgán pro bankovnictví může v souladu s článkem 19
přijímat rozhodnutí v oblasti dohledu, která se přímo
vztahují na dotčenou instituci.
Článek 22
Obecná ustanovení
1. Orgán pro bankovnictví řádně zváží systémové riziko
vymezené v nařízení (EU) č. 1092/2010. Řeší jakékoli
riziko narušení kontinuity finančních služeb, které:
a) je způsobeno zhoršením celého finančního systému
nebo jeho částí a
b) může mít závažné negativní dopady na vnitřní trh a
reálnou ekonomiku.
Orgán pro bankovnictví případně zváží sledování a
posuzování systémových rizik vyvinuté ESRB a orgánem
pro bankovnictví a reaguje na varování a doporučení
ESRB v souladu s článkem 17 nařízení (EU) č.
1092/2010.
2. Orgán pro bankovnictví vypracuje ve spolupráci s
ESRB společný soubor kvantitativních a kvalitativních
ukazatelů (přehled ukazatelů rizik) pro zjišťování a
měření systémového rizika.
118 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
Orgán pro bankovnictví rovněž vyvine náležitý
mechanismus pro zátěžové testy, který pomůže určit
instituce, jež mohou představovat systémové riziko. Tyto
instituce musí podléhat zpřísněnému dohledu a v případě
potřeby ozdravným postupům a postupům pro řešení
úpadků podle článku 25.
3. Aniž jsou dotčeny akty uvedené v čl. 1 odst. 2,
vypracuje orgán pro bankovnictví podle potřeby
dodatečné obecné pokyny a doporučení pro finanční
instituce, aby se zohlednilo systémové riziko
představované těmito institucemi.
Orgán pro bankovnictví zajistí, aby se systémové riziko
představované finančními institucemi zohlednilo při
přípravě návrhu regulačních technických norem a
prováděcích technických norem v oblastech stanovených
legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2.
4. Na žádost jednoho nebo více příslušných orgánů
Evropského parlamentu, Rady nebo Komise, nebo z
vlastní iniciativy může orgán pro bankovnictví provádět
šetření u určitého typu finančních institucí nebo typu
produktu nebo způsobu chování s cílem posoudit
případné hrozby pro stabilitu finančního systému a
doporučit dotčeným příslušným orgánům vhodná
opatření.
Pro tyto účely může orgán pro bankovnictví využít
pravomoci, které mu svěřuje toto nařízení, včetně článku
35.
5. Společný výbor zajistí celkovou a meziodvětvovou
koordinaci činností prováděných v souladu s tímto
článkem.
Článek 23
Zjištění a měření systémového rizika
1. Orgán pro bankovnictví vytvoří po konzultaci s ESRB
kritéria pro zjišťování a měření systémového rizika a
vhodný mechanismus zátěžového testování, který zahrne
hodnocení možnosti růstu systémového rizika v
zátěžových situacích představovaného finančními
institucemi. Finanční instituce, které mohou představovat
systémové riziko, musí podléhat zpřísněnému dohledu a
v případě potřeby ozdravným postupům a postupům pro
řešení úpadků uvedeným v článku 25.
2. Orgán pro bankovnictví při vytváření kritérií pro
zjišťování a měření systémového rizika představovaného
finančními institucemi plně zohlední příslušné
mezinárodní přístupy, včetně přístupů vytvořených
Radou pro finanční stabilitu, Mezinárodním měnovým
fondem a Bankou pro mezinárodní platby.
Článek 24
Trvalá schopnost reagovat na systémová rizika
1. Orgán pro bankovnictví zajistí, že bude mít neustále k
dispozici specializované kapacity, které mu umožní
účinně reagovat na vznik systémových rizik uvedených v
článcích 22 a 23, a zejména ve vztahu k institucím, které
představují systémové riziko.
2. Orgán pro bankovnictví plní úkoly, které mu jsou
svěřeny tímto nařízením a právními předpisy uvedenými
v čl. 1 odst. 2, a přispívá k zajištění soudržného a
koordinovaného režimu řízení a řešení krizí v Unii.
Článek 25
Ozdravné postupy a postupy pro řešení úpadků
1. Orgán pro bankovnictví přispívá k vytváření a
koordinaci účinných a soudržných ozdravných plánů a
plánů řešení úpadků, postupů pro mimořádné situace a
preventivních opatření k minimalizaci systémového
dopadu případného úpadku, a aktivně se na vytváření
těchto nástrojů podílí.
2. Orgán pro bankovnictví může určit osvědčené postupy
zaměřené na usnadňování řešení úpadků institucí,
zejména skupin působících přeshraničně, a to způsoby,
které zamezují přenosu nákazy, a zároveň zajistit
dostupnost vhodných nástrojů včetně dostatečných zdrojů,
jež dané instituci nebo skupině umožní řešit úpadek řádně,
nákladově efektivním způsobem a včas.
3. Orgán pro bankovnictví může vypracovat regulační
technické normy a prováděcí technické normy v mezích
stanovených v legislativních aktech uvedených v čl. 1
odst. 2 postupem stanoveným v článcích 10 až 15.
Článek 26
Evropská soustava systémů pojištění vkladů
1. Orgán pro bankovnictví přispívá k posílení evropské
soustavy vnitrostátních systémů pojištění vkladů, a to tím,
že jedná v rámci pravomocí, které mu svěřilo toto
nařízení, s cílem zajistit správné uplatňování směrnice
94/19/ES, aby se tak zajistilo patřičné financování
vnitrostátních systémů pojištění vkladů prostřednictvím
příspěvků finančních institucí, a to včetně institucí, které
jsou usazeny a přijímají vklady v Unii, ale jejich sídlo se
nachází mimo Unii, jak stanoví směrnice 94/19/ES, a aby
se zajistila vysoká úroveň ochrany pro všechny
vkladatele v rámci harmonizovaného systému v celé Unii,
čímž zůstává stabilizující bezpečnostní úloha systémů
vzájemných záruk nenarušená, za předpokladu, že jsou v
souladu s právními předpisy Unie.
2. Článek 16 o pravomocích orgánu pro bankovnictví,
pokud jde o přijímání obecných pokynů a doporučení, se
použije na systémy pojištění vkladů.
3. Orgán pro bankovnictví může vypracovat regulační
technické normy a prováděcí technické normy v mezích
stanovených v legislativních aktech uvedených v čl. 1
odst. 2 postupem stanoveným v článcích 10 až 15.
4. Přezkum tohoto nařízení stanovený v článku 81 se
bude zabývat zejména sbližováním evropské soustavy
vnitrostátních systémů pojištění vkladů.
Článek 27
Evropský systém pro řešení problémů bank a jeho
financování
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
119
1. Orgán pro bankovnictví přispívá k rozvoji metod
řešení úpadků finančních institucí, zejména těch, které
mohou představovat systémové riziko, a to způsoby,
které zamezí přenosu nákazy a umožní řádné a včasné
ukončení činnosti těchto institucí, přičemž uvedené
metody případně zahrnují soudržné a stabilní
mechanismy financování, je-li to vhodné.
2. Orgán pro bankovnictví přispívá k posuzování
nezbytnosti systému soudržných, stabilních a
důvěryhodných mechanismů financování, které zahrnují
nástroje financování spojené se souborem
koordinovaných vnitrostátních opatření pro řízení krizí.
Orgán pro bankovnictví přispívá k činnostem, které se
týkají zajištění rovných podmínek a kumulovaných
dopadů systémů odvodů a příspěvků ze strany finanční
institucí, jež by mohly být zavedeny s cílem zajistit
spravedlivé sdílení zátěže a motivovat k omezování
systémového rizika jakožto součást soudržného a
důvěryhodného rámce pro řešení krizí.
Přezkum tohoto nařízení stanovený v článku 81 se bude
zabývat zejména možným posílením úlohy orgánu pro
bankovnictví v rámci předcházení krizím a při jejich
řízení a řešení a v případě potřeby vytvořením
evropského fondu pro řešení problémů.
Článek 28
Delegování úkolů a povinností
1. Příslušné orgány mohou se souhlasem orgánu, na nějž
mají být úkoly či povinnosti delegovány, delegovat úkoly
a povinnosti na orgán pro bankovnictví nebo na jiné
příslušné orgány za podmínek stanovených v tomto
článku. Členské státy mohou stanovit konkrétní
podmínky pro delegování povinností, které musí být
splněny dříve, než jejich příslušné orgány uzavřou takové
dohody o delegování, a mohou omezit rozsah delegování
na to, co je nezbytně nutné pro účinný dohled nad
finančními institucemi nebo skupinami působícími
přeshraničně.
2. Orgán pro bankovnictví povzbuzuje a podporuje
delegování úkolů a povinností mezi příslušnými orgány
tak, že určí úkoly a povinnosti, které mohou být
delegovány nebo prováděny společně, a prosazuje
uplatňování osvědčených postupů.
3. Delegování povinností vede k přenesení pravomocí
stanovených v aktech uvedených v čl. 1 odst. 2. Postupy,
vymáhání a správní a soudní přezkum v souvislosti s
delegovanými povinnostmi se řídí právem pověřeného
orgánu.
4. Příslušné orgány informují orgán pro bankovnictví o
dohodách o delegování, které hodlají uzavřít. Tyto
dohody uzavřou s účinností nejdříve jeden měsíc poté,
kdy je o nich orgán pro bankovnictví informován.
Orgán pro bankovnictví může vydat stanovisko k
plánované dohodě do jednoho měsíce ode dne, kdy je o ní
informován.
Orgán pro bankovnictví vhodným způsobem zveřejní
dohodu o delegování uzavřenou mezi příslušnými orgány,
aby o ní byly řádně informovány všechny dotčené strany.
Článek 29
Společná kultura dohledu
1. Orgán pro bankovnictví hraje aktivní úlohu při
budování společné unijní kultury dohledu a jednotných
zásad dohledu i při zajišťování jednotných postupů a
přístupů v rámci celé Unie. Vykonává alespoň tyto
činnosti:
a) předkládá stanoviska příslušným orgánům;
b) prosazuje efektivní dvoustrannou a mnohostrannou
výměnu informací mezi příslušnými orgány, přičemž
plně respektuje příslušná ustanovení o důvěrnosti a
ochraně údajů obsažená v příslušných právních
předpisech Unie;
c) přispívá k vypracování vysoce kvalitních a jednotných
norem pro dohled, včetně norem pro předkládání zpráv, a
mezinárodních účetních standardů v souladu s čl. 1 odst.
3;
d) přezkoumává uplatňování příslušných regulačních
technických norem a prováděcích technických norem
přijatých Komisí a obecných pokynů a doporučení
vydaných orgánem pro bankovnictví a v případě potřeby
navrhuje změny;
e) zavádí odvětvové a meziodvětvové vzdělávací
programy, napomáhá výměnám zaměstnanců a vybízí
příslušné orgány, aby více využívaly režimy dočasného
přidělování pracovníků a jiné nástroje.
2. Orgán pro bankovnictví může případně vyvíjet nové
praktické nástroje, včetně nástrojů sbližování, na podporu
společných přístupů a postupů v oblasti dohledu.
Článek 30
Srovnávací hodnocení činnosti příslušných orgánů
1. Orgán pro bankovnictví pravidelně organizuje a
provádí srovnávací hodnocení některých nebo všech
činností příslušných orgánů, aby ještě více posílil
jednotnost výsledků dohledu. K tomuto účelu vypracuje
metody, které mu umožní objektivní posouzení a
srovnávání jednotlivých hodnocených orgánů. Při
provádění srovnávacích hodnocení se zohlední stávající
informace a již provedená hodnocení týkající se
dotčeného příslušného orgánu.
2. Srovnávací hodnocení mimo jiné zahrnuje posouzení:
a) přiměřenosti zdrojů a postupů řádného řízení
příslušného orgánu, s důrazem na efektivní uplatňování
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem uvedených v článcích 10 až 15 a aktů
uvedených v čl. 1 odst. 2 a na schopnost reagovat na
vývoj na trhu;
b) úrovně sbližování dosažené při uplatňování práva Unie
a při výkonu dohledu, včetně regulačních technických
120 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
norem a prováděcích technických norem, obecných
pokynů a doporučení přijatých podle článků 10 až 16, a
rozsahu, ve kterém výkon dohledu splňuje cíle stanovené
právem Unie;
c) osvědčených postupů vyvinutých příslušnými orgány,
jejichž přijetí může být přínosem pro jiné příslušné
orgány;
d) účinnosti a úrovně shody dosažené, pokud jde o
prosazování ustanovení přijatých při provádění práva
Unie, včetně správních opatření a sankcí namířených
proti odpovědným osobám, jestliže tato ustanovení
nejsou plněna.
3. Na základě srovnávacího hodnocení může orgán pro
bankovnictví vydávat obecné pokyny a doporučení podle
článku 16. V souladu s článkem 16 odst. 3 se příslušné
orgány vynasnaží těmito obecnými pokyny a
doporučeními řídit. Orgán pro bankovnictví zohlední při
vypracovávání návrhů regulačních technických norem
nebo prováděcích technických norem v souladu s články
10 až 15 výsledky srovnávacího hodnocení.
4. Orgán pro bankovnictví zveřejní osvědčené postupy,
které byly určeny v rámci těchto srovnávacích hodnocení.
Kromě toho mohou být zveřejněny všechny další
výsledky srovnávacích hodnocení, pokud s tím příslušný
orgán, který je předmětem srovnávacího hodnocení,
souhlasí.
Článek 31
Funkce koordinace
Orgán pro bankovnictví plní obecnou úlohu koordinátora
mezi příslušnými orgány, zejména v případě, že by
nepříznivý vývoj mohl potenciálně ohrozit řádné
fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu
finančního systému Unie.
Orgán pro bankovnictví podporuje koordinovanou reakci
Unie, mimo jiné tak, že:
a) usnadňuje výměnu informací mezi příslušnými orgány;
b) určuje rozsah a, pokud je to možné a vhodné, ověřuje
spolehlivost informací, které by měly být poskytnuty
všem dotčeným příslušným orgánům;
c) na žádost příslušných orgánů nebo z vlastní iniciativy
provádí nezávazná zprostředkování, aniž by tím byl
dotčen článek 19;
d) neprodleně informuje ESRB o jakékoliv potenciální
mimořádné situaci;
e) přijímá veškerá vhodná opatření v případě vývoje,
který může ohrozit fungování finančních trhů s cílem
podpořit koordinaci opatření přijatých dotyčnými
příslušnými orgány;
f) shromažďuje informace, které získá od příslušných
orgánů v souladu s články 21 a 35 v rámci plnění
oznamovací povinnosti regulačnímu orgánu u institucí
činných ve více než jednom členském státě. Orgán pro
bankovnictví sdílí tyto informace s dalšími dotčenými
příslušnými orgány.
Článek 32
Posuzování tržního vývoje
1. Orgán pro bankovnictví sleduje a posuzuje tržní vývoj
v oblasti své působnosti a v případě nutnosti informuje
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), a
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy), ESRB, Evropský parlament, Radu a
Komisi o souvisejících trendech na mikroobezřetnostní
úrovni, možných rizicích a slabých místech. Orgán pro
bankovnictví do svého hodnocení zahrne ekonomickou
analýzu trhů, v nichž finanční instituce fungují, a
hodnocení dopadů možného vývoje trhu na tyto instituce.
2. Ve spolupráci s ESRB orgán pro pojišťovnictví v
rámci celé Unie zejména iniciuje a koordinuje
posuzování odolnosti finančních institucí vůči
nepříznivému tržnímu vývoji. Za tímto účelem vyvine
následující metodiky a přístupy, které budou následně
používat příslušné orgány:
a) společné metodiky pro posuzování vlivu
hospodářských scénářů na finanční postavení instituce,
b) společné přístupy ke sdělování výsledků těchto
posouzení odolnosti finančních institucí,
c) společné metodiky pro posuzování účinku určitých
produktů nebo distribučních procesů na finanční situaci
instituce a na informování vkladatelů, investorů a
zákazníků.
3. Aniž jsou dotčeny úkoly ESRB stanovené v nařízení
(EU) č. 1092/2010, předkládá orgán pro bankovnictví
tato posouzení trendů, možných rizik a slabých míst v
oblasti své působnosti Evropskému parlamentu, Radě,
Komisi a ESRB alespoň jednou ročně a v případě
nutnosti častěji.
Orgán pro bankovnictví zahrne do posouzení i klasifikaci
hlavních rizik a slabých míst a v případě nutnosti
doporučí preventivní opatření či opatření k nápravě.
4. Orgán pro bankovnictví zajistí odpovídající pokrytí
meziodvětvového vývoje, rizik a slabých míst úzkou
spoluprací s Evropským orgánem dohledu (Evropským
orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění) a Evropským orgánem dohledu (Evropským
orgánem pro cenné papíry a trhy) prostřednictvím
společného výboru.
Článek 33
Mezinárodní vztahy
1. Aniž jsou dotčeny příslušné pravomoci orgánů
členských států a Unie, může orgán pro bankovnictví
navazovat kontakty a uzavírat správní dohody s orgány
dohledu, mezinárodními organizacemi a správními
orgány třetích zemí. Z dohod nevyplývají pro Unii a její
členské státy žádné právní závazky a ani nebrání
členským státům a jejich příslušným orgánům v uzavírání
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
121
dvoustranných nebo vícestranných dohod s těmito třetími
zeměmi.
2. Orgán pro bankovnictví napomáhá při přípravě
rozhodnutí o rovnocennosti týkajících se režimů dohledu
ve třetích zemích v souladu s akty uvedenými v čl. 1 odst.
2.
3. Ve zprávě uvedené v čl. 43 odst. 5 uvede orgán pro
bankovnictví správní dohody, které byly dohodnuty s
mezinárodními organizacemi nebo se správními orgány
třetích zemí, a pomoc, která bude poskytována při
přípravě rozhodnutí o rovnocennosti.
Článek 34
Další úkoly
1. Na žádost Evropského parlamentu, Rady nebo Komise
nebo z vlastní iniciativy může orgán pro bankovnictví
předkládat Evropskému parlamentu, Radě a Komisi
stanoviska ke všem otázkám souvisejícím s jeho oblastí
působnosti.
2. Pokud jde o obezřetnostní posuzování fúzí a nabývání
účastí v rámci působnosti směrnice 2006/48/ES, ve znění
směrnice 2007/44/ES, jež podle této směrnice vyžaduje
konzultace mezi příslušnými orgány ze dvou nebo více
členských států, může orgán pro bankovnictví na žádost
jednoho z dotčených příslušných orgánů vydat a zveřejnit
stanovisko k obezřetnostnímu posouzení, kromě případu
kritérií uvedených v čl. 19a odst. 1 písm. e) směrnice
2006/48/ES. Stanovisko vydá bez prodlení a v každém
případě před koncem lhůty pro posouzení v souladu se
směrnicí 2006/48/ES, ve znění směrnice 2007/44/ES.
Článek 35 se použije v oblastech, ve kterých může orgán
pro bankovnictví vydávat stanovisko.
Článek 35
Shromažďování informací
1. Příslušné orgány členských států poskytnou orgánu pro
bankovnictví na jeho žádost veškeré informace nezbytné
pro plnění jeho povinností stanovených tímto nařízením,
za předpokladu, že mají zákonný přístup k příslušným
informacím a tato žádost o informace je nezbytná
vzhledem k povaze dotyčné povinnosti.
2. Orgán pro bankovnictví může také požádat o
předkládání informací v pravidelném intervalu a ve
stanoveném formátu. Pro tyto žádosti se pokud možno
použijí jednotné formáty pro předkládání zpráv.
3. Na řádně odůvodněnou žádost příslušného orgánu
členského státu mu může orgán pro bankovnictví
poskytnout veškeré informace, které jsou nezbytné k
tomu, aby mohl plnit své povinnosti v souladu s
povinností zachovávat služební tajemství, kterou stanoví
příslušné odvětvové právní předpisy a článek 70.
4. Před vyžádáním informací podle tohoto článku a aby
se zabránilo zdvojování oznamovacích povinností orgán
pro bankovnictví zohlední existující statistiky
vypracovávané a šířené Evropským statistickým
systémem a Evropským systémem centrálních bank.
5. Jestliže informace nejsou k dispozici nebo je příslušné
orgány neposkytnou včas, může orgán pro bankovnictví
předložit řádně odůvodněnou žádost jiným orgánům
dohledu, ministerstvu odpovědnému za finance, pokud
má ministerstvo k dispozici obezřetnostní informace,
národní centrální bance nebo statistickému úřadu
dotčeného členského státu.
6. Pokud informace nejsou k dispozici nebo nejsou
poskytnuty včas v souladu s odstavci 1 nebo 5, může
orgán pro bankovnictví předložit řádně odůvodněnou
žádost přímo příslušným finančním institucím.
Odůvodněná žádost obsahuje vysvětlení, proč jsou
informace týkající se příslušných konkrétních finančních
institucí nezbytné.
Orgán pro bankovnictví informuje dotyčné příslušné
orgány o žádostech podle tohoto odstavce a odstavce 5.
Na žádost orgánu pro bankovnictví jsou příslušné orgány
orgánu pro bankovnictví při shromažďování informací
nápomocny.
7. Orgán pro bankovnictví může používat důvěrné
informace získané podle tohoto článku pouze pro účely
plnění svých povinností stanovených tímto nařízením.
Článek 36
Vztahy s ESRB
1. Orgán pro pojišťovnictví úzce a pravidelně
spolupracuje s ESRB.
2. Orgán pro bankovnictví předkládá pravidelně ESRB
včasné informace nezbytné pro plnění jejích úkolů.
Jakékoli údaje nezbytné pro plnění těchto úkolů, které
nejsou poskytovány v souhrnné podobě, neprodleně
poskytne ESRB na její odůvodněnou žádost, jak je
stanoveno v článku 15 nařízení (EU) č. 1092/2010. Orgán
pro bankovnictví ve spolupráci s ESRB zavede
odpovídající interní postupy týkající se předávání
důvěrných informací, zejména informací o jednotlivých
finančních institucích.
3. Po obdržení varování a doporučení ESRB uvedených v
článku 16 nařízení (EU) č. 1092/2010 ESRB zajistí orgán
pro bankovnictví příslušná následná opatření podle
odstavce 4 a 5.
4. Jakmile orgán pro bankovnictví obdrží od ESRB jemu
určené varování nebo doporučení, svolá neprodleně
zasedání rady orgánů dohledu a posoudí důsledky tohoto
varování nebo doporučení pro plnění svých úkolů.
Na základě odpovídajícího rozhodovacího postupu
rozhodne o veškerých opatřeních, která přijme v souladu
s pravomocemi, jež mu byly svěřeny tímto nařízením,
aby vyřešil problémy uvedené ve varováních a
doporučeních.
Jestliže orgán pro bankovnictví nejedná v souladu s
doporučením, vysvětlí ESRB a Radě důvody pro toto
jednání.
5. Jestliže orgán pro bankovnictví obdrží od ESRB
varování nebo doporučení určené příslušnému
122 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
vnitrostátnímu orgánu dohledu, využije v případě
nutnosti pravomocí, jež mu byly svěřeny tímto nařízením,
aby zajistil včasná následná opatření.
Jestliže se příslušný orgán nehodlá doporučením ESRB
řídit, informuje o tom radu orgánů dohledu a projedná s
ní důvody svého jednání.
Pokud příslušný orgán informuje Radu a ESRB podle
článku 17 nařízení (EU) č. 1092/2010, vezme při tom
patřičně v úvahu názory rady orgánů dohledu.
6. Při plnění svých úkolů stanovených tímto nařízením
přihlíží orgán pro bankovnictví v nejvyšší možné míře k
varováním a doporučením ESRB.
Článek 37
Skupina subjektů působících v bankovnictví
1. Na podporu konzultací se subjekty působícími v
oblastech souvisejících s úkoly orgánu pro bankovnictví
se zřídí skupina subjektů působících v bankovnictví. S
touto skupinou se konzultují opatření přijímaná v souladu
s články 10 až 15 týkající se regulačních technických
norem a prováděcích technických norem a v případě, že
se nevztahují na jednotlivé finanční instituce, s článkem
16 týkajícím se obecných pokynů a doporučení. Pokud
musí být v naléhavých případech přijata opatření a
konzultace není možná, je skupina subjektů působících v
bankovnictví co nejdříve informována.
Skupina subjektů působících v bankovnictví zasedá
alespoň čtyřikrát ročně.
2. Skupina subjektů působících v bankovnictví se skládá
ze 30 členů, kteří rovnoměrně zastupují úvěrové a
investiční instituce působící v Unii, ze zástupců jejich
zaměstnanců, jakož i ze spotřebitelů, uživatelů
bankovních služeb a představitelů malých a středních
podniků. Nejméně pět jejích členů tvoří nezávislí
špičkoví akademičtí pracovníci. Deset jejích členů
zastupuje finanční instituce, z nichž tři zastupují
družstevní záložny a spořitelny.
3. Členy skupiny subjektů působících v bankovnictví
jmenuje rada orgánů dohledu na návrh příslušných
subjektů. Při svém rozhodování zajistí rada orgánů
dohledu v největším možném rozsahu odpovídající
geografickou rovnováhu a rovné zastoupení mužů a žen,
jakož i jednotlivých subjektů z celé Unie.
4. Orgán pro bankovnictví poskytne veškeré nezbytné
informace, s výhradou služebního tajemství podle článku
70, a zajistí pro skupinu subjektů působících v
bankovnictví potřebnou podporu sekretariátu. Členům
skupiny subjektů působících v bankovnictví zastupujícím
neziskové organizace, s výjimkou zástupců finančních
institucí, bude poskytnuta odpovídající náhrada. Skupina
subjektů působících v bankovnictví může zřizovat
pracovní skupiny k technickým otázkám. Funkční období
členů skupiny subjektů působících v bankovnictví je dva
a půl roku a po jeho uplynutí proběhne nové výběrové
řízení.
Členové skupiny subjektů působících v bankovnictví
mohou ve funkci působit dvě po sobě jdoucí funkční
období.
5. Skupina subjektů působících v bankovnictví předkládá
stanoviska a radí orgánu pro bankovnictví ve všech
otázkách souvisejících s úkoly orgánu pro bankovnictví,
se zvláštním zaměřením na úkoly uvedené v článcích 10
až 16 a článcích 29, 30 a 32.
6. Skupina subjektů působících v bankovnictví přijme
dvoutřetinovou většinou svých členů svůj jednací řád.
7. Orgán pro bankovnictví zveřejní stanoviska a rady
skupiny subjektů působících v bankovnictví a výsledky
konzultací s touto skupinou.
Článek 38
Ochranná opatření
1. Orgán pro bankovnictví zajistí, aby žádné rozhodnutí
přijaté podle článků 18 nebo 19 nijak nezasahovalo do
fiskálních pravomocí členských států.
2. Jestliže se členský stát domnívá, že rozhodnutí přijaté
podle čl. 19 odst. 3 zasahuje do jeho fiskálních
pravomocí, může orgánu pro bankovnictví a Komisi do
dvou týdnů ode dne, kdy je rozhodnutí orgánu pro
bankovnictví sděleno příslušnému orgánu, oznámit, že
příslušný orgán nebude rozhodnutí uplatňovat.
Ve svém oznámení členský stát jednoznačně a konkrétně
vysvětlí, z jakých důvodů a jakým způsobem rozhodnutí
zasahuje do jeho fiskálních pravomocí.
V případě takového oznámení se rozhodnutí orgánu pro
bankovnictví pozastavuje.
Do jednoho měsíce od oznámení členského státu orgán
pro bankovnictví informuje členský stát, zda své
rozhodnutí potvrzuje, pozměňuje, či zrušuje. Je-li
rozhodnutí potvrzeno nebo pozměněno, orgán pro
bankovnictví uvede, že fiskální pravomoci nejsou
dotčeny.
Jestliže orgán pro bankovnictví své rozhodnutí potvrdí,
rozhodne Rada většinou odevzdaných hlasů na jednom ze
svých zasedání do dvou měsíců ode dne, kdy orgán pro
bankovnictví informoval členský stát ve smyslu čtvrtého
pododstavce, o tom, zda se rozhodnutí orgánu pro
bankovnictví potvrzuje.
Jestliže Rada po posouzení záležitosti nepotvrdí
rozhodnutí orgánu pro bankovnictví svým rozhodnutím
podle pátého pododstavce, rozhodnutí orgánu pro
bankovnictví se zrušuje.
3. Jestliže se členský stát domnívá, že rozhodnutí přijaté
podle čl. 18 odst. 3 zasahuje do jeho fiskálních
pravomocí, může orgánu pro bankovnictví, Komisi a
Radě do tří pracovních dnů ode dne, kdy je rozhodnutí
orgánu pro bankovnictví sděleno příslušnému orgánu,
oznámit, že příslušný orgán nebude rozhodnutí
uplatňovat.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
123
Ve svém oznámení členský stát jednoznačně a konkrétně
vysvětlí, z jakých důvodů a jakým způsobem rozhodnutí
zasahuje do jeho fiskálních pravomocí.
V případě takového oznámení se rozhodnutí orgánu pro
bankovnictví pozastavuje.
Do deseti pracovních dní Rada svolá zasedání a prostou
většinou svých členů rozhodne o tom, zda se rozhodnutí
orgánu pro bankovnictví zrušuje.
Jestliže Rada po posouzení záležitosti nezruší rozhodnutí
orgánu pro bankovnictví svým rozhodnutím podle
čtvrtého pododstavce, pozastavení rozhodnutí orgánu pro
bankovnictví se ukončuje.
4. Jestliže Rada přijala v souladu s odstavcem 3
rozhodnutí nezrušit rozhodnutí orgánu pro bankovnictví
podle čl. 18 odst. 3 a dotčený členský stát se stále
domnívá, že toto rozhodnutí orgánu pro bankovnictví
zasahuje do jeho fiskálních pravomocí, může to členský
stát oznámit Komisi a orgánu pro bankovnictví a požádat
Radu, aby záležitost znovu posoudila. Dotčený členský
stát jasně odůvodní, proč s rozhodnutím Rady nesouhlasí.
Do čtyř týdnů od oznámení podle prvního pododstavce
Rada potvrdí své původní rozhodnutí nebo přijme nové
rozhodnutí podle odstavce 3.
Uvedenou lhůtu čtyř týdnů může Rada prodloužit o další
čtyři týdny, vyžadují-li to zvláštní okolnosti případu.
5. Jakékoli zneužití tohoto článku, zejména v souvislosti
s rozhodnutím orgánu pro bankovnictví, které nemá
významný nebo zásadní fiskální dopad, je zakázáno
jakožto neslučitelné s vnitřním trhem.
Článek 39
Rozhodovací postupy
1. Před přijetím rozhodnutí podle tohoto nařízení oznámí
orgán pro bankovnictví všem zamýšleným adresátům
rozhodnutí svůj úmysl přijmout rozhodnutí a stanoví
lhůtu, ve které může adresát rozhodnutí vyjádřit své
stanovisko v dané záležitosti, přičemž vezme plně v
úvahu naléhavost, složitost a možné důsledky záležitosti.
Totéž platí obdobně v případě doporučení, jak je uvedeno
v čl. 17 odst. 3.
2. Rozhodnutí orgánu pro bankovnictví obsahuje důvody,
ze kterých vychází.
3. Adresáti rozhodnutí orgánu pro bankovnictví jsou
informováni o opravných prostředcích, které mají podle
tohoto nařízení k dispozici.
4. Jestliže orgán pro bankovnictví přijme rozhodnutí
podle čl. 18 odst. 3 nebo 4, přezkoumává toto rozhodnutí
v přiměřených intervalech.
5. Rozhodnutí přijatá orgánem pro bankovnictví podle
článků 17, 18 nebo 19 se zveřejňují, přičemž se uvádí
totožnost dotčeného příslušného orgánu nebo finanční
instituce a hlavní obsah rozhodnutí, ledaže je takové
zveřejnění v rozporu s oprávněnými zájmy finančních
institucí na ochraně jejich obchodního tajemství nebo by
mohlo vážně ohrozit řádné fungování a integritu
finančních trhů nebo stabilitu celého finančního systému
Unie nebo jeho části.
KAPITOLA III
ORGANIZACE
ODDÍL 1
Rada orgánů dohledu
Článek 40
Složení
1. Členy rady orgánů dohledu jsou:
a) předseda, který nemá hlasovací právo;
b) vedoucí představitelé vnitrostátních orgánů členských
států odpovědní za dohled nad úvěrovými institucemi,
kteří se osobně setkávají nejméně dvakrát za rok;
c) jeden zástupce Komise, který nemá hlasovací právo;
d) jeden zástupce Evropské centrální banky, který nemá
hlasovací právo;
e) jeden zástupce ESRB, který nemá hlasovací právo;
f) jeden zástupce každého ze dvou ostatních evropských
orgánů dohledu, přičemž tento zástupce nemá hlasovací
právo.
2. Rada orgánů dohledu pravidelně svolává setkání se
skupinou subjektů působících v bankovnictví, nejméně
dvakrát ročně.
3. Každý příslušný orgán odpovídá za jmenování
náhradníka z řad svých vedoucích zaměstnanců, který
může nahradit člena rady orgánů dohledu uvedeného v
odst. 1 písm. b) v případě, že se tento člen nemůže
zasedání rady orgánů dohledu zúčastnit.
4. Jestliže orgánem uvedeným v odst. 1 písm. b) není
centrální banka, může člen rady orgánů dohledu podle
uvedeného písmene rozhodnout o spoluúčasti zástupce
centrální banky členského státu, přičemž tento zástupce
nemá hlasovací právo.
5. V členských státech, v nichž existuje více než jeden
orgán odpovědný za dohled podle tohoto nařízení, se tyto
orgány dohodnou na společném zástupci. Pokud však věc
projednávaná radou orgánů dohledu nespadá do
příslušnosti vnitrostátního orgánu zastupovaného členem
podle odst. 1 písm. b), může být tento člen doprovázen
zástupcem z příslušného vnitrostátního orgánu, přičemž
tento zástupce nemá hlasovací právo.
6. Pro účely postupu podle směrnice 94/19/ES může být
člen rady orgánů dohledu podle odst. 1 písm. b) v případě
potřeby doprovázen zástupcem dotčených orgánů, které v
každém členském státě spravují systémy pojištění vkladů,
přičemž tento zástupce nemá hlasovací právo.
124 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
7. Rada orgánů dohledu může dle vlastního rozhodnutí
připustit účast pozorovatelů.
Zasedání rady orgánů dohledu se může zúčastnit výkonný
ředitel, přičemž nemá hlasovací právo.
Článek 41
Vnitřní výbory a odborné skupiny
1. Rada orgánů dohledu může zřizovat vnitřní výbory
nebo odborné skupiny ke konkrétním úkolům, které
vykonává, a může pověřit určitými jednoznačně
vymezenými úkoly a rozhodováním vnitřní výbory nebo
odborné skupiny, správní radu nebo předsedu.
2. Pro účely článku 19 svolá rada orgánů dohledu
nezávislou odbornou skupinu, která má pomoci spor
nestranně urovnat, přičemž tuto skupinu tvoří předseda a
dva členové rady orgánů dohledu, kteří nezastupují
příslušné orgány, jež jsou účastníky sporu, a kteří na
sporu nemají žádný zájem ani nejsou nijak přímo spjati s
dotčenými příslušnými orgány.
3. S výhradou čl. 19 odst. 2 odborná skupina navrhne
rozhodnutí ke konečnému přijetí radou orgánů dohledu
postupem podle čl. 44 odst. 1 třetího pododstavce.
4. Rada orgánů dohledu přijme jednací řád odborné
skupiny uvedené v odstavci 2.
Článek 42
Nezávislost
Při provádění úkolů stanovených tímto nařízením
vystupují předseda a členové rady orgánů dohledu s
hlasovacím právem nezávisle a objektivně ve výlučném
zájmu Unie jako celku a nevyžadují ani nepřijímají
pokyny od orgánů či institucí Unie, vlád členských států
ani od jiných veřejných či soukromých subjektů.
Členské státy, orgány či instituce Unie ani žádný jiný
veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
členy rady orgánů dohledu při plnění jejich úkolů.
Článek 43
Úkoly
1. Rada orgánů dohledu udává směr pro práci orgánu pro
bankovnictví a přijímá rozhodnutí podle kapitoly II.
2. Rada orgánů dohledu přijímá stanoviska, doporučení a
rozhodnutí a poskytuje rady podle kapitoly II.
3. Rada orgánů dohledu jmenuje předsedu.
4. Rada orgánů dohledu každý rok před 30. zářím přijme
na základě návrhu správní rady pracovní program orgánu
pro bankovnictví pro následující rok a předloží jej pro
informaci Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.
Pracovní program se přijímá, aniž je dotčen roční
rozpočtový proces, a zveřejňuje se.
5. Rada orgánů dohledu přijme na základě návrhu správní
rady výroční zprávu o činnosti orgánu pro bankovnictví,
včetně výkonu funkce předsedy, vycházející z návrhu
zprávy podle čl. 53 odst. 7 a do 15. června každého roku
tuto zprávu předloží Evropskému parlamentu, Radě,
Komisi, Účetnímu dvoru a Evropskému hospodářskému a
sociálnímu výboru. Zpráva se zveřejňuje.
6. Rada orgánů dohledu přijme víceletý pracovní
program orgánu pro bankovnictví a předloží jej pro
informaci Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.
Víceletý pracovní program se přijímá, aniž je dotčen
roční rozpočtový proces, a zveřejňuje se.
7. Rada orgánů dohledu přijímá rozpočet podle článku 63.
8. Rada orgánů dohledu má kárné pravomoci vůči
předsedovi a výkonnému řediteli a může je odvolat z
funkce podle čl. 48 odst. 5 v případě předsedy a čl. 51
odst. 5 v případě výkonného ředitele.
Článek 44
Rozhodování
1. Rozhodnutí rady orgánů dohledu jsou přijímána
prostou většinou členů. Každý člen rady má jeden hlas.
Pokud jde o akty uvedené v článcích 10 až 16 a opatření
a rozhodnutí přijímaná podle čl. 9 odst. 5 třetího
pododstavce a kapitoly VI, přijímá rada orgánů dohledu,
odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce,
rozhodnutí kvalifikovanou většinou svých členů v
souladu s čl. 16 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a
článkem 3 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních.
Pokud jde o rozhodnutí podle čl. 19 odst. 3, rozhodnutí
navržená odbornou skupinou se v případě rozhodnutí
přijímaných konsolidujícím orgánem dohledu považují za
přijatá, jsou-li schválena prostou většinou členů rady
orgánů dohledu, ledaže by je zamítli členové zastupující
blokační menšinu hlasů uvedenou v čl. 16 odst. 4
Smlouvy o Evropské unii a v článku 3 Protokolu (č. 36) o
přechodných ustanoveních.
U všech ostatních rozhodnutí podle čl. 19 odst. 3 se
rozhodnutí navržená odbornou skupinou přijímají prostou
většinou členů rady orgánů dohledu. Každý člen rady má
jeden hlas.
2. Zasedání rady orgánů dohledu svolává předseda z
vlastního podnětu nebo na žádost třetiny členů rady
orgánů dohledu a rovněž jim předsedá.
3. Rada orgánů dohledu přijme a zveřejní svůj jednací řád.
4. Jednací řád podrobně stanoví postup hlasování, včetně
případných pravidel usnášeníschopnosti. Členové bez
hlasovacího práva a pozorovatelé, s výjimkou předsedy a
výkonného ředitele, se neúčastní diskuzí rady orgánů
dohledu o jednotlivých finančních institucích, pokud
článek 75 odst. 3 nebo akty uvedené v čl. 1 odst. 2
nestanoví jinak.
ODDÍL 2
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
125
Správní rada
Článek 45
Složení
1. Správní radu tvoří předseda a šest členů rady orgánů
dohledu zvolených členy rady orgánů dohledu s
hlasovacím právem.
S výjimkou předsedy má každý člen správní rady
náhradníka, který jej může nahradit v případě, že se tento
člen nemůže zúčastnit zasedání správní rady.
Funkční období členů volených radou orgánů dohledu je
dva a půl roku. Může být jednou prodlouženo. Složení
správní rady musí být vyvážené a úměrné a musí odrážet
složení Unie jako celku. Mandáty se musejí překrývat a
použije se vhodný postup pro rotaci členů.
2. Rozhodnutí správní rady se přijímají většinou všech
přítomných členů. Každý člen má jeden hlas.
Zasedání správní rady se účastní výkonný ředitel a
zástupce Komise, přičemž tyto osoby nemají hlasovací
právo.
Zástupce Komise má hlasovací právo v záležitostech
uvedených v článku 63.
Správní rada přijme a zveřejní svůj jednací řád.
3. Zasedání správní rady svolává předseda z vlastní
iniciativy nebo na žádost alespoň třetiny členů správní
rady a rovněž jim předsedá.
Zasedání správní rady se koná před každým zasedáním
rady orgánů dohledu a tak často, jak to správní rada
považuje za nutné. Zasedání správní rady se koná alespoň
pětkrát ročně.
4. Členům správní rady mohou být v rámci ustanovení
jednacího řádu nápomocni poradci či odborníci. Členové
bez hlasovacího práva s výjimkou výkonného ředitele se
v rámci správní rady neúčastní jednání týkajícího se
jednotlivých finančních institucí.
Článek 46
Nezávislost
Členové správní rady vystupují nezávisle a objektivně ve
výlučném zájmu Unie jako celku a nevyžadují ani
nepřijímají pokyny od orgánů či institucí Unie, od vlád
členských států ani od jiných veřejných či soukromých
subjektů.
Členské státy, orgány či instituce Unie, ani žádný jiný
veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
členy správní rady při plnění jejich úkolů.
Článek 47
Úkoly
1. Správní rada zajišťuje, aby orgán pro bankovnictví
plnil svou úlohu a úkoly svěřené mu tímto nařízením.
2. Správní rada navrhuje radě orgánů dohledu k přijetí
roční a víceletý pracovní program.
3. Správní rada uplatňuje své rozpočtové pravomoci
podle článků 63 a 64.
4. Správní rada přijme plán personální politiky orgánu
pro bankovnictví a podle čl. 68 odst. 2 i nezbytná
opatření pro provádění Služebního řádu úředníků
Evropských společenství (dále jen "služební řád").
5. Správní rada přijme zvláštní ustanovení o právu na
přístup k dokumentům orgánu pro bankovnictví podle
článku 72.
6. Správní rada navrhne výroční zprávu o činnosti orgánu
pro bankovnictví, včetně výkonu funkce předsedy,
vycházející z návrhu zprávy podle čl. 53 odst. 7 a
předloží ji ke schválení radě orgánů dohledu.
7. Správní rada přijme a zveřejní svůj jednací řád.
8. Správní rada jmenuje a odvolává členy odvolacího
senátu podle čl. 58 odst. 3 a 5.
ODDÍL 3
Předseda
Článek 48
Jmenování a úkoly
1. Orgán pro bankovnictví zastupuje předseda, kterým je
nezávislý odborník zaměstnaný na plný úvazek.
Předseda odpovídá za přípravu práce rady orgánů
dohledu a předsedá zasedáním rady orgánů dohledu i
správní rady.
2. Předsedu jmenuje rada orgánů dohledu po otevřeném
výběrovém řízení na základě zásluh, dovedností, znalostí
o finančních institucích a trzích a zkušeností s dohledem
nad finančním trhem a jeho regulací.
Evropský parlament se po slyšení kandidáta vybraného
radou orgánů dohledu může vyslovit proti jmenování
vybrané osoby, a to předtím, než se tento kandidát ujme
svých povinností a do jednoho měsíce od jeho výběru
radou orgánů dohledu.
Rada orgánů dohledu dále zvolí ze svých členů
náhradníka, který vykonává funkci předsedy v jeho
nepřítomnosti. Tento náhradník nesmí být zvolen z řad
členů správní rady.
3. Funkční období předsedy činí pět let a může být
jednou prodlouženo.
4. Během devíti měsíců před uplynutím pětiletého
funkčního období předsedy rada orgánů dohledu
vyhodnotí:
a) výsledky dosažené v prvním funkčním období a
způsob jejich dosažení,
126 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
b) povinnosti a potřeby orgánu pro bankovnictví v
nadcházejících letech.
Rada orgánů dohledu může s přihlédnutím k hodnocení
jednou prodloužit funkční období předsedy, přičemž toto
prodloužení musí být potvrzeno Evropským parlamentem.
5. Předseda může být odvolán z funkce pouze Evropským
parlamentem na základě rozhodnutí rady orgánů dohledu.
Předseda nesmí radě orgánů dohledu bránit v jednání o
záležitostech, které se předsedy týkají, zejména o nutnosti
jeho odvolání, a projednávání takové záležitosti se
neúčastní.
Článek 49
Nezávislost
Aniž je dotčena úloha rady orgánů dohledu ve vztahu k
úkolům předsedy, předseda nevyžaduje ani nepřijímá
pokyny od orgánů či institucí Unie, od vlád členských
států ani od jiných veřejných či soukromých subjektů.
Členské státy, orgány či instituce Unie ani žádný jiný
veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
předsedu při plnění jeho úkolů.
V souladu se služebním řádem podle článku 68 je
předseda po skončení svého funkčního období nadále
povinen jednat čestně a uvážlivě při přijímání určitých
funkcí a výhod.
Článek 50
Zpráva o činnosti
1. Evropský parlament a Rada mohou vyzvat předsedu
nebo jeho náhradníka, aby vystoupil s prohlášením,
přičemž se plně respektuje nezávislost předsedy.
Předseda vystoupí před Evropským parlamentem s
prohlášením a zodpoví veškeré otázky poslanců
Parlamentu, kdykoli je o to požádán.
2. Na žádost Evropského parlamentu předkládá předseda
písemnou zprávu o hlavních činnostech orgánu pro
bankovnictví, a to nejméně 15 dní před svým
vystoupením s prohlášením uvedeným v odstavci 1.
3. Kromě informací uvedených v článcích 11 až 18 a
článcích 20 a 33 zpráva dále obsahuje veškeré relevantní
informace, o něž Evropský parlament požádá případ od
případu.
ODDÍL 4
Výkonný ředitel
Článek 51
Jmenování
1. Orgán pro bankovnictví řídí výkonný ředitel, kterým je
nezávislý odborník zaměstnaný na plný úvazek.
2. Výkonného ředitele jmenuje rada orgánů dohledu po
otevřeném výběrovém řízení na základě zásluh,
dovedností, znalostí o finančních institucích a trzích,
zkušeností s finančním dohledem a regulací a zkušeností
s řízením, poté co jeho jmenování potvrdí Evropský
parlament.
3. Funkční období výkonného ředitele činí pět let a může
být jednou prodlouženo.
4. Během devíti měsíců před uplynutím pětiletého
funkčního období výkonného ředitele rada orgánů
dohledu zhodnotí zejména:
a) výsledky dosažené v prvním funkčním období a
způsob jejich dosažení,
b) povinnosti a potřeby orgánu pro bankovnictví v
nadcházejících letech.
Rada orgánů dohledu může s přihlédnutím k hodnocení
uvedenému v prvním pododstavci jednou prodloužit
funkční období výkonného ředitele.
5. Výkonný ředitel může být odvolán z funkce pouze
rozhodnutím rady orgánů dohledu.
Článek 52
Nezávislost
Aniž by byla dotčena příslušná úloha správní rady a rady
orgánů dohledu ve vztahu k úkolům výkonného ředitele,
výkonný ředitel nevyžaduje ani nepřijímá pokyny od
orgánů či institucí Unie, od vlád členských států ani od
jiných veřejných či soukromých subjektů.
Členské státy, orgány či instituce Unie ani žádný jiný
veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
výkonného ředitele při plnění jeho úkolů.
V souladu se služebním řádem podle článku 68 je
výkonný ředitel po skončení svého funkčního období
nadále povinen jednat čestně a uvážlivě při přijímání
určitých funkcí a výhod.
Článek 53
Úkoly
1. Výkonný ředitel je odpovědný za řízení orgánu pro
bankovnictví a připravuje činnost správní rady.
2. Výkonný ředitel je odpovědný za provádění ročního
pracovního programu orgánu pro bankovnictví pod
vedením rady orgánů dohledu a pod dohledem správní
rady.
3. Výkonný ředitel přijme nezbytná opatření, zejména
pokud jde o přijetí vnitřních předpisů a zveřejňování
oznámení, aby zajistil fungování orgánu pro bankovnictví
v souladu s tímto nařízením.
4. Výkonný ředitel vypracuje víceletý pracovní program
uvedený v čl. 47 odst. 2.
5. Výkonný ředitel každý rok do 30. června připraví
pracovní program na následující rok uvedený v čl. 47
odst. 2.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
127
6. Výkonný ředitel podle článku 63 vypracuje předběžný
návrh rozpočtu orgánu pro bankovnictví a podle článku
64 plní rozpočet orgánu pro bankovnictví.
7. Výkonný ředitel každý rok vypracuje návrh zprávy,
která obsahuje část týkající se činnosti orgánu pro
bankovnictví v oblasti regulace a dohledu a část týkající
se finančních a správních záležitostí.
8. Pokud jde o zaměstnance orgánu pro bankovnictví,
vykonává výkonný ředitel pravomoci stanovené v článku
68 a řídí personální záležitosti.
KAPITOLA IV
SPOLEČNÉ ORGÁNY EVROPSKÝCH ORGÁNŮ
DOHLEDU
ODDÍL 1
Společný výbor evropských orgánů dohledu
Článek 54
Zřízení
1. Zřizuje se Společný výbor evropských orgánů dohledu.
2. Společný výbor slouží jako fórum, v jehož rámci orgán
pro bankovnictví pravidelně a úzce spolupracuje a
zajišťuje jednotný meziodvětvový přístup s Evropským
orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
cenné papíry a trhy), zejména pokud jde o:
- finanční konglomeráty,
- účetnictví a audit,
- analýzu mikroobezřetnostního dohledu
meziodvětvového vývoje, rizik a slabých míst s ohledem
na finanční stabilitu,
- retailové investiční produkty,
- opatření proti praní špinavých peněz a
- výměnu informací s ESRB a rozvoj vztahů mezi ESRB
a evropskými orgány dohledu.
3. Evropské orgány dohledu poskytnou společnému
výboru zaměstnance, kteří plní funkci sekretariátu. Orgán
pro bankovnictví přispívá dostatečnými zdroji na
administrativní a provozní výdaje a výdaje na
infrastrukturu.
4. V případě, že se činnost finanční instituce dotýká
několika odvětví, řeší společný výbor spory v souladu s
článkem 56.
Článek 55
Složení
1. Společný výbor se skládá z předsedů evropských
orgánů dohledu a případně předsedy podvýboru
zřízeného podle článku 57.
2. Výkonný ředitel, zástupce Komise a zástupce ESRB
jsou zváni na zasedání společného výboru a podvýborů
uvedených v článku 57 jako pozorovatelé.
3. Předseda společného výboru je jmenován na základě
každoroční rotace z předsedů evropských orgánů dohledu.
Předseda společného výboru je místopředsedou ESRB.
4. Společný výbor přijme a zveřejní svůj jednací řád.
Tento řád může stanovit, kdo se může dále účastnit
zasedání společného výboru.
Zasedání společného výboru se koná alespoň jednou za
dva měsíce.
Článek 56
Společné postoje a společné akty
V rozsahu svých úkolů podle kapitoly II a v příslušných
oblastech zejména s ohledem na provádění směrnice
2002/87/ES zaujme orgán pro bankovnictví, podle situace,
společný postoj s Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění) a s Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy).
Akty podle článků 10 až 15, 17, 18, nebo 19 tohoto
nařízení ve vztahu k provádění směrnice 2002/87/ES a
jiných aktů Unie uvedených v čl. 1 odst. 2, které spadají
také do oblasti působnosti Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), se přijímají
podle situace souběžně orgánem pro bankovnictví,
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
cenné papíry a trhy).
Článek 57
Podvýbory
1. Pro účely článku 56 se zřídí podvýbor pro finanční
konglomeráty společného výboru.
2. Tento podvýbor se skládá z osob uvedených v čl. 55
odst. 1 a jednoho zástupce stávajících zaměstnanců z řad
vedoucích pracovníků dotčeného příslušného orgánu z
každého členského státu.
3. Podvýbor si zvolí ze svých členů předsedu, který je
současně členem společného výboru.
4. Společný výbor může zřizovat další podvýbory.
ODDÍL 2
Odvolací senát
Článek 58
128 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
Složení a fungování
1. Odvolací senát je společným orgánem evropských
orgánů dohledu.
2. Odvolací senát tvoří šest členů a šest náhradníků,
kterými jsou fyzické osoby těšící se velké vážnosti v
odborných kruzích a s prokázanými příslušnými
znalostmi a odbornými zkušenostmi na dostatečně
vysoké úrovni, včetně zkušeností v oblasti dohledu, v
odvětví bankovnictví, pojišťovnictví, zaměstnaneckého
penzijního pojištění, trhů cenných papírů nebo jiných
finančních služeb, avšak nikoli současní zaměstnanci
příslušných orgánů nebo jiných vnitrostátních orgánů
nebo orgánů Unie, jež se podílejí na činnosti orgánu pro
bankovnictví. Odvolací senát musí mít dostatečné
právnické znalosti pro poskytování odborných právních
rad týkajících se zákonnosti výkonu pravomocí orgánu
pro bankovnictví.
Odvolací senát určí svého předsedu.
3. Dva členy odvolacího senátu a dva náhradníky jmenuje
správní rada orgánu pro bankovnictví ze seznamu
kandidátů navrženého Komisí na základě veřejné výzvy k
vyjádření zájmu zveřejněné v Úředním věstníku
Evropské unie a po poradě s radou orgánů dohledu.
Ostatní členové jsou jmenováni podle nařízení (EU) č.
1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010.
4. Funkční období členů odvolacího senátu je pět let.
Toto období může být jednou prodlouženo.
5. Člen odvolacího senátu jmenovaný správní radou
orgánu pro bankovnictví nesmí být během svého
funkčního období odvolán, s výjimkou případu, že se
dopustil vážného porušení úředních povinností a správní
rada po poradě s radou orgánů dohledu v tomto smyslu
vydala rozhodnutí.
6. Rozhodnutí odvolacího senátu se přijímají většinou
alespoň čtyř z jeho šesti členů. Pokud napadené
rozhodnutí spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení,
tato rozhodující většina čtyř členů musí zahrnovat
nejméně jednoho ze dvou členů odvolacího senátu
jmenovaných orgánem pro bankovnictví.
7. Odvolací senát svolává jeho předseda vždy, když je to
nutné.
8. Evropské orgány dohledu zajistí pro odvolací senát
prostřednictvím společného výboru odpovídající
provozní podporu a podporu sekretariátu.
Článek 59
Nezávislost a nestrannost
1. Členové odvolacího senátu jsou ve svém rozhodování
nezávislí. Nejsou vázáni žádnými pokyny. Nesmějí ve
vztahu k orgánu pro bankovnictví, jeho správní radě ani
jeho radě orgánů dohledu vykonávat žádné jiné funkce.
2. Členové odvolacího senátu se nesmí účastnit žádného
odvolacího řízení, pokud na něm mají jakýkoli osobní
zájem nebo pokud dříve působili jako zástupci některého
z účastníků řízení nebo pokud se podíleli na rozhodnutí,
které je předmětem odvolání.
3. Člen odvolacího senátu informuje odvolací senát,
domnívá-li se, že by se některý člen z některého z důvodů
uvedených v odstavcích 1 a 2 nebo z jakéhokoli jiného
důvodu neměl účastnit odvolacího řízení.
4. Proti účasti člena odvolacího senátu může být
kterýmkoli účastníkem odvolacího řízení vznesena
námitka z jakéhokoli důvodu uvedeného v odstavcích 1 a
2 nebo z důvodu podezření z podjatosti.
Námitka se nesmí zakládat na státní příslušnosti členů a
je nepřípustná, učinil-li účastník odvolacího řízení,
vědom si důvodu pro námitku, v odvolacím řízení kromě
vznesení námitky proti složení odvolacího senátu další
procesní úkon.
5. V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhodne
odvolací senát o dalším postupu bez účasti dotčeného
člena.
Za účelem přijetí uvedeného rozhodnutí je dotčený člen
nahrazen v odvolacím senátu svým náhradníkem. Pokud
se náhradník nachází v obdobné situaci, vybere předseda
orgánu pro bankovnictví náhradu z dostupných
náhradníků.
6. Členové odvolacího senátu se zavazují jednat nezávisle
a ve veřejném zájmu.
Za tímto účelem učiní prohlášení o závazcích a
prohlášení o zájmech, v němž uvedou jakékoli přímé
nebo nepřímé zájmy, které by mohly být na újmu jejich
nezávislosti, nebo že žádné zájmy, které by mohly být na
újmu jejich nezávislosti, neexistují.
Tato prohlášení se zveřejňují a jsou činěna každý rok a v
písemné podobě.
KAPITOLA V
OPRAVNÉ PROSTŘEDKY
Článek 60
Odvolání
1. Jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo příslušné
orgány mohou podat odvolání proti rozhodnutí orgánu
pro bankovnictví uvedenému v článku 17, 18 nebo 19 či
jinému rozhodnutí přijatému orgánem pro bankovnictví v
souladu s akty Unie uvedenými v čl. 1 odst. 2, které je
určeno této osobě, nebo proti rozhodnutí, které se této
osoby bezprostředně a přímo dotýká, i když je určeno
jiné osobě.
2. Odvolání a jeho odůvodnění se podává písemně orgánu
pro bankovnictví do dvou měsíců ode dne oznámení
rozhodnutí dotčené osobě, nebo pokud k oznámení
nedošlo, do dvou měsíců ode dne, kdy orgán pro
bankovnictví své rozhodnutí zveřejnil.
Odvolací senát rozhodne o odvolání do dvou měsíců ode
dne podání odvolání.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
129
3. Odvolání podané podle odstavce 1 nemá odkladný
účinek.
Odvolací senát však může pozastavit uplatňování
rozhodnutí, proti němuž bylo odvolání podáno, pokud to
podle jeho názoru okolnosti vyžadují.
4. Je-li odvolání přípustné, odvolací senát přezkoumá,
zda je odvolání opodstatněné. Ve stanovených lhůtách
vyzve účastníky odvolacího řízení k podání vyjádření k
jeho oznámením nebo sdělením ostatních účastníků
odvolacího řízení. Účastníci odvolacího řízení mají právo
na ústní vyjádření.
5. Odvolací senát může potvrdit rozhodnutí přijaté
příslušným orgánem orgánu pro bankovnictví nebo věc
postoupit příslušnému orgánu orgánu pro bankovnictví.
Tento orgán bude vázán rozhodnutím odvolacího senátu a
přijme pozměněné rozhodnutí týkající se dané věci.
6. Odvolací senát přijme a zveřejní svůj jednací řád.
7. Rozhodnutí odvolacího senátu musí obsahovat
odůvodnění a orgán pro bankovnictví je zveřejní.
Článek 61
Žaloby u Soudního dvora Evropské unie
1. Proti rozhodnutí odvolacího senátu nebo v případech, v
nichž odvolání k odvolacímu senátu není možné, proti
rozhodnutí orgánu pro bankovnictví lze podle článku 263
Smlouvy o fungování EU podat žalobu u Soudního dvora
Evropské unie.
2. V souladu s článkem 263 Smlouvy o fungování EU
mohou členské státy a orgány Unie, jakož i jakákoli
fyzická nebo právnická osoba podat proti rozhodnutí
orgánu pro bankovnictví žalobu u Soudního dvora
Evropské unie.
3. V případě, že orgán pro bankovnictví má povinnost
jednat a nevydá rozhodnutí, lze u Soudního dvora
Evropské unie podat žalobu pro nečinnost podle článku
265 Smlouvy o fungování EU.
4. Orgán pro bankovnictví musí přijmout opatření
nezbytná k zajištění souladu s rozsudkem Soudního dvora
Evropské unie.
KAPITOLA VI
FINANČNÍ USTANOVENÍ
Článek 62
Rozpočet orgánu pro bankovnictví
1. Příjmy orgánu pro bankovnictví, evropského subjektu
v souladu s článkem 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.
1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví
finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských
společenství [40] (dále jen "finanční nařízení"), tvoří v
různých kombinacích především:
a) povinné příspěvky vnitrostátních orgánů příslušných k
provádění dohledu nad finančními institucemi, které se
vybírají podle vzorce založeného na vážení hlasů podle čl.
3 odst. 3 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních.
Pro účely tohoto článku se čl. 3 odst. 3 Protokolu (č. 36)
o přechodných ustanoveních bude uplatňovat i po
uplynutí v něm stanovené lhůty 31. října 2014;
b) dotace Unie ze souhrnného rozpočtu Evropské unie
(oddíl Komise);
c) poplatky placené orgánu pro bankovnictví v případech
stanovených příslušnými nástroji práva Unie.
2. Výdaje orgánu pro bankovnictví zahrnují alespoň
výdaje na zaměstnance, odměny, správu, infrastrukturu,
odborné vzdělávání a provoz.
3. Příjmy a výdaje musí být vyrovnané.
4. Pro každý rozpočtový rok odpovídající kalendářnímu
roku se vyhotovují odhady všech příjmů a výdajů orgánu
pro bankovnictví, které se zahrnou do rozpočtu orgánu
pro bankovnictví.
Článek 63
Sestavování rozpočtu
1. Výkonný ředitel vypracuje do 15. února každého roku
návrh odhadu příjmů a výdajů pro následující rozpočtový
rok a tento návrh odhadu příjmů a výdajů předloží
správní radě a radě orgánů dohledu spolu s plánem
pracovních míst. Rada orgánů dohledu sestaví každý rok
na základě návrhu odhadu příjmů a výdajů
vypracovaného výkonným ředitelem a schváleného
správní radou odhad příjmů a výdajů orgánu pro
bankovnictví na následující rozpočtový rok. Tento odhad
příjmů a výdajů, který zahrnuje návrh plánu pracovních
míst, předloží rada orgánů dohledu Komisi do 31. března.
Před přijetím odhadu schvaluje návrh vypracovaný
výkonným ředitelem správní rada.
2. Komise předloží odhad příjmů a výdajů společně s
návrhem souhrnného rozpočtu Evropské unie
Evropskému parlamentu a Radě (společně dále jen
"rozpočtový orgán").
3. Komise na základě odhadu příjmů a výdajů zanese do
návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie ty položky
odhadu, které považuje za nezbytné pro plán pracovních
míst a výši dotace ze souhrnného rozpočtu Evropské unie
podle článků 313 a 314 Smlouvy o fungování EU.
4. Rozpočtový orgán přijímá plán pracovních míst orgánu
pro bankovnictví. Rozpočtový orgán odsouhlasí
prostředky pro dotaci určenou orgánu pro bankovnictví.
5. Rada orgánů dohledu přijme rozpočet orgánu pro
bankovnictví. Rozpočet se stává konečným po konečném
přijetí souhrnného rozpočtu Evropské unie. V případě
potřeby se odpovídajícím způsobem upraví.
6. Správní rada neprodleně oznámí rozpočtovému orgánu
svůj záměr provést jakýkoli projekt, který může mít
výrazný finanční dopad na financování rozpočtu orgánu
pro bankovnictví, zejména jedná-li se o projekty, které se
vztahují k nemovitostem, například nájem nebo koupě
budov. Správní rada o svém záměru informuje Komisi.
130 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
Bude-li mít některá složka rozpočtového orgánu v
úmyslu vydat stanovisko, oznámí orgánu pro
bankovnictví svůj záměr vydat stanovisko do dvou týdnů
od obdržení informace o projektu. V případě, že orgán
pro bankovnictví odpověď neobdrží, může zahájit
plánovaný projekt.
7. Financování orgánu pro bankovnictví Unií podléhá v
prvním roce fungování orgánu pro bankovnictví, který
končí dne 31. prosince 2011, souhlasu rozpočtového
orgánu, jak je stanoveno v bodě 47 interinstitucionální
dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení.
Článek 64
Plnění a kontrola rozpočtu
1. Výkonný ředitel vykonává úlohu schvalujícího
úředníka a plní rozpočet orgánu pro bankovnictví.
2. Do 1. března po skončení každého rozpočtového roku
předá účetní orgánu pro bankovnictví účetnímu Komise a
Účetnímu dvoru předběžnou účetní závěrku společně se
zprávou o rozpočtovém a finančním řízení za rozpočtový
rok. Do 31. března následujícího roku zašle účetní orgánu
pro bankovnictví zprávu o rozpočtovém a finančním
řízení rovněž členům rady orgánů dohledu, Evropskému
parlamentu a Radě.
Účetní Komise poté konsoliduje předběžné účetní
závěrky orgánů a decentralizovaných subjektů v souladu
s článkem 128 finančního nařízení.
3. Po obdržení vyjádření Účetního dvora k předběžné
účetní závěrce orgánu pro bankovnictví podle článku 129
finančního nařízení vypracuje výkonný ředitel na vlastní
odpovědnost konečnou účetní závěrku orgánu pro
bankovnictví a předloží ji ke stanovisku správní radě.
4. Správní rada vydá stanovisko ke konečné účetní
závěrce orgánu pro bankovnictví.
5. Do 1. července po skončení rozpočtového roku předá
výkonný ředitel tuto konečnou účetní závěrku společně se
stanoviskem správní rady členům rady orgánů dohledu,
Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu
dvoru.
6. Konečná účetní závěrka se zveřejní.
7. Výkonný ředitel zašle Účetnímu dvoru odpověď na
jeho vyjádření do 30. září. Zároveň zašle kopii této
odpovědi správní radě a Komisi.
8. Výkonný ředitel v souladu s ustanovením čl. 146 odst.
3 finančního nařízení předloží Evropskému parlamentu
na jeho žádost veškeré informace potřebné pro řádný
průběh udělení absolutoria pro daný rozpočtový rok.
9. Evropský parlament na doporučení Rady přijaté
kvalifikovanou většinou udělí orgánu pro bankovnictví
před 15. květnem roku N + 2 absolutorium za plnění
rozpočtu zahrnujícího příjmy ze souhrnného rozpočtu
Evropské unie a příslušných orgánů za rozpočtový rok N.
Článek 65
Finanční předpisy
Správní rada po konzultaci s Komisí přijme finanční
předpisy pro orgán pro bankovnictví. Tyto předpisy se
nesmějí odchylovat od nařízení Komise (ES, Euratom) č.
2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém
finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185
nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se
stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu
Evropských společenství [41], pokud to nevyžadují
zvláštní potřeby fungování orgánu pro bankovnictví a
pouze s předchozím souhlasem Komise.
Článek 66
Opatření proti podvodům
1. Pro účely boje proti podvodům, úplatkářství a jakékoli
jiné nedovolené činnosti se na orgán pro bankovnictví
bez omezení vztahuje nařízení (ES) č. 1073/1999.
2. Orgán pro bankovnictví přistoupí k Interinstitucionální
dohodě o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským
úřadem pro boj proti podvodům a neprodleně přijme
příslušná ustanovení pro všechny zaměstnance orgánu
pro bankovnictví.
3. Rozhodnutí o financování a na ně navazující dohody a
prováděcí nástroje musí obsahovat ustanovení o tom, že
Účetní dvůr a OLAF mohou v případě potřeby provádět
šetření na místě u příjemců finančních prostředků
poskytovaných orgánem pro bankovnictví a u
zaměstnanců odpovědných za jejich přidělování.
KAPITOLA VII
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 67
Výsady a imunity
Na orgán pro bankovnictví a jeho zaměstnance se
vztahuje Protokol (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské
unie připojený ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o
fungování EU.
Článek 68
Zaměstnanci
1. Na zaměstnance orgánu pro bankovnictví, včetně jeho
výkonného ředitele a předsedy, se vztahuje služební řád,
pracovní řád ostatních zaměstnanců a společná pravidla
přijatá orgány Unie pro uplatňování těchto řádů.
2. Správní rada po dohodě s Komisí přijme nezbytná
prováděcí opatření v souladu s ustanoveními článku 110
služebního řádu.
3. Ve vztahu ke svým zaměstnancům vykonává orgán pro
bankovnictví pravomoci, které orgánu oprávněnému ke
jmenování svěřuje služební řád, a pravomoci, které
orgánu oprávněnému uzavírat smlouvy svěřuje pracovní
řád.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
131
4. Správní rada přijme ustanovení umožňující dočasné
přidělení odborníků z členských států k orgánu pro
bankovnictví.
Článek 69
Odpovědnost orgánu pro bankovnictví
1. V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí orgán
pro bankovnictví v souladu s obecnými zásadami
společnými právním řádům členských států veškerou
škodu, kterou způsobil nebo kterou způsobili jeho
zaměstnanci při plnění svých povinností. Soudní dvůr
Evropské unie má pravomoc rozhodovat v jakémkoli
sporu o náhradě této škody.
2. Osobní finanční a kárnou odpovědnost zaměstnanců
orgánu pro bankovnictví vůči orgánu pro bankovnictví se
řídí příslušnými předpisy, které se vztahují na
zaměstnance orgánu pro bankovnictví.
Článek 70
Povinnost zachovávat služební tajemství
1. Na členy rady orgánů dohledu a správní rady,
výkonného ředitele a zaměstnance orgánu pro
bankovnictví, včetně úředníků dočasně přidělených z
členských států a všech dalších osob plnících úkoly pro
orgán pro bankovnictví na smluvním základě, se vztahuje
povinnost zachovávat služební tajemství podle článku
339 Smlouvy o fungování EU a příslušných ustanovení
souvisejících právních předpisů Unie, i po skončení jejich
funkcí.
Vztahuje se na ně článek 16 služebního řádu.
Podle služebního řádu jsou zaměstnanci i po skončení
funkčního období povinni jednat čestně a uvážlivě při
přijímání určitých funkcí a výhod.
Členské státy, orgány nebo instituce Unie ani jiný veřejný
či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
zaměstnance orgánu pro bankovnictví při plnění jejich
úkolů.
2. Aniž jsou dotčeny případy, které jsou předmětem
trestního práva, nesmějí být žádné důvěrné informace,
které získají osoby uvedené v odstavci 1 při plnění svých
povinností, sděleny jiné osobě nebo orgánu jinak než v
souhrnné podobě, aby nebylo možné identifikovat
jednotlivé finanční instituce.
Povinnost podle odstavce 1 a prvního pododstavce tohoto
odstavce nebrání orgánu pro bankovnictví a vnitrostátním
orgánům dohledu ve využívání informací při vymáhání
aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, zejména při přijímání
rozhodnutí.
3. Odstavce 1 a 2 nebrání výměně informací mezi
orgánem pro bankovnictví a vnitrostátními orgány
dohledu v souladu s tímto nařízením a ostatními právními
předpisy Unie vztahujícími se na finanční instituce.
Na tyto informace se vztahuje povinnost zachovávat
služební tajemství za podmínek uvedených v odstavcích
1 a 2. Orgán pro bankovnictví stanoví ve svém jednacím
řádu prováděcí opatření k pravidlům pro zachování
důvěrnosti uvedeným v odstavcích 1 a 2.
4. Orgán pro bankovnictví uplatňuje rozhodnutí Komise
2001/844/ES, ESUO, Euratom ze dne 29. listopadu 2001,
kterým se mění její jednací řád [42].
Článek 71
Ochrana údajů
Tímto nařízením nejsou dotčeny povinnosti členských
států týkající se zpracování osobních údajů podle
směrnice 95/46/ES ani povinnosti orgánu pro
bankovnictví týkající se zpracování osobních údajů podle
nařízení (ES) č. 45/2001 při plnění jeho povinností.
Článek 72
Přístup k dokumentům
1. Na dokumenty, které má orgán pro bankovnictví k
dispozici, se vztahuje nařízení (ES) č. 1049/2001.
2. Do 31. května 2011 správní rada přijme prováděcí
opatření k nařízení (ES) č. 1049/2001.
3. Rozhodnutí přijímaná orgánem pro bankovnictví v
souladu s článkem 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 mohou
být případně předmětem stížnosti veřejnému ochránci
práv nebo řízení před Soudním dvorem Evropské unie
následujícím po odvolání k odvolacímu senátu v souladu
s podmínkami stanovenými v článcích 228 a 263
Smlouvy o fungování EU.
Článek 73
Jazykový režim
1. Na orgán pro bankovnictví se vztahuje nařízení Rady č.
1, kterým se stanoví jazyky, které se použijí v Evropském
hospodářském společenství [43].
2. O vnitřním jazykovém režimu orgánu pro bankovnictví
rozhoduje správní rada.
3. Překladatelské služby potřebné pro fungování orgánu
pro bankovnictví zajišťuje Překladatelské středisko pro
instituce Evropské unie.
Článek 74
Dohoda o sídle
Nezbytná opatření týkající se umístění, které má být
orgánu pro bankovnictví zajištěno v členském státě, ve
kterém se nachází jeho sídlo, a zařízení, která má tento
členský stát poskytnout, ale i konkrétní pravidla
vztahující se na výkonného ředitele, členy správní rady,
zaměstnance orgánu pro bankovnictví a jejich rodinné
příslušníky v tomto členském státě stanoví dohoda o sídle
uzavřená mezi orgánem pro bankovnictví a daným
členským státem a schválená správní radou.
Členský stát poskytne co nejlepší možné podmínky, aby
zajistil řádné fungování orgánu pro bankovnictví, včetně
132 Regulace a dohled nad finančním trhem v Evropské unii
vícejazyčného a evropsky orientovaného vzdělávání a
vhodného dopravního spojení.
Článek 75
Účast třetích zemí
1. Účast na činnosti orgánu pro bankovnictví je otevřená
třetím zemím, které uzavřely s Unií dohody, v jejichž
důsledku přijaly a uplatňují právo Unie v oblasti
působnosti orgánu pro bankovnictví podle čl. 1 odst. 2.
2. Orgán pro bankovnictví může spolupracovat se třetími
zeměmi uvedenými v odstavci 1, které uplatňují právní
předpisy, jež byly uznány za rovnocenné v oblastech
působnosti orgánu pro bankovnictví uvedených v čl. 1
odst. 2, jak je stanoveno v mezinárodních dohodách
uzavřených Unií v souladu s článkem 216 Smlouvy o
fungování EU.
3. Na základě příslušných ustanovení dohod uvedených v
odstavcích 1 a 2 budou přijata opatření uvádějící zejména
povahu, rozsah a procedurální aspekty zapojení těchto
zemí uvedených v odstavci 1 do činnosti orgánu pro
bankovnictví, včetně ustanovení týkajících se finančních
příspěvků a zaměstnanců. Tato opatření mohou stanovit
zastoupení těchto zemí v radě orgánů dohledu v pozici
pozorovatelů, ale musí zajistit, aby se tyto země
neúčastnily jednání o jednotlivých finančních institucích,
s výjimkou případů, kdy na tom mají přímý zájem.
KAPITOLA VIII
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 76
Přípravná opatření
1. V období po vstupu tohoto nařízení v platnost a před
zřízením orgánu pro bankovnictví pracuje CEBS v úzké
spolupráci s Komisí na přípravě nahrazení CEBS
orgánem pro bankovnictví.
2. Jakmile bude orgán pro bankovnictví zřízen, Komise
odpovídá za administrativní zřízení a počáteční
administrativní zajištění činnosti orgánu pro bankovnictví,
dokud orgán pro bankovnictví nejmenuje výkonného
ředitele.
K tomuto účelu, dokud rada orgánů dohledu nejmenuje
výkonného ředitele podle článku 51 a dokud tento
výkonný ředitel nepřevezme své povinnosti, může
Komise dočasně přidělit jednoho úředníka, který plní
funkci výkonného ředitele. Přechodné období je omezené
na dobu nezbytnou pro jmenování výkonného ředitele
orgánu pro bankovnictví.
Dočasný výkonný ředitel může na základě souhlasu
správní rady schvalovat veškeré platby pokryté
prostředky v rámci rozpočtu orgánu pro bankovnictví a
uzavírat smlouvy, včetně smluv se zaměstnanci po přijetí
plánu pracovních míst orgánu pro bankovnictví.
3. Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny pravomoci rady orgánů
dohledu a správní rady.
4. Orgán pro bankovnictví je považován za právního
nástupce CEBS. Nejpozději ke dni zřízení orgánu pro
bankovnictví budou veškerá aktiva a závazky a
probíhající operace CEBS automaticky převedeny na
orgán pro bankovnictví. CEBS vypracuje přehled
konečných zůstatků aktiv a závazků ke dni tohoto
převodu. Tento přehled bude předmětem auditu a bude
schválen CEBS a Komisí.
Článek 77
Přechodná ustanovení o zaměstnancích
1. Odchylně od článku 68 jsou všechny pracovní smlouvy
a dohody o dočasném přidělení uzavřené CEBS nebo
jeho sekretariátem a platné ke dni 1. ledna 2011 nadále
plněny až do uplynutí jejich doby platnosti. Jejich
platnost nelze prodloužit.
2. Všem zaměstnancům s uzavřenou smlouvou podle
odstavce 1 je nabídnuta možnost uzavřít smlouvy o
dočasném zaměstnání podle čl. 2 písm. a) pracovního
řádu pro různé platové třídy stanovené v plánu
pracovních míst orgánu pro bankovnictví.
Po vstupu tohoto nařízení v platnost je orgánem
oprávněným uzavírat smlouvy provedeno vnitřní
výběrové řízení omezené na zaměstnance, kteří mají
smlouvy s CEBS nebo jeho sekretariátem, a to v zájmu
zjištění schopností, výkonnosti a bezúhonnosti osob,
které mají být zaměstnány. Postupy vnitřního výběrového
řízení plně zohlední kvalifikaci a zkušenosti prokázané
danou osobou při plnění jejích povinností před
přechodem na nové místo.
3. V závislosti na druhu a úrovni vykonávaných funkcí je
úspěšným žadatelům nabídnuta smlouva o dočasném
zaměstnání na dobu odpovídající přinejmenším době,
která zbývá podle předchozí smlouvy.
4. Příslušná vnitrostátní právní úprava související s
pracovními smlouvami a ostatní příslušné nástroje se
použijí i nadále pro zaměstnance s předchozí smlouvou,
kteří se rozhodnou nezažádat o uzavření smlouvy o
dočasném zaměstnání nebo kterým není nabídnuta
smlouva o dočasném zaměstnání podle odstavce 2.
Článek 78
Vnitrostátní předpisy
Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření pro
účinné uplatňování tohoto nařízení.
Článek 79
Změny
Rozhodnutí č. 716/2009/ES se tímto mění tak, že CEBS
se vyjímá ze seznamu příjemců uvedeného v oddílu B
přílohy uvedeného rozhodnutí.
Článek 80
Zrušení
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
133
Rozhodnutí Komise 2009/78/ES o zřízení CEBS se
zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2011.
Článek 81
Přezkum
1. Komise do 2. ledna 2014 a následně každé tři roky
zveřejní obecnou zprávu o zkušenostech získaných z
činnosti orgánu pro bankovnictví a z postupů
stanovených v tomto nařízení. Tato zpráva mimo jiné
hodnotí:
a) sbližování postupů dohledu dosažené příslušnými
orgány;
i) sbližování, pokud jde o funkční nezávislost příslušných
orgánů a normy v oblasti správy a řízení společností,
ii) nestrannost, objektivitu a nezávislost orgánu pro
bankovnictví;
b) fungování kolegií orgánů dohledu;
c) pokrok dosažený v rámci sbližování v oblasti
předcházení krizím, řízení a řešení krizí, včetně
mechanismů Unie pro financování;
d) úlohu orgánu pro bankovnictví, pokud jde o systémová
rizika;
e) uplatňování ochranných opatření stanovených v článku
38;
f) plnění závazné úlohy zprostředkovatele stanovené v
článku 19.
2. Zpráva uvedená v odstavci 1 rovněž zhodnotí, zda:
a) je vhodné i nadále vykonávat dohled nad
bankovnictvím, pojišťovnictvím, zaměstnaneckým
penzijním pojištěním, trhy s cennými papíry a finančními
trhy odděleně;
b) je vhodné vykonávat obezřetnostní dohled a dohled
nad obchodní činností odděleně, nebo zda by tak měl
činit stejný orgán dohledu;
c) je vhodné zjednodušit a posílit strukturu ESFS v zájmu
jednotnosti při dohledu na makro- i mikroúrovni a
dohledu jednotlivých evropských orgánů dohledu;
d) vývoj ESFS odpovídá globálnímu vývoji;
e) se ESFS vyznačuje dostatečnou rozmanitostí a kvalitou;
f) požadavky na zveřejňování jsou dostatečně
transparentní a jejich součástí je i požadavek na
dostatečnou míru odpovědnosti;
g) jsou zdroje orgánu pro bankovnictví přiměřené pro
plnění jeho povinností;
h) je sídlo orgánu pro bankovnictví na vhodném místě
nebo zda je za účelem lepší vzájemné koordinace vhodné
přesunout evropské orgány dohledu do jediného sídla.
3. V souvislosti s přímým dohledem nad institucemi nebo
infrastrukturami s celoevropskou působností a s ohledem
na tržní vývoj vypracuje Komise výroční zprávu o tom,
zda je vhodné orgánu pro bankovnictví svěřit v této
oblasti další dohledové pravomoci.
4. Tato zpráva a případně veškeré související návrhy se
předávají Evropskému parlamentu a Radě.
Článek 82
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 1. ledna 2011, s výjimkou článku 76 a
čl. 77 odst. 1 a 2, které se použijí ode dne vstupu tohoto
nařízení v platnost.
Orgán pro bankovnictví se zřizuje ke dni 1. ledna 2011.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo
použitelné ve všech členských státech.
Ve Štrasburku dne 24. listopadu 2010.
Za Evropský parlament
předseda
J. Buzek
Za Radu
předseda
O. Chastel
[1] Úř. věst. C 13, 20.1.2010, s. 1.
[2] Stanovisko ze dne 22. ledna 2010 (dosud
nezveřejněné v Úředním věstníku).
[3] Postoj Evropského parlamentu ze dne 22. září 2010
(dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí
Rady ze dne 17. listopadu 2010.
[4] Úř. věst. C 40, 7.2.2001, s. 453.
[5] Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 394.
[6] Úř. věst. C 175 E, 10.7.2008, s. 392.
[7] Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 26.
[8] Úř. věst. C 9 E, 15.1.2010, s. 48.
[9] Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 214.
[10] Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 292.
[11] Viz strana 1 v tomto čísle Úředního věstníku.
[12] Úř. věst. L 25, 29.1.2009, s. 23.
[13] Úř. věst. L 25, 29.1.2009, s. 28.
134
[14] Úř. věst. L 25, 29.1.2009, s. 18.
[15] Sb. rozh. 2006, s. I-03771, bod 44.
[16] Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1.
[17] Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 201.
[18] Úř. věst. L 135, 31.5.1994, s. 5.
[19] Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1.
[20] Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 1.
[21] Úř. věst. L 345, 8.12.2006, s. 1.
[22] Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7.
[23] Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.
[24] Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16.
[25] Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1.
[26] Úř. věst. L 84, 26.3.1997, s. 22.
[27] Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2007/44/ES ze dne 5. září 2007, kterou se mění směrnice
Rady 92/49/EHS a směrnice 2002/83/ES, 2004/39/ES,
2005/68/ES a 2006/48/ES, pokud jde o procesní pravidla
a hodnotící kritéria pro obezřetnostní posuzování
nabývání a zvyšování účastí ve finančním sektoru (Úř.
věst. L 247, 21.9.2007, s. 1).
[28] Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164.
[29] Úř. věst. L 318, 27.11.1998, s. 8.
[30] Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
[31] Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1.
[32] Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.
[33] Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.
[34] Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
[35] Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.
[36] Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
[37] Úř. věst. L 253, 25.9.2009, s. 8.
[38] Viz strana 48 v tomto čísle Úředního věstníku.
[39] Viz strana 84 v tomto čísle Úředního věstníku.
[40] Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
[41] Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
[42] Úř. věst. L 317, 3.12.2001, s. 1.
[43] Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385.
--------------------------------------------------
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010, ze dne 24.
listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), o změně
rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/79/ES
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a
zejména na článek 114 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky [1],
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru [2],
v souladu s řádným legislativním postupem [3],
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Finanční krize v letech 2007 a 2008 odhalila závažné
nedostatky v dohledu nad finančním trhem jak v
konkrétních případech, tak ve vztahu k finančnímu
systému jako celku. Modely dohledu na úrovni
jednotlivých členských států pokulhávají za finanční
globalizací a realitou integrovaných a vzájemně
propojených evropských finančních trhů, na kterých
mnoho finančních institucí působí přeshraničně. Krize
odhalila nedostatky v oblasti spolupráce, koordinace,
jednotného uplatňování práva Unie a důvěry mezi
vnitrostátními orgány dohledu.
(2) Evropský parlament vyzýval před finanční krizí i v
jejím průběhu k přechodu k integrovanějšímu
evropskému dohledu, aby byly zajištěny skutečně rovné
podmínky pro všechny zúčastněné subjekty na úrovni
Unie a zohlednila se rostoucí integrace finančních trhů v
Unii (a to v usnesení ze dne 13. dubna 2000 o sdělení
Komise o provádění rámce pro finanční trhy: akční plán
[4]; usnesení ze dne 21. listopadu 2002 o pravidlech
obezřetnostního dohledu v Evropské unii [5]; usnesení ze
dne 11. července 2007 o politice finančních služeb
(2005–2010) – bílá kniha [6]; ze dne 23. září 2008
obsahující doporučení Komisi o zajišťovacích fondech a
soukromých kapitálových fondech [7] a usnesení ze dne
9. října 2008 s doporučeními Komisi ohledně opatření
navazujících na Lamfalussyho proces: budoucí struktura
dohledu [8], a v postoji ze dne 22. dubna 2009 k
pozměněnému návrhu směrnice Evropského parlamentu a
Rady o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a
jejím výkonu (Solventnost II) [9] a postoji ze dne
23.dubna 2009 k návrhu nařízení Evropského parlamentu
a Rady o ratingových agenturách [10]).
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
135
(3) V listopadu 2008 Komise zmocnila skupinu
odborníků na vysoké úrovni vedenou Jacquesem de
Larosièrem, aby učinila doporučení, jakým způsobem
mají být posíleny požadavky na dohled za účelem lepší
ochrany občanů a obnovení důvěry ve finanční systém.
Ve své závěrečné zprávě zveřejněné dne 25. února 2009
(dále jen "de Larosièrova zpráva") doporučila skupina
odborníků na vysoké úrovni posílit rámec dohledu, aby se
snížilo riziko a závažnost budoucích finančních krizí.
Skupina odborníků na vysoké úrovni doporučila reformy
struktury dohledu nad finančním odvětvím v Unii. Dále
uvedla, že by měl být vytvořen Evropský systém orgánů
dohledu nad finančním trhem, který by se skládal ze tří
evropských orgánů dohledu, jednoho pro bankovnictví,
jednoho pro cenné papíry a jednoho pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění, a doporučila zřídit
Evropskou radu pro systémová rizika. Zpráva představila
reformy, které odborníci považovali za nezbytné a na
nichž se mělo začít ihned pracovat.
(4) Komise ve sdělení ze dne 4. března 2009 nazvaném
"Urychlit oživení evropské ekonomiky" navrhla
předložení legislativních návrhů týkajících se zřízení
Evropského systému dohledu nad finančním trhem a
Evropské rady pro systémová rizika. Ve sdělení ze dne
27. května 2009 nazvaném "Evropský dohled nad
finančním trhem" uvedla podrobnější informace o možné
architektuře tohoto nového rámce dohledu, přičemž
zohlednila podstatu de Larosièrovy zprávy.
(5) Evropská rada v závěrech ze dne 19. června 2009
potvrdila, že by měl být zřízen Evropský systém orgánů
dohledu nad finančním trhem, který by se měl skládat ze
tří nových evropských orgánů dohledu. Systém by se měl
zaměřit na zvýšení kvality a jednotnosti vnitrostátního
dohledu, posílení kontroly nad skupinami působícími
přeshraničně a vytvoření jednotného evropského souboru
pravidel, která by se vztahovala na všechny finanční
instituce na vnitřním trhu. Evropská rada zdůraznila, že
evropské orgány dohledu by také měly mít pravomoc
dohledu nad ratingovými agenturami, a vyzvala Komisi,
aby připravila konkrétní návrhy pro zajištění stěžejní
úlohy Evropského systému orgánů dohledu nad
finančním trhem v krizových situacích, a současně
zdůraznila, že rozhodnutí přijatá evropskými orgány
ohledu by neměla nijak zasahovat do fiskálních
pravomocí členských států.
(6) V důsledku finanční a hospodářské krize vznikla
reálná a vážná rizika pro stabilitu finančního systému a
fungování vnitřního trhu. Obnovení a udržení stabilního a
spolehlivého finančního systému je absolutně nezbytným
předpokladem pro zachování důvěry a soudržnosti na
vnitřním trhu, a tedy pro zachování a zlepšení podmínek
pro vytvoření plně integrovaného a fungujícího vnitřního
trhu v oblasti finančních služeb. Kromě toho hlouběji a
šířeji integrované finanční trhy nabízejí lepší možnosti
financování a diverzifikace rizika, čímž přispívají ke
zlepšení schopnosti ekonomik absorbovat šoky.
(7) Unie se dostala na hranice svých možností ohledně
toho, čeho lze dosáhnout na základě současného
postavení evropských výborů orgánů dohledu. Unie
nemůže zůstat v situaci, kdy neexistuje žádný
mechanismus, který by zajistil, že vnitrostátní orgány
dohledu přijmou nejlepší možná rozhodnutí ohledně
dohledu nad finančními institucemi, které působí
přeshraničně, nemůže zůstat v situaci, kdy je
nedostatečná spolupráce a výměna informací mezi
vnitrostátními orgány dohledu, kdy společné opatření
vnitrostátních orgánů dohledu vyžaduje složité přípravy,
aby se zohlednily nejrůznější požadavky na regulaci a
dohled, kdy řešení na vnitrostátní úrovni jsou nejčastěji
jedinou proveditelnou možností reakce na problémy na
úrovni Unie a kdy existují různé výklady stejného
právního textu. Evropský systém dohledu nad finančním
trhem (dále jen "SFS") by měl být navržen tak, aby
uvedené nedostatky překonal a představoval systém,
který je v souladu s cílem stabilního a jednotného trhu
finančních služeb Unie a který spojuje vnitrostátní orgány
dohledu v silné síti v rámci Unie.
(8) ESFS by měl představovat integrovanou síť
vnitrostátních orgánů dohledu a orgánů dohledu Unie,
která ponechá každodenní dohled nad finančními
institucemi na vnitrostátní úrovni. Kromě toho by mělo
být dosaženo větší harmonizace a jednotného uplatňování
pravidel pro finanční instituce a trhy v celé Unii. Kromě
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (dále
jen "orgán pro pojišťovnictví") by měly být dále zřízeny
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví), Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) a Společný výbor evropských
orgánů dohledu (dále jen "polečný výbor"). Evropská
rada pro systémová rizika (dále jen "ESRB") by za
účelem plnění úkolů stanovených v tomto nařízení a v
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1092/2010 [11] měla být součástí ESFS.
(9) Evropské orgány dohledu by měly nahradit Evropský
výbor orgánů bankovního dohledu zřízený rozhodnutím
Komise 2009/78/ES [12], Evropský výbor orgánů dozoru
nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním
pojištěním zřízený rozhodnutím Komise 2009/79/ES [13]
a Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry
zřízený rozhodnutím Komise 2009/77/ES [14] a měly by
převzít všechny úkoly a pravomoci těchto výborů, včetně
případného pokračování probíhající práce a projektů.
Působnost každého evropského orgánu dohledu by měla
být jasně vymezena. Evropské orgány dohledu by měly
být odpovědné Evropskému parlamentu a Radě. V
případě, že se tato odpovědnost týká meziodvětvových
otázek koordinovaných společným výborem, měly by
nést odpovědnost za takovou koordinaci evropské orgány
dohledu prostřednictvím společného výboru.
(10) Orgán pro pojišťovnictví by se měl zasazovat o
zlepšení fungování vnitřního trhu, především zajištěním
vysoké, účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu s
ohledem na různé zájmy všech členských států a na
rozdílnou povahu finančních institucí. Měl by chránit
veřejné zájmy, jako je stabilita finančního systému,
průhlednost trhů a finančních produktů a ochrana
pojistníků, účastníků penzijních systémů a oprávněných
osob. Orgán pro pojišťovnictví by měl rovněž předcházet
regulatorní arbitráži, zajistit rovné podmínky a posílit
koordinaci dohledu na mezinárodní úrovni, a to ve
prospěch hospodářství jako celku, včetně finančních
institucí a dalších zúčastněných subjektů, spotřebitelů a
zaměstnanců. Mezi jeho úkoly by měla také patřit
podpora sbližování dohledu a poskytování poradenství
orgánům Unie v oblasti regulace pojišťovnictví,
zajišťovnictví a poskytování zaměstnaneckého penzijního
136
pojištění a dohledu nad nimi, jakož i související otázky
správy a řízení společností, auditů a finančního
výkaznictví. Orgánu pro pojišťovnictví by také měly být
svěřeny určité pravomoci v oblasti stávajících i nových
finančních činností.
(11) Orgán pro pojišťovnictví by měl mít rovněž možnost
dočasně zakázat nebo omezit některé finanční činnosti,
které ohrožují řádné fungování a integritu finančních trhů
nebo stabilitu celého finančního systému Unie nebo jeho
části, v případech a za podmínek stanovených v
legislativních aktech uvedených v tomto nařízení. Bude-li
takový dočasný zákaz nutný, v případě mimořádné
situace, měl by jej orgán pro pojišťovnictví vydat v
souladu s tímto nařízením a za podmínek v něm
stanovených. V případech, v nichž má dočasný zákaz
nebo omezení některých finančních činností dopad na
více odvětví, by měly odvětvové právní předpisy stanovit,
že orgán pro pojišťovnictví by měl svou činnost v případě
potřeby konzultovat a koordinovat s Evropským orgánem
dohledu (Evropským orgánem pro bankovnictví) a s
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
cenné papíry a trhy) prostřednictvím společného výboru.
(12) Orgán pro pojišťovnictví by měl brát náležitě v
úvahu dopad své činnosti na hospodářskou soutěž a
inovace v rámci vnitřního trhu, konkurenceschopnost
Unie v celosvětovém měřítku, finanční začlenění a novou
strategii Unie pro růst a zaměstnanost.
(13) Aby mohl orgán pro pojišťovnictví plnit své cíle,
měl by mít právní subjektivitu a být administrativně a
finančně autonomní.
(14) Na základě práce mezinárodních organizací a skupin
by systémové riziko mělo být definováno jako riziko
narušení kontinuity finančního systému, které může mít
závažné negativní dopady na vnitřní trh a reálnou
ekonomiku. Určitý stupeň systémové důležitosti mohou
mít potenciálně všechny typy finančních
zprostředkovatelů, trhy a infrastruktury.
(15) Přeshraničním rizikem se rozumí veškerá rizika
způsobená hospodářskou nerovnováhou nebo finančními
selháními v celé Unii nebo v jejích částech, které mohou
mít výrazně negativní dopady na transakce mezi
hospodářskými subjekty dvou nebo více členských států,
na fungování vnitřního trhu nebo na veřejné finance Unie
nebo jakéhokoli z jejích členských států.
(16) Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne
2. května 2006 ve věci C-217/04 (Spojené království
Velké Británie a Severního Irska v. Evropský parlament a
Rada Evropské unie) konstatoval, že: "nic ve znění
článku 95 ES [nyní článek 114 Smlouvy o fungování
Evropské unie (dále jen "Smlouva o fungování EU")
neumožňuje dojít k závěru, že opatření přijatá
zákonodárcem Společenství na základě tohoto ustanovení
jsou určena pouze členským státům. Podle uvážení
uvedeného zákonodárce se totiž může ukázat nezbytné
stanovit zřízení subjektu Společenství pověřeného
přispívat k uskutečnění procesu harmonizace v situacích,
kdy se zdá vhodné přijmout nezávazná doprovodná a
usměrňující opatření pro usnadnění jednotného provádění
a uplatňování aktů založených na uvedeném ustanovení"
[15]. Účel a úkol orgánu pro pojišťovnictví, totiž
podporovat příslušné vnitrostátní orgány dohledu při
jednotném výkladu a uplatňování předpisů Unie a
přispívat k finanční stabilitě nezbytné pro finanční
integraci, úzce souvisejí s cíli acquis Unie v oblasti
vnitřního trhu finančních služeb. Proto by měl být orgán
pro pojišťovnictví zřízen na základě článku 114 Smlouvy
o fungování EU.
(17) Těmito legislativními akty, které stanoví úkoly
příslušných orgánů členských států, včetně vzájemné
spolupráce a spolupráce s Komisí, jsou: směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25.
listopadu 2009 přístupu k pojišťovací a zajišťovací
činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) [16], s výjimkou
hlavy IV této směrnice, směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o
zprostředkování pojištění [17], směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o
činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního
pojištění a dohledu nad nimi [18], směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002
o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi,
pojišťovnami a investičními podniky ve finančním
konglomerátu [19], směrnice Rady 64/225/EHS ze dne
25. února 1964 o odstranění omezení svobody usazování
a volného pohybu služeb v oblasti zajištění a retrocese
[20], první směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24.
července 1973 o koordinaci právních a správních
předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém
pojištění jiném než životním a jejího výkonu [21],
směrnice Rady 73/240/EHS ze dne 24. července 1973,
kterou se odstraňují omezení svobody usazování v oblasti
přímého pojištění jiného než životního [22], směrnice
Rady 76/580/EHS ze dne 29. června 1976, kterou se mění
směrnice 73/239/EHS o koordinaci právních a správních
předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém
pojištění jiném než životním a jejího výkonu [23]
směrnice Rady 78/473/EHS ze dne 30. května 1978 o
koordinaci právních a správních předpisů týkajících se
soupojištění v rámci Společenství [24], směrnice Rady
84/641/EHS ze dne 10. prosince 1984, kterou se mění
první směrnice Rady 73/239/EHS o koordinaci právních
a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v
přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu, a
to zejména ve vztahu k asistenčním službám pro turisty
[25], směrnice Rady 87/344/EHS ze dne 22. června 1987
o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se
pojištění právní ochrany [26], druhá směrnice Rady
88/357/EHS ze dne 22. června 1988 o koordinaci
právních a správních předpisů týkajících se přímého
pojištění jiného než životního, kterou se stanoví opatření
k usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb
[27], směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o
koordinaci právních a správních předpisů týkajících se
přímého pojištění jiného než životního (třetí směrnice o
neživotním pojištění) [28], směrnice Evropského
parlamentu a Rady 98/78/ES ze dne 27. října 1998 o
doplňkovém dozoru nad pojišťovnami v pojišťovací
skupině [29], směrnice Evropského parlamentu a Rady
2001/17/ES ze dne 19. března 2001 o reorganizaci a
likvidaci pojišťoven [30], směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne 5. listopadu 2002
o životním pojištění [31] a směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2005/68/ES ze dne 16. listopadu 2005
o zajištění [32]. Pokud jde o instituce poskytující
zaměstnanecké penzijní pojištění, nemělo by být činností
orgánu pro pojišťovnictví dotčeno vnitrostátní právo
sociálního zabezpečení a pracovní právo.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
137
(18) Mezi stávající právní předpisy Unie upravující oblast,
na niž se vztahuje toto nařízení, dále patří příslušné části
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze
dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního
systému k praní peněz a financování terorismu [33] a
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze
dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro
spotřebitele na trh na dálku [34]
(19) Je žádoucí, aby orgán pro pojišťovnictví přispíval k
posuzování potřeby evropské soustavy pro vnitrostátní
systémy záruk pojištění, který disponuje dostatečnými
finančními prostředky a je dostatečně harmonizován.
(20) V souladu s prohlášením (č. 39) k článku 290
Smlouvy o fungování Evropské unie připojeným k
závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala
Lisabonskou smlouvu je k vypracování regulačních
technických norem zapotřebí odborných znalostí v
podobě, která je specifická pro oblast finančních služeb.
Je nezbytné umožnit orgánu pro pojišťovnictví, aby
takovéto odborné znalosti poskytl rovněž pokud jde o
normy nebo části norem, které nejsou založeny na návrhu
regulační technické normy, kterou vypracoval.
(21) Je nutné zavést efektivní nástroj pro přípravu
harmonizovaných regulačních technických norem ve
finančních službách, aby byly rovněž prostřednictvím
jednotného souboru pravidel zajištěny rovné podmínky
na trhu a dostatečná ochrana pojistníků, účastníků
penzijních systémů a dalších oprávněných osob v celé
Unii. V oblastech vymezených právem Unie je vhodné a
smysluplné pověřit orgán pro pojišťovnictví jako subjekt
s vysoce specializovanými odbornými znalostmi
vypracováním návrhů regulačních technických norem,
které nejsou politické povahy.
(22) Komise by měla schválit tyto návrhy regulačních
technických norem prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování EU,
aby jim dala závaznou právní účinnost. Měly by být
měněny jen za velmi omezených a mimořádných
okolností, jelikož orgán pro pojišťovnictví je tím, kdo je
v úzkém kontaktu s finančními trhy a zná jejich
každodenní fungování nejlépe. Návrhy regulačních
technických norem by měly být změněny, pokud by
normy nebyly v souladu s právem Unie, neodpovídaly
zásadě proporcionality nebo by odporovaly základním
zásadám vnitřního trhu finančních služeb odrážejícím se
v acquis Unie pro oblast finančních služeb. Komise by
neměla měnit obsah navržených norem vypracovaných
orgánem pro pojišťovnictví bez předchozí koordinace s
tímto orgánem. Pro zajištění bezproblémového a
urychleného procesu přijímání těchto norem by měla být
Komisi pro přijetí rozhodnutí o jejich schválení
stanovena lhůta.
(23) S ohledem na odborné znalosti orgánu pro
pojišťovnictví v oblastech, v nichž by měly být regulační
technické normy vypracovány, je třeba vzít v úvahu
deklarovaný záměr Komise vycházet při přijímání
odpovídajících aktů v přenesené pravomoci zpravidla z
návrhů regulačních technických norem, které jí orgán pro
pojišťovnictví předloží. V případě, že orgán pro
pojišťovnictví návrh regulačních technických norem ve
lhůtách stanovených v příslušném právním předpise
nepředloží, by však mělo být zajištěno, že cíle přenesení
pravomoci bude skutečně dosaženo a že bude zachována
efektivnost rozhodovacího procesu. Proto by Komise
měla být v těchto případech zmocněna k přijetí
regulačních technických norem i při neexistenci návrhu
ze strany orgánu pro pojišťovnictví.
(24) Komise by měla být rovněž zmocněna k přijímání
prováděcích technických norem prostřednictvím
prováděcích aktů podle článku 291 Smlouvy o fungování
EU.
(25) V oblastech, na které se regulační technické normy
nebo prováděcí technické normy nevztahují, by měl mít
orgán pro pojišťovnictví pravomoc vydávat obecné
pokyny a doporučení pro uplatňování práva Unie. Pro
zajištění transparentnosti a zlepšení dodržování těchto
obecných pokynů a doporučení vnitrostátními orgány
dohledu by mělo být orgánu pro pojišťovnictví umožněno,
aby zveřejnil důvody, proč se orgány dohledu neřídí
těmito obecnými pokyny nebo doporučeními.
(26) Zajištění správného a úplného uplatňování práva
Unie je základním předpokladem pro dosažení integrity,
průhlednosti, účinnosti a řádného fungování finančních
trhů, stability finančního systému a neutrálních podmínek
pro hospodářskou soutěž mezi finančními institucemi
Unie. Měl by být tedy vytvořen mechanismus, na jehož
základě by orgán pro pojišťovnictví řešil případy
neuplatňování nebo nesprávného uplatňování práva Unie,
které lze považovat za jeho porušení. Tento mechanismus
by se měl uplatňovat v oblastech, ve kterých právní
předpisy Unie stanovují jednoznačné a nepodmíněné
povinnosti.
(27) Pro přiměřenou reakci na případy nesprávného či
nedostatečného uplatňování práva Unie by měl být
zaveden třístupňový mechanismus. Za prvé by měl být
orgán pro pojišťovnictví oprávněn vyšetřovat údajné
nesprávné či nedostatečné plnění povinností
vyplývajících z práva Unie ze strany vnitrostátních
orgánů při provádění dohledu; výstupem z této úrovně by
bylo doporučení. Za druhé, pokud se příslušný
vnitrostátní orgán neřídí tímto doporučením, Komise by
měla být zmocněna k vydání formálního stanoviska
zohledňujícího doporučení orgánu pro pojišťovnictví
požadujícího po příslušném orgánu, aby přijal nezbytná
opatření pro zajištění souladu s právem Unie.
(28) Za třetí ve výjimečných případech, v nichž dojde k
trvalé nečinnosti dotčeného příslušného orgánu a situaci
nebude možné řešit jiným způsobem, by měl být orgán
pro pojišťovnictví oprávněn přijímat rozhodnutí určená
jednotlivým finančním institucím. Toto oprávnění by
mělo být omezeno na výjimečné situace, kdy příslušný
orgán nedodržuje jemu určené formální stanovisko a kdy
se právo Unie přímo vztahuje na finanční instituce
prostřednictvím současných nebo budoucích nařízení
Unie.
(29) Vážné ohrožení řádného fungování a integrity
finančních trhů nebo stability finančního systému v Unii
vyžaduje urychlenou a společnou reakci na úrovni Unie.
Orgán pro pojišťovnictví by tedy měl mít možnost
požadovat po vnitrostátních orgánech dohledu přijetí
konkrétních opatření k nápravě mimořádné situace.
138
Pravomoc rozhodnout, že nastala mimořádná situace, by
měla být svěřena Radě v návaznosti na žádost kteréhokoli
evropského orgánu dohledu, Komise nebo ESRB.
(30) Orgán pro pojišťovnictví by měl mít možnost
požadovat po vnitrostátních orgánech dohledu přijetí
konkrétních opatření k nápravě mimořádné situace.
Činností prováděnou orgánem pro pojišťovnictví v tomto
ohledu, by neměly být dotčeny pravomoci Komise podle
článku 258 Smlouvy o fungování EU zahájit řízení o
nesplnění povinnosti vůči členskému státu dotyčného
orgánu dohledu z důvodu nepřijetí daných opatření tímto
orgánem, ani oprávnění Komise požadovat za těchto
okolností přijetí předběžných opatření v souladu s
jednacím řádem Soudního dvora Evropské unie. Dále by
neměly být touto činností dotčeny žádné závazky, které
by tomuto členskému státu mohly vzniknout v souladu s
judikaturou Soudního dvora Evropské unie, pokud
orgány dohledu tohoto členského státu nepřijmou
opatření požadovaná orgánem pro pojišťovnictví.
(31) Pro zajištění účinného a efektivního dohledu a
vyváženého posouzení stanovisek příslušných orgánů v
různých členských státech je zapotřebí, aby orgán pro
pojišťovnictví mohl závazně urovnávat spory týkající se
přeshraničních situací mezi příslušnými vnitrostátními
orgány, a to i v rámci kolegií orgánů dohledu. Měla by
být stanovena lhůta pro smírné urovnání sporu, v níž by
mohly příslušné vnitrostátní orgány dosáhnout dohody.
Působnost orgánu pro pojišťovnictví by se měla
vztahovat na spory ohledně postupu nebo obsahu opatření
nebo nečinnosti ze strany příslušného orgánu členského
státu v případech stanovených v právně závazných aktech
Unie uvedených v tomto nařízení. V takové situaci by
měl být některý z dotčených orgánů dohledu oprávněn
předložit otázku orgánu pro pojišťovnictví, který by měl
jednat v souladu s tímto nařízením. Orgán pro
pojišťovnictví by měl mít pravomoc od dotčených
příslušných orgánů vyžadovat přijetí konkrétního
opatření nebo zdržení se určitého jednání, s cílem urovnat
celou záležitost a zajistit tak soulad s právem Unie, se
závaznými účinky pro dotyčné příslušné orgány. Pokud
příslušný orgán nevyhoví rozhodnutí umožňujícímu
urovnání sporu, které mu je určeno, měl by mít orgán pro
pojišťovnictví pravomoc přijímat rozhodnutí určená
přímo finančním institucím, a to v oblastech práva Unie,
které se na tyto instituce přímo vztahují. Pravomoc
přijmout takové rozhodnutí by se měla uplatnit pouze v
krajním případě a výhradně pro zajištění řádného a
jednotného uplatňování práva Unie. V případě, že
příslušné právní předpisy Unie dávají příslušným
orgánům členských států možnost jednat podle vlastního
uvážení, rozhodnutí přijatá orgánem pro pojišťovnictví
nemohou nahradit toto jednání podle práva Unie.
(32) Krize ukázala, že stávající systém spolupráce mezi
vnitrostátními orgány, jejichž pravomoci jsou omezeny
na jednotlivé členské státy, je nedostatečný, pokud jde o
finanční instituce působící přeshraničně.
(33) Skupina odborníků zřízená členskými státy za
účelem posouzení příčin krize a vypracování návrhů na
zlepšení regulace finančního odvětví a dohledu nad ním
potvrdila, že stávající mechanismy nejsou dobrým
základem pro budoucí regulaci finančních institucí
působících přeshraničně a dohled nad nimi v celé Unii.
(34) Jak se uvádí v de Larosièrově zprávě: "v zásadě
mámě dvě možnosti: první z nich je přístup "každý sám
za sebe" na úkor druhých; druhou možností je posílená,
pragmatická a rozumná spolupráce na evropské úrovni
prospěšná pro všechny v zájmu zachování otevřené
světové ekonomiky. Taková spolupráce bude znamenat
nezpochybnitelný ekonomický přínos."
(35) Důležitou úlohu při účinném, efektivním a
jednotném dohledu nad finančními institucemi
působícími přeshraničně hrají kolegia orgánů dohledu.
Orgán pro pojišťovnictví by měl přispívat k podpoře a
sledování účinného, efektivního a jednotného fungování
kolegií orgánů dohledu a v tomto ohledu by měl mít
vedoucí postavení při zajišťování jednotného a
soudržného fungování kolegií orgánů dohledu, jež
dohlížejí nad institucemi působícími přeshraničně v
rámci celé Unie. Orgán pro pojišťovnictví by proto měl
mít plné právo účasti v kolegiích orgánů dohledu, aby
mohl optimalizovat fungování těchto kolegií a proces
výměny informací v nich a aby mohl podporovat
sbližování a jednotnost mezi kolegii při uplatňování
práva Unie. Jak se uvádí v de Larosièrově zprávě, "je
třeba se vyvarovat narušování hospodářské soutěže a
regulatorní arbitráži v důsledku odlišných postupů
dohledu, jelikož mohou ohrozit finanční stabilitu, mimo
jiné tím, že podporují přesun do zemí, v nichž je dohled
méně přísný. Je třeba, aby byl systém dohledu vnímán
jako spravedlivý a vyvážený".
(36) Je nezbytné sbližovat postupy v oblasti předcházení
krizím, jejich řízení a řešení, včetně mechanismů
financování, aby bylo zajištěno, že veřejné orgány jsou s
to vyřešit úpadky finančních institucí a zároveň
minimalizovat dopad těchto úpadků na finanční systém,
využívání prostředků daňových poplatníků na záchranu
pojišťoven či zajišťoven a využívání zdrojů veřejného
sektoru, jakož i omezit hospodářské škody a koordinovat
uplatňování vnitrostátních opatření pro řešení úpadků. V
této souvislosti by Komise měla mít možnost orgán pro
pojišťovnictví požádat, aby přispěl k posouzení
uvedenému v článku 242 směrnice 2009/138/ES, zejména
pokud jde o spolupráci orgánů dohledu v rámci kolegií
dohledu a fungování kolegií dohledu, praxi dohledu
týkající se stanovení navýšení kapitálu, hodnocení
přínosu posílení skupinového dohledu a řízení kapitálu ve
skupině pojišťoven a zajišťoven, včetně případných
opatření pro rozšíření řádného přeshraničního řízení
pojišťovacích skupin, především s ohledem na rizika a
správu majetku, a rovněž informování o jakémkoli
novém vývoji a pokroku spojeném se souborem
koordinovaných vnitrostátních opatření pro řízení krizí,
včetně případné potřeby systému soudržných a
důvěryhodných mechanismů financování s
odpovídajícími nástroji financování.
(37) V rámci probíhající přezkumu směrnice Evropského
parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o
systémech pojištění vkladů [35] a směrnice Evropského
parlamentu a Rady ze dne 3. března 1997 o systémech
pro odškodnění investorů [36] je patrný záměr Komise
věnovat zvláštní pozornost potřebě zajistit další
harmonizaci v celé Unii. V oblasti pojišťovnictví je
rovněž patrný záměr Komise posoudit možnost zavedení
pravidel Unie na ochranu pojistníků v případě úpadku
pojišťovny. Evropské orgány dohledu by v těchto
oblastech měly mít významnou úlohu a měly by jim být
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
139
svěřeny vhodné pravomoci ve vztahu k evropským
soustavám garančních systémů.
(38) Delegování úkolů a povinností může být užitečným
nástrojem pro fungování sítě orgánů dohledu, aby se
předešlo zdvojování úkolů v oblasti dohledu,
podporovala se spolupráce, a tím se optimalizoval proces
dohledu a snížila se zátěž finančních institucí. Toto
nařízení by tedy mělo pro toto delegování stanovit jasný
právní základ. Při respektování obecného pravidla, že
delegování by mělo být povoleno, by členské státy měly
mít současně možnost zavést zvláštní podmínky pro
delegování povinností, například pokud jde o
informování a oznamování postupů delegování.
Delegování úkolů znamená, že úkoly provádí orgán pro
pojišťovnictví nebo jiný než příslušný orgán dohledu,
zatímco odpovědnost za rozhodnutí v rámci dohledu
zůstává orgánu, který úkol delegoval. Na základě
delegování povinností by měl mít orgán pro
pojišťovnictví nebo vnitrostátní orgán dohledu (dále jen
"pověřený orgán") možnost rozhodnout o určité
záležitosti dohledu svým jménem místo orgánu pro
pojištění nebo místo jiného vnitrostátního orgánu dohledu.
Delegování by se mělo řídit zásadou, podle níž je
dohledem pověřen ten orgán dohledu, který může v dané
věci nejsnadněji přijmout příslušné opatření. Delegování
povinností by bylo vhodné například z důvodu úspor z
rozsahu, jednotnosti při dohledu nad skupinami a
optimálního využití odborných znalostí vnitrostátních
orgánů dohledu. Pověřující orgán a ostatní příslušné
orgány by měly rozhodnutí pověřeného orgánu uznat jako
závazné, pokud pověřený orgán nepřekročil rámec svého
pověření. Příslušné právní předpisy Unie by mohly dále
stanovit zásady, jak lze delegovat povinnosti na základě
dohody.
Orgán pro pojišťovnictví by měl všemi možnými
prostředky podporovat a sledovat uzavírání dohod o
delegování mezi vnitrostátními orgány dohledu. Předem
by měl být informován o plánovaných dohodách o
delegování, aby mohl případně vyjádřit své stanovisko.
Kromě toho by měl centralizovat zveřejňování těchto
dohod, aby se zajistila včasnost, transparentnost a dobrá
dostupnost informací o dohodách všem dotčeným
stranám. Orgán pro pojišťovnictví by také měl určovat a
zveřejňovat osvědčené postupy týkající se delegování a
dohod o delegování.
(39) Orgán pro pojišťovnictví by měl aktivně podporovat
sbližování dohledu v rámci celé Unie s cílem zavedení
společné kultury dohledu.
(40) Účinným a efektivním nástrojem pro podporu
jednoty v rámci sítě orgánů dohledu nad finančním trhem
je srovnávací hodnocení. Orgán pro pojišťovnictví by
měl tedy vytvořit metodický rámec pro toto hodnocení a
zajistit jeho pravidelné provádění. Hodnocení by se mělo
zaměřit nejen na sbližování postupů dohledu, ale i na
posouzení schopnosti orgánů dohledu dosahovat při
dohledu vysoce kvalitních výsledků a na nezávislost
těchto příslušných orgánů. Se souhlasem příslušného
orgánu, který je předmětem hodnocení, by výsledky
srovnávacích hodnocení měly být zveřejněny. Osvědčené
postupy by rovněž měly být určeny a zveřejněny.
(41) Orgán pro pojišťovnictví by měl aktivně podporovat
koordinovanou reakci Unie v oblasti dohledu, zejména
zajistit řádné fungování a integritu finančních trhů a
stabilitu finančního systému v Unii. Kromě pravomocí
přijímat opatření v mimořádných situacích by orgánu pro
pojišťovnictví tedy měla být svěřena i funkce obecné
koordinace v rámci ESFS. Činnost orgánu pro
pojišťovnictví by se měla především zaměřit na
bezproblémový tok všech důležitých informací mezi
příslušnými orgány.
(42) Pro zajištění finanční stability je nutné včas
identifikovat trendy, možná rizika a slabá místa
vyplývající z mikroobezřetnostní úrovně v mezinárodním
měřítku a napříč odvětvími. Orgán pro pojišťovnictví by
měl sledovat a hodnotit tento vývoj v oblasti své
působnosti a pravidelně a v případě nutnosti i v
jednotlivých konkrétních případech informovat Evropský
parlament, Radu, Komisi, ostatní evropské orgány
dohledu a ESRB. Dále by měl orgán pro pojišťovnictví
ve spolupráci s ESRB iniciovat a koordinovat v rámci
celé Unie zátěžové testy, jejichž cílem je vyhodnotit
odolnost finančních institucí vůči nepříznivému tržnímu
vývoji, a zajistit co nejjednotnější metodiku provádění
těchto testů na vnitrostátní úrovni. Má-li orgán pro
pojišťovnictví řádně plnit své funkce, měl by provádět
ekonomické analýzy trhů a dopadů potenciálního vývoje
trhů.
(43) Vzhledem ke globalizaci finančních služeb a
rostoucímu významu mezinárodních norem by měl orgán
pro pojišťovnictví podporovat dialog a spolupráci s
orgány dohledu mimo Unii. V jeho pravomoci by mělo
být navazování kontaktů a uzavírání správních dohod s
orgány dohledu a správními orgány třetích zemí a
mezinárodními organizacemi za současného plného
respektování stávajících úloh a příslušných pravomocí
orgánů členských států a orgánů Unie. Země, které
uzavřely dohody s Unií, v jejichž důsledku přijaly a
uplatňují právo Unie, by měly mít možnost účastnit se
činnosti orgánu pro pojišťovnictví a orgán pro
pojišťovnictví by měl mít možnost spolupracovat se
třetími zeměmi, které uplatňují právní předpisy, jež byly
uznány jako rovnocenné právním předpisům Unie.
(44) Orgán pro pojišťovnictví by měl být v rámci své
působnosti nezávislým poradním orgánem Evropského
parlamentu, Rady a Komise. Aniž jsou dotčeny
pravomoci dotčených příslušných orgánů, mělo by být
orgánu pro pojišťovnictví umožněno předkládat
stanovisko k obezřetnostnímu posuzování fúzí a nabývání
účastí podle směrnice 92/49/EHS a směrnic 2002/83/ES a
2005/68/ES, ve znění směrnice 2007/44/ES [37], v
případě, že uvedená směrnice vyžaduje konzultaci mezi
příslušnými orgány dvou nebo více členských států.
(45) Aby mohl orgán pro pojišťovnictví efektivně
vykonávat své povinnosti, měl by být oprávněn
vyžadovat veškeré nezbytné informace. Aby se zabránilo
zdvojování oznamovací povinnosti finančních institucí,
měly by být tyto informace běžně předkládány
vnitrostátními orgány dohledu, které jsou co nejblíže
finančním trhům a institucím, a měly by zohlednit již
existující statistické údaje. Orgán pro pojišťovnictví by
však měl mít v krajním případě, možnost podat řádně
odůvodněnou žádost o informace přímo u finančních
institucí, jestliže příslušný vnitrostátní orgán tyto
informace neposkytne nebo nemůže poskytnout včas.
Orgány členských států by měly být povinny pomáhat
140
orgánu pro pojišťovnictví při uplatňování těchto přímých
žádostí. V této souvislosti je naprosto zásadní pracovat na
společných formátech výkaznictví. Opatřeními pro
shromažďování informací by neměl být dotčen právní
rámec Evropského statistického systému a Evropského
systému centrálních bank v oblasti statistiky. Tímto
nařízením by proto nemělo být dotčeno nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne
11. března 2009 o evropské statistice [38] ani nařízení
Rady (ES) č. 2533/98 ze dne 23. listopadu 1998 o
shromažďování statistických informací Evropskou
centrální bankou [39].
(46) Pro zajištění plné efektivity fungování ESRB a
následné reakce na jeho varování a doporučení je
podstatná úzká spolupráce mezi orgánem pro
pojišťovnictví a ESRB. Orgán pro pojišťovnictví a ESRB
by měly vzájemně sdílet všechny příslušné informace.
Údaje týkající se jednotlivých podniků by měly být
předkládány pouze základě odůvodněné žádosti. Jakmile
orgán pro pojišťovnictví nebo vnitrostátní orgán dohledu
od ESRB obdrží varování či doporučení, měl by orgán
pro pojišťovnictví zajistit vhodná následná opatření.
(47) Orgán pro pojišťovnictví by měl vést konzultace o
regulačních technických normách nebo prováděcích
technických normách, obecných pokynech a
doporučeních se zainteresovanými stranami a měl by jim
dát přiměřenou možnost předložit připomínky k
navrhovaným opatřením. Před přijetím návrhu
regulačních technických norem nebo prováděcích
technických norem, obecných pokynů a doporučení by
měl orgán pro pojišťovnictví provést posouzení dopadů.
Za tímto účelem a z důvodu vyšší účinnosti by měla být
využita skupina subjektů působících v oblasti pojištění a
zajištění a skupina subjektů působících v oblasti
zaměstnaneckého penzijního pojištění, kde by měly být
vyváženě a patřičným způsobem zastoupeny příslušné
finanční instituce působící v Unii (zastupující rozdílné
modely a velikost finančních institucí a podniků), malé a
střední podniky, odbory, akademičtí pracovníci,
spotřebitelé, jiní retailoví uživatelé těchto finančních
institucí a zástupci příslušných profesních sdružení. Tyto
skupiny subjektů by měly vystupovat jako prostředník ve
vztahu k ostatním skupinám uživatelů finančních služeb
zřízeným Komisí nebo právními předpisy Unie.
(48) Členům těchto skupin subjektů zastupujícím
neziskové organizace či akademickou obec by se mělo
dostat odpovídajících náhrad, aby se osoby, které nemají
dostatek finančních prostředků ani nezastupují finanční
instituce, mohly plně zapojit do diskuse o finanční
regulaci.
(49) Skupiny subjektů by měly být orgánem pro
pojišťovnictví konzultovány a mělo by jim být umožněno
předkládat stanoviska a poskytovat rady ohledně otázek
týkajících se možného uplatňování tohoto nařízení na
instituce, na něž se vztahují směrnice 2002/83/ES či
směrnice 2003/41/ES.
(50) Základní povinností členských států je zajišťování
koordinovaného řešení krizí a udržování finanční stability
v krizových situacích, zejména s ohledem na stabilizaci a
záchranu konkrétních finančních institucí nacházejících
se v úpadku. Rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví v
mimořádných situacích a při řešení problémů, která mají
dopad na stabilitu finanční instituce, by neměla nijak
zasahovat do fiskálních pravomocí členských států. Měl
by být vytvořen mechanismus, kterým by se členské státy
mohly odvolat na toto ochranné opatření a postoupit
záležitost Radě ke konečnému rozhodnutí. Tento
ochranný mechanismus by však neměl být zneužíván,
zejména v souvislosti s rozhodnutím orgánu pro
pojišťovnictví, které nemá značný nebo podstatný
finanční dopad, jako je snížení příjmu v návaznosti na
dočasný zákaz konkrétních činností nebo produktů za
účelem ochrany spotřebitele. Při přijímání rozhodnutí
podle ochranného mechanismu by Rada měla hlasovat v
souladu se zásadou, že každý členský stát má jeden hlas.
S ohledem na konkrétní povinnosti členských států je v
tomto ohledu vhodné zapojit do celé záležitosti i Radu.
Vzhledem k citlivosti dané otázky by měly být přijaty
postupy zajišťující naprostou důvěrnost.
(51) Při svém rozhodování by měl být orgán pro
pojišťovnictví vázán předpisy Unie a obecnými zásadami
spravedlivého řízení a transparentnosti. Mělo by být plně
respektováno právo osob, jimž je rozhodnutí orgánu pro
pojišťovnictví určeno, být slyšen. Akty vydané orgánem
pro pojišťovnictví by měly tvořit nedílnou součást práva
Unie.
(52) Hlavním rozhodovacím orgánem orgánu pro
pojišťovnictví by měla být rada orgánů dohledu
sestávající z vedoucích představitelů příslušných orgánů
v každém členském státě, v jejímž čele by měl být
předseda orgánu pro pojišťovnictví. Jako pozorovatelé by
se měli účastnit zástupci Komise, ESRB, Evropského
orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví) a
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro
cenné papíry a trhy). Členové rady orgánů dohledu by
měli jednat nezávisle a pouze v zájmu Unie.
(53) Jako obecné pravidlo by rada orgánů dohledu měla
přijímat svá rozhodnutí prostou většinou členů v souladu
se zásadou, podle níž má každý člen jeden hlas. Nicméně
u aktů obecné povahy, včetně aktů týkajících se
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem, obecných pokynů a doporučení, u
rozpočtových záležitostí, jakož i v případě žádosti
členského státu o přezkoumání rozhodnutí orgánu pro
pojišťovnictví o dočasném zákazu nebo omezení určité
finanční činnosti je vhodné uplatňovat pravidla o
kvalifikované většině stanovená v čl. 16 odst. 4 Smlouvy
o Evropské unii a v Protokolu (č. 36) o přechodných
ustanoveních, který tvoří přílohu Smlouvy o Evropské
unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Případy
týkající se urovnávání sporů mezi vnitrostátními orgány
dohledu by měly být posuzovány užší nestrannou
odbornou skupinou, složenou z členů, kteří nejsou
zástupci příslušných orgánů, jež jsou účastníky sporu, ani
nemají žádný zájem na sporu nebo přímé spojení s
dotyčnými příslušnými orgány. Složení odborné skupiny
by mělo být přiměřeně vyvážené. Rozhodnutí přijaté
odbornou skupinou by mělo být schváleno radou orgánů
dohledu prostou většinou členů v souladu se zásadou,
podle níž má každý člen jeden hlas. Co se však týče
rozhodnutí přijímaných konsolidujícím orgánem dohledu,
mohla by být rozhodnutí navržená odbornou skupinou
zamítnuta blokační menšinou hlasů uvedenou v čl. 16
odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a v článku 3 Protokolu
(č. 36) o přechodných ustanoveních.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
141
(54) Plnění úlohy orgánu pro pojišťovnictví a jemu
přidělených úkolů by měla zajistit správní rada složená z
předsedy orgánu a zástupců vnitrostátních orgánů
dohledu a Komise. Správní rada by měla mít nezbytné
pravomoci, aby mohla mimo jiné navrhovat roční a
víceletý pracovní program, vykonávat určité rozpočtové
pravomoci, přijímat plán personální politiky orgánu pro
pojišťovnictví, přijímat zvláštní ustanovení týkající se
práva na přístup k dokumentům a navrhovat výroční
zprávu.
(55) Orgán pro pojišťovnictví by měl zastupovat
předseda, který bude zaměstnán na plný pracovní úvazek
a bude jmenován radou orgánů dohledu na základě zásluh,
dovedností, znalostí finančních institucí a trhů a
zkušeností významných pro finanční dohled a regulaci, v
návaznosti na otevřené výběrové řízení pořádané a
vedené radou orgánů dohledu, jíž je nápomocna Komise.
Za účelem jmenování prvního předsedy orgánu pro
pojišťovnictví by Komise kromě jiného měla na základě
zásluh, dovedností, znalostí finančních institucí a trhů a
zkušeností významných pro dohled nad finančním trhem
a jeho regulaci sestavit užší seznam uchazečů. V
souvislosti se jmenováním následných předsedů by měla
být možnost sestavení užšího seznamu Komisí
předmětem přezkumu ve zprávě, která má být
vypracována podle tohoto nařízení. Do doby než se
vybraná osoba ujme svých povinností a do jednoho
měsíce po jejím výběru radou orgánů dohledu může
Evropský parlament po vyslechnutí vybrané osoby radou
orgánů dohledu vznést proti jmenování vybrané osoby
námitky.
(56) Řízení orgánu pro pojišťovnictví by mělo být
svěřeno výkonnému řediteli, který by měl mít právo
účastnit se zasedání rady orgánů dohledu a správní rady
bez hlasovacího práva
(57) Aby byl zajištěn soulad mezi činnostmi evropských
orgánů dohledu v jednotlivých odvětvích, měly by tyto
orgány pracovat v úzké součinnosti prostřednictvím
společného výboru a v případě nutnosti přijímat společná
stanoviska. Společný výbor by měl koordinovat funkce
evropských orgánů dohledu ve vztahu k finančním
konglomerátům a dalším meziodvětvovým záležitostem.
V případě potřeby by měly být akty spadající také do
oblasti působnosti Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro bankovnictví) nebo Evropského
orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a
trhy) přijímány dotčenými evropskými orgány dohledu
souběžně. Společnému výboru by měli předsedat po dobu
12 měsíců střídavě předsedové evropských orgánů
dohledu. Předseda společného výboru by měl být
místopředsedou ESRB. Evropské orgány dohledu by
měly poskytnout společnému výboru vybrané
zaměstnance, aby se umožnila neformální výměna
informací a rozvoj společné kultury dohledu ve všech
evropských orgánech dohledu.
(58) Je nutné zajistit, aby strany, kterých se dotýkají
rozhodnutí přijatá orgánem pro pojišťovnictví, mohly
uplatnit odpovídající opravné prostředky. Má-li orgán pro
pojišťovnictví rozhodovací pravomoci, měly by mít pro
zajištění efektivní ochrany práv jednotlivých stran a z
důvodu procesní ekonomie příslušné strany právo odvolat
se k odvolacímu senátu. Z důvodu účinnosti a jednotnosti
by měl být odvolací senát společným orgánem všech
evropských orgánů dohledu, nezávislým na jejich
organizační a regulační struktuře. Proti rozhodnutí
odvolacího senátu by mělo být možné podat žalobu u
Soudního dvora Evropské unie.
(59) Aby byla zajištěna úplná autonomie a nezávislost
orgánu pro pojišťovnictví, měl by mít tento orgán
autonomní rozpočet, jehož příjmy budou pocházet
především z povinných příspěvků vnitrostátních orgánů
dohledu a ze souhrnného rozpočtu Evropské unie.
Financování orgánu pro pojišťovnictví z prostředků Unie
je předmětem dohody s rozpočtovým orgánem podle
bodu 47 interinstitucionální dohody Evropského
parlamentu, Rady a Komise ze dne 17. května 2006 o
rozpočtové kázni a řádném finančním řízení [40]. Měla
by platit rozpočtová pravidla Unie. Kontrolu účtů by měl
provádět Účetní dvůr. Celkový rozpočet je předmětem
postupu udělování absolutoria.
(60) Na orgán pro pojišťovnictví by se mělo vztahovat
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování
prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům
(OLAF) [41]. Orgán pro pojišťovnictví by měl také
přistoupit k Interinstitucionální dohodě ze dne 25. května
1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské
unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním
vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj
proti podvodům (OLAF) [42].
(61) Aby byly zajištěny otevřené a transparentní
podmínky zaměstnávání a rovné zacházení se
zaměstnanci měly by sena zaměstnance orgánu pro
pojišťovnictví vztahovat služební řád úředníků a pracovní
řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství [43].
(62) Je zásadně důležité chránit obchodní tajemství a
ostatní důvěrné informace. Důvěrnost informací
poskytnutých orgánu pro pojišťovnictví a sdílených v
rámci sítě by měla podléhat přísným a účinným
pravidlům zachování důvěrnosti.
(63) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES
ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném
pohybu těchto údajů [44] a nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince
2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se
zpracováním osobních údajů orgány a institucemi
Společenství a o volném pohybu těchto údajů [45], se
plně použijí na zpracování osobních údajů pro účely
tohoto nařízení.
(64) Pro zajištění průhledné činnosti orgánu pro
pojišťovnictví by se mělo na tento orgán vztahovat
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k
dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise
[46].
(65) Třetím zemím by měla být umožněna účast na
činnosti orgánu pro pojišťovnictví v souladu s
příslušnými dohodami, které Unie uzavře.
(66) Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zlepšení fungování
vnitřního trhu díky zajištění vysoké, efektivní a jednotné
úrovně obezřetnostní regulace a dohledu, ochrany
142
pojistníků, účastníků penzijních systémů a dalších
oprávněných osob, ochrany integrity, účinnosti a řádného
fungování finančních trhů, udržování stability finančního
systému a posilování mezinárodní koordinace dohledu,
nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských
států a proto jich může být z důvodu rozsahu tohoto
nařízení lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie
přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity
stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V
souladu se zásadou proporcionality stanovenou v
uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho,
co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.
(67) Orgán pro pojišťovnictví by měl převzít všechny
stávající úkoly a pravomoci Evropského výboru orgánů
dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým
penzijním pojištěním. Ke dni zřízení orgánu pro
pojišťovnictví by tedy mělo být zrušeno rozhodnutí
Komise 2009/79/ES a příslušným způsobem pozměněno
rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č.
716/2009/ES ze dne 16. září 2009, kterým se zavádí
program Společenství na podporu zvláštních činností v
oblasti finančních služeb, účetního výkaznictví a auditů
[47]. S ohledem na existující struktury a činnosti
Evropského výboru orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a
zaměstnaneckým penzijním pojištěním je důležité zajistit
velmi úzkou spolupráci mezi tímto výborem a Komisí při
zavádění vhodných přechodných opatření a rovněž
zajistit, aby bylo co nejvíce omezeno období, během
něhož by Komise byla odpovědná za administrativní
zřízení a počáteční administrativní fungování orgánu pro
pojišťovnictví.
(68) Je vhodné stanovit dobu, od kdy bude toto nařízení
uplatňováno, aby se zajistila odpovídající připravenost
orgánu pro pojišťovnictví na zahájení činnosti a
bezproblémový přechod z Evropského výboru orgánů
dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým
penzijním pojištěním na orgán pro pojišťovnictví. Orgán
pro pojišťovnictví by měl být odpovídajícím způsobem
financován. Alespoň zpočátku by měl být financován ze
40 % z prostředků Unie a ze 60 % z příspěvků členských
států, poskytnutých v souladu s postupem vážení hlasů
uvedeným v čl. 3 odst. 3 Protokolu (č. 36) o přechodných
ustanoveních.
(69) Aby mohl být orgán pro pojišťovnictví zřízen k 1.
lednu 2011, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost
prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské
unie.
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
ZŘÍZENÍ A PRÁVNÍ POSTAVENÍ
Článek 1
Zřízení a působnost
1. Tímto nařízením se zřizuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění) (dále jen "orgán pro pojišťovnictví").
2. Orgán pro pojišťovnictví jedná v rámci pravomocí,
které mu byly svěřeny tímto nařízením a v rozsahu
působnosti směrnice 2009/138/ES s výjimkou Hlavy IV
této směrnice, směrnice 2002/92/ES, směrnice
2003/41/ES, směrnice 2002/87/ES, směrnic 64/225/ES,
73/239/EHS, 73/240/EHS, 76/580/EHS, 78/473/EHS,
84/641/EHS, 87/344/EHS, 88/357/EHS, 92/49/EHS,
98/78/ES, 2001/17/ES, 2002/83/ES a 2005/68/ES a
příslušných částí směrnice 2005/60/ES a směrnice
2002/65/ES, pokud se tyto akty použijí na pojišťovny,
zajišťovny, instituce zaměstnaneckého penzijního
pojištění a pro zprostředkovatele pojištění, včetně všech
směrnic, nařízení a rozhodnutí vycházejících z uvedených
aktů a v rozsahu působnosti dalších právně závazných
aktů Unie, které stanoví úkoly orgánu pro pojišťovnictví.
3. Orgán pro pojišťovnictví jedná rovněž v oblasti
činností pojišťoven, zajišťoven, finančních konglomerátů,
institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a
zprostředkovatelů pojištění ve vztahu k otázkám, které
nejsou přímo upraveny akty uvedenými v odstavci 2,
včetně otázek správy společností, auditů a finančního
výkaznictví, a to za předpokladu, že takové činnosti ze
strany orgánu pro pojišťovnictví jsou nutné pro zajištění
účinného a důsledného uplatňování uvedených aktů.
4. Pokud jde o instituce poskytující zaměstnanecké
penzijní pojištění, činností orgánu pro pojišťovnictví není
dotčeno vnitrostátní právo sociálního zabezpečení a
pracovní právo.
5. Ustanoveními tohoto nařízení nejsou dotčeny
pravomoci Komise zajistit dodržování práva Unie,
zejména podle článku 258 Smlouvy o fungování EU.
6. Cílem orgánu pro pojišťovnictví je chránit veřejné
zájmy přispíváním ke krátkodobé, střednědobé a
dlouhodobé stabilitě a účinnosti finančního systému v
zájmu hospodářství Unie, jejích občanů a podniků. Orgán
pro pojišťovnictví přispívá k:
a) lepšímu fungování vnitřního trhu, včetně především
důkladné, účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu,
b) zajištění integrity, průhlednosti, účinnosti a řádného
fungování finančních trhů,
c) posílení koordinace dohledu na mezinárodní úrovni,
d) předcházení regulatorní arbitráži a k prosazování
rovných podmínek hospodářské soutěže,
e) zajištění toho, aby riskování spojené s pojištěním,
zajištěním a činnostmi v oblasti zaměstnaneckého
penzijního pojištění bylo vhodně upraveno a podléhalo
řádnému dohledu a
f) posílení ochrany spotřebitelů.
Za tímto účelem přispívá orgán pro pojišťovnictví k
zajištění jednotného, účinného a efektivního uplatňování
aktů uvedených v odstavci 2 tím, že podporuje sbližování
dohledu a předkládá stanoviska Evropskému parlamentu,
Radě a Komisi a provádí ekonomické analýzy trhů a
napomáhá tak dosahovat svých cílů.
Při plnění úkolů, jež jsou mu svěřeny tímto nařízením,
věnuje orgán pro pojišťovnictví zvláštní pozornost všem
případným systémovým rizikům představovaným
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
143
finančními institucemi, jejichž selhání může ohrozit
fungování finančního sytému nebo reálné ekonomiky.
Při plnění svých úkolů jedná orgán pro pojišťovnictví
nezávisle a objektivně a ve výlučném zájmu Unie.
Článek 2
Evropský systém dohledu nad finančním trhem
1. Orgán pro pojišťovnictví je součástí Evropského
systému dohledu nad finančním trhem (dále jen "ESFS").
Hlavním cílem ESFS je zajistit, aby pravidla vztahující se
na finanční odvětví byla náležitě uplatňována v zájmu
zachování finanční stability a k zajištění důvěry ve
finanční systém jako celek a dostatečné ochrany
spotřebitelů finančních služeb.
2. ESFS tvoří:
a) Evropská rada pro systémová rizika (dále jen "ESRB"),
a to pro účely plnění úkolů stanovených nařízením (EU) č.
1092/2010 a tímto nařízením;
b) orgán pro pojišťovnictví;
c) Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) zřízený nařízením Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 1093/2010 [48];
d) Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) zřízený nařízením Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 1095/2010 [49];
e) Společný výbor evropských orgánů dohledu (dále jen
"společný výbor"), a to pro účely plnění úkolů
stanovených v článcích 54 až 57 tohoto nařízení, nařízení
(EU) č. 1093/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010;
f) příslušné orgány nebo orgány dohledu v členských
státech vymezené v aktech Unie uvedených v čl. 1 odst. 2
tohoto nařízení, nařízení (EU) č. 1093/2010 a nařízení
(EU) č. 1095/2010;
3. Prostřednictvím společného výboru spolupracuje orgán
pro pojišťovnictví pravidelně a úzce s ESRB, jakož i s
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
bankovnictví) a s Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy), zajišťuje
meziodvětvově jednotnou činnosti a zaujímá společné
postoje v oblasti dohledu nad finančními konglomeráty a
v dalších meziodvětvových otázkách.
4. Podle zásady loajální spolupráce v souladu s čl. 4 odst.
3 Smlouvy o Evropské unii spolupracují subjekty, které
jsou součástí ESFS, na základě důvěry a plného
vzájemného respektu, zejména při zajišťování toků
náležitých a spolehlivých informací mezi nimi.
5. Orgány dohledu, které jsou součástí ESFS, jsou
povinny provádět dohled nad finančními institucemi
působícími v Unii v souladu s akty uvedenými v čl. 1
odst. 2.
Článek 3
Odpovědnost orgánů
Orgány uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. a) až d) jsou
odpovědné Evropskému parlamentu a Radě.
Článek 4
Definice
Pro účely tohoto nařízení se:
1) "finančními institucemi" rozumí podniky, subjekty a
fyzické a právnické osoby, na které se vztahuje některý
legislativní akt uvedený v čl. 1 odst. 2. Pokud však jde o
směrnici 2005/60/ES, "finančními institucemi" se rozumí
pouze pojišťovny a zprostředkovatelé pojištění ve smyslu
uvedené směrnice;
2) "příslušnými orgány" rozumí:
i) orgány dohledu ve smyslu směrnice 2009/138/ES a
příslušné orgány ve smyslu směrnic 2003/41/ES a
2002/92/ES;
ii) pokud jde o směrnice 2002/65/ES a 2005/60/ES,
orgány příslušné pro zajištění souladu s požadavky těchto
směrnic ze strany finančních institucí vymezených v bodě
1.
Článek 5
Právní postavení
1. Orgán pro pojišťovnictví je subjektem Unie a má
právní subjektivitu.
2. V každém členském státě požívá orgán pro
pojišťovnictví nejširšího rozsahu právní subjektivity
stanovené vnitrostátním právem pro právnické osoby.
Může zejména nabývat nebo zcizovat movitý a nemovitý
majetek a účastnit se soudních řízení.
3. Orgán pro pojišťovnictví zastupuje předseda.
Článek 6
Složení
Orgán pro pojišťovnictví tvoří:
1) rada orgánů dohledu, která plní úkoly stanovené
článkem 43;
2) správní rada, která plní úkoly stanovené článkem 47;
3) předseda, který plní úkoly stanovené článkem 48;
4) výkonný ředitel, který plní úkoly stanovené článkem
53;
5) odvolací senát, který plní úkoly stanovené článkem 60.
Článek 7
Sídlo
Orgán pro pojišťovnictví má sídlo ve Frankfurtu nad
Mohanem.
144
KAPITOLA II
ÚKOLY A PRAVOMOCI ORGÁNU PRO
POJIŠŤOVNICTVÍ
Článek 8
Úkoly a pravomoci orgánu pro pojišťovnictví
1. Orgán pro pojišťovnictví má tyto úkoly:
a) přispívat k vytváření vysoce kvalitních společných
norem a postupů regulace a dohledu, zejména
předkládáním stanovisek orgánům Unie a
vypracováváním obecných pokynů, doporučení a návrhů
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem, které vycházejí z legislativních aktů
uvedených v čl. 1 odst. 2;
b) přispívat k jednotnému uplatňování právně závazných
aktů Unie, zejména tak, že přispívá ke společné kultuře
dohledu, zajišťuje jednotné, účinné a efektivní
uplatňování aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, zabraňuje
regulatorní arbitráži, zprostředkovává a urovnává spory
mezi příslušnými orgány, zajišťuje účinný a jednotný
dohled nad finančními institucemi a zajišťuje jednotné
působení kolegií orgánů dohledu a přijímá opatření mimo
jiné v mimořádných situacích;
c) podněcovat a podporovat delegování úkolů a
povinností mezi příslušnými orgány;
d) úzce spolupracovat s ESRB, zejména tak, že bude
ESRB poskytovat informace nezbytné pro plnění jejích
úkolů a bude zajišťovat řádný následný postup v
návaznosti na varování a doporučení ESRB;
e) organizovat a provádět srovnávací hodnocení činnosti
příslušných orgánů, včetně vydávání obecných pokynů a
doporučení a zjišťování osvědčených postupů, v zájmu
větší jednoty výsledků dohledu;
f) sledovat a posuzovat tržní vývoj v oblasti své
působnosti;
g) provádět ekonomickou analýzu trhů, aby měl
informace nezbytné pro plnění svých funkcí;
h) posilovat ochranu pojistníků, účastníků penzijních
systémů a oprávněných osob;
i) přispívat k jednotnému a soudržnému fungování
kolegií orgánů dohledu, ke sledování, posuzování a
měření systémového rizika, k vypracování a koordinaci
ozdravných plánů a plánů řešení úpadků, k zajišťování
vysoké úrovně ochrany pojistníků a oprávněných osob v
celé Unii v souladu s články 21 až 26;
j) plnit další konkrétní úkoly stanovené v tomto nařízení a
v jiných legislativních aktech;
k) zveřejňovat a pravidelně aktualizovat informace
související s touto oblastí činnosti, zejména v rámci své
působnosti, na svých internetových stránkách o
registrovaných finančních institucích s cílem zajistit pro
veřejnost snadnou dostupnost informací.
l) přebírat podle potřeby veškeré stávající úkoly od
Evropského výboru orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a
zaměstnaneckým penzijním pojištěním (dále jen
"CEIOPS");
2. Pro dosažení úkolů stanovených v odstavci 1 má orgán
pro pojišťovnictví pravomoci stanovené tímto nařízením,
zejména pravomoc:
a) vypracovávat návrhy regulačních technických norem v
konkrétních případech stanovených v článku 10;
b) vypracovávat návrhy prováděcích technických norem
v konkrétních případech stanovených v článku 15;
c) vydávat obecné pokyny a doporučení, jak je stanoveno
v článku 16;
d) vydávat doporučení v konkrétních případech
uvedených v čl. 17 odst. 3;
e) přijímat individuální rozhodnutí určená příslušným
orgánům v konkrétních případech uvedených v čl. 18
odst. 3 a 19 odst. 3;
f) v případech týkajících se přímo použitelného práva
Unie přijímat individuální rozhodnutí určená finančním
institucím, a to v konkrétních případech uvedených v čl.
17 odst. 6, v čl. 18 odst. 4 a v čl. 19 odst. 4;
g) vydávat stanoviska pro Evropský parlament, Radu
nebo Komisi podle článku 34.
h) shromažďovat nezbytné informace týkající se
finančních institucí podle článku 35;
i) vypracovávat jednotné metodiky pro posuzování
účinku charakteristik produktů a distribučních procesů na
finanční pozici institucí a na ochranu spotřebitelů.
j) zajistit centrálně přístupnou databázi registrovaných
finančních institucí v oblasti své působnosti, je-li to
stanoveno v aktech uvedených v čl. 1 odst. 2;
Článek 9
Úkoly spojené s ochranou spotřebitelů a finančními
činnostmi
1. Orgán pro pojišťovnictví převezme vedoucí úlohu při
prosazování průhlednosti, zjednodušování a spravedlnosti
podmínek na trhu se spotřebitelskými finančními
produkty či službami v rámci vnitřního trhu, a to i
prostřednictvím:
a) shromažďování a analýzy informací o spotřebitelských
trendech a podávání zpráv o nich;
b) posuzování a koordinace iniciativ v oblasti finanční
gramotnosti a vzdělávání prováděných příslušnými
orgány;
c) vypracování norem pro odbornou přípravu v tomto
odvětví; a
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
145
d) účasti na vypracovávání společných pravidel pro
zveřejňování údajů.
2. Orgán pro pojišťovnictví sleduje nové i stávající
finanční činnosti a může přijmout obecné pokyny a
doporučení s cílem posílit bezpečnost a odolnost trhů a
sbližování regulačních postupů.
3. Orgán pro pojišťovnictví rovněž může vydat varování
v případě, že určitá finanční činnost vážně ohrožuje cíle
stanovené v čl. 1 odst. 6.
4. Orgán pro pojišťovnictví zřídí jako svou nedílnou
součást výbor pro finanční inovace, který bude sdružovat
všechny příslušné vnitrostátní orgány dohledu s cílem
dosáhnout koordinovaného přístupu při stanovování
pravidel pro nové nebo inovativní finanční činnosti a
vykonávání dohledu nad nimi a poskytovat orgánu pro
pojišťovnictví odborné rady určené k předložení
Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.
5. V případech a za podmínek stanovených v
legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, nebo
bude-li to nutné, v případě mimořádné situace za
podmínek stanovených v článku 18, může orgán pro
pojišťovnictví dočasně zakázat nebo omezit určité
finanční činnosti, které ohrožují řádné fungování a
integritu finančních trhů či stabilitu celého finančního
systému Unie nebo jeho části.
Rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci přezkoumává
orgán pro pojišťovnictví v přiměřených intervalech,
nejméně však každé tři měsíce. Není-li rozhodnutí v
uvedené tříměsíční lhůtě obnoveno, pozbývá automaticky
platnosti.
Členský stát může orgán pro pojišťovnictví požádat, aby
své rozhodnutí znovu zvážil. V tomto případě orgán pro
pojišťovnictví rozhodne postupem podle čl. 44 odst. 1
druhého pododstavce, zda své rozhodnutí potvrzuje.
Orgán pro pojišťovnictví může rovněž posoudit nutnost
zakázat či omezit určité typy finančních činností a v
případě, že to skutečně nutné je, informovat Komisi, aby
usnadnil přijetí takového zákazu či omezení.
Článek 10
Regulační technické normy
1. Pokud Evropský parlament a Rada svěří Komisi
pravomoc přijímat regulační technické normy
prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle
článku 290 Smlouvy o fungování EU za účelem zajištění
důsledné harmonizace v oblastech konkrétně stanovených
legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2, může orgán
pro pojišťovnictví vypracovat návrhy regulačních
technických norem. Návrhy norem předkládá orgán pro
pojišťovnictví Komisi ke schválení.
Regulační technické normy jsou technické povahy a
nepředstavují strategická či politická rozhodnutí a jejich
obsah je vymezen legislativními akty, z nichž vycházejí.
Před předložením návrhu Komisi povede orgán pro
pojišťovnictví otevřené veřejné konzultace o návrzích
regulačních technických norem a provede analýzu
potenciálních souvisejících nákladů a přínosů, ledaže by
takové konzultace a analýzy nebyly přiměřené v poměru
k rozsahu a dopadu dotyčných regulačních technických
norem nebo v poměru ke zvláštní naléhavosti příslušné
záležitosti. Orgán pro pojišťovnictví si rovněž vyžádá
stanovisko příslušné skupiny subjektů uvedené v článku
37.
V případě, že orgán pro pojišťovnictví předloží návrh
regulační technické normy, Komise jej okamžitě předá
Evropskému parlamentu a Radě.
Do tří měsíců od obdržení návrhu regulační technické
normy rozhodne Komise o tom, zda jej schválí. Komise
může navržené regulační technické normy schválit pouze
částečně nebo v pozměněném znění, jestliže to vyžadují
zájmy Unie.
Pokud Komise nehodlá schválit navržené regulační
technické normy nebo je hodlá schválit zčásti nebo se
změnami, zašle návrh regulační technické normy zpět
orgánu pro pojišťovnictví s uvedením důvodů, proč
nebyly schváleny, nebo případně s uvedením důvodů pro
své změny. Orgán pro pojišťovnictví může pozměnit
návrh regulační technické normy na základě změn
navržených Komisí ve lhůtě šesti týdnů a opětovně jej
Komisi předložit ve formě formálního stanoviska. Kopii
svého formálního stanoviska zašle orgán pro
pojišťovnictví Evropskému parlamentu a Radě.
Pokud orgán pro pojišťovnictví v uvedené šestitýdenní
lhůtě pozměněný návrh regulační technické normy
nepředloží nebo předloží návrh regulační technické
normy, který nebyl pozměněn způsobem odpovídajícím
změnám navrženým Komisí, může Komise tuto regulační
technickou normu přijmout se změnami, které považuje
za relevantní, nebo může tuto normu odmítnout.
Komise nesmí měnit obsah navržené regulační technické
normy vypracované orgánem pro pojišťovnictví bez
předchozí koordinace s tímto orgánem, jak je stanoveno v
tomto článku.
2. Pokud orgán pro pojišťovnictví návrh regulační
technické normy nepředloží ve lhůtě stanovené v
legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, může
Komise požádat o předložení tohoto návrhu v nové lhůtě.
3. Pouze pokud orgán pro pojišťovnictví svůj návrh
regulační technické normy Komisi nepředloží ve lhůtě
podle odstavce 2, může Komise regulační technickou
normu přijmout prostřednictvím aktu v přenesené
pravomoci bez návrhu orgánu pro pojišťovnictví.
Komise povede otevřené veřejné konzultace o návrzích
regulačních technických norem a provede analýzu
potenciálních souvisejících nákladů a přínosů, ledaže by
takové konzultace a analýzy nebyly přiměřené v poměru
k rozsahu a dopadu navržených regulačních technických
norem nebo v poměru ke zvláštní naléhavosti příslušné
záležitosti. Komise si rovněž vyžádá stanovisko nebo
radu příslušné skupiny subjektů uvedené v článku 37.
Návrh regulační technické normy Komise neprodleně
předá Evropskému parlamentu a Radě.
146
Komise zašle svůj návrh regulační technické normy
rovněž orgánu pro pojišťovnictví. Orgán pro
pojišťovnictví může ve lhůtě šesti týdnů návrh regulační
technické normy pozměnit a předložit jej Komisi v
podobě formálního stanoviska. Kopii svého formálního
stanoviska zašle orgán pro pojišťovnictví Evropskému
parlamentu a Radě.
Pokud orgán pro pojišťovnictví pozměněný návrh
regulační technické normy nepředloží v šestitýdenní lhůtě
uvedené ve čtvrtém pododstavci, může Komise regulační
technickou normu přijmout.
Pokud orgán pro pojišťovnictví pozměněný návrh
regulační technické normy do šesti týdnů předloží, může
Komise návrh regulační technické normy pozměnit na
základě změn navržených orgánem pro pojišťovnictví
nebo regulační technickou normu přijmout se změnami,
které považuje za relevantní. Komise nesmí měnit obsah
navržené regulační technické normy vypracované
orgánem pro pojišťovnictví bez předchozí koordinace s
tímto orgánem, jak je stanoveno v tomto článku
4. Regulační technické normy se přijímají ve formě
nařízení nebo rozhodnutí. Vyhlašují se v Úředním
věstníku Evropské unie a vstupují v platnost dnem v nich
stanoveným.
Článek 11
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené
v článku 10 je svěřena Komisi na dobu čtyř let od 16.
prosince 2010. Komise vypracuje zprávu o výkonu
přenesené pravomoci nejpozději šest měsíců před
koncem tohoto čtyřletého období. Přenesení pravomoci
se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud
je Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s
článkem 14.
2. Přijetí regulační technické normy Komise neprodleně
oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
3. Pravomoc přijímat regulační technické normy je
Komisi svěřena za podmínek stanovených v článcích 12
až 14.
Článek 12
Zrušení přenesení pravomoci
1. Přenesení pravomoci uvedené v článku 10 může
Evropský parlament nebo Rada kdykoliv zrušit.
2. Orgán, který zahájí vnitřní postup s cílem rozhodnout,
zda zrušit přenesení pravomoci, uvědomí v přiměřené
lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a
Komisi a uvede pravomoci, jejichž přenesení by mohlo
být zrušeno.
3. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení
pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá
účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který je v něm
upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v
přenesené pravomoci. Rozhodnutí bude zveřejněno v
Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 13
Námitky proti regulačním technickým normám
1. Evropský parlament nebo Rada mohou proti regulační
technické normě přijaté Komisí vyslovit námitky ve lhůtě
tří měsíců ode dne oznámení. Z podnětu Evropského
parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.
Pokud Komise přijímá regulační technickou normu, která
je shodná s návrhem regulační technické normy
předloženým orgánem pro pojišťovnictví, lhůta, v níž
mohou Evropský parlament a Rada vyslovit námitky, činí
jeden měsíc ode dne oznámení. Z podnětu Evropského
parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o jeden
měsíc.
2. Pokud Evropský parlament ani Rada ve lhůtě uvedené
v odstavci 1 námitky proti regulační technické normě
nevysloví, zveřejní se v Úředním věstníku Evropské unie
a vstupují v platnost dnem v nich stanoveným. Pokud
Evropský parlament i Rada informují Komisi o svém
úmyslu námitky proti regulační technické normě
nevyslovit, může být regulační technická norma
zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit
v platnost před uplynutím této lhůty.
3. Regulační technická norma nevstoupí v platnost,
pokud proti ní Evropský parlament nebo Rada vysloví
námitky ve lhůtě uvedené v odstavci 1. Orgán, který
vyslovuje námitky proti regulační technické normě, je v
souladu s článkem 296 Smlouvy o fungování EU
odůvodní.
Článek 14
Neschválení nebo změna návrhu regulačních technických
norem
1. V případě, že Komise neschválí návrh regulační
technické normy nebo jej pozmění v souladu s článkem
10, informuje o této skutečnosti orgán pro pojišťovnictví,
Evropský parlament a Radu a uvede důvody.
2. Ve vhodných případech může Evropský parlament
nebo Rada pozvat příslušného komisaře spolu s
předsedou orgánu pro pojišťovnictví do jednoho měsíce
od oznámení uvedeného v odstavci 1 na zasedání
příslušného výboru Evropského parlamentu nebo na
zasedání Rady k tomuto účelu svolané, aby přednesli a
vysvětlili své rozdílné postoje.
Článek 15
Prováděcí technické normy
1. Orgán pro pojišťovnictví může prostřednictvím
prováděcích aktů podle článku 291 Smlouvy o fungování
EU vypracovat prováděcí technické normy v oblastech,
které jsou konkrétně stanoveny v legislativních aktech
uvedených v čl. 1 odst. 2. Prováděcí technické normy
jsou technické povahy, nepředstavují strategická či
politická rozhodnutí a jejich obsah vymezuje podmínky
uplatňování uvedených aktů. Návrhy prováděcích
technických norem orgán pro pojišťovnictví Komisi ke
schválení.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
147
Před předložením návrhu prováděcích technických norem
Komisi povede orgán pro pojišťovnictví otevřené veřejné
konzultace a provede analýzu potenciálních souvisejících
nákladů a přínosů, ledaže by takové konzultace a analýzy
nebyly přiměřené v poměru k rozsahu a dopadu těchto
navržených prováděcích technických norem nebo v
poměru ke zvláštní naléhavosti příslušné záležitosti.
Orgán pro pojišťovnictví si rovněž vyžádá stanovisko
příslušné skupiny subjektů uvedené v článku 37.
V případě, že orgán pro pojišťovnictví předloží návrh
prováděcí technické normy, Komise jej okamžitě předá
Evropskému parlamentu a Radě.
Do tří měsíců od obdržení návrhu prováděcí technické
normy rozhodne Komise o tom, zda tento návrh schválí.
Komise může tuto lhůtu prodloužit o jeden měsíc.
Komise může navržené prováděcí technické normy
schválit pouze částečně nebo v pozměněném znění,
jestliže to vyžadují zájmy Unie.
Pokud Komise nehodlá schválit navržené prováděcí
technické normy nebo je hodlá schválit zčásti nebo se
změnami, zašle návrh norem zpět orgánu pro
pojišťovnictví s uvedením důvodů pro neschválení, nebo
případně s odůvodněním navrhovaných změn. Orgán pro
pojišťovnictví může ve lhůtě šest týdnů návrh prováděcí
technické normy pozměnit na základě změn navržených
Komisí a opětovně jej Komisi předložit v podobě
formálního stanoviska. Kopii svého formálního
stanoviska zašle orgán pro pojišťovnictví Evropskému
parlamentu a Radě.
Pokud orgán pro pojišťovnictví v šestitýdenní lhůtě
uvedené v pátém pododstavci pozměněný návrh
prováděcí technické normy nepředloží nebo předloží
návrh prováděcí technické normy, který nebyl pozměněn
způsobem odpovídajícím změnám navrženým Komisí,
může Komise danou prováděcí technickou normu
přijmout se změnami, které považuje za relevantní, nebo
může tuto normu odmítnout.
Komise nesmí měnit obsah navržené prováděcí technické
normy vypracované orgánem pro pojišťovnictví bez
předchozí koordinace s tímto orgánem, jak je stanoveno v
tomto článku
2. Pokud orgán pro pojišťovnictví návrh prováděcí
technické normy nepředloží ve lhůtě stanovené v
legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, může
Komise požádat o předložení tohoto návrhu v nové lhůtě.
3. Pouze v případech, kdy orgán pro pojišťovnictví svůj
návrh prováděcí technické normy Komisi nepředloží ve
lhůtách podle odstavce 2, může Komise prováděcí
technickou normu přijmout prostřednictvím prováděcího
aktu bez návrhu orgánu pro pojišťovnictví.
Komise povede otevřené veřejné konzultace o návrzích
prováděcích technických norem a provede analýzu
potenciálních souvisejících nákladů a přínosů, ledaže by
takové konzultace a analýzy nebyly přiměřené v poměru
k rozsahu a dopadu dotyčných navrhovaných
prováděcích technických norem nebo v poměru ke
zvláštní naléhavosti příslušné záležitosti. Komise si
rovněž vyžádá stanovisko příslušné skupiny subjektů
uvedené v článku 37.
Návrh prováděcí technické normy Komise neprodleně
předá Evropskému parlamentu a Radě.
Návrh prováděcí technické normy zašle Komise též
orgánu pro pojišťovnictví. Orgán pro pojišťovnictví může
ve lhůtě šesti týdnů návrh prováděcí technické normy
pozměnit a předložit jej Komisi v podobě formálního
stanoviska. Kopii svého formálního stanoviska zašle
orgán pro pojišťovnictví Evropskému parlamentu a Radě.
Pokud orgán pro pojišťovnictví pozměněný návrh
prováděcí technické normy v šestitýdenní lhůtě uvedené
ve čtvrtém pododstavci nepředloží, může Komise
prováděcí technickou normu přijmout.
Pokud orgán pro pojišťovnictví pozměněný návrh
prováděcí technické normy ve lhůtě šesti týdnů předloží,
může Komise návrh prováděcí technické normy pozměnit
na základě změn navržených orgánem pro pojišťovnictví
nebo prováděcí technickou normu přijmout se změnami,
které považuje za relevantní.
Komise nesmí měnit obsah navržených prováděcích
technických norem vypracovaných orgánem pro
pojišťovnictví bez předchozí koordinace s tímto orgánem,
jak je stanoveno v tomto článku.
4. Prováděcí technické normy se přijímají ve formě
nařízení nebo rozhodnutí. Vyhlašují se v Úředním
věstníku Evropské unie a vstupují v platnost dnem v nich
stanoveným.
Článek 16
Obecné pokyny a doporučení
1. S cílem zavést jednotné, účinné a efektivní postupy
dohledu v rámci ESFS a zajistit společné, důsledné a
jednotné uplatňování práva Unie vydává orgán pro
pojišťovnictví obecné pokyny a doporučení určená
příslušným orgánům či finančním institucím.
2. Orgán pro pojišťovnictví povede v případech, v nichž
je to vhodné, otevřené veřejné konzultace o obecných
pokynech a doporučeních a provede analýzu
souvisejících potenciálních nákladů a přínosů. Takovéto
konzultace a analýzy musí být přiměřené, v poměru k
rozsahu, povaze a dopadům těchto obecných pokynů či
doporučení. Je-li to vhodné, vyžádá si orgán pro
pojišťovnictví rovněž stanovisko nebo radu příslušné
skupiny subjektů uvedené v článku 37.
3. Příslušné orgány a finanční instituce vynaloží veškeré
úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními
řídily.
Do dvou měsíců od vydání obecných pokynů nebo
doporučení každý příslušný orgán potvrdí, zda se těmito
obecnými pokyny nebo doporučením řídí nebo hodlá řídit.
V případě, že se příslušný orgán obecnými pokyny nebo
doporučeními neřídí nebo nehodlá řídit, informuje o tom
orgán pro pojišťovnictví a uvede své důvody.
148
Orgán pro pojišťovnictví zveřejní, že se příslušný orgán
obecnými pokyny nebo doporučením neřídí nebo nehodlá
řídit. Orgán pro pojišťovnictví může rovněž v
jednotlivých případech rozhodnout o tom, že zveřejní
důvody příslušného orgánu, proč se určitými obecnými
pokyny nebo doporučením neřídí. Dotčený příslušný
orgán je o zveřejnění předem informován.
Pokud je to stanoveno v obecných pokynech či
doporučení, musí finanční instituce jasným a podrobným
způsobem podávat zprávu o tom, zda se těmito obecnými
pokyny nebo doporučením řídí.
4. Ve zprávě uvedené v čl. 43 odst. 5 orgán pro
pojišťovnictví informuje Evropský parlament, Radu a
Komisi o vydaných obecných pokynech a doporučeních a
o tom, jaké příslušné orgány se těmito obecnými pokyny
a doporučeními neřídí, a jakým způsobem hodlá orgán
pro pojišťovnictví zajistit, aby se tyto dotčené příslušné
orgány v budoucnu jeho doporučeními a obecnými
pokyny řídily.
Článek 17
Porušení práva Unie
1. Jestliže příslušný orgán neuplatňuje akty uvedené v čl.
1 odst. 2 či je uplatňuje způsobem, který se jeví jako
porušení práva Unie, včetně regulačních technických
norem a prováděcích technických norem stanovených v
souladu s články 10 až 15, zejména jestliže nezajistí, aby
finanční instituce plnila požadavky stanovené uvedenými
akty, postupuje orgán pro pojišťovnictví v souladu s
pravomocemi stanovenými v odstavcích 2, 3 a 6 tohoto
článku.
2. Na žádost jednoho nebo více příslušných orgánů,
Evropského parlamentu, Rady, Komise, příslušné
skupiny subjektů nebo z vlastní iniciativy a po sdělení
dotčenému příslušnému orgánu může orgán pro
pojišťovnictví provádět šetření údajného porušování nebo
neuplatňování práva Unie.
Aniž jsou dotčeny pravomoci stanovené v článku 35,
poskytne příslušný orgán orgánu pro pojišťovnictví
neprodleně veškeré informace, které orgán pro
pojišťovnictví považuje za nezbytné pro své šetření.
3. Orgán pro pojišťovnictví může do dvou měsíců od
zahájení šetření vydat dotčenému příslušnému orgánu
doporučení, ve kterém stanoví opatření nezbytná pro
zajištění souladu s právem Unie.
Do deseti pracovních dnů od obdržení doporučení
příslušný orgán informuje orgán pro pojišťovnictví o
opatřeních, která přijal nebo které hodlá přijmout pro
zajištění souladu s právem Unie.
4. Jestliže příslušný orgán nezajistí soulad s právem Unie
do jednoho měsíce ode dne, kdy obdrží doporučení
orgánu pro pojišťovnictví, může Komise poté, co byla
informována orgánem pro pojišťovnictví, nebo z vlastní
iniciativy vydat formální stanovisko, kterým bude po
příslušném orgánu požadovat, aby přijal opatření
nezbytná pro dosažení souladu s právem Unie. Formální
stanovisko Komise zohlední doporučení orgánu pro
pojišťovnictví.
Komise vydá toto formální stanovisko do tří měsíců po
přijetí doporučení. Tuto lhůtu může Komise o jeden
měsíc prodloužit.
Orgán pro pojišťovnictví a všechny příslušné orgány
poskytnou Komisi veškeré nezbytné informace.
5. Do deseti pracovních dnů od obdržení formálního
stanoviska podle odstavce 4 příslušný orgán informuje
Komisi a orgán pro pojišťovnictví o opatřeních, která
přijal nebo hodlá přijmout, aby vyhověl uvedenému
formálnímu stanovisku.
6. Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise podle článku
258 Smlouvy o fungování EU, jestliže příslušný orgán
nevyhoví formálnímu stanovisku uvedenému v odstavci 4
ve lhůtě v něm uvedené a je-li nutné včas napravit tento
nesoulad, aby byly zachovány nebo obnoveny neutrální
podmínky pro hospodářskou soutěž na trhu nebo aby se
zajistilo řádné fungování a integrita finančního systému,
může orgán pro pojišťovnictví v případě, že se příslušné
požadavky aktů uvedených v čl. 1 odst. 2 přímo vztahují
na finanční instituce, přijmout individuální rozhodnutí
určené finanční instituci, v němž bude vyžadovat přijetí
nezbytných opatření ke splnění jejích povinností podle
práva Unie, včetně případného ukončení konkrétního
jednání.
Rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví musí být v souladu
s formálním stanoviskem přijatým Komisí podle odstavce
4.
7. Rozhodnutí přijatá podle odstavce 6 mají přednost před
veškerými předchozími rozhodnutími přijatými
příslušnými orgány v téže záležitosti.
Při přijímání opatření souvisejících s otázkami, které jsou
předmětem formálního stanoviska podle odstavce 4 nebo
rozhodnutí podle odstavce 6, musí příslušné orgány
dodržovat toto formální stanovisko nebo rozhodnutí.
8. Ve zprávě podle čl. 43 odst. 5 orgán pro pojišťovnictví
uvede, které příslušné orgány a finanční instituce
nedodržují formální stanoviska nebo rozhodnutí uvedená
v odstavcích 4 a 6 tohoto článku.
Článek 18
Opatření v mimořádných situacích
1. V případě nepříznivého vývoje, který může vážně
ohrozit řádné fungování a integritu finančních trhů nebo
stabilitu celého finančního systému Unie nebo jeho části,
orgán pro pojišťovnictví aktivně podporuje a v případě
nutnosti koordinuje veškerá opatření přijatá dotyčnými
příslušnými vnitrostátními orgány dohledu.
Aby mohl orgán pro pojišťovnictví vykonávat svou
podpůrnou a koordinační roli, musí jej dotyčné příslušné
vnitrostátní orgány dohledu plně informovat o
relevantním vývoji a zvát v roli pozorovatele na veškerá
důležitá jednání.
2. Rada může za konzultace s Komisí a ESRB a případně
s evropskými orgány dohledu přijmout na žádost orgánu
pro pojišťovnictví, Komise nebo ESRB rozhodnutí
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
149
určené orgánu pro pojišťovnictví, kterým pro účely
tohoto nařízení určí, že nastala mimořádná situace. Toto
rozhodnutí Rada přezkoumává v přiměřených intervalech,
nejméně však jednou měsíčně. Není-li rozhodnutí ve
lhůtě jednoho měsíce obnoveno, pozbývá automaticky
platnosti. Rada může kdykoli určit, že mimořádná situace
skončila.
Pokud ESRB nebo orgán pro pojišťovnictví mají za to, že
by mohlo dojít k mimořádné situaci, vydají důvěrné
doporučení určené Radě a předloží posouzení situace.
Rada potom posoudí, zda je nutné svolat zasedání. Při
tomto postupu musí být zaručeno, že se bude náležitě
dbát na zachování důvěrnosti.
Pokud Rada rozhodne o existenci mimořádné situace,
neprodleně o tom informuje Evropský parlament a
Komisi.
3. Jestliže Rada přijala rozhodnutí podle odstavce 2 a za
výjimečných okolností v případě, že jsou nutná
koordinovaná opatření ze strany vnitrostátních orgánů v
zájmu řešení nepříznivého vývoje, který by mohl v Unii
vážně ohrozit řádné fungování a integritu finančních trhů
nebo stabilitu celého finančního systému nebo jeho části,
může orgán pro pojištění přijímat individuální rozhodnutí,
která budou po příslušných orgánech vyžadovat přijetí
nezbytných opatření v souladu právními předpisy
uvedenými v čl. 1 odst. 2, s cílem reagovat na takovýto
vývoj tím, že zajistí, aby finanční instituce a příslušné
orgány plnily požadavky stanovené těmito právními
předpisy.
4. Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise podle článku
258 Smlouvy o fungování EU, nevyhoví-li příslušný
orgán rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví uvedené v
odstavci 3 ve lhůtě stanovené v tomto rozhodnutí, může
orgán pro pojišťovnictví v případě, že se příslušné
požadavky legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2,
včetně regulačních technických norem a prováděcích
technických norem přijatých v souladu s uvedenými akty,
přímo vztahují na finanční instituce, přijmout
individuální rozhodnutí určené finanční instituci, v němž
bude vyžadovat přijetí nezbytných opatření ke splnění
jejích povinností podle uvedených právních předpisů,
včetně případného ukončení konkrétního jednání.
Ustanovení se použije pouze v situacích, kdy příslušný
orgán neuplatní legislativní akty uvedené v čl. 1 odst. 2,
včetně regulačních technických norem a prováděcích
technických norem přijatých v souladu s uvedenými akty,
nebo je uplatní způsobem, který se jeví jako zjevné
porušování těchto aktů, a kdy je naléhavě zapotřebí
náprava v zájmu obnovy řádného fungování a integrity
finančních trhů nebo stability celého finančního systému
Unie nebo jeho části.
5. Rozhodnutí přijatá podle odstavce 4 mají přednost před
veškerými předchozími rozhodnutími přijatými
příslušnými orgány v téže záležitosti.
Jakékoliv opatření příslušných orgánů související s
otázkami, které jsou předmětem rozhodnutí podle
odstavce 3 nebo 4, musí být s těmito rozhodnutími
slučitelné.
Článek 19
Urovnávání sporů mezi příslušnými orgány týkajících se
přeshraničních situací
1. Aniž jsou dotčeny pravomoci stanovené v článku 17,
jestliže příslušný orgán nesouhlasí s postupem nebo
obsahem opatření či nečinností příslušného orgánu jiného
členského státu v případech stanovených v aktech
uvedených v čl. 1 odst. 2, může orgán pro pojišťovnictví
na žádost jednoho nebo více dotyčných příslušných
orgánů pomoci orgánům dosáhnout dohody postupem
stanoveným v odstavcích 2 až 4 tohoto článku.
V případech stanovených v právních předpisech
uvedených v čl. 1 odst. 2, a jestliže lze na základě
objektivních kritérií konstatovat, že mezi příslušnými
orgány různých členských států dochází ke sporu, může
orgán pro pojišťovnictví z vlastní iniciativy pomoci těmto
orgánům dosáhnout dohody postupem stanoveným v
odstavcích 2 až 4.
2. Orgán pro pojišťovnictví stanoví lhůtu pro smírné
urovnání sporu mezi příslušnými orgány, přičemž vezme
v úvahu veškeré související lhůty stanovené v aktech
uvedených v čl. 1 odst. 2 a složitost a naléhavost
záležitosti. V této etapě působí orgán pro pojišťovnictví
jako zprostředkovatel.
3. Jestliže dotčené příslušné orgány nedosáhnou dohody
ve lhůtě pro smírné urovnání sporu uvedené v odstavci 2,
může orgán pro pojišťovnictví postupem stanoveným v čl.
44 odst. 1 třetím a čtvrtém pododstavci přijmout
rozhodnutí požadující, aby dotyčné příslušné orgány za
účelem urovnání dané záležitosti přijaly konkrétní
opatření nebo se zdržely jednání, přičemž toto rozhodnutí
bude mít pro tyto příslušné orgány závazné účinky, tak
aby bylo zajištěno dodržování práva Unie.
4. Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise podle článku
258 Smlouvy o fungování EU, jestliže příslušný orgán
nevyhoví rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví, a tedy
nezajistí, aby finanční instituce plnila požadavky, které se
na ni přímo vztahují prostřednictvím aktů uvedených v čl.
1 odst. 2, může orgán pro pojišťovnictví přijmout
individuální rozhodnutí určené finanční instituci, v němž
bude vyžadovat přijetí nezbytných opatření ke splnění
jejích povinností podle práva Unie, včetně případného
ukončení konkrétního jednání.
5. Rozhodnutí přijatá podle odstavce 4 mají přednost před
veškerými předchozími rozhodnutími přijatými
příslušnými orgány v téže záležitosti. Jakékoliv opatření
příslušných orgánů související se skutečnostmi, které jsou
předmětem rozhodnutí podle odstavce 3 nebo 4, musí být
slučitelné s těmito rozhodnutími.
6. Ve zprávě podle čl. 50 odst. 2 informuje předseda
orgánu pro pojišťovnictví o povaze a druhu sporů mezi
příslušnými orgány, o dosažených dohodách a o
rozhodnutích ohledně urovnání takových sporů.
Článek 20
Urovnávání sporů mezi příslušnými orgány v různých
odvětvích
Společný výbor řeší postupem stanoveným v článcích 19
a 56 spory, které se týkají několika odvětví a které mohou
150
vzniknout mezi příslušnými orgány ve smyslu čl. 4 bodě
2 tohoto nařízení, nařízení (EU) č. 1093/2010 nebo
nařízení (EU) č. 1095/2010.
Článek 21
Kolegia orgánů dohledu
1. Orgán pro pojišťovnictví přispívá k podpoře a
sledování účinného, efektivního a jednotného fungování
kolegií orgánů dohledu podle směrnice 2009/138/ES a
prosazuje jednotné uplatňování práva Unie mezi nimi. V
zájmu sbližování osvědčených postupů v oblasti dohledu
mají zaměstnanci orgánu pro pojišťovnictví možnost
účastnit se činností kolegií orgánů dohledu, včetně
kontrol na místě, jež společně provádějí nejméně dva
příslušné orgány.
2. Orgán pro pojišťovnictví má rozhodující úlohu při
zajišťování jednotného a soudržného fungování kolegií
orgánů dohledu nad institucemi působícími přeshraničně
v celé Unii a zohledňuje přitom systémové riziko, které
by mohly představovat finanční instituce uvedené v
článku 23.
Pro účely tohoto odstavce a odstavce 1 tohoto článku se
orgán pro pojišťovnictví považuje za "příslušný orgán"
ve smyslu příslušných právních předpisů.
Orgán pro pojišťovnictví může:
a) shromažďovat a sdílet veškeré související informace
ve spolupráci s příslušnými orgány, s cílem usnadnit
práci kolegia, a zřídit a spravovat centrální systém, v
jehož rámci budou informace přístupné příslušným
orgánům v kolegiu;
b) iniciovat a koordinovat v rámci celé Unie zátěžové
testy v souladu s článkem 32 nařízení, jejichž cílem je
vyhodnotit odolnost finančních institucí, zejména
systémové riziko představované finančními institucemi
uvedenými v článku 23, vůči nepříznivému tržnímu
vývoji a posouzení možnosti nárůstu systémového rizika
v zátěžových situacích, a zajistit přitom jednotnou
metodiku provádění těchto testů na vnitrostátní úrovni, a
případně vydat příslušnému orgánu doporučení k
napravení problémů uvedených v zátěžovém testu;
c) podporovat účinné a efektivní činnosti dohledu, včetně
hodnocení rizik, jimž jsou nebo by mohly být finanční
instituce vystaveny a jež byla zjištěna v rámci procesu
kontroly orgánem dohledu nebo v zátěžových situacích;
d) v souladu s úkoly a pravomocemi stanovenými tímto
nařízením dohlížet na činnost příslušných orgánů a
e) požadovat další jednání kolegia v případech, v nichž se
domnívá, že rozhodnutí by mělo za následek nesprávné
uplatňování práva Unie nebo by nepřispělo k dosažení
cíle, kterým je sbližování postupů dohledu. Může rovněž
požadovat, aby konsolidující orgán dohledu naplánoval
zasedání kolegia nebo aby do pořadu jednání pro takové
zasedání vložil další bod.
3. Orgán pro pojišťovnictví může vypracovat návrhy
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem za účelem zajištění jednotných
podmínek uplatňování ustanovení týkajících se operativní
činnosti kolegií orgánů dohledu, a vydávat obecné
pokyny a doporučení přijatá podle článku 16 s cílem
podpořit sbližování fungování dohledu a osvědčené
postupy, jež byly přijaty kolegii orgánů dohledu.
4. Orgán pro pojišťovnictví má mít právně závaznou
úlohu zprostředkovatele, která by měla umožnit řešit
spory mezi příslušnými orgány v souladu s postupem
stanoveným v článku 19. Orgán pro pojišťovnictví může
v souladu s článkem 19 přijímat rozhodnutí v oblasti
dohledu, která se přímo vztahují na dotčenou instituci.
Článek 22
Obecná ustanovení
1. Orgán pro pojišťovnictví řádně zváží systémové riziko
vymezené v nařízení (EU) č. 1092/2010. Řeší jakékoli
riziko narušení kontinuity finančních služeb, které:
a) je způsobeno zhoršením celého finančního systému
nebo jeho částí a
b) může mít závažné negativní dopady na vnitřní trh a
reálnou ekonomiku.
Orgán pro pojišťovnictví případně zváží sledování a
posuzování systémových rizik vyvinuté ESRB a orgánem
pro pojišťovnictví a reaguje na varování a doporučení
ESRB v souladu s článkem 17 nařízení (EU) č.
1092/2010.
2. Orgán pro pojišťovnictví vypracuje ve spolupráci s
ESRB a v souladu s čl. 23 odst. 1 společný přístup ke
zjišťování a měření systémového významu, případně
včetně kvantitativních a kvalitativních ukazatelů.
Tyto ukazatele mají zásadní význam při stanovování
vhodných opatření v oblasti dohledu. Orgán pro
pojišťovnictví při stanovování opatření sleduje úroveň
shody s cílem prosazovat společný přístup.
3. Aniž jsou dotčeny akty uvedené v čl. 1 odst. 2,
vypracuje orgán pro pojišťovnictví podle potřeby
dodatečné obecné pokyny a doporučení pro finanční
instituce, aby se zohlednilo systémové riziko, které tyto
instituce představují.
Orgán pro pojišťovnictví zajistí, aby se systémové riziko
představované finančními institucemi zohlednilo při
přípravě návrhu regulačních technických norem a
prováděcích technických norem v oblastech stanovených
legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2.
4. Na žádost jednoho nebo více příslušných orgánů,
Evropského parlamentu, Rady nebo Komise, nebo z
vlastní iniciativy může orgán pro pojišťovnictví provádět
šetření u určitého typu finančních institucí nebo typu
produktu nebo způsobu chování s cílem posoudit
případné hrozby pro stabilitu finančního systému a
doporučit dotyčným příslušným orgánům vhodná
opatření.
Pro tyto účely může orgán pro pojišťovnictví využít
pravomoci, které mu svěřuje toto nařízení, včetně článku
35.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
151
5. Společný výbor zajistí celkovou a meziodvětvovou
koordinaci činností prováděných v souladu s tímto
článkem.
Článek 23
Zjištění a měření systémového rizika
1. Orgán pro pojišťovnictví vytvoří po konzultaci s ESRB
kritéria pro zjišťování a měření systémového rizika a
vhodný mechanismus zátěžového testování, který zahrne
hodnocení možnosti růstu systémového rizika v
zátěžových situacích představovaného finančními
institucemi.
Orgán pro pojišťovnictví rovněž vyvine náležitý
mechanismus zátěžového testování, který pomůže
identifikovat instituce, jež mohou představovat
systémové riziko. Tyto instituce musí podléhat
zpřísněnému dohledu a v případě potřeby ozdravným
postupům a postupům pro řešení úpadků uvedeným v
článku 25.
2. Orgán pro pojišťovnictví při vytváření kritérií pro
zjišťování a měření systémového rizika představovaného
finančními institucemi plně zohlední příslušné
mezinárodní přístupy, včetně přístupů vytvořených
Radou pro finanční stabilitu, Mezinárodním měnovým
fondem, Mezinárodní asociací orgánů pro dozor v
pojišťovnictví a Bankou pro mezinárodní platby.
Článek 24
Trvalá schopnost reagovat na systémová rizika
1. Orgán pro pojišťovnictví zajistí, že bude mít neustále k
dispozici specializované kapacity, které mu umožní
účinně reagovat na vznik systémových rizik uvedených v
článcích 22 a 23, a zejména ve vztahu k institucím, které
představují systémové riziko.
2. Orgán pro pojišťovnictví plní úkoly, které mu jsou
svěřeny tímto nařízením právními předpisy uvedenými v
čl. 1 odst. 2, a přispívá k zajištění soudržného a
koordinovaného režimu řízení a řešení krizí v Unii.
Článek 25
Ozdravné postupy a postupy pro řešení úpadků
1. Orgán pro pojišťovnictví přispívá k vytváření a
koordinaci účinných a soudržných ozdravných plánů a
plánů řešení úpadků, postupů pro mimořádné situace a
preventivních opatření k minimalizaci systémového
dopadu případného úpadku, a aktivně se na vytváření
těchto nástrojů podílí.
2. Orgán pro pojišťovnictví může určit osvědčené
postupy zaměřené na usnadňování řešení úpadků institucí,
zejména skupin působících přeshraničně, a to způsoby,
které zamezují přenosu nákazy, a zároveň zajistit
dostupnost vhodných nástrojů včetně dostatečných zdrojů,
jež dané instituci nebo skupině umožní řešit úpadek řádně,
nákladově efektivním způsobem a včas.
3. Orgán pro pojišťovnictví může vypracovat regulační
technické normy a prováděcí technické normy v mezích
stanovených v legislativních aktech uvedených v čl. 1
odst. 2 postupem stanoveným v článcích 10 až 15.
Článek 26
Vytvoření evropské sítě pro vnitrostátní systémy záruk
pojištění
Orgán pro pojišťovnictví může přispívat k posuzování
potřeb evropské sítě pro vnitrostátní systémy záruk
pojištění, která disponuje dostatečnými finančními
prostředky a je dostatečně harmonizována.
Článek 27
Předcházení krizím, jejich řízení a řešení
Komise může orgán pro pojišťovnictví požádat, aby
přispěl k posouzení uvedeném v článku 242 směrnice
2009/138/ES, zejména pokud jde o spolupráci orgánů
dohledu v rámci kolegií dohledu a fungování kolegií
dohledu, postupy dohledu týkající se stanovení navýšení
kapitálu, hodnocení přínosu posílení skupinového
dohledu a řízení kapitálu ve skupině pojišťoven a
zajišťoven, především s ohledem na rizika a správu
majetku a může informovat o jakémkoli novém vývoji a
pokroku v oblasti:
a) harmonizovaného rámce pro včasný zásah,
b) postupů týkajících se řízení rizik v centralizované
skupině a fungování skupinových interních modelů
včetně zátěžových testů,
c) operací v rámci skupiny a koncentrace rizik,
d) projevů diverzifikace a koncentrace z dlouhodobého
hlediska,
e) harmonizovaného rámce pro postupy v případě
převodu aktiv, platební neschopnosti a likvidace, který
odstraňuje překážky převoditelnosti aktiv obsažené ve
vnitrostátním právu týkajícím se obchodních společností,
f) srovnatelné úrovně ochrany pojistníků a oprávněných
osob podniků v rámci jedné skupiny, zejména v
krizových situacích,
g) harmonizovaného a přiměřeně finančně zajištěného
řešení systémů záruk pojištění v rámci Unie.
Pokud jde o bod f), může orgán pro pojišťovnictví dále
informovat o jakémkoli novém vývoji a pokroku
spojeném se souborem koordinovaných vnitrostátních
opatření pro řízení krizí, včetně systému soudržných a
důvěryhodných mechanismů financování s
odpovídajícími nástroji financování.
Přezkum tohoto nařízení stanovený v článku 81 se bude
zabývat zejména možným posílením úlohy orgánu pro
pojišťovnictví v rámci předcházení krizím a při jejich
řízení a řešení.
Článek 28
152
Delegování úkolů a povinností
1. Příslušné orgány mohou se souhlasem orgánu, na nějž
mají být úkoly či povinnosti delegovány, delegovat úkoly
a povinnosti na orgán pro pojišťovnictví nebo na jiné
příslušné orgány za podmínek stanovených v tomto
článku. Členské státy mohou stanovit konkrétní
podmínky pro delegování povinností, které musí být
splněny dříve, než jejich příslušné orgány uzavřou takové
dohody o delegování, a mohou omezit rozsah delegování
na to, co je nezbytně nutné pro účinný dohled nad
finančními institucemi nebo skupinami působícími
přeshraničně.
2. Orgán pro pojišťovnictví povzbuzuje a podporuje
delegování úkolů a povinností mezi příslušnými orgány
tak, že určí úkoly a povinnosti, které mohou být
delegovány nebo prováděny společně, a prosazuje
uplatňování osvědčených postupů.
3. Delegování povinností vede k přenesení pravomocí
stanovených v aktech uvedených v čl. 1 odst. 2. Postupy,
vymáhání a správní a soudní přezkum v souvislosti s
delegovanými povinnostmi se řídí právem pověřeného
orgánu.
4. Příslušné orgány informují orgán pro pojišťovnictví o
dohodách o delegování, které hodlají uzavřít. Tyto
dohody uzavřou s účinností nejdříve jeden měsíc poté,
kdy je o nich orgán pro pojišťovnictví informován.
Orgán pro pojišťovnictví může vydat stanovisko k
plánované dohodě do jednoho měsíce ode dne, kdy je o ní
informován.
Orgán pro pojišťovnictví vhodným způsobem zveřejní
dohodu o delegování uzavřenou mezi příslušnými orgány,
aby o ní byly řádně informovány všechny dotčené strany.
Článek 29
Společná kultura dohledu
1. Orgán pro pojišťovnictví hraje aktivní úlohu při
budování společné unijní kultury dohledu a jednotných
zásad dohledu, jakož i při zajišťování jednotných postupů
a přístupů v rámci celé Unie. Orgán pro pojišťovnictví
vykonává alespoň tyto činnosti:
a) předkládá stanoviska příslušným orgánům;
b) prosazuje efektivní dvoustrannou a mnohostrannou
výměnu informací mezi příslušnými orgány, přičemž
plně respektuje příslušná ustanovení o důvěrnosti a
ochraně údajů obsažená v příslušných právních
předpisech Unie;
c) přispívá k vypracování vysoce kvalitních a jednotných
norem pro dohled, včetně norem pro předkládání zpráv, a
mezinárodních účetních standardů v souladu s čl. 1 odst.
3;
d) přezkoumává uplatňování příslušných regulačních
technických norem a prováděcích technických norem
přijatých Komisí a obecných pokynů a doporučení
vydaných orgánem pro pojišťovnictví a v případě potřeby
navrhuje změny; a
e) zavádí odvětvové a meziodvětvové vzdělávací
programy, napomáhá výměnám zaměstnanců a vybízí
příslušné orgány, aby více využívaly režimy dočasného
přidělování pracovníků a jiné nástroje.
2. Orgán pro pojišťovnictví může případně vyvíjet nové
praktické nástroje, včetně nástrojů sbližování, na podporu
společných přístupů a postupů v oblasti dohledu.
Článek 30
Srovnávací hodnocení činnosti příslušných orgánů
1. Orgán pro pojišťovnictví pravidelně organizuje a
provádí srovnávací hodnocení některých nebo všech
činností příslušných orgánů, aby ještě více posílil
jednotnost výsledků dohledu. K tomuto účelu vypracuje
metody, které mu umožní objektivní posouzení a
srovnávání jednotlivých hodnocených orgánů. Při
provádění srovnávacích hodnocení se zohlední stávající
informace a již provedená hodnocení týkající se
dotčeného příslušného orgánu.
2. Srovnávací hodnocení mimo jiné zahrnuje posouzení:
a) přiměřenosti zdrojů a postupů řádného řízení
příslušného orgánu, s důrazem na efektivní uplatňování
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem uvedených v článcích 10 až 15 a aktů
uvedených v čl. 1 odst. 2 a na schopnost reagovat na
vývoj na trhu;
b) úrovně sbližování dosažené při uplatňování práva Unie
a při výkonu dohledu, včetně regulačních technických
norem a prováděcích technických norem, obecných
pokynů a doporučení přijatých podle článků 10 až 16, a
rozsahu, ve kterém výkon dohledu splňuje cíle stanovené
právem Unie;
c) osvědčených postupů vyvinutých příslušnými orgány,
jejichž přijetí může být přínosem pro jiné příslušné
orgány.
d) účinnosti a úrovně shody dosažené, pokud jde o
prosazování ustanovení přijatých při provádění práva
Unie, včetně správních opatření a sankcí namířených
proti odpovědným osobám, jestliže tato ustanovení
nejsou plněna;
3. Na základě srovnávacího hodnocení může orgán pro
pojišťovnictví vydávat obecné pokyny a doporučení
podle článku 16. V souladu s článkem 16 odst. 3 se
příslušné orgány vynasnaží těmito obecnými pokyny a
doporučeními řídit. Orgán pro pojišťovnictví zohlední při
vypracovávání návrhů regulačních technických norem
nebo prováděcích technických norem v souladu s články
10 až 15 výsledky srovnávacího hodnocení.
4. Orgán pro pojišťovnictví zveřejní osvědčené postupy,
které byly určeny v rámci těchto srovnávacích hodnocení.
Kromě toho mohou být zveřejněny všechny další
výsledky srovnávacích hodnocení, pokud s tím příslušný
orgán, který je předmětem srovnávacího hodnocení,
souhlasí.
Článek 31
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
153
Funkce koordinace
Orgán pro pojišťovnictví plní obecnou úlohu
koordinátora mezi příslušnými orgány, zejména v případě,
že by nepříznivý vývoj mohl potenciálně ohrozit řádné
fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu
finančního systému Unie.
Orgán pro pojišťovnictví podporuje koordinovanou
reakci Unie, mimo jiné tak, že:
a) usnadňuje výměnu informací mezi příslušnými orgány;
b) určuje rozsah a, pokud je to možné a vhodné, ověřuje
spolehlivost informací, které by měly být poskytnuty
všem dotčeným příslušným orgánům;
c) na žádost příslušných orgánů nebo z vlastní iniciativy
provádí nezávazná zprostředkování, aniž by tím byl
dotčen článek 19;
d) neprodleně informuje ESRB o jakékoliv potenciální
mimořádné situaci.
e) přijímá veškerá vhodná opatření v případě vývoje,
který může ohrozit fungování finančních trhů s cílem
podpořit koordinaci opatření přijatých dotyčnými
příslušnými orgány.
f) shromažďuje informace, které získá od příslušných
orgánů v souladu s články 21 a 35 v rámci plnění
oznamovací povinnosti regulačnímu orgánu u institucí
činných ve více než jednom členském státě. Orgán pro
pojišťovnictví sdílí tyto informace s dalšími dotčenými
příslušnými orgány.
Článek 32
Posuzování tržního vývoje
1. Orgán pro pojišťovnictví sleduje a posuzuje tržní vývoj
v oblasti své působnosti a v případě nutnosti informuje
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy), ESRB, Evropský
parlament, Radu a Komisi o souvisejících trendech na
mikroobezřetnostní úrovni, možných rizicích a slabých
místech. Orgán pro pojišťovnictví do svého hodnocení
zahrne ekonomickou analýzu trhů, v nichž finanční
instituce fungují, a hodnocení dopadů možného vývoje
trhu na tyto instituce.
2. Ve spolupráci s ESRB orgán pro pojišťovnictví v
rámci celé Unie zejména iniciuje a koordinuje
posuzování odolnosti finančních institucí vůči
nepříznivému tržnímu vývoji. Za tímto účelem vyvine
následující metodiky a přístupy, které budou následně
používat příslušné orgány:
a) společné metodiky pro posuzování vlivu
hospodářských scénářů na finanční postavení instituce,
b) společné přístupy ke sdělování výsledků těchto
posouzení odolnosti finančních institucí,
c) společné metodiky pro posuzování účinku určitých
produktů nebo distribučních procesů na finanční situaci
instituce a na informování pojistníků, účastníků
penzijních systémů, oprávněných osob a zákazníků.
3. Aniž jsou dotčeny úkoly ESRB stanovené v nařízení
(EU) č. 1092/2010, předkládá orgán pro pojišťovnictví
tato posouzení trendů, možných rizik a slabých míst v
oblasti své působnosti Evropskému parlamentu, Radě,
Komisi a ESRB alespoň jednou ročně a v případě
nutnosti častěji.
Orgán pro pojišťovnictví zahrne do posouzení i
klasifikaci hlavních rizik a slabých míst a v případě
nutnosti doporučí preventivní opatření či opatření k
nápravě.
4. Orgán pro pojišťovnictví zajistí odpovídající pokrytí
meziodvětvového vývoje, rizik a slabých míst úzkou
spoluprací s Evropským orgánem dohledu (Evropským
orgánem pro bankovnictví) a Evropským orgánem
dohledu (Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy)
prostřednictvím společného výboru.
Článek 33
Mezinárodní vztahy
1. Aniž jsou dotčeny příslušné pravomoci orgánů Unie a
členských států, může orgán pro pojišťovnictví navazovat
kontakty a uzavírat správní dohody s orgány dohledu,
mezinárodními organizacemi a správními orgány třetích
zemí. Z dohod nevyplývají pro Unii a její členské státy
žádné právní závazky a ani nebrání členským státům a
jejich příslušným orgánům v uzavírání dvoustranných
nebo vícestranných dohod s těmito třetími zeměmi.
2. Orgán pro pojišťovnictví napomáhá při přípravě
rozhodnutí o rovnocennosti týkajících se režimů dohledu
ve třetích zemích v souladu s akty uvedenými v čl. 1 odst.
2.
3. Ve zprávě uvedené v čl. 43 odst. 5 uvede orgán pro
pojišťovnictví správní dohody, které byly dohodnuty s
mezinárodními organizacemi nebo se správními orgány
třetích zemí, a pomoc, která bude poskytována při
přípravě rozhodnutí o rovnocennosti.
Článek 34
Další úkoly
1. Na žádost Evropského parlamentu, Rady nebo Komise
nebo z vlastní iniciativy může orgán pro pojišťovnictví
předkládat Evropskému parlamentu, Radě a Komisi
stanoviska ke všem otázkám souvisejícím s jeho oblastí
působnosti.
2. Pokud jde o obezřetnostní posuzování fúzí a nabývání
účastí v rámci působnosti směrnice 92/49/ES a směrnic
2002/83/ES a 2005/68/ES, ve znění směrnice 2007/44/ES,
jež podle těchto směrnic vyžaduje konzultace mezi
příslušnými orgány ze dvou nebo více členských států,
může orgán pro pojišťovnictví na žádost jednoho z
dotčených příslušných orgánů vydat a zveřejnit
stanovisko k obezřetnostnímu posouzení, kromě případu
posouzení kritérií uvedených v čl. 15b odst. 1 písm. e)
154
směrnice 92/49/ES, čl. 15b odst. 1 písm. e) směrnice
2002/83/ES a čl. 19a odst. 1 písm. e) směrnice
2005/68/ES. Stanovisko vydá bez prodlení a v každém
případě před koncem lhůty pro posouzení v souladu se
směrnicí 92/49/ES ve znění směrnice 2007/44/ES. Článek
35 se použije v oblastech, ve kterých může orgán pro
pojišťovnictví vydávat stanovisko.
Článek 35
Shromažďování informací
1. Příslušné orgány členských států poskytnou orgánu pro
pojišťovnictví na jeho žádost veškeré informace nezbytné
pro plnění jeho povinností stanovených tímto nařízením,
za předpokladu, že mají zákonný přístup k příslušným
informacím, a pokud tato žádost o informace je nezbytná
vzhledem k povaze dotyčné povinnosti.
2. Orgán pro pojišťovnictví může také požádat o
předkládání informací v pravidelném intervalu a ve
stanoveném formátu. Pro tyto žádosti se pokud možno
použijí jednotné formáty pro předkládání zpráv.
3. Na řádně odůvodněnou žádost příslušného orgánu
členského státu mu může orgán pro pojišťovnictví
poskytnout veškeré informace, které jsou nezbytné k
tomu, aby mohl plnit své povinnosti v souladu s
povinností zachovávat služebního tajemství, kterou
stanoví příslušné odvětvové právní předpisy a článek 70.
4. Před vyžádáním informací podle tohoto článku a aby
se zabránilo zdvojování oznamovací povinnosti orgán pro
pojišťovnictví zohlední existující statistiky
vypracovávané a šířené Evropským statistickým
systémem a Evropským systémem centrálních bank.
5. Jestliže informace nejsou k dispozici nebo je příslušné
orgány neposkytnou včas, může orgán pro pojišťovnictví
předložit řádně odůvodněnou žádost jiným orgánům
dohledu, ministerstvu odpovědnému za finance, pokud
má ministerstvo k dispozici obezřetnostní informace,
národní centrální bance nebo statistickému úřadu
dotčeného členského státu.
6. Pokud informace nejsou k dispozici nebo nejsou
poskytnuty včas v souladu s odstavci 1 nebo 5, může
orgán pro pojišťovnictví předložit řádně odůvodněnou
žádost přímo příslušným finančním institucím.
Odůvodněná žádost obsahuje vysvětlení, proč jsou
informace týkající se příslušných konkrétních finančních
institucí nezbytné.
Orgán pro pojišťovnictví informuje dotyčné příslušné
orgány o žádostech podle tohoto odstavce a odstavce 5.
Na žádost orgánu pro pojišťovnictví jsou příslušné
orgány orgánu pro pojišťovnictví při shromažďování
informací nápomocny.
7. Orgán pro pojišťovnictví může používat důvěrné
informace získané podle tohoto článku pouze pro účely
plnění svých povinností stanovených tímto nařízením.
Článek 36
Vztahy s ESRB
1. Orgán pro pojišťovnictví úzce a pravidelně
spolupracuje s ESRB.
2. Orgán pro pojišťovnictví pravidelně ESRB předkládá
včasné informace nezbytné pro plnění jejích úkolů.
Jakékoli údaje nezbytné pro plnění těchto úkolů, které
nejsou poskytovány v souhrnné podobě, neprodleně
poskytne ESRB na její odůvodněnou žádost, jak je
stanoveno v článku 15 nařízení (EU) č. 1092/2010. Orgán
pro pojišťovnictví ve spolupráci s ESRB zavede
odpovídající interní postupy týkající se předávání
důvěrných informací, zejména informací o jednotlivých
finančních institucích.
3. Po obdržení varování a doporučení ESRB uvedených v
článku 16 nařízení (EU) č. 1092/2010 zajistí orgán pro
pojišťovnictví příslušná následná opatření podle odstavce
4 a 5.
4. Jakmile orgán pro pojišťovnictví obdrží od ESRB jemu
určené varování nebo doporučení, svolá neprodleně
zasedání rady orgánů dohledu a posoudí důsledky tohoto
varování nebo doporučení pro plnění svých úkolů.
Na základě odpovídajícího rozhodovacího postupu
rozhodne o veškerých opatřeních, která přijme v souladu
s pravomocemi, jež mu byly svěřeny tímto nařízením,
aby vyřešil problémy uvedené ve varováních a
doporučeních.
Jestliže orgán pro pojišťovnictví nejedná v souladu s
doporučením, vysvětlí ESRB a Radě důvody pro toto
jednání.
5. Jestliže orgán pro pojišťovnictví obdrží od ESRB
varování nebo doporučení určené příslušnému
vnitrostátnímu orgánu dohledu, využije v případě
nutnosti pravomocí, jež mu byly svěřeny tímto nařízením,
aby zajistil včasná následná opatření.
Jestliže se příjemce nehodlá doporučením ESRB řídit,
informuje o tom radu orgánů dohledu a projedná s ní
důvody svého jednání.
Pokud příslušný orgán informuje Radu a ESRB podle
článku 17 nařízení (EU) č. 1092/2010, vezme při tom
patřičně v úvahu názory rady orgánů dohledu.
6. Při plnění svých úkolů stanovených tímto nařízením
přihlíží orgán pro pojišťovnictví v nejvyšší možné míře k
varováním a doporučením ESRB.
Článek 37
Skupina subjektů působících v oblasti pojištění a zajištění
a skupina subjektů působících v oblasti zaměstnaneckého
penzijního pojištění
1. Na podporu konzultací se subjekty působícími v
oblastech souvisejících s úkoly orgánu pro pojišťovnictví
se zřídí skupina subjektů působících v oblasti pojištění a
zajištění a skupina subjektů působících v oblasti
zaměstnaneckého penzijního pojištění (společně dále jen
"skupiny subjektů"). Se skupinami subjektů se konzultují
opatření přijímaná v souladu s články 10 až 15 týkající se
regulačních technických norem a prováděcích
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
155
technických norem a v případě, že se nevztahují na
jednotlivé finanční instituce, s článkem 16 týkajícím se
obecných pokynů a doporučení. Pokud musí být v
naléhavých případech přijata opatření a konzultace není
možná, jsou skupiny subjektů co nejdříve informovány.
Skupiny subjektů zasedají alespoň čtyřikrát ročně.
Mohou společně projednávat oblasti společného zájmu a
navzájem se informují o dalších projednaných tématech.
Členové jedné skupiny subjektů mohou být současně i
členy skupiny druhé.
2. Skupina subjektů působících v oblasti pojištění a
zajištění se skládá ze 30 členů, kteří rovnoměrně
zastupují unijní pojišťovny a zajišťovny a
zprostředkovatele pojištění působící v Unii, ze zástupců
jejich zaměstnanců, jakož i ze spotřebitelů, uživatelů
služeb pojištění a zajištění a představitelů malých a
středních podniků a představitelů příslušných profesních
sdružení. Nejméně pět jejích členů tvoří nezávislí
špičkoví akademičtí pracovníci. Deset jejích členů
zastupuje pojišťovny, zajišťovny nebo zprostředkovatele
pojištění a tři z nich zastupují družstevní a vzájemné
pojišťovny a zajišťovny.
3. Skupina subjektů působících v oblasti
zaměstnaneckého penzijního pojištění se skládá z 30
členů, kteří rovnoměrně zastupují instituce
zaměstnaneckého penzijního pojištění působící na území
Unie, zástupce jejich zaměstnanců, zástupce oprávněných
osob, zástupce malých a středních podniků a
představitele příslušných profesních sdružení. Nejméně
pět jejích členů tvoří nezávislí špičkoví akademičtí
pracovníci. Deset jejích členů zastupuje instituce
zaměstnaneckého penzijního pojištění.
4. Členy skupin subjektů jmenuje rada orgánů dohledu na
návrh příslušných subjektů. Při svém rozhodování zajistí
rada orgánů dohledu v největším možném rozsahu
odpovídající geografickou rovnováhu a rovné zastoupení
mužů a žen, jakož i jednotlivých subjektů z celé Unie.
5. Orgán pro pojišťovnictví poskytne veškeré nezbytné
informace, s výhradou služebního tajemství podle článku
70, a zajistí pro skupiny subjektů potřebnou podporu
sekretariátu. Členům skupin subjektů zastupujícím
neziskové organizace, s výjimkou zástupců finančních
institucí, bude poskytnuta odpovídající náhrada. Skupiny
mohou zřizovat pracovní skupiny k technickým otázkám.
Funkční období členů skupin subjektů je dva a půl roku a
po jeho uplynutí proběhne nové výběrové řízení.
Členové skupin subjektů mohou ve funkci působit dvě po
sobě jdoucí funkční období.
6. Skupiny subjektů předkládají stanoviska a radí orgánu
pro pojišťovnictví ve všech otázkách souvisejících s
úkoly orgánu pro pojišťovnictví, se zvláštním zaměřením
na úkoly uvedené v článcích 10 až 16 a článcích 29, 30 a
32.
7. Skupiny subjektů přijmou dvoutřetinovou většinou
svých členů svůj jednací řád.
8. Orgán pro pojišťovnictví zveřejní stanoviska a rady
skupin subjektů a výsledky konzultací s těmito skupinami.
Článek 38
Ochranná opatření
1. Orgán pro pojišťovnictví zajistí, aby žádné rozhodnutí
přijaté podle článků 18 nebo 19 nijak nezasahovalo do
fiskálních pravomocí členských států.
2. Jestliže se členský stát domnívá, že rozhodnutí přijaté
podle čl. 19 odst. 3 zasahuje do jeho fiskálních
pravomocí, může orgánu pro pojišťovnictví a Komisi do
dvou týdnů ode dne, kdy je rozhodnutí orgánu pro
pojišťovnictví sděleno příslušnému orgánu, oznámit, že
příslušný orgán nebude rozhodnutí uplatňovat.
Ve svém oznámení členský stát jednoznačně a konkrétně
vysvětlí, z jakých důvodů a jakým způsobem rozhodnutí
zasahuje do jeho fiskálních pravomocí.
V případě takového oznámení se rozhodnutí orgánu pro
pojišťovnictví pozastavuje.
Do jednoho měsíce od oznámení členského státu orgán
pro pojišťovnictví informuje členský stát, zda své
rozhodnutí potvrzuje, pozměňuje, či zrušuje. Je-li
rozhodnutí potvrzeno nebo pozměněno, orgán pro
pojišťovnictví uvede, že fiskální pravomoci nejsou
dotčeny.
Jestliže orgán pro pojišťovnictví své rozhodnutí potvrdí,
rozhodne Rada většinou odevzdaných hlasů na jednom ze
svých zasedání do dvou měsíců ode dne, kdy orgán pro
pojišťovnictví informoval členský stát ve smyslu čtvrtého
pododstavce, o tom, zda se rozhodnutí orgánu pro
pojišťovnictví potvrzuje.
Jestliže Rada po posouzení záležitosti nepotvrdí
rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví svým rozhodnutím
podle pátého pododstavce, rozhodnutí orgánu pro
pojišťovnictví se zrušuje.
3. Jestliže se členský stát domnívá, že rozhodnutí přijaté
podle čl. 18 odst. 3 zasahuje do jeho fiskálních
pravomocí, může orgánu pro pojišťovnictví, Komisi a
Radě do tří pracovních dnů ode dne, kdy je rozhodnutí
orgánu pro pojišťovnictví sděleno příslušnému orgánu,
oznámit, že příslušný orgán nebude rozhodnutí
uplatňovat.
Ve svém oznámení členský stát jednoznačně a konkrétně
vysvětlí, z jakých důvodů a jakým způsobem rozhodnutí
zasahuje do jeho fiskálních pravomocí.
V případě takového oznámení se rozhodnutí orgánu pro
pojišťovnictví pozastavuje.
Do deseti pracovních dní Rada svolá zasedání a prostou
většinou svých členů rozhodne o tom, zda se rozhodnutí
orgánu pro pojišťovnictví zrušuje.
Jestliže Rada po posouzení záležitosti nezruší rozhodnutí
orgánu pro pojišťovnictví svým rozhodnutím podle
čtvrtého pododstavce, pozastavení rozhodnutí orgánu pro
pojišťovnictví se ukončuje.
156
4. Jestliže Rada přijala v souladu s odstavcem 3
rozhodnutí nezrušit rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví
podle čl. 18 odst. 3 a dotyčný členský stát se stále
domnívá, že toto rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví
zasahuje do jeho fiskálních pravomocí, může to členský
stát oznámit Komisi a orgánu pro pojišťovnictví a
požádat Radu, aby záležitost znovu posoudila. Dotčený
členský stát jasně odůvodní, proč s rozhodnutím Rady
nesouhlasí.
Do čtyř týdnů od oznámení podle prvního pododstavce
Rada potvrdí své původní rozhodnutí nebo přijme nové
rozhodnutí podle odstavce 3.
Uvedenou lhůtu čtyř týdnů může Rada prodloužit o další
čtyři týdny, vyžadují-li to zvláštní okolnosti případu.
5. Jakékoli zneužití tohoto článku, zejména v souvislosti
s rozhodnutím orgánu pro pojišťovnictví, které nemá
významný nebo zásadní fiskální dopad, je zakázáno
jakožto neslučitelné s vnitřním trhem.
Článek 39
Rozhodovací postupy
1. Před přijetím rozhodnutí podle tohoto nařízení oznámí
orgán pro pojišťovnictví všem zamýšleným adresátům
rozhodnutí svůj úmysl přijmout rozhodnutí a stanoví
lhůtu, ve které může adresát rozhodnutí vyjádřit své
stanovisko v dané záležitosti, přičemž vezme plně v
úvahu naléhavost, složitost a možné důsledky záležitosti.
Totéž platí obdobně v případě doporučení, jak je uvedeno
v čl. 17 odst. 3.
2. Rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví obsahuje
důvody, ze kterých vychází.
3. Adresáti rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví jsou
informováni o opravných prostředcích, které mají podle
tohoto nařízení k dispozici.
4. Jestliže orgán pro pojišťovnictví přijme rozhodnutí
podle čl. 18 odst. 3 nebo 4, přezkoumává toto rozhodnutí
v přiměřených intervalech.
5. Rozhodnutí přijatá orgánem pro pojišťovnictví podle
článků 17, 18 nebo 19 se zveřejňují, přičemž se uvádí
totožnost dotčeného příslušného orgánu nebo finanční
instituce a hlavní obsah rozhodnutí, ledaže je takové
zveřejnění v rozporu s oprávněnými zájmy finančních
institucí na ochraně jejich obchodního tajemství nebo by
mohlo vážně ohrozit správné fungování a integritu
finančních trhů nebo stabilitu celého finančního systému
Unie nebo jeho části.
KAPITOLA III
ORGANIZACE
ODDÍL 1
Rada orgánů dohledu
Článek 40
Složení
1. Členy rady orgánů dohledu jsou:
a) předseda, který nemá hlasovací právo,
b) vedoucí představitelé vnitrostátních orgánů členských
států odpovědní za dohled nad finančními institucemi,
kteří se osobně setkávají nejméně dvakrát za rok;
c) jeden zástupce Komise, který nemá hlasovací právo,
d) jeden zástupce ESRB, který nemá hlasovací právo,
e) jeden zástupce každého ze dvou ostatních evropských
orgánů dohledu, přičemž tento zástupce nemá hlasovací
právo.
2. Rada orgánů dohledu pravidelně svolává setkání se
skupinami subjektů, nejméně dvakrát ročně.
3. Každý příslušný orgán odpovídá za jmenování
náhradníka z řad svých vedoucích zaměstnanců, který
může nahradit člena rady orgánů dohledu uvedeného v
odst. 1 písm. b) v případě, že se tento člen nemůže
zasedání rady orgánů dohledu zúčastnit.
4. V členských státech, v nichž existuje více než jeden
orgán odpovědný za dohled podle tohoto nařízení, se tyto
orgány dohodnou na společném zástupci. Pokud však věc
projednávaná radou orgánů dohledu nespadá do
příslušnosti vnitrostátního orgánu zastupovaného členem
podle odst. 1 písm. b), může být tento člen doprovázen
zástupcem z příslušného vnitrostátního orgánu, přičemž
tento zástupce nemá hlasovací právo.
5. Rada orgánů dohledu může dle vlastního rozhodnutí
připustit účast pozorovatelů.
Zasedání rady orgánů dohledu se může zúčastnit výkonný
ředitel, přičemž nemá hlasovací právo.
Článek 41
Vnitřní výbory a odborné skupiny
1. Rada orgánů dohledu může zřizovat vnitřní výbory
nebo odborné skupiny ke konkrétním úkolům, které
vykonává, a může pověřit určitými jednoznačně
vymezenými úkoly a rozhodnutími vnitřní výbory nebo
odborné skupiny, správní radu nebo předsedu.
2. Pro účely článku 19 svolá rada orgánů dohledu
nezávislou odbornou skupinu, která má pomoci spor
nestranně urovnat, přičemž tuto skupinu tvoří předseda a
dva členové rady orgánů dohledu, kteří nezastupují
příslušné orgány, jež jsou účastníky sporu, a kteří na
sporu nemají žádný zájem ani nejsou nijak přímo spjati s
dotčenými příslušnými orgány.
3. S výhradou čl. 19 odst. 2 odborná skupina navrhne
rozhodnutí ke konečnému přijetí radou orgánů dohledu
postupem podle čl. 44 odst. 1 třetího pododstavce.
4. Rada orgánů dohledu přijme jednací řád odborné
skupiny uvedené v odstavci 2.
Článek 42
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
157
Nezávislost
Při provádění úkolů stanovených tímto nařízením
vystupují předseda a členové rady orgánů dohledu s
hlasovacím právem nezávisle a objektivně ve výlučném
zájmu Unie jako celku a nevyžadují ani nepřijímají
pokyny od orgánů či institucí Unie, vlád členských států
ani od jiných veřejných či soukromých subjektů.
Členské státy, orgány Unie ani žádný jiný veřejný či
soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat členy rady
orgánů dohledu při plnění jejich úkolů.
Článek 43
Úkoly
1. Rada orgánů dohledu udává směr pro práci orgánu pro
pojišťovnictví a přijímá rozhodnutí podle kapitoly II.
2. Rada orgánů dohledu přijímá stanoviska, doporučení a
rozhodnutí a poskytuje rady podle kapitoly II.
3. Rada orgánů dohledu jmenuje předsedu.
4. Rada orgánů dohledu každý rok před 30. zářím přijme
na základě návrhu správní rady pracovní program orgánu
pro pojišťovnictví pro následující rok a předloží jej pro
informaci Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.
Pracovní program se přijímá, aniž je dotčen roční
rozpočtový proces, a zveřejňuje se.
5. Rada orgánů dohledu přijme na základě návrhu správní
rady výroční zprávu o činnosti orgánu pro pojišťovnictví,
včetně výkonu funkce předsedy, vycházející z návrhu
zprávy podle čl. 53 odst. 7 a do 15. června každého roku
tuto zprávu předloží Evropskému parlamentu, Radě,
Komisi, Účetnímu dvoru a Evropskému hospodářskému a
sociálnímu výboru. Zpráva se zveřejňuje.
6. Rada orgánů dohledu přijme víceletý pracovní
program orgánu pro pojišťovnictví a předloží jej pro
informaci Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.
Víceletý pracovní program se přijímá, aniž je dotčen
roční rozpočtový proces, a zveřejňuje se.
7. Rada orgánů dohledu přijímá rozpočet podle článku 63.
8. Rada orgánů dohledu má kárné pravomoci vůči
předsedovi a výkonnému řediteli a může je odvolat z
funkce podle čl. 48 odst. 5 v případě předsedy a čl. 51
odst. 5 v případě výkonného ředitele.
Článek 44
Rozhodování
1. Rozhodnutí rady orgánů dohledu jsou přijímána
prostou většinou členů. Každý člen rady má jeden hlas.
Pokud jde o akty uvedené v článcích 10 až 16 a opatření
a rozhodnutí přijímaná podle čl. 9 odst. 5 třetího
pododstavce a kapitoly VI, přijímá rada orgánů dohledu,
odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce,
rozhodnutí kvalifikovanou většinou svých členů v
souladu s čl. 16 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a
článkem 3 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních.
Pokud jde o rozhodnutí v souladu s čl. 19 odst. 3,
rozhodnutí navržená odbornou skupinou se v případě
rozhodnutí přijímaných orgánem dohledu nad skupinou
považují za přijatá, jsou-li schválena prostou většinou
členů rady orgánů dohledu, ledaže by je zamítli členové
zastupující blokační menšinu hlasů uvedenou v čl. 16
odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a v článku 3 Protokolu č.
36 o přechodných ustanoveních.
U všech ostatních rozhodnutí podle čl. 19 odst. 3 se
rozhodnutí navržená odbornou skupinou přijímají prostou
většinou členů rady orgánů dohledu. Každý člen má
jeden hlas.
2. Zasedání rady orgánů dohledu svolává předseda z
vlastního podnětu nebo na žádost třetiny členů rady
orgánů dohledu a rovněž jim předsedá.
3. Rada orgánů dohledu přijme a zveřejní svůj jednací řád.
4. Jednací řád podrobně stanoví postup hlasování, včetně
případných pravidel pro usnášeníschopnost. Členové bez
hlasovacího práva a pozorovatelé, s výjimkou předsedy a
výkonného ředitele, se neúčastní diskuzí rady orgánů
dohledu o jednotlivých finančních institucích, pokud
článek 75 odst. 3 nebo akty uvedené v čl. 1 odst. 2
nestanoví jinak.
ODDÍL 2
správní rada
Článek 45
Složení
1. Správní radu tvoří předseda a šest členů rady orgánů
dohledu zvolených jejími členy s hlasovacím právem.
S výjimkou předsedy má každý člen správní rady
náhradníka, který jej může nahradit v případě, že se tento
člen nemůže zúčastnit zasedání správní rady.
Funkční období členů volených radou orgánů dohledu je
dva a půl roku. Může být jednou prodlouženo. Složení
správní rady musí být vyvážené a úměrné a musí odrážet
složení Unie jako celku. Mandáty se musejí překrývat a
použije se vhodný postup pro rotaci členů.
2. Rozhodnutí správní rady se přijímají většinou všech
přítomných členů. Každý člen má jeden hlas.
Zasedání správní rady se účastní výkonný ředitel a
zástupce Komise, přičemž tyto osoby nemají hlasovací
právo.
Zástupce Komise má hlasovací právo v záležitostech
uvedených v článku 63.
Správní rada přijme a zveřejní svůj jednací řád.
158
3. Zasedání správní rady svolává předseda z vlastní
iniciativy nebo na žádost alespoň třetiny členů řídící rady
a rovněž jim předsedá.
Zasedání správní rady se koná před každým zasedáním
rady orgánů dohledu a tak často, jak to správní rada
považuje za nutné. Zasedání správní rady se koná alespoň
pětkrát ročně.
4. Členům správní rady mohou být v rámci ustanovení
jednacího řádu nápomocni poradci či odborníci. Členové
bez hlasovacího práva s výjimkou výkonného ředitele se
v rámci řídící rady neúčastní jednání týkajícího se
jednotlivých finančních institucí.
Článek 46
Nezávislost
Členové správní rady vystupují nezávisle a objektivně ve
výlučném zájmu Unie jako celku a nevyžadují ani
nepřijímají pokyny od orgánů či institucí Unie, od vlád
členských států ani od jiných veřejných či soukromých
subjektů.
Členské státy, orgány či instituce Unie, ani žádný jiný
veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
členy správní rady při plnění jejich úkolů.
Článek 47
Úkoly
1. Správní rada zajišťuje, aby orgán pro pojišťovnictví
plnil svou úlohu a úkoly svěřené mu tímto nařízením.
2. Správní rada navrhuje radě orgánů dohledu k přijetí
roční a víceletý pracovní program.
3. Správní rada uplatňuje své rozpočtové pravomoci
podle článků 63 a 64.
4. Správní rada přijme plán personální politiky orgánu
pro pojišťovnictví a podle čl. 68 odst. 2 i nezbytná
opatření pro provádění služebního řádu úředníků
Evropských společenství (dále jen "služební řád").
5. Správní rada přijme zvláštní ustanovení o právu na
přístup k dokumentům orgánu pro pojišťovnictví podle
článku 72.
6. Správní rada navrhne výroční zprávu o činnosti orgánu
pro pojišťovnictví, včetně výkonu funkce předsedy,
vycházející z návrhu zprávy podle čl. 53 odst. 7 a
předloží ji ke schválení radě orgánů dohledu.
7. Správní rada přijme a zveřejní svůj jednací řád.
8. Správní rada jmenuje a odvolává členy odvolacího
senátu podle čl. 58 odst. 3 a 5.
ODDÍL 3
Předseda
Článek 48
Jmenování a úkoly
1. Orgán pro pojišťovnictví zastupuje předseda, kterým je
nezávislý odborník zaměstnaný na plný úvazek.
Předseda odpovídá za přípravu práce rady orgánů
dohledu a předsedá zasedáním rady orgánů dohledu i
správní rady.
2. Předsedu jmenuje rada orgánů dohledu po otevřeném
výběrovém řízení na základě zásluh, dovedností, znalostí
o finančních institucích a trzích a zkušeností s dohledem
nad finančním trhem a regulací.
Evropský parlament se po slyšení kandidáta vybraného
radou orgánů dohledu může vyslovit proti jmenování
vybrané osoby, a to předtím, než se tento kandidát ujme
svých povinností a do jednoho měsíce od jeho výběru
radou orgánů dohledu.
Rada orgánů dohledu dále zvolí ze svých členů
náhradníka, který vykonává funkci předsedy v jeho
nepřítomnosti. Tento náhradník nesmí být zvolen z řad
členů správní rady.
3. Funkční období předsedy činí pět let a může být
jednou prodlouženo.
4. Během devíti měsíců před uplynutím pětiletého
funkčního období předsedy rada orgánů dohledu
vyhodnotí:
a) výsledky dosažené v prvním funkčním období a
způsob jejich dosažení,
b) povinnosti a potřeby orgánu pro pojišťovnictví v
nadcházejících letech.
Rada orgánů dohledu může s přihlédnutím k hodnocení
jednou prodloužit funkční období předsedy, přičemž toto
prodloužení musí být potvrzeno Evropským parlamentem.
5. Předseda může být odvolán z funkce pouze Evropským
parlamentem na základě rozhodnutí rady orgánů dohledu.
Předseda nesmí radě orgánů dohledu bránit v jednání o
záležitostech, které se předsedy týkají, zejména o nutnosti
jeho odvolání, a projednávání takové záležitosti se
neúčastní.
Článek 49
Nezávislost
Aniž je dotčena úloha rady orgánů dohledu ve vztahu k
úkolům předsedy, předseda nevyžaduje ani nepřijímá
pokyny od orgánů či institucí Unie, od vlád členských
států ani od jiných veřejných či soukromých subjektů.
Členské státy, orgány či instituce Unie ani žádný jiný
veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
předsedu při plnění jeho úkolů.
V souladu se služebním řádem podle článku 68 je
předseda po skončení svého funkčního období nadále
povinen jednat čestně a uvážlivě při přijímání určitých
funkcí a výhod.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
159
Článek 50
Zpráva o činnosti
1. Evropský parlament a Rada mohou vyzvat předsedu
nebo jeho náhradníka, aby vystoupil s prohlášením,
přičemž se plně respektuje nezávislost předsedy.
Předseda vystoupí před Evropským parlamentem s
prohlášením a zodpoví veškeré otázky poslanců
Parlamentu, kdykoli je o to požádán.
2. Na žádost Evropského parlamentu předkládá předseda
písemnou zprávu o hlavních činnostech orgánu pro
pojišťovnictví, a to nejméně 15 dní před svým
vystoupením s prohlášením uvedeným v odstavci 1.
3. Kromě informací uvedených v článcích 11 až 18, 20 a
33 zpráva dále obsahuje veškeré relevantní informace, o
něž Evropský parlament požádá případ od případu.
ODDÍL 4
Výkonný ředitel
Článek 51
Jmenování
1. Orgán pro pojišťovnictví řídí výkonný ředitel, kterým
je nezávislý odborník zaměstnaný na plný úvazek.
2. Výkonného ředitele jmenuje rada orgánů dohledu po
otevřeném výběrovém řízení na základě zásluh,
dovedností, znalostí o finančních institucích a trzích,
zkušeností s finančním dohledem a regulací a zkušeností
s řízením, poté co jeho jmenování potvrdí Evropský
parlament.
3. Funkční období výkonného ředitele činí pět let a může
být jednou prodlouženo.
4. Během devíti měsíců před uplynutím pětiletého
funkčního období výkonného ředitele rada orgánů
dohledu zhodnotí zejména:
a) výsledky dosažené v prvním funkčním období a
způsob jejich dosažení,
b) povinnosti a potřeby orgánu pro pojišťovnictví v
nadcházejících letech.
Rada orgánů dohledu může s přihlédnutím k hodnocení
uvedenému v prvním pododstavci jednou prodloužit
funkční období výkonného ředitele.
5. Výkonný ředitel může být odvolán z funkce pouze
rozhodnutím rady orgánů dohledu.
Článek 52
Nezávislost
Aniž by byla dotčena příslušná úloha správní rady a rady
orgánů dohledu ve vztahu k úkolům výkonného ředitele,
výkonný ředitel nevyžaduje ani nepřijímá pokyny od
orgánů a institucí Unie, od vlád členských států ani od
jiných veřejných či soukromých subjektů.
Členské státy, orgány či instituce Unie ani žádný jiný
veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
výkonného ředitele při plnění jeho úkolů.
V souladu se služebním řádem podle článku 68 je
výkonný ředitel po skončení svého funkčního období
nadále povinen jednat čestně a uvážlivě při přijímání
určitých funkcí a výhod.
Článek 53
Úkoly
1. Výkonný ředitel je odpovědný za řízení orgánu pro
pojišťovnictví a připravuje činnost správní rady.
2. Výkonný ředitel je odpovědný za provádění ročního
pracovního programu orgánu pro pojišťovnictví pod
vedením rady orgánů dohledu a pod dohledem správní
rady.
3. Výkonný ředitel přijme nezbytná opatření, zejména
pokud jde o přijetí vnitřních předpisů a zveřejňování
oznámení, aby zajistil fungování orgánu pro
pojišťovnictví v souladu s tímto nařízením.
4. Výkonný ředitel vypracuje víceletý pracovní program
uvedený v čl. 47 odst. 2.
5. Výkonný ředitel každý rok do 30. června připraví
pracovní program na následující rok uvedený v čl. 47
odst. 2.
6. Výkonný ředitel podle článku 63 vypracuje předběžný
návrh rozpočtu orgánu pro pojišťovnictví a podle článku
64 plní rozpočet orgánu pro pojišťovnictví.
7. Výkonný ředitel každý rok vypracuje návrh zprávy,
která obsahuje část týkající se činnosti orgánu pro
pojišťovnictví v oblasti regulace a dohledu a část týkající
se finančních a správních záležitostí.
8. Pokud jde o zaměstnance orgánu pro pojišťovnictví,
vykonává výkonný ředitel pravomoci stanovené v článku
68 a řídí personální záležitosti.
KAPITOLA IV
SPOLEČNÉ ORGÁNY EVROPSKÝCH ORGÁNŮ
DOHLEDU
ODDÍL 1
Společný výbor evropských orgánů dohledu
Článek 54
Zřízení
1. Zřizuje se Společný výbor evropských orgánů
dohledu(dále jen "společný výbor").
2. Společný výbor slouží jako fórum, v jehož rámci orgán
pro pojišťovnictví pravidelně a úzce spolupracuje a
160
zajišťuje jednotný meziodvětvový přístup s Evropským
orgánem dohledu (Evropským orgánem pro bankovnictví)
a Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
cenné papíry a trhy), zejména pokud jde o:
- finanční konglomeráty;
- účetnictví a audit;
- analýzu mikroobezřetnostního dohledu
meziodvětvového vývoje, rizik a slabých míst s ohledem
na finanční stabilitu;
- retailové investiční produkty;
- opatření proti praní špinavých peněz; a
- výměnu informací s ESRB a rozvoj vztahů mezi ESRB
a evropskými orgány dohledu.
3. Evropské orgány dohledu poskytnou společnému
výboru zaměstnance, kteří plní funkci sekretariátu. Orgán
pro pojišťovnictví přispívá dostatečnými zdroji na
administrativní a provozní výdaje a výdaje na
infrastrukturu.
4. V případě, že se činnost finanční instituce dotýká
několika odvětví, řeší společný výbor spory v souladu s
článkem 56.
Článek 55
Složení
1. Společný výbor se skládá z předsedů evropských
orgánů dohledu a a předsedy podvýboru zřízeného podle
článku 57.
2. Výkonný ředitel, zástupce Komise a zástupce ESRB
jsou zváni na zasedání společného výboru i podvýborů
uvedených v článku 57 jako pozorovatelé.
3. Předseda společného výboru je jmenován na základě
každoroční rotace z předsedů evropských orgánů dohledu.
Předseda společného výboru je místopředsedou ESRB.
4. Společný výbor přijme a zveřejní svůj jednací řád.
Tento řád může stanovit, kdo se může dále účastnit
zasedání společného výboru.
Zasedání společného výboru se koná alespoň jednou za
dva měsíce.
Článek 56
Společné postoje a společné akty
V rozsahu svých úkolů podle kapitoly II a v příslušných
oblastech zejména s ohledem na provádění směrnice
2002/87/ES zaujme orgán pro pojišťovnictví, podle
situace, společný postoj s Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro bankovnictví) a s Evropským
orgánem dohledu (Evropským orgánem pro cenné papíry
a trhy).
Akty podle článků 10 až 15, 17, 18 nebo 19 tohoto
nařízení ve vztahu k provádění směrnice 2002/87/ES a
jiných aktů Unie uvedených v čl. 1 odst. 2, které spadají
také do oblasti působnosti Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro bankovnictví) nebo Evropského
orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a
trhy), se přijímají podle situace souběžně orgánem pro
pojišťovnictví, Evropským orgánem dohledu (Evropským
orgánem pro bankovnictví) a Evropským orgánem
dohledu (Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy).
Článek 57
Podvýbory
1. Pro účely článku 56 se zřídí podvýbor pro finanční
konglomeráty společného výboru.
2. Tento podvýbor se skládá z osob uvedených v čl. 55
odst. 1 a jednoho zástupce stávajících zaměstnanců z řad
vedoucích pracovníků dotyčného příslušného orgánu z
každého členského státu.
3. Podvýbor si zvolí ze svých členů předsedu, který je
současně členem společného výboru.
4. Společný výbor může zřizovat další podvýbory.
ODDÍL 2
Odvolací senát
Článek 58
Složení a fungování
1. Odvolací senát je společným orgánem evropských
orgánů dohledu.
2. Odvolací senát tvoří šest členů a šest náhradníků,
kterými jsou fyzické osoby těšící se velké vážnosti v
odborných kruzích a s prokázanými příslušnými
znalostmi a odbornými zkušenostmi na dostatečně
vysoké úrovni, včetně zkušeností v oblasti dohledu, v
odvětví bankovnictví, pojišťovnictví, zaměstnaneckého
penzijního pojištění, trhů cenných papírů nebo jiných
finančních služeb, avšak nikoli současní zaměstnanci
příslušných orgánů nebo jiných vnitrostátních orgánů
nebo orgánů Unie, jež se podílejí na činnosti orgánu pro
pojišťovnictví. Odvolací senát musí mít dostatečné
právnické znalosti pro poskytování odborných právních
rad týkajících se zákonnosti výkonu pravomocí orgánu
pro pojišťovnictví.
Odvolací senát určí svého předsedu.
3. Dva členy odvolacího senátu a dva náhradníky jmenuje
správní rada orgánu pro pojišťovnictví ze seznamu
kandidátů navrženého Komisí na základě veřejné výzvy k
vyjádření zájmu zveřejněné v Úředním věstníku
Evropské unie a po poradě s radou orgánů dohledu.
Ostatní členové jsou jmenováni podle nařízení (EU) č.
1093/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010.
4. Funkční období členů odvolacího senátu je pět let.
Toto období může být jednou prodlouženo.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
161
5. Člen odvolacího senátu jmenovaný správní radou
orgánu pro pojišťovnictví nesmí být během svého
funkčního období odvolán, s výjimkou případu, kdy se
dopustil vážného porušení úředních povinností a správní
rada po poradě s radou orgánů dohledu v tomto smyslu
vydala rozhodnutí.
6. Rozhodnutí odvolacího senátu se přijímají většinou
alespoň čtyř z jeho šesti členů. Pokud se na napadené
rozhodnutí vztahuje oblast působnosti tohoto nařízení,
tato rozhodující většina čtyř členů musí zahrnovat
nejméně jednoho ze dvou členů odvolacího senátu
jmenovaných orgánem pro pojišťovnictví.
7. Odvolací senát svolává jeho předseda vždy, když je to
nutné.
8. Evropské orgány dohledu zajistí pro odvolací senát
prostřednictvím společného výboru odpovídající
provozní podporu a podporu sekretariátu.
Článek 59
Nezávislost a nestrannost
1. Členové odvolacího senátu jsou ve svém rozhodování
nezávislí. Nejsou vázáni žádnými pokyny. Nesmějí ve
vztahu k orgánu pro pojišťovnictví, jeho správní radě ani
jeho radě orgánů dohledu vykonávat žádné jiné funkce.
2. Členové odvolacího senátu se nesmí účastnit žádného
odvolacího řízení, pokud na něm mají jakýkoli osobní
zájem nebo pokud dříve působili jako zástupci některého
z účastníků řízení nebo pokud se podíleli na rozhodnutí,
které je předmětem odvolání.
3. Člen odvolacího senátu informuje odvolací senát,
domnívá-li se, že by se některý člen z některého z důvodů
uvedených v odstavcích 1 a 2 nebo z jakéhokoli jiného
důvodu neměl účastnit odvolacího řízení.
4. Proti účasti člena odvolacího senátu může být
kterýmkoli účastníkem odvolacího řízení vznesena
námitka z jakéhokoli důvodu uvedeného v odstavcích 1 a
2 nebo z důvodu podezření z podjatosti.
Námitka se nesmí zakládat na státní příslušnosti členů a
je nepřípustná, učinil-li účastník odvolacího řízení,
vědom si důvodu pro námitku, v odvolacím řízení kromě
vznesení námitky proti složení odvolacího senátu další
procesní úkon.
5. V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhodne
odvolací senát o dalším postupu bez účasti dotyčného
člena.
Za účelem přijetí uvedeného rozhodnutí je dotyčný člen
nahrazen v odvolacím senátu svým náhradníkem. Pokud
se náhradník nenachází v obdobné situaci, vybere
předseda náhradu z dostupných náhradníků.
6. Členové odvolacího senátu se zavazují jednat nezávisle
a ve veřejném zájmu.
Za tímto účelem učiní prohlášení o závazcích a
prohlášení o zájmech, v němž uvedou jakékoli přímé
nebo nepřímé zájmy, které by mohly být na újmu jejich
nezávislosti, nebo že žádné zájmy, které by mohly být na
újmu jejich nezávislosti, neexistují.
Tato prohlášení se zveřejňují a jsou činěna každý rok a v
písemné podobě.
KAPITOLA V
OPRAVNÉ PROSTŘEDKY
Článek 60
Odvolání
1. Jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo příslušný
orgán mohou podat odvolání proti rozhodnutí orgánu pro
pojišťovnictví uvedenému v článku 17, 18 nebo 19 či
jinému rozhodnutí přijatému orgánem pro pojišťovnictví
v souladu s akty Unie uvedenými v čl. 1 odst. 2, které je
určeno této osobě, nebo proti rozhodnutí, které se této
osoby bezprostředně a přímo dotýká, i když je určeno
jiné osobě.
2. Odvolání a jeho odůvodnění se podává písemně orgánu
pro pojišťovnictví do dvou měsíců ode dne oznámení
rozhodnutí dotyčné osobě, nebo pokud k oznámení
nedošlo, do dvou měsíců ode dne, kdy orgán pro
pojišťovnictví své rozhodnutí zveřejnil.
Odvolací senát rozhodne o odvolání do dvou měsíců ode
dne podání odvolání.
3. Odvolání podané podle odstavce 1 nemá odkladný
účinek.
Odvolací senát však může pozastavit uplatňování
rozhodnutí, proti němuž bylo odvolání podáno, pokud to
podle jeho názoru okolnosti vyžadují.
4. Je-li odvolání přípustné, odvolací senát přezkoumá,
zda je odvolání opodstatněné. V Ve stanovených lhůtách
vyzve účastníky odvolacího řízení k podání vyjádření k
jeho oznámením nebo sdělením ostatních účastníků
odvolacího řízení. Účastníci odvolacího řízení mají právo
na ústní vyjádření.
5. Odvolací senát může potvrdit rozhodnutí přijaté
příslušným orgánem orgánu pro pojišťovnictví nebo věc
postoupit příslušnému orgánu pro pojišťovnictví. Tento
orgán bude vázán rozhodnutím odvolacího senátu a
přijme pozměněné rozhodnutí týkající se dané věci.
6. Odvolací senát přijme a zveřejní svůj jednací řád.
7. Rozhodnutí odvolacího senátu musí obsahovat
odůvodnění a orgán pro pojišťovnictví je zveřejní.
Článek 61
Žaloby u Soudního dvora Evropské unie
1. Proti rozhodnutí odvolacího senátu nebo v případech, v
nichž odvolání k odvolacímu senátu není možné, proti
rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví lze podle článku
263 Smlouvy o fungování EU podat žalobu u Soudního
dvora Evropské unie.
162
2. V souladu s článkem 263 Smlouvy o fungování EU
mohou členské státy a orgány Unie, jakož i jakákoli
fyzická nebo právnická osoba podat proti rozhodnutí
orgánu pro pojišťovnictví žalobu u Soudního dvora
Evropské unie.
3. V případě, že orgán pro pojišťovnictví má povinnost
jednat a nevydá rozhodnutí, lze u Soudního dvora
Evropské unie podat žalobu pro nečinnost podle článku
265 Smlouvy o fungování EU.
4. Orgán pro pojišťovnictví musí přijmout opatření
nezbytná k zajištění souladu s rozsudkem Soudního dvora
Evropské unie.
KAPITOLA VI
FINANČNÍ USTANOVENÍ
Článek 62
Rozpočet orgánu pro pojišťovnictví
1. Příjmy orgánu pro pojišťovnictví, evropského subjektu
v souladu s článkem 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.
1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví
finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských
společenství [50] (dále jen "finanční nařízení"), tvoří v
různých kombinacích především:
a) povinné příspěvky vnitrostátních orgánů příslušných k
provádění dohledu nad finančními institucemi, které se
vybírají podle vzorce založeného na vážení hlasů podle čl.
3 odst. 3 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních.
Pro účely tohoto článku se čl. 3 odst. 3 Protokolu (č. 36)
o přechodných ustanoveních bude uplatňovat i po
uplynutí v něm stanovené lhůty 31. října 2014;
b) dotace Unie ze souhrnného rozpočtu Evropské unie
(oddíl Komise);
c) poplatky placené orgánu pro pojišťovnictví v
případech stanovených příslušnými nástroji práva Unie.
2. Výdaje orgánu pro pojišťovnictví zahrnují alespoň
výdaje na zaměstnance, odměny, správu, infrastrukturu,
odborné vzdělávání a provoz.
3. Příjmy a výdaje musí být vyrovnané.
4. Pro každý rozpočtový rok odpovídající kalendářnímu
roku se vyhotovují odhady všech příjmů a výdajů orgánu
pro pojišťovnictví, které se zahrnou do rozpočtu orgánu
pro pojišťovnictví.
Článek 63
Sestavování rozpočtu
1. Výkonný ředitel vypracuje do 15. února každého roku
návrh odhadu příjmů a výdajů pro následující rozpočtový
rok a tento návrh odhadu příjmů a výdajů předloží
správní radě a radě orgánů dohledu spolu s plánem
pracovních míst. Rada orgánů dohledu sestaví každý rok
na základě návrhu odhadu příjmů a výdajů
vypracovaného výkonným ředitelem a schváleného
správní radou odhad příjmů a výdajů orgánu pro
pojišťovnictví na následující rozpočtový rok. Tento
odhad příjmů a výdajů, který zahrnuje návrh plánu
pracovních míst, předloží rada orgánů dohledu Komisi do
31. března. Před přijetím odhadu schvaluje návrh
vypracovaný výkonným ředitelem správní rada.
2. Komise předloží odhad příjmů a výdajů společně s
návrhem souhrnného rozpočtu Evropské unie
Evropskému parlamentu a Radě (společně dále jen
"rozpočtový orgán").
3. Komise na základě odhadu příjmů a výdajů zanese do
návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie ty položky
odhadu, které považuje za nezbytné pro plán pracovních
míst a výši dotace ze souhrnného rozpočtu Evropské unie
podle článků 313 a 314 Smlouvy o fungování EU.
4. Rozpočtový orgán přijímá plán pracovních míst orgánu
pro pojišťovnictví. Rozpočtový orgán odsouhlasí
prostředky pro dotaci určenou pro orgán pro
pojišťovnictví.
5. Rada orgánů dohledu přijme rozpočet orgánu pro
pojišťovnictví. Rozpočet se stává konečným po
konečném přijetí souhrnného rozpočtu Evropské unie. V
případě potřeby se odpovídajícím způsobem upraví.
6. Správní rada neprodleně oznámí rozpočtovému orgánu
svůj záměr provést jakýkoli projekt, který může mít
výrazný finanční dopad na financování rozpočtu orgánu
pro pojišťovnictví, zejména jedná-li se o projekty, které
se vztahují k nemovitostem, například nájem nebo koupě
budov. Správní rada o svém záměru informuje Komisi.
Bude-li mít některá složka rozpočtového orgánu v
úmyslu vydat stanovisko, oznámí orgánu pro
pojišťovnictví svůj záměr vydat stanovisko do dvou
týdnů od obdržení informace o projektu. V případě, že
orgán pro pojišťovnictví odpověď neobdrží, může zahájit
plánovaný projekt.
7. Financování orgánu pro pojišťovnictví Unií podléhá v
prvním roce fungování orgánu pro pojišťovnictví, který
končí dne 31. prosince 2011, souhlasu rozpočtového
orgánu, jak je stanoveno v bodě 47 interinstitucionální
dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení.
Článek 64
Plnění a kontrola rozpočtu
1. Výkonný ředitel vykonává úlohu schvalujícího
úředníka a plní rozpočet orgánu pro pojišťovnictví.
2. Do 1. března po skončení každého rozpočtového roku
předá účetní orgánu pro pojišťovnictví účetnímu Komise
a Účetnímu dvoru předběžnou účetní závěrku společně se
zprávou o rozpočtovém a finančním řízení za rozpočtový
rok. Do 31. března následujícího roku zašle účetní orgánu
pro pojišťovnictví zprávu o rozpočtovém a finančním
řízení rovněž členům rady orgánů dohledu, Evropskému
parlamentu a Radě.
Účetní Komise poté konsoliduje předběžnou účetní
závěrky orgánů a decentralizovaných subjektů v souladu
s článkem 128 finančního nařízení.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
163
3. Po obdržení vyjádření Účetního dvora k předběžné
účetní závěrce orgánu pro pojišťovnictví podle článku
129 finančního nařízení vypracuje výkonný ředitel na
vlastní odpovědnost konečnou účetní závěrku orgánu pro
pojišťovnictví a předloží ji ke stanovisku správní radě.
4. Správní rada vydá stanovisko ke konečné účetní
závěrce orgánu pro pojišťovnictví.
5. Do 1. července po skončení rozpočtového roku předá
výkonný ředitel tuto konečnou účetní závěrku společně se
stanoviskem správní rady členům rady orgánů dohledu,
Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu
dvoru.
6. Konečná účetní závěrka se zveřejní.
7. Výkonný ředitel zašle Účetnímu dvoru odpověď na
jeho vyjádření do 30. září. Zároveň zašle kopii této
odpovědi správní radě a Komisi.
8. Výkonný ředitel v souladu s ustanovením čl. 146 odst.
3 finančního nařízení předloží Evropskému parlamentu
na jeho žádost veškeré informace potřebné pro řádný
průběh udělení absolutoria pro daný rozpočtový rok.
9. Evropský parlament na doporučení Rady přijaté
kvalifikovanou většinou udělí orgánu pro pojišťovnictví
před 15. květnem roku N +2 absolutorium za plnění
rozpočtu zahrnujícího příjmy ze souhrnného rozpočtu
Evropské unie a příslušných orgánů za rozpočtový rok N.
Článek 65
Finanční předpisy
Správní rada po konzultaci s Komisí přijme finanční
předpisy pro orgán pro pojišťovnictví. Tyto předpisy se
nesmějí odchylovat od nařízení Komise (ES, Euratom) č.
2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém
finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185
nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se
stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu
Evropských společenství [51], pokud to nevyžadují
zvláštní potřeby fungování orgánu pro pojišťovnictví a
pouze s předchozím souhlasem Komise.
Článek 66
Opatření proti podvodům
1. Pro účely boje proti podvodům, úplatkářství a jakékoli
jiné nedovolené činnosti se na orgán pro pojišťovnictví
bez omezení vztahuje nařízení (ES) č. 1073/1999.
2. Orgán pro pojišťovnictví přistoupí k
Interinstitucionální dohodě o vnitřním vyšetřování
prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům
a neprodleně přijme příslušná ustanovení pro všechny
zaměstnance orgánu pro pojišťovnictví.
3. Rozhodnutí o financování a na ně navazující dohody a
prováděcí nástroje musí obsahovat ustanovení o tom, že
Účetní dvůr a OLAF mohou v případě potřeby provádět
šetření na místě u příjemců finančních prostředků
poskytovaných orgánem pro pojišťovnictví a u
zaměstnanců odpovědných za jejich přidělování.
KAPITOLA VII
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 67
Výsady a imunity
Na orgán pro pojišťovnictví a jeho zaměstnance se
vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie
připojený ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o
fungování EU.
Článek 68
Zaměstnanci
1. Na zaměstnance orgánu pro pojišťovnictví, včetně jeho
výkonného ředitele a předsedy, se vztahuje služební řád,
pracovní řád ostatních zaměstnanců a společná pravidla
přijatá orgány Unie pro uplatňování těchto řádů.
2. Správní rada po dohodě s Komisí přijme nezbytná
prováděcí opatření v souladu s ustanoveními článku 110
služebního řádu.
3. Ve vztahu ke svým zaměstnancům vykonává orgán pro
pojišťovnictví pravomoci, které orgánu oprávněnému ke
jmenování svěřuje služební řád, a pravomoci, které
orgánu oprávněnému uzavírat smlouvy svěřuje pracovní
řád.
4. Správní rada přijme ustanovení umožňující dočasné
přidělení odborníků z členských států k orgánu pro
pojišťovnictví.
Článek 69
Odpovědnost orgánu pro pojišťovnictví
1. V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí orgán
pro pojišťovnictví v souladu s obecnými zásadami
společnými právním řádům členských států veškerou
škodu, kterou způsobil nebo kterou způsobili jeho
zaměstnanci při plnění svých povinností. Soudní dvůr
Evropské unie má pravomoc rozhodovat v jakémkoli
sporu o náhradě této škody.
2. Osobní finanční a kárnou odpovědnost zaměstnanců
orgánu pro pojišťovnictví vůči orgánu pro pojišťovnictví
se řídí příslušnými předpisy, které se vztahují na
zaměstnance orgánu pro pojišťovnictví.
Článek 70
Povinnost zachovávat služební tajemství
1. Na členy rady orgánů dohledu a správní rady,
výkonného ředitele a zaměstnance orgánu pro
pojišťovnictví, včetně úředníků dočasně přidělených z
členských států a všech dalších osob plnících úkoly pro
orgán pro pojišťovnictví na smluvním základě, se
vztahuje povinnost zachovávat služební tajemství podle
článku 339 Smlouvy o fungování EU a příslušných
ustanovení souvisejících právních předpisů Unie, i po
skončení jejich funkcí.
164
Vztahuje se na ně článek 16 služebního řádu.
Podle služebního řádu jsou zaměstnanci i po skončení
funkčního období povinni jednat čestně a uvážlivě při
přijímání určitých funkcí a výhod.
Členské státy, orgány nebo instituce Unie ani žádný jiný
veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
zaměstnance orgánu pro pojišťovnictví při plnění jejich
úkolů.
2. Aniž jsou dotčeny případy, které jsou předmětem
trestního práva, nesmějí být žádné důvěrné informace,
které získají osoby uvedené v odstavci 1 při plnění svých
povinností, sděleny jiné osobě nebo orgánu jinak než v
souhrnné podobě, aby nebylo možné identifikovat
jednotlivé finanční instituce.
Povinnost podle odstavce 1 a prvního pododstavce tohoto
odstavce nebrání orgánu pro pojišťovnictví a
vnitrostátním orgánům dohledu ve využívání informací
při vymáhání aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, zejména při
přijímání rozhodnutí.
3. Odstavce 1 a 2 nebrání výměně informací mezi
orgánem pro pojišťovnictví a vnitrostátními orgány
dohledu v souladu s tímto nařízením a ostatními právními
předpisy Unie vztahujícími se na finanční instituce.
Na tyto informace se vztahuje povinnost zachovávat
služební tajemství za podmínek uvedených v odstavcích
1 a 2. Orgán pro pojišťovnictví stanoví ve svém jednacím
řádu prováděcí opatření k pravidlům pro zachování
důvěrnosti uvedeným v odstavcích 1 a 2.
4. Orgán pro pojišťovnictví uplatňuje rozhodnutí Komise
2001/844/ES, ESUO, Euratom ze dne 29. listopadu 2001,
kterým se mění její jednací řád [52].
Článek 71
Ochrana údajů
Tímto nařízením nejsou dotčeny povinnosti členských
států týkající se zpracování osobních údajů podle
směrnice 95/46/ES ani povinnosti orgánu pro
pojišťovnictví týkající se zpracování osobních údajů
podle nařízení (ES) č. 45/2001 při plnění jeho povinností.
Článek 72
Přístup k dokumentům
1. Na dokumenty, které má orgán pro pojišťovnictví k
dispozici, se vztahuje nařízení (ES) č. 1049/2001.
2. Do 31. května správní rada přijme prováděcí opatření k
nařízení (ES) č. 1049/2001.
3. Rozhodnutí přijímaná orgánem pro pojišťovnictví v
souladu s článkem 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 mohou
být případně předmětem stížnosti veřejnému ochránci
práv nebo řízení před Soudním dvorem Evropské unie
následujícím po odvolání k odvolacímu senátu v souladu
s podmínkami stanovenými v článcích 228 a 263
Smlouvy o fungování EU.
Článek 73
Jazykový režim
1. Na orgán pro pojišťovnictví se vztahuje nařízení Rady
č. 1, kterým se stanoví jazyky, které se použijí v
Evropském hospodářském společenství [53].
2. O vnitřním jazykovém režimu orgánu pro
pojišťovnictví rozhoduje správní rada.
3. Překladatelské služby potřebné pro fungování orgánu
pro pojišťovnictví zajišťuje Překladatelské středisko pro
instituce Evropské unie.
Článek 74
Dohoda o sídle
Nezbytná opatření týkající se umístění, které má být
orgánu pro pojišťovnictví zajištěno ve členském státě, ve
kterém se nachází jeho sídlo, a zařízení, která má tento
členský stát poskytnout, ale i konkrétní pravidla
vztahující se na výkonného ředitele, členy správní rady,
zaměstnance orgánu pro pojišťovnictví a jejich rodinné
příslušníky v tomto členském státě stanoví dohoda o sídle
uzavřená mezi orgánem pro pojišťovnictví a daným
členským státem a schválená správní radou.
Členský stát poskytne co nejlepší možné podmínky, aby
zajistil řádné fungování orgánu pro pojišťovnictví, včetně
vícejazyčného a evropsky orientovaného vzdělávání a
vhodného dopravního spojení.
Článek 75
Účast třetích zemí
1. Účast na činnosti orgánu pro pojišťovnictví je otevřena
třetím zemím, které uzavřely s Unií dohody, v jejichž
důsledku přijaly a uplatňují právo Unie v oblasti
působnosti orgánu pro pojišťovnictví podle čl. 1 odst. 2.
2. Orgán pro pojišťovnictví může spolupracovat se
třetími zeměmi uvedenými v odstavci 1, které uplatňují
právní předpisy, jež byly uznány za rovnocenné v
oblastech působnosti orgánu pro pojišťovnictví
uvedených v čl. 1 odst. 2, jak je stanoveno v
mezinárodních dohodách uzavřených Unií v souladu s
článkem 216 Smlouvy o fungování EU.
3. Na základě příslušných ustanovení dohod uvedených v
odstavcích 1 a 2 budou přijata opatření uvádějící zejména
povahu, rozsah a procedurální aspekty zapojení těchto
zemí uvedených v odstavci 1 do činnosti orgánu pro
pojišťovnictví, včetně ustanovení týkajících se finančních
příspěvků a zaměstnanců. Tato opatření mohou stanovit
zastoupení těchto zemí v radě orgánů dohledu v pozici
pozorovatelů, ale musí zajistit, aby se tyto země
neúčastnily jednání o jednotlivých finančních institucích,
s výjimkou případů, kdy na tom mají přímý zájem.
KAPITOLA VIII
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
165
Článek 76
Přípravná opatření
1. V období po vstupu tohoto nařízení v platnost a před
zřízením orgánu pro pojišťovnictví pracuje CEIOPS v
úzké spolupráci s Komisí na přípravě nahrazení výboru
CEIOPS orgánem pro pojišťovnictví.
2. Jakmile bude orgán pro pojišťovnictví zřízen, Komise
odpovídá za administrativní zřízení a počáteční
administrativní zajištění činnosti orgánu pro
pojišťovnictví, dokud orgán pro pojišťovnictví nejmenuje
výkonného ředitele.
K tomuto účelu, dokud rada orgánů dohledu nejmenuje
výkonného ředitele podle článku 51 a dokud tento
výkonný ředitel nepřevezme své povinnosti, může
Komise dočasně přidělit jednoho úředníka, který plní
funkci výkonného ředitele. Přechodné období je omezené
na dobu nezbytnou pro jmenování výkonného ředitele
orgánu pro pojišťovnictví.
Dočasný výkonný ředitel může na základě souhlasu
správní rady schvalovat veškeré platby pokryté
prostředky v rámci rozpočtu orgánu pro pojišťovnictví a
uzavírat smlouvy, včetně smluv se zaměstnanci po přijetí
plánu pracovních míst orgánu pro pojišťovnictví.
3. Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny pravomoci rady orgánů
dohledu a správní rady.
4. Orgán pro pojišťovnictví je považován za právního
nástupce CEIOPS. Nejpozději ke dni zřízení orgánu pro
pojišťovnictví budou veškerá aktiva a závazky a
probíhající operace CEIOPS automaticky převedeny na
orgán pro pojišťovnictví. CEIOPS vypracuje přehled
konečných zůstatků aktiv a závazků ke dni tohoto
převodu. Tento přehled bude předmětem auditu a bude
schválen členy CEIOPS a Komisí.
Článek 77
Přechodná ustanovení o zaměstnancích
1. Odchylně od článku 68 jsou všechny pracovní smlouvy
a dohody o dočasném přidělení uzavřené CEIOPS nebo
jeho sekretariátem a platné ke dni 1. ledna 2011 nadále
plněny až do uplynutí doby jejich platnosti. Jejich
platnost nelze prodloužit.
2. Všem zaměstnancům s uzavřenou smlouvou podle
odstavce 1 je nabídnuta možnost uzavřít smlouvy o
dočasném zaměstnání podle čl. 2 písm. a) pracovního
řádu pro různé platové třídy stanovené v plánu
pracovních míst orgánu pro pojišťovnictví.
Po vstupu tohoto nařízení v platnost je orgánem
oprávněným uzavírat smlouvy provedeno vnitřní
výběrové řízení omezené na zaměstnance, kteří mají
smlouvy s CEIOPS nebo jeho sekretariátem, a to v zájmu
zjištění schopností, výkonnosti a bezúhonnosti osob,
které mají být zaměstnány. Postupy vnitřního výběrového
řízení plně zohlední kvalifikaci a zkušenosti prokázané
danou osobou při plnění jejích povinností před
přechodem na nové místo.
3. V závislosti na druhu a úrovni vykonávaných funkcí je
úspěšným žadatelům nabídnuta smlouva o dočasném
zaměstnání na dobu odpovídající přinejmenším době,
která zbývá podle předchozí smlouvy.
4. Příslušná vnitrostátní právní úprava související s
pracovními smlouvami a ostatní příslušné nástroje se
použijí i nadále pro zaměstnance s předchozí smlouvou,
kteří se rozhodnou nezažádat o uzavření smlouvy o
dočasném zaměstnání nebo kterým není nabídnuta
smlouva o dočasném zaměstnání podle odstavce 2.
Článek 78
Vnitrostátní předpisy
Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření pro
účinné uplatňování tohoto nařízení.
Článek 79
Změny
Rozhodnutí č. 716/2009/ES se tímto mění tak, že
CEIOPS se vyjímá ze seznamu příjemců uvedeného v
oddílu B přílohy uvedeného rozhodnutí.
Článek 80
Zrušení
Rozhodnutí Komise 2009/79/ES o zřízení CEIOPS se
zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2011.
Článek 81
Přezkum
1. Komise do 2. ledna 2014 a následně každé tři roky
zveřejní obecnou zprávu o zkušenostech získaných z
činnosti orgánu pro pojišťovnictví a z postupů
stanovených v tomto nařízení. Tato zpráva mimo jiné
hodnotí:
a) sbližování postupů dohledu dosažené příslušnými
orgány;
i) sbližování, pokud jde o funkční nezávislost příslušných
orgánů a normy v oblasti správy a řízení společností;
ii) nestrannost, objektivitu a nezávislost orgánu pro
pojišťovnictví;
b) fungování kolegií orgánů dohledu;
c) pokrok dosažený v rámci sbližování v oblasti
předcházení krizím, řízení a řešení krizí, včetně
mechanismů Unie pro financování;
d) úlohu orgánu pro pojišťovnictví, pokud jde o
systémové riziko;
e) uplatňování ochranných opatření stanovených v článku
38;
f) plnění závazné úlohy zprostředkovatele stanovené v
článku 19.
166
2. Zpráva uvedená v odstavci 1 rovněž zhodnotí, zda:
a) je vhodné i nadále vykonávat dohled nad
bankovnictvím, pojišťovnictvím, zaměstnaneckým
penzijním pojištěním, trhy s cennými papíry a finančními
trhy odděleně;
b) je vhodné vykonávat obezřetnostní dohled a dohled
nad obchodní činností odděleně, nebo zda by tak měl
činit stejný orgán dohledu;
c) je vhodné zjednodušit a posílit strukturu ESFS v zájmu
jednotnosti při dohledu na makro- i mikroúrovni a
dohledu jednotlivých evropských orgánů dohledu;
d) vývoj ESFS odpovídá globálnímu vývoji;
e) se ESFS vyznačuje dostatečnou rozmanitostí a kvalitou;
f) požadavky na zveřejňování jsou dostatečně průhledné a
jejich součástí je i požadavek na dostatečnou míru
odpovědnosti;
g) jsou zdroje orgánu pro pojišťovnictví přiměřené pro
plnění jeho povinností;
h) je sídlo orgánu pro pojišťovnictví na vhodném místě
nebo zda je za účelem lepší vzájemné koordinace vhodné
přesunout evropské orgány dohledu do jediného sídla.
3. V souvislosti s přímým dohledem nad institucemi nebo
infrastrukturami s celoevropskou působností a s ohledem
na tržní vývoj vypracuje Komise výroční zprávu o tom,
zda je vhodné orgánu pro pojišťovnictví svěřit v této
oblasti další dohledové pravomoci.
4. Tato zpráva a případně veškeré související návrhy se
předávají Evropskému parlamentu a Radě.
Článek 82
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 1. ledna 2011, s výjimkou článku 76 a
čl. 77 odst. 1 a 2, které se použijí ode dne vstupu tohoto
nařízení v platnost.
Orgán pro pojišťovnictví se zřizuje ke dni 1. ledna 2011.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo
použitelné ve všech členských státech.
Ve Štrasburku dne 24. listopadu 2010.
Za Evropský parlament
předseda
J. Buzek
Za Radu
předseda nebo předsedkyně
O. Chastel
[1] Úř. věst. C 13, 20.1.2010, s. 1.
[2] Stanovisko ze dne 22. ledna 2010 (dosud
nezveřejněné v Úředním věstníku).
[3] Postoj Evropského parlamentu ze dne 22. září 2010
(dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí
Rady ze dne 17. listopadu 2010.
[4] Úř. věst. C 40, 7.2.2001, s. 453.
[5] Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 394.
[6] Úř. věst. C 175 E, 10.7.2008, s. 392.
[7] Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 26.
[8] Úř. věst. C 9 E, 15.1.2010, s. 48.
[9] Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 214.
[10] Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 292.
[11] Viz strana1 v tomto čísle Úředního věstníku.
[12] Úř. věst. L 25, 29.1.2009, p. 23.
[13] Úř. věst. L 25, 29.1.2009, p. 28.
[14] Úř. věst. L 25, 29.1.2009, p. 18.
[15] Sb. rozh. 2006, s. I-03771, bod 44.
[16] Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1.
[17] Úř. věst. L 9, 15.1.2003, s. 3.
[18] Úř. věst. L 235, 23.9.2003, s. 10.
[19] Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1.
[20] Úř. věst. 56, 4.4.1964, s. 878.
[21] Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 3.
[22] Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 20.
[23] Úř. věst. L 189, 13.7.1976, s. 13.
[24] Úř. věst. L 151, 7.6.1978, s. 25.
[25] Úř. věst. L 339, 27.12.1984, s. 21.
[26] Úř. věst. L 185, 4.7.1987, s. 77.
[27] Úř. věst. L 172, 4.7.1988, s. 1.
[28] Úř. věst. L 228, 11.8.1992, s. 1.
[29] Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 1.
[30] Úř. věst. L 110, 20.4.2001, s. 28.
[31] Úř. věst. L 345, 19.12.2002, s. 1.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
167
[32] Úř. věst. L 323, 9.12.2005, s. 1.
[33] Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.
[34] Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16.
[35] Úř. věst. L 135, 31.5.1994, s. 5.
[36] Úř. věst. L 84, 26.3.1997, s. 22.
[37] Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2007/44/ES ze dne 5. září 2007, kterou se mění směrnice
Rady 92/49/EHS a směrnice 2002/83/ES, 2004/39/ES,
2005/68/ES a 2006/48/ES, pokud jde o procesní pravidla
a hodnotící kritéria pro obezřetnostní posuzování
nabývání a zvyšování účastí ve finančním sektoru (Úř.
věst. L 247, 21.9.2007, s. 1).
[38] Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164.
[39] Úř. věst. L 318, 27.11.1998, s. 8.
[40] Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
[41] Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1.
[42] Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.
[43] Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.
[44] Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
[45] Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.
[46] Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
[47] Úř. věst. L 253, 25.9.2009, s. 8.
[48] Viz strana 12 v tomto čísle Úředního věstníku.
[49] Viz strana 84 v tomto čísle Úředního věstníku.
[50] Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
[51] Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
[52] Úř. věst. L 317, 3.12.2001, s. 1.
[53] Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385.
--------------------------------------------------
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne
24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro cenné papíry a trhy), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES
a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/77/ES
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a
zejména na článek 114 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru ( 2 ),
v souladu s řádným legislativním postupem ( 3 ),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Finanční krize v letech 2007 a 2008 odhalila závažné
nedostatky v dohledu nad finančním trhem jak v
konkrétních případech, tak ve vztahu k finančnímu
systému jako celku. Modely dohledu na úrovni
jednotlivých členských států pokulhávají za finanční
globalizací a realitou integrovaných a vzájemně
propojených evropských finančních trhů, na kterých
mnoho finančních institucí působí přeshraničně. Krize
odhalila nedostatky v oblasti spolupráce, koordinace,
jednotného uplatňování práva Unie a důvěry mezi
vnitrostátními orgány dohledu.
(2) Evropský parlament vyzýval před finanční krizí i v
jejím průběhu k přechodu k integrovanějšímu
evropskému dohledu, aby byly zajištěny skutečně rovné
podmínky pro všechny zúčastněné subjekty na úrovni
Unie a zohlednila se rostoucí integrace finančních trhů v
Unii (a to v usnesení ze dne 13. dubna 2000 o sdělení
Komise o provádění rámce pro finanční trhy: akční plán
( 4 ); usnesení ze dne 21. listopadu 2002 o pravidlech
obezřetnostního dohledu v Evropské unii ( 5 ); usnesení
ze dne 11. července 2007 o politice finančních služeb
(2005–2010) – bílá kniha ( 6 ); usnesení ze dne 23. září
2008 obsahující doporučení Komisi o zajišťovacích
fondech a soukromých kapitálových fondech ( 7 ) a
usnesení ze dne 9. října 2008 s doporučeními Komisi
ohledně opatření navazujících na Lamfalussyho proces:
budoucí struktura dohledu ( 8 ), a v postoji ze dne 22.
dubna 2009 k pozměněnému návrhu směrnice
Evropského parlamentu a Rady o přístupu k pojišťovací a
zajišťovací činnosti a jejímu výkonu (Solventnost II) ( 9 )
a postoji ze dne 23.dubna 2009 k návrhu nařízení
Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách
( 10 )).
(3) V listopadu 2008 Komise zmocnila skupinu
odborníků na vysoké úrovni vedenou Jacquesem de
Larosièrem, aby učinila doporučení, jakým způsobem
mají být posíleny požadavky na dohled za účelem lepší
ochrany občanů a obnovení důvěry ve finanční systém.
Ve své závěrečné zprávě zveřejněné dne 25. února 2009
(dále jen „de Larosièrova zpráva“) doporučila skupina
odborníků na vysoké úrovni posílit rámec dohledu, aby se
snížilo riziko a závažnost budoucích finančních krizí.
Skupina odborníků na vysoké úrovni doporučila reformy
struktury dohledu nad finančním odvětvím v Unii. Dále
uvedla, že by měl být vytvořen Evropský systém orgánů
dohledu nad finančním trhem, který by se skládal ze tří
evropských orgánů dohledu, jednoho pro bankovnictví,
jednoho pro cenné papíry a jednoho pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění, a doporučila zřídit
Evropskou radu pro systémová rizika. Zpráva představila
168
reformy, které odborníci považovali za nezbytné a na
nichž se mělo začít ihned pracovat.
(4) Komise ve svém sdělení ze dne 4. března 2009
nazvaném „Urychlit oživení evropské
ekonomiky“ navrhla předložení legislativních návrhů
týkajících se zřízení Evropského systému orgánů
finančního dohledu a Evropské rady pro systémová rizika.
Ve sdělení ze dne 27. května 2009 nazvaném „Evropský
dohled nad finančním trhem“ uvedla podrobnější
informace o případné architektuře tohoto nového rámce
dohledu, přičemž zohlednila podstatu de Larosièrovy
zprávy.
(5) Evropská rada v závěrech ze dne 19. června 2009
potvrdila, že by měl být zřízen Evropský systém orgánů
dohledu nad finančním trhem, který by se měl skládat ze
tří nových evropských orgánů dohledu. Systém by se měl
zaměřit na zvýšení kvality a jednotnosti vnitrostátního
dohledu, posílení kontroly nad skupinami působícími
přeshraničně a vytvoření jednotného evropského souboru
pravidel, která by se vztahovala na všechny účastníky
finančního trhu na vnitřním trhu. Evropská rada
zdůraznila, že evropské orgány dohledu by také měly mít
pravomoc dohledu nad ratingovými agenturami, a
vyzvala Komisi, aby připravila konkrétní návrhy pro
zajištění stěžejní úlohy Evropského systému orgánů
dohledu nad finančním trhem v krizových situacích, a
současně zdůraznila, že rozhodnutí přijatá evropskými
orgány ohledu by neměla nijak zasahovat do fiskálních
pravomocí členských států. Komise předložila návrh
nařízení, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 1060/2009 ze dne 16. září 2009 o
ratingových agenturách ( 11 ). Evropský parlament a
Rada by měly tento návrh zvážit s cílem zajistit, aby
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) (dále jen „orgán pro cenné papíry a trhy“)
disponoval dostatečnými pravomocemi dohledu nad
ratingovými agenturami, při zohlednění toho, že by orgán
pro cenné papíry a trhy měl mít výlučnou pravomoc
dohlížet nad ratingovými agenturami, která mu je svěřena
nařízením (ES) č. 1060/2009. Za tímto účelem by měl mít
orgán pro cenné papíry a trhy dostatečné pravomoci k
vyšetřování a vymáhání, jak stanoví příslušné právní
předpisy, jakož i možnost vybírat poplatky.
(6) Evropská rada se dne 17. června 2010 dohodla, že
„členské státy by měly zavést systémy odvodů a daní pro
finanční instituce s cílem zajistit spravedlivé sdílení
zátěže a motivovat k omezování systémového rizika.
Tyto odvody nebo daně by měly být součástí
důvěryhodného rámce pro řešení úpadků finančních
institucí. Je nanejvýš důležité dále pracovat na jejich
hlavních rysech a pečlivě zvážit otázky rovných
podmínek a kumulativní dopad různých regulatorních
opatření“.
(7) V důsledku finanční a hospodářské krize vznikla
reálná a vážná rizika pro stabilitu finančního systému a
fungování vnitřního trhu. Obnovení a udržení stabilního a
spolehlivého finančního systému je absolutně nezbytným
předpokladem pro zachování důvěry a soudržnosti na
vnitřním trhu, a tedy pro zachování a zlepšení podmínek
pro vytvoření plně integrovaného a fungujícího vnitřního
trhu v oblasti finančních služeb. Kromě toho hlouběji a
šířeji integrované finanční trhy nabízejí lepší možnosti
financování a diverzifikace rizika, čímž přispívají ke
zlepšení schopnosti ekonomik absorbovat šoky.
(8) Unie se dostala na hranice svých možností ohledně
toho, čeho lze dosáhnout na základě současného
postavení evropských výborů orgánů dohledu. Unie
nemůže zůstat v situaci, kdy neexistuje žádný
mechanismus, který by zajistil, že vnitrostátní orgány
dohledu přijmou nejlepší možná rozhodnutí ohledně
dohledu nad účastníky finančního trhu, kteří působí
přeshraničně, nemůže zůstat v situaci, kdy je
nedostatečná spolupráce a výměna informací mezi
vnitrostátními orgány dohledu, kdy společné opatření
vnitrostátních orgánů dohledu vyžaduje složité přípravy,
aby se zohlednily nejrůznější požadavky na regulaci a
dohled, kdy řešení na vnitrostátní úrovni jsou nejčastěji
jedinou proveditelnou možností reakce na evropské
problémy na úrovni Unie a kdy existují různé výklady
stejného právního textu. Evropský systém dohledu nad
finančním trhem (dále jen „ESFS“) by měl být navržen
tak, aby uvedené nedostatky překonal a představoval
systém, který je v souladu s cílem stabilního a jednotného
trhu finančních služeb Unie a který spojuje vnitrostátní
orgány dohledu v silné síti v rámci Unie.
(9) ESFS by měl představovat integrovanou síť
vnitrostátních orgánů dohledu a orgánů dohledu Unie,
která ponechá každodenní dohled na vnitrostátní úrovni.
Kromě toho by mělo být dosaženo větší harmonizace a
jednotného uplatňování pravidel pro účastníky finančního
trhu v celé Unii. Kromě orgánu pro cenné papíry a trhy
by měly být dále zřízeny Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví), Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění) a Společný výbor
evropských orgánů dohledu (dále jen „společný výbor“).
Evropská rada pro systémová rizika (dále jen „ESRB“)
by za účelem plnění úkolů stanovených v tomto nařízení
a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1092/2010 ( 12 ) (ESRB) měla být součástí ESFS.
(10) Evropské orgány dohledu by měly nahradit
Evropský výbor orgánů bankovního dohledu zřízený
rozhodnutím Komise 2009/78/ES ( 13 )1, Evropský
výbor orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a
zaměstnaneckým penzijním pojištěním zřízený
rozhodnutím Komise 2009/79/ES ( 14 )2 a Evropský
výbor regulátorů trhů s cennými papíry zřízený
rozhodnutím Komise 2009/77/ES ( 15 )3 a měly by
převzít všechny úkoly a pravomoci těchto výborů, včetně
případného pokračování probíhající práce a projektů.
Působnost každého evropského orgánu dohledu by měla
být jasně vymezena. Evropské orgány dohledu by měly
být odpovědné Evropskému parlamentu a Radě. V
případě, že se tato odpovědnost týká meziodvětvových
otázek koordinovaných společným výborem, měly by
nést odpovědnost za takovou koordinaci evropské orgány
dohledu prostřednictvím společného výboru.
(11) Orgán pro cenné papíry a trhy by se měl zasazovat o
zlepšení fungování vnitřního trhu, především zajištěním
vysoké, účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu s
ohledem na různé zájmy všech členských států a na
rozdílnou povahu účastníků finančního trhu. Orgán pro
cenné papíry a trhy by měl chránit veřejné hodnoty, jako
je integrita a stabilita finančního systému, průhlednost
trhů a finančních produktů a ochrana investorů. Orgán
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
169
pro cenné papíry a trhy by měl rovněž předcházet
regulatorní arbitráži, zajistit rovné podmínky a posílit
koordinaci dohledu na mezinárodní úrovni, a to ve
prospěch hospodářství jako celku, včetně finančních
institucí a dalších zúčastněných subjektů, spotřebitelů a
zaměstnanců. Mezi jeho úkoly by měla rovněž patřit
podpora sbližování dohledu a poskytování poradenství
orgánům Unie v oblastech jeho působnosti. Orgánu pro
cenné papíry a trhy by také měly být svěřeny určité
pravomoci v oblasti stávajících i nových finančních
činností.
(12) Orgán pro cenné papíry a trhy by měl mít rovněž
možnost dočasně zakázat nebo omezit některé finanční
činnosti, které ohrožují řádné fungování a integritu
finančních trhů nebo stabilitu celého finančního systému
Unie nebo jeho části, v případech a za podmínek
stanovených v legislativních aktech uvedených v tomto
nařízení. Bude-li takový dočasný zákaz nutný v případě
mimořádné situace, měl by jej orgán pro cenné papíry a
trhy vydat v souladu s tímto nařízením a za podmínek v
něm stanovených. V případech, v nichž má dočasný
zákaz nebo omezení některých finančních činností dopad
na více odvětví, by měly odvětvové právní předpisy
stanovit, že orgán pro cenné papíry a trhy by měl svou
činnost v případě potřeby konzultovat a koordinovat s
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
bankovnictví) a s Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění) prostřednictvím společného výboru.
(13) Orgán pro cenné papíry a trhy by měl brát náležitě v
úvahu dopad svých činností na hospodářskou soutěž a
inovace v rámci vnitřního trhu, konkurenceschopnost
Unie v celosvětovém měřítku, finanční začlenění a novou
strategii Unie pro růst a zaměstnanost.
(14) Aby mohl orgán pro cenné papíry a trhy plnit své
cíle, měl by mít právní subjektivitu a být administrativně
a finančně autonomní.
(15) Na základě práce mezinárodních organizací a skupin
by systémové riziko mělo být definováno jako riziko
narušení kontinuity finančního systému, které může mít
závažné negativní dopady na vnitřní trh a reálnou
ekonomiku. Určitý stupeň systémové důležitosti mohou
mít potenciálně všechny typy finančních
zprostředkovatelů, trhy a infrastruktury.
(16) Přeshraničním rizikem se rozumí veškerá rizika
způsobená hospodářskou nerovnováhou nebo finančními
selháními v celé Unii nebo v jejích částech, které mohou
mít výrazně negativní dopady na transakce mezi
hospodářskými subjekty dvou nebo více členských států,
na fungování vnitřního trhu nebo na veřejné finance Unie
nebo jakéhokoli z jejích členských států.
(17) Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne
2. května 2006 ve věci C-217/04 (Spojené království
Velké Británie a Severního Irska v. Evropský parlament a
Rada Evropské unie) konstatoval, že: „nic ve znění
článku 95 Smlouvy o ES [nyní článek 114 Smlouvy o
fungování Evropské unie (dále jen ‚Smlouva o fungování
EU‘)] neumožňuje dojít k závěru, že opatření přijatá
zákonodárcem Společenství na základě tohoto ustanovení
jsou určena pouze členským státům. Podle uvážení
uvedeného zákonodárce se totiž může ukázat nezbytné
stanovit zřízení subjektu Společenství pověřeného
přispívat k uskutečnění procesu harmonizace v situacích,
kdy se zdá vhodné přijmout nezávazná doprovodná a
usměrňující opatření pro usnadnění jednotného provádění
a uplatňování aktů založených na uvedeném
ustanovení“ ( 16 ). Účel a úkol orgánu pro cenné papíry a
trhy, totiž podporovat příslušné vnitrostátní orgány
dohledu při jednotném výkladu a uplatňování předpisů
Unie a přispívat k finanční stabilitě nezbytné pro finanční
integraci, - úzce souvisejí s cíli acquis Unie v oblasti
vnitřního trhu finančních služeb. Proto by měl být orgán
pro cenné papíry a trhy zřízen na základě článku 114
Smlouvy o fungování EU.
(18) Těmito legislativními akty, které stanoví úkoly
příslušných orgánů členských států, včetně vzájemné
spolupráce a spolupráce s Komisí, jsou: směrnice
Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES ze dne 3. března
1997 o systémech pro odškodnění investorů ( 17 ),
směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze
dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v
platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů
s cennými papíry ( 18 ), směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2001/34/ES ze dne 28. května 2001 o přijetí
cenných papírů ke kotování na burze cenných papírů a o
informacích, které k nim mají být zveřejněny ( 19 ),
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES ze
dne 6. června 2002 o dohodách o finančním zajištění
( 20 ), směrnice Evropského parlamentu a Rady
2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování
zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu)
( 21 ), směrnice Evropského parlamentu a Rady
2003/71/ES ze dne 4. listopadu 2003 o prospektu, který
má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí
cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice
2001/34/ES ( 22 ), směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích
finančních nástrojů ( 23 ), směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince
2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících
se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou
přijaty k obchodování na regulovaném trhu ( 24 ),
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze
dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti
investičních podniků a úvěrových institucí ( 25 ), aniž
jsou dotčeny pravomoci Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o
obezřetnostní dohled, směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci
právních a správních předpisů týkajících se subjektů
kolektivního investování do převoditelných cenných
papírů(SKIPCP) ( 26 ), jakékoliv právní předpisy o
správcích alternativních investičních fondů přijaté v
budoucnu a nařízení (ES) č. 1060/2009.
(19) Mezi stávající právní předpisy Unie upravující oblast,
na niž se vztahuje toto nařízení, dále patří směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16.
prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými
institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve
finančním konglomerátu ( 27 ), směrnice Evropského
parlamentu a Rady 98/78/ES o doplňkovém dozoru nad
pojišťovnami v pojišťovací skupině ( 28 ), nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne
15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících
převody peněžních prostředků ( 29 ) a příslušné části
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze
170
dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního
systému k praní peněz a financování terorismu ( 30 ) a
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze
dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro
spotřebitele na trh na dálku ( 31 ).
(20) Je žádoucí, aby orgán pro cenné papíry a trhy
podporoval jednotný přístup v oblasti systémů
odškodnění investorů s cílem zajistit stejné podmínky a
rovný přístup k investorům v rámci celé Unie. Jelikož
systémy odškodnění investorů v členských státech
nepodléhají regulatornímu dohledu, ale spíše správní
kontrole“ měl by být orgán pro cenné papíry a trhy
schopen uplatňovat své pravomoci podle tohoto nařízení
ve vztahu k samotnému systému odškodnění investorů a
jeho poskytovateli.
(21) Prohlášením (č. 39) k článku 290 Smlouvy o
fungování Evropské unie připojeným k závěrečnému aktu
mezivládní konference, která přijala Lisabonskou
smlouvu, je k vypracování regulačních technických
norem zapotřebí odborných znalostí v podobě, která je
specifická pro oblast finančních služeb. Je nezbytné
umožnit orgánu pro cenné papíry a trhy, aby takovéto
odborné znalosti poskytl rovněž, pokud jde o normy nebo
části norem, které nejsou založeny na návrhu regulační
technické normy, který vypracoval.
(22) Je nutné zavést efektivní nástroj pro přípravu
harmonizovaných regulačních technických norem ve
finančních službách, aby byly rovněž prostřednictvím
jednotného souboru pravidel zajištěny rovné podmínky
na trhu a dostatečná ochrana investorů a spotřebitelů v
celé Unii. V oblastech vymezených právem Unie je
vhodné a smysluplné pověřit orgán pro cenné papíry a
trhy jako subjekt s vysoce specializovanými odbornými
znalostmi vypracováním návrhů regulačních technických
norem, které nejsou politické povahy.
(23) Komise by měla schvalovat tyto návrhy regulačních
technických norem v souladu s článkem 290 Smlouvy o
fungování EU, aby jim dala závazný právní účinek. Měly
by být měněny jen za velmi omezených a mimořádných
okolností, jelikož orgán pro cenné papíry a trhy je tím,
kdo je v úzkém kontaktu s finančními trhy a zná jejich
každodenní fungování nejlépe. Návrhy regulačních
technických norem by měly být změněny, pokud by
nebyly v souladu s právem Unie, neodpovídaly zásadě
proporcionality nebo by odporovaly základním zásadám
vnitřního trhu finančních služeb odrážejícím se v acquis
Unie pro oblast finančních služeb. Komise by neměla
měnit obsah navržených regulačních technických norem
vypracovaných orgánem pro cenné papíry a trhy bez
předchozí koordinace s tímto orgánem. Pro zajištění
bezproblémového a urychleného procesu přijímání těchto
norem by měla být Komisi pro přijetí rozhodnutí o jejich
schválení stanovena lhůta.
(24) S ohledem na odborné znalosti orgánu pro cenné
papíry a trhy v oblastech, v nichž by měly být regulační
technické normy vypracovány, je třeba vzít v úvahu
deklarovaný záměr Komise vycházet při přijímání
odpovídajících aktů v přenesené pravomoci zpravidla z
návrhů regulačních technických norem, které jí orgán pro
cenné papíry a trhy předloží. V případě, že orgán pro
cenné papíry a trhy návrh regulačních technických norem
ve lhůtách stanovených v příslušném právním předpise
nepředloží, by však mělo být zajištěno, že cíle přenesení
pravomoci bude skutečně dosaženo a že bude zachována
efektivnost rozhodovacího procesu. Proto by Komise
měla být v těchto případech zmocněna k přijetí
regulačních technických norem i při neexistenci návrhu
ze strany orgánu pro cenné papíry a trhy.
(25) Komise by měla být rovněž zmocněna k přijímání
prováděcích technických norem prostřednictvím
prováděcích aktů podle článku 291 Smlouvy o fungování
EU.
(26) V oblastech, na které se regulační technické normy
nebo prováděcí technické normy nevztahují, by měl mít
orgán pro cenné papíry a trhy pravomoc vydávat obecné
pokyny a doporučení pro uplatňování práva Unie. Pro
zajištění transparentnosti a zlepšení dodržování těchto
obecných pokynů a doporučení vnitrostátními orgány
dohledu by mělo být orgánu pro cenné papíry a trhy
umožněno, aby zveřejnil důvody, proč se orgány dohledu
neřídí těmito obecnými pokyny nebo doporučeními.
(27) Zajištění správného a úplného uplatňování práva
Unie je základním předpokladem pro dosažení integrity,
průhlednosti, účinnosti a řádného fungování finančních
trhů, stability finančního systému a neutrálních podmínek
pro hospodářskou soutěž mezi účastníky finančního trhu
v Unii. Měl by být tedy vytvořen mechanismus, na jehož
základě by orgán pro cenné papíry a trhy řešil případy
neuplatňování nebo nesprávného uplatňování práva Unie,
které lze považovat za jeho porušení. Tento mechanismus
by se měl uplatňovat v oblastech, ve kterých právní
předpisy Unie stanovují jednoznačné a nepodmíněné
povinnosti.
(28) Pro přiměřenou reakci na případy nesprávného či
nedostatečného uplatňování práva Unie by měl být
zaveden třístupňový mechanismus. Za prvé by měl být
orgán pro cenné papíry a trhy oprávněn vyšetřovat údajné
nesprávné či nedostatečné plnění povinností
vyplývajících z práva Unie ze strany vnitrostátních
orgánů při provádění dohledu a vydat k tomu doporučení.
Za druhé, pokud se příslušný vnitrostátní orgán neřídí
doporučením, Komise by měla být zmocněna k vydání
formálního stanoviska zohledňujícího doporučení orgánu
pro cenné papíry a trhy požadujícího po příslušném
orgánu, aby přijal nezbytná opatření pro zajištění souladu
s právem Unie.
(29) Za třetí, ve výjimečných případech, v nichž dojde k
trvalé nečinnosti dotčeného příslušného orgánu a situaci
nebude možné řešit jiným způsobem, by měl být orgán
pro cenné papíry a trhy oprávněn v krajních případech
přijímat rozhodnutí určená jednotlivým účastníkům
finančního trhu. Toto oprávnění by mělo být omezeno na
výjimečné situace, kdy příslušný orgán nedodržuje jemu
určené formální stanovisko a kdy se právo Unie přímo
vztahuje na účastníky finančního trhu prostřednictvím
současných nebo budoucích nařízení Unie.
(30) Vážné ohrožení řádného fungování a integrity
finančních trhů nebo stability finančního systému v Unii
vyžaduje urychlenou a společnou reakci na úrovni Unie.
Orgán pro cenné papíry a trhy by tedy měl mít možnost
požadovat po vnitrostátních orgánech dohledu přijetí
konkrétních opatření k nápravě mimořádné situace.
Pravomoc rozhodnout, že nastala mimořádná situace, by
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
171
měla být svěřena Radě v návaznosti na žádost kteréhokoli
evropského orgánu dohledu, Komise nebo ESRB.
(31) Orgán pro cenné papíry a trhy by měl mít možnost
požadovat po vnitrostátních orgánech dohledu přijetí
konkrétních opatření k nápravě mimořádné situace.
Činností prováděnou orgánem pro cenné papíry a trhy v
tomto ohledu by neměly být dotčeny pravomoci Komise
podle článku 258 Smlouvy o fungování EU zahájit řízení
o nesplnění povinnosti vůči členskému státu dotyčného
orgánu dohledu z důvodu nepřijetí daných opatření tímto
orgánem, ani oprávnění Komise požadovat za těchto
okolností přijetí předběžných opatření v souladu s
jednacím řádem Soudního dvora Evropské unie. Dále by
neměly být touto činností dotčeny žádné závazky, které
by dotyčnému členskému státu mohly vzniknout v
souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie,
pokud orgány dohledu tohoto členského státu nepřijmou
opatření požadovaná orgánem pro cenné papíry a trhy.
(32) Pro zajištění účinného a efektivního dohledu a
vyváženého posouzení stanovisek příslušných orgánů v
různých členských státech je zapotřebí, aby orgán pro
cenné papíry a trhy mohl závazně urovnávat spory
týkající se přeshraničních situací mezi příslušnými
vnitrostátními orgány, a to i v rámci kolegií orgánů
dohledu. Měla by být stanovena lhůta pro smírné
urovnání sporu, v níž by, kdy by mohly příslušné
vnitrostátní orgány dosáhnout dohody. Působnost orgánu
pro cenné papíry a trhy by se měla vztahovat na spory
ohledně postupu nebo obsahu opatření nebo nečinnosti ze
strany příslušného orgánu členského státu v případech
stanovených v právně závazných aktech Unie uvedených
v tomto nařízení. V takové situaci by měl být některý z
dotčených orgánů dohledu oprávněn předložit otázku
orgánu pro cenné papíry a trhy, který by měl jednat v
souladu s tímto nařízením. Orgán pro cenné papíry a trhy
by měl mít pravomoc od dotčených příslušných orgánů
vyžadovat přijetí konkrétního opatření nebo zdržení se
určitého jednání, s cílem urovnat celou záležitost a zajistit
tak soulad s právem Unie, se závaznými účinky pro
dotyčné příslušné orgány. Pokud příslušný orgán
nevyhoví rozhodnutí umožňujícímu urovnání sporu, které
mu je určeno, měl by mít orgán pro cenné papíry a trhy
pravomoc přijímat rozhodnutí určená přímo účastníkům
finančního trhu, a to v oblastech práva Unie, které se na
tyto instituce přímo vztahují. Pravomoc přijmout takové
rozhodnutí by se měla uplatnit pouze v krajním případě a
výhradně pro zajištění řádného a jednotného uplatňování
práva Unie. V případě, že příslušné právní předpisy Unie
dávají příslušným orgánům členských států možnost
jednat podle vlastního uvážení, rozhodnutí přijatá
orgánem pro cenné papíry a trhy nemohou nahradit toto
jednání podle práva Unie.
(33) Krize ukázala, že stávající systém spolupráce mezi
vnitrostátními orgány, jejichž pravomoci jsou omezeny
na jednotlivé členské státy, je nedostatečný, pokud jde o
finanční instituce působící přeshraničně.
(34) Skupina odborníků zřízená členskými státy za
účelem posouzení příčin krize a vypracování návrhů na
zlepšení regulace finančního odvětví a dohledu nad ním
potvrdila, že stávající mechanismy nejsou dobrým
základem pro budoucí regulaci finančních institucí
působících přeshraničně a dohled nad nimi v celé Unii.
(35) Jak se uvádí v de Larosièrově zprávě: „v zásadě
mámě dvě možnosti: první z nich je přístup ‚každý sám
za sebe‘ na úkor druhých; druhou možností je posílená,
pragmatická a rozumná spolupráce na evropské úrovni
prospěšná pro všechny v zájmu zachování otevřené
světové ekonomiky. Taková spolupráce bude znamenat
nezpochybnitelný ekonomický přínos.“
(36) Důležitou úlohu při účinném, efektivním a
jednotném dohledu nad účastníky finančního trhu
působícími přeshraničně hrají kolegia orgánů dohledu.
Orgán pro cenné papíry a trhy by měl přispívat k podpoře
a sledování účinného, efektivního a jednotného fungování
kolegií orgánů dohledu a v tomto ohledu by měl mít
vedoucí postavení při zajišťování jednotného a
soudržného fungování kolegií orgánů dohledu, jež
dohlížejí nad institucemi působícími přeshraničně v
rámci celé Unie. Orgán pro cenné papíry a trhy by proto
měl mít plné právo účasti v kolegiích orgánů dohledu,
aby mohl optimalizovat fungování těchto kolegií a proces
výměny informací v nich a aby mohl podporovat
sbližování a jednotnost mezi kolegii při uplatňování
práva Unie. Jak se uvádí v de Larosièrově zprávě, „je
třeba se vyvarovat narušování hospodářské soutěže a
regulatorní arbitráži v důsledku odlišných postupů
dohledu, jelikož mohou ohrozit finanční stabilitu, mimo
jiné tím, že podporují přesun do zemí, v nichž je dohled
méně přísný. Je třeba, aby byl systém dohledu vnímán
jako spravedlivý a vyvážený“.
(37) V rámci své působnosti by měl orgán pro cenné
papíry a trhy přispívat k vytváření a koordinaci účinných
a soudržných ozdravných plánů a plánů řešení problémů,
postupů pro mimořádné situace a preventivních opatření
k zajištění internalizace nákladů finančním systémem a
aktivně se na vytváření těchto nástrojů podílet,
minimalizovat systémový dopad případných úpadků a
závislost na využívání prostředků daňových poplatníků k
záchraně účastníků finančního trhu. Měl by rozvíjet
takové metody řešení úpadků klíčových účastníků
finančního trhu, jež zabrání šíření nákazy a jež jim
umožní řádné a včasné ukončení činnosti a je-li to
vhodné, budou zahrnovat soudržné a věrohodné
mechanismy financování.
(38) V rámci probíhajícího přezkumu směrnice
Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30.
května 1994 o systémech pojištění vkladů ( 32 ) a
směrnice 97/9/ES je patrný záměr Komise věnovat
zvláštní pozornost potřebě zajistit další harmonizaci v
celé Unii. V oblasti pojišťovnictví je rovněž patrný záměr
Komise posoudit možnost zavedení pravidel Unie na
ochranu pojistníků v případě úpadku pojišťovny.
Evropské orgány dohledu by v těchto oblastech měly mít
významnou úlohu a měly by jim být svěřeny vhodné
pravomoci ve vztahu k evropským soustavám garančních
systémů.
(39) Delegování úkolů a povinností může být užitečným
nástrojem pro fungování sítě orgánů dohledu, aby se
předešlo zdvojování úkolů v oblasti dohledu,
podporovala se spolupráce, a tím se optimalizoval proces
dohledu a snížila se zátěž účastníků finančního trhu. Toto
nařízení by tedy mělo pro toto delegování stanovit jasný
právní základ. Při respektování obecného pravidla, že
delegování by mělo být povoleno, by členské státy měly
mít současně možnost zavést zvláštní podmínky pro
172
delegování povinností, například pokud jde o
informování a oznamování postupů delegování.
Delegování úkolů znamená, že úkoly provádí orgán pro
cenné papíry a trhy nebo jiný než příslušný orgán
dohledu, zatímco odpovědnost za rozhodnutí v rámci
dohledu zůstává orgánu, který úkol delegoval. Na základě
delegování povinností by měl mít orgán pro cenné papíry
a trhy nebo vnitrostátní orgán dohledu (dále jen
„pověřený orgán“), možnost rozhodnout o určité
záležitosti dohledu svým jménem místo pověřujícího
orgánu dohledu. Delegování by se mělo řídit zásadou,
podle níž je dohledem pověřen ten orgán dohledu, který
může v dané věci nejsnadněji přijmout příslušné opatření.
Delegování povinností by bylo vhodné například z
důvodu úspor z rozsahu, jednotnosti při dohledu nad
skupinami a optimálního využití odborných znalostí
vnitrostátních orgánů dohledu. Pověřující orgán a ostatní
příslušné orgány by měly rozhodnutí pověřeného orgánu
uznat jako závazné, pokud pověřený orgán nepřekročil v
rozhodnutí rámec svého pověření. Příslušné právní
předpisy Unie by mohly dále stanovit zásady, jak lze
delegovat povinnosti na základě dohody. Orgán pro
cenné papíry a trhy by měl všemi možnými prostředky
podporovat a monitorovat uzavírání dohod o delegování
mezi vnitrostátními orgány dohledu. Předem by měl být
informován o plánovaných dohodách o delegování, aby
mohl případně vyjádřit své stanovisko.
Kromě toho by měl centralizovat zveřejňování těchto
dohod, aby se zajistila včasnost, transparentnost a dobrá
dostupnost informací o dohodách všem dotčeným
stranám. Orgán pro cenné papíry a trhy by také měl
určovat a zveřejňovat osvědčené postupy týkající se
delegování a dohod o delegování.
(40) Orgán pro cenné papíry a trhy by měl aktivně
podporovat sbližování dohledu v rámci celé Unie s cílem
zavedení společné kultury dohledu.
(41) Účinným a efektivním nástrojem pro podporu
jednoty v rámci sítě orgánů dohledu nad finančním trhem
je srovnávací hodnocení. Orgán pro cenné papíry a trhy
by měl tedy vytvořit metodický rámec pro toto hodnocení
a zajistit jeho pravidelné provádění. Hodnocení by se
mělo zaměřit nejen na sbližování postupů dohledu, ale i
na posouzení schopnosti orgánů dohledu dosahovat při
dohledu vysoce kvalitních výsledků a na nezávislost
těchto příslušných orgánů. Se souhlasem příslušného
orgánu, který je předmětem hodnocení, by výsledky
srovnávacích hodnocení měly být zveřejněny. Osvědčené
postupy by rovněž měly být určeny a zveřejněny.
(42) Orgán pro cenné papíry a trhy by měl aktivně
podporovat koordinovanou reakci Unie v oblasti dohledu,
zejména zajistit řádné fungování a integritu finančních
trhů a stabilitu finančního systému v Unii. Kromě
pravomocí přijímat opatření v mimořádných situacích by
orgánu pro cenné papíry a trhy tedy měla být svěřena i
funkce obecné koordinace v rámci ESFS. Činnost orgánu
pro cenné papíry a trhy by se měla především zaměřit na
bezproblémový tok všech důležitých informací mezi
příslušnými orgány.
(43) Pro zajištění finanční stability je nutné včas
identifikovat trendy, možná rizika a slabá místa
vyplývající z mikroobezřetnostní úrovně v mezinárodním
měřítku a napříč odvětvími. Orgán pro cenné papíry a
trhy by měl sledovat a hodnotit tento vývoj v oblasti své
působnosti a pravidelně a v případě nutnosti i v
jednotlivých konkrétních případech informovat Evropský
parlament, Radu, Komisi, ostatní evropské orgány
dohledu a ESRB. Dále by měl orgán pro cenné papíry a
trhy ve spolupráci s ESRB iniciovat a koordinovat v
rámci celé Unie zátěžové testy, jejichž cílem je
vyhodnotit odolnost účastníků finančního trhu vůči
nepříznivému tržnímu vývoji, a zajistit co nejjednotnější
metodiku provádění těchto testů na vnitrostátní úrovni.
Má-li orgán pro cenné papíry a trhy řádně plnit své
funkce, měl by provádět ekonomické analýzy trhů a a
dopadů potenciálního vývoje trhů.
(44) Vzhledem ke globalizaci finančních služeb a
rostoucímu významu mezinárodních norem by měl orgán
pro cenné papíry a trhy podporovat dialog a spolupráci s
orgány dohledu mimo Unii. V jeho pravomoci by mělo
být navazování kontaktů a uzavírání správních dohod s
orgány dohledu a správními orgány třetích zemí a s
mezinárodními organizacemi za současného plného
respektování stávajících úloh a příslušných pravomocí
členských států a orgánů Unie. Země, které uzavřely
dohody s Unií, v jejichž důsledku přijaly a uplatňují
právo Unie, by měly mít možnost účastnit se činnosti
orgánu pro cenné papíry a trhy a orgán pro cenné papíry a
trhy by měl mít možnost spolupracovat se třetími zeměmi,
které uplatňují právní předpisy, jež byly uznány jako
rovnocenné právním předpisům Unie.
(45) Orgán pro cenné papíry a trhy by měl v rámci své
působnosti nezávislým poradním orgánem Evropského
parlamentu, Rady a Komise. Aniž jsou dotčeny
pravomoci dotyčných příslušných orgánů, mělo by být
orgánu orgán pro cenné papíry a trhy umožněno
předkládat stanoviska k obezřetnostnímu posuzování fúzí
a nabývání účastí podle směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích
finančních nástrojů ( 33 ), ve znění směrnice 2007/44/ES
( 34 ), v případě, že uvedená směrnice vyžaduje
konzultaci mezi příslušnými orgány dvou nebo více
členských států.
(46) Aby mohl orgán pro cenné papíry a trhy efektivně
vykonávat své povinnosti, měl by být oprávněn
vyžadovat veškeré nezbytné informace. Aby se zabránilo
zdvojování oznamovací povinnosti účastníků finančního
trhu, měly by být tyto informace běžně předkládány
vnitrostátními orgány dohledu, které jsou nejblíže
finančním trhům a účastníkům finančního trhu, a měly by
zohlednit již existující statistické údaje. Orgán pro cenné
papíry a trhy by však měl mít v krajním případě možnost
podat řádně odůvodněnou žádost o informace přímo u
účastníka finančního trhu, jestliže příslušný vnitrostátní
orgán tyto informace neposkytne nebo nemůže
poskytnout včas. Orgány členských států by měly být
povinny pomáhat orgánu pro cenné papíry a trhy při
uplatňování těchto přímých žádostí. V této souvislosti je
naprosto zásadní pracovat na společných formátech
výkaznictví. Opatřeními pro shromažďování informací
by neměl být dotčen právní rámec Evropského
statistického systému a Evropského systému centrálních
bank v oblasti statistiky. Tímto nařízením by proto
nemělo být dotčeno nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o
evropské statistice ( 35 ) ani nařízení Rady (ES) č.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
173
2533/98 ze dne 23. listopadu 1998 o shromažďování
statistických informací Evropskou centrální bankou ( 36 ).
(47) Pro zajištění plné efektivity fungování ESRB a
následné reakce na jej varování a doporučení je podstatná
úzká spolupráce mezi orgánem pro cenné papíry a trhy a
ESRB. Orgán pro cenné papíry a trhy a ESRB by měly
vzájemně sdílet všechny příslušné informace. Údaje
týkající se jednotlivých podniků by měly být předkládány
pouze na základě odůvodněné žádosti. Jakmile orgán pro
cenné papíry a trhy nebo vnitrostátní orgán dohledu od
ESRB obdrží varování či doporučení, měl by orgán pro
cenné papíry a trhy zajistit vhodná následná opatření.
(48) Orgán pro cenné papíry a trhy by měl vést
konzultace o regulačních technických normách nebo
prováděcích technických normách, obecných pokynech a
doporučeních se zainteresovanými subjekty a měl by jim
dát přiměřenou možnost předložit připomínky k
navrhovaným opatřením. Před přijetím návrhu
regulačních technických norem nebo prováděcích
technických norem, obecných pokynů a doporučení by
měl orgán pro cenné papíry a trhy provést posouzení
dopadů. Za tímto účelem a z důvodu vyšší účinnosti by
měla být využita skupina subjektů působících v oblasti
cenných papírů a trhů, v níž by měly být vyváženě
zastoupeni účastníci finančního trhu, malé a střední
podniky, akademičtí pracovníci, spotřebitelé a jiní
retailoví uživatelé finančních služeb. Skupina subjektů
působících v oblasti cenných papírů a trhů by měla
vystupovat jako prostředník ve vztahu k ostatním
skupinám uživatelů finančních služeb zřízeným Komisí
nebo právními předpisy Unie.
(49) Členům skupiny subjektů působících v oblasti
cenných papírů a trhů zastupujícím neziskové organizace
či akademickou obec by se mělo dostat odpovídajících
náhrad, aby se osoby, které nemají dostatek finančních
prostředků ani nezastupují finanční instituce, mohly plně
zapojit do diskuse o finanční regulaci.
(50) Základní povinností členských států je zajišťování
koordinovaného řešení krizí a udržování finanční stability
v krizových situacích, zejména s ohledem na stabilizaci a
záchranu konkrétních účastníků finančního trhu
nacházejících se v úpadku. Rozhodnutí orgánu pro cenné
papíry a trhy v mimořádných situacích a při řešení
problémů, která mají dopad na stabilitu účastníka
finančního trhu, by neměla nijak zasahovat do fiskálních
pravomocí členských států. Měl by být vytvořen
mechanismus, kterým by se členské státy mohly odvolat
na toto ochranné opatření a postoupit záležitost Radě ke
konečnému rozhodnutí. Tento ochranný mechanismus by
však neměl být zneužíván, zejména v souvislosti s
rozhodnutím orgánu pro cenné papíry a trhy, které nemá
značný nebo podstatný finanční dopad, jako je snížení
příjmu v návaznosti na dočasný zákaz konkrétních
činností nebo produktů za účelem ochrany spotřebitele.
Při přijímání rozhodnutí podle ochranného mechanismu
by Rada měla hlasovat v souladu se zásadou, že každý
členský stát má jeden hlas. S ohledem na konkrétní
povinnosti členských států je v tomto ohledu vhodné
zapojit do celé záležitosti i Radu. Vzhledem k citlivosti
dané otázky by měly být přijaty postupy zajišťující
naprostou důvěrnost.
(51) Při svém rozhodování by měl být orgán pro cenné
papíry a trhy vázán předpisy Unie a obecnými zásadami
spravedlivého řízení a transparentnosti. Mělo by být plně
respektováno právo osob, jimž je rozhodnutí orgánu pro
cenné papíry a trhy určeno, být slyšen. Akty vydané
orgánem pro cenné papíry a trhy by měly tvořit nedílnou
součást práva Unie.
(52) Hlavním rozhodovacím orgánem orgánu pro cenné
papíry a trhy by měla být rada orgánů dohledu sestávající
z vedoucích představitelů příslušných orgánů v každém
členském státě, v jejímž čele by měl být předseda orgánu
pro cenné papíry a trhy. Jako pozorovatelé by se měli
účastnit zástupci Komise, ESRB, Evropského orgánu
dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví) a
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění).
Členové rady orgánů dohledu by měli jednat nezávisle a
pouze v zájmu Unie.
(53) Jako obecné pravidlo by rada orgánů dohledu měla
přijímat svá rozhodnutí prostou většinou členů v souladu
se zásadou, podle níž má každý člen jeden hlas. Nicméně
u aktů obecné povahy, včetně aktů týkajících se
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem, obecných pokynů a doporučení, u
rozpočtových záležitostí, jakož i v případě žádosti
členského státu o přezkoumání rozhodnutí orgánu pro
cenné papíry a trhy o dočasném zákazu nebo omezení
určité finanční činnosti je vhodné uplatňovat pravidla o
kvalifikované většině stanovená v čl. 16 odst. 4 Smlouvy
o Evropské unii a v Protokole (č. 36) o přechodných
ustanoveních, který tvoří přílohu Smlouvy o Evropské
unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Případy
týkající se urovnávání sporů mezi vnitrostátními orgány
dohledu by měly být posuzovány užší nestrannou
odbornou skupinou, složenou z členů, kteří nejsou
zástupci příslušných orgánů, jež jsou účastníky sporu, ani
nemají žádný zájem na sporu nebo přímé spojení s
dotyčnými příslušnými orgány. Složení odborné skupiny
by mělo být přiměřeně vyvážené. Rozhodnutí přijaté
odbornou skupinou by mělo být schváleno radou orgánů
dohledu prostou většinou členů v souladu se zásadou,
podle níž má každý člen jeden hlas. Co se však týče
rozhodnutí přijímaných konsolidujícím orgánem dohledu,
mohla by být rozhodnutí navržená odbornou skupinou
zamítnuta blokační menšinou hlasů uvedenou v čl. 16
odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a v článku 3 Protokolu
(č. 36) o přechodných ustanoveních.
(54) Plnění úlohy orgánu pro cenné papíry a trhy a jemu
přidělených úkolů by měla zajistit správní rada složená z
předsedy orgánu a zástupců vnitrostátních orgánů
dohledu a Komise. Správní rada by měla mít nezbytné
pravomoci, aby mohla mimo jiné navrhovat roční a
víceletý pracovní program, vykonávat určité rozpočtové
pravomoci, přijímat plán personální politiky orgánu pro
cenné papíry a trhy, přijímat zvláštní ustanovení týkající
se práva na přístup k dokumentům a navrhovat výroční
zprávu.
(55) Orgán pro cenné papíry a trhy by měl zastupovat
předseda, který bude zaměstnán na plný pracovní úvazek
a bude jmenován radou orgánů dohledu, který bude
zaměstnán na plný pracovní úvazek. Předseda by měl být
jmenován radou orgánů dohledu na základě zásluh,
dovedností, znalostí finančních institucí a trhů, a
174
zkušeností významných pro dohled nad finančním trhem
a jeho regulaci, v návaznosti na otevřené výběrové řízení
pořádané a vedené radou orgánů dohledu, jíž je
nápomocna Komise. Za účelem jmenování prvního
předsedy orgánu pro cenné papíry a trhy by Komise
kromě jiného měla sestavit na základě zásluh, dovedností,
znalostí finančních institucí a trhů a zkušeností
významných pro finanční dohled a regulaci užší seznam
uchazečů. V souvislosti se jmenováním následných
předsedů by měla být možnost sestavení užšího seznamu
Komisí předmětem přezkumu ve zprávě, která má být
vypracována podle tohoto nařízení. Do doby než se
vybraná osoba ujme svých povinností a do jednoho
měsíce po jejím výběru radou orgánů dohledu může
Evropský parlament po vyslechnutí vybrané osoby radou
orgánů dohledu vznést proti jmenování vybrané osoby
námitky.
(56) Řízení orgánu pro cenné papíry a trhy by mělo být
svěřeno výkonnému řediteli, který by měl mít právo
účastnit se zasedání rady orgánů dohledu a správní rady
bez hlasovacího práva.
(57) Aby byl zajištěn soulad mezi činnostmi evropských
orgánů dohledu v jednotlivých odvětvích, měly by tyto
orgány pracovat v úzké součinnosti prostřednictvím
společného výboru a v případě nutnosti přijímat společná
stanoviska. Společný výbor by měl koordinovat funkce
evropských orgánů dohledu ve vztahu k finančním
konglomerátům a dalším meziodvětvovým záležitostem.
V případě potřeby by měly být akty spadající také do
oblasti působnosti Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění) nebo Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro bankovnictví) přijímány
dotčenými evropskými orgány dohledu souběžně.
Společnému výboru by měli předsedat po dobu 12
měsíců střídavě předsedové evropských orgánů dohledu.
Předseda společného výboru by měl být místopředsedou
ESRB. Evropské orgány dohledu by měly poskytnout
společnému výboru vybrané zaměstnance, aby se
umožnila neformální výměna informací a rozvoj společné
kultury dohledu ve všech evropských orgánech dohledu.
(58) Je nutné zajistit, aby strany, kterých se dotýkají
rozhodnutí přijatá orgánem pro cenné papíry a trhy,
mohly uplatnit odpovídající opravné prostředky. Má-li
orgán pro cenné papíry a trhy rozhodovací pravomoci,
měly by mít pro zajištění efektivní ochrany práv
jednotlivých stran a z důvodu procesní ekonomie
příslušné strany právo odvolat se k odvolacímu senátu. Z
důvodu účinnosti a jednotnosti by měl být odvolací senát
společným orgánem všech tří evropských orgánů dohledu,
nezávislým na jejich organizační a regulační struktuře.
Proti rozhodnutí odvolacího senátu by mělo být možné
podat žalobu u Soudního dvora Evropské unie.
(59) Aby byla zajištěna úplná autonomie a nezávislost
orgánu pro cenné papíry a trhy, měl by mít tento orgán
autonomní rozpočet, jehož příjmy budou pocházet
především z povinných příspěvků vnitrostátních orgánů
dohledu a ze souhrnného rozpočtu Evropské unie.
Financování orgánu pro cenné papíry a trhy z prostředků
Unie je předmětem dohody s rozpočtovým orgánem
podle bodu 47 interinstitucionální dohody Evropského
parlamentu, Rady a Komise ze dne 17. května 2006 o
rozpočtové kázni a řádném finančním řízení ( 37 ). Měla
by platit rozpočtová pravidla Unie. Kontrolu účtů by měl
provádět Účetní dvůr. Celkový rozpočet je předmětem
postupu udělování absolutoria.
(60) Na orgán pro cenné papíry a trhy by se mělo
vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování
prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům
(OLAF) ( 38 ). Orgán pro cenné papíry a trhy by měl také
přistoupit k Interinstitucionální dohodě ze dne 25. května
1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské
unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním
vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj
proti podvodům (OLAF) ( 39 ).
(61) Aby byly zajištěny otevřené a transparentní
podmínky zaměstnávání a rovné zacházení se
zaměstnanci, měly by se na zaměstnance orgánu pro
cenné papíry a trhy vztahovat služební řád úředníků a
pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských
společenství ( 40 ).
(62) Je zásadně důležité chránit obchodní tajemství a
ostatní důvěrné informace. Důvěrnost informací
poskytnutých orgánu pro cenné papíry a trhy a sdílených
v rámci sítě by měla podléhat přísným a účinným
pravidlům zachování důvěrnosti.
(63) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES
ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném
pohybu těchto údajů ( 41 ) a nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince
2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se
zpracováním osobních údajů orgány a institucemi
Společenství a o volném pohybu těchto údajů ( 42 ) se
plně použijí na zpracování osobních údajů pro účely
tohoto nařízení.
(64) Pro zajištění průhledné činnosti orgánu pro cenné
papíry a trhy by se mělo na tento orgán vztahovat
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k
dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise
( 43 ).
(65) Třetím zemím by měla být umožněna účast na
činnosti orgánu pro cenné papíry a trhy v souladu s
příslušnými dohodami, které Unie uzavře.
(66) Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zlepšení fungování
vnitřního trhu díky zajištění vysoké, efektivní a jednotné
úrovně obezřetnostní regulace a dohledu, ochrany
investorů, ochrany integrity, účinnosti a řádného
fungování finančních trhů, udržování stability finančního
systému a posilování mezinárodní koordinace dohledu,
nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských
států a proto jich může být z důvodu rozsahu tohoto
nařízení lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie
přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity
stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V
souladu se zásadou proporcionality stanovenou v
uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho,
co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.
(67) Orgán pro cenné papíry a trhy by měl převzít
všechny stávající úkoly a pravomoci Evropského výboru
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
175
regulátorů trhu s cennými papíry. Ke dni zřízení orgánu
pro cenné papíry a trhy by tedy mělo být zrušeno
rozhodnutí Komise 2009/77/ES a příslušným způsobem
pozměněno rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č.
716/2009/ES ze dne 16. září 2009, kterým se zavádí
program Společenství na podporu zvláštních činností v
oblasti finančních služeb, účetního výkaznictví a auditů
( 44 ). S ohledem na existující struktury a činnosti
Evropského výboru regulátorů trhu s cennými papíry je
důležité zajistit velmi úzkou spolupráci mezi tímto
výborem a Komisí při zavádění vhodných přechodných
opatření a rovněž zajistit, aby bylo co nejvíce omezeno
období, během něhož by Komise byla odpovědná za
administrativní zřízení a počáteční administrativní
fungování orgánu pro cenné papíry a trhy.
(68) Je vhodné stanovit dobu, od kdy bude toto nařízení
uplatňováno, aby se zajistila odpovídající připravenost
orgánu pro cenné papíry a trhy na zahájení činnosti a
bezproblémový přechod z Evropského výboru regulátorů
trhu s cennými papíry na orgán pro cenné papíry a trhy.
Orgán pro cenné papíry a trhy by měl být odpovídajícím
způsobem financován. Alespoň zpočátku by měl být
financován ze 40 % z prostředků Unie a ze 60 % z
příspěvků členských států, poskytnutých v souladu s
postupem vážení hlasů uvedeným v čl. 3 odst. 3
Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních.
(69) Aby mohl být orgán pro cenné papíry a trhy zřízen k
1. lednu 2011, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost
prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské
unie,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
ZŘÍZENÍ A PRÁVNÍ POSTAVENÍ
Článek 1
Zřízení a působnost
1. Tímto nařízením se zřizuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) (dále jen
„orgán pro cenné papíry a trhy“).
2. Orgán pro cenné papíry a trhy jedná v rámci
pravomocí, které mu byly svěřeny tímto nařízením a v
rozsahu působnosti směrnice 97/9/ES, směrnice 98/26/ES,
směrnice 2001/34/ES, směrnice 2002/47/ES, směrnice
2003/6/ES, směrnice 2003/71/ES, směrnice 2004/39/ES,
směrnice 2004/109/ES, směrnice 2009/65/ES a směrnice
2006/49/ES, aniž je dotčena pravomoc Evropského
orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví),
pokud jde o obezřetnostní dohled, ►M1 směrnice
Evropského parlamentu a Rady EU/61/2011 ze dne 8.
června 2011 o správcích alternativních investičních fondů
( 45 ) ◄ a nařízení (ES) č. 1060/2009 a relevantních částí
směrnice 2002/87/EC, směrnice 2005/60/ES a směrnice
2002/65/ES, pokud se tyto akty použijí na podniky
poskytující investiční služby nebo na subjekty
kolektivního investování obchodující se svými podíly
nebo akciemi a na příslušné orgány vykonávající nad
nimi dohled, včetně všech směrnic, nařízení a rozhodnutí
vycházejících z uvedených aktů, a dalších právně
závazných aktů Unie, které stanoví úkoly orgánu pro
cenné papíry a trhy.
3. Orgán pro cenné papíry a trhy jedná rovněž v oblasti
činností účastníků finančního trhu ve vztahu k otázkám,
které nejsou přímo upraveny akty uvedenými v odstavci
2, včetně otázek správy a řízení společností, auditů a
finančního výkaznictví, za předpokladu, že takové
činnosti ze strany orgánu pro cenné papíry a trhy jsou
nutné pro zajištění účinného a důsledného uplatňování
uvedených aktů. Orgán pro cenné papíry a trhy rovněž
přijímá vhodná opatření v souvislosti s nabídkami
převzetí, zúčtování a vypořádání a otázkami v oblasti
derivátů.
4. Ustanoveními tohoto nařízení nejsou dotčeny
pravomoci Komise zajistit dodržování práva Unie,
zejména podle článku 258 Smlouvy o fungování EU.
5. Cílem orgánu pro cenné papíry a trhy je chránit
veřejné zájmy přispíváním ke krátkodobě, střednědobé a
dlouhodobé stabilitě a účinnosti finančního systému v
zájmu hospodářství Unie, jejích občanů a podniků. Orgán
pro cenné papíry a trhy přispívá k:
a) lepšímu fungování vnitřního trhu, včetně především
důkladné, účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu;
b) zajištění integrity, průhlednosti, účinnosti a řádného
fungování finančních trhů,
c) posílení koordinace dohledu na mezinárodní úrovni,
d) předcházení regulatorní arbitráži a prosazování
rovných podmínek hospodářské soutěže,
e) zajištění toho, aby investování a jiná rizika byla
vhodně upravena a podléhala řádnému dohledu, a
f) posílení ochrany spotřebitelů.
5. Za tímto účelem přispívá orgán pro cenné papíry a
trhy k zajištění jednotného, účinného a efektivního
uplatňování aktů uvedených v odstavci 2 tím, že
podporuje sbližování dohledu, předkládá stanoviska
Evropskému parlamentu, Radě a Komisi a provádí
ekonomický analýzy trhů a k dosažení svých cílů.
5. Při plnění úkolů, jež jsou mu svěřeny tímto nařízením,
věnuje orgán pro cenné papíry a trhy zvláštní pozornost
veškerým systémovým rizikům představovaným
účastníky finančního trhu, jejichž úpadek může ohrozit
fungování finančního systému nebo reálné ekonomiky.
5. Při plnění svých úkolů jedná orgán pro cenné papíry a
trhy nezávisle a objektivně a ve výlučném zájmu Unie.
Článek 2
Evropský systém dohledu nad finančním trhem
1. Orgán pro cenné papíry a trhy je součástí Evropského
systému orgánů finančního dohledu (dále jen „SFS“.
Hlavním cílem ESFS je zajistit, aby pravidla vztahující se
na finanční odvětví byla náležitě uplatňována v zájmu
zachování finanční stability a k zajištění důvěry ve
176
finanční systém jako celek a dostatečné ochrany
spotřebitelů finančních služeb.
2. ESFS tvoří:
a) Evropský výbor pro systémová rizika (dále jen
„ESRB“, a to pro účely plnění úkolů stanovených
nařízením (EU) č1092/2010 ( 46 ) a tímto nařízením;
b) orgán pro cenné papíry a trhy;
c) Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) zřízený nařízením Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 1093/2010 ( 47 );
d) Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění)
zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1094/2010 ( 48 ),
e) Společný výbor evropských orgánů dohledu (dále jen
„společný výbor“), a to pro účely plnění úkolů
stanovených v článcích 54 až 57 tohoto nařízení, nařízení
(EU) č. 1093/2010 a nařízení (EU) č. 1094/2010,
f) příslušné orgány nebo orgány dohledu členských států
vymezené v aktech Unie uvedených v čl. 1 odst. 2 tohoto
nařízení, v nařízení (EU) č. 1093/2010 a nařízení (EU) č.
1094/2010;
3. Prostřednictvím společného výboru spolupracuje
orgán pro cenné papíry a trhy pravidelně a úzce s ESRB,
jakož i s Evropským orgánem dohledu (Evropským
orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění) a s Evropským orgánem dohledu (Evropským
orgánem pro bankovnictví), zajišťuje s nimi
meziodvětvově jednotnou činnost a zaujímá společné
postoje v oblasti dohledu nad finančními konglomeráty a
v dalších meziodvětvových otázkách.
4. Podle zásady loajální spolupráce v souladu s čl. 4 odst.
3 Smlouvy o Evropské unii spolupracují subjekty, které
jsou součástí ESFS, na základě důvěry a plného
vzájemného respektu, zejména při zajišťování výměny
příslušných a spolehlivých informací mezi sebou.
5. Orgány dohledu, které jsou součástí ESFS, jsou
povinny provádět dohled nad účastníky finančních trhů
působícími v Unii v souladu s akty uvedenými v čl. 1
odst. 2.
Článek3
Odpovědnost orgánů dohledu
Orgány dohledu uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. a) až d)
jsou odpovědné Evropskému parlamentu a Radě.
Článek 4
Definice
Pro účely tohoto nařízení se:
1) „účastníkem finančního trhu“ rozumí jakákoli osoba,
na niž se vztahuje požadavek obsažený v aktech Unie
uvedených v čl. 1 odst. 2 nebo ve vnitrostátních právních
předpisech provádějících uvedené akty;
2) „klíčovým účastníkem finančního trhu“ rozumí
účastník finančního trhu, jehož běžná činnost či finanční
životaschopnost mají či by mohly mít významný vliv na
stabilitu, integritu nebo účinnost finančních trhů v Unii;
3) „příslušnými orgány“ rozumějí:
i) příslušné orgány nebo orgány dohledu vymezené v
právních předpisech uvedených v čl. 1 odst. 2;
ii) ve vztahu ke směrnicím 2002/65/ES a 2005/60/ES
orgány příslušné pro zajišťování plnění požadavků těchto
směrnic podniky poskytujícími finanční služby a subjekty
kolektivního investování obchodujícími se svými podíly
nebo akciemi;
iii) pokud jde o systémy pro odškodnění investorů,
subjekty, které spravují vnitrostátní systémy pro
odškodnění podle směrnice 97/9/ES, nebo, pokud je
činnost systému pro odškodnění investorů řízena
soukromou společností, veřejný orgán vykonávající
dohled nad těmito systémy podle uvedené směrnice.
Článek 5
Právní postavení
1. Orgán pro cenné papíry a trhy je subjektem Unie a má
právní subjektivitu.
2. V každém členském státě požívá orgán pro cenné
papíry a trhy nejširšího rozsahu právní způsobilosti
stanovené vnitrostátním právem pro právnické osoby.
Může zejména nabývat a zcizovat movitý a nemovitý
majetek a účastnit se soudních řízení.
3. Orgán pro cenné papíry a trhy zastupuje předseda.
Článek 6
Složení
Orgán pro cenné papíry a trhy tvoří:
1) rada orgánů dohledu, která plní úkoly stanovené
článkem 43;
2) správní rada, která plní úkoly stanovené článkem 47;
3) předseda, který plní úkoly stanovené článkem 48;
4) výkonný ředitel, který plní úkoly stanovené článkem
53;
5) odvolací senát, který plní úkoly stanovené článkem 60.
Článek 7
Sídlo
Orgán pro cenné papíry a trhy má sídlo v Paříži.
KAPITOLA II
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
177
ÚKOLY A PRAVOMOCI ORGÁNU PRO CENNÉ
PAPÍRY A TRHY
Článek 8
Úkoly a pravomoci orgánu pro cenné papíry a trhy
1. Orgán pro cenné papíry a trhy má tyto úkoly:
a) přispívat k vytváření vysoce kvalitních společných
norem a postupů regulace a dohledu, zejména
předkládáním stanovisek orgánům Unie a
vypracováváním obecných pokynů, doporučení a návrhů
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem, které vycházejí z legislativních aktů
uvedených v čl. 1 odst. 2;
b) přispívat k jednotnému uplatňování právně závazných
aktů Unie, zejména tak, že přispívá ke společné kultuře
dohledu, zajišťuje jednotné, účinné a efektivní
uplatňování aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, zabraňuje
regulatorní arbitráži, zprostředkovává a urovnává spory
mezi příslušnými orgány, zajišťuje účinný a jednotný
dohled nad účastníky finančního trhu a zajišťuje jednotné
působení kolegií orgánů dohledu a přijímá opatření mimo
jiné v mimořádných situacích;
c) podněcovat a podporovat delegování úkolů a
povinností mezi příslušnými orgány;
d) úzce spolupracovat s ESRB, zejména tak, že bude
ESRB poskytovat informace nezbytné pro plnění jejích
úkolů a bude zajišťovat řádný následný postup v
návaznosti na varování a doporučení ESRB;
e) organizovat a provádět srovnávací hodnocení činnosti
příslušných orgánů, včetně vydávání obecných pokynů a
doporučení a zjišťování osvědčených postupů, v zájmu
větší jednoty výsledků dohledu;
f) sledovat a posuzovat vývoj trhů v oblasti své
působnosti;
g) provádět ekonomickou analýzu trhů, aby měl
informace nezbytné pro plnění svých funkcí;
h) posilovat ochranu investorů;
i) přispívat k jednotnému a soudržnému fungování
kolegií orgánů dohledu, ke sledování, posuzování a
měření systémového rizika, k vypracování a koordinaci
ozdravných plánů a plánů řešení úpadků, k zajišťování
vysoké úrovně ochrany investorů v celé Unii a k rozvoji
metod řešení úpadků účastníků finančního trhu a
posuzování potřeby vhodných nástrojů financování v
souladu s články 21 až 26;
j) plnit další konkrétní úkoly stanovené v tomto nařízení a
v jiných legislativních aktech;
k) zveřejňovat na svých internetových stránkách a
pravidelně aktualizovat informace související s touto
oblastí činnosti, zejména v rámci své působnosti, o
registrovaných účastnících finančního trhu s cílem zajistit
pro veřejnost snadno dostupnost informací;
l) přebírat podle potřeby veškeré stávající úkoly od
Evropského výboru regulátorů trhů s cennými papíry
(dále jen „ESR“).
2. Pro dosažení úkolů stanovených v odstavci 1 má
orgán pro cenné papíry a trhy pravomoci stanovené tímto
nařízením, zejména pravomoc:
a) vypracovávat návrhy regulačních technických norem v
konkrétních případech stanovených v článku 10;
b) vypracovávat návrhy prováděcích technických norem
v konkrétních případech stanovených v článku 15;
c) vydávat obecné pokyny a doporučení, podle článku 16;
d) vydávat doporučení v konkrétních případech
stanovených v čl. 17 odst. 3;
e) přijímat individuální rozhodnutí určená příslušným
orgánům v konkrétních případech stanovených v článcích
18 odst. 3 a 19 odst. 3;
f) v případech týkajících se přímo použitelného práva
Unie přijímat individuální rozhodnutí určená účastníkům
finančního trhu v konkrétních případech uvedených v čl.
17 odst. 6, v čl. 18 odst. 4 a v čl. 19 odst. 4;
g) vydávat stanoviska pro Evropský parlament, Radu
nebo Komisi podle článku 34;
h) shromažďovat nezbytné informace týkající se
účastníků finančního trhu podle článku 35;
i) vypracovávat jednotné metodiky pro posuzování
účinku charakteristik produktů a distribučních procesů na
finanční pozici účastníků finančního trhu a na ochranu
spotřebitelů;
j) zajistit centrálně přístupnou databázi registrovaných
účastníků finančního trhu v oblasti své působnosti, pokud
tak stanoví akty uvedené v čl. 1 odst. 2.
Článek 9
Úkoly spojené s ochranou spotřebitelů a finančními
činnostmi
1. Orgán pro cenné papíry a trhy převezme vedoucí
úlohu při prosazování průhlednosti, jednoduchosti a
spravedlivých podmínek na trhu se spotřebitelskými
finančními produkty či službami v rámci vnitřního trhu, a
to i prostřednictvím:
a) shromažďování a analýzy informací o spotřebitelských
trendech a podávání zpráv o nich;
b) posuzování a koordinace iniciativ v oblasti finanční
gramotnosti a vzdělávání prováděných příslušnými
orgány;
c) vypracovávání norem pro odbornou přípravu v tomto
odvětví; a
d) účasti na vypracovávání společných pravidel pro
zveřejňování údajů.
178
2. Orgán pro cenné papíry a trhy sleduje nové i stávající
finanční činnosti a může přijmout obecné pokyny a
doporučení s cílem podpořit bezpečnost a odolnost trhů a
sbližování regulačních postupů.
3. Orgán pro cenné papíry a trhy může rovněž vydat
varování v případě, že určitá finanční činnost vážně
ohrožuje cíle stanovené v čl. 1 odst. 5.
4. Orgán pro cenné papíry a trhy zřídí jako svou
nedílnou součást výbor pro finanční inovace, který bude
sdružovat všechny příslušné vnitrostátní orgány dohledu
s cílem dosáhnout koordinovaného přístupu při stanování
pravidel pro nové nebo inovativní finanční činnosti a
vykonávání dohledu nad nimi a poskytovat orgánu pro
cenné papíry a trhy odborné rady určené k předložení
Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.
5. Orgán pro cenné papíry a trhy může dočasně zakázat
nebo omezit některé finanční činnosti, které ohrožují
řádné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu
celého finančního systému Unie nebo jeho části, v
případech a za podmínek stanovených v legislativních
aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, nebo bude-li to nutné, v
případě mimořádné situace v souladu s článkem 18 a za
podmínek v něm stanovených.
5. Rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci
přezkoumává orgán pro cenné papíry a trhy v
přiměřených intervalech, nejméně však každé tři měsíce.
Není-li rozhodnutí v uvedené tříměsíční lhůtě obnoveno,
pozbývá automaticky platnosti.
5. Členský stát může orgán pro cenné papíry a trhy
požádat, aby své rozhodnutí znovu zvážil. V takovém
případě orgán pro cenné papíry a trhy rozhodne postupem
podle čl. 44 odst. 1 druhého pododstavce, zda své
rozhodnutí potvrzuje.
5. Orgán pro cenné papíry a trhy může rovněž posoudit
nutnost zakázat nebo omezit určité typy finančních
činností a v případě, že to skutečně nutné je, informovat
Komisi, aby usnadnil přijetí takového zákazu či omezení.
Článek 10
Regulační technické normy
1. Pokud Evropský parlament a Rada svěří Komisi
pravomoci přijímat regulační technické normy
prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle
článku 290 Smlouvy o fungování EU za účelem zajištění
důsledné harmonizace v oblastech konkrétně stanovených
legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2, může orgán
pro cenné papíry a trhy vypracovat návrhy regulačních
technických norem. Návrhy norem předkládá orgán pro
cenné papíry a trhy Komisi ke schválení.
1. Regulační technické normy jsou technické povahy a
nepředstavují strategická rozhodnutí či politická
rozhodnutí a jejich obsah je vymezen legislativními akty,
z nichž vycházejí.
1. Před předložením návrhů Komisi povede orgán pro
cenné papíry a trhy otevřené veřejné konzultace o
návrzích regulačních technických norem a provede
analýzu potenciálních souvisejících nákladů a přínosů,
ledaže by takové konzultace a analýzy nebyly přiměřené
v poměru k rozsahu a dopadu dotyčných návrhů
regulačních technických norem nebo v poměru ke
zvláštní naléhavosti příslušné záležitosti. Orgán pro
cenné papíry a trhy si rovněž vyžádá stanovisko skupiny
subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů
uvedené v článku 37.
1. V případě, že orgán pro cenné papíry a trhy předloží
návrh regulační technické normy, Komise jej okamžitě
předá Evropskému parlamentu a Radě.
1. Do tří měsíců od obdržení návrhu regulační technické
normy rozhodne Komise o tom, zda jej schválí. Komise
může navržené regulační technické normy schválit pouze
částečně nebo v pozměněném znění, jestliže to vyžadují
zájmy Unie.
1. Pokud Komise nehodlá schválit navržené regulační
technické normy nebo je hodlá schválit zčásti nebo se
změnami, zašle návrh regulační technické normy zpět
orgánu pro cenné papíry a trhy s uvedením důvodů, proč
nebyly schváleny, nebo případně s uvedením důvodů pro
své změny. Orgán pro cenné papíry a trhy může pozměnit
návrh regulační technické normy na základě změn
navržených Komisí ve lhůtě šesti týdnů a opětovně jej
předložit Komisi v podobě formálního stanoviska. Kopii
svého formálního stanoviska zašle orgán pro cenné
papíry a trhy Evropskému parlamentu a Radě.
1. Pokud orgán pro cenné papíry a trhy v uvedené
šestitýdenní lhůtě pozměněný návrh regulační technické
normy nepředloží nebo předloží návrh regulační
technické normy, který nebyl pozměněn způsobem
odpovídajícím změnám navrženým Komisí, může
Komise tuto regulační technickou normu přijmout se
změnami, které považuje za relevantní, nebo může tuto
normu odmítnout.
1. Komise nesmí měnit obsah navržené regulační
technické normy vypracované orgánem pro cenné papíry
a trhy bez předchozí koordinace s tímto orgánem, jak je
stanoveno v tomto článku.
2. Pokud orgán pro cenné papíry a trhy návrh regulační
technické normy nepředloží ve lhůtě stanovené v
legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, může
Komise požádat o předložení tohoto návrhu v nové lhůtě.
3. Pouze pokud orgán pro cenné papíry a trhy svůj návrh
Komisi ve lhůtě podle odstavce 2 nepředloží, může
Komise regulační technickou normu přijmout
prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci bez návrhu
orgánu pro cenné papíry a trhy.
3. Komise povede otevřené veřejné konzultace o
návrzích regulačních technických norem a provede
analýzu potenciálních souvisejících nákladů a přínosů,
ledaže by takové konzultace a analýzy nebyly přiměřené
v poměru k rozsahu a dopadu navržených regulačních
technických norem nebo v poměru ke zvláštní
naléhavosti příslušné záležitosti. Komise si rovněž
vyžádá stanovisko nebo radu skupiny subjektů
působících v oblasti cenných papírů a trhů uvedené v
článku 37.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
179
3. Návrh regulační technické normy Komise neprodleně
předá Evropskému parlamentu a Radě.
3. Komise zašle svůj návrh regulační technické normy
rovněž orgánu pro cenné papíry a trhy. Orgán pro cenné
papíry a trhy může ve lhůtě šesti týdnů návrh regulační
technické normy pozměnit a předložit jej Komisi v
podobě formálního stanoviska. Kopii svého formálního
stanoviska zašle orgán pro cenné papíry a trhy
Evropskému parlamentu a Radě.
3. Pokud orgán pro cenné papíry a trhy pozměněný
návrh regulační technické normy v šestitýdenní lhůtě
uvedené ve čtvrtém pododstavci nepředloží, může
Komise regulační technickou normu přijmout.
3. Pokud orgán pro cenné papíry a trhy pozměněný
návrh regulační technické normy do šesti týdnů předloží,
může Komise návrh regulační technické normy pozměnit
na základě změn navržených orgánem pro cenné papíry a
trhy nebo regulační technickou normu přijmout se
změnami, které považuje za relevantní. Komise nesmí
měnit obsah navržené regulační technické normy
vypracovaných orgánem pro cenné papíry a trhy bez
předchozí koordinace s tímto orgánem, jak je stanoveno v
tomto článku.
4. Regulační technické normy se přijímají ve formě
nařízení či rozhodnutí. Vyhlašují se v Úředním věstníku
Evropské unie a vstupují v platnost dnem v nich
stanoveným.
Článek 11
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoci přijímat regulační technické normy
uvedené v článku 10 jsou svěřeny Komisi na dobu čtyř
let od 16. prosince 2010. Komise předloží zprávu o
přenesené pravomoci nejpozději šest měsíců před
uplynutím tohoto čtyřletého období. Přenesení pravomoci
se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud
je Evropský parlament nebo Rada v souladu s článkem 14
nezruší.
2. Přijetí regulační technické normy Komise neprodleně
oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
3. Pravomoc přijímat regulační technické normy je
Komisi svěřena za podmínek stanovených v článcích 12
až 14.
Článek 12
Zrušení přenesení pravomoci
1. Přenesení pravomoci uvedené v článku 10 může
Evropský parlament nebo Rada kdykoliv zrušit.
2. Orgán, který zahájí vnitřní postup s cílem rozhodnout,
zda zrušit přenesení pravomoci, uvědomí v přiměřené
lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a
Komisi a uvede pravomoci, jejichž přenesení by mohlo
být zrušeno.
3. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení
pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá
účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který v něm je
upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných regulačních
technických norem. Rozhodnutí bude zveřejněno v
Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 13
Námitky proti regulačním technickým normám
1. Evropský parlament nebo Rada mohou proti regulační
technické normě přijaté Komisí vyslovit námitky ve lhůtě
tří měsíců ode dne oznámení. Z podnětu Evropského
parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.
1. Pokud Komise přijímá regulační technickou normu,
která je shodná s návrhem regulační technické normy
předloženým orgánem pro cenné papíry a trhy, lhůta, v
níž mohou Evropský parlament a Rada vyslovit námitky,
činí jeden měsíc ode dne oznámení. Z podnětu
Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta
prodlouží o jeden měsíc.
2. Pokud Evropský parlament ani Rada ve lhůtě uvedené
v odstavci 1 námitky proti regulační technické normě
nevysloví, zveřejní se v Úředním věstníku Evropské unie
a vstoupí v platnost dnem v ní stanoveným.
2. Pokud Evropský parlament i Rada informují Komisi o
svém úmyslu námitky proti regulační technické normě
nevyslovit, může být regulační technická norma
zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit
v platnost před uplynutím této lhůty.
3. Regulační technická norma nevstoupí v platnost,
pokud proti nim Evropský parlament nebo Rada vysloví
námitky ve lhůtě uvedené v odstavci 1. Orgán, který
vyslovuje námitky proti regulační technické normě, je v
souladu s článkem 296 Smlouvy o fungování EU
odůvodní.
Článek 14
Neschválení nebo změna návrhu regulačních technických
norem
1. V případě, že Komise neschválí návrh regulační
technické normy nebo jej pozmění v souladu s článkem
10, informuje o této skutečnosti orgán pro cenné papíry a
trhy, Evropský parlament a Radu a uvede důvody.
2. Ve vhodných případech může Evropský parlament
nebo Rada pozvat příslušného komisaře spolu s
předsedou orgánu pro cenné papíry a trhy do jednoho
měsíce od oznámení uvedeného v odstavci 1 na zasedání
příslušného výboru Evropského parlamentu nebo na
zasedání Rady k tomuto účelu svolané, aby přednesli a
vysvětlili své rozdílné postoje.
Článek 15
Prováděcí technické normy
1. Orgán pro cenné papíry a trhy může prostřednictvím
prováděcích aktů podle článku 291 Smlouvy o fungování
EU vypracovat prováděcí technické normy v oblastech,
které jsou konkrétně stanoveny v legislativních aktech
uvedených v čl. 1 odst. 2. Prováděcí technické normy
180
jsou technické povahy, nepředstavují strategická či
politická rozhodnutí a jejich obsah vymezuje podmínky
uplatňování uvedených aktů. Návrhy prováděcích
technických norem předkládá orgán pro cenné papíry a
trhy Komisi ke schválení.
1. Před předložením návrhu prováděcích technických
norem Komisi povede orgán pro cenné papíry a trhy
otevřené veřejné konzultace a provede analýzu
potenciálních souvisejících nákladů a přínosů, ledaže by
takové konzultace a analýzy nebyly přiměřené v poměru
k rozsahu a dopadu těchto navržených prováděcích
technických norem nebo v poměru ke zvláštní
naléhavosti příslušné záležitosti. Orgán pro cenné papíry
a trhy si rovněž vyžádá stanovisko skupiny subjektů
působících v oblasti cenných papírů a trhů uvedené v
článku 37.
1. V případě, že orgán pro cenné papíry a trhy předloží
návrh prováděcí technické normy, Komise jej okamžitě
předá Evropskému parlamentu a Radě.
1. Do tří měsíců od obdržení návrhu prováděcí technické
normy rozhodne Komise o tom, zda tento návrh schválí.
Komise může tuto lhůtu prodloužit o jeden měsíc.
Komise může navržené prováděcí technické normy
schválit pouze částečně nebo v pozměněném znění,
jestliže to vyžadují zájmy Unie.
1. Pokud Komise nehodlá schválit navržené prováděcí
technické normy, nebo je hodlá schválit zčásti nebo se
změnami, zašle návrh prováděcí technické normy zpět
orgánu pro cenné papíry a trhy s uvedením důvodů pro
neschválení, nebo případně s odůvodněním
navrhovaných změn. Orgán pro cenné papíry a trhy návrh
může ve lhůtě šesti týdnů návrh prováděcí technické
normy pozměnit na základě změn navržených Komisí a
opětovně jej předložit Komisi v podobě formálního
stanoviska. Kopii svého formálního stanoviska zašle
orgán pro cenné papíry a trhy Evropskému parlamentu a
Radě.
1. Pokud orgán pro cenné papíry a trhy v šestitýdenní
lhůtě uvedené v pátém pododstavci nepředloží
pozměněný návrh prováděcí technické normy nebo
předloží návrh prováděcí technické normy, který nebyl
pozměněn způsobem odpovídajícím změnám navrženým
Komisí, může Komise přijmout danou prováděcí
technickou normu se změnami, které považuje za
relevantní, nebo může tuto normu odmítnout.
1. Komise nesmí měnit obsah navržené prováděcí
technické normy vypracované orgánem pro cenné papíry
a trhy bez předchozí koordinace s tímto orgánem, jak je
stanoveno v tomto článku.
2. Pokud orgán pro cenné papíry a trhy návrh prováděcí
technické normy nepředloží ve lhůtě stanovené v
legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, může
Komise požádat o předložení tohoto návrhu v nové lhůtě.
3. Pouze pokud orgán pro cenné papíry a trhy svůj návrh
prováděcí technické normy Komisi nepředloží ve lhůtách
podle odstavce 2, může Komise prováděcí technickou
normu přijmout prostřednictvím prováděcího aktu bez
návrhu orgánu pro cenné papíry a trhy.
3. Komise povede otevřené veřejné konzultace o
návrzích prováděcích technických norem a provede
analýzu potenciálních souvisejících nákladů a přínosů,
ledaže by takové konzultace a analýzy nebyly přiměřené
v poměru k rozsahu a dopadu dotyčných navržených
prováděcích technických norem nebo v poměru ke
zvláštní naléhavosti příslušné záležitosti. Komise si
rovněž vyžádá stanovisko nebo radu skupiny subjektů
působících v oblasti cenných papírů a trhů uvedené v
článku 37.
3. Návrh prováděcí technické normy Komise neprodleně
předá Evropskému parlamentu a Radě.
3. Návrh prováděcí technické normy zašle Komise též
orgánu pro cenné papíry a trhy. Orgán pro cenné papíry a
trhy může ve lhůtě šesti týdnů návrh prováděcí technické
normy pozměnit a předložit jej Komisi v podobě
formálního stanoviska. Kopii svého formálního
stanoviska zašle orgán pro cenné papíry a trhy
Evropskému parlamentu a Radě.
3. Pokud orgán pro cenné papíry a trhy pozměněný
návrh prováděcí technické normy v šestitýdenní lhůtě
uvedené ve čtvrtém pododstavci nepředloží, může
Komise prováděcí technickou normu přijmout.
3. Pokud orgán pro cenné papíry a trhy pozměněný
návrh prováděcí technické normy ve lhůtě šesti týdnů
předloží, může Komise návrh prováděcí technické normy
pozměnit na základě změn navržených orgánem pro
cenné papíry a trhy nebo prováděcí technickou normu
přijmout se změnami, které považuje za relevantní.
3. Komise nesmí měnit obsah navržených prováděcích
technických norem vypracovaných orgánem pro cenné
papíry a trhy bez předchozí koordinace s tímto orgánem,
jak je stanoveno v tomto článku.
4. Prováděcí technické normy se přijímají v podobě
nařízení nebo rozhodnutí. Vyhlašují se v Úředním
věstníku Evropské unie a vstupují v platnost dnem v nich
stanoveným.
Článek 16
Obecné pokyny a doporučení
1. S cílem zavést jednotné, účinné a efektivní postupy
dohledu v rámci ESFS a zajistit společné, důsledné a
jednotné uplatňování práva Unie vydává orgán pro cenné
papíry a trhy obecné pokyny a doporučení určená
příslušným orgánům či účastníkům finančního trhu.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy povede v případech, v
nichž je to vhodné, otevřené veřejné konzultace o
obecných pokynech a doporučeních a provede analýzu
souvisejících potenciálních nákladů a přínosů. Takovéto
konzultace a analýzy musí být přiměřené v poměru k
rozsahu, povaze a dopadům těchto obecných pokynů či
doporučení. Orgán pro cenné papíry a trhy si případně
rovněž vyžádá stanoviska nebo rady skupiny subjektů
působících v oblasti cenných papírů a trhů uvedené v
článku 37.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
181
3. Příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaloží
veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a
doporučeními řídily.
3. Do dvou měsíců od vydání obecných pokynů nebo
doporučení každý příslušný orgán potvrdí, zda se těmito
obecnými pokyny nebo doporučením řídí nebo hodlá řídit.
V případě, že se příslušný orgán obecnými pokyny nebo
doporučeními neřídí nebo nehodlá řídit, informuje o tom
orgán pro cenné papíry a trhy a uvede své důvody.
3. Orgán pro cenné papíry a trhy zveřejní skutečnost, že
se příslušný orgán obecnými pokyny nebo doporučením
neřídí nebo nehodlá řídit. Orgán pro cenné papíry a trhy
může rovněž v jednotlivých případech rozhodnout o tom,
že zveřejní důvody příslušného orgánu, proč se určitými
obecnými pokyny nebo doporučením neřídí. Příslušný
orgán je o takovém zveřejnění předem informován.
3. Pokud je to stanoveno v obecných pokynech či
doporučení, musí účastníci finančního trhu jasným a
podrobným způsobem podávat zprávu o tom, zda se
těmito obecnými pokyny nebo doporučením řídí.
4. Ve zprávě uvedené v čl. 43 odst. 5 orgán pro cenné
papíry a trhy informuje Evropský parlament, Radu a
Komisi o vydaných obecných pokynech a doporučeních a
o tom, jaké příslušné orgány se těmito obecnými pokyny
a doporučeními neřídí, a jakým způsobem hodlá orgán
pro cenné papíry a trhy zajistit, aby se tyto dotčené
příslušné orgány v budoucnu jeho doporučeními a
obecnými pokyny řídily.
Článek 17
Porušení práva Unie
1. Jestliže příslušný orgán neuplatňuje akty uvedené v čl.
1 odst. 2 či je uplatňuje způsobem, který se jeví jako
porušení práva Unie, včetně regulačních technických
norem a prováděcích technických norem stanovených v
souladu s články 10 až 15, zejména jestliže nezajistí, aby
účastníci finančního trhu plnili požadavky stanovené
uvedenými akty, postupuje orgán pro cenné papíry a trhy
v souladu s pravomocemi stanovenými v odstavcích 2, 3
a 6 tohoto článku.
2. Na žádost jednoho nebo více příslušných orgánů,
Evropského parlamentu, Rady, Komise, skupiny subjektů
působících v oblasti cenných papírů a trhů nebo z vlastní
iniciativy a po sdělení dotčenému příslušnému orgánu
může orgán pro cenné papíry a trhy provádět šetření
údajného porušování nebo neuplatňování práva Unie.
2. Aniž jsou dotčeny pravomoci stanovené v článku 35,
poskytne příslušný orgán orgánu pro cenné papíry a trhy
neprodleně veškeré informace, které orgán pro cenné
papíry a trhy považuje za nezbytné pro své šetření.
3. Orgán pro cenné papíry a trhy může do dvou měsíců
od zahájení šetření vydat dotčenému příslušnému orgánu
doporučení o opatřeních, která přijal nebo která hodlá
přijmout pro zajištění souladu s právem Unie.
3. Do deseti pracovních dnů od obdržení doporučení
příslušný orgán informuje orgán pro cenné papíry a trhy o
krocích, které učinil nebo které hodlá učinit pro zajištění
souladu s právem Unie.
4. Jestliže příslušný orgán nezajistí soulad s právem Unie
do jednoho měsíce ode dne, kdy obdrží doporučení
orgánu pro cenné papíry a trhy, může Komise poté, co
byla informována orgánem pro cenné papíry a trhy, nebo
z vlastní iniciativy vydat formální stanovisko, kterým
bude po příslušném orgánu požadovat, aby přijal opatření
nezbytná pro dosažení souladu s právem Unie. Formální
stanovisko Komise zohlední doporučení orgánu pro
cenné papíry a trhy.
4. Komise vydá toto formální stanovisko nejpozději do
tří měsíců po přijetí doporučení. Tuto lhůtu může Komise
o jeden měsíc prodloužit.
4. Orgán pro cenné papíry a trhy a všechny příslušné
orgány poskytnou Komisi veškeré nezbytné informace.
5. Do deseti pracovních dnů od obdržení formálního
stanoviska podle odstavce 4 příslušný orgán informuje
Komisi a orgán pro cenné papíry a trhy o opatřeních,
která přijal nebo která hodlá přijmout, aby vyhověl
uvedenému formálnímu stanovisku.
6. Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise podle článku
258 Smlouvy o fungování EU, jestliže příslušný orgán
nevyhoví formálnímu stanovisku uvedenému v odstavci 4
ve lhůtě v něm uvedené a je-li nutné včas napravit tento
nesoulad, aby byly zachovány nebo obnoveny neutrální
podmínky pro hospodářskou soutěž na trhu nebo aby se
zajistilo řádné fungování a integrita finančního systému,
může orgán pro cenné papíry a trhy v případě, že se
příslušné požadavky aktů uvedených v čl. 1 odst. 2 přímo
vztahují na účastníky finančního trhu, přijmout
individuální rozhodnutí určené účastníkovi finančního
trhu, v němž bude vyžadovat přijetí nezbytných opatření
ke splnění jeho povinností podle práva Unie, včetně
případného ukončení konkrétního jednání.
6. Rozhodnutí orgánu pro cenné papíry a trhy musí být v
souladu s formálním stanoviskem vydaným Komisí podle
odstavce 4.
7. Rozhodnutí přijatá podle odstavce 6 mají přednost
před veškerými předchozími rozhodnutími přijatými
příslušnými orgány v téže záležitosti.
7. Při přijímání opatření souvisejícího s otázkami, které
jsou předmětem formálního stanoviska podle odstavce 4
nebo rozhodnutí podle odstavce 6, musí příslušné orgány
dodržovat toto formální stanovisko nebo rozhodnutí.
8. Ve zprávě podle čl. 43 odst. 5 orgán pro cenné papíry
a trhy uvede, které příslušné orgány a účastníci
finančního trhu nedodržují formální stanoviska nebo
rozhodnutí uvedená v odstavcích 4 a 6 tohoto článku.
Článek 18
Opatření v mimořádných situacích
1. V případě nepříznivého vývoje, který může vážně
ohrozit řádné fungování a integritu finančních trhů nebo
stabilitu celého finančního systému Unie nebo jeho části,
orgán pro cenné papíry a trhy aktivně podporuje a v
182
případě nutnosti koordinuje veškerá opatření přijatá
dotyčnými příslušnými vnitrostátními orgány dohledu.
1. Aby mohl orgán pro cenné papíry a trhy vykonávat
svou podpůrnou a koordinační roli, musí jej dotyčné
příslušné vnitrostátní orgány dohledu plně informovat o
relevantním vývoji a zvát v roli pozorovatele na veškerá
důležitá jednání.
2. Rada může za konzultace s Komisí a ESRB a případně
s evropskými orgány dohledu přijmout na žádost orgánu
pro cenné papíry a trhy, Komise nebo ESRB rozhodnutí
určené orgánu pro cenné papíry a trhy, kterým pro účely
tohoto nařízení určí, že nastala mimořádná situace. Toto
rozhodnutí Rada přezkoumává v přiměřených intervalech,
nejméně však jednou měsíčně. Není-li rozhodnutí ve
lhůtě jednoho měsíce obnoveno, pozbývá automaticky
platnosti. Rada může kdykoli určit, že mimořádná situace
skončila.
2. Pokud ESRB nebo orgán pro cenné papíry a trhy mají
za to, že by mohlo dojít k mimořádné situaci, vydají
důvěrné doporučení určené Radě a předloží posouzení
situace. Rada poté určí, zda je nutné svolat zasedání. Při
tomto postupu musí být zaručeno, že se bude náležitě
dbát na zachování důvěrnosti.
2. Pokud Rada rozhodne o existenci mimořádné situace,
neprodleně o tom informuje Evropský parlament a
Komisi.
3. Jestliže Rada přijala rozhodnutí podle odstavce 2 a za
výjimečných okolností v případě, že jsou nutná
koordinovaná opatření ze strany vnitrostátních orgánů v
zájmu řešení nepříznivého vývoje, který by mohl v Unii
vážně ohrozit řádné fungování a integritu finančních trhů
nebo stabilitu celého finančního systému nebo jeho části,
může orgán pro cenné papíry a trhy přijímat individuální
rozhodnutí, která budou po příslušných orgánech
vyžadovat přijetí nezbytných opatření v souladu s
právními předpisy uvedenými v čl. 1 odst. 2, s cílem
reagovat na takovýto vývoj tím, že zajistí, aby účastníci
finančního trhu a příslušné orgány plnili požadavky
stanovené těmito právními předpisy.
4. Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise podle článku
258 Smlouvy o fungování EU, nevyhoví-li příslušný
orgán rozhodnutí orgánu pro cenné papíry a trhy
uvedenému v odstavci 3 ve lhůtě stanovené v tomto
rozhodnutí, může orgán pro cenné papíry a trhy v případě,
že se příslušné požadavky legislativních aktů uvedených
v čl. 1 odst. 2, včetně regulačních technických norem a
prováděcích technických norem přijatých v souladu s
uvedenými akty, přímo vztahují na účastníky finančního
trhu, přijmout individuální rozhodnutí určené účastníkovi
finančního trhu, v němž bude vyžadovat přijetí
nezbytných opatření ke splnění jejích povinností podle
uvedených právních předpisů, včetně případného
ukončení konkrétního jednání. Toto ustanovení se použije
pouze v situacích, kdy příslušný orgán neuplatní
legislativní akty uvedené v čl. 1 odst. 2, včetně
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem přijatých v souladu s uvedenými akty,
nebo je uplatní způsobem, který se jeví jako zjevné
porušování těchto aktů, a kdy je naléhavě zapotřebí
náprava v zájmu obnovy řádného fungování a integrity
finančních trhů nebo stability celého finančního systému
Unie nebo jeho části.
5. Rozhodnutí přijatá podle odstavce 4 mají přednost
před veškerými předchozími rozhodnutími přijatými
příslušnými orgány v téže záležitosti.
5. Jakékoliv opatření příslušných orgánů související s
otázkami, které jsou předmětem rozhodnutí podle
odstavce 3 nebo 4, musí být s těmito rozhodnutími
slučitelné.
Článek 19
Urovnávání sporů mezi příslušnými orgány týkajících se
přeshraničních situací
1. Aniž jsou dotčeny pravomoci stanovené v článku 17,
jestliže příslušný orgán nesouhlasí s postupem nebo
obsahem opatření či nečinností příslušného orgánu jiného
členského státu v případech stanovených v aktech
uvedených v čl. 1 odst. 2, může orgán pro cenné papíry a
trhy na žádost jednoho nebo více dotčených příslušných
orgánů pomoci orgánům dosáhnout dohody postupem
stanoveným v odstavcích 2 až 4 tohoto článku.
1. V případech stanovených v právních předpisech
uvedených v čl. 1 odst. 2, a pokud lze na základě
objektivních kritérií konstatovat, že mezi příslušnými
orgány různých členských států dochází ke sporu, může
orgán pro cenné papíry a trhy z vlastní iniciativy pomoci
těmto orgánům dosáhnout dohody postupem stanoveným
v odstavcích 2 až 4.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy stanoví lhůtu pro
smírné urovnání sporu mezi příslušnými orgány, přičemž
vezme v úvahu veškeré související lhůty stanovené v
aktech uvedených v čl. 1 odst. 2 a složitost a naléhavost
záležitosti. V této fázi působí orgán pro cenné papíry a
trhy jako zprostředkovatel.
3. Jestliže dotčené příslušné orgány nedosáhnou dohody
ve lhůtě pro smírné urovnání sporu uvedené v odstavci 2,
může orgán pro cenné papíry a trhy postupem
stanoveným v čl. 44 odst. 1 třetím a čtvrtém pododstavci
přijmout rozhodnutí požadující, aby dotčené příslušné
orgány za účelem urovnání dané záležitosti přijaly
konkrétní opatření nebo se zdržely jednání, přičemž toto
rozhodnutí bude mít pro tyto příslušné orgány závazné
účinky, tak aby bylo zajištěno dodržování práva Unie.
4. Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise podle článku
258 Smlouvy o fungování EU, jestliže příslušný orgán
nevyhoví rozhodnutí orgánu pro cenné papíry a trhy, a
tedy nezajistí, aby účastník finančního trhu plnil
požadavky, které se na něj přímo vztahují
prostřednictvím aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, může
orgán pro cenné papíry a trhy přijmout individuální
rozhodnutí určené účastníkovi finančního trhu, v němž
bude vyžadovat přijetí nezbytných opatření ke splnění
jeho povinností podle práva Unie, včetně případného
ukončení konkrétního jednání.
5. Rozhodnutí přijatá podle odstavce 4 mají přednost
před veškerými předchozími rozhodnutími přijatými
příslušnými orgány v téže záležitosti. Jakékoliv opatření
příslušných orgánů související se skutečnostmi, které jsou
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
183
předmětem rozhodnutí podle odstavce 3 nebo 4, musí být
slučitelné s těmito rozhodnutími.
6. Ve zprávě podle čl. 50 odst. 2 informuje předseda
orgánu pro cenné papíry a trhy o povaze a druhu sporů
mezi příslušnými orgány, o dosažených dohodách a o
rozhodnutích ohledně urovnání takových sporů.
Článek 20
Urovnávání sporů mezi příslušnými orgány v různých
odvětvích
Společný výbor řeší postupem stanoveným v článcích 19
a 56 spory, které se týkají několika odvětví a které mohou
vzniknout mezi příslušnými orgány ve smyslu čl. 4 bodu
2 tohoto nařízení, nařízení (EU) č. 1093/2010 nebo
nařízení (EU) č. 1094/2010.
Článek 21
Kolegia orgánů dohledu
1. Orgán pro cenné papíry a trhy přispívá k podpoře a
sledování účinného, efektivního a jednotného fungování
kolegií orgánů dohledu ustavených podle legislativních
aktů uvedených v čl. 1 odst. 2 a prosazuje jednotné
uplatňování práva Unie mezi nimi. V zájmu sbližování
osvědčených postupů v oblasti dohledu mají zaměstnanci
orgánu pro cenné papíry a trhy možnost účastnit se
činností kolegií orgánů dohledu, včetně kontrol na místě,
jež společně provádějí nejméně dva příslušné orgány.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy má rozhodující úlohu
při zajišťování jednotného a soudržného fungování
kolegií orgánů dohledu nad institucemi působícími
přeshraničně v celé Unii a zohledňuje přitom systémové
riziko, které by mohli představovat účastníci finančního
trhu uvedení v článku 23.
2. Pro účely tohoto odstavce a odstavce 1 tohoto článku
se orgán pro cenné papíry a trhy považuje za „příslušný
orgán“ ve smyslu příslušných právních předpisů.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy může:
a) shromažďovat a sdílet veškeré související informace
ve spolupráci s příslušnými orgány, s cílem usnadnit
práci kolegia, a zřídit a spravovat centrální systém, v
jehož rámci budou informace přístupné příslušným
orgánům v kolegiu;
b) iniciovat a koordinovat v rámci celé Unie zátěžové
testy v souladu s článkem 32, jejichž cílem je vyhodnotit
odolnost klíčových účastníků finančního trhu, zejména
systémové riziko představované klíčovými účastníky
finančního trhu vůči nepříznivému tržnímu vývoji a
možnosti nárůstu systémového rizika představovaného
účastníky finančního trhu v zátěžových situacích, a
zajistit přitom jednotnou metodiku provádění těchto testů
na vnitrostátní úrovni, a případně vydat příslušnému
orgánu doporučení k napravení problémů uvedených v
zátěžovém testu;
c) podporovat účinné a efektivní činnosti dohledu, včetně
hodnocení rizik, jimž jsou nebo by mohli být účastníci
finančního trhu vystaveni v zátěžových situacích;
d) v souladu s úkoly a pravomocemi stanovenými tímto
nařízením dohlížet na činnost příslušných orgánů a
e) požadovat další jednání kolegia v případech, v nichž se
domnívá, že rozhodnutí by mělo za následek nesprávné
uplatňování práva Unie nebo by nepřispělo k dosažení
cíle, kterým je sbližování postupů dohledu. Může rovněž
požadovat, aby konsolidující orgán dohledu naplánoval
zasedání kolegia nebo aby na pořad jednání takového
zasedání zařadil další bod.
3. Orgán pro cenné papíry a trhy může vypracovat
návrhy regulačních technických norem a prováděcích
technických norem za účelem zajištění jednotných
podmínek uplatňování ustanovení týkajících se operativní
činnosti kolegií orgánů dohledu, a vydávat obecné
pokyny a doporučení přijatá podle článku 16 s cílem
podpořit sbližování fungování dohledu a osvědčené
postupy, jež byly přijaty kolegii orgánů dohledu.
4. Orgán pro cenné papíry a trhy má mít právně
závaznou úlohu zprostředkovatele, která by měla umožnit
řešit spory mezi příslušnými orgány postupem
stanoveným v článku 19. Orgán pro cenné papíry a trhy
může v souladu s článkem 19 přijímat rozhodnutí v
oblasti dohledu, která se přímo vztahují na dotčeného
účastníka finančního trhu.
Článek 22
Obecná ustanovení
1. Orgán pro cenné papíry a trhy řádně zváží systémové
riziko vymezené v nařízení (EU) č. 1092/2010. Řeší
jakékoli riziko narušení kontinuity finančních služeb,
které:
a) je způsobeno zhoršením celého finančního systému
nebo jeho částí a
b) může mít závažné negativní dopady na vnitřní trh a
reálnou ekonomiku.
1. Orgán pro cenné papíry a trhy případně zváží
sledování a posuzování systémových rizik vyvinuté
ESRB a orgánem pro cenné papíry a trhy a reaguje na
varování a doporučení ESRB v souladu s článkem 17
nařízení (EU) č. 1092/2010.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy vypracuje ve spolupráci
s ESRB a v souladu s článkem 23 společný přístup ke
zjišťování a měření systémového rizika představované
klíčovými účastníky finančního trhu, případně včetně
kvantitativních a kvalitativních ukazatelů.
2. Tyto ukazatele představují kritický prvek při stanovení
vhodných opatření v oblasti dohledu. Orgán pro cenné
papíry a trhy při stanovení opatření sleduje úroveň shody
s cílem prosazovat společný přístup.
3. Aniž jsou dotčeny akty uvedené v čl. 1 odst. 2,
vypracuje orgán pro cenné papíry a trhy podle potřeby
dodatečné obecné pokyny a doporučení pro klíčové
účastníky finančního trhu, aby se zohlednilo systémové
riziko představované těmito účastníky.
184
3. Orgán pro cenné papíry a trhy zajistí, aby se
systémové riziko představované klíčovými účastníky
finančního trhu zohlednilo při přípravě návrhu
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem v oblastech stanovených
legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2.
4. Na žádost jednoho nebo více příslušných orgánů,
Evropského parlamentu, Rady nebo Komise, nebo z
vlastní iniciativy může orgán pro cenné papíry a trhy
provádět šetření u určitého typu finanční činnosti nebo
typu produktu nebo způsobu chování s cílem posoudit
případné hrozby pro integritu finančních trhů nebo
stabilitu finančního systému a doporučit dotčeným
příslušným orgánům vhodná opatření.
4. Pro tyto účely může orgán pro cenné papíry a trhy
využít pravomoci, které jsou mu podle tohoto nařízení
svěřeny, včetně článku 35.
5. Společný výbor zajistí celkovou a meziodvětvovou
koordinaci činností prováděných v souladu s tímto
článkem.
Článek 23
Zjištění a měření systémového rizika
1. Orgán pro cenné papíry a trhy vytvoří po konzultaci s
ESRB kritéria pro zjišťování a měření systémového
rizika a vhodný mechanismus zátěžového testování, který
zahrne hodnocení možnosti růstu systémového rizika v
zátěžových situacích představované účastníky finančního
trhu. Účastníci finančních trhů, kteří mohou představovat
systémové riziko, musí podléhat zpřísněnému dohledu a
v případě potřeby ozdravným postupům a postupům pro
řešení úpadků uvedeným v článku 25.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy při vytváření kritérií
pro zjišťování a měření systémového rizika
představovaného účastníky finančního trhu plně zohlední
příslušné mezinárodní přístupy, včetně přístupů
vytvořených Radou pro finanční stabilitu, Mezinárodním
měnovým fondem a Bankou pro mezinárodní platby.
Článek 24
Trvalá schopnost reagovat na systémová rizika
1. Orgán pro cenné papíry a trhy zajistí, že bude mít
neustále k dispozici specializované kapacity, které mu
umožní účinně reagovat na vznik systémových rizik
uvedených v článcích 22 a 23, a zejména ve vztahu k
institucím, které představují systémové riziko.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy plní úkoly, které mu
jsou svěřeny tímto nařízením a právními předpisy
uvedenými v čl. 1 odst. 2, a přispívá k zajištění
soudržného a koordinovaného režimu řízení a řešení krizí
v Unii.
Článek 25
Ozdravné postupy a postupy pro řešení úpadků
1. Orgán pro cenné papíry a trhy přispívá k vytváření a
koordinaci účinných a soudržných ozdravných plánů a
plánů řešení úpadků, postupů pro mimořádné situace a
preventivních opatření k minimalizaci systémového
dopadu případného úpadku, a aktivně se na vytváření
těchto nástrojů podílí.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy může vypracovat
regulační technické normy a prováděcí technické normy
v mezích stanovených v legislativních aktech uvedených
v čl. 1 odst. 2 postupem stanoveným v článcích 10 až 15.
Článek 26
Evropská soustava vnitrostátních systémů odškodnění
investorů
1. Orgán pro cenné papíry a trhy přispívá k posílení
evropské soustavy vnitrostátních systémů pro odškodnění
investorů (ICS), a to tím, že jedná v rámci pravomocí,
které mu svěřilo toto nařízení, s cílem zajistit správné
uplatňování směrnice 97/9/ES, aby se tak zajistilo
patřičné financování vnitrostátních systémů pro
odškodnění investorů prostřednictvím příspěvků
dotčených účastníků finančního trhu a v případě potřeby
včetně účastníků finančního trhu, již mají sídlo ve třetích
zemích, a aby se zajistila vysoká úroveň ochrany pro
všechny investory v rámci harmonizovaného systému v
celé Unií.
2. Článek 16 o pravomocích orgánu pro cenné papíry a
trhy, pokud jde o přijímání obecných pokynů a
doporučení, se použije na systémy pro odškodnění
investorů.
3. Orgán pro cenné papíry a trhy může vypracovat
regulační technické normy a prováděcí technické normy
v mezích stanovených v legislativních aktech uvedených
v čl. 1 odst. 2 postupem stanoveným v článcích 10 až 15.
4. Přezkum tohoto nařízení stanovený v článku 81 se
bude zabývat zejména sbližováním evropské soustavy
vnitrostátních systémů pro odškodnění investorů.
Článek 27
Evropský systém pro řešení problémů a jeho financování
1. V rámci své působnosti přispívá orgán pro cenné
papíry a trhy k rozvoji metod řešení úpadků klíčových
účastníků finančního trhu, a to způsoby, které zamezí
přenosu nákazy, umožní řádné a včasné ukončení
činnosti těchto účastníků a uvedené metody případně
zahrnují soudržné a věrohodné mechanismy financování,
je-li to vhodné.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy přispívá k činnostem,
které se týkají zajištění rovných podmínek a
kumulovaných dopadů systémů odvodů a příspěvků na
finanční instituce, jež by mohly být zavedeny s cílem
zajistit spravedlivé sdílení zátěže a motivovat k
omezování systémového rizika jakožto součást
soudržného a důvěryhodného rámce pro řešení krizí.
2. Přezkum tohoto nařízení stanovený v článku 81 se
bude zabývat zejména možným posílením úlohy orgánu
pro cenné papíry a trhy v rámci předcházení krizím a při
jejich řízení a řešení.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
185
Článek 28
Delegování úkolů a povinností
1. Příslušné orgány mohou se souhlasem orgánu, na nějž
mají být úkoly či povinnosti delegovány, delegovat úkoly
a povinnosti na orgán pro cenné papíry a trhy nebo na
jiné příslušné orgány dohledu za podmínek stanovených
v tomto článku. Členské státy mohou stanovit konkrétní
podmínky pro delegování povinností, které musí být
splněny dříve, než jejich příslušné orgány uzavřou takové
dohody o delegování, a mohou omezit rozsah delegování
na to, co je nezbytně nutné pro účinný dohled nad
účastníky finančního trhu nebo skupinami působícími
přeshraničně.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy povzbuzuje a podporuje
delegování úkolů a povinností mezi příslušnými orgány
tak, že určí úkoly a povinnosti, které mohou být
delegovány nebo prováděny společně, a prosazuje
uplatňování osvědčených postupů.
3. Delegování povinností vede k přenesení pravomocí
stanovených v aktech uvedených v čl. 1 odst. 2. Postupy,
vymáhání a správní a soudní přezkum v souvislosti s
delegovanými povinnostmi se řídí právem pověřeného
orgánu.
4. Příslušné orgány informují orgán pro cenné papíry a
trhy o dohodách o delegování, které hodlají uzavřít. Tyto
dohody uzavřou s účinností nejdříve jeden měsíc poté,
kdy je o nich orgán pro cenné papíry a trhy informován.
4. Orgán pro cenné papíry a trhy může vydat stanovisko
k plánované dohodě do jednoho měsíce ode dne, kdy je o
ní informován.
4. Orgán pro cenné papíry a trhy vhodným způsobem
zveřejní dohodu o delegování uzavřenou mezi
příslušnými orgány, aby o ní byly řádně informovány
všechny dotčené strany.
Článek 29
Společná kultura dohledu
1. Orgán pro cenné papíry a trhy hraje aktivní úlohu při
budování společné unijní kultury dohledu a jednotných
zásad dohledu a při zajišťování jednotných postupů a
přístupů v rámci celé Unie. Vykonává alespoň tyto
činnosti:
a) předkládá stanoviska příslušným orgánům;
b) prosazuje efektivní dvoustrannou a mnohostrannou
výměnu informací mezi příslušnými orgány, přičemž
plně respektuje příslušná ustanovení o důvěrnosti a
ochraně údajů obsažená v příslušných právních
předpisech Unie;
c) přispívá k vypracování vysoce kvalitních a jednotných
norem pro dohled, včetně norem pro předkládání zpráv, a
mezinárodních účetních standardů v souladu s čl. 1 odst.
3;
d) přezkoumává uplatňování příslušných regulačních
technických norem a prováděcích technických norem
přijatých Komisí a obecných pokynů a doporučení
vydaných orgánem pro cenné papíry a trhy a v případě
potřeby navrhuje změny; a
e) zavádí odvětvové a meziodvětvové vzdělávací
programy, napomáhá výměnám zaměstnanců a vybízí
příslušné orgány, aby více využívaly režimy dočasného
přidělování pracovníků a jiné nástroje.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy může případně vyvíjet
nové praktické nástroje, včetně nástrojů sbližování, na
podporu společných přístupů a postupů v oblasti dohledu.
Článek 30
Srovnávací hodnocení činnosti příslušných orgánů
1. Orgán pro cenné papíry a trhy pravidelně organizuje a
provádí srovnávací hodnocení některých nebo všech
činností příslušných orgánů, aby ještě více posílil
jednotnost výsledků dohledu. K tomuto účelu vypracuje
metody, které mu umožní objektivní posouzení a
srovnávání jednotlivých hodnocených orgánů. Při
provádění srovnávacích hodnocení se zohlední stávající
informace a již provedená hodnocení týkající se
dotčeného příslušného orgánu.
2. Srovnávací hodnocení mimo jiné zahrnuje posouzení:
a) přiměřenosti zdrojů a postupů řádného řízení
příslušného orgánu, s důrazem na efektivní uplatňování
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem uvedených v článcích 10 a 15 a aktů
uvedených v čl. 1 odst. 2 a na schopnost reagovat na
vývoj na trhu;
b) úrovně sbližování dosažené při uplatňování práva Unie
a při výkonu dohledu, včetně regulačních technických
norem a prováděcích technických norem, obecných
pokynů a doporučení přijatých podle článků 10 až 16, a
rozsahu, ve kterém výkon dohledu splňuje cíle stanovené
právem Unie;
c) osvědčených postupů vyvinutých příslušnými orgány,
jejichž přijetí může být přínosem pro jiné příslušné
orgány;
d) účinnosti a úrovně sbližování dosažené se zřetelem na
prosazování ustanovení přijatých při uplatňování práva
Unie, včetně správních opatření a sankcí uložených
odpovědným osobám, jestliže tato ustanovení nejsou
plněna.
3. Na základě srovnávacího hodnocení může orgán pro
cenné papíry a trhy vydávat obecné pokyny a doporučení
podle článku 16. V souladu s článkem 16 odst. 3 se
příslušné orgány vynasnaží těmito obecnými pokyny a
doporučeními řídit. Orgán pro cenné papíry a trhy
zohlední při vypracovávání návrhů regulačních nebo
prováděcích technických norem v souladu s články 10 až
15 výsledky srovnávacího hodnocení.
4. Orgán pro cenné papíry a trhy zveřejní osvědčené
postupy, které byly určeny v rámci těchto srovnávacích
hodnocení. Kromě toho mohou být zveřejněny všechny
další výsledky srovnávacích hodnocení, pokud s tím
186
příslušný orgán, který je předmětem srovnávacího
hodnocení, souhlasí.
Článek 31
Funkce koordinace
Orgán pro cenné papíry a trhy plní obecnou úlohu
koordinátora mezi příslušnými orgány, zejména v případě,
že by nepříznivý vývoj mohl potenciálně ohrozit řádné
fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu
finančního systému Unie.
Orgán pro cenné papíry a trhy podporuje koordinovanou
reakci Unie, mimo jiné tak, že:
a) usnadňuje výměnu informací mezi příslušnými orgány;
b) určuje rozsah a, pokud je to možné a vhodné, ověřuje
spolehlivost informací, které by měly být poskytnuty
všem dotčeným příslušným orgánům;
c) na žádost příslušných orgánů nebo z vlastní iniciativy
provádí nezávazná zprostředkování, aniž by tím byl
dotčen článek 19;
d) neprodleně informuje ESRB o jakékoliv potenciální
mimořádné situaci;
e) přijímá veškerá vhodná opatření v případě vývoje,
který může ohrozit fungování finančních trhů s cílem
podpořit koordinaci opatření přijatých dotyčnými
příslušnými orgány;
f) shromažďuje informace, které získá v souladu s články
21 a 35 od příslušných orgánů v rámci plnění regulační
oznamovací povinnosti orgánu u účastníků finančního
trhu činných ve více než jednom členském státě. Orgán
pro cenné papíry a trhy sdílí tyto informace s dalšími
dotčenými příslušnými orgány.
Článek 32
Posuzování tržního vývoje
1. Orgán pro cenné papíry a trhy sleduje a posuzuje tržní
vývoj v oblasti své působnosti a v případě nutnosti
informuje Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví), a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění), ESRB, Evropský parlament, Radu a Komisi o
souvisejících trendech na mikroobezřetnostní úrovni,
možných rizicích a slabých místech. Orgán pro cenné
papíry a trhy do svého hodnocení zahrne ekonomickou
analýzu trhů, v nichž fungují účastníci finančních trhů, a
hodnocení dopadů možného vývoje trhu na tyto účastníky.
2. Ve spolupráci s ESRB orgán pro cenné papíry a trhy v
rámci celé Unie zejména iniciuje a koordinuje
posuzování odolnosti účastníků finančního trhu vůči
nepříznivému tržnímu vývoji. Za tímto účelem vyvine
následující metodiky a přístupy, které budou následně
používat příslušné orgány:
a) společné metodiky pro posuzování vlivu
hospodářských scénářů na finanční postavení účastníka
finančního trhu,
b) společné přístupy ke sdělování výsledků těchto
posouzení odolnosti účastníka finančního trhu,
c) společné metodiky pro posuzování účinku určitých
produktů nebo distribučních procesů na finanční
postavení účastníka finančního trhu a na informování
investorů a zákazníků.
3. Aniž jsou dotčeny úkoly ESRB stanovené v nařízení
(EU) č. 1092/2010, předkládá orgán pro cenné papíry a
trhy tato posouzení trendů, možných rizik a slabých míst
v oblasti své působnosti Evropskému parlamentu, Radě,
Komisi a ESRB alespoň jednou ročně a v případě
nutnosti častěji.
3. Orgán pro cenné papíry a trhy zahrne do posouzení i
klasifikaci hlavních rizik a slabých míst a v případě
nutnosti doporučí preventivní opatření či opatření k
nápravě.
4. Orgán pro cenné papíry a trhy zajistí odpovídající
pokrytí meziodvětvového vývoje, rizik a slabých míst
úzkou spoluprací s Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro bankovnictví) a Evropským
orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění)
prostřednictvím společného výboru.
Článek 33
Mezinárodní vztahy
1. Aniž jsou dotčeny příslušné pravomoci orgánů
členských států a Unie, může orgán pro cenné papíry a
trhy navazovat kontakty a uzavírat správní dohody s
orgány dohledu, mezinárodními organizacemi a
správními orgány třetích zemí. Z dohod nevyplývají pro
Unii a její členské státy žádné právní závazky a ani
nebrání členským státům a jejich příslušným orgánům v
uzavírání dvoustranných nebo vícestranných dohod se
těmito třetími zeměmi.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy napomáhá při přípravě
rozhodnutí o rovnocennosti týkajících se režimů dohledu
ve třetích zemích v souladu s akty uvedenými v čl. 1 odst.
2.
3. Ve zprávě uvedené v čl. 43 odst. 5 uvede orgán pro
cenné papíry a trhy správní dohody, jež byly dohodnuty s
mezinárodními organizacemi nebo se správními orgány
třetích zemí, a pomoc, která bude poskytována při
přípravě rozhodnutí o rovnocennosti.
Článek 34
Další úkoly
1. Na žádost Evropského parlamentu, Rady nebo Komise
nebo z vlastní iniciativy může orgán pro cenné papíry a
trhy předkládat Evropskému parlamentu, Radě a Komisi
stanoviska ke všem otázkám souvisejícím s jeho oblastí
působnosti.
2. Pokud jde o obezřetnostní posuzování fúzí a nabývání
účastí v rámci působnosti směrnice 2004/39/ES ve znění
směrnice 2007/44/ES, jež podle této směrnice vyžaduje
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
187
konzultace mezi příslušnými orgány ze dvou nebo více
členských států, může orgán pro cenné papíry a trhy na
žádost jednoho z dotčených příslušných orgánů vydat a
zveřejnit stanovisko k obezřetnostnímu posouzení, kromě
případu kritérií uvedených v čl. 10b písm. e) směrnice
2004/39/ES. Stanovisko vydá bez prodlení a v každém
případě před koncem lhůty pro posouzení v souladu se
směrnicí 2004/39/ES ve znění směrnice 2007/44/ES.
Článek 35 se použije v oblastech, ve kterých může orgán
pro cenné papíry a trhy vydávat stanovisko.
Článek 35
Shromažďování informací
1. Příslušné orgány členských států poskytnou orgánu
pro cenné papíry a trhy na jeho žádost veškeré informace
nezbytné pro plnění jeho povinností stanovených tímto
nařízením, za předpokladu, že mají zákonný přístup k
příslušným informacím, a tato žádost o informace je
nezbytná vzhledem k povaze dotyčné povinnosti.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy může také požádat o
předkládání informací v pravidelném intervalu a ve
stanoveném formátu. Pro tyto žádosti se pokud možno
použijí jednotné formáty pro předkládání zpráv.
3. Na řádně odůvodněnou žádost příslušného orgánu
členského státu mu může orgán pro cenné papíry a trhy
poskytnout veškeré informace, které jsou nezbytné k
tomu, aby mohl plnit své povinnosti v souladu s
povinností zachovávat služebního tajemství, kterou
stanoví příslušné odvětvové právní předpisy a článek 70.
4. Před vyžádáním informací podle tohoto článku a aby
se zabránilo zdvojování oznamovací povinnosti orgán pro
cenné papíry a trhy nejprve zohlední existující statistiky
vypracovávané a šířené Evropským statistickým
systémem a Evropským systémem centrálních bank.
5. Jestliže informace nejsou k dispozici nebo je příslušné
orgány neposkytnou včas, může orgán pro cenné papíry a
trhy předložit řádně odůvodněnou žádost jiným orgánům
dohledu, ministerstvu odpovědnému za finance, pokud
má ministerstvo k dispozici obezřetnostní informace,
národní centrální bance nebo statistickému úřadu
dotčeného členského státu.
6. Pokud informace nejsou k dispozici nebo nejsou
poskytnuty včas v souladu s odstavci 1 nebo 5, může
orgán pro cenné papíry a trhy předložit řádně
odůvodněnou žádost přímo příslušným účastníkům
finančního trhu. Odůvodněná žádost obsahuje vysvětlení,
proč jsou informace týkající se příslušných konkrétních
účastníků finančního trhu nezbytné.
6. Orgán pro cenné papíry a trhy informuje dotyčné
příslušné orgány o žádostech podle tohoto odstavce a
odstavce 5.
6. Na žádost orgánu pro cenné papíry a trhy jsou
příslušné orgány orgánu pro cenné papíry a trhy při
shromažďování těchto informací nápomocny.
7. Orgán pro cenné papíry a trhy může používat důvěrné
informace získané podle tohoto článku pouze pro účely
plnění svých povinností stanovených tímto nařízením.
Článek 36
Vztahy s ESRB
1. Orgán pro cenné papíry a trhy úzce a pravidelně
spolupracuje s ESRB.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy předkládá pravidelně
ESRB včasné informace nezbytné pro plnění jejích úkolů.
Jakékoli údaje nezbytné pro plnění těchto úkolů, které
nejsou poskytovány v souhrnné podobě, neprodleně
poskytne ESRB na jeho odůvodněnou žádost, jak je
stanoveno v článku 15 nařízení (EU) č. 1092/2010. Orgán
pro cenné papíry a trhy ve spolupráci s ESRB zavede
odpovídající interní postupy týkající se předávání
důvěrných informací, zejména informací o jednotlivých
účastnících finančního trhu.
3. Po obdržení varování a doporučení ESRB uvedených
v článku 16 nařízení (EU) č. 1092/2010 zajistí orgán pro
cenné papíry a trhy příslušná následná opatření podle
odstavce 4 a 5.
4. Jakmile orgán pro cenné papíry a trhy obdrží od
ESRB jemu určené varování nebo doporučení, svolá
neprodleně zasedání rady orgánů dohledu a posoudí
důsledky tohoto varování nebo doporučení pro plnění
svých úkolů.
4. Na základě odpovídajícího rozhodovacího postupu
rozhodne o veškerých opatřeních, která přijme v souladu
s pravomocemi, jež mu byly svěřeny tímto nařízením,
aby vyřešil problémy uvedené ve varováních a
doporučeních.
4. Jestliže orgán pro cenné papíry a trhy nejedná v
souladu s doporučením, vysvětlí ESRB a Radě důvody
pro toto jednání.
5. Jestliže orgán pro cenné papíry a trhy obdrží od ESRB
varování nebo doporučení určené příslušnému
vnitrostátnímu orgánu dohledu, využije v případě
nutnosti pravomocí, jež mu byly svěřeny tímto nařízením,
aby zajistil včasná následná opatření.
5. Jestliže se příslušný orgán nehodlá doporučením
ESRB řídit, informuje o tom radu orgánů dohledu a
projedná s ní důvody svého jednání.
5. Pokud příslušný orgán informuje Radu a ESRB podle
článku 17 nařízení (EU) č. 1092/2010, vezme při tom
patřičně v úvahu názory rady orgánů dohledu.
6. Při plnění svých úkolů stanovených tímto nařízením
přihlíží orgán pro cenné papíry a trhy v nejvyšší možné
míře k varováním a doporučením ESRB.
Článek 37
Skupina subjektů působících v oblasti cenných papírů a
trhů
1. Na podporu konzultací se subjekty působícími v
oblastech souvisejících s úkoly orgánu pro cenné papíry a
trhy se zřídí skupina subjektů působících v oblasti
cenných papírů a trhů. Se skupinou subjektů působících v
188
oblasti cenných papírů a trhů se konzultují opatření
přijímaná v souladu s články 10 až 15 týkající se
regulačních technických norem a prováděcích
technických norem a, v případě že se nevztahují na
jednotlivé účastníky finančního trhu, s článkem 16
týkajícím se obecných pokynů a doporučení. Pokud musí
být v naléhavých případech přijata opatření a konzultace
není možná, je skupina subjektů působících v oblasti
cenných papírů a trhů co nejdříve informována.
1. Skupina subjektů působících v oblasti cenných papírů
a trhů zasedá alespoň čtyřikrát ročně.
2. Skupina subjektů působících v oblasti cenných papírů
a trhů se skládá ze 30 členů, kteří rovnoměrně zastupují
účastníky finančního trhu působící v Unii, ze zástupců
jejich zaměstnanců, jakož i ze spotřebitelů, uživatelů
bankovních služeb a představitelů malých a středních
podniků. Nejméně pět jejích členů tvoří nezávislí
špičkoví akademičtí pracovníci. Deset jejích členů
zastupuje účastníky finančního trhu.
3. Členy skupiny subjektů působících v oblasti cenných
papírů a trhů jmenuje rada orgánů dohledu na návrh
příslušných subjektů. Při svém rozhodování zajistí rada
orgánů dohledu v největším možném rozsahu
odpovídající geografickou rovnováhu a rovné zastoupení
mužů a žen jakož i jednotlivých subjektů působících z
celé Unie.
4. Orgán pro cenné papíry a trhy poskytne veškeré
nezbytné informace, s výhradou služebního tajemství
podle článku 70, a zajistí pro skupinu subjektů působících
v oblasti cenných papírů a trhů potřebnou podporu
sekretariátu. Členům skupiny subjektů působících v
oblasti cenných papírů a trhů, kteří zastupují neziskové
organizace, s výjimkou zástupců finančních institucí,
bude poskytnuta odpovídající náhrada. Skupina subjektů
působících v oblasti cenných papírů a trhů může zřizovat
pracovní skupiny k technickým otázkám. Funkční období
členů skupiny subjektů v oblasti cenných papírů a trhů je
dva a půl roku a po jeho uplynutí proběhne nové
výběrové řízení.
4. Členové subjektů v oblasti cenných papírů a trhů
mohou ve funkci působit dvě po sobě jdoucí funkční
období.
5. Skupina subjektů působících v oblasti cenných papírů
a trhů předkládá stanoviska a radí orgánu pro cenné
papíry a trhy ve všech otázkách souvisejících s úkoly
orgánu pro cenné papíry a trhy, se zvláštním zaměřením
na úkoly uvedené v článcích 10 až 16 a článcích 29, 30 a
32.
6. Skupina subjektů působících v oblasti cenných papírů
a trhů přijme dvoutřetinovou většinou svých členů svůj
jednací řád.
7. Orgán pro cenné papíry a trhy zveřejní stanoviska a
rady skupiny subjektů působících v oblasti cenných
papírů a trhů a výsledky konzultací s touto skupinou.
Článek 38
Ochranná opatření
1. Orgán pro cenné papíry a trhy zajistí, aby žádné
rozhodnutí přijaté podle článku 18 nebo 19 nijak
nezasahovalo do fiskálních pravomocí členských států.
2. Jestliže se členský stát domnívá, že rozhodnutí přijaté
podle čl. 19 odst. 3 zasahuje do jeho fiskálních
pravomocí, může orgánu pro cenné papíry a trhy a
Komisi do dvou týdnů ode dne, kdy je rozhodnutí orgánu
pro cenné papíry a trhy sděleno příslušnému orgánu,
oznámit, že příslušný orgán nebude rozhodnutí
uplatňovat.
2. Ve svém oznámení členský stát jednoznačně a
konkrétně vysvětlí, z jakých důvodů a jakým způsobem
rozhodnutí zasahuje do jeho fiskálních pravomocí.
2. V případě takového oznámení se rozhodnutí orgánu
pro cenné papíry a trhy pozastavuje.
2. Do jednoho měsíce od oznámení členského státu
orgán pro cenné papíry a trhy informuje členský stát, zda
své rozhodnutí potvrzuje, pozměňuje, či zrušuje. Je-li
rozhodnutí potvrzeno nebo pozměněno, orgán pro cenné
papíry a trhy uvede, že fiskální pravomoci nejsou dotčeny.
2. Jestliže orgán pro cenné papíry a trhy své rozhodnutí
potvrdí, rozhodne Rada většinou odevzdaných hlasů na
jednom ze svých zasedání do dvou měsíců ode dne, kdy
orgán pro cenné papíry a trhy informoval členský stát ve
smyslu čtvrtého pododstavce, o tom, zda se rozhodnutí
orgánu pro cenné papíry a trhy potvrzuje.
2. Jestliže Rada po posouzení záležitosti nepotvrdí
rozhodnutí orgánu pro cenné papíry a trhy svým
rozhodnutím podle pátého pododstavce, rozhodnutí
orgánu pro cenné papíry a trhy se zrušuje.
3. Jestliže se členský stát domnívá, že rozhodnutí přijaté
podle čl. 18 odst. 2 zasahuje do jeho fiskálních
pravomocí, může orgánu pro cenné papíry a trhy, Komisi
a Radě do tří pracovních dnů ode dne, kdy je rozhodnutí
orgánu pro cenné papíry a trhy sděleno příslušnému
orgánu, oznámit, že příslušný orgán nebude rozhodnutí
uplatňovat.
3. Ve svém oznámení členský stát jednoznačně a
konkrétně vysvětlí, z jakých důvodů a jakým způsobem
rozhodnutí zasahuje do jeho fiskálních pravomocí.
3. V případě takového oznámení se rozhodnutí orgánu
pro cenné papíry a trhy pozastavuje.
3. Do deseti pracovních dní Rada svolá zasedání a
prostou většinou svých členů rozhodne o tom, zda se
rozhodnutí orgánu pro cenné papíry a trhy zrušuje.
3. Jestliže Rada po posouzení záležitosti nezruší
rozhodnutí orgánu pro cenné papíry a trhy svým
rozhodnutím podle čtvrtého pododstavce, pozastavení
rozhodnutí orgánu pro cenné papíry a trhy se ukončuje.
4. Jestliže Rada přijala v souladu s odstavcem 3
rozhodnutí nezrušit rozhodnutí orgánu pro cenné papíry a
trhy podle čl. 18 odst. 3 a dotčený členský stát se stále
domnívá, že toto rozhodnutí zasahuje do jeho fiskálních
pravomocí, může to oznámit Komisi a orgánu pro cenné
papíry a trhy a požádat Radu, aby záležitost znovu
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
189
posoudila. Dotčený členský stát jasně odůvodní, proč s
rozhodnutím Rady nesouhlasí.
4. Do čtyř týdnů od oznámení podle prvního
pododstavce Rada potvrdí své původní rozhodnutí nebo
přijme nové rozhodnutí podle odstavce 3.
4. Uvedenou lhůtu čtyř týdnů může Rada prodloužit o
další čtyři týdny, vyžadují-li to zvláštní okolnosti případu.
5. Jakékoli zneužití tohoto článku, zejména v souvislosti
s rozhodnutím orgánu pro cenné papíry a trhy, které
nemá významný nebo zásadní fiskální dopad, je zakázáno
jakožto neslučitelné s vnitřním trhem.
Článek 39
Rozhodovací postupy
1. Před přijetím rozhodnutí podle tohoto nařízení oznámí
orgán pro cenné papíry a trhy všem zamýšleným
adresátům rozhodnutí svůj úmysl přijmout rozhodnutí a
stanoví lhůtu, ve které může adresát rozhodnutí vyjádřit
své stanovisko v dané záležitosti, přičemž vezme plně v
úvahu naléhavost, složitost a možné důsledky záležitosti.
Totéž platí obdobně v případě doporučení, jak je uvedeno
v čl. 17 odst. 3.
2. Rozhodnutí orgánu pro cenné papíry a trhy obsahuje
důvody, ze kterých vychází.
3. Adresáti rozhodnutí orgánu pro cenné papíry a trhy
jsou informováni o opravných prostředcích, které mají
podle tohoto nařízení k dispozici.
4. Jestliže orgán pro cenné papíry a trhy přijme
rozhodnutí podle čl. 18 odst. 3 nebo 4, přezkoumává toto
rozhodnutí v přiměřených intervalech.
5. Rozhodnutí přijatá orgánem pro cenné papíry a trhy
podle článků 17, 18 nebo 19 se zveřejňují, přičemž se
uvádí totožnost dotčeného příslušného orgánu nebo
účastníka finančního trhu a hlavní obsah rozhodnutí,
ledaže je takové zveřejnění v rozporu s oprávněnými
zájmy účastníků finančního trhu na ochraně jejich
obchodního tajemství nebo by mohlo vážně ohrozit řádné
fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu
celého finančního systému Unie nebo jeho části.
KAPITOLA III
ORGANIZACE
ODDÍL 1
Rada orgánů dohledu
Článek 40
Složení
1. Členy rady orgánů dohledu jsou:
a) předseda, který nemá hlasovací právo,
b) vedoucí představitelé vnitrostátních orgánů členských
států odpovědní za dohled nad účastníky finančního trhu,
kteří se osobně setkávají nejméně dvakrát za rok;
c) jeden zástupce Komise, který nemá hlasovací právo,
d) jeden zástupce ESRB, který nemá hlasovací právo,
e) jeden zástupce každého ze dvou ostatních evropských
orgánů dohledu, přičemž tento zástupce nemá hlasovací
právo.
2. Rada orgánů dohledu pravidelně svolává setkání se
skupinou subjektů působících v oblasti cenných papírů a
trhů nejméně dvakrát ročně.
3. Každý příslušný orgán odpovídá za jmenování
náhradníka z řad svých vedoucích zaměstnanců, který
může nahradit člena rady orgánů dohledu uvedeného v
odst. 1 písm. b) v případě, že se tento člen nemůže
zasedání rady orgánů dohledu zúčastnit.
4. V členských státech, v nichž existuje více než jeden
orgán odpovědný za dohled podle tohoto nařízení, se tyto
orgány dohodnou na společném zástupci. Pokud však věc
projednávaná radou orgánů dohledu nespadá do
příslušnosti vnitrostátního orgánu zastupovaného členem
podle odst. 1 písm. b), může být tento člen doprovázen
zástupcem z příslušného vnitrostátního orgánu, přičemž
tento zástupce nemá hlasovací právo.
5. Pro účely postupu podle směrnice 97/9/ES může být
člen rady orgánů dohledu podle odst. 1 písm. b) v případě
potřeby doprovázen zástupcem dotčených orgánů, které v
každém členském státě spravují systémy pro odškodnění
investorů, přičemž tento zástupce nemá hlasovací právo.
6. Rada orgánů dohledu může dle vlastního rozhodnutí
připustit účast pozorovatelů.
6. Zasedání rady orgánů dohledu se může zúčastnit
výkonný ředitel, přičemž nemá hlasovací právo.
Článek 41
Vnitřní výbory a odborné skupiny
1. Rada orgánů dohledu může zřizovat vnitřní výbory
nebo odborné skupiny ke konkrétním úkolům, které
vykonává, a může pověřit určitými jednoznačně
vymezenými úkoly a rozhodováním vnitřní výbory nebo
odborné skupiny, správní radu nebo předsedu.
2. Pro účely článku 19 svolá rada orgánů dohledu
nezávislou odbornou skupinu, která má pomoci spor
nestranně urovnat, přičemž tuto skupinu tvoří předseda a
dva členové rady orgánů dohledu, kteří nezastupují
příslušné orgány, jež jsou účastníky sporu, a kteří na
sporu nemají žádný zájem ani nejsou nijak přímo spjati s
dotčenými příslušnými orgány.
3. S výhradou čl. 19 odst. 2 odborná skupina navrhne
rozhodnutí ke konečnému přijetí radou orgánů dohledu
postupem podle čl. 44 odst. 1 třetího pododstavce.
4. Rada orgánů dohledu přijme jednací řád odborné
skupiny uvedené v odstavci 2.
190
Článek 42
Nezávislost
Při provádění úkolů stanovených tímto nařízením
vystupují předseda a členové rady orgánů dohledu s
hlasovacím právem nezávisle a objektivně ve výlučném
zájmu Unie jako celku a nevyžadují ani nepřijímají
pokyny od orgánů či institucí Unie, od vlád členských
států ani od jiných veřejných či soukromých subjektů.
Členské státy, orgány či instituce Unie ani žádný jiný
veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
členy rady orgánů dohledu při plnění jejich úkolů.
Článek 43
Úkoly
1. Rada orgánů dohledu udává směr pro práci orgánu pro
cenné papíry a trhy a přijímá rozhodnutí podle kapitoly II.
2. Rada orgánů dohledu přijímá stanoviska, doporučení a
rozhodnutí a poskytuje rady podle kapitoly II.
3. Rada orgánů dohledu jmenuje předsedu.
4. Rada orgánů dohledu každý rok před 30. zářím přijme
na základě návrhu správní rady pracovní program orgánu
pro cenné papíry a trhy pro následující rok a předloží jej
pro informaci Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.
4. Pracovní program se přijímá, aniž je dotčen roční
rozpočtový proces, a zveřejňuje se.
5. Rada orgánů dohledu přijme na základě návrhu
správní rady výroční zprávu o činnosti orgánu pro cenné
papíry a trhy, včetně výkonu funkce předsedy,
vycházející z návrhu zprávy podle čl. 53 odst. 7 a do 15.
června každého roku tuto zprávu předloží Evropskému
parlamentu, Radě, Komisi, Účetnímu dvoru a
Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.
Zpráva se zveřejňuje.
6. Rada orgánů dohledu přijme víceletý pracovní
program orgánu pro cenné papíry a trhy a předloží jej pro
informaci Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.
6. Víceletý pracovní program se přijímá, aniž je dotčen
roční rozpočtový proces, a zveřejňuje se.
7. Rada orgánů dohledu přijímá rozpočet podle článku
63.
8. Rada orgánů dohledu uplatňuje kárné pravomoci vůči
předsedovi a výkonnému řediteli a může je odvolat z
funkce podle čl. 48 odst. 5 v případě předsedy a čl. 51
odst. 5 v případě výkonného ředitele.
Článek 44
Rozhodování
1. Rozhodnutí rady orgánů dohledu jsou přijímána
prostou většinou členů. Každý člen rady má jeden hlas.
1. Pokud jde o akty uvedené v článcích 10 až 16 a
opatření a rozhodnutí přijímaná podle čl. 9 odst. 5 třetího
pododstavce a kapitoly VI, přijímá rada orgánů dohledu,
odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce,
rozhodnutí kvalifikovanou většinou svých členů v
souladu s čl. 16 odst. 4 Smlouvy o fungování EU a
článkem 3 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních.
1. Pokud jde o rozhodnutí v souladu s čl. 19 odst. 3,
rozhodnutí navržená odbornou skupinou se v případě
rozhodnutí přijímaných konsolidujícím orgánem dohledu
považují za přijatá, jsou-li schválena prostou většinou
členů rady orgánů dohledu, ledaže by je zamítli členové
zastupující blokační menšinu hlasů uvedenou v čl. 16
odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a v článku 3 Protokolu
(č. 36) o přechodných ustanoveních.
1. U všech ostatních rozhodnutí podle čl. 19 odst. 3 se
rozhodnutí navržená odbornou skupinou přijímají prostou
většinou členů rady orgánů dohledu. Každý člen má
jeden hlas.
2. Zasedání rady orgánů dohledu svolává předseda z
vlastního podnětu nebo na žádost třetiny členů rady
orgánů dohledu a rovněž jim předsedá.
3. Rada orgánů dohledu přijme a zveřejní svůj jednací
řád.
4. Jednací řád podrobně stanoví postup hlasování, včetně
případných pravidel pro usnášeníschopnost. Členové bez
hlasovacího práva a pozorovatelé, s výjimkou předsedy a
výkonného ředitele, se neúčastní diskuzí rady orgánů
dohledu o jednotlivých účastnících finančního trhu,
pokud článek 75 odst. 3 nebo akty uvedené v čl. 1 odst. 2
nestanoví jinak.
ODDÍL 2
Správní rada
Článek 45
Složení
1. Správní radu tvoří předseda a šest členů rady orgánů
dohledu zvolených jejími členy s hlasovacím právem.
1. S výjimkou předsedy má každý člen správní rady
náhradníka, který jej může nahradit v případě, že se tento
člen nemůže zúčastnit zasedání správní rady.
1. Funkční období členů volených radou orgánů dohledu
je dva a půl roku. Může být jednou prodlouženo. Složení
správní rady musí být vyvážené a úměrné a musí odrážet
složení Unie jako celku. Mandáty se musejí překrývat a
použije se vhodný postup pro rotaci členů.
2. Rozhodnutí správní rady se přijímají většinou všech
přítomných členů. Každý člen má jeden hlas.
2. Zasedání správní rady se účastní výkonný ředitel a
zástupce Komise, přičemž tyto osoby nemají hlasovací
právo.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
191
2. Zástupce Komise má hlasovací právo v záležitostech
uvedených v článku 63.
2. Správní rada přijme a zveřejní svůj jednací řád.
3. Zasedání správní rady svolává předseda z vlastní
iniciativy nebo na žádost alespoň třetiny členů správní
rady a rovněž jim předsedá.
3. Zasedání správní rady se koná před každým
zasedáním rady orgánů dohledu a tak často, jak to správní
rada považuje za nutné. Zasedání správní rady se koná
alespoň pětkrát ročně.
4. Členům správní rady mohou být v rámci ustanovení
jednacího řádu nápomocni poradci či odborníci. Členové
bez hlasovacího práva s výjimkou výkonného ředitele se
v rámci správní rady neúčastní jednání týkajícího se
jednotlivých účastníků finančního trhu.
Článek 46
Nezávislost
Členové správní rady vystupují nezávisle a objektivně ve
výlučném zájmu Unie jako celku a nevyžadují ani
nepřijímají pokyny od orgánů či institucí Unie, od vlád
členských států ani od jiných veřejných či soukromých
subjektů.
Členské státy, orgány či instituce Unie, ani žádný jiný
veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
členy správní rady.
Článek 47
Úkoly
1. Správní rada zajišťuje, aby orgán pro cenné papíry a
trhy plnil svou úlohu a úkoly svěřené mu tímto nařízením.
2. Správní rada navrhuje radě orgánů dohledu k přijetí
roční a víceletý pracovní program.
3. Správní rada uplatňuje své rozpočtové pravomoci
podle článků 63 a 64.
4. Správní rada přijme plán personální politiky orgánu
pro cenné papíry a trhy a podle čl. 68 odst. 2 i nezbytná
opatření pro provádění služebního řádu úředníků
Evropských společenství (dále jen „služební řád“).
5. Správní rada přijme zvláštní ustanovení o právu na
přístup k dokumentům orgánu pro cenné papíry a trhy
podle článku 72.
6. Správní rada navrhne výroční zprávu o činnosti
orgánu pro cenné papíry a trhy, včetně výkonu funkce
předsedy, vycházející z návrhu zprávy podle čl. 53 odst.
7 a předloží ji ke schválení radě orgánů dohledu.
7. Správní rada přijme a zveřejní svůj jednací řád.
8. Správní rada jmenuje a odvolává členy odvolacího
senátu podle čl. 58 odst. 3 a 5.
ODDÍL 3
Předseda
Článek 48
Jmenování a úkoly
1. Orgán pro cenné papíry a trhy zastupuje předseda,
kterým je nezávislý odborník zaměstnaný na plný úvazek.
1. Předseda odpovídá za přípravu práce rady orgánů
dohledu a předsedá zasedáním rady orgánů dohledu i
správní rady.
2. Předsedu jmenuje rada orgánů dohledu po otevřeném
výběrovém řízení na základě zásluh, dovedností, znalostí
o účastnících finančního trhu a trzích a zkušeností s
dohledem nad finančním trhem a jeho regulací.
2. Evropský parlament se po slyšení kandidáta
vybraného radou orgánů dohledu může vyslovit proti
jmenování vybrané osoby, a to předtím, než se tento
kandidát ujme svých povinností a do jednoho měsíce od
jeho výběru radou orgánů dohledu.
2. Rada orgánů dohledu dále zvolí ze svých členů členy
náhradníka, který vykonává funkci předsedy v jeho
nepřítomnosti. Tento náhradník nesmí být zvolen z řad
členů správní rady.
3. Funkční období předsedy činí pět let a může být
jednou prodlouženo.
4. Během devíti měsíců před uplynutím pětiletého
funkčního období předsedy rada orgánů dohledu
vyhodnotí:
a) výsledky dosažené v prvním funkčním období a
způsob jejich dosažení,
b) povinnosti a potřeby orgánu pro cenné papíry a trhy v
nadcházejících letech.
4. Rada orgánů dohledu může s přihlédnutím k
hodnocení jednou prodloužit funkční období předsedy,
přičemž toto prodloužení musí být potvrzeno Evropským
parlamentem.
5. Předseda může být odvolán z funkce pouze
Evropským parlamentem na základě rozhodnutí rady
orgánů dohledu.
5. Předseda nesmí radě orgánů dohledu bránit v jednání
o záležitostech, které se předsedy týkají, zejména o
nutnosti jeho odvolání, a projednávání takové záležitosti
se neúčastní.
Článek 49
Nezávislost
Aniž je dotčena úloha rady orgánů dohledu ve vztahu k
úkolům předsedy, předseda nevyžaduje ani nepřijímá
pokyny od orgánů či institucí Unie, od vlád členských
států ani od jiných veřejných či soukromých subjektů.
192
Členské státy, orgány či instituce Unie ani žádný jiný
veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
předsedu při plnění jeho úkolů.
V souladu se služebním řádem podle článku 68 je
předseda po skončení svého funkčního období nadále
povinen jednat čestně a uvážlivě při přijímání určitých
funkcí a výhod.
Článek 50
Zpráva o činnosti
1. Evropský parlament a Rada mohou vyzvat předsedu
nebo jeho náhradníka, aby vystoupil s prohlášením,
přičemž se plně respektuje nezávislost předsedy.
Předseda vystoupí před Evropským parlamentem s
prohlášením a zodpoví veškeré otázky poslanců
Parlamentu, kdykoli je o to požádán.
2. Na žádost Evropského parlamentu předkládá předseda
písemnou zprávu o hlavních činnostech orgánu pro cenné
papíry a trhy, a to nejméně 15 dní před svým
vystoupením s prohlášením uvedeným v odstavci 1.
3. Kromě informací uvedených v článcích 11 až 18 a
článcích 20 a 33 zpráva dále obsahuje veškeré relevantní
informace, o něž Evropský parlament požádá případ od
případu.
ODDÍL 4
Výkonný ředitel
Článek 51
Jmenování
1. Orgán pro cenné papíry a trhy řídí výkonný ředitel,
kterým je nezávislý odborník zaměstnaný na plný úvazek.
2. Výkonného ředitele jmenuje rada orgánů dohledu po
otevřeném výběrovém řízení na základě zásluh,
dovedností, znalostí účastníků finančního trhu a trhů,
zkušeností s finančním dohledem a regulací a zkušeností
s řízením, poté co jeho jmenování potvrdí Evropský
parlament.
3. Funkční období výkonného ředitele činí pět let a může
být jednou prodlouženo.
4. Během devíti měsíců před uplynutím pětiletého
funkčního období výkonného ředitele rada orgánů
dohledu zhodnotí zejména:
a) výsledky dosažené v prvním funkčním období a
způsob jejich dosažení,
b) povinnosti a potřeby orgánu pro cenné papíry a trhy v
nadcházejících letech.
4. Rada orgánů dohledu může s přihlédnutím k
hodnocení uvedenému v prvním pododstavci jednou
prodloužit funkční období výkonného ředitele.
5. Výkonný ředitel může být odvolán z funkce pouze
rozhodnutím rady orgánů dohledu.
Článek 52
Nezávislost
Aniž je dotčena příslušná úloha správní rady a rady
orgánů dohledu ve vztahu k úkolům výkonného ředitele,
výkonný ředitel nevyžaduje ani nepřijímá pokyny od
orgánů a institucí Unie, od vlád členských států ani od
jiných veřejných či soukromých subjektů.
Členské státy, orgány či instituce Unie ani žádný jiný
veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit ovlivňovat
výkonného ředitele při plnění jeho úkolů.
V souladu se služebním řádem podle článku 68 je
výkonný ředitel po skončení svého funkčního období
nadále povinen jednat čestně a uvážlivě při přijímání
určitých funkcí a výhod.
Článek 53
Úkoly
1. Výkonný ředitel je odpovědný za řízení orgánu pro
cenné papíry a trhy a připravuje činnost správní rady.
2. Výkonný ředitel je odpovědný za provádění ročního
pracovního programu orgánu pro cenné papíry a trhy pod
vedením rady orgánů dohledu a pod dohledem správní
rady.
3. Výkonný ředitel přijme nezbytná opatření, zejména
pokud jde o přijetí vnitřních předpisů a zveřejňování
oznámení, aby zajistil fungování orgánu pro cenné papíry
a trhy v souladu s tímto nařízením.
4. Výkonný ředitel vypracuje víceletý pracovní program
uvedený v čl. 47 odst. 2.
5. Výkonný ředitel každý rok do 30. června připraví
pracovní program na následující rok uvedený v čl. 47
odst. 2.
6. Výkonný ředitel podle článku 63 vypracuje předběžný
návrh rozpočtu orgánu pro cenné papíry a trhy a podle
článku 64 plní rozpočet orgánu pro cenné papíry a trhy.
7. Výkonný ředitel každý rok vypracuje návrh zprávy,
která obsahuje část týkající se činnosti orgánu pro cenné
papíry a trhy v oblasti regulace a dohledu a část týkající
se finančních a správních záležitostí.
8. Pokud jde o zaměstnance orgánu pro cenné papíry a
trhy, vykonává výkonný ředitel pravomoci stanovené v
článku 68 a řídí personální záležitosti.
KAPITOLA IV
SPOLEČNÉ ORGÁNY EVROPSKÝCH ORGÁNŮ
DOHLEDU
ODDÍL 1
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
193
Společný výbor evropských orgánů dohledu
Článek 54
Zřízení
1. Zřizuje se Společný výbor evropských orgánů dohledu.
2. Společný výbor slouží jako fórum, v jehož rámci
orgán pro cenné papíry a trhy pravidelně a úzce
spolupracuje a zajišťuje jednotný meziodvětvový přístup
s Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
bankovnictví) a Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění), zejména pokud jde o:
— finanční konglomeráty;
— účetnictví a audit;
— analýzu mikroobezřetnostního dohledu
meziodvětvového vývoje, rizik a slabých míst s ohledem
na finanční stabilitu;
— retailové investiční produkty;
— opatření proti praní špinavých peněz; a
— výměnu informací s ESRB a rozvoj vztahů mezi
ESRB a evropskými orgány dohledu.
3. Evropské orgány dohledu poskytnou společnému
výboru zaměstnance, kteří plní funkci sekretariátu. Orgán
pro cenné papíry a trhy přispívá dostatečnými zdroji na
administrativní a provozní výdaje a výdaje na
infrastrukturu.
4. V případě, že se činnost účastníka finančního trhu
dotýká několika odvětví, řeší společný výbor spory v
souladu s článkem 56.
Článek 55
Složení
1. Společný výbor se skládá z předsedů evropských
orgánů dohledu a případně předsedy podvýboru
zřízeného podle článku 57.
2. Výkonný ředitel, zástupce Komise a ESRB jsou zváni
na zasedání společného výboru a podvýborů uvedených v
článku 57 jako pozorovatelé.
3. Předseda společného výboru je jmenován na základě
každoroční rotace z předsedů evropských orgánů dohledu.
Předseda společného výboru je místopředsedou ESRB.
4. Společný výbor přijme a zveřejní svůj jednací řád.
Tento řád může stanovit, kdo se může dále účastnit
zasedání společného výboru.
4. Zasedání společného výboru se koná alespoň jednou
za dva měsíce.
Článek 56
Společné postoje a společné akty
V rozsahu svých úkolů podle kapitoly II a v příslušných
oblastech zejména s ohledem na provádění směrnice
2002/87/ES zaujme orgán pro cenné papíry a trhy podle
situace společný postoj s Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění) a s Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro bankovnictví).
Akty podle článků 10 až 15, 17 18 nebo 19 tohoto
nařízení ve vztahu k provádění směrnice 2002/87/ES a
jiných aktů Unie uvedených v čl. 1 odst. 2, které spadají
také do oblasti působnosti Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění) nebo Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro bankovnictví), se přijímají podle
situace souběžně orgánem pro cenné papíry a trhy,
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
bankovnictví).
Článek 57
Podvýbory
1. Pro účely článku 56 se zřídí podvýbor pro finanční
konglomeráty společného výboru.
2. Tento podvýbor se skládá z osob uvedených v čl. 55
odst. 1 a jednoho zástupce stávajících zaměstnanců z řad
vedoucích pracovníků dotčeného příslušného orgánu z
každého členského státu.
3. Podvýbor si zvolí ze svých členů předsedu, který je
současně členem společného výboru.
4. Společný výbor může zřizovat další podvýbory.
ODDÍL 2
Odvolací senát
Článek 58
Složení a fungování
1. Odvolací senát je společným orgánem evropských
orgánů dohledu.
2. Odvolací senát tvoří šest členů a šest náhradníků,
kterými jsou fyzické osoby těšící se velké vážnosti v
odborných kruzích a s prokázanými příslušnými
znalostmi a odbornými zkušenostmi na dostatečně
vysoké úrovni, včetně zkušeností v oblasti dohledu, v
odvětví bankovnictví, pojišťovnictví, zaměstnaneckého
penzijního pojištění, trhů cenných papírů nebo jiných
finančních služeb, avšak nikoli současní zaměstnanci
příslušných orgánů nebo jiných vnitrostátních orgánů
nebo orgánů Unie, jež se podílejí na činnosti orgánu pro
cenné papíry a trhy. Odvolací senát musí mít dostatečné
právnické znalosti pro poskytování odborných právních
rad týkajících se zákonnosti výkonu pravomocí orgánu
pro cenné papíry a trhy.
194
2. Odvolací senát určí svého předsedu.
3. Dva členy odvolacího senátu a dva náhradníky
jmenuje správní rada orgánu pro cenné papíry a trhy ze
seznamu kandidátů navrženého Komisí na základě
veřejné výzvy k vyjádření zájmu zveřejněné v Úředním
věstníku Evropské unie a po poradě s radou orgánů
dohledu.
3. Ostatní členové jsou jmenováni podle nařízení (EU) č.
1093/2010 a nařízení (EU) č. 1094/2010.
4. Funkční období členů odvolacího senátu je pět let.
Toto období může být jednou prodlouženo.
5. Člen odvolacího senátu jmenovaný správní radou
orgánu pro cenné papíry a trhy nesmí být během svého
funkčního období odvolán, s výjimkou případu, že se
dopustil vážného porušení úředních povinností a správní
rada po poradě s radou orgánů dohledu v tomto smyslu
vydala rozhodnutí.
6. Rozhodnutí odvolacího senátu se přijímají většinou
alespoň čtyř z jeho šesti členů. Pokud napadené
rozhodnutí spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení,
tato rozhodující většina čtyř členů musí zahrnovat
nejméně jednoho ze dvou členů odvolacího senátu
jmenovaných orgánem pro cenné papíry a trhy.
7. Odvolací senát svolává jeho předseda vždy, když je to
nutné.
8. Evropské orgány dohledu zajistí pro odvolací senát
prostřednictvím společného výboru odpovídající
provozní podporu a podporu sekretariátu.
Článek 59
Nezávislost a nestrannost
1. Členové odvolacího senátu jsou ve svém rozhodování
nezávislí. Nejsou vázáni žádnými pokyny. Nesmějí ve
vztahu k orgánu pro cenné papíry a trhy, jeho správní
radě ani jeho radě orgánů dohledu vykonávat žádné jiné
funkce.
2. Členové odvolacího senátu se nesmí účastnit žádného
odvolacího řízení, pokud na něm mají jakýkoli osobní
zájem nebo pokud dříve působili jako zástupci některého
z účastníků řízení nebo pokud se podíleli na rozhodnutí,
které je předmětem odvolání.
3. Člen odvolacího senátu informuje odvolací senát,
domnívá-li se, že by se některý člen z některého z důvodů
uvedených v odstavcích 1 a 2 nebo z jakéhokoli jiného
důvodu neměl účastnit odvolacího řízení.
4. Proti účasti člena odvolacího senátu může být
kterýmkoli účastníkem odvolacího řízení vznesena
námitka z jakéhokoli důvodu uvedeného v odstavcích 1 a
2 nebo z důvodu podezření z podjatosti.
4. Námitka se nesmí zakládat na státní příslušnosti členů
a je nepřípustná, učinil-li účastník odvolacího řízení,
vědom si důvodu pro námitku, v odvolacím řízení kromě
vznesení námitky proti složení odvolacího senátu další
procesní úkon.
5. V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhodne
odvolací senát o dalším postupu bez účasti dotčeného
člena.
5. Za účelem přijetí uvedeného rozhodnutí je dotčený
člen nahrazen v odvolacím senátu svým náhradníkem.
Pokud se náhradník nachází v obdobné situaci, vybere
předseda orgánu pro cenné papíry a trhy náhradu z
dostupných náhradníků.
6. Členové odvolacího senátu se zavazují jednat
nezávisle a ve veřejném zájmu.
6. Za tímto účelem učiní prohlášení o závazcích a
prohlášení o zájmech, v němž uvedou jakékoli přímé
nebo nepřímé zájmy, které by mohly být na újmu jejich
nezávislosti, nebo že žádné zájmy, které by mohly být na
újmu jejich nezávislosti, neexistují.
6. Tato prohlášení se zveřejňují a jsou činěna každý rok
a v písemné podobě.
KAPITOLA V
OPRAVNÉ PROSTŘEDKY
Článek 60
Odvolání
1. Jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo příslušné
orgány, mohou podat odvolání proti rozhodnutí orgánu
pro cenné papíry a trhy uvedenému v článku 17, 18 nebo
19 či jinému rozhodnutí přijatému orgánem pro cenné
papíry a trhy v souladu s akty Unie uvedenými v čl. 1
odst. 2, které je určeno této osobě, nebo proti rozhodnutí,
které se této osoby bezprostředně a přímo dotýká, i když
je určeno jiné osobě.
2. Odvolání a jeho odůvodnění se podává písemně
orgánu pro cenné papíry a trhy do dvou měsíců ode dne
oznámení rozhodnutí dotčené osobě, nebo pokud k
oznámení nedošlo, do dvou měsíců ode dne, kdy orgán
pro cenné papíry a trhy své rozhodnutí zveřejnil.
2. Odvolací senát rozhodne o odvolání do dvou měsíců
ode dne podání odvolání.
3. Odvolání podané podle odstavce 1 nemá odkladný
účinek.
3. Odvolací senát však může pozastavit uplatňování
rozhodnutí, proti němuž bylo odvolání podáno, pokud to
podle jeho názoru okolnosti vyžadují.
4. Je-li odvolání přípustné, odvolací senát přezkoumá,
zda je odvolání opodstatněné. Ve stanovených lhůtách
vyzve účastníky odvolacího řízení k podání vyjádření k
jeho oznámením odvolacím senátem nebo sdělením
ostatních účastníků odvolacího řízení. Účastníci
odvolacího řízení mají právo na ústní vyjádření.
5. Odvolací senát může potvrdit rozhodnutí přijaté
příslušným orgánem orgánu pro cenné papíry a trhy nebo
věc postoupit příslušnému orgánu orgánu pro cenné
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
195
papíry a trhy. Tento orgán bude vázán rozhodnutím
odvolacího senátu a přijme pozměněné rozhodnutí
týkající se dané věci.
6. Odvolací senát přijme a zveřejní svůj jednací řád.
7. Rozhodnutí odvolacího senátu musí obsahovat
odůvodnění a orgán pro cenné papíry a trhy je zveřejní.
Článek 61
Žaloby u Soudního dvora Evropské unie
1. Proti rozhodnutí odvolacího senátu nebo v případech,
v nichž odvolání k odvolacímu senátu není možné, proti
rozhodnutí orgánu pro cenné papíry a trhy lze podle
článku 263 Smlouvy o fungování EU podat žalobu u
Soudního dvora Evropské unie.
2. V souladu s článkem 263 Smlouvy o fungování EU
mohou členské státy a orgány Unie, jakož i jakákoli
fyzická nebo právnická osoba podat proti rozhodnutí
orgánu pro cenné papíry a trhy žalobu u Soudního dvora
Evropské unie.
3. V případě, že orgán pro cenné papíry a trhy má
povinnost jednat a nevydá rozhodnutí, lze u Soudního
dvora Evropské unie podat žalobu pro nečinnost podle
článku 265 Smlouvy o fungování EU.
4. Orgán pro cenné papíry a trhy musí přijmout opatření
nezbytná k zajištění souladu s rozsudkem Soudního dvora
Evropské unie.
KAPITOLA VI
FINANČNÍ USTANOVENÍ
Článek 62
Rozpočet orgánu pro cenné papíry a trhy
1. Příjmy orgánu pro cenné papíry a trhy, evropského
subjektu v souladu s článkem 185 nařízení Rady (ES,
Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se
stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu
Evropských společenství ( 49 ) (dále jen „finanční
nařízení“), tvoří v různých kombinacích především:
a) povinné příspěvky vnitrostátních orgánů příslušných k
provádění dohledu nad účastníky finančního trhu, které
se vybírají podle vzorce založeného na vážení hlasů
podle čl. 3 odst. 3 Protokolu (č. 36) o přechodných
ustanoveních. Pro účely tohoto článku se čl. 3 odst. 3
Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních bude
uplatňovat i po uplynutí v něm stanovené lhůty 31. října
2014;
b) dotace Unie ze souhrnného rozpočtu Evropské unie
(oddíl Komise);
c) poplatky placené orgánu pro cenné papíry a trhy v
případech stanovených příslušnými nástroji práva Unie.
2. Výdaje orgánu pro cenné papíry a trhy zahrnují
alespoň výdaje na zaměstnance, odměny, správu,
infrastrukturu, odborné vzdělávání a provoz.
3. Příjmy a výdaje musí být vyrovnané.
4. Pro každý rozpočtový rok odpovídající kalendářnímu
roku se vyhotovují odhady všech příjmů a výdajů orgánu
pro cenné papíry a trhy, které se zahrnou do rozpočtu
orgánu pro cenné papíry a trhy.
Článek 63
Sestavování rozpočtu
1. Výkonný ředitel vypracuje do 15. února každého roku
návrh odhadu příjmů a výdajů pro následující rozpočtový
rok a tento návrh odhadu příjmů a výdajů předloží
správní radě a radě orgánů dohledu spolu s plánem
pracovních míst. Rada orgánů dohledu sestaví každý rok
na základě návrhu odhadu příjmů a výdajů
vypracovaného výkonným ředitelem a schváleného
správní radou odhad příjmů a výdajů orgánu pro cenné
papíry a trhy na následující rozpočtový rok. Tento odhad
příjmů a výdajů, který zahrnuje návrh plánu pracovních
míst, předloží rada orgánů dohledu Komisi do 31. března.
Před přijetím odhadu schvaluje návrh vypracovaný
výkonným ředitelem správní rada.
2. Komise předloží odhad příjmů a výdajů společně s
návrhem souhrnného rozpočtu Evropské unie
Evropskému parlamentu a Radě (společně dále jen
„rozpočtový orgán“).
3. Komise na základě odhadu příjmů a výdajů zanese do
návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie odhadované
ty položky odhadu, které považuje za nezbytné pro plán
pracovních míst a výši dotace ze souhrnného rozpočtu
Evropské unie podle článků 313 a 314 Smlouvy o
fungování EU.
4. Rozpočtový orgán přijímá plán pracovních míst
orgánu pro cenné papíry a trhy. Rozpočtový orgán
odsouhlasí prostředky pro dotaci určenou pro orgán pro
cenné papíry a trhy.
5. Rada orgánů dohledu přijme rozpočet orgánu pro
cenné papíry a trhy. Rozpočet se stává konečným po
konečném přijetí souhrnného rozpočtu Evropské unie. V
případě potřeby se odpovídajícím způsobem upraví.
6. Správní rada neprodleně oznámí rozpočtovému
orgánu svůj záměr provést jakýkoli projekt, který může
mít výrazný finanční dopad na financování rozpočtu
orgánu pro cenné papíry a trhy, zejména jedná-li se o
projekty, které se vztahují k nemovitostem, například
nájem nebo koupě budov. Správní rada o svém záměru
uvědomí i Komisi. Bude-li mít některá složka
rozpočtového orgánu v úmyslu vydat stanovisko, oznámí
orgánu pro cenné papíry a trhy svůj záměr vydat
stanovisko do dvou týdnů od obdržení informace o
projektu. V případě, že orgán pro cenné papíry a trhy
odpověď neobdrží, může zahájit plánovaný projekt.
7. Financování orgánu pro cenné papíry a trhy Unií
podléhá v prvním roce fungování orgánu pro cenné
papíry a trhy, který končí dne 31. prosince 2011,
196
souhlasu rozpočtového orgánu, jak je stanoveno v bodě
47 interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a
řádném finančním řízení.
Článek 64
Plnění a kontrola rozpočtu
1. Výkonný ředitel vykonává úlohu schvalujícího
úředníka a plní rozpočet orgánu pro cenné papíry a trhy.
2. Do 1. března po skončení každého rozpočtového roku
předá účetní orgánu pro cenné papíry a trhy účetnímu
Komise a Účetnímu dvoru předběžnou účetní závěrku
společně se zprávou o rozpočtovém a finančním řízení za
rozpočtový rok. Do 31. března následujícího roku zašle
účetní orgánu pro cenné papíry a trhy zprávu o
rozpočtovém a finančním řízení rovněž členům rady
orgánů dohledu, Evropskému parlamentu a Radě.
2. Účetní Komise poté konsoliduje předběžné účetní
závěrky orgánů a decentralizovaných subjektů v souladu
s článkem 128 finančního nařízení.
3. Po obdržení vyjádření Účetního dvora k předběžné
účetní závěrce orgánu pro cenné papíry a trhy podle
článku 129 finančního nařízení vypracuje výkonný ředitel
na vlastní odpovědnost konečnou účetní závěrku orgánu
pro cenné papíry a trhy a předloží ji ke stanovisku
správní radě.
4. Správní rada vydá stanovisko ke konečné účetní
závěrce orgánu pro cenné papíry a trhy.
5. Do 1. července po skončení rozpočtového roku předá
výkonný ředitel tuto konečnou účetní závěrku společně se
stanoviskem správní rady členům rady orgánů dohledu,
Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu
dvoru.
6. Konečná účetní závěrka se zveřejní.
7. Výkonný ředitel zašle Účetnímu dvoru odpověď na
jeho vyjádření do 30. září. Zároveň zašle kopii této
odpovědi správní radě a Komisi.
8. Výkonný ředitel v souladu s ustanovením čl. 146 odst.
3 finančního nařízení předloží Evropskému parlamentu
na jeho žádost veškeré informace potřebné pro řádný
průběh udělení absolutoria pro daný rozpočtový rok.
9. Evropský parlament na doporučení Rady přijaté
kvalifikovanou většinou udělí orgánu pro cenné papíry a
trhy před 15. květnem roku N +2 absolutorium za plnění
rozpočtu zahrnujícího příjmy ze souhrnného rozpočtu
Evropské unie a příslušných orgánů za rozpočtový rok N.
Článek 65
Finanční předpisy
Správní rada po konzultaci s Komisí přijme finanční
předpisy pro orgán pro cenné papíry a trhy. Tyto předpisy
se nesmějí odchylovat od nařízení Komise (ES, Euratom)
č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém
finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185
nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se
stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu
Evropských společenství ( 50 ), pokud to nevyžadují
zvláštní potřeby fungování orgánu pro cenné papíry a
trhy a pouze s předchozím souhlasem Komise.
Článek 66
Opatření proti podvodům
1. Pro účely boje proti podvodům, úplatkářství a jakékoli
jiné nedovolené činnosti se na orgán pro cenné papíry a
trhy bez omezení vztahuje nařízení (ES) č. 1073/1999.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy přistoupí k
Interinstitucionální dohodě o vnitřním vyšetřování
prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům
a neprodleně přijme příslušná ustanovení platná pro
všechny zaměstnance orgánu pro cenné papíry a trhy.
3. Rozhodnutí o financování a na ně navazující dohody a
prováděcí nástroje musí obsahovat ustanovení o tom, že
Účetní dvůr a OLAF mohou v případě potřeby provádět
šetření na místě u příjemců finančních prostředků
poskytovaných orgánem pro cenné papíry a trhy a u
zaměstnanců odpovědných za jejich přidělování.
KAPITOLA VII
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 67
Výsady a imunity
Na orgán pro cenné papíry a trhy a jeho zaměstnance se
vztahuje Protokol (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské
unie připojený ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o
fungování EU.
Článek 68
Zaměstnanci
1. Na zaměstnance orgánu pro cenné papíry a trhy,
včetně jeho výkonného ředitele a předsedy, se vztahuje
služební řád, pracovní řád ostatních zaměstnanců a
společná pravidla přijatá orgány Unie pro uplatňování
těchto řádů.
2. Správní rada po dohodě s Komisí přijme nezbytná
prováděcí opatření v souladu s ustanoveními článku 110
služebního řádu.
3. Ve vztahu ke svým zaměstnancům vykonává orgán
pro cenné papíry a trhy pravomoci, které orgánu
oprávněnému ke jmenování svěřuje služební řád a
pravomoci, které orgánu oprávněnému uzavírat smlouvy
svěřuje pracovní řád.
4. Správní rada přijme ustanovení umožňující dočasné
přidělení odborníků z členských států k orgánu pro cenné
papíry a trhy.
Článek 69
Odpovědnost orgánu pro cenné papíry a trhy
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
197
1. V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí orgán
pro cenné papíry a trhy v souladu s obecnými zásadami
společnými právním řádům členských států veškerou
škodu, kterou způsobil nebo kterou způsobili jeho
zaměstnanci při plnění svých povinností. Soudní dvůr
Evropské unie má pravomoc rozhodovat v jakémkoli
sporu o náhradě této škody.
2. Osobní finanční a kárnou odpovědnost zaměstnanců
orgánu pro cenné papíry a trhy vůči orgánu pro cenné
papíry a trhy se řídí příslušnými předpisy, které se
vztahují na zaměstnance orgánu pro cenné papíry a trhy.
Článek 70
Povinnost zachovávat služební tajemství
1. Na členy rady orgánů dohledu a správní rady,
výkonného ředitele a zaměstnance orgánu pro cenné
papíry a trhy, včetně úředníků dočasně přidělených z
členských států a všech dalších osob plnících úkoly pro
orgán pro cenné papíry a trhy na smluvním základě, se
vztahuje povinnost zachovávat služební tajemství podle
článku 339 Smlouvy o fungování EU a příslušných
ustanovení souvisejících právních předpisů Unie, i po
skončení jejich funkcí.
1. Vztahuje se na ně článek 16 služebního řádu.
1. Podle služebního řádu uvedeného v článku 68 jsou
zaměstnanci i po skončení funkčního období povinni
jednat čestně a uvážlivě při přijímání určitých funkcí a
výhod.
1. Členské státy, orgány nebo instituce Unie ani žádný
jiný veřejný či soukromý subjekt se nesmí snažit
ovlivňovat zaměstnance orgánu pro cenné papíry a trhy
při plnění jejich úkolů.
2. Aniž jsou dotčeny případy, které jsou předmětem
trestního práva, nesmějí být žádné důvěrné informace,
které získají osoby uvedené v odstavci 1 při plnění svých
povinností, sděleny jiné osobě nebo orgánu jinak než v
souhrnné podobě, aby nebylo možné identifikovat
jednotlivé účastníky finančního trhu.
2. Povinnost podle odstavce 1 a prvního pododstavce
tohoto odstavce nebrání orgánu pro cenné papíry a trhy a
vnitrostátním orgánům dohledu ve využívání informací
při vymáhání aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, zejména při
přijímání rozhodnutí.
3. Odstavce 1 a 2 nebrání výměně informací mezi
orgánem pro cenné papíry a trhy a vnitrostátními orgány
dohledu v souladu s tímto nařízením a ostatními právními
předpisy Unie vztahujícími se na účastníky finančního
trhu.
3. Na tyto informace se vztahuje povinnost zachovávat
služební tajemství za podmínek uvedených v odstavcích
1 a 2. Orgán pro cenné papíry a trhy stanoví ve svém
jednacím řádu prováděcí opatření k pravidlům pro
zachování důvěrnosti uvedeným v odstavcích 1 a 2.
4. Orgán pro cenné papíry a trhy uplatňuje rozhodnutí
Komise 2001/844/ES, ESUO, Euratom ze dne 29.
listopadu 2001, kterým se mění její jednací řád ( 51 ).
Článek 71
Ochrana údajů
Tímto nařízením nejsou dotčeny povinnosti členských
států týkající se zpracování osobních údajů podle
směrnice 95/46/EC ani povinnosti orgánu pro cenné
papíry a trhy týkající se zpracování osobních údajů podle
nařízení (ES) č. 45/2001 při plnění jeho povinností.
Článek 72
Přístup k dokumentům
1. Na dokumenty, které má orgán pro cenné papíry a trhy
k dispozici se vztahuje nařízení (ES) č. 1049/2001.
2. Do 31. května 2011 správní rada přijme prováděcí
opatření k nařízení (ES) č. 1049/2001.
3. Rozhodnutí přijímaná orgánem pro cenné papíry a
trhy v souladu s článkem 8 nařízení (ES) č. 1049/2001
mohou být případně předmětem stížnosti veřejnému
ochránci práv nebo řízení před Soudním dvorem
Evropské unie následujícím po odvolání k odvolacímu
senátu v souladu s podmínkami stanovenými v článcích
228 a 263 Smlouvy o fungování EU.
Článek 73
Jazykový režim
1. Na orgán pro cenné papíry a trhy se vztahuje nařízení
Rady č. 1, kterým se stanoví jazyky, které se použijí v
Evropském hospodářském společenství ( 52 ).
2. O vnitřním jazykovém režimu orgánu pro cenné
papíry a trhy rozhoduje správní rada.
3. Překladatelské služby potřebné pro fungování orgánu
pro cenné papíry a trhy zajišťuje Překladatelské středisko
pro instituce Evropské unie.
Článek 74
Dohoda o sídle
Nezbytná opatření týkající se umístění, které má být
orgánu pro cenné papíry a trhy zajištěno v členském státě,
ve kterém se nachází jeho sídlo, a zařízení, které má tento
členský stát poskytnout, ale i konkrétní pravidla
vztahující se na výkonného ředitele, členy správní rady,
zaměstnance orgánu pro cenné papíry a trhy a jejich
rodinné příslušníky v tomto členském státě stanoví
dohoda o sídle uzavřená mezi orgánem pro cenné papíry
a trhy a daným členským státem a schválená správní
radou.
Členský stát poskytne co nejlepší možné podmínky, aby
zajistil řádné fungování orgánu pro cenné papíry a trhy,
včetně vícejazyčného a evropsky orientovaného
vzdělávání a vhodného dopravního spojení.
198
Článek 75
Účast třetích zemí
1. Účast na činnosti orgánu pro cenné papíry a trhy je
otevřená třetím zemím, které uzavřely s Unií dohody, v
jejichž důsledku přijaly a uplatňují právo Unie v oblasti
působnosti orgánu pro cenné papíry a trhy podle čl. 1
odst. 2.
2. Orgán pro cenné papíry a trhy může spolupracovat se
třetími zeměmi uvedenými v odstavci 1, které uplatňují
právní předpisy, jež byly uznány za rovnocenné v
oblastech působnosti orgánu pro cenné papíry a trhy
uvedených v čl. 1 odst. 2, jak je stanoveno v
mezinárodních dohodách uzavřených Unií v souladu s
článkem 216 Smlouvy o fungování EU.
3. Na základě příslušných ustanovení dohod uvedených
v odstavcích 1 a 2 budou přijata opatření uvádějící
zejména povahu, rozsah a procedurální aspekty zapojení
těchto zemí uvedených v odstavci 1 do činnosti orgánu
pro cenné papíry a trhy, včetně ustanovení týkajících se
finančních příspěvků a zaměstnanců. Tato opatření
mohou stanovit zastoupení těchto zemí v radě orgánů
dohledu v pozici pozorovatelů, ale musí zajistit, aby se
tyto země neúčastnily jednání o jednotlivých účastnících
finančního trhu, s výjimkou případů, kdy na tom mají
přímý zájem.
KAPITOLA VIII
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 76
Přípravná opatření
1. V období po vstupu tohoto nařízení v platnost a před
zřízením orgánu pro cenné papíry a trhy pracuje CESR v
úzké spolupráci s Komisí na přípravě nahrazení CESR
orgánem pro cenné papíry a trhy.
2. Jakmile bude orgán pro cenné papíry a trhy zřízen,
Komise odpovídá za administrativní zřízení a počáteční
administrativní zajištění činnosti orgánu pro cenné papíry
a trhy, dokud orgán pro cenné papíry a trhy nejmenuje
výkonného ředitele.
2. K tomuto účelu, dokud rada orgánů dohledu
nejmenuje výkonného ředitele podle článku 51 a dokud
tento výkonný ředitel nepřevezme své povinnosti, může
Komise dočasně přidělit jednoho úředníka, který plní
funkci výkonného ředitele. Přechodné období je omezené
na dobu nezbytnou pro jmenování výkonného ředitele
orgánu pro cenné papíry a trhy.
2. Dočasný výkonný ředitel může na základě souhlasu
správní rady schvalovat veškeré platby pokryté
prostředky v rámci rozpočtu orgánu pro cenné papíry a
trhy a uzavírat smlouvy, včetně smluv se zaměstnanci po
přijetí plánu pracovních míst orgánu pro cenné papíry a
trhy.
3. Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny pravomoci rady orgánů
dohledu a správní rady.
4. Orgán pro cenné papíry a trhy je považován za
právního nástupce CESR. Nejpozději ke dni zřízení
orgánu pro cenné papíry a trhy budou veškerá aktiva a
závazky a probíhající operace CESR automaticky
převedeny na orgán pro cenné papíry a trhy. CESR
vypracuje přehled konečných zůstatků aktiv a závazků ke
dni tohoto převodu. Tento přehled bude předmětem
auditu a bude schválen CESR a Komisí.
Článek 77
Přechodná ustanovení o zaměstnancích
1. Odchylně od článku 68 jsou všechny pracovní
smlouvy a dohody o dočasném přidělení uzavřené CESR
nebo jeho sekretariátem a platné ke dni 1. ledna 2011
nadále plněny až do uplynutí doby jejich platnosti. Jejich
platnost nelze prodloužit.
2. Všem zaměstnancům s uzavřenou smlouvou podle
odstavce 1 je nabídnuta možnost uzavřít smlouvy o
dočasném zaměstnání podle čl. 2 písm. a) pracovního
řádu pro různé platové třídy stanovené v plánu
pracovních míst orgánu pro cenné papíry a trhy.
2. Po vstupu tohoto nařízení v platnost je orgánem
oprávněným uzavírat smlouvy provedeno vnitřní
výběrové řízení omezené na zaměstnance, kteří mají
smlouvy s CESR nebo jeho sekretariátem, a to v zájmu
zjištění schopností, výkonnosti a bezúhonnosti osob,
které mají být zaměstnány. Postupy vnitřního výběrového
řízení plně zohlední kvalifikaci a zkušenosti prokázané
danou osobou při plnění jejích povinností před
přechodem na nové místo.
3. V závislosti na druhu a úrovni vykonávaných funkcí je
úspěšným žadatelům nabídnuta smlouva o dočasném
zaměstnání na dobu odpovídající přinejmenším době,
která zbývá podle předchozí smlouvy.
4. Příslušná vnitrostátní právní úprava související s
pracovními smlouvami a ostatní příslušné nástroje se
použijí i nadále pro zaměstnance s předchozí smlouvou,
kteří se rozhodnou nezažádat o uzavření smlouvy o
dočasném zaměstnání nebo kterým není nabídnuta
smlouva o dočasném zaměstnání podle odstavce 2.
Článek 78
Vnitrostátní předpisy
Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření pro
účinné uplatňování tohoto nařízení.
Článek 79
Změny
Rozhodnutí č. 716/2009/ES se tímto mění tak, že CESR
se vyjímá ze seznamu příjemců uvedeného v oddílu B
přílohy uvedeného rozhodnutí.
Článek 80
Zrušení
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
199
Rozhodnutí Komise 2009/77/ES o zřízení CESR se
zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2011.
Článek 81
Přezkum
1. Komise do 2. ledna 2014 a následně každé tři roky
zveřejní obecnou zprávu o zkušenostech získaných z
činnosti orgánu pro cenné papíry a trhy a z postupů
stanovených v tomto nařízení. Tato zpráva mimo jiné
hodnotí:
a) sbližování postupů dohledu dosažené příslušnými
orgány,
i) sbližování, pokud jde o funkční nezávislost příslušných
orgánů a normy v oblasti správy a řízení společností;
ii) nestrannost, objektivitu a nezávislost orgánu pro cenné
papíry a trhy;
b) fungování kolegií orgánů dohledu;
c) pokrok dosažený v rámci sbližování v oblasti
předcházení krizím, řízení a řešení krizí, včetně
mechanismů Unie pro financování;
d) úlohu orgánu pro cenné papíry a trhy, pokud jde o
systémové riziko;
e) uplatňování ochranných opatření stanovených v článku
38;
f) plnění závazné úlohy zprostředkovatele stanovené v
článku 19.
2. Zpráva uvedená v odstavci 1 rovněž zhodnotí, zda:
a) je vhodné i nadále vykonávat dohled nad
bankovnictvím, pojišťovnictvím, zaměstnaneckým
penzijním pojištěním, trhy s cennými papíry a finančními
trhy odděleně;
b) je vhodné vykonávat obezřetnostní dohled a dohled
nad obchodní činností odděleně, nebo zda by tak měl
činit stejný orgán dohledu;
c) je vhodné zjednodušit a posílit strukturu ESFS v zájmu
jednotnosti při dohledu na makro- i mikroúrovni a
dohledu jednotlivých evropských orgánů dohledu;
d) vývoj ESFS odpovídá globálnímu vývoji;
e) se ESFS vyznačuje dostatečnou rozmanitostí a kvalitou;
f) požadavky na zveřejňování jsou dostatečně
transparentní a jejich součástí je i požadavek na
dostatečnou míru odpovědnosti;
g) jsou zdroje orgánu pro cenné papíry a trhy přiměřené
pro plnění jeho povinností;
h) je sídlo orgánu pro cenné papíry a trhy na vhodném
místě nebo zda je za účelem lepší vzájemné koordinace
vhodné přesunout evropské orgány dohledu do jediného
sídla.
3. V souvislosti s přímým dohledem nad institucemi
nebo infrastrukturami s celoevropskou působností a s
ohledem na tržní vývoj vypracuje Komise výroční zprávu
o tom, zda je vhodné orgánu pro cenné papíry a trhy
svěřit v této oblasti další dohledové pravomoci.
4. Tato zpráva a případně veškeré související návrhy se
předávají Evropskému parlamentu a Radě.
Článek 82
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 1. ledna 2011, s výjimkou článku 76 a
čl. 77 odst. 1 a 2, které se použijí ode dne vstupu tohoto
nařízení v platnost.
Orgán pro cenné papíry a trhy se zřizuje ke dni 1. ledna
2011.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo
použitelné ve všech členských státech.
( 1 ) Úř. věst. C 13, 20.1.2010, s. 1.
( 2 ) Stanovisko ze dne 22. ledna 2010 (dosud
nezveřejněno v Úředním věstníku).
( 3 ) Postoj Evropského parlamentu ze dne 22. září 2010
(dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí
Rady ze dne 17. listopadu 2010.
( 4 ) Úř. věst. C 40, 7.2.2001, s. 453.
( 5 ) Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 394.
( 6 ) Úř. věst. C 175 E, 10.7.2008, s. 392.
( 7 ) Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 26.
( 8 ) Úř. věst. C 9 E, 15.1.2010, s. 48.
( 9 ) Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 214.
( 10 ) Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 292.
( 11 ) Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 1.
( 12 ) Viz strana 1 v tomto čísle Úředního věstníku.
( 13 ) 1. Úř. věst. L 25, 29.1.2009, s. 23.
( 14 ) 2. Úř. věst. L 25, 29.1.2009, s. 28.
( 15 ) 3. Úř. věst. L 25, 29.1.2009, s. 18.
( 16 ) Sb. rozh. 2006, s. I-03771, bod 44.
( 17 ) Úř. věst. L 84, 26.3.1997, s. 22.
( 18 ) Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 45.
( 19 ) Úř. věst. L 184, 6.7.2001, s. 1.
200 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
( 20 ) Úř. věst. L 168, 27.6.2002, s. 43.
( 21 ) Úř. věst. L 96, 12.4.2003, s. 16.
( 22 ) Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 64.
( 23 ) Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.
( 24 ) Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 38.
( 25 ) Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 201.
( 26 ) Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32.
( 27 ) Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1.
( 28 ) Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 1.
( 29 ) Úř. věst. L 345, 8.12.2006, s. 1.
( 30 ) Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.
( 31 ) Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16.
( 32 ) Úř. věst. L 135, 31.5.1994, s. 5.
( 33 ) Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.
( 34 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2007/44/ES ze dne 5. září 2007, kterou se mění směrnice
Rady 92/49/EHS a směrnice 2002/83/ES, 2004/39/ES,
2005/68/ES a 2006/48/ES, pokud jde o procesní pravidla
a hodnotící kritéria pro obezřetnostní posuzování
nabývání a zvyšování účastí ve finančním sektoru (Úř.
věst. L 247, 21.9.2007, s. 1).
( 35 ) Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164.
( 36 ) Úř. věst. L 318, 27.11.1998, s. 8.
( 37 ) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
( 38 ) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1.
( 39 ) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.
( 40 ) Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.
( 41 ) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
( 42 ) Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.
( 43 ) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
( 44 ) Úř. věst. L 253, 25.9.2009, s. 8.
( 45 ) Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1.
( 46 ) Viz strana 1 v tomto čísle Úředního věstníku.
( 47 ) Viz strana 12 v tomto čísle Úředního věstníku.
( 48 ) Viz strana 48 v tomto čísle Úředního věstníku.
( 49 ) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
( 50 ) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
( 51 ) Úř. věst. L 317, 3.12.2001, s. 1.
( 52 ) Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385.
4. Internet, online služby a ochrana spotřebitele
v Evropské unii
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června
2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti,
zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice
o elektronickém obchodu")
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 a články 55 a 95
této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise [1],
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního
výboru [2],
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy
[3],
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Evropská unie usiluje o vytvoření stále těsnějších
vazeb mezi evropskými státy a občany a o zajištění
hospodářského a sociálního pokroku. V souladu s čl. 14
odst. 2 Smlouvy vnitřní trh tvoří prostor bez vnitřních
hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží a služeb,
jakož i svoboda usazování. Rozvoj služeb informační
společnosti v prostoru bez vnitřních hranic je důležitým
prostředkem pro odstranění překážek, které rozdělují
evropské občany.
(2) Rozvoj elektronického obchodu v informační
společnosti nabízí zásadní možnosti pro zaměstnanost ve
Společenství, zejména v malých a středních podnicích, a
podněcuje hospodářský růst evropských podniků, jakož i
jejich investice do obnov. Tento rozvoj může rovněž
posílit konkurenceschopnost evropského hospodářství,
pokud bude internet přístupný všem.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
201
(3) Právo Společenství a vlastnosti právního řádu
Společenství tvoří důležitý nástroj pro to, aby evropští
občané a provozovatelé mohli plně, bez ohledu na
hranice, využívat možností elektronického obchodu.
Předmětem této směrnice je tedy zajištění vysoké úrovně
právní integrace Společenství, aby byl vytvořen skutečný
prostor bez vnitřních hranic pro služby informační
společnosti.
(4) Je důležité zajistit, aby elektronický obchod mohl
plně využívat vnitřní trh a aby stejně jako pro směrnici
89/552/EHS Rady ze dne 3. října 1989 o koordinaci
některých právních a správních předpisů členských států
upravujících provozování televizního vysílání [4] bylo
dosaženo vysoké úrovně evropské integrace.
(5) Rozvoj služeb informační společnosti ve Společenství
je omezován řadou právních překážek řádného fungování
vnitřního trhu, které snižují přitažlivost výkonu svobody
usazování a volného pohybu služeb. Překážky spočívají v
rozdílech mezi vnitrostátními právními předpisy, jakož i
v právní nejistotě ve vnitrostátních právních úpravách,
které se na tyto služby vztahují. Dokud nedojde ke
koordinaci a přizpůsobení právních předpisů v dotčených
oblastech, mohou být tyto překážky s ohledem na
judikaturu Soudního dvora Evropských společenství
oprávněné. Právní nejistota se týká rozsahu dohledu,
který členské státy smí vykonávat nad službami
poskytovanými z jiného členského státu.
(6) S ohledem na cíle Společenství, na články 43 a 49
Smlouvy a na odvozené právo Společenství by měly být
v míře nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu tyto
překážky odstraněny, a to koordinací některých
vnitrostátních právních předpisů a vyjasněním některých
právních pojmů na úrovni Společenství. Tato směrnice je
plně v souladu s potřebou dodržovat zásadu subsidiarity
podle článku 5 Smlouvy, neboť upravuje pouze některé
specifické otázky, které působí obtíže pro vnitřní trh.
(7) Pro zaručení právní jistoty a důvěry spotřebitelů je
vhodné, aby tato směrnice stanovila jasný obecný rámec
pro řešení některých právních aspektů elektronického
obchodu na vnitřním trhu.
(8) Cílem této směrnice je vytvořit právní rámec pro
zajištění volného pohybu služeb informační společnosti
mezi členskými státy a nikoli harmonizovat trestní právo
jako takové.
(9) V mnohých případech může volný pohyb služeb
informační společnosti představovat specifický odraz
obecnějších zásad právních předpisů Společenství,
konkrétně svobody projevu ve smyslu čl. 10 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
ratifikované všemi členskými státy. Z tohoto důvodu
směrnice, které se týkají poskytování služeb informační
společnosti, musí zajistit, aby tato činnost mohla být
svobodně vykonávána podle zmíněného článku a aby
podléhala výhradně omezením podle odstavce 2
zmíněného článku a podle čl. 46 odst. 1 Smlouvy.
Základní vnitrostátní pravidla a zásady týkající se
svobody projevu by touto směrnicí neměla být dotčena.
(10) Podle zásady proporcionality se opatření této
směrnice omezují pouze na nezbytné minimum pro
zajištění řádného fungování vnitřního trhu. Aby se vnitřní
trh stal pro elektronický obchod skutečně prostorem bez
vnitřních hranic, musí tato směrnice zajistit v oblastech, v
nichž je nezbytný zásah na úrovni Společenství, vysokou
úroveň ochrany cílů obecného zájmu, zejména ochrany
mládeže, lidské důstojnosti, spotřebitelů a veřejného
zdraví. Podle článku 152 Smlouvy je ochrana veřejného
zdraví podstatnou součástí dalších politik Společenství.
(11) Touto směrnicí není dotčena úroveň ochrany
zavedená právními předpisy Společenství, zejména
ochrany veřejného zdraví a zájmů spotřebitelů. Směrnice
Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených
podmínkách ve spotřebitelských smlouvách [5] a
směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne
20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv
uzavřených na dálku [6] představují základní prvek
ochrany spotřebitelů v oblasti uzavírání smluv. Tyto
směrnice se rovněž uplatní pro služby informační
společnosti. Toto acquis communautaire, které se plně
uplatňuje pro služby informační společnosti, zahrnuje
rovněž zejména směrnici Rady 84/450/EHS ze dne 10.
září 1984 o klamavé a srovnávací reklamě [7], směrnici
Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování
právních a správních předpisů členských států týkajících
se spotřebitelského úvěru [8], směrnici Rady 93/22/EHS
ze dne 10. května 1993 o investičních službách v oblasti
cenných papírů [9], směrnici Rady 90/314/EHS ze dne 13.
června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a
zájezdy [10], směrnici Evropského parlamentu a Rady
98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při
označování cen výrobků nabízených spotřebiteli [11],
směrnici Rady 92/59/EHS ze dne 29. června 1992 o
obecné bezpečnosti výrobků [12], směrnici Evropského
parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o
ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům
smluv o nabytí práva k dočasnému užívání nemovitostí
[13], směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES
ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání
v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů [14], směrnici Rady
85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování
právních a správních předpisů členských států týkajících
se odpovědnosti za vady výrobků [15], směrnici
Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25.
května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního
zboží a záruk na toto zboží [16], budoucí směrnice
Evropského parlamentu a Rady o prodeji na dálku
finančních služeb spotřebitelům a směrnice Rady
92/28/EHS ze dne 31. března 1992 o reklamě na humánní
léčivé přípravky [17]. Touto směrnicí není dotčena
směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/43/ES ze
dne 6. července 1998 o sbližování právních a správních
předpisů členských států ve vztahu k reklamě na
tabákové výrobky a sponzorství tabákových výrobků [18]
přijatá v rámci vnitřního trhu ani směrnice o ochraně
veřejného zdraví. Tato směrnice doplňuje požadavky na
informace zavedené zmíněnými směrnicemi a zejména
směrnicí 97/7/ES.
(12) Některé činnosti musí být z oblasti působnosti této
směrnice vyňaty, neboť v současné době nemůže být s
ohledem na Smlouvu nebo na sekundární právo
Společenství v těchto oblastech zajištěn volný pohyb
služeb. Tímto vynětím nesmějí být dotčeny případné
nástroje nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu.
Oblast daní, zejména daň z přidané hodnoty, která je
vybírána u velkého počtu služeb uvedených v této
směrnici, musí být z její oblasti působnosti vyňata.
202 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
(13) Cílem této směrnice není ani upravit daňové
povinnosti, ani předem vypracovat právní nástroje
Společenství týkající se daňových aspektů elektronického
obchodu.
(14) Ochrana fyzických osob při zpracování osobních
údajů je výhradně upravena směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o
ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním
osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů [19] a
směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/66/ES ze dne
15. prosince 1997 o zpracování osobních údajů a ochraně
soukromí v odvětví telekomunikací [20], které se plně
uplatní pro služby informační společnosti. Tyto směrnice
již vytvářejí právní rámec Společenství pro oblast
osobních údajů a není tedy nezbytné pro zajištění
řádného fungování vnitřního trhu, a zejména volného
pohybu osobních údajů mezi členskými státy, upravovat
tuto otázku v této směrnici. Provádění a uplatňování této
směrnice musí být v souladu se zásadami ochrany
osobních údajů, zejména pokud jde o nevyžádaná
obchodní sdělení a odpovědnost zprostředkovatelů. Tato
směrnice nemůže bránit anonymnímu užívání otevřených
sítí, jako je internet.
(15) Důvěrnost komunikace je zaručena článkem 5
směrnice 97/66/ES. V souladu s touto směrnicí zakazují
členské státy všechny typy protiprávního zadržování
nebo sledování komunikace jinými osobami, než je
odesílatel a příjemce, ledaže jsou tyto činnosti podle
práva povolené.
(16) Vyloučení ziskových her z oblasti působnosti této
směrnice se týká pouze hazardních her, loterií a sázek,
které vyžadují peněžité vklady. Toto neplatí pro
propagační soutěže a hry, jejichž cílem je podpora
prodeje zboží či služeb a u nichž případné platby slouží
pouze k nabytí propagovaného zboží či služeb.
(17) Právo Společenství již obsahuje ve směrnici
Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22.
června 1998 o postupu při poskytování informací v
oblasti technických norem a předpisů [21], jakož i ve
směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/84/ES ze dne
20. listopadu 1998 o právní ochraně služeb s
podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným
přístupem [22] definici služeb informační společnosti.
Tato definice zahrnuje všechny služby běžně
poskytované na dálku za úhradu na individuální žádost
příjemce služeb prostřednictvím elektronických přístrojů
pro zpracování (včetně digitální komprese) a ukládání dat.
Tato definice se nevztahuje na služby uvedené ve
směrném seznamu příkladů v příloze V směrnice
98/34/ES, které nezahrnují zpracování a ukládání dat.
(18) Služby informační společnosti zahrnují širokou
škálu hospodářských činností, které probíhají on-line.
Tyto činnosti mohou spočívat zejména v on-line prodeji
zboží. Činnosti, jako je dodávka zboží jako taková nebo
poskytování služeb off-line, zde nejsou zahrnuty. Služby
informační společnosti se neomezují výhradně na služby
umožňující uzavírání smluv on-line, ale vztahují se
rovněž, pokud jde o hospodářskou činnost, na služby,
které nehradí ti, kdo je přijímají, jako např. služby
poskytující informace on-line nebo obchodní sdělení
nebo ty služby, které poskytují nástroje umožňující
vyhledávání dat, přístup k datům a získávání dat. Služby
informační společnosti zahrnují rovněž služby, které
spočívají v předávání informací prostřednictvím
komunikační sítě, v poskytování přístupu ke komunikační
síti nebo v shromažďování informací poskytovaných
příjemcem služby. Televizní vysílání ve smyslu směrnice
89/552/EHS ani rozhlasové vysílání nejsou službami
informační společnosti, neboť nejsou poskytovány na
individuální žádost. Naopak službami informační
společnosti jsou služby, které jsou poskytovány z místa
na místo, jako je video na přání nebo poskytování
obchodního sdělení elektronickou poštou. Používání
elektronické pošty nebo jiných rovnocenných
individuálních komunikačních prostředků fyzickými
osobami mimo rámec jejich obchodní nebo profesní
činnosti včetně jejich používání pro uzavírání smluv mezi
těmito osobami není službou informační společnosti.
Smluvnívztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem
není službou informační společnosti. Činnosti, které pro
svou povahu nelze vykonávat na dálku a elektronickou
cestou, jako povinná účetní kontrola společnosti nebo
lékařská konzultace vyžadující fyzické vyšetření pacienta,
nejsou službami informační společnosti.
(19) Místo usazení poskytovatele by mělo být určeno v
souladu s judikaturou Soudního dvora, podle níž pojem
usazení zahrnuje účinný výkon hospodářské činnosti
prostřednictvím stálé provozovny po neurčitou dobu.
Tento požadavek je splněn i v případě, že je společnost
založena na dobu určitou. Místem usazení společnosti
poskytující služby prostřednictvím internetových stránek
na internetu není místo, kde se nachází technické zařízení,
jehož prostřednictvím společnost provozuje internetové
stránky, ani místo, kde jsou internetové stránky přístupné,
ale místo, kde společnost vykonává svou hospodářskou
činnost. V případech, kdy má poskytovatel několik míst
usazení, je důležité určit, z kterého místa usazení je daná
služba poskytována. V případech, kdy je obtížné určit z
několika míst usazení místo, ze kterého je daná služba
poskytována, je místem usazení místo, kde má
poskytovatel pro danou službu středisko činností.
(20) Definice "příjemce služby" zahrnuje všechny druhy
užívání služeb informační společnosti jak osobami, které
poskytují informace na veřejných sítích, jako je internet,
tak osobami, které na internetu informace vyhledávají pro
soukromé či profesní účely.
(21) Budoucí harmonizace Společenství týkající se služeb
informační společnosti a budoucí právní předpisy přijaté
na vnitrostátní úrovni v souladu s právem Společenství
nejsou dotčeny rozsahem působnosti koordinované
oblasti. Koordinovaná oblast zahrnuje pouze požadavky
na on-line činnosti, jako jsou informace on-line, reklama
on-line, prodej on-line a uzavírání smluv on-line, a
netýká se právních požadavků členských států na zboží,
jako jsou bezpečnostní normy, povinnosti týkající se
označování nebo odpovědnosti za zboží, ani požadavků
členských států na dodávky či přepravu zboží včetně
distribuce léčivých přípravků. Koordinovaná oblast
nezahrnuje výkon předkupního práva týkajícího se
určitého zboží, např. uměleckých děl, orgány veřejné
moci.
(22) Dohled nad službami informační společnosti probíhá
na místě původu činnosti, aby byla zajištěna účinná
ochrana cílů obecného zájmu. Proto je nezbytné zaručit,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
203
aby příslušný orgán tuto ochranu zajišťoval nejen pro
občany své země, ale i pro všechny občany Společenství.
Pro zlepšení vzájemné důvěry mezi členskými státy je
nezbytné jasně upřesnit tuto odpovědnost členského státu
původu služby. Aby bylo možno účinně zajistit volný
pohyb služeb a právní jistotu pro poskytovatele a
příjemce, měly by být služby informační společnosti v
zásadě podřízeny právní úpravě členského státu, v němž
je poskytovatel usazen.
(23) Předmětem této směrnice není ani vytvoření
dodatečných pravidel mezinárodního práva soukromého
týkajících se kolizního práva, ani neřeší pravomoc soudů.
Předpisy použitelného práva určeného podle pravidel
mezinárodního práva soukromého nesmí omezovat volný
pohyb služeb informační společnosti ve smyslu této
směrnice.
(24) V souvislosti s touto směrnicí a bez ohledu na
zásadu dohledu na služby informační společnosti v místě
původu, jsou za podmínek této směrnice členské státy
oprávněny přijímat opatření omezující volný pohyb
služeb informační společnosti.
(25) Vnitrostátní soudní orgány včetně občanskoprávních
soudů, které řeší soukromoprávní spory, se mohou v
souladu s podmínkami vymezenými v této směrnici
odchýlit od volného pohybu služeb v informační
společnosti.
(26) Členské státy mohou v souladu s podmínkami
vymezenými v této směrnici uplatňovat své vnitrostátní
předpisy trestního práva a trestního řízení, aby mohla být
přijata veškerá opatření pro vyšetřování a další nezbytná
opatření pro odhalování a stíhání trestných činů, aniž by
tato opatření bylo nezbytné oznamovat Komisi.
(27) Tato směrnice spolu s budoucí směrnicí Evropského
parlamentu a Rady o prodeji finačních služeb
spotřebitelům na dálku přispívá k vytvoření právního
rámce pro poskytování finančních služeb on-line. Tato
směrnice nemá vliv na budoucí podněty v oblasti
finančních služeb, zejména pokud jde o harmonizaci
pravidel jednání v této oblasti. Možnost členských států
omezit za určitých okolností volný pohyb služeb
informační společnosti za účelem ochrany spotřebitele
vytvořená touto směrnicí se rovněž vztahuje na opatření v
oblasti finančních služeb, zejména na opatření na ochranu
investorů.
(28) Závazek členských států nepodmiňovat přístup k
činnosti poskytovatelů služeb informační společnosti
předchozím povolením neplatí pro poštovní služby, na
které se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a
Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných
pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb
Společenství a zvyšování kvality služby [23], které
spočívají ve fyzickém předávání tištěných sdělení
elektronické pošty, a neplatí rovněž pro dobrovolné
akreditační systémy, zejména pro poskytovatele služeb
elektronického podpisu a osvědčování.
(29) Obchodní sdělení mají rozhodující význam pro
financování služeb informační společnosti a pro rozvoj
různých nových bezplatných služeb. V zájmu ochrany
spotřebitelů a poctivosti obchodu musí obchodní sdělení,
jako jsou slevy, zvláštní nabídky, propagační soutěže a
hry splňovat určité požadavky průhlednosti. Těmito
povinnostmi není dotčena směrnice 97/7/ES. Touto
směrnicí dále nejsou dotčeny stávající směrnice o
obchodních sděleních, zejména směrnice 98/43/ES.
(30) Zasílání nevyžádaných obchodních sdělení
elektronickou poštou může být pro spotřebitele a
poskytovatele služeb informační společnosti nevýhodné a
může narušovat řádné fungování interaktivních sítí.
Otázka souhlasu příjemce s určitými formami
nevyžádaných obchodních sdělení není předmětem této
směrnice, ale je již upravena, zejména směrnicemi
97/7/ES a 97/66/ES. V členských státech, které povolují
zasílání nevyžádaných obchodních sdělení
prostřednictvím elektronické pošty, by mělo být
podporováno a usnadňováno zavádění zařízení na vhodné
filtrování těchto sdělení podniky. Kromě toho musí být
nevyžádaná obchodní sdělení v každém případě jasně
rozeznatelná, aby mohla být zlepšována průhlednost a
usnadňována funkčnost těchto zařízení zaváděných
podniky. Nevyžádaná obchodní sdělení zasílaná
elektronickou poštou nesmí pro příjemce představovat
žádné dodatečné výdaje.
(31) Členské státy, které připouštějí zasílání
nevyžádaných obchodních sdělení elektronickou poštou
bez předchozího souhlasu příjemce poskytovatelům
služeb usazeným na jejich území, musí dbát na to, aby
poskytovatelé pravidelně nahlíželi do seznamu, do nějž
se mohou zapisovat fyzické osoby, které si nepřejí, aby
jim byly takové informace zasílány, a aby tento seznam
respektovali.
(32) S cílem odstranit překážky rozvoje přeshraničních
služeb ve Společenství, které mohou na internetu nabízet
příslušníci regulovaných povolání, je nezbytné na úrovni
Společenství zajistit dodržování právních předpisů
upravujících výkon povolání, zejména předpisů na
ochranu spotřebitelů nebo veřejného zdraví.
Nejvýhodnějším nástrojem pro stanovení profesních
pravidel upravujících obchodní sdělení jsou kodexy
chování platné na úrovni Společenství. Mělo by být
podporováno vytváření či případné úpravy těchto
pravidel, aniž je dotčena autonomie profesních subjektů a
sdružení.
(33) Tato směrnice doplňuje právo Společenství a
vnitrostátní právo pro regulovaná povolání, přičemž
zachovává souvislý rámec předpisů použitelných pro tuto
oblast.
(34) Každý členský stát přizpůsobí své právní předpisy
obsahující zejména formální požadavky, které by mohly
bránit používání smluv uzavřených elektronickou formou.
Přezkum právních předpisů vyžadujících přizpůsobení by
měl probíhat systematicky a měl by zahrnovat všechny
fáze a akty nezbytné při uzavírání smluv včetně archivace
smlouvy. Výsledkem přizpůsobení by měla být možnost
uzavírat smlouvy elektronickou cestou. Právní účinek
elektronických podpisů je předmětem směrnice
Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13.
prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické
podpisy [24]. Potvrzení poskytovatele služeb o přijetí
může spočívat v poskytnutí placené služby on-line.
(35) Touto směrnicí není dotčena možnost členských
států zachovat či stanovit pro smlouvy obecné či zvláštní
204 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
právní požadavky, které lze splnit elektronickými
prostředky, zejména požadavky na bezpečnost
elektronických podpisů.
(36) Členské státy mohou zachovat omezení pro
používání elektronicky uzavíraných smluv, pokud jde o
smlouvy, pro něž právo vyžaduje zásah soudů, orgánů
veřejné moci nebo povolání vykonávajících veřejnou
moc. Tato možnost platí rovněž pro smlouvy, k jejichž
účinnosti vůči třetím osobám je vyžadován zásah soudů,
orgánů veřejné moci nebo povolání vykonávajících
veřejnou moc, a pro smlouvy vyžadující právní osvědčení
nebo notářské ověření.
(37) Závazek členských států odstranit překážky
používání elektronicky uzavíraných smluv se týká pouze
překážek vyplývajících z právních požadavků a nikoli z
praktických překážek způsobených nemožností využít v
některých případech elektronické prostředky.
(38) Závazek členských států odstranit překážky
používání elektronicky uzavíraných smluv se provádí v
souladu s právními požadavky smluv obsažených v právu
Společenství.
(39) Výjimky z předpisů platných pro smlouvy uzavírané
výhradně prostřednictvím elektronické pošty nebo
obdobné individuální komunikace uvedené v této
směrnici, jež se týkají poskytovaných informací a
podávání objednávek, by neměly vést k tomu, aby
poskytovatelé služeb informační společnosti měli
možnost tyto předpisy obcházet.
(40) Stávající a vznikající rozdíly mezi právními předpisy
a judikaturami členských států týkajícími se
odpovědnosti poskytovatelů služeb jednajících jako
zprostředkovatelé brání řádnému fungování vnitřního
trhu zejména tím, že ztěžují rozvoj přeshraničních služeb
a narušují hospodářskou soutěž. Poskytovatelé služeb
jsou za určitých okolností povinni jednat, aby předešli a
zastavili protiprávní jednání. Tato směrnice by měla
tvořit vhodný podklad pro vypracování rychlých a
spolehlivých metod na odstranění protiprávních
informací a na znemožnění přístupu k nim. Příslušné
metody by měly být vypracovány na základě
dobrovolných dohod mezi všemi zúčastněnými stranami
a měly by být podporovány členskými státy. Je v zájmu
všech stran zúčastněných na poskytování služeb
informační společnosti, aby tyto metody byly přijaty a
uplatňovány. Ustanovení této směrnice o odpovědnosti
by neměla jednotlivým stranám bránit v rozvíjení a
účinném provádění technických ochranných a
identifikačních systémů, jakož i technických kontrolních
přístrojů zpřístupněných digitální technikou v mezích
stanovených směrnicemi 95/46/ES a 97/66/ES.
(41) Tato směrnice vytváří rovnováhu mezi různými
zájmy a stanoví zásady, na nichž se mohou zakládat
dohody a normy přijaté podniky.
(42) Odchylky v úpravě odpovědnosti stanovené v této
směrnici zahrnují pouze případy, v nichž je činnost
poskytovatele služeb informační společnosti omezena na
technický postup provozování komunikační sítě a na
zprostředkovávání přístupu k této síti, na níž jsou
informace poskytnuté třetími osobami přenášeny nebo
dočasně ukládány za jediným účelem zlepšení účinnosti
přenosu. Tato činnost má čistě technickou, automatickou
a pasivní podobu, což znamená, že poskytovatel služeb
informační společnosti nezná ani nekontroluje přenášené
či ukládané informace.
(43) Poskytovatel služeb může využívat výjimečnou
úpravu pro "prostý přenos" a pro ukládání do
vyrovnávací paměti (tzv. "caching"), pokud žádným
způsobem nesouvisí s přenášenou informací. To mimo
jiné znamená, že informaci, kterou přenáší, nepozměňuje.
Tento požadavek nezahrnuje zásahy technické povahy
během přenosu, neboť tyto nemění celistvost přenášené
informace.
(44) Poskytovatel služeb, který úmyslně spolupracuje s
jedním z příjemců svých služeb, aby se dopouštěl
protiprávního jednání, poskytuje více než "prostý přenos"
nebo ukládání do vyrovnávací paměti a nemůže tedy
využívat výjimky z odpovědnosti stanovené pro tento typ
činnosti.
(45) Omezení odpovědnosti zprostředkujících
poskytovatelů služeb podle této směrnice se nedotýká
možnosti podávání různých druhů žalob na zdržení se
jednání. Tyto žaloby na zdržení se jednání mohou mít
zejména podobu rozhodnutí soudů nebo správních orgánů
vyžadujících ukončení protiprávních jednání nebo
předcházení protiprávním jednáním včetně odstranění
protiprávních informací nebo zamezení přístupu k nim.
(46) Aby mohl poskytovatel služby informační
společnosti spočívající v ukládání informací využívat
omezení odpovědnosti, musí, jakmile zjistí protiprávní
činnost nebo se o ní dozví, neprodleně přijmout veškerá
opatření k odstranění daných informací nebo znemožnění
přístupu k nim. V souvislosti s jejich odstraněním nebo
znemožněním přístupu k nim musí dodržovat zásadu
svobody projevu a s ní spojené postupy stanovené na
vnitrostátní úrovni. Touto směrnicí nejsou dotčeny
možnosti členských států vymezit zvláštní požadavky,
které je třeba neprodleně splnit před odstraněním
informací nebo znemožněním přístupu k nim.
(47) Zákaz ukládat poskytovatelům služeb povinnost
dohledu uložený členským státům platí pouze pro
povinnosti obecné povahy. Zákaz se netýká povinnosti
dohledu ve zvláštních případech, a zejména nebrání
rozhodnutím vnitrostátních orgánů přijímaným v souladu
s vnitrostátními předpisy.
(48) Touto směrnicí není nijak dotčena možnost
členských států požadovat od poskytovatelů služeb
ukládajících informace poskytované příjemcům jejich
služeb, aby jednali se zabezpečením, které lze od nich
rozumně vyžadovat a které je vymezeno ve vnitrostátních
právních předpisech, s cílem odhalit některé druhy
protiprávní činnosti a zamezit jim.
(49) Členské státy a Komise mají podporovat
vypracování kodexů chování. To nenarušuje dobrovolnou
povahu těchto kodexů a možnost zúčastněných stran
svobodně se rozhodnout, zda tento kodex dodržovat.
(50) Je důležité, aby navrhovaná směrnice o harmonizaci
některých aspektů autorského práva a příbuzných práv v
informační společnosti a tato směrnice vstoupily v
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
205
platnost ve stejný okamžik, aby vytvořily jasný právní
rámec pro otázky odpovědnosti zprostředkovatelů při
porušení autorského práva a souvisejících práv na úrovni
Společenství.
(51) Každý členský stát je v případě potřeby povinen
změnit vnitrostátní předpisy, které by mohly ohrozit
využívání způsobů mimosoudního urovnávání sporů
elektronickou cestou. Tato změna musí umožnit právně a
fakticky skutečné a účinné fungování těchto způsobů
včetně přeshraničních případů.
(52) Účinný výkon svobod poskytovaných vnitřním
trhem vyžaduje, aby byl obětem zaručen účinný přístup k
urovnávání sporů. Škody, které mohou vzniknout v
souvislosti se službami informační společnosti, se
vyznačují rychlostí a zeměpisnou rozšířeností. Vzhledem
k této zvláštní povaze a k nezbytnosti dbát na to, aby
vnitrostátní orgány nezpochybnily důvěru, kterou si musí
vzájemně prokazovat, vyzývá tato směrnice členské státy,
aby poskytly možnosti obrátit se na soud. Členské státy
mají ověřit, zda existuje potřeba poskytovat přístup k
soudním řízením elektronickými prostředky.
(53) Směrnice 98/27/ES, která se vztahuje na služby
informační společnosti, předpokládá postup pro podání
žaloby na zdržení se jednání, který je zaměřen na ochranu
kolektivních spotřebitelských zájmů. Tento postup
přispívá k volnému pohybu služeb v informační
společnosti tím, že zajišťuje vysokou úroveň ochrany
spotřebitelů.
(54) Sankcemi stanovenými v této směrnici nejsou
dotčeny jakékoli jiné sankce nebo opravné prostředky
stanovené ve vnitrostátním právu. Členské státy nejsou
povinny stanovit trestně právní sankce za porušení
vnitrostátních právních předpisů přijatých k provedení
této směrnice.
(55) Touto směrnicí není dotčeno právo rozhodné pro
závazkové smluvní vztahy vyplývající ze smluv
uzavřených spotřebiteli. Tato směrnice nemůže mít tedy
za následek odnětí ochrany spotřebiteli, kterou mu
zaručují kogentní předpisy pro smluvní závazky podle
práva členského státu, v němž má obvyklý pobyt.
(56) Pokud jde o výjimku upravenou touto směrnicí pro
závazky ze smluv ve smlouvách uzavřených spotřebiteli,
musí být tyto závazky vykládány tak, že zahrnují
informování o podstatných prvcích smlouvy včetně práv
spotřebitelů, která mají určující vliv na rozhodnutí uzavřít
smlouvu.
(57) Podle stávající judikatury Soudního dvora je členský
stát dále oprávněn přijímat opatření vůči poskytovateli
služeb usazenému v jiném členském státě, jehož činnost
je výhradně či převážně zaměřena na území prvního
členského státu, pokud si zvolil místo usazení s cílem
obejít právní předpisy, které by se na poskytovatele
vztahovaly, pokud by byl usazen na území prvního
členského státu.
(58) Tuto směrnici nelze uplatňovat na služby
poskytovatelů usazených ve třetích zemích. Vzhledem ke
globálnímu rozměru elektronických služeb je však třeba
zabezpečit soudržnost přepisů Společenství s
mezinárodními předpisy. Touto směrnicí nejsou dotčeny
výsledky jednání probíhajících v mezinárodních
organizacích (mimo jiné WTO, OECD, Uncitral).
(59) Aby bylo zamezeno rozdělení vnitřního trhu a mohl
být vytvořen náležitý evropský právní rámec, je i přes
globální povahu elektronické komunikace nezbytná
koordinace vnitrostátních právních opatření na úrovni
Evropské unie. Tato koordinace by měla rovněž přispívat
k vytvoření společné a silné pozice při jednáních na
mezinárodních fórech.
(60) Aby byl umožněn nerušený vývoj elektronického
obchodu, musí být právní rámec jasný a jednoduchý,
předvídatelný a soudržný s pravidly platnými na
mezinárodní úrovni, aby nebyla narušena
konkurenceschopnost evropského průmyslu a aby
nebránil inovačním opatřením v tomto odvětví.
(61) Má-li trh skutečně fungovat v globalizovaném
prostředí elektronickými prostředky, musí se Evropská
unie shodnout s velkými neevropskými prostory, aby
vytvořily slučitelné právní předpisy a postupy.
(62) Spolupráce se třetími zeměmi by měla být v oblasti
elektronického obchodu posílena, a to zejména s
kandidátskými zeměmi, s rozvojovými zeměmi a s
ostatními obchodními partnery Evropské unie.
(63) Přijetí této směrnice nebrání členským státům, aby
braly ohled na různé sociální, společenské a kulturní
vlivy spojené s nástupem informační společnosti.
Zejména nesmí bránit opatřením určeným k dosažení
sociálních, kulturních a demokratických cílů, která by
členské státy mohly přijmout v souladu s právem
Společenství z důvodu jejich jazykové rozmanitosti,
vnitrostátních a regionálních zvláštností, jakož i
kulturního dědictví, a opatřením k zajištění a zachování
přístupu veřejnosti k co nejširší škále služeb informační
společnosti. Rozvoj informační společnosti musí v
každém případě zajistit přístup občanů Společenství k
evropskému kulturnímu dědictví poskytovanému v
digitálním prostředí.
(64) Elektronická komunikace představuje pro členské
státy jedinečný prostředek k poskytování veřejných
služeb v oblasti kultury, vzdělání a jazyka.
(65) Rada ve svém usnesení ze dne 19. ledna 1999 o
spotřebitelském rozměru informační společnosti [25]
zdůraznila, že ochrana spotřebitelů v informační
společnosti si zaslouží zvláštní pozornost. Komise
posoudí, do jaké míry jsou stávající pravidla ochrany
spotřebitelů v informační společnosti nedostatečná, a
zjistí případné mezery ve stávající právní úpravě a
aspekty, které by mohly vyžadovat přijetí doplňujících
opatření. Komise by měla případně předložit dodatečné
specifické návrhy na doplnění zjištěných mezer,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
206 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Cíl a oblast působnosti
1. Cílem této směrnice je přispět k řádnému fungování
vnitřního trhu tím, že zajistí volný pohyb služeb
informační společnosti mezi členskými státy.
2. Je-li to pro dosažení cíle uvedeného v odstavci 1
potřebné, dbá tato směrnice o sblížení některých
vnitrostátních ustanovení platných pro služby informační
společnosti, která se týkají vnitřního trhu, usazování
poskytovatelů služeb, obchodních sdělení, elektronických
smluv, odpovědnosti zprostředkovatelů, kodexů chování,
mimosoudního urovnávání sporů, soudních postupů a
spolupráce mezi členskými státy.
3. Tato směrnice doplňuje právo Společenství platné pro
služby informační společnosti, aniž je dotčena úroveň
ochrany, zejména v oblasti veřejného zdraví a zájmů
spotřebitelů, jak vyplývá z právních nástrojů Společenství
a vnitrostátních právních předpisů, které je provádějí,
nebude-li tím omezen volný pohyb služeb informační
společnosti.
4. Tato směrnice nevytváří dodatečná pravidla
mezinárodního práva soukromého ani neupravuje
pravomoc soudů.
5. Tato směrnice se nevztahuje na:
a) daňovou oblast;
b) otázky týkající se služeb informační společnosti
upravené ve směrnicích 95/46/ES a 97/66/ES;
c) otázky týkající se dohod či praxe upravených
kartelovým právem;
d) následujících činností služeb informační společnosti:
- činnost notářů nebo obdobných povolání, zahrnují-li
přímou a zvláštní účast na výkonu veřejné moci,
- zastupování klienta a hájení jeho zájmů před soudy,
- ziskové hry spojené s peněžitým vkladem v případě
hazardních her včetně loterií a sázek.
6. Touto směrnicí nejsou dotčena opatření na úrovni
Společenství a na vnitrostátní úrovni, která v souladu s
právem Společenství podporují kulturní a jazykovou
rozmanitost a zajišťují ochranu pluralismu.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
a) "službami informační společnosti" služby ve smyslu čl.
1 odst. 2 směrnice 98/34/ES ve znění směrnice 98/48/ES;
b) "poskytovatelem" každá fyzická nebo právnická osoba,
která poskytuje určitou službu informační společnosti;
c) "usazeným poskytovatelem" poskytovatel, který
účinně vykonává prostřednictvím stálého zařízení po
neurčitou dobu hospodářskou činnost; existence a
používání technických prostředků a technologií
nezbytných k poskytování služby nevytváří samy o sobě
usazení poskytovatele;
d) "příjemcem služby" každá fyzická nebo právnická
osoba, která k profesním či jiným účelům využívá služeb
informační společnosti, zejména pro vyhledávání či
zpřístupňování informací;
e) "spotřebitelem" každá fyzická osoba, která jedná za
účelem nespadajícím do její profesní či obchodní činnosti;
f) "obchodním sdělením" všechny formy sdělení
určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb
nebo obrazu podniku, organizace nebo osoby, která je
činná v oblasti obchodu, průmyslu, řemesel nebo
vykonává regulované povolání; níže uvedené údaje jako
takové nepředstavují formu obchodního sdělení:
- informace umožňující přímý přístup k činnosti podniku,
organizace nebo osoby, zejména název domény nebo
adresa elektronické pošty,
- sdělení týkající se zboží, služeb nebo obrazu podniku,
organizace nebo osoby získané nezávisle, zejména jsou-li
poskytovány bez finančního protiplnění;
g) "regulovaným povoláním" všechna povolání ve
smyslu čl. 1 písm. d) směrnice Rady 89/48/EHS ze dne
21. prosince 1988 o obecném systému pro uznávání
vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení
nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy [26]
nebo ve smyslu čl. 1 písm. f) směrnice Rady 92/51/EHS
ze dne 18. června 1992 o druhém obecném systému pro
uznávání odborného vzdělávání a přípravy, která
doplňuje směrnici 89/48/EHS [27];
h) "koordinovanou oblastí" požadavky stanovené
právními řády členských států pro poskytovatele služeb
informační společnosti nebo pro služby informační
společnosti, bez ohledu na to, zda mají obecnou povahu
či zda byly pro ně zvláště určené.
i) koordinovaná oblast souvisí s požadavky, které má
poskytovatel služeb plnit a které se týkají:
- přístupu k činnosti služby informační společnosti, např.
požadavky na kvalifikaci, povolení nebo oznámení,
- výkonu činnosti služby informační společnosti, např.
požadavky na chování poskytovatele služby, kvalitu nebo
obsah služby včetně požadavků na reklamu a smlouvy
nebo na odpovědnost poskytovatele služby;
ii) koordinovaná oblast nezahrnuje požadavky jako:
- požadavky na zboží jako takové,
- požadavky na doručování zboží,
- požadavky na služby, které nejsou poskytovány
elektronickou cestou.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
207
Článek 3
Vnitřní trh
1. Každý členský stát dbá, aby služby informační
společnosti poskytované poskytovatelem usazeným na
jeho území dodržovaly platné vnitrostátní předpisy z
příslušné koordinované oblasti.
2. Členské státy nemohou z důvodů spadajících do
koordinované oblasti omezovat volný pohyb služeb
informační společnosti z jiného členského státu.
3. Odstavce 1 a 2 se neuplatní v oblastech uvedených v
příloze.
4. Členské státy mohou pro určitou službu informační
společnosti přijmout opatření odchylující se od odstavce
2, jsou-li splněny níže uvedené podmínky:
a) opatření jsou:
i) nezbytná z jednoho z níže uvedených důvodů:
- veřejný pořádek, zejména předcházení, vyšetřování,
odhalování a stíhání v trestní oblasti, zejména ochrana
mladistvých a boj proti podněcování k nenávisti z důvodu
rasy, pohlaví, víry nebo národnosti a proti útokům na
lidskou důstojnost,
- ochrana veřejného zdraví,
- veřejná bezpečnost včetně ochrany vnitrostátní
bezpečnosti a obrany,
- ochrana spotřebitelů včetně investorů;
ii) přijata vůči určité službě informační společnosti, která
poškozuje cíle uvedené v bodu i) nebo která představuje
závažné a podstatné ohrožení těchto cílů;
iii) úměrná těmto cílům;
b) členský stát předběžně a aniž je dotčeno soudní řízení
včetně předběžného řízení a kroků uskutečněných v
rámci trestního vyšetřování:
- požádá členský stát uvedený v odstavci 1 o přijetí
opatření, a tento stát je nepřijme nebo jsou jeho opatření
nedostatečná,
- oznámí Komisi a členskému státu uvedenému v
odstavci 1 svůj záměr přijmout tato opatření.
5. Členské státy se mohou v naléhavých případech
odchýlit od podmínek uvedených v odst. 4 písm. b). V
tomto případě oznámí opatření co nejdříve Komisi a
členskému státu uvedenému v odstavci 1 s uvedením
důvodů, na základě kterých se členský stát domnívá, že
se jedná o naléhavý případ.
6. Aniž je dotčena možnost členských států přijímat a
uplatňovat dotčená opatření, musí Komise co nejdříve
posoudit, zda jsou oznámená opatření v souladu s právem
Společenství; dojde-li k závěru, že opatření není
slučitelné s právem Společenství, požádá dotčený členský
stát, aby od přijetí plánovaných opatření upustil nebo aby
dotčená opatření neprodleně ukončil.
KAPITOLA II
ZÁSADY
Oddíl 1 – Požadavky na usazování a na informování
Článek 4
Zásada vyloučení předchozího povolení
1. Členské státy dbají, aby přístup k činnosti
poskytovatele služeb informační společnosti a její výkon
nepodléhal povinnosti předchozího povolení ani žádnému
jinému požadavku se stejným účinkem.
2. Odstavcem 1 nejsou dotčena povolovací řízení, která
se netýkají zvláště a výhradně služeb informační
společnosti nebo na která se vztahuje směrnice
Evropského parlamentu a Rady 97/13/ES ze dne 10.
dubna 1997 o společném rámci pro obecná povolení a
individuální licence v oblasti telekomunikačních služeb
[28].
Článek 5
Obecná informační povinnost
1. Vedle ostatních informačních požadavků podle práva
Společenství dbají členské státy, aby poskytovatel služeb
umožnil příjemcům služby a příslušným orgánům snadný,
přímý a trvalý přístup přinejmenším k těmto informacím:
a) jméno poskytovatele služeb;
b) zeměpisná adresa, na níž je poskytovatel služeb usazen;
c) údaje, které umožňují rychlé navázání kontaktu s
poskytovatelem služeb a přímou a účinnou komunikaci s
ním, včetně adresy jeho elektronické pošty;
d) je-li poskytovatel služeb zapsán v obchodním rejstříku
nebo v obdobném veřejném rejstříku, obchodní rejstřík, v
němž je zapsán, a jeho identifikační číslo, nebo obdobné
identifikační prostředky uvedené v rejstříku;
e) podléhá-li jeho činnost povolovacímu režimu, údaje o
příslušném kontrolním orgánu;
f) pokud jde o regulovaná povolání:
- profesní sdružení nebo obdobný subjekt, u něhož je
poskytovatel zapsán,
- profesní označení a členský stát, v němž bylo uděleno,
- odkaz na profesní pravidla uplatňovaná v členském
státu, v němž je poskytovatel usazen, a na prostředky
přístupu k nim;
g) vykonává-li poskytovatel služby činnost podléhající
dani z přidané hodnoty, identifikační číslo podle čl. 22
odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17.
května 1977 o harmonizaci právních a správních předpisů
členských států týkajících se daní z obratu – Společný
systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně
[29].
2. Vedle ostatních informačních požadavků podle práva
Společenství dbají členské státy alespoň na to, aby,
zmiňují-li služby informační společnosti ceny, byly tyto
jasně a jednoznačně uvedeny, a zejména, aby
208 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
upřesňovaly, zda jsou v cenách zahrnuty daně a poplatky
za dodávku.
Oddíl 2 – Obchodní sdělení
Článek 6
Informační povinnosti
Vedle ostatních informačních požadavků podle práva
Společenství dbají členské státy na to, aby obchodní
sdělení, která jsou součástí služby informační společnosti
nebo která tuto službu tvoří, splňovala alespoň tyto
podmínky:
a) obchodní sdělení musí být jasně rozeznatelná;
b) fyzická nebo právnická osoba, na jejíž objednávku
obchodní sdělení probíhá, musí být jasně rozeznatelná;
c) jsou-li v členském státě, v němž je poskytovatel usazen,
povolené propagační nabídky jako slevy, prémie a dary,
musí být jako takové jasně rozeznatelné a podmínky pro
jejich využívání musí být snadno přístupné, jakož i
zřetelně a jednoznačně uvedené;
d) jsou-li v členském státě, v němž je poskytovatel
usazen, povolené propagační soutěže nebo hry, musí být
jako takové jasně označené a podmínky účasti v nich
musí být snadno přístupné a zřetelně a jednoznačně
uvedené.
Článek 7
Nevyžádaná obchodní sdělení
1. Vedle ostatních požadavků práva Společenství zajistí
členské státy, které povolují nevyžádaná obchodní
sdělení zaslaná elektronickou poštou, aby příjemce mohl
tato obchodní sdělení poskytovatele služeb usazeného na
jejich území při jejich přijetí jasně a jednoznačně
rozeznat.
2. Aniž je dotčena směrnice 97/7/ES a směrnice 97/66/ES,
přijmou členské státy opatření, aby zaručily, že
poskytovatelé služeb, kteří zasílají nevyžádaná obchodní
sdělení elektronickou poštou, budou pravidelně nahlížet
do seznamů, do nichž se mohou zapisovat fyzické osoby,
které si nepřejí, aby jim byly takové informace zasílány, a
že je budou respektovat.
Článek 8
Regulovaná povolání
1. Členské státy zajistí, aby používání obchodních sdělení,
která jsou součástí služby informační společnosti
nabízené příslušníkem regulovaného povolání nebo která
tuto službu představují, bylo povoleno s výhradou
dodržování profesních předpisů upravujících zejména
nezávislost, důstojnost a čest povolání, jakož i profesní
tajemství a poctivý přístup k zákazníkům a ostatním
členům daného povolání.
2. Aniž je dotčena autonomie profesních subjektů a
sdružení, členské státy a Komise podporují profesní
sdružení a subjekty, aby na úrovni Společenství
vypracovaly kodexy chování, a upřesnily tak druh
informací, které lze poskytovat v souladu s pravidly
uvedenými v odstavci 1 pro účely obchodních sdělení.
3. Při vypracování návrhů pro iniciativy Společenství,
které se mohou ukázat nezbytné pro zajištění řádného
fungování vnitřního trhu s ohledem na informace
uvedené v odstavci 2, přihlíží Komise k příslušným
kodexům chování platným na úrovni Společenství a jedná
v úzké spolupráci s dotčenými profesními sdruženími a
subjekty.
4. Tato směrnice se použije vedle směrnic Společenství
upravujících přístup k činnostem regulovaných povolání
a jejich výkon.
Oddíl 3 – Uzavírání smluv elektronickou cestou
Článek 9
Nakládání se smlouvami
1. Členské státy zajistí, aby jejich právní řády
umožňovaly uzavírání smluv elektronickou cestou.
Členské státy zejména zajistí, aby právní úprava platná
pro uzavírání smluv nebránila používání elektronických
smluv ani nevedla k tomu, že tyto smlouvy budou, z
důvodu uzavření elektronickou cestou, zbaveny právních
účinků a platnosti.
2. Členské státy mohou stanovit, že odstavec 1 se
nevztahuje na všechny smlouvy nebo na některé z nich,
které patří do jedné z těchto kategorií:
a) smlouvy, které zakládají nebo převádějí práva k
nemovitostem s výjimkou práv z nájmů;
b) smlouvy, pro něž právo vyžaduje zásah soudů, orgánů
veřejné moci nebo povolání vykonávajících veřejnou
moc;
c) smlouvy o zárukách a jistotách, které uzavírají osoby
mimo svou profesní nebo obchodní činnost;
d) smlouvy v oblasti rodinného nebo dědického práva.
3. Členské státy sdělí Komisi kategorie uvedené v
odstavci. 2, pro něž se neuplatní odstavec 1. Členské
státy předloží Komisi každých pět let zprávu o
uplatňování odstavce 2 a uvedou v ní důvody, pro něž je
třeba, podle jejich názoru, zachovat kategorie uvedené v
odst. 2 písm. b), na něž se nevztahuje odstavec 1.
Článek 10
Informační povinnosti
1. Vedle ostatních informačních požadavků podle práva
Společenství zajistí členské státy, aby, s výjimkou
odlišných ujednání stran, kterými nejsou spotřebitelé,
poskytoval poskytovatel služby alespoň níže uvedené
informace v jasné, srozumitelné a jednoznačné podobě a
před tím, než příjemce služby podá objednávku:
a) jednotlivé technické kroky vedoucí k uzavření
smlouvy;
b) zda je smlouva po svém uzavření poskytovatelem
služby archivována a zda je přístupná;
c) technické prostředky pro zjištění a opravu omylů
vzniklých při zadávání dat před podáním objednávky;
d) jazyky nabízené pro uzavření smlouvy.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
209
2. Členské státy zajistí, aby, s výjimkou odlišných
ujednání stran, kterými nejsou spotřebitelé, poskytovatel
služby uvedl všechny případné kodexy chování, kterým
podléhá, včetně informací o tom, jak jsou tyto kodexy
přístupné elektronickou cestou.
3. Smluvní ustanovení a obecné obchodní podmínky
musí být příjemci poskytnuty v takové formě, aby je
mohl uchovávat a reprodukovat.
4. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí pro smlouvy uzavírané
výhradně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou
individuální komunikací.
Článek 11
Podání objednávky
1. Členské státy zajistí, aby, s výjimkou odlišných
ujednání stran, kterými nejsou spotřebitelé, podá-li
příjemce služby objednávku technickými prostředky, se
uplatnily následující zásady:
- poskytovatel služby je povinen příjemci neprodleně
elektronickou cestou potvrdit příjem objednávky,
- objednávka a potvrzení o přijetí byly považovány za
přijaté, pokud strany, kterým jsou určeny, k nim mají
přístup.
2. Členské státy zajistí, aby, s výjimkou odlišných
ujednání stran, kterými nejsou spotřebitelé, poskytovatel
služby poskytl příjemci služby odpovídající, účinné a
dostupné technické prostředky, jejichž prostřednictvím
bude moci rozeznat a opravit chybná vstupní data před
podáním objednávky.
3. Ustanovení odst. 1 první odrážky a odstavce 2 neplatí
pro smlouvy, které jsou uzavírány výhradně výměnou
elektronické pošty nebo obdobnou individuální
komunikací.
Oddíl 4 – Odpovědnost poskytovatelů
zprostředkovatelských služeb
Článek 12
"Prostý přenos"
1. Členské státy zajistí, aby v případě poskytování služby
informační společnosti spočívající v přenosu informací
poskytnutých příjemcem služby komunikační sítí nebo ve
zprostředkování přístupu ke komunikační síti, nebyl
poskytovatel služby odpovědný za přenášené informace,
pokud:
a) není původcem přenosu;
b) nevolí příjemce přenášené informace a
c) nevolí a nezmění obsah přenášené informace.
2. Přenos informací a zprostředkování přístupu ve smyslu
odstavce 1 zahrnuje automatické krátkodobé přechodné
ukládání přenášených informací, pokud toto ukládání
slouží výhradně pro uskutečnění přenosu v komunikační
síti a pokud jeho délka nepřesahuje obvyklou dobu
přenosu.
3. Tímto článkem není dotčena možnost soudního nebo
správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v
souladu s právním řádem členských států, aby ukončil
porušování práv nebo mu předešel.
Článek 13
Ukládání do vyrovnávací paměti ("caching")
1. Členské státy zajistí, aby v případě služby informační
společnosti spočívající v přenosu informací
poskytovaných příjemcem služby nebyl poskytovatel
služby odpovědný za automatické dočasné přechodné
ukládání, které slouží pouze pro co možná nejúčinnější
následný přenos informace na žádost jiných příjemců
služby, pokud:
a) poskytovatel služby informaci nezmění;
b) poskytovatel služby vyhoví podmínkám přístupu k
informaci;
c) poskytovatel služby dodržuje pravidla o aktualizaci
informace, která jsou stanovena způsobem obecně
uznávaným a používaným v průmyslu;
d) poskytovatel služby nepřekročí povolené používání
technologie obecně uznávané a používané v průmyslu s
cílem získat údaje o užívání informace;
e) poskytovatel služby ihned přijme opatření vedoucí k
odstranění jím uložené informace nebo ke znemožnění
přístupu k ní, jakmile zjistí, že informace byla na
výchozím místě přenosu ze sítě odstraněna nebo k ní byl
znemožněn přístup nebo soud nebo jiný správní orgán
nařídil odstranění této informace nebo znemožnění
přístupu k ní.
2. Tímto článkem není dotčena možnost soudního nebo
správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v
souladu s právním řádem členských států, aby ukončil
porušování práv nebo mu předešel.
Článek 14
Shromažďování informací
1. Členské státy zajistí, aby v případě služby informační
společnosti spočívající v ukládání informací
poskytovaných příjemcem služby nebyl poskytovatel
služby odpovědný za informace ukládané na žádost
příjemce, pokud:
a) poskytovatel nebyl účinně seznámen s protiprávní
činností nebo informací a ani s ohledem na nárok na
náhradu škody si není vědom skutečností nebo okolností,
z nichž by byla zjevná protiprávní činnost nebo
informace, nebo
b) poskytovatel, jakmile se o tomto dozvěděl, jednal s
cílem odstranit tyto informace nebo k nim znemožnit
přístup.
2. Odstavec 1 se nepoužije, pokud je příjemce závislý na
poskytovateli nebo podléhá jeho dohledu.
3. Tímto článkem není dotčena možnost soudního nebo
správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v
souladu s právním řádem členských států, aby ukončil
210 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
protiprávní jednání nebo mu předešel, ani možnost
členských států zavést postupy, které umožní odstranění
nebo znemožní přístup k informaci.
Článek 15
Neexistence obecné povinnosti dohledu
1. Členské státy neukládají poskytovatelům služeb
uvedených v článcích 12, 13 a 14 obecnou povinnost
dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace nebo
obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti a
okolnosti poukazující na protiprávní činnost.
2. Členské státy mohou poskytovatelům služeb
informační společnosti uložit povinnost, aby neprodleně
informovali příslušné orgány veřejné moci o
pravděpodobných protiprávních činnostech
vykonávaných poskytovateli služeb nebo o protiprávních
informacích, které tito poskytovatelé, poskytují, nebo aby
sdělili příslušným orgánům veřejné moci na jejich žádost
informace, na jejichž základě lze zjistit totožnost
příjemců jejich služeb, s nimiž uzavřeli dohodu o
shromažďování informací.
KAPITOLA III
PROVÁDĚNÍ
Článek 16
Kodexy chování
1. Členské státy a Komise podporují:
a) vypracovávání kodexů chování na úrovni Společenství,
které přispějí k řádnému provádění článků 5 až 15,
obchodními, profesními nebo spotřebitelskými
sdruženími nebo subjekty;
b) dobrovolné předkládání návrhů kodexů chování
Komisi na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni
Společenství;
c) dostupnost kodexů chování elektronickou cestou v
jazycích společenství;
d) informování členských států a Komise obchodními,
profesními a spotřebitelskými sdruženími a organizacemi
o hodnocení používání svých kodexů chování a o jejich
dopadech na praxi, zvyky a obyčeje v elektronickém
obchodu;
e) vypracovávání kodexů chování pro účely ochrany
mladistvých a lidské důstojnosti.
2. Členské státy a Komise podporují spotřebitelská
sdružení nebo organizace, které zastupují spotřebitele,
aby se podílely na vypracovávání a používání kodexů
chování týkajících se jejich zájmů a vypracovávaných v
souladu s odst. 1 písm. a). Aby bylo přihlédnuto ke
zvláštním potřebám zrakově postižených osob a obecně
zdravotně postižených osob, měla by být případně
konzultována sdružení, která je zastupují.
Článek 17
Mimosoudní urovnávání sporů
1. Členské státy zajistí, aby jejich právní předpisy v
případě neshod mezi poskytovatelem služby informační
společnosti a jejím příjemcem nebránily využívání
postupů pro mimosoudní urovnávání sporů, které
upravuje vnitrostátní právo, včetně postupů využívajících
elektronické prostředky.
2. Členské státy podporují orgány pověřené
mimosoudním urovnáváním sporů, zejména sporů v
oblasti spotřebitelského práva, aby zajišťovaly dotčeným
stranám odpovídající procesní záruky.
3. Členské státy vyzvou orgány pověřené mimosoudním
urovnáváním sporů, aby Komisi informovaly o
důležitých rozhodnutích, která vydaly v souvislosti se
službami informační společnosti, a aby jí poskytly
všechny další informace o praxi, zvycích a obyčejích
elektronického obchodu.
Článek 18
Soudní prostředky
1. Členské státy zajistí, aby soudní prostředky dostupné
ve vnitrostátním právu pro oblast služeb informační
společnosti umožnily rychlé přijetí opatření včetně
předběžných opatření s cílem ukončit zjištěné porušování
práva a předejít dalšímu poškození dotčených zájmů.
2. Příloha směrnice 98/27/ES se doplňuje takto:
"11. Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních
aspektech služeb informační společnosti, zejména
elektronického obchodu na vnitřním trhu ("směrnice o
elektronickém obchodu") (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s.
1)."
Článek 19
Spolupráce
1. Členské státy mají k dispozici dostatečné nástroje pro
dohled a vyšetřování, nezbytné pro účinné provádění této
směrnice a zajistí, aby jim poskytovatelé služeb dodávali
požadované informace.
2. Členské státy spolupracují s ostatními členskými státy;
za tímto účelem určí jedno či několik kontaktních míst a
údaje o nich sdělí ostatním členským státům a Komisi.
3. Členské státy poskytují v co nejkratších lhůtách v
souladu se svými vnitrostátními právními předpisy
pomoc a informace požadované jinými členskými státy
nebo Komisí, včetně využívání elektronických prostředků.
4. Členské státy zřídí kontaktní místa přístupná alespoň
elektronickou cestou, na něž se mohou příjemci a
poskytovatelé služeb obrátit, aby:
a) získali obecné informace o svých smluvních právech a
povinnostech, jakož i o postupech pro podávání stížností
a žalob v případě sporů, včetně praktických aspektů
využívání těchto postupů;
b) získali údaje o orgánech, sdruženích nebo subjektech,
od nichž mohou získat další informace či praktickou
pomoc.
5. Členské státy podporují, aby Komisi byly sdělovány
informace o důležitých správních a soudních
rozhodnutích přijatých na jejich území v souvislosti se
spory, které se týkají služeb informační společnosti, jakož
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
211
i praxe, zvyků a obyčejů v elektronickém obchodu.
Komise tato rozhodnutí sdělí ostatním členským státům.
Článek 20‘
Sankce
Členské státy stanoví sankce, které budou použity v
případě porušení vnitrostátních předpisů přijatých k
provedení této směrnice, a přijmou veškerá nezbytná
opatření k zajištění jejich výkonu. Takto stanovené
sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
KAPITOLA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 21
Přezkum
1. Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a
Hospodářskému a sociálnímu výboru před 17. červencem
2003 a poté každé dva roky zprávu o uplatňování této
směrnice doplněnou případnými návrhy na přizpůsobení
této směrnice právnímu, technickému a hospodářskému
vývoji v oblasti služeb informační společnosti, zejména
pokud jde o předcházení trestné činnosti, o ochranu
mladistvých, ochranu spotřebitelů a řádné fungování
vnitřního trhu.
2. Při posuzování nezbytnosti upravit tuto směrnici
zpráva zkoumá zejména potřebu předkládat návrhy
týkající se odpovědnosti poskytovatelů služeb
hypertextových odkazů, nástrojů pro vytváření
vnitrostátních verzí programů, postupů k zaznamenávání
a odstraňování protiprávních obsahů (postupy "notice and
take down") a následném přiznání odpovědnosti v
souvislosti s odstraněním obsahu. Zpráva rovněž zkoumá,
zda je nezbytné stanovit dodatečné podmínky pro
vyloučení odpovědnosti podle článků 12 a 13 s ohledem
na technický vývoj a zda je možné uplatňovat zásady
vnitřního trhu pro zasílání nevyžádaných obchodních
sdělení elektronickou poštou.
Článek 22
Provádění
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí
nejpozději do 17. ledna 2002. Neprodleně o nich
uvědomí Komisi.
2. Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz
učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si
stanoví členské státy.
Článek 23
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v
Úředním věstníku Evropských společenství.
Článek 24
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
V Lucemburku dne 8. června 2000.
Za Evropský parlament
předsedkyně
N. Fontaine
Za Radu
předseda
G. d'Oliveira Martins
[1] Úř. věst. C 30, 5.2.1999, s. 4.
[2] Úř. věst. C 169, 16.6.1999, s. 36.
[3] Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 6. května
1999 (Úř. věst. C 279, 1.10.1999, s. 389), společný postoj
Rady ze dne 28. února 2000 a rozhodnutí Evropského
parlamentu ze dne 4. května 2000 (dosud nezveřejněno v
Úředním věstníku).
[4] Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23. Směrnice ve znění
směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES (Úř.
věst. L 202, 30.7.1997, s. 60).
[5] Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29.
[6] Úř. věst. L 144, 4.6.1997, s. 19.
[7] Úř. věst. L 250, 19.9.1984, s. 17. Směrnice ve znění
směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES (Úř.
věst. L 290, 23.10.1997, s. 18).
[8] Úř. věst. L 42. 12.2.1987, s. 48. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady
98/7/ES (Úř. věst. L 101, 1.4.1998, s. 17).
[9] Úř. věst. L 141, 11.6.1993, s. 27. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady
97/9/ES (Úř. věst. L 84, 26.3.1997, s. 22).
[10] Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.
[11] Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27.
[12] Úř. věst. L 228, 11.8.1992, s. 24.
[13] Úř. věst. L 280, 29.10.1994, s. 83.
[14] Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 51. Směrnice ve znění
směrnice 1999/44/ES (Úř. věst. L 171, 7.7.1999, s.12).
[15] Úř. věst. L 210, 7.8.1985, s. 29. Směrnice ve znění
směrnice 1999/34/ES (Úř. věst. L 141, 4.6.1999, s. 20).
[16] Úř. věst. L 171, 7.7.1999, s. 12.
[17] Úř. věst. L 113, 30.4.1992, s. 13.
[18] Úř. věst. L 213, 30.7.1998, s. 9.
[19] Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
[20] Úř. věst. L 24, 30.1.1998, s. 1.
[21] Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37. Směrnice ve znění
směrnice 98/48/ES (Úř. věst. L 217, 5.8.1998, s. 18).
212 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
[22] Úř. věst. L 320, 28.11.1998, s. 54.
[23] Úř. věst. L 15, 21.1.1998, s. 14.
[24] Úř. věst. L 13, 19.1.2000, s. 12.
[25] Úř. věst. C 23, 28.1.1999, s. 1.
[26] Úř. věst. L 19, 24.1.1989, s. 16.
[27] Úř. věst. L 209, 24.7.1992, s. 25. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí Komise 97/38/EHS (Úř.
věst. L 184, 12.7.1997, s. 31).
[28] Úř. věst. L 117, 7.5.1997, s. 15.
[29] Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 1999/85/ES (Úř. věst. L 277,
28.10.1999, s. 34).
--------------------------------------------------
PŘÍLOHA
ODCHYLKY OD ČLÁNKU 3
Oblasti podle čl. 3 odst. 3, na něž se nevztahuje čl. 3 odst.
1 a 2:
- autorské právo, práva příbuzná právu autorskému, práva
ve smyslu směrnice 87/54/EHS [1] a směrnice 96/9/ES
[2], jakož i práva vyplývající z průmyslového vlastnictví,
- vydávání elektronických peněz institucemi, pro něž
členské státy použily některou z odchylek uvedených v čl.
8 odst. 1 směrnice 2000/46/ES [3],
- ustanovení čl. 44 odst. 2 směrnice 85/611/EHS [4],
- článek 30 a hlava IV směrnice 92/49/EHS [5], hlava IV
směrnice 92/96/EHS [6], články 7 a 8 směrnice
88/357/EHS [7] a článek 4 směrnice 90/619/EHS [8],
- svoboda stran zvolit si rozhodné právo,
- smluvní závazky vyplývající ze spotřebitelských smluv,
- formální platnost smluv zakládajících nebo
převádějících práva k nemovitostem, pokud tyto smlouvy
podle práva členského státu, v němž se nemovitost
nachází, podléhají kogentním formálním právním
předpisům,
- povolování nevyžádaných obchodních sdělení
zasílaných elektronickou poštou.
[1] Úř. věst. L 24, 27.1.1987, s. 36.
[2] Úř. věst. L 77, 27.3.1996, s. 20.
[3] Dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.
[4] Úř. věst. L 375, 31.12.1985, s. 3. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 95/26/ES (Úř. věst. L 168,
18.7.1995, s. 7)
[5] Úř. věst. L 228, 11.8.1992, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 95/26/ES.
[6] Úř. věst. L 360, 9.12.1992, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 95/26/ES.
[7] Úř. věst. L 172, 4.7.1988, s. 1, Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 92/49/ES.
[8] Úř. věst. L 330, 29.11.1990, s. 50. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí 92/96/ES.
--------------------------------------------------
Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně
spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této
smlouvy,
s ohledem na návrh Komise [1],
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního
výboru [3],
vzhledem k tomu, že uzavírání smluv mezi dodavatelem a
spotřebitelem nebo jednostranných prohlášení o závazcích
mimo obchodní prostory dodavatele představují běžnou
formu obchodní praxe v členských státech a že takové
smlouvy a prohlášení jsou v právních předpisech
jednotlivých členských států upraveny odlišně;
vzhledem k tomu, že rozdíly v těchto právních předpisech
mohou mít přímý vliv na fungování vnitřního trhu; že je
tedy nezbytné sbližovat právní předpisy v této oblasti;
vzhledem k tomu, že body 24 a 25 předběžného programu
Evropského hospodářského společenství pro politiku
ochrany a informovanosti spotřebitele [4] mimo jiné
předpokládají, že budou přijata vhodná opatření na
ochranu spotřebitele před nekalými obchodními
praktikami, zejména před podomním prodejem; že druhý
program Evropského hospodářského společenství pro
politiku ochrany a informovanosti spotřebitele [5] potvrdil,
že by se mělo pokračovat v postupu a prioritách
vymezených v předběžném programu;
vzhledem k tomu, že pro smlouvy uzavřené mimo
obchodní prostory dodavatele je charakteristické, že
podnět ke smluvnímu jednání zpravidla pochází od
dodavatele a spotřebitel není na smluvní jednání připraven
nebo je neočekává; že spotřebitel často nemá možnost
porovnat jakost a cenu nabídky s jinými nabídkami; že
prvek překvapení je obecně spojen nejen se smlouvami
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
213
sjednávanými před domovními dveřmi, ale rovněž s
jinými typy smluv uzavíraných dodavatelem mimo jeho
obchodní prostory;
vzhledem k tomu, že by spotřebitel měl mít právo
odstoupit od smlouvy ve lhůtě alespoň sedmi dnů, která by
mu umožnila ještě jednou posoudit závazky vyplývající ze
smlouvy;
vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby byla přijata vhodná
opatření k zajištění toho, že spotřebitel je písemně poučen
o lhůtě k uvážení;
vzhledem k tomu, že nesmí být omezena svoboda
členských států zachovat nebo zavést úplný nebo částečný
zákaz uzavírat smlouvy mimo obchodní prostory,
považují-li to v zájmu spotřebitelů za nezbytné,
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
1. Tato směrnice se vztahuje na smlouvy, na základě
kterých dodavatel dodává spotřebiteli zboží nebo
poskytuje služby, uzavřené:
- v průběhu zájezdu organizovaného dodavatelem mimo
jeho obchodní prostory nebo
- v průběhu návštěvy dodavatele:
i) u spotřebitele doma nebo v bytě jiných spotřebitelů;
ii) u spotřebitele na jeho pracovišti,
neuskutečnila-li se návštěva na výslovnou žádost
spotřebitele.
2. Tato směrnice se rovněž vztahuje na smlouvy o dodávce
zboží nebo poskytnutí služeb odlišné od těch, u nichž
spotřebitel požádal dodavatele o návštěvu za podmínky, že
spotřebitel v době své žádosti nevěděl nebo důvodně
nemohl vědět, že dodávka takového zboží nebo poskytnutí
služeb tvořila součást podnikatelské činnosti nebo výkonu
povolání dodavatele.
3. Tato směrnice se rovněž vztahuje na smlouvy, u nichž
nabídku předložil spotřebitel za podmínek podobných
podmínkám uvedeným v odstavci 1 nebo 2, ačkoli není
svou nabídkou před jejím přijetím dodavatelem vázán.
4. Tato směrnice se vztahuje rovněž na smluvní nabídky
předložené spotřebitelem za podmínek podobných
podmínkám uvedeným v odstavci 1 nebo 2, je-li
spotřebitel svou nabídkou vázán.
Článek 2
Pro účely této směrnice se rozumí:
"spotřebitelem" jakákoli fyzická osoba, která v transakcích
spadajících do oblasti působnosti této směrnice jedná za
účelem, který nelze považovat za jeho podnikatelskou
činnost nebo výkon povolání;
"dodavatelem" jakákoli fyzická nebo právnická osoba,
která v předmětných transakcích jedná v rámci svých
podnikatelských činností nebo výkonu svého povolání,
jakož i osoba, která jedná jménem nebo na účet dodavatele.
Článek 3
1. Členské státy mohou rozhodnout, že tato směrnice se
vztahuje pouze na smlouvy, u nichž protihodnota placená
spotřebitelem dosáhne určité částky. Tato částka nesmí
přesáhnout 60 ECU.
Rada na návrh Komise přezkoumá, a popřípadě změní,
tuto částku poprvé do čtyř let po zveřejnění této směrnice
a poté každé dva roky, přičemž vezme v úvahu
hospodářský a měnový vývoj ve Společenství.
2. Tato směrnice se nevztahuje na:
a) smlouvy o výstavbě, prodeji nebo nájmu nemovitostí
nebo smlouvy týkající se jiných práv k nemovitostem.
Smlouvy o dodávce zboží a jeho začlenění do nemovitostí
nebo smlouvy o opravě nemovitostí spadají do oblasti
působnosti této směrnice;
b) smlouvy o dodávce potravin, nápojů nebo jiného zboží
denní potřeby dodávaného do domácnosti spotřebitele
pravidelnou donáškovou službou;
c) smlouvy o dodávce zboží nebo poskytnutí služeb v
případě, že jsou splněny následující tři podmínky:
i) smlouva je uzavřena na základě dodavatelova katalogu,
s nímž se spotřebitel mohl seznámit bez přítomnosti
dodavatelova zástupce,
ii) předpokládá se pokračování stálého kontaktu mezi
zástupcem dodavatele a spotřebitelem, který vznikl v
souvislosti s touto nebo jinou, později uskutečněnou
transakcí,
iii) katalog a smlouva zjevně informují spotřebitele o
právu vrátit zboží dodavateli ve lhůtě alespoň sedmi dnů
po jeho obdržení nebo v téže lhůtě od smlouvy odstoupit,
aniž mu vzniknou jiné závazky, s výjimkou povinnosti
přiměřené péče o zboží;
d) smlouvy o pojištění;
e) smlouvy o cenných papírech.
3. Odchylně od čl. 1 odst. 2 nemusí členské státy použít
tuto směrnici na smlouvy o dodávce zboží nebo poskytnutí
služeb bezprostředně souvisejících se zbožím nebo
službami, u nichž si spotřebitel vyžádal návštěvu
dodavatele.
Článek 4
V případě transakcí spadajících do oblasti působnosti
článku 1 se od dodavatelů vyžaduje, aby písemně poučili
spotřebitele o jejich právu odstoupit od smlouvy ve lhůtě
stanovené v článku 5 a současně jim sdělili jméno a adresu
osoby, vůči které mohou toto právo uplatnit.
Poučení musí být datováno a musí obsahovat údaje
umožňující identifikaci smlouvy. Spotřebiteli musí být
vydáno:
214 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
a) v případě čl. 1 odst. 1 ke dni uzavření smlouvy;
b) v případě čl. 1 odst. 2 nejpozději ke dni uzavření
smlouvy;
c) v případech čl. 1 odst. 3 a čl. 1 odst. 4 ke dni předložení
nabídky spotřebitelem.
Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní právní
předpisy stanovily vhodná opatření na ochranu
spotřebitele v případech, kdy poučení uvedené v tomto
článku nebude vydáno.
Článek 5
1. Spotřebitel má právo v souladu s postupem stanoveným
vnitrostátním právem zrušit účinky svého závazku
zasláním oznámení ve lhůtě alespoň sedmi dnů po datu, ke
kterému mu bylo vydáno poučení uvedené v článku 4.
Pokud jde o předmětnou lhůtu, postačí, je-li oznámení
odesláno před jejím uplynutím.
2. Zaslání oznámení má za následek, že spotřebitel je
zproštěn všech závazků vyplývajících ze zrušené smlouvy.
Článek 6
Spotřebitel se nesmí vzdát práv, která pro něj vyplývají z
této směrnice.
Článek 7
Uplatní-li spotřebitel své právo zrušit smlouvu, řídí se
právní účinky tohoto zrušení smlouvy vnitrostátním
právem, zejména jedná-li se o vrácení plateb za zboží nebo
provedení služeb a vrácení doručeného zboží.
Článek 8
Tato směrnice nebrání členským státům v tom, aby v
oblasti její působnosti vydávaly nebo ponechaly v
platnosti příznivější ustanovení na ochranu spotřebitele.
Článek 9
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení
souladu s touto směrnicí do 24 měsíců od oznámení této
směrnice [6]. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení
vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti
působnosti této směrnice.
Článek 10
Tato směrnice je určena členským státům.
V Bruselu dne 20. prosince 1985.
Za Radu
předseda
R. Krieps
[1] Úř. věst. C 22, 29.1.1977, s. 6; Úř. věst. C 127,
1.6.1978, s. 6.
[2] Úř. věst. C 241, 10.10.1977, s. 26.
[3] Úř. věst. C 180, 18.7.1977, s. 39.
[4] Úř. věst. C 92, 25.4.1975, s. 2.
[5] Úř. věst. C 133, 3.6.1981, s. 1.
[6] Tato směrnice byla členským státům oznámena dne 23.
prosince 1985.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října
2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a
směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice
Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a
zejména na článek 114 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
215
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru [1],
s ohledem na stanovisko Výboru regionů [2],
v souladu s řádným legislativním postupem [3],
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985
o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo
obchodní prostory [4] a směrnice Evropského parlamentu
a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně
spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku [5]
stanoví řadu smluvních práv pro spotřebitele.
(2) Uvedené směrnice byly s ohledem na získané
zkušenosti přezkoumány za účelem zjednodušení a
aktualizace platných pravidel a odstranění nesrovnalostí a
nežádoucích mezer v pravidlech. Přezkum ukázal, že je
vhodné uvedené dvě směrnice nahradit jedinou směrnicí.
Tato směrnice by proto měla stanovit standardní pravidla
pro společné aspekty smluv uzavřených na dálku a smluv
uzavřených mimo obchodní prostory a upustit od
koncepce minimální harmonizace obsažené v původních
směrnicích a zároveň umožnit členským státům ponechat
v platnosti nebo přijmout v souvislosti s určitými aspekty
vnitrostátní pravidla.
(3) Podle čl. 169 odst. 1 a čl. 169 odst. 2 písm. a) Smlouvy
o fungování EU má Unie přispívat k dosažení vysoké
úrovně ochrany spotřebitele prostřednictvím opatření
přijatých podle článku 114 Smlouvy o fungování EU.
(4) V souladu s čl. 26 odst. 2 Smlouvy o fungování EU má
vnitřní trh zahrnovat prostor bez vnitřních hranic, v němž
je zajištěn volný pohyb zboží a služeb a svoboda
usazování. Harmonizace určitých aspektů spotřebitelských
smluv uzavřených na dálku nebo mimo obchodní prostory
je nezbytná pro podporu skutečného spotřebitelského
vnitřního trhu, na němž je nastolena správná rovnováha
mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a
konkurenceschopností podniků při současném zajištění
dodržování zásady subsidiarity.
(5) Přeshraniční potenciál prodeje na dálku, který by měl
být jedním z hlavních hmatatelných výsledků vnitřního
trhu, není využíván v plné míře. Ve srovnání s
významným růstem domácího prodeje na dálku v
posledních několika letech je růst přeshraničního prodeje
na dálku omezený. Obzvlášť výrazný je tento nepoměr u
prodeje přes Internet, který má velký potenciál dalšího
růstu. Přeshraniční potenciál smluv sjednaných mimo
obchodní prostory (přímý prodej) je omezen řadou faktorů,
jako jsou mimo jiné odlišná vnitrostátní pravidla na
ochranu spotřebitele, která musí podniky dodržovat. Ve
srovnání s růstem domácího přímého prodeje v posledních
několika letech, zejména v odvětví služeb, například
veřejných služeb, zůstal počet spotřebitelů využívajících
této možnosti k přeshraničním nákupům nízký. Vzhledem
ke vzrůstajícím obchodním příležitostem v mnohých
členských státech by měly malé a střední podniky (včetně
jednotlivých obchodníků) nebo zástupci společností
zabývajících se přímým prodejem ve větší míře
vyhledávat obchodní příležitosti v jiných členských
státech, zejména v příhraničních oblastech. Úplná
harmonizace v oblasti informací pro spotřebitele a práva
odstoupit od smluv uzavřených na dálku a smluv
uzavřených mimo obchodní prostory proto přispěje k
vysoké míře ochrany spotřebitelů a k lepšímu fungování
spotřebitelského vnitřního trhu.
(6) Některé rozdíly tvoří významné překážky vnitřnímu
trhu, které poškozují obchodníky i spotřebitele. Tyto
rozdíly způsobují zvýšení nákladů na zajištění souladu pro
obchodníky, kteří se chtějí věnovat přeshraničnímu prodeji
zboží nebo přeshraničnímu poskytování služeb. Neúměrná
roztříštěnost rovněž oslabuje důvěru spotřebitele ve vnitřní
trh.
(7) Úplnou harmonizací některých klíčových regulačních
aspektů by se významným způsobem měla zvýšit právní
jistota jak pro spotřebitele, tak pro obchodníky.
Spotřebitelé i obchodníci by měli mít možnost spolehnout
se na jednotný regulační rámec vycházející z jasně
vymezených právních pojmů, které upravují určitá
hlediska smluv uzavíraných mezi podniky a spotřebiteli v
celé Unii. Výsledkem takové harmonizace by mělo být
odstranění překážek vzniklých v důsledku roztříštěnosti
pravidel a dotvoření vnitřního trhu v této oblasti. Tyto
překážky lze odstranit pouze tím, že budou stanovena
jednotná pravidla na úrovni Unie. Kromě toho by
spotřebitelé měli požívat společné vysoké úrovně ochrany
v celé Unii.
(8) Regulační aspekty, jež je třeba harmonizovat, by se
měly týkat pouze smluv uzavřených mezi obchodníky a
spotřebiteli. Touto směrnicí by proto neměly být dotčeny
vnitrostátní právní předpisy v oblasti pracovních smluv,
smluv týkajících se dědického práva, rodinného práva a
práva společností.
(9) Tato směrnice stanoví pravidla týkající se informací,
jež mají být poskytovány v případě smluv uzavřených na
dálku, smluv uzavřených mimo obchodní prostory a smluv
jiných, než jsou smlouvy uzavřené na dálku a smlouvy
uzavřené mimo obchodní prostory. Tato směrnice také
upravuje právo odstoupit od smluv uzavřených na dálku a
smluv uzavřených mimo obchodní prostory a harmonizuje
určitá ustanovení o plnění a o jiných aspektech smluv
mezi podniky a spotřebiteli.
(10) Touto směrnicí by nemělo být dotčeno nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne
17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní
závazkové vztahy (Řím I) [6].
(11) Touto směrnicí by neměly být dotčeny předpisy Unie
týkající se konkrétních odvětví, jako jsou humánní léčivé
přípravky, zdravotnické prostředky, soukromí a
elektronické komunikace, práva pacientů v přeshraniční
zdravotní péči, označování potravin a vnitřní trh s
elektřinou a zemním plynem.
(12) Požadavky na informace stanovené touto směrnicí by
měly doplňovat požadavky na informace směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12.
prosince 2006 o službách na vnitřním trhu [7] a směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8.
června 2000 o některých právních aspektech služeb
informační společnosti, zejména elektronického obchodu,
na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) [8].
Členské státy by i nadále měly mít možnost ukládat
216 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
poskytovatelům služeb usazeným na jejich území další
požadavky na informace.
(13) Členským státům by v souladu s právem Unie měla
být i nadále ponechána pravomoc uplatňovat ustanovení
této směrnice v oblastech, které do oblasti její působnosti
nespadají. Členské státy tak mohou ponechat v platnosti
nebo přijmout vnitrostátní právní předpisy, které
odpovídají ustanovením této směrnice nebo některým z
jejích ustanovení týkajícím se smluv, které nespadají do
oblasti působnosti této směrnice. Členské státy mohou
například rozhodnout, že uplatňování pravidel
stanovených touto směrnicí rozšíří i na právnické nebo
fyzické osoby, které nejsou "spotřebiteli" ve smyslu této
směrnice, jako jsou například nevládní organizace a
začínající nebo malé a střední podniky. Členské státy
mohou obdobně uplatnit ustanovení této směrnice na
smlouvy, které nejsou "smlouvami uzavřenými na dálku"
ve smyslu této směrnice, například z toho důvodu, že
nejsou uzavřeny v rámci organizovaného systému prodeje
či poskytování služeb na dálku. Kromě toho mohou
členské státy rovněž ponechat v platnosti nebo zavést
vnitrostátní ustanovení týkající se otázek, jimiž se tato
směrnice konkrétně nezabývá, jako jsou například
dodatečná pravidla týkající se kupních smluv, včetně
dodání zboží, či požadavky na poskytování informací po
dobu trvání smlouvy.
(14) Touto směrnicí by neměly být dotčeny vnitrostátní
právní předpisy v oblasti smluvního práva ve věci těch
aspektů smluvního práva, které nejsou touto směrnicí
upraveny. Touto směrnicí by tudíž neměly být dotčeny
vnitrostátní právní předpisy upravující například uzavírání
či platnost smluv (jako je např. absence souhlasu). Stejně
tak by touto směrnicí neměly být dotčeny vnitrostátní
právní předpisy v oblasti obecných smluvních opravných
prostředků, pravidla týkající se veřejného ekonomického
řádu, například pravidla ohledně nepřiměřených či
přemrštěných cen, a pravidla týkající se neetických
právních úkonů.
(15) Tato směrnice by neměla harmonizovat jazykové
požadavky na spotřebitelské smlouvy. Členské státy proto
mohou v rámci svých vnitrostátních právních předpisů
ponechat v platnosti nebo zavést jazykové požadavky
týkající se smluvních informací a smluvních podmínek.
(16) Touto směrnicí by neměly být dotčeny vnitrostátní
právní předpisy ohledně právního zastupování, jako jsou
například pravidla týkající se osoby jednající jménem
obchodníka nebo v jeho zastoupení (např. zástupce nebo
zplnomocněnec). Pravomoc v této oblasti by měla být i
nadále ponechána členským státům. Tato směrnice by se
měla vztahovat na všechny obchodníky, ať veřejného či
soukromého charakteru.
(17) Definice spotřebitele by měla zahrnovat fyzické
osoby, které jednají mimo rámec své obchodní činnosti,
podnikání, řemesla nebo povolání. Pokud je však v
případě smluv majících dvojí účel smlouva uzavřena za
účelem částečně spadajícím do rámce a částečně mimo
rámec obchodní činnosti dané osoby a obchodní účel této
činnosti je natolik okrajový, že nepřevažuje v celkovém
kontextu dotčené transakce, tato osoba by rovněž měla být
považována za spotřebitele.
(18) Touto směrnicí není dotčena svoboda členských států
stanovit v souladu s právem Unie, co považují za služby
obecného hospodářského zájmu, jakým způsobem by tyto
služby měly být organizovány a financovány, v souladu s
pravidly pro státní podpory, a jakým zvláštním
povinnostem by měly podléhat.
(19) Digitálním obsahem se rozumí data, která jsou
vyprodukována a dodána v digitální podobě, jako jsou
např. počítačové programy, aplikace, hry, hudba, videa či
texty, bez ohledu na to, zda jsou získána stahováním,
metodou streamingu, z hmotného nosiče či jiným
způsobem. Smlouvy o poskytování digitálního obsahu by
měly spadat do oblasti působnosti této směrnice. Pokud je
digitální obsah poskytnut na hmotném nosiči, jako jsou
disky CD či DVD, měl by být považován za zboží ve
smyslu této směrnice. Obdobně jako smlouvy týkající se
dodávek vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou
prodávány v omezeném objemu nebo v určitém množství,
a tepla z dálkového vytápění, neměly by být ani smlouvy
týkající se digitálního obsahu, který není poskytnut na
hmotném nosiči, klasifikovány pro účely této směrnice
jako kupní smlouvy ani jako smlouvy o poskytování
služeb. V případě takových smluv by spotřebitel měl mít
právo odstoupit od smlouvy, ledaže by souhlasil se
zahájením jejího plnění během lhůty pro odstoupení od
smlouvy a vzal na vědomí, že následkem toho ztratí právo
odstoupit od dané smlouvy. Kromě požadovaných
obecných informací by obchodníci měli spotřebitelům
poskytovat informace o funkčnosti a příslušné
interoperabilitě digitálního obsahu. Pojem funkčnosti by
se měl vztahovat na způsoby, jak lze digitální obsah
využívat, jako je například sledování chování spotřebitelů;
měl by se rovněž vztahovat na chybějící či existující
technická omezení, jako je například ochrana pomocí
správy digitálních práv či regionální kódování. Pojem
příslušná interoperabilita popisuje informace týkající se
standardního hardwarového a softwarového prostředí, s
nímž je digitální obsah kompatibilní, jako je například
operační systém a jeho potřebná verze či určité prvky
hardwaru. Komise by měla posoudit, zda je v tomto
ohledu zapotřebí další harmonizace ustanovení týkajících
se digitálního obsahu, a v případě potřeby předložit
legislativní návrh, jak tuto otázku řešit.
(20) Definice smlouvy uzavřené na dálku by měla
zahrnovat všechny případy, kdy je smlouva uzavírána
mezi obchodníkem a spotřebitelem v rámci
organizovaného systému prodeje či poskytování služeb na
dálku s výhradním využitím jednoho nebo několika
dálkových komunikačních prostředků (např. objednávka
poštou, přes Internet, telefon nebo fax), a to až do
okamžiku uzavření smlouvy, včetně tohoto okamžiku.
Tato definice by také měla zahrnovat situace, kdy
spotřebitel navštíví obchodní prostory za účelem pouhého
získání informací o zboží či službách a následně sjedná a
uzavře smlouvu na dálku. Naopak smlouva, která je
sjednána v obchodních prostorách obchodníka a která je
nakonec uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku,
by neměla být považována za smlouvu uzavřenou na dálku.
Za smlouvu uzavřenou na dálku by neměla být
považována ani smlouva, jejíž uzavírání je zahájeno
prostřednictvím komunikace na dálku, ale která je nakonec
uzavřena v obchodních prostorách obchodníka. Stejně tak
by pojem smlouva uzavřená na dálku neměl zahrnovat
rezervace, které provede spotřebitel s využitím jednoho z
prostředků komunikace na dálku s cílem objednat si u
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
217
odborníka poskytnutí služby, jako například v případě,
kdy se spotřebitel telefonicky objednává u kadeřníka.
Pojem organizovaný systém prodeje či poskytování služeb
na dálku by měl zahrnovat systémy nabízené třetí stranou,
kterou není obchodník sám, nýbrž kterou obchodník
využívá, jako je například online platforma. Nezahrnuje
však případy, kdy internetové stránky pouze nabízejí
informace o obchodníkovi, zboží nebo službách, které
nabízí, a kontaktní údaje obchodníka.
(21) Jako smlouva uzavřená mimo obchodní prostory by
měla být definována smlouva uzavřená za současné
fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele na místě,
které není obchodními prostorami obchodníka, například u
spotřebitele doma nebo na jeho pracovišti. Mimo obchodní
prostory může být spotřebitel potenciálně vystaven
psychologickému nátlaku nebo vůči němu může být
využito momentu překvapení, bez ohledu na to, zda si
návštěvu obchodníka vyžádal či nikoli. Definice smlouvy
uzavřené mimo obchodní prostory by měla zahrnovat
rovněž situace, kdy je spotřebitel osobně a individuálně
osloven mimo obchodní prostory, avšak smlouva je
uzavřena bezprostředně poté v obchodních prostorách
obchodníka nebo s využitím jednoho z prostředků
komunikace na dálku. Definice smlouvy uzavřené mimo
obchodní prostory by neměla zahrnovat situace, kdy
obchodník nejprve přijde domů ke spotřebiteli zásadně za
účelem provedení měření či vypracování odhadu bez
jakéhokoli závazku ze strany spotřebitele a kdy je pak
smlouva uzavřena až v pozdějším časovém termínu v
obchodních prostorách obchodníka nebo použitím
prostředku komunikace na dálku na základě odhadu, který
obchodník poskytl. V takových případech by smlouva
neměla být považována za uzavřenou ihned poté, co
obchodník oslovil spotřebitele, pokud měl spotřebitel před
uzavřením smlouvy čas na zvážení odhadu, který mu
obchodník poskytl. Za smlouvy uzavřené mimo obchodní
prostory by měly být považovány nákupy učiněné během
výjezdové akce uspořádané obchodníkem, v jejímž
průběhu obchodník propaguje a prodává zakoupené
výrobky.
(22) Obchodní prostory by měly zahrnovat prostory v
jakékoli podobě (například prodejny, stánky nebo nákladní
automobily), které obchodníkovi slouží jako trvalé či
obvyklé místo jeho obchodování. Stánky na trhu a
veletržní stánky by měly být za obchodní prostory
považovány v případě, že tuto podmínku splňují.
Maloobchodní prostory, kde obchodník svou činnost
provozuje na sezónním základě, například během
turistické sezóny v lyžařském či přímořském letovisku, by
za obchodní prostory považovány být měly, neboť v nich
obchodník svou činnost provozuje obvykle. Za obchodní
prostory by neměla být považována veřejně přístupná
místa, jako jsou ulice, nákupní střediska, pláže, sportovní
zařízení a veřejná doprava, které obchodník pro své
podnikání používá pouze výjimečně, ani soukromá obydlí
nebo pracoviště. Obchodní prostory osoby, která jedná
jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení, jak stanoví
tato směrnice, by měly být považovány za obchodní
prostory ve smyslu této směrnice.
(23) Trvalý nosič by měl umožnit spotřebiteli uchovávat
informace tak dlouho, jak je to pro něj nutné z hlediska
ochrany jeho zájmů plynoucích z jeho vztahu s
obchodníkem. Mezi tyto nosiče by měl patřit zejména
papír, zařízení USB, CD-ROMy, DVD, paměťové karty
nebo pevné disky počítačů a elektronická pošta.
(24) Veřejná dražba je taková dražba, které se obchodníci
a spotřebitelé účastní osobně nebo je jim dána možnost se
jí účastnit osobně. Obchodník nabízí zboží nebo služby
spotřebitelům prostřednictvím aukčního prodeje, který je v
některých členských státech zákonem povolen pro prodej
zboží nebo služeb v rámci veřejného prodeje. Vydražitel je
povinen toto zboží nebo služby zakoupit. Využití
platforem on-line k dražebním účelům, které mají
spotřebitelé a obchodníci k dispozici, by nemělo být
považováno za veřejnou dražbu ve smyslu této směrnice.
(25) Tato směrnice by se měla vztahovat na smlouvy
týkající se dálkového vytápění podobně jako na smlouvy
na dodávky vody, plynu nebo elektřiny. Dálkovým
vytápěním se rozumí dodávání tepla mimo jiné ve formě
páry nebo horké vody z ústředního zdroje výroby
prostřednictvím přenosové a distribuční soustavy do více
budov za účelem vytápění.
(26) Smlouvy týkající se převodu nemovitého majetku
nebo práv k němu nebo vzniku či nabývání nemovitého
majetku nebo práv k němu, smlouvy týkající se výstavby
nových budov, podstatné přestavby stávajících budov,
jakož i smlouvy týkající se pronájmu bytových prostor pro
obytné účely již ve vnitrostátních právních předpisech
podléhají řadě zvláštních požadavků. Tyto smlouvy
zahrnují například prodej dosud nepostavených
nemovitostí a splátkový prodej. Ustanovení této směrnice
nejsou pro tyto smlouvy vhodná, a proto by se na takové
smlouvy vztahovat neměla. Podstatná přestavba je taková
přestavba, která je srovnatelná s výstavbou nové budovy,
jako například v případě, je-li zachováno pouze průčelí
původní budovy. Do oblasti působnosti této směrnice by
měly být zahrnuty smlouvy o poskytování služeb týkající
se zejména výstavby přístaveb k budovám (například
garáž nebo veranda) a oprav a renovace budov v případech,
kdy se nejedná o podstatnou přestavbu, jakož i smlouvy
týkající se služeb realitního makléře a smlouvy týkající se
pronájmu bytových prostor k jiným než obytným účelům.
(27) Dopravní služby zahrnují přepravu cestujících a
přepravu zboží. Přeprava cestujících by měla být z oblasti
působnosti této směrnice vyňata, neboť je již předmětem
jiných právních předpisů Unie nebo předmětem regulace
na vnitrostátní úrovni, jak je tomu v případě veřejné
dopravy a taxislužeb. Ustanovení této směrnice na ochranu
spotřebitelů před nepřiměřenými poplatky za použití
prostředku pro placení nebo před skrytými náklady by se
však měla vztahovat i na smlouvy týkající se přepravy
cestujících. Pokud jde o přepravu zboží a pronájem
osobních automobilů, patří-li mezi služby, spotřebitelé by
měli požívat prospěchu z ochrany zajišťované touto
směrnicí, s výjimkou práva odstoupit od smlouvy.
(28) V zájmu zabránění administrativnímu zatěžování
obchodníků se mohou členské státy rozhodnout, že tuto
směrnici nebudou uplatňovat v případě, kdy je mimo
obchodní prostory prodáváno zboží nebo služby nízké
hodnoty. Peněžní prahová hodnota by měla být stanovena
na úrovni, která bude dostatečně nízká k tomu, aby
vyloučila pouze nákupy poměrně nevýznamné hodnoty.
Členské státy by měly mít možnost tuto hodnotu definovat
ve svých vnitrostátních právních předpisech za
předpokladu, že nebude vyšší než 50 EUR. Pokud
218 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
spotřebitel současně uzavírá dvě nebo více souvisejících
smluv, měla by být pro uplatnění této prahové hodnoty
zohledněna celková cena.
(29) Sociální služby mají velice charakteristické rysy,
které se odrážejí v příslušných odvětvových předpisech, z
nichž část je stanovena na úrovni Unie a část na úrovni
jednotlivých členských států. Sociální služby na jedné
straně zahrnují služby pro zvlášť znevýhodněné osoby či
osoby s nízkým příjmem a dále služby pro osoby a rodiny,
které potřebují pomoc při provádění běžných,
každodenních úkolů, a na straně druhé zahrnují služby pro
všechny osoby, které mají v určité životní fázi zvláštní
potřebu pomoci, podpory, ochrany či povzbuzení. K
sociálním službám patří mimo jiné služby pro děti a
mládež, služby na pomoc rodinám, rodičům
samoživitelům a starším osobám a služby pro migrující
osoby. Sociální služby zahrnují služby krátkodobé i
dlouhodobé péče, například služby poskytované
pečovatelskými službami a služby poskytované v
pečovatelských zařízeních, domech či jiných formách
bydlení s asistenčními službami. Sociální služby
nezahrnují pouze ty, které jsou na celostátní, regionální či
místní úrovni poskytovány státem, státem pověřenými
poskytovateli nebo státem uznávanými charitativními
organizacemi, ale rovněž služby poskytované soukromými
subjekty. Ustanovení této směrnice nejsou vhodná pro
sociální služby, které by tudíž měly být z oblasti její
působnosti vyňaty.
(30) Vzhledem ke své technické složitosti, svému
významu coby služby obecného zájmu a rozsáhlému
veřejnému financování vyžaduje zdravotní péče zvláštní
úpravu. Zdravotní péče je ve směrnici Evropského
parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o
uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči [9]
definována jako "zdravotní služby poskytované pacientům
zdravotnickými pracovníky za účelem vyhodnocení nebo
udržení jejich zdravotního stavu nebo jejich uzdravení,
včetně předepisování, vydávání a poskytování léčivých
přípravků a zdravotnických prostředků". Zdravotnický
pracovník je v uvedené směrnici definován jako lékař,
zdravotní sestra či ošetřovatel odpovědný za všeobecnou
péči, zubní lékař, porodní asistentka nebo farmaceut ve
smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady
2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných
kvalifikací [10] nebo jiný odborný pracovník provádějící
takové činnosti ve zdravotnictví, které jsou vyhrazeny pro
regulované povolání ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a)
směrnice 2005/36/ES, anebo osoba považovaná za
zdravotnického pracovníka podle právních předpisů
členského státu, v němž je zdravotní péče poskytována.
Ustanovení této směrnice nejsou vhodná pro zdravotní
péči, která by tudíž měla být z oblasti její působnosti
vyňata.
(31) Hazardní hry by měly být z oblasti působnosti této
směrnice vyňaty. Hazardní hry jsou takové hry, které
vyžadují peněžité vklady, včetně loterií, hazardních her v
kasinech a sázkových her. Členským státům by proto mělo
být umožněno přijímat jiná, a to i přísnější opatření na
ochranu spotřebitelů, pokud jde o tyto činnosti.
(32) Stávající právní předpisy Unie týkající se mimo jiné
finančních služeb pro spotřebitele, souborných služeb pro
cesty či dočasného užívání ubytovacího zařízení
(timeshare) obsahují mnoho pravidel na ochranu
spotřebitele. Z těchto důvodů by se tato směrnice na
smlouvy týkající se těchto oblastí neměla vztahovat.
Pokud jde o finanční služby, členské státy by měly být
nabádány k tomu, aby se při vytváření právních předpisů v
oblastech, které nejsou regulovány na úrovni Unie,
nechávaly inspirovat stávajícími právními předpisy Unie v
této oblasti, aby byly zajištěny stejné podmínky pro
všechny spotřebitele a všechny smlouvy týkající se
finančních služeb.
(33) Obchodník by měl mít povinnost informovat
spotřebitele předem o jakýchkoli podmínkách, na základě
nichž spotřebitel platí obchodníkovi zálohu, včetně
podmínky, kdy je zablokována určitá částka na kreditní či
debetní kartě spotřebitele.
(34) Obchodník by měl spotřebitele jasně a srozumitelně
informovat předtím, než bude spotřebitel zavázán
smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou
mimo obchodní prostory, jakoukoliv smlouvou jinou, než
je smlouva uzavřená na dálku či mimo obchodní prostory,
nebo jinou příslušnou smluvní nabídkou. Při poskytování
těchto informací by měl obchodník přihlédnout ke
specifickým potřebám spotřebitelů, kteří jsou vzhledem ke
svému duševnímu nebo tělesnému postižení, psychické
labilitě, věku či důvěřivosti obzvlášť ohroženi způsobem,
který může obchodník v rozumné míře předvídat.
Přihlížení k těmto specifickým potřebám by však nemělo
vést k různé míře ochrany spotřebitele.
(35) Informace, které mají být spotřebiteli obchodníkem
poskytnuty, by měly být povinné a neměly by být
pozměňovány. Smluvní strany by však měly mít možnost
výslovně se dohodnout na změně obsahu smlouvy, kterou
posléze uzavřou, například na zajištění dodávky zboží.
(36) V případě smluv uzavřených na dálku by požadavky
na informace měly být přizpůsobeny tak, aby bylo
přihlédnuto k technickým omezením určitých médií,
například k omezenému počtu znaků na displejích určitých
mobilních telefonů nebo k časovému omezení u
televizních reklamních šotů. V takových případech by
obchodník měl splnit minimální soubor požadavků na
informace a odkázat spotřebitele na další zdroj informací,
například uvést číslo na bezplatnou telefonní linku nebo
hypertextový odkaz na internetové stránky obchodníka, na
kterých jsou příslušné informace přímo a snadno dostupné.
Pokud jde o požadavek na informování spotřebitele o
nákladech spojených s navrácením zboží, které ze své
podstaty nemůže být navráceno obvyklou poštovní cestou,
bude tento požadavek považován za splněný například
tehdy, pokud obchodník určí jednoho přepravce (například
stejného přepravce, kterého určil pro dodání zboží) a jednu
cenu spojenou s náklady na navrácení zboží. Pokud
obchodník nemůže náklady na vrácení zboží přiměřeně
vypočítat předem, například protože nenabídne, že sám
vrácení zboží zařídí, měl by poskytnout prohlášení o tom,
že tyto náklady budou splatné a že mohou být vysoké,
přičemž poskytne rozumný odhad maximální výše nákladů,
který by se mohl zakládat na výši nákladů na dodání zboží
spotřebiteli.
(37) Jelikož v případě prodeje na dálku nemá spotřebitel
možnost zboží před uzavřením smlouvy vidět, měl by mít
právo odstoupit od smlouvy. Spotřebiteli by ze stejného
důvodu mělo být povoleno otestovat a prohlédnout si
zboží, které koupil, v míře nutné k obeznámení se s
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
219
povahou, vlastnostmi a funkčností zboží. Pokud jde o
smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory, spotřebitel by
vzhledem k potenciálnímu prvku překvapení nebo
psychologickému nátlaku měl mít právo od smlouvy
odstoupit. Odstoupením od smlouvy by měly zaniknout
povinnosti smluvních stran plnit danou smlouvu.
(38) Internetové stránky elektronického obchodu by měly
nejpozději na počátku objednávkového procesu jasně a
čitelně uvést, zda platí nějaká omezení týkající se dodání
zboží a jaké způsoby platby jsou přijímány.
(39) Je důležité zajistit, aby měl spotřebitel v případě
smluv uzavíraných na dálku prostřednictvím internetových
stránek možnost přečíst si hlavní části smlouvy a plně jim
porozumět předtím, než podá svou objednávku. Za tímto
účelem by mělo být v této směrnici stanoveno, že tyto
části smlouvy mají být zobrazeny v těsné blízkosti
potvrzení, které je vyžadováno pro podání objednávky. Je
rovněž důležité zajistit, aby byl spotřebitel v takových
situacích schopen určit okamžik, od kterého přijímá
závazek zaplatit obchodníkovi. Pozornost spotřebitele by
proto měla být konkrétně zaměřena prostřednictvím
jednoznačné formulace na skutečnost, že podání
objednávky s sebou nese závazek zaplatit obchodníkovi.
(40) V současnosti existují rozdíly v délce lhůt pro
odstoupení od smlouvy jednak mezi jednotlivými
členskými státy a jednak mezi smlouvami uzavřenými na
dálku a smlouvami uzavřenými mimo obchodní prostory a
tyto rozdíly způsobují právní nejistotu a náklady na
dodržení souladu. Na smlouvy uzavřené na dálku a
smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory by se měla
vztahovat tatáž lhůta pro odstoupení od smlouvy. V
případě smluv o poskytnutí služeb by lhůta pro odstoupení
od smlouvy měla skončit 14 dní ode dne uzavření smlouvy.
V případě kupních smluv by lhůta pro odstoupení od
smlouvy měla skončit 14 dní ode dne, kdy spotřebitel či
třetí strana jiná než přepravce, která byla určena
spotřebitelem, získá zboží do fyzického držení, přičemž
před získáním zboží do fyzického držení by měl mít
spotřebitel možnost uplatnit právo odstoupit od smlouvy.
V případě, kdy spotřebitel objedná v rámci jedné
objednávky několik druhů zboží, které však jsou dodány
samostatně, by lhůta pro odstoupení od smlouvy měla
skončit 14 dní ode dne, kdy spotřebitel získá poslední
zboží do fyzického držení. Pokud je zboží dodáváno po
mnohočetných částech nebo kusech, lhůta pro odstoupení
od smlouvy by měla skončit 14 dní ode dne, kdy
spotřebitel získá do fyzického držení poslední část nebo
kus.
(41) Za účelem zajištění právní jistoty je vhodné, aby se
nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června
1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny
[11], použilo i pro výpočet lhůt obsažených v této směrnici.
Proto by všechny lhůty obsažené v této směrnici měly být
chápány jako lhůty vyjádřené v kalendářních dnech. Je-li
pro stanovení lhůty vyjádřené ve dnech rozhodující
okamžik, kdy nastala určitá událost nebo kdy byl proveden
určitý úkon, pak by den, během nějž tato událost nastala
nebo tento úkon byl proveden, neměl spadat do dotyčné
lhůty.
(42) Ustanoveními týkajícími se práva odstoupit od
smlouvy by neměly být dotčeny právní a správní předpisy
členských států o ukončení nebo nevymahatelnosti
smlouvy ani možnost, aby spotřebitel své smluvní závazky
splnil před uplynutím doby stanovené ve smlouvě.
(43) Pokud obchodník spotřebitele před uzavřením
smlouvy na dálku nebo mimo obchodní prostory náležitě
neinformoval, lhůta pro odstoupení od smlouvy by měla
být prodloužena. Za účelem zajištění právní jistoty, pokud
jde o lhůtu pro odstoupení od smlouvy, by však mělo být
zavedeno omezení v podobě dvanáctiměsíční lhůty.
(44) Z důvodu rozdílů ve způsobu, jakým je uplatňováno
právo odstoupit od smlouvy v jednotlivých členských
státech, vznikly náklady obchodníkům prodávajícím přes
hranice. Zavedení harmonizovaného vzorového formuláře
pro odstoupení od smlouvy, který může spotřebitel použít,
by mělo zjednodušit proces odstoupení od smlouvy a
zaručit právní jistotu. Z těchto důvodů by členské státy
neměly pro vzorový formulář platný pro celou Unii
stanovovat žádné další požadavky na vzhled týkající se
například velikosti písma. Spotřebitel by však měl mít i
nadále možnost odstoupit od smlouvy na základě
prohlášení formulovaného vlastními slovy za předpokladu,
že je toto prohlášení určené obchodníkovi, v němž
spotřebitel uvádí svoje rozhodnutí odstoupit od smlouvy,
jednoznačné. Dopis, telefonní hovor nebo navrácení zboží
spolu s podáním jednoznačného prohlášení by tomuto
požadavku mohly vyhovovat, avšak důkazní břemeno
ohledně skutečnosti, že odstoupil od smlouvy v časové
lhůtě stanovené směrnicí, by měl nést spotřebitel. Je proto
v zájmu spotřebitele, aby obchodníka o svém odstoupení
od smlouvy informoval prostřednictvím trvalého nosiče.
(45) Jelikož zkušenost ukazuje, že mnozí spotřebitelé a
obchodníci dávají přednost komunikaci prostřednictvím
internetových stránek obchodníka, měli by mít obchodníci
možnost nabídnout spotřebitelům variantu vyplnění
formuláře pro odstoupení od smlouvy na internetu. V
tomto případě by obchodník měl neprodleně, například emailem,
potvrdit jeho přijetí.
(46) V případě odstoupení spotřebitele od smlouvy by měl
obchodník vrátit veškeré platby, které obdržel od
spotřebitele, včetně plateb pokrývajících náklady
obchodníka na dodání zboží spotřebiteli. Vracení platby
by nemělo být prováděno prostřednictvím poukazu, ledaže
by spotřebitel použil poukaz pro výchozí transakci nebo s
použitím poukazu výslovně souhlasil. Pokud spotřebitel
výslovně zvolí určitý způsob dodání zboží (například
expresní dodání do 24 hodin), přestože obchodník mu
nabídl běžný a obecně přijatelný způsob dodání s nižšími
náklady na dodání, měl by spotřebitel nést náklady
plynoucí z rozdílu mezi cenami za tyto dva způsoby
dodání.
(47) Někteří spotřebitelé uplatňují své právo odstoupit od
smlouvy poté, co zboží používali v míře vyšší, než je míra
nutná k tomu, aby se obeznámili s povahou, vlastnostmi a
funkčností zboží. V tomto případě by spotřebitel neměl
pozbýt právo odstoupit od smlouvy, měl by však
odpovídat za případné snížení hodnoty zboží. Aby se
spotřebitel obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností
zboží, měl by s ním nakládat a zkontrolovat je jen
takovým způsobem, jaký by mu byl umožněn v prodejně.
Například oděv by si měl spotřebitel jen vyzkoušet a
nesměl by jej nosit. Během lhůty pro odstoupení od
smlouvy by proto spotřebitel měl se zbožím náležitě
zacházet a zkontrolovat jej náležitým způsobem.
220 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
Povinnosti spotřebitele v případě odstoupení od smlouvy
by ho neměly odradit od využití jeho práva odstoupit od
smlouvy.
(48) Spotřebitel by měl mít povinnost odeslat zboží zpět
nejpozději do 14 dní poté, co obchodníka informoval o
svém rozhodnutí odstoupit od smlouvy. Jestliže obchodník
nebo spotřebitel závazky spojené s uplatněním práva
odstoupit od smlouvy nesplní, měly by být uplatněny
sankce stanovené vnitrostátními právními předpisy v
souladu s touto směrnicí, jakož i ustanovení smluvního
práva.
(49) Z uplatňování práva odstoupit od smlouvy by měly
existovat určité výjimky, a to jak v případě smluv
uzavřených na dálku, tak i v případě smluv uzavřených
mimo obchodní prostory. Uplatňování práva odstoupit od
smlouvy by mohlo být nevhodné například vzhledem k
povaze určitého zboží či služeb. To se týká například vína,
které bylo dodáno až po dlouhé době od uzavření smlouvy
spekulativní povahy a jehož cena závisí na kolísání cen na
trhu ("vin en primeur"). Uplatňování práva odstoupit od
smlouvy by se nemělo vztahovat ani na zboží vyrobené
podle požadavků spotřebitele ani na zboží jednoznačně
přizpůsobené osobním potřebám, jako jsou záclony šité na
míru, ani například na dodávky paliva, což je zboží, které
vzhledem k jeho povaze nelze po dodání zpětně oddělit.
Uplatňování práva odstoupit od smlouvy by mohlo být
nevhodné také v případě určitých služeb, u nichž je na
základě uzavření smlouvy vyhrazena určitá kapacita, u
které by obchodník v případě uplatnění práva odstoupit od
smlouvy mohl mít problémy s jejím naplněním. To by
platilo například v případě provádění rezervací v hotelech
nebo rezervací týkajících se rekreačních objektů,
kulturních nebo sportovních akcí.
(50) Na jedné straně by spotřebitel měl mít možnost využít
svého práva odstoupit od smlouvy i v případě, že o
poskytnutí služeb požádal před uplynutím lhůty pro
odstoupení od smlouvy. Na straně druhé by v případě, že
spotřebitel svého práva odstoupit od smlouvy skutečně
využije, měl mít obchodník jistotu, že za poskytnutou
službu dostane řádně zaplaceno. Výpočet přiměřené
částky by se měl zakládat na ceně stanovené ve smlouvě,
ledaže by spotřebitel prokázal, že tato celková cena je
sama o sobě nepřiměřená, a v takovém případě se výše
částky, která by měla být zaplacena, vypočítá na základě
tržní hodnoty poskytnuté služby. Tržní hodnota by měla
být stanovena srovnáním cen za srovnatelné služby
poskytované jinými obchodníky v době uzavření smlouvy.
Spotřebitel by tudíž měl o poskytnutí služeb požádat před
uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, a to tak, že
tuto žádost podá výslovně v případě smluv uzavřených na
dálku nebo na trvalém nosiči v případě smluv uzavřených
mimo obchodní prostory. Obdobně by obchodník měl
spotřebiteli na trvalém nosiči poskytnout informace o
případné povinnosti zaplatit poměrnou část nákladů za
službu, která již byla poskytnuta. V případě smluv, jejichž
předmětem jsou zboží i služby, by se na aspekty týkající
se zboží měla vztahovat pravidla o vrácení zboží
stanovená touto směrnicí a na aspekty týkající se služeb by
se měl vztahovat režim kompenzace za služby.
(51) Hlavní problémy, se kterými se spotřebitelé setkávají,
a jedním z hlavních zdrojů sporů s obchodníky jsou otázky
týkající se dodání zboží, mimo jiné případy, kdy se zboží
během přepravy ztratí nebo poškodí, a případy pozdního
nebo neúplného dodání. Je proto vhodné vyjasnit a
harmonizovat vnitrostátní pravidla týkající se otázky, kdy
by mělo k dodání dojít. Místo a způsob dodání, jakož i
pravidla ohledně stanovení podmínek pro převod
vlastnictví zboží a ohledně okamžiku, kdy k převodu
vlastnictví zboží dochází by měly podléhat i nadále
vnitrostátním právním předpisům, a neměly by tudíž být
touto směrnicí dotčeny. Pravidla týkající se dodání zboží
stanovená touto směrnicí zahrnují možnost, aby spotřebitel
umožnil třetí straně, aby jeho jménem zboží získala do
fyzického držení nebo pod svou kontrolu. Mělo by se mít
za to, že spotřebitel má zboží pod kontrolou, pokud on
sám či třetí strana určená spotřebitelem má přístup ke
zboží tak, že je může používat jako vlastník, nebo pokud
může toto zboží dále prodat (například v okamžiku, kdy
obdrží klíče nebo převezme doklady o vlastnictví).
(52) Pokud jde o kupní smlouvy, dodání zboží může
probíhat různým způsobem, buď bez prodlení anebo k
pozdějšímu datu. Jestliže se strany nedohodly na konkrétní
dodací lhůtě, měl by obchodník dodat zboží co nejdříve, v
každém případě nejpozději 30 dní od uzavření smlouvy. V
rámci pravidla týkajícího se pozdního dodání by mělo být
zohledněno také zboží, které je pro spotřebitele třeba
speciálně vyrobit či pořídit a které obchodník nemůže
znovu použít, aniž by utrpěl značnou ztrátu. Proto by v
této směrnici mělo být stanoveno pravidlo, které by
obchodníkovi za určitých okolností umožnilo dodatečné
přiměřené prodloužení dodací lhůty. Pokud obchodník
zboží ve lhůtě dohodnuté se spotřebitelem nedodá,
spotřebitel by před ukončením smlouvy měl obchodníka
vyzvat, aby zboží dodal v dodatečné přiměřené lhůtě, a
měl by být oprávněn ukončit smlouvu, pokud obchodník
zboží nedodá ani v uvedené dodatečně prodloužené lhůtě.
Toto pravidlo by však nemělo platit v případě, že
obchodník v jednoznačném prohlášení zboží odmítl dodat.
Dále by nemělo platit za určitých okolností, kdy má
dodací lhůta zásadní význam, například v případě
svatebních šatů, které je třeba dodat před konáním svatby.
Nemělo by platit ani za okolností, kdy spotřebitel
informuje obchodníka, že dodání zboží v konkrétní den
má zásadní význam. Pro tento účel může spotřebitel použít
kontaktní údaje obchodníka poskytnuté v souladu s touto
směrnicí. Pokud obchodník nedodá zboží včas, měl by být
spotřebitel v těchto konkrétních případech oprávněn
smlouvu ukončit okamžitě po uplynutí původně dohodnuté
dodací lhůty. Touto směrnicí by neměly být dotčeny
vnitrostátní předpisy týkající se způsobu, jakým
spotřebitel informuje obchodníka o svém úmyslu ukončit
smlouvu.
(53) Kromě práva spotřebitele na ukončení smlouvy v
případě, že obchodník nesplnil své závazky ohledně
dodání zboží podle této směrnice, může spotřebitel v
souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy
využít jiných prostředků nápravy, jako např. poskytnout
obchodníkovi dodatečnou lhůtu pro dodání, vymáhat
dodržení smlouvy, pozdržet platbu a požadovat náhradu
škody.
(54) V souladu s čl. 52 odst. 3 směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007
o platebních službách na vnitřním trhu [12] by členské
státy s ohledem na nutnost podpořit konkurenceschopnost
a napomoci využití efektivních platebních nástrojů měly
moci obchodníkům zakázat nebo omezit jejich právo
požadovat od spotřebitelů poplatky. Obchodníkům by v
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
221
každém případě mělo být zakázáno účtovat spotřebitelům
za použití konkrétního způsobu platby poplatky, které by
převyšovaly náklady na použití daného způsobu platby,
které nese obchodník.
(55) Zasílá-li obchodník zboží spotřebiteli, může se stát v
případě ztráty nebo poškození zboží předmětem sporu
okamžik přechodu rizika. Tato směrnice by proto měla
stanovit, že spotřebitel má být chráněn před případným
rizikem ztráty nebo poškození zboží, k nimž došlo před
tím, než zboží získá do fyzického držení. Spotřebitel by
měl být chráněn během přepravy, kterou zajistil nebo
provedl obchodník, a to i v případě, že si spotřebitel ze
škály možností nabízených obchodníkem zvolil konkrétní
způsob dodání zboží. Toto ustanovení by se však nemělo
vztahovat na smlouvy, u nichž záleží na rozhodnutí
spotřebitele, zda dodávané zboží převezme osobně nebo
zda o jeho převzetí požádá dopravce. Pokud jde o okamžik
přechodu rizika, mělo by se mít za to, že spotřebitel získal
zboží do fyzického držení v okamžiku, kdy je obdržel.
(56) Osoby nebo organizace považované v rámci
vnitrostátního práva za ty, které mají oprávněný zájem na
ochraně smluvních práv spotřebitelů, by měly mít právo
zahájit řízení buď u soudu, nebo u správního orgánu, který
má pravomoc rozhodovat o stížnostech nebo dát podnět k
příslušnému soudnímu řízení.
(57) Je nutné, aby členské státy stanovily sankce za
porušení této směrnice a zajistily jejich vymáhání. Sankce
by měly být účinné, přiměřené a odrazující.
(58) Spotřebitel by neměl být zbaven ochrany zaručené
touto směrnicí. Pokud je právo rozhodné pro smlouvu
právem třetí země, mělo by se použít nařízení (ES) č.
593/2008, aby se určilo, zda má spotřebitel nárok na
ochranu poskytovanou touto směrnicí.
(59) Komise by po konzultaci s členskými státy a
zainteresovanými stranami měla hledat nejvhodnější
způsob, jak zajistit, aby všichni spotřebitelé byli
informováni o svých právech v místě prodeje.
(60) Jelikož směrnice Evropského parlamentu a Rady
2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých
obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu
(směrnice o nekalých obchodních praktikách) [13]
zakazuje setrvačný prodej spočívající v nevyžádaném
dodání zboží nebo poskytnutí služeb spotřebiteli, ale
nestanoví žádný smluvní prostředek nápravy, je třeba v
této směrnici zavést smluvní prostředek nápravy
spočívající v tom, že spotřebitel nemusí poskytnout
žádnou úhradu za takové nevyžádané dodání či poskytnutí.
(61) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES
ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a
ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací
(Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) [14]
již upravuje nevyžádaná sdělení a zajišťuje vysokou
úroveň ochrany spotřebitele. Odpovídající ustanovení
týkající se téže otázky, která jsou obsažena ve směrnici
97/7/ES, proto již nejsou zapotřebí.
(62) Je vhodné, aby Komise provedla přezkum této
směrnice, pokud budou zjištěny překážky pro vnitřní trh.
Komise by ve svém přezkumu měla věnovat zvláštní
pozornost možnostem uděleným členským státům
ponechat v platnosti nebo zavést zvláštní vnitrostátní
ustanovení, a to i v určitých oblastech směrnice Rady
93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených
podmínkách ve spotřebitelských smlouvách [15] a
směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze
dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje
spotřebního zboží a záruk na toto zboží [16]. Uvedený
přezkum by mohl vést k návrhu Komise na změnu této
směrnice; uvedený návrh by mohl zahrnovat změny jiných
právních předpisů týkajících se ochrany spotřebitele, které
odrážejí závazek vyplývající ze strategie spotřebitelské
politiky Komise, jímž je přezkum stávajícího acquis Unie
s cílem dosáhnout vysoké společné úrovně ochrany
spotřebitele.
(63) Směrnice 93/13/EHS a 1999/44/ES by měly být
rozšířeny o požadavek, aby členské státy informovaly
Komisi o přijetí zvláštních vnitrostátních ustanovení v
určitých oblastech.
(64) Směrnice 85/577/EHS a směrnice 97/7/ES by měly
být zrušeny.
(65) Jelikož cíle této směrnice, totiž přispět dosažením
vysoké úrovně ochrany spotřebitele k řádnému fungování
vnitřního trhu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni
členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na
úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se
zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o
Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality
stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice
rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.
(66) Tato směrnice dodržuje základní práva a zachovává
zásady uznávané zejména Listinou základních práv
Evropské unie.
(67) V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o
zdokonalení tvorby právních předpisů [17] jsou členské
státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu
Unie sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce
patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími
opatřeními členských států, a aby tyto tabulky zveřejnily,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
KAPITOLA I
PŘEDMĚT, DEFINICE A OBLAST PŮSOBNOSTI
Článek 1
Předmět
Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování
vnitřního trhu dosažením vysoké úrovně ochrany
spotřebitele a sblížením určitých aspektů právních a
správních předpisů členských států týkajících se smluv
uzavíraných mezi spotřebiteli a obchodníky.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
222 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
1) "spotřebitelem" fyzická osoba, která ve smlouvách, na
které se vztahuje tato směrnice, jedná za účelem, který
nelze považovat za její obchodní činnost, podnikání,
řemeslo nebo povolání;
2) "obchodníkem" fyzická nebo právnická osoba bez
ohledu na to, zda je v soukromém či veřejném vlastnictví,
která jedná, i prostřednictvím jiné osoby jednající jejím
jménem nebo v jejím zastoupení, za účelem, který lze
považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo
nebo povolání v souvislosti se smlouvami, na které se
vztahuje tato směrnice;
3) "zbožím" veškeré hmotné movité předměty, s výjimkou
předmětů, které se prodávají na základě výkonu
rozhodnutí nebo jiných soudních opatření; za "zboží" ve
smyslu této směrnice se považuje také voda, plyn a
elektřina, které jsou prodávány v omezeném objemu nebo
v určitém množství;
4) "zbožím vyrobeným podle požadavků spotřebitele"
zboží, které není prefabrikováno a které je vyrobeno na
základě individuálního výběru nebo rozhodnutí
spotřebitele;
5) "kupní smlouvou" smlouva, na jejímž základě
obchodník převádí vlastnictví zboží spotřebiteli nebo se
zavazuje k převedení tohoto vlastnictví a spotřebitel hradí
cenu tohoto zboží nebo se zavazuje k její úhradě, včetně
smluv majících za předmět zboží i služby;
6) "smlouvou o poskytování služeb" jakákoli smlouva jiná
než kupní smlouva, na jejímž základě obchodník
poskytuje službu spotřebiteli nebo se zavazuje k jejímu
poskytnutí a spotřebitel hradí cenu této služby nebo se
zavazuje k její úhradě;
7) "smlouvou uzavřenou na dálku" jakákoli smlouva
uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem v rámci
organizovaného systému prodeje či poskytování služeb na
dálku bez současné fyzické přítomnosti obchodníka a
spotřebitele s výhradním použitím jednoho nebo více
prostředků komunikace na dálku až do okamžiku uzavření
smlouvy, včetně tohoto okamžiku;
8) "smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory"
jakákoli smlouva uzavřená mezi obchodníkem a
spotřebitelem, která je:
a) uzavřena za současné fyzické přítomnosti obchodníka a
spotřebitele v místě, které není obchodními prostorami
obchodníka;
b) pro kterou byla předložena nabídka spotřebitelem za
stejných okolností, které stanoví písmeno a);
c) uzavřena v obchodních prostorách obchodníka nebo s
použitím prostředků komunikace na dálku bezprostředně
po osobním a individuálním oslovení spotřebitele na místě,
které není obchodními prostorami obchodníka, za
současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele,
nebo
d) uzavřena během zájezdu organizovaného obchodníkem
za účelem nebo s účinkem propagace a prodeje zboží či
služeb spotřebiteli;
9) "obchodními prostorami":
a) veškeré nemovité maloobchodní prostory, kde
obchodník trvale provozuje svou činnost, nebo
b) veškeré movité maloobchodní prostory, kde obchodník
obvykle provozuje svou činnost;
10) "trvalým nosičem" jakýkoli nástroj, který umožňuje
spotřebiteli nebo obchodníkovi ukládat informace určené
jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí
použití, po dobu přiměřenou jejich účelu, a který
umožňuje reprodukci uložených informací v nezměněném
stavu;
11) "digitálním obsahem" data, která jsou vytvořena a
dodána v digitální podobě;
12) "finanční službou" jakákoli služba bankovní, úvěrové,
pojistné, osobní důchodové, investiční nebo platební
povahy;
13) "veřejnou dražbou" způsob prodeje, kdy obchodník
nabízí zboží nebo služby spotřebitelům, kteří se dražby
osobně účastní nebo je jim dána možnost se jí osobně
účastnit, prostřednictvím průhledného konkurenčního
aukčního prodeje prováděného dražitelem, a kdy
vydražitel je povinen toto zboží nebo služby zakoupit;
14) "obchodní zárukou" jakýkoli závazek obchodníka
nebo výrobce (dále jen "poskytovatel záruky") vůči
spotřebiteli přesahující jeho záruční povinnost vyplývající
ze zákona a spočívající v tom, že mu vrátí zaplacenou
cenu nebo že zboží vymění, opraví nebo zařídí jeho servis,
pokud zboží neodpovídá údajům nebo jakékoli jiné
okolnosti uvedené v záručním listě, která se netýká splnění
zákonných podmínek, nebo v příslušné reklamě dostupné
v době uzavření smlouvy nebo před jejím uzavřením;
15) "doplňkovou smlouvou" smlouva, na základě níž
získává spotřebitel zboží nebo služby, které souvisejí se
smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou
mimo obchodní prostory, a toto zboží nebo služby jsou
poskytovány obchodníkem nebo třetí stranou na základě
ujednání mezi uvedenou třetí stranou a obchodníkem.
Článek 3
Oblast působnosti
1. Tato směrnice se použije za podmínek a v rozsahu
uvedeném v jejích ustanoveních na smlouvy uzavírané
mezi obchodníky a spotřebiteli. Vztahuje se také na
smlouvy týkající se dodávek vody, plynu, elektřiny nebo
tepla z dálkového vytápění, též zajišťovaných veřejnými
poskytovateli, v rozsahu, ve kterém jsou tyto komodity
poskytovány na smluvním základě.
2. Pokud je ustanovení této směrnice v rozporu s
ustanovením jiného právního předpisu Unie, který
upravuje zvláštní odvětví, ustanovení tohoto jiného
právního předpisu Unie se upřednostní a použije se na
uvedená zvláštní odvětví.
3. Tato směrnice se nevztahuje na smlouvy:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
223
a) týkající se sociálních služeb, včetně oblasti sociálního
bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob, které se trvale
nebo dočasně nacházejí v nouzové situaci, a to včetně
dlouhodobé péče;
b) týkající se zdravotní péče ve smyslu čl. 3 písm. a)
směrnice 2011/24/EU bez ohledu na to, zda je
poskytována ve zdravotnických zařízeních či nikoli;
c) týkající se hazardních her, které zahrnují sázení
peněžitých částek, včetně loterií, hazardních her v
kasinech a sázkových her;
d) týkající se finančních služeb;
e) týkající se vzniku, nabývání či převodu nemovitého
majetku nebo práv k němu;
f) týkající se výstavby nových budov, podstatné přestavby
stávajících budov a nájmu bytových prostor pro obytné
účely;
g) náležející do oblasti působnosti směrnice Rady
90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných
službách pro cesty, pobyty a zájezdy [18];
h) náležející do oblasti působnosti směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14. ledna 2009 o
ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům
smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení
(timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o
dalším prodeji a o výměně [19];
i) jež jsou podle právních předpisů členských států
uzavírány za spoluúčasti státního úředníka, který musí být
ze zákona nezávislý a nestranný a musí prostřednictvím
vyčerpávajícího právního prohlášení zajistit, že spotřebitel
smlouvu uzavírá výhradně po zralé úvaze a s vědomím
jejího právního dosahu;
j) týkající se dodávek potravin, nápojů nebo jiného zboží,
které je určeno pro běžnou spotřebu v domácnosti a které
obchodník fyzicky doručuje spotřebiteli domů, do místa
jeho bydliště nebo na jeho pracoviště formou častých a
pravidelných dodávek;
k) týkající se služeb v oblasti přepravy cestujících, s
výjimkou čl. 8 odst. 2 a článků 19 a 22;
l) uzavřené při použití prodejních automatů nebo
automatizovaných obchodních prostor;
m) uzavřené s provozovateli v odvětví telekomunikací
prostřednictvím veřejných telefonních automatů za účelem
jejich využívání nebo za účelem využívání pouze jednoho
připojení spotřebitele pomocí telefonu, internetu nebo faxu.
4. Členské státy se mohou rozhodnout, že tuto směrnici
nepoužijí pro smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory,
u nichž platba učiněná spotřebitelem nepřesahuje částku
50 EUR, ani že neponechají v platnosti či nezavedou
odpovídající vnitrostátní ustanovení v případě těchto
smluv. Členské státy mohou ve svých vnitrostátních
právních předpisech stanovit nižší hodnotu této částky.
5. Touto směrnicí není dotčeno obecné smluvní právo
jednotlivých států, například pravidla týkající se platnosti,
sestavení nebo účinku smluv, pokud tyto aspekty
obecného smluvního práva nejsou upraveny touto směrnicí.
6. Tato směrnice nebrání obchodníkům v tom, aby nabízeli
spotřebitelům smluvní podmínky, které přesahují rámec
ochrany poskytované touto směrnicí.
Článek 4
Úroveň harmonizace
Členské státy nesmí v rámci svého vnitrostátního práva
ponechat v platnosti ani zavádět ustanovení odchylná od
ustanovení této směrnice, včetně více či méně přísných
ustanovení za účelem zajištění odlišné úrovně ochrany
spotřebitele, pokud není v této směrnici stanoveno jinak.
KAPITOLA II
INFORMACE PRO SPOTŘEBITELE V PŘÍPADĚ
SMLUV JINÝCH NEŽ SMLUV UZAVŘENÝCH NA
DÁLKU ČI SMLUV UZAVŘENÝCH MIMO
OBCHODNÍ PROSTORY
Článek 5
Požadavky na informace o smlouvách jiných než jsou
smlouvy uzavřené na dálku či smlouvy uzavřené mimo
obchodní prostory
1. Před tím, než je spotřebitel vázán jakoukoliv smlouvou
jinou než smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou
uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající
smluvní nabídkou, poskytne obchodník spotřebiteli
jasným a srozumitelným způsobem tyto informace, pokud
již tyto informace nejsou patrné ze souvislostí:
a) hlavní vlastnosti zboží nebo služeb v rozsahu
odpovídajícím danému nosiči a zboží či službám;
b) totožnost obchodníka, například jeho obchodní název,
zeměpisnou adresu, na níž je usazen, a jeho telefonní číslo;
c) celkovou cenu zboží nebo služeb včetně daní, nebo
pokud z povahy zboží nebo služeb vyplývá, že cenu nelze
rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu a
případně i veškeré další poplatky za dopravu, dodání nebo
poštovné, nebo pokud tyto poplatky nelze rozumně
stanovit předem, skutečnost, že k ceně mohou být
účtovány takové dodatečné poplatky;
d) případně podmínky platby, dodání a plnění, lhůtu, do
níž se obchodník zavazuje dodat zboží nebo poskytnout
službu, a obchodníkovy podmínky vyřizování reklamací a
stížností;
e) kromě připomenutí existence zákonné záruky za soulad
zboží se smlouvou i existenci a podmínky případného
poprodejního servisu a obchodních záruk;
f) případně dobu platnosti smlouvy, nebo je-li smlouva
uzavřena na dobu neurčitou nebo automaticky obnovována,
podmínky ukončení smlouvy;
g) případně funkčnost digitálního obsahu, včetně
příslušných technických ochranných opatření;
224 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
h) případně informace o jakékoli příslušné interoperabilitě
digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou
obchodníkovi známy nebo o nichž lze rozumně očekávat,
že by mu měly být známy.
2. Odstavec 1 se uplatní také na smlouvy týkající se
dodávek vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou
prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném
množství, tepla z dálkového vytápění a digitálního obsahu,
který není poskytnut na hmotném nosiči.
3. Členské státy nemají povinnost uplatňovat odstavec 1
na smlouvy, které zahrnují běžné transakce a které jsou
plněny bezprostředně po okamžiku jejich uzavření.
4. Členské státy mohou přijmout nebo ponechat v platnosti
dodatečné požadavky na informace poskytované před
uzavřením smluv, na které se vztahuje tento článek.
KAPITOLA III
INFORMACE PRO SPOTŘEBITELE A PRÁVO
ODSTOUPIT OD SMLOUVY V PŘÍPADĚ SMLUV
UZAVŘENÝCH NA DÁLKU A SMLUV
UZAVŘENÝCH MIMO OBCHODNÍ PROSTORY
Článek 6
Požadavky na informace v případě smluv uzavřených na
dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory
1. Před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou
na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní
prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytne
obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem
tyto informace:
a) hlavní vlastnosti zboží nebo služeb v rozsahu
odpovídajícím danému nosiči a zboží či službám;
b) totožnost obchodníka, například jeho obchodní jméno;
c) zeměpisnou adresu, na níž je obchodník usazen, a jeho
telefonní číslo, číslo faxu a e-mailovou adresu, pokud
existují, které spotřebiteli umožňují urychleně obchodníka
kontaktovat a efektivně s ním komunikovat, a případně
adresu a totožnost obchodníka, v jehož zastoupení jedná;
d) zeměpisnou adresu místa podnikání obchodníka, pokud
se liší od adresy poskytnuté v souladu s písmenem c), a
případně zeměpisnou adresu obchodníka, v jehož
zastoupení jedná, na kterou může spotřebitel zaslat
případné stížnosti;
e) celkovou cenu včetně daní, nebo pokud z povahy zboží
či služby vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem,
způsob jejího výpočtu a případně i veškeré další poplatky
za dopravu, dodání nebo poštovné a jakékoliv další
náklady, nebo pokud tyto poplatky nelze rozumně stanovit
předem, skutečnost, že k ceně mohou být účtovány takové
dodatečné poplatky. V případě smlouvy s platností na
dobu neurčitou nebo smlouvy obsahující předplatné
zahrnuje cena celkové náklady za jedno zúčtovací období.
Pokud takové smlouvy stanoví pevnou sazbu, obsahuje
celková cena také celkové měsíční náklady. Pokud
celkové náklady nelze rozumně stanovit předem, musí být
určen způsob výpočtu ceny;
f) náklady na prostředky komunikace na dálku použité pro
uzavření smlouvy, pokud se liší od základní sazby;
g) podmínky platby, dodání a plnění, lhůtu, do níž se
obchodník zavazuje dodat zboží nebo poskytnout službu, a
případně obchodníkovy podmínky vyřizování reklamací a
stížností;
h) pokud lze využít práva odstoupit od smlouvy, pak
podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva v
souladu s čl. 11 odst. 1, jakož i vzorový formulář pro
odstoupení od smlouvy uvedený v části B přílohy I;
i) případně skutečnost, že v případě odstoupení od
smlouvy ponese spotřebitel náklady spojené s navrácením
zboží a v případě smluv uzavřených na dálku náklady za
navrácení zboží, jestliže toto zboží ze své podstaty nemůže
být navráceno obvyklou poštovní cestou;
j) skutečnost, že v případě uplatnění práva odstoupit od
smlouvy po předložení žádosti podle čl. 7 odst. 3 nebo čl.
8 odst. 8 je spotřebitel povinen uhradit obchodníkovi
přiměřené náklady v souladu s čl. 14 odst. 3;
k) pokud v souladu s článkem 16 není poskytnuto právo
odstoupit od smlouvy, informaci, že spotřebitel nebude
moci tohoto práva využít, nebo případně informaci, za
jakých okolností spotřebitel své právo odstoupit ztrácí;
l) připomenutí existence zákonné záruky za soulad zboží
se smlouvou;
m) případně existenci a podmínky poprodejní asistenční
služby pro zákazníky, poprodejních služeb a obchodních
záruk;
n) případně existenci příslušných kodexů chování ve
smyslu čl. 2 písm. f) směrnice 2005/29/ES a způsob jakým
lze obdržet jejich kopii;
o) případně dobu platnosti smlouvy, nebo je-li smlouva
uzavřena na dobu neurčitou nebo automaticky obnovována,
podmínky ukončení smlouvy;
p) případně minimální dobu trvání závazků spotřebitele
vyplývajících ze smlouvy;
q) případně existenci záloh nebo jiných finančních záruk,
které musí spotřebitel na žádost obchodníka zaplatit nebo
poskytnout, a podmínky, které se na ně vztahují.
r) případně funkčnost digitálního obsahu, včetně
příslušných technických ochranných opatření;
s) případně informace o jakékoli příslušné interoperabilitě
digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou
obchodníkovi známy nebo o nichž lze rozumně očekávat,
že by mu měly být známy;
t) případně možnost přístupu k mechanismu
mimosoudního urovnávání stížností a prostředků nápravy,
který se na obchodníka vztahuje, a způsob přístupu k
tomuto mechanismu.
2. Odstavec 1 se uplatní také na smlouvy týkající se
dodávek vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
225
prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném
množství, tepla z dálkového vytápění a digitálního obsahu,
který není poskytnut na hmotném nosiči.
3. V případě veřejné dražby mohou být informace uvedené
v odst. 1 písm. b), c) a d) nahrazeny odpovídajícími
podrobnostmi pro dražitele.
4. Informace uvedené v odst. 1 písm. h), i) a j) mohou být
poskytnuty prostřednictvím vzorového poučení o
odstoupení od smlouvy uvedeného v části A přílohy I.
Pokud obchodník poskytl spotřebiteli toto poučení se
správně vyplněnými údaji, splnil informační požadavky
uvedené v odst. 1 písm. h), i) a j).
5. Informace uvedené v odstavci 1 tvoří nedílnou součást
smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo
obchodní prostory a bez výslovného souhlasu smluvních
stran je nelze měnit.
6. Jestliže obchodník nesplnil požadavky na poskytnutí
informací o dalších poplatcích či nákladech podle odst. 1
písm. e), nebo o nákladech spojených s navrácením zboží
podle odst. 1 písm. i), spotřebitel tyto dodatečné poplatky
či náklady nehradí.
7. Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních
předpisech ponechat v platnosti nebo zavést jazykové
požadavky týkající se smluvních informací s cílem zajistit,
aby tyto informace byly pro spotřebitele snadno
srozumitelné.
8. Požadavky na informace stanovené v této směrnici
doplňují požadavky na informace obsažené ve směrnici
2006/123/ES a ve směrnici 2000/31/ES a nebrání
členským státům ve stanovení dodatečných požadavků na
informace v souladu s uvedenými směrnicemi.
Aniž je dotčen první pododstavec, pokud je některé
ustanovení směrnice 2006/123/ES nebo směrnice
2000/31/ES týkající se obsahu informací a způsobu jejich
poskytování v rozporu s ustanoveními této směrnice, má
přednost ustanovení této směrnice.
9. Důkazní břemeno ohledně plnění požadavků na
informace uvedených v této kapitole nese obchodník.
Článek 7
Formální požadavky na smlouvy uzavřené mimo obchodní
prostory
1. V případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory
poskytne obchodník spotřebiteli informace stanovené v čl.
6 odst. 1 v papírové podobě, nebo pokud s tím spotřebitel
souhlasí, na jiném trvalém nosiči. Tyto informace musí být
čitelné a zformulované jasným a srozumitelným jazykem.
2. Obchodník poskytne spotřebiteli kopii podepsané
smlouvy nebo potvrzení o uzavřené smlouvě v papírové
podobě, nebo pokud s tím spotřebitel souhlasí, na jiném
trvalém nosiči, případně včetně potvrzení o předchozím
výslovném souhlasu spotřebitele a o seznámení se s
podmínkami v souladu s čl. 16 písm. m).
3. Pokud si spotřebitel přeje, aby poskytování služeb nebo
dodávka vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou
prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném
množství, či tepla z dálkového vytápění začaly během
lhůty pro odstoupení od smlouvy stanovené v čl. 9 odst. 2,
obchodník požádá spotřebitele, aby podal výslovnou
žádost na trvalém nosiči.
4. V případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory,
v jejichž rámci spotřebitel výslovně požádal obchodníka o
poskytnutí služeb za účelem provedení opravy nebo
údržby a obchodník i spotřebitel okamžitě plní své
smluvní závazky a platba, kterou má spotřebitel provést,
nepřesahuje 200 EUR:
a) obchodník poskytne spotřebiteli informace uvedené v čl.
6 odst. 1 písm. b) a c) a informace o ceně nebo o způsobu
jejího výpočtu společně s odhadem celkové ceny v
papírové podobě, nebo pokud s tím spotřebitel souhlasí, na
jiném trvalém nosiči; obchodník poskytne informace
uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. a), h) a k), avšak nemusí je
poskytnout v papírové podobě nebo na jiném trvalém
nosiči, pokud s tím spotřebitel výslovně souhlasí;
b) potvrzení o uzavřené smlouvě vydané v souladu s
odstavcem 2 tohoto článku obsahuje informace uvedené v
čl. 6 odst. 1.
Členské státy se mohou rozhodnout, že tento odstavec
neuplatní.
5. V souvislosti s plněním informačních povinností
stanovaných v této směrnici členské státy neukládají žádné
další formální požadavky na informace poskytované před
uzavřením smlouvy.
Článek 8
Formální požadavky na smlouvy uzavřené na dálku
1. V případě smluv uzavřených na dálku poskytne
obchodník spotřebiteli informace stanovené v čl. 6 odst. 1
nebo mu je zpřístupní způsobem odpovídajícím použitému
prostředku komunikace na dálku, a to jasným a
srozumitelným jazykem. Jsou-li tyto informace poskytnuty
na trvalém nosiči, musí být čitelné.
2. Pokud smlouva uzavíraná na dálku elektronickými
prostředky zavazuje spotřebitele k zaplacení, upozorní
obchodník spotřebitele jasným a výrazným způsobem a
bezprostředně před tím, než spotřebitel učiní objednávku,
na informace uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. a), e), o) a p).
Obchodník zajistí, aby spotřebitel při učinění objednávky
výslovně vzal na vědomí, že si je vědom toho, že se
objednávkou zavazuje k zaplacení. Pokud je objednávka
činěna kliknutím na tlačítko nebo podobnou funkci, musí
být toto tlačítko či podobná funkce snadno čitelným
způsobem označeny "objednávka zavazující k platbě"
nebo jinou odpovídající a jednoznačnou formulací, která
upozorní na skutečnost, že podáním objednávky vzniká
povinnost zaplatit obchodníkovi. Nedodrží-li obchodník
ustanovení tohoto pododstavce, není spotřebitel smlouvou
nebo objednávkou vázán.
3. Internetové stránky elektronického obchodu musí
nejpozději na počátku objednávkového procesu jasně a
čitelně uvést, zda platí nějaká omezení pro dodání zboží a
jaké způsoby platby jsou přijímány.
226 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
4. Pokud se smlouva uzavírá prostřednictvím nosiče, který
poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení
informací, obchodník na tomto konkrétním nosiči před
uzavřením takové smlouvy uvede přinejmenším
předsmluvní informace o hlavních znacích zboží nebo
služby, svou totožnost, celkovou cenu, informace o právu
odstoupit od smlouvy a době platnosti smlouvy a v
případě smlouvy na dobu neurčitou podmínky ukončení
smlouvy podle čl. 6 odst. 1 písm. a), b), e), h) a o). Ostatní
informace podle čl. 6 odst. 1 poskytne obchodník
spotřebiteli vhodným způsobem v souladu s odstavcem 1
tohoto článku.
5. Aniž je dotčen odstavec 4, jestliže obchodník
spotřebiteli telefonuje za účelem uzavření smlouvy na
dálku, sdělí spotřebiteli na začátku hovoru svou totožnost,
případně totožnost osoby, v jejímž zastoupení telefonuje, a
obchodní účel hovoru.
6. V případě, že se smlouva uzavírá na dálku po telefonu,
mohou členské státy stanovit, že obchodník musí
spotřebiteli nabídku potvrdit a že spotřebitel začne být
nabídkou vázán až po jejím podpisu nebo po odeslání
svého písemného souhlasu. Dále mohou stanovit, že toto
potvrzení musí být doručeno na trvalém nosiči.
7. Obchodník poskytne spotřebiteli potvrzení o uzavřené
smlouvě na trvalém nosiči v přiměřené lhůtě po uzavření
smlouvy uzavírané na dálku, a nejpozději v okamžiku
dodání zboží nebo před tím, než začne plnění služby. Toto
potvrzení zahrnuje:
a) veškeré informace uvedené v čl. 6 odst. 1, pokud
obchodník tyto informace spotřebiteli neposkytl na
trvalém nosiči již před uzavřením smlouvy uzavírané na
dálku, a
b) případně potvrzení o předchozím výslovném souhlasu
spotřebitele a o seznámení se s podmínkami v souladu s čl.
16 odst. 1 písm. m),.
8. Pokud si spotřebitel přeje, aby poskytování služeb nebo
dodávka vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou
prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném
množství, či tepla z dálkového vytápění začaly během
lhůty pro odstoupení od smlouvy stanovené v čl. 9 odst. 2,
obchodník požádá spotřebitele, aby podal výslovnou
žádost.
9. Tímto článkem nejsou dotčena ustanovení o uzavírání
elektronických smluv a podávání elektronických
objednávek uvedená v článcích 9 a 11 směrnice
2000/31/ES.
10. V souvislosti s plněním informačních povinností
stanovaných v této směrnici členské státy neukládají žádné
další formální požadavky na informace poskytované před
uzavřením smlouvy.
Článek 9
Právo odstoupit od smlouvy
1. S výhradou výjimek uvedených v článku 16 je
spotřebiteli poskytnuta lhůta 14 dnů pro odstoupení od
smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo
obchodní prostory bez uvedení důvodu a bez vzniku
jiných nákladů než těch, které jsou uvedeny v čl. 13 odst.
2 a článku 14.
2. Aniž je dotčen článek 10, lhůta pro odstoupení od
smlouvy uvedená v odstavci 1 tohoto článku končí po
uplynutí 14 dnů:
a) v případě smluv o poskytování služeb ode dne uzavření
smlouvy;
b) v případě kupních smluv ode dne, kdy spotřebitel nebo
jím určená třetí strana (jiná než dopravce) získá zboží do
fyzického držení nebo:
i) v případě, že spotřebitel objedná v rámci jedné
objednávky několik druhů zboží, které je však dodáváno
samostatně, ode dne, kdy spotřebitel nebo jím určená třetí
strana (jiná než dopravce) získá do fyzického držení
poslední zboží,
ii) v případě dodávky zboží sestávajícího z několika
položek nebo částí ode dne, kdy spotřebitel nebo jím
určená třetí strana (jiná než dopravce) získá do fyzického
držení poslední položku nebo část,
iii) v případě smluv o pravidelné dodávce zboží po
stanovenou dobu ode dne, kdy spotřebitel nebo jím určená
třetí strana (jiná než dopravce) získá do fyzického držení
první zboží;
c) v případě smluv týkajících se dodávek vody, plynu nebo
elektřiny, pokud nejsou prodávány v omezeném objemu
nebo ve stanoveném množství, tepla z dálkového vytápění
nebo digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném
nosiči, ode dne, kdy byla uzavřena smlouva.
3. Členské státy nebrání smluvním stranám v plnění jejich
smluvních závazků během lhůty pro odstoupení od
smlouvy. V případě smluv uzavřených mimo obchodní
prostory však mohou členské státy ponechat v platnosti
stávající vnitrostátní právní předpisy, které obchodníkovi
zabraňují od spotřebitele inkasovat platbu během daného
období po uzavření smlouvy.
Článek 10
Opomenutí informací o právu odstoupit od smlouvy
1. Pokud obchodník neposkytl spotřebiteli informace o
právu odstoupit od smlouvy, jak vyžaduje čl. 6 odst. 1
písm. h), uplyne lhůta pro odstoupení od smlouvy 12
měsíců od uplynutí původní lhůty pro odstoupení od
smlouvy stanovené v souladu s čl. 9 odst. 2.
2. Pokud obchodník poskytl spotřebiteli informace podle
odstavce 1 tohoto článku do 12 měsíců ode dne uvedeného
v čl. 9 odst. 2, uplyne lhůta pro odstoupení od smlouvy 14
dnů ode dne, kdy spotřebitel tyto informace obdrží.
Článek 11
Uplatnění práva odstoupit od smlouvy
1. Spotřebitel před uplynutím lhůty pro odstoupení od
smlouvy informuje obchodníka o svém rozhodnutí
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
227
odstoupit od smlouvy. K tomuto účelu může spotřebitel
buď:
a) použít vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy,
který je uveden v části B přílohy I, nebo
b) učinit jakékoli jiné jednoznačné prohlášení o svém
rozhodnutí odstoupit od smlouvy.
Členské státy nestanoví žádné jiné formální požadavky na
vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy než
požadavky stanovené v části B přílohy I.
2. Spotřebitel uplatnil právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě
uvedené v čl. 9 odst. 2 a v článku 10, pokud před
uplynutím této lhůty odeslal sdělení o uplatnění svého
práva odstoupit od smlouvy.
3. Kromě možností uvedených v odstavci 1 může
obchodník nabídnout spotřebiteli i možnost elektronicky
vyplnit a odeslat buď vzorový formulář pro odstoupení od
smlouvy uvedený v části I přílohy B, nebo jakékoliv jiné
jednoznačné prohlášení nacházející se na internetových
stránkách obchodníka. V těchto případech obchodník
neprodleně zašle spotřebiteli na trvalém nosiči potvrzení o
přijetí tohoto oznámení o odstoupení od smlouvy.
4. Důkazní břemeno ohledně uplatnění práva odstoupit od
smlouvy v souladu s tímto článkem nese spotřebitel.
Článek 12
Účinky odstoupení od smlouvy
Uplatněním práva odstoupit od smlouvy jsou ukončeny
závazky stran, pokud jde o:
a) plnění smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy
uzavřené mimo obchodní prostory, nebo
b) uzavření smlouvy na dálku nebo smlouvy mimo
obchodní prostory v případech, kdy spotřebitel učinil
nabídku.
Článek 13
Závazky obchodníka v případě odstoupení od smlouvy
1. Obchodník vrátí veškeré platby, které obdržel od
spotřebitele, případně včetně nákladů na dodání, bez
zbytečné prodlevy, a v každém případě nejpozději do
čtrnácti dnů ode dne, kdy byl informován o rozhodnutí
spotřebitele odstoupit od smlouvy v souladu s článkem 11.
Obchodník použije k vrácení plateb uvedených v prvním
pododstavci stejný platební prostředek jako spotřebitel při
provedení počáteční transakce, s výjimkou případů, kdy
spotřebitel výslovně souhlasil s jiným způsobem vrácení
platby, a za předpokladu, že spotřebiteli tím nevzniknou
žádné další poplatky.
2. Aniž je dotčen odstavec 1, obchodník není povinen
uhradit dodatečné náklady související s dodáním, pokud
spotřebitel výslovně zvolil jiný než nejlevnější způsob
standardního dodání, které obchodník nabízí.
3. Pokud obchodník nenabídl, že zboží osobně vyzvedne,
může v případě kupních smluv s vrácením plateb počkat
do té doby, než zboží obdrží nebo než spotřebitel prokáže,
že zboží odeslal zpět, podle toho, co nastane dříve.
Článek 14
Závazky spotřebitele v případě odstoupení od smlouvy
1. Spotřebitel zašle zboží zpět nebo je předá obchodníkovi
či osobě obchodníkem pověřené k jeho převzetí bez
zbytečné prodlevy, nejpozději však do čtrnácti dnů ode
dne, kdy obchodníkovi sdělil v souladu s článkem 11 své
rozhodnutí od smlouvy odstoupit, pokud mu obchodník
nenabídl, že si zboží sám vyzvedne. Lhůta se považuje za
dodrženou, pokud spotřebitel zašle zboží zpět před
uplynutím 14 dnů.
Spotřebitel nese pouze přímé náklady na vrácení zboží,
ledaže obchodník souhlasil s jejich převzetím nebo
neinformoval spotřebitele o tom, že je nese spotřebitel sám.
V případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory,
kdy zboží bylo doručeno spotřebiteli domů v době
uzavření smlouvy, vyzvedne obchodník zboží na své
náklady, pokud povaha zboží obvykle neumožňuje odeslat
je zpět poštou.
2. Spotřebitel odpovídá pouze za případné snížení hodnoty
zboží v důsledku nakládání s tímto zbožím jiným
způsobem, než je nutné k tomu, aby se obeznámil s
povahou, vlastnostmi a funkčností zboží. Spotřebitel není
v žádném případě odpovědný za případné snížení hodnoty
zboží, pokud obchodník neposkytl informace o právu
odstoupit od smlouvy podle čl. 6 odst. 1 písm. h).
3. Pokud spotřebitel uplatní právo odstoupit od smlouvy
po předložení žádosti podle čl. 7 odst. 3 nebo čl. 8 odst. 8,
zaplatí obchodníkovi částku úměrnou rozsahu služeb
poskytnutých do doby, kdy spotřebitel informoval
obchodníka o uplatnění práva odstoupit od smlouvy, a to v
porovnání s celkovým rozsahem smlouvy. Úměrná částka,
kterou má spotřebitel zaplatit obchodníkovi, se vypočítá
na základě celkové ceny dohodnuté ve smlouvě. Je-li
celková cena nepřiměřeně vysoká, úměrná částka se
vypočítá na základě tržní hodnoty dodaného zboží nebo
poskytnuté služby.
4. Spotřebitel nenese žádné náklady na:
a) poskytování služeb nebo dodávky vody, plynu nebo
elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu
nebo ve stanoveném množství, či tepla z dálkového
vytápění, provedené zcela nebo částečně během lhůty pro
odstoupení od smlouvy, pokud
i) obchodník neposkytl informace podle čl. 6 odst. 1 písm.
h) nebo j) nebo
ii) spotřebitel výslovně nepožádal o to, aby služby začaly
být poskytovány během lhůty pro odstoupení od smlouvy
v souladu s čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8, nebo
b) plné nebo částečné dodání digitálního obsahu, který
není poskytnut na hmotném nosiči, pokud
228 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
i) spotřebitel nedal předchozí výslovný souhlas k zahájení
jeho dodávek před uplynutím čtrnáctidenní lhůty uvedené
v článku 9 nebo
ii) spotřebitel nevzal na vědomí, že poskytnutím souhlasu
ztrácí své právo odstoupit od smlouvy nebo
iii) obchodník neposkytl potvrzení podle čl. 7 odst. 2 nebo
čl. 8 odst. 7.
5. Není-li v čl. 13 odst. 2 a v tomto článku stanoveno jinak,
nenese spotřebitel žádnou odpovědnost v důsledku využití
svého práva odstoupit od smlouvy.
Článek 15
Účinky uplatnění práva odstoupit od smlouvy v případě
doplňkových smluv
1. Aniž je dotčen článek 15 směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o
smlouvách o spotřebitelském úvěru [20], jestliže
spotřebitel uplatní své právo odstoupit od smlouvy
uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní
prostory v souladu s články 9 až 14 této směrnice, jsou
veškeré související smlouvy automaticky ukončeny bez
jakýchkoli jiných nákladů pro spotřebitele, než jsou
náklady stanovené v čl. 13 odst. 2 a v článku 14 této
směrnice.
2. Členské státy stanoví podrobná pravidla pro ukončení
těchto smluv.
Článek 16
Výjimky z práva odstoupit od smlouvy
Členské státy nestanoví právo odstoupit od smlouvy
vymezené v článcích 9 až 15 v případě smluv uzavřených
na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory,
pokud jde o:
a) smlouvy o službách poté, co tyto služby byly v plném
rozsahu poskytnuty, přičemž plnění těchto smluv začalo s
předchozím výslovným souhlasem spotřebitele a s jeho
vědomím, že jakmile obchodník své závazky ze smlouvy
zcela splní, ztratí své právo odstoupit od smlouvy;
b) dodání zboží nebo poskytnutí služeb, jejichž cena závisí
na kolísání cen na finančním trhu, které obchodník
nemůže ovlivnit a k němuž může dojít během lhůty pro
odstoupení od smlouvy;
c) dodání zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele
nebo zboží přizpůsobeného osobním potřebám;
d) dodání zboží, které snadno podléhá zkáze nebo má
krátkou dobu spotřeby;
e) dodání zboží v uzavřeném obalu, které není možné
vrátit z důvodu ochrany zdraví nebo z hygienických
důvodů a které spotřebitel z tohoto obalu vyňal;
f) dodání zboží, které je po doručení vzhledem ke své
povaze neoddělitelně smícháno s jinými předměty;
g) dodání alkoholických nápojů, jejichž cena byla
sjednána v době uzavření kupní smlouvy, jež mohou být
dodány až po uplynutí třicet dnů a jejichž skutečná cena
závisí na kolísání cen na trhu, které obchodník nemůže
ovlivnit;
h) smlouvy, u nichž spotřebitel výslovně požádal
obchodníka o to, aby jej navštívil za účelem provedení
nezbytné opravy nebo údržby. Pokud při příležitosti
takovéto návštěvy obchodník poskytne navíc jiné služby
než ty, které si zákazník výslovně vyžádal, nebo dodá
navíc jiné zboží než náhradní díly nutné k provedení
údržby nebo oprav, má spotřebitel právo od smlouvy na
tyto dodatečné služby nebo zboží odstoupit;
i) dodání audiozáznamů nebo videozáznamů či
počítačových programů v originálních obalech, které byly
spotřebitelem porušeny;
j) dodání novin, periodik nebo časopisů, s výjimkou smluv
o předplatném na dodávání takovýchto publikací;
k) smlouvy uzavřené při veřejné dražbě;
l) poskytování ubytování k jiným než obytným účelům,
přepravu zboží, pronájem vozidel, stravování nebo služby
související s rekreační činností, pokud příslušná smlouva
stanoví konkrétní datum nebo lhůtu plnění;
m) dodání digitálního obsahu, který není poskytnut na
hmotném nosiči, pokud plnění smlouvy začalo s
předchozím výslovným souhlasem spotřebitele a s jeho
vědomím, že poskytnutím souhlasu ztratí své právo
odstoupit od smlouvy.
KAPITOLA IV
DALŠÍ PRÁVA SPOTŘEBITELŮ
Článek 17
Oblast působnosti
1. Články 18 a 20 se použijí na kupní smlouvy. Tyto
články se nevztahují na smlouvy týkající se dodávek vody,
plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném
objemu nebo ve stanoveném množství, tepla z dálkového
vytápění nebo na dodání digitálního obsahu, který není
poskytnut na hmotném nosiči.
2. Články 19, 21 a 22 se použijí na kupní smlouvy,
smlouvy o poskytování služeb a smlouvy o dodání vody,
plynu nebo elektřiny, tepla z dálkového vytápění a
digitálního obsahu.
Článek 18
Dodání
1. Pokud se strany nedohodly ohledně doby dodání jinak,
obchodník dodá zboží do fyzického držení spotřebitele
nebo je převede pod jeho kontrolu bez zbytečných odkladů
po uzavření smlouvy, nejpozději však do třiceti dnů ode
dne jejího uzavření.
2. Nesplní-li obchodník svou povinnost ohledně dodání
zboží v době sjednané se spotřebitelem nebo v době
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
229
stanovené v odstavci 1, spotřebitel jej vyzve k dodání v
dodatečné lhůtě odpovídající daným okolnostem. Nedodáli
obchodník zboží v této dodatečné lhůtě, je spotřebitel
oprávněn smlouvu ukončit.
První pododstavec se nepoužije na kupní smlouvy, u nichž
obchodník odmítl zboží dodat nebo u nichž má dodání v
dohodnuté dodací lhůtě zásadní význam s ohledem na
všechny okolnosti, které uzavření smlouvy provázely,
nebo u nichž spotřebitel před uzavřením smlouvy
informoval obchodníka o tom, že dodání zboží do
konkrétního data nebo v konkrétní den má zásadní význam.
V těchto případech, tj. pokud obchodník nedodá zboží v
termínu dohodnutém se spotřebitelem nebo ve lhůtě
stanovené v odstavci 1, je spotřebitel oprávněn smlouvu
okamžitě ukončit.
3. Po ukončení smlouvy obchodník bez zbytečných
odkladů vrátí všechny částky, které spotřebitel uhradil na
základě smlouvy.
4. Kromě ukončení smlouvy v souladu s odstavcem 2
může spotřebitel využít jiných prostředků nápravy
stanovených ve vnitrostátních právních předpisech.
Článek 19
Poplatky za používání způsobu platby
Členské státy zakážou obchodníkům účtovat spotřebitelům
v souvislosti s použitím konkrétního způsobu platby
poplatky, které převyšují náklady na použití daného
způsobu platby nesené obchodníkem.
Článek 20
Přechod rizika
V případě smluv, kdy obchodník odesílá zboží spotřebiteli,
riziko ztráty nebo poškození zboží přechází na spotřebitele
v okamžiku, kdy on sám nebo třetí strana (jiná než
dopravce) určená spotřebitelem získá zboží do fyzického
držení. Riziko se však přenáší na spotřebitele při předání
zboží dopravci, kterého pověřil přepravou zboží
spotřebitel, aniž by mu tuto možnost obchodník nabídl;
tímto ustanovením nejsou dotčena práva spotřebitele vůči
dopravci.
Článek 21
Komunikace po telefonu
Členské státy zajistí, aby v případě, že obchodník
provozuje telefonní linku vyhrazenou pro záležitosti
týkající se uzavřených smluv, neplatil spotřebitel za hovor
s obchodníkem vyšší částku než je běžná sazba.
Prvním pododstavcem není dotčeno právo poskytovatelů
telekomunikačních služeb účtovat za tyto hovory poplatky.
Článek 22
Dodatečné platby
Před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou nebo
nabídkou, si obchodník vyžádá výslovný souhlas
spotřebitele pro každou další platbu kromě dohodnuté
úhrady za hlavní smluvní závazek obchodníka. Pokud
obchodník tento výslovný souhlas spotřebitele neobdržel,
ale podsunul mu jej pomocí předem nastavených možností,
které musí spotřebitel zamítnout, aby se vyhnul dodatečné
platbě, má spotřebitel nárok na vrácení této platby.
KAPITOLA V
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 23
Prosazování
1. Členské státy zajistí, aby existovaly přiměřené a účinné
prostředky pro zajištění dodržování této směrnice.
2. Prostředky uvedené v odstavci 1 zahrnují opatření,
jejichž prostřednictvím může jeden nebo několik níže
uvedených subjektů určených vnitrostátním právem dát v
souladu s vnitrostátními právními předpisy podnět k
zahájení soudního řízení nebo řízení před příslušnými
správními orgány, aby zajistil uplatňování vnitrostátních
předpisů provádějících tuto směrnici:
a) orgány veřejné správy nebo jejich zástupci;
b) organizace spotřebitelů s oprávněným zájmem na
ochraně spotřebitelů;
c) profesní organizace, které mají oprávněný zájem konat.
Článek 24
Sankce
1. Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení
vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice a
přijmou všechna nezbytná opatření k zajištění jejich
uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené
a odrazující.
2. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi do 13.
prosince 2013 a neprodleně jí oznámí všechny následné
změny, které se jich týkají.
Článek 25
Kogentní povaha směrnice
Pokud je rozhodné právo pro smlouvu právem členského
státu, spotřebitelé se nesmí vzdát práv, která pro ně
vyplývají z vnitrostátních právních předpisů provádějících
tuto směrnici.
Všechny smluvní podmínky, na jejichž základě pozbývají
práva zaručená touto směrnicí přímo nebo nepřímo
platnost nebo jsou omezena, nejsou pro spotřebitele
závazné.
Článek 26
Informace
Členské státy přijmou vhodná opatření k informování
spotřebitelů a obchodníků o vnitrostátních právních
předpisech, kterými se provádí tato směrnice, a případně
230 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
vyzvou obchodníky a držitele kodexu ve smyslu čl. 2 písm.
g) směrnice 2005/29/ES, aby informovali spotřebitele o
svých kodexech chování.
Článek 27
Setrvačný prodej
Spotřebiteli nevzniká povinnost poskytnout úhradu v
případech nevyžádaného dodání zboží, vody, plynu,
elektřiny, tepla z dálkového vytápění nebo digitálního
obsahu či nevyžádaného poskytnutí služeb, které je
zakázáno na základě čl. 5 odst. 5 a bodu 29 přílohy I
směrnice 2005/29/ES. V těchto případech nelze
neexistenci odpovědi ze strany spotřebitele po takovém
nevyžádaném dodání nebo poskytnutí považovat za
souhlas.
Článek 28
Provedení
1. Členské státy do 13. prosince 2013 přijmou a zveřejní
právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s
touto směrnicí. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto
opatření formou dokumentů. Komise tyto dokumenty
použije k vypracování zprávy uvedené v článku 30.
Budou tyto předpisy používat od 13. června 2014.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn
při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví
členské státy.
2. Ustanovení této směrnice se použijí na smlouvy
uzavřené po 13. června 2014.
Článek 29
Oznamovací povinnost
1. Pokud členský stát využije jakoukoliv z možností
regulace podle čl. 3 odst. 4, čl. 6 odst. 7, čl. 6 odst. 8, čl. 7
odst. 4, čl. 8 odst. 6 a čl. 9 odst. 3, uvědomí o tom do 13.
prosince 2013 Komisi, jakož i pak o veškerých následných
změnách.
2. Komise zajistí, aby údaje uvedené v odstavci 1 byly
spotřebitelům a obchodníkům snadno přístupné, mimo jiné
na vyhrazených internetových stránkách.
3. Komise předá informace uvedené v odstavci 1 ostatním
členským státům a Evropskému parlamentu. Komise
konzultuje uvedené informace se zúčastněnými stranami.
Článek 30
Zprávy Komise a revize
Do 13. prosince 2016 předloží Komise Evropskému
parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice. V
této zprávě zejména posoudí opatření této směrnice
týkající se digitálního obsahu, včetně práva odstoupit od
smlouvy. Ke zprávě případně přiloží legislativní návrhy s
cílem přizpůsobit směrnici vývoji v oblasti práv
spotřebitelů.
KAPITOLA VI
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 31
Zrušení
Směrnice 85/577/EHS a směrnice 97/7/ES ve znění
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze
dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro
spotřebitele na trh na dálku [21] a směrnic 2005/29/ES a
2007/64/ES se zrušují od 13. června 2014.
Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto
směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v
příloze II.
Článek 32
Změna směrnice 93/13/EHS
Ve směrnici 93/13/EHS se vkládá článek, který zní:
"Článek 8a
1. Pokud členský stát přijme ustanovení v souladu s
článkem 8, uvědomí o nich i o veškerých následných
změnách Komisi, zejména pokud tato ustanovení:
- rozšiřují hodnocení nepřiměřenosti na individuálně
sjednané smluvní podmínky nebo na přiměřenost ceny či
úhrady, nebo
- obsahují seznam smluvních podmínek považovaných za
nepřiměřené.
2. Komise zajistí, aby údaje uvedené v odstavci 1 byly
spotřebitelům a obchodníkům snadno přístupné, mimo jiné
na vyhrazených internetových stránkách.
3. Komise předá informace uvedené v odstavci 1 ostatním
členským státům a Evropskému parlamentu. Komise
konzultuje uvedené informace se zúčastněnými stranami."
Článek 33
Změna směrnice 1999/44/ES
Ve směrnici 1999/44/ES se vkládá článek, který zní:
"Článek 8a
Požadavky na předávání informací
1. Pokud některý členský stát přijme v souladu s čl. 8 odst.
2 přísnější ustanovení o ochraně spotřebitele, než jsou
ustanovení čl. 5 odst. 1 až 3 a čl. 7 odst. 1, uvědomí o nich
i o veškerých následných změnách Komisi.
2. Komise zajistí, aby údaje uvedené v odstavci 1 byly
spotřebitelům a obchodníkům snadno přístupné, mimo jiné
na vyhrazených webových stránkách.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
231
3. Komise předá informace uvedené v odstavci 1 ostatním
členským státům a Evropskému parlamentu. Komise
konzultuje uvedené informace se zúčastněnými stranami."
Článek 34
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 35
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
Ve Štrasburku dne 25. října 2011.
Za Evropský parlament
předseda
J. Buzek
Za Radu
předseda
M. Dowgielewicz
[1] Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 54.
[2] Úř. věst. C 200, 25.8.2009, s. 76.
[3] Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. června 2011
(dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí
Rady ze dne 10. října 2011.
[4] Úř. věst. L 372, 31.12.1985, s. 31.
[5] Úř. věst. L 144, 4.6.1997, s. 19.
[6] Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6.
[7] Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.
[8] Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.
[9] Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 45.
[10] Úř. věst., L 255, 30.9.2005, s. 22.
[11] Úř. věst. L 124, 8.6.1971, s. 1.
[12] Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1.
[13] Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.
[14] Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.
[15] Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29.
[16] Úř.věst L 171, 7.7.1999, s. 12.
[17] Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.
[18] Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.
[19] Úř. věst. L 33, 3.2.2009, s. 10.
[20] Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66.
[21] Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16.
--------------------------------------------------
PŘÍLOHA I
Informace o uplatňování práva odstoupit od smlouvy
A. Vzorové poučení o odstoupení od smlouvy
Právo odstoupit od smlouvy
Do 14 dnů máte právo odstoupit od této smlouvy bez
udání důvodu.
Lhůta pro odstoupení od smlouvy uplyne 14 dnů ode dne
následujícího po dnu 1.
Pro účely uplatnění práva odstoupit od smlouvy nás
(2)musíte o svém rozhodnutí odstoupit od této smlouvy
informovat formou jednoznačného prohlášení (např.
dopisu zaslaného poštou, faxu nebo e-mailu). Můžete
použít přiložený vzorový formulář pro odstoupení od
smlouvy, není to však Vaší povinností. 3
Aby byla dodržena lhůta pro odstoupení od této smlouvy,
postačuje zaslat sdělení o uplatnění práva odstoupit od
smlouvy před uplynutím příslušné lhůty.
Důsledky odstoupení od smlouvy
Pokud odstoupíte od této smlouvy, vrátíme Vám bez
zbytečných prodlev a v každém případě nejpozději do 14
dnů ode dne, kdy jsme byli informováni o Vašem
rozhodnutí odstoupit od smlouvy, všechny platby, které
jsme od Vás obdrželi, včetně nákladů na dodání (kromě
dodatečných nákladů vzniklých v důsledku Vámi
zvoleného způsobu dodání, který je jiný než nejlevnější
způsob standardního dodání nabízený naší společností).
Pro vrácení plateb použijeme stejný platební prostředek,
který jste použil(a) pro provedení počáteční transakce,
pokud jste výslovně neurčil(a) jinak. V žádném případě
Vám tím nevzniknou další poplatky. 4
5
6
Pokyny pro vyplnění formuláře:
1. Vložte jeden z textů v uvozovkách:
a) v případě smlouvy o poskytování služeb nebo smlouvy
týkající se dodávek vody, plynu nebo elektřiny, které
nejsou prodávány v omezeném objemu nebo ve
stanoveném množství, tepla z dálkového vytápění nebo
digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném
nosiči: "uzavření smlouvy.";
232 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
b) v případě kupní smlouvy:",kdy Vy nebo Vámi určená
třetí strana (jiná než dopravce) získáte zboží do fyzického
držení.";
c) v případě smlouvy týkající se různého zboží
objednaného spotřebitelem v rámci jedné objednávky a
dodaného zvlášť:",kdy Vy nebo Vámi určená třetí strana
(jiná než dopravce) získáte do fyzického držení poslední
zboží.";
d) v případě smlouvy týkající se dodávky zboží
sestávajícího z několika položek nebo částí:",kdy Vy nebo
Vámi určená třetí strana (jiná než dopravce) získáte do
fyzického držení poslední položku nebo část.";
e) v případě smlouvy o pravidelné dodávce zboží po
stanovenou dobu:",kdy Vy nebo Vámi určená třetí strana
(jiná než dopravce) získáte do fyzického držení první
zboží.".
2. Vložte Vaše jméno/název, zeměpisnou adresu a
případně Vaše telefonní a faxové číslo a e-mailovou
adresu.
3. Pokud na Vašich internetových stránkách nabízíte
spotřebiteli možnost elektronicky vyplnit a odeslat
informaci o odstoupení od smlouvy, vložte toto: "Na naší
webové stránce můžete rovněž elektronicky vyplnit a
odeslat vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy nebo
jakékoliv jiné jednoznačné prohlášení [vložte internetovou
adresu]. Využijete-li této možnosti, obratem Vám zašleme
na trvalém nosiči (např. elektronickou poštou) potvrzení o
přijetí tohoto oznámení o odstoupení od smlouvy."
4. V případě kupní smlouvy, v níž nenabízíte, že při
odstoupení od smlouvy vyzvednete zboží, vložte toto: "S
vrácením platby můžeme počkat do té doby, než vrácené
zboží obdržíme nebo než prokážete, že jste zboží odeslal
zpět, podle toho, co nastane dříve."
5. Pokud spotřebitel obdržel zboží v souvislosti se
smlouvou, vložte zde toto:
a) buď:
- "Zboží vyzvedneme.", nebo
- "Zboží bez prodlení a v každém případě ne později než
14 dnů ode dne, kdy nám oznámíte, že odstupujete od této
smlouvy, zašlete zpět nebo je předejte na adrese … [vložte
Vaši jméno a zeměpisnou adresu, případně jméno a
zeměpisnou adresu osoby, kterou jste oprávnili k převzetí
zboží]. Lhůta se považuje za dodrženou, pokud nám
zašlete zboží zpět před uplynutím 14 dnů.";
b) nebo:
- "Náklady spojené s navrácením zboží ponese naše
společnost.", nebo
- "Ponesete přímé náklady spojené s navrácením zboží.",
nebo
- Pokud ve smlouvě uzavřené na dálku nenabízíte, že
ponesete náklady spojené s vrácením zboží, a pokud toto
zboží ze své podstaty nemůže být vráceno obvyklou
poštovní cestou: "Ponesete přímé náklady spojené s
navrácením zboží ve výši … EUR [vložte částku]." Nebo
pokud nelze náklady na vrácení zboží rozumně vypočítat
předem: "Ponesete přímé náklady spojené s navrácením
zboží. Maximální náklady jsou odhadované ve výši …
EUR [vložte částku].", nebo
- Pokud v rámci smlouvy uzavřené mimo obchodní
prostory nelze zboží ze své podstaty vrátit obvyklou
poštovní cestou a v době uzavření smlouvy bylo dodáno
spotřebiteli domů: "Zboží vyzvedneme na vlastní
náklady.";
c) "Odpovídáte pouze za jakékoli snížení hodnoty zboží v
důsledku nakládání s tímto zbožím jiným způsobem, než
je nutné k obeznámení se s povahou, vlastnostmi a
funkčností zboží."
6. V případě smlouvy o poskytování služeb nebo smlouvy
týkající se dodávek vody, plynu nebo elektřiny, pokud
nejsou prodávány v omezeném objemu nebo ve
stanoveném množství, či tepla z dálkového vytápění vložte
toto: "Pokud jste požádal(a), aby poskytování služeb nebo
dodávky vody/plynu/elektřiny/tepla z dálkového vytápění
[nehodící se vymažte] začaly během lhůty pro odstoupení
od smlouvy, zaplatíte nám částku úměrnou rozsahu
poskytnutých služeb do doby, kdy jste nás informoval(a) o
odstoupení od smlouvy, a to v porovnání s celkovým
rozsahem služeb stanoveným ve smlouvě."
B. Vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy
(vyplňte tento formulář a pošlete jej zpět pouze v případě,
že chcete odstoupit od smlouvy)
- Adresát [zde obchodník vloží jméno/název, zeměpisnou
adresu a případně faxové číslo a e-mailovou adresu
obchodníka]:
- Oznamuji/oznamujeme [*], že tímto
odstupuji/odstupujeme [*] od smlouvy o nákupu tohoto
zboží [*]/o poskytnutí těchto služeb [*]
- Datum objednání [*]/datum obdržení [*]
- Jméno spotřebitele/spotřebitelů
- Adresa spotřebitele/spotřebitelů
- Podpis spotřebitele/spotřebitelů (pouze pokud je tento
formulář zasílán v papírové podobě)
- Datum
[*] Nehodící se škrtněte.
--------------------------------------------------
PŘÍLOHA II
Srovnávací tabulka
Směrnice 85/577/EHS | Směrnice 97/7/ES | Tato směrnice
|
Článek 1 | | Článek 3 ve spojení s čl. 2 body 8 a 9 a čl. 16
písm. h) |
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
233
| Článek 1 | Článek 1 ve spojení s čl. 2 bodem 7. |
Článek 2 | | Čl. 2 bod 1 a 2 |
| Čl. 2 odst. 1 | Čl. 2 bod 7 |
| Čl. 2 odst. 2 | Čl. 2 bod 1 |
| Čl. 2 odst. 3 | Čl. 2 bod 2 |
| Čl. 2 odst. 4 první věta | Čl. 2 bod 7 |
| Čl. 2 odst. 4 druhá věta | — |
| Čl. 2 odst. 5 | — |
Čl. 3 odst. 1 | | Čl. 3, odst. 4 |
Čl. 3 odst. 2 písm. a) | | Čl. 3 odst. 3 písm. e) a f) |
Čl. 3 odst. 2 písm. b) | | Čl. 3 odst. 3 písm. j) |
Čl. 3 odst. 2 písm. c) | | — |
Čl. 3 odst. 2 písm. d) | | Čl. 3 odst. 3 písm. d) |
Čl. 3 odst. 2 písm. e) | | Čl. 3 odst. 3 písm. d) |
Čl. 3 odst. 3 | | — |
| Čl. 3 odst. 1 první odrážka | Čl. 3 odst. 3, bod d) |
| Čl. 3 odst. 1 druhá odrážka | Čl. 3 odst. 3 písm. l) |
| Čl. 3 odst. 1 třetí odrážka | Čl. 3 odst. 3 písm. m) |
| Čl. 3 odst. 1 čtvrtá odrážka | Čl. 3 odst. 3 písm. e) a f) |
| Čl. 3 odst. 1 pátá odrážka | Čl. 6 odst. 3 a čl. 16 písm. k)
ve spojení s čl. 2 písm. 13 |
| Čl. 3 odst. 2 první odrážka | Čl. 3 odst. 3 písm. j) |
| Čl. 3 odst. 2 druhá odrážka | Čl. 3 odst. 3, písm. f) (pro
pronájem bytových prostor pro obytné účely), písm. g)
(pro souborné služby pro cesty), písm. h) (pro dočasné
užívání ubytovacího zařízení (timeshare)), písm. k) (pro
přepravu s výjimkami) a čl. 16 písm. l) (výjimka z práva
odstoupit od smlouvy) |
Čl. 4 první věta | | Čl. 6 odst. 1 písm. b), c) a h), čl. 7 odst.
1 a 2 |
Čl. 4 druhá věta | | Čl. 6 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 |
Čl. 4 třetí věta | | Čl. 6 odst. 1 |
Čl. 4 čtvrtá věta | | Článek 10 |
| Čl. 4 odst. 1 písm. a) | Čl. 6 odst. 1 písm. b) a c) |
| Čl. 4 odst. 1 písm. b) | Čl. 6 odst. 1 písm. a) |
| Čl. 4 odst. 1 písm. c) | Čl. 6 odst. 1 písm. e) |
| Čl. 4 odst. 1 písm. d) | Čl. 6 odst. 1 písm. e) |
| Čl. 4 odst. 1 písm. e) | Čl. 6 odst. 1 písm. g) |
| Čl. 4 odst. 1 písm. f) | Čl. 6 odst. 1 písm. h) |
| Čl. 4 odst. 1 písm. g) | Čl. 6 odst. 1 písm. f) |
| Čl. 4 odst. 1 písm. h) | — |
| Čl. 4 odst. 1 písm. i) | Čl. 6 odst. 1 písm. o) a p) |
| Čl. 4 odst. 2 | Čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 8 odst. 1, 2 a 4.
|
| Čl. 4 odst. 3 | Čl. 8 odst. 5 |
| Čl. 5 odst. 1 | Čl. 8 odst. 7 |
| Čl. 5 odst. 2 | Čl. 3 odst. 3 písm. m) |
| Čl. 6 odst. 1 | Čl. 9 odst. 1 a 2, článek 10, čl. 13 odst. 2,
článek 14 |
| Čl. 6 odst. 2 | Čl. 13 a čl. 14 odst. 1 druhý a třetí
pododstavec |
| Čl. 6 odst. 3 první odrážka | Čl. 16 písm. a) |
| Čl. 6 odst. 3 druhá odrážka | Čl. 16 písm. b) |
| Čl. 6 odst. 3 třetí odrážka | Čl. 16 písm. c) a d) |
| Čl. 6 odst. 3 čtvrtá odrážka | Čl. 16 písm. i) |
| Čl. 6 odst. 3 pátá odrážka | Čl. 16 písm. j) |
| Čl. 6 odst. 3 šestá odrážka | Čl. 3 odst. 3 písm. c) |
| Čl. 6 odst. 4 | Článek 15 |
| Čl. 7 odst. 1 | Čl. 18 odst. 1 (pro kupní smlouvy) |
| Čl. 7 odst. 2 | Čl. 18 odst. 2, 3 a 4 |
| Čl. 7 odst. 3 | — |
| Článek 8 | |
| Článek 9 | Článek 27 |
| Článek 10 | — (viz však článek 13 směrnice 2002/58/ES)
|
| Čl. 11 odst. 1 | Čl. 23 odst. 1 |
| Čl. 11 odst. 2 | Čl. 23 odst. 2 |
| Čl. 11 odst. 3 písm. a) | Čl. 6 odst. 9 pro důkazní břemeno
týkající se informací poskytovaných před uzavřením
smlouvy; pro ostatní: — |
| Čl. 11 odst. 3 písm. b) | Článek 24 odst. 1 |
| Čl. 11 odst. 4 | — |
| Čl. 12 odst. 1 | Článek 25 |
| Čl. 12 odst. 2 | — |
234 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
| Článek 13 | Čl. 3 odst. 2 |
| Článek 14 | Článek 4 |
| Čl. 15 odst. 1 | Čl. 28 odst. 1 |
| Čl. 15 odst. 2 | Čl. 28 odst. 1 |
| Čl. 15 odst. 3 | Čl. 28 odst. 1 |
| Čl. 15, odst. 4 | Článek 30 |
| Článek 16 | Článek 26 |
| Článek 17 | — |
| Článek 18 | Článek 34 |
| Článek 19 | Článek 35 |
Čl. 5 odst. 1 | | Článek 9 a 11 |
Čl. 5 odst. 2 | | Článek 12 |
Článek 6 | | Článek 25 |
Článek 7 | | Článek 13, 14 a 15 |
Článek 8 | | Článek 4 |
Příloha nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi
vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání
dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele
("nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele") [1]
| Považuje se za odkaz na |
Body 2 a 11 | tuto směrnici |
[1] Úř. věst. L 364, 9.12.2004, p. 1.
-------------------------------------------------
Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených
podmínkách ve spotřebitelských smlouvách
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
hospodářského společenství, a zejména na článek 100a
této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise ( 1 ),
ve spolupráci s Evropským parlamentem ( 2 ),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního
výboru ( 3 ),
vzhledem k tomu, že je nezbytné přijmout opatření s cílem
postupného vytvoření vnitřního trhu do 31. prosince 1992;
že vnitřní trh tvoří oblast bez vnitřních hranic, ve které se
volně pohybuje zboží, osoby, služby a kapitál;
vzhledem k tomu, že právní předpisy členských států
týkající se podmínek smlouvy mezi prodávajícím zboží
nebo poskytovatelem služeb na jedné straně a jejich
spotřebitelem na straně druhé vykazují četné rozdíly a v
důsledku toho se jednotlivé vnitrostátní trhy pro prodej
zboží a poskytování služeb spotřebitelům od sebe liší, a že
může dojít k narušení hospodářské soutěže mezi
prodávajícími a poskytovateli služeb, zvláště prodávají-li a
poskytují-li služby v jiných členských státech;
vzhledem k tomu, že zejména právní předpisy členských
států týkající se nepřiměřených podmínek ve
spotřebitelských smlouvách vykazují výrazné rozdíly;
vzhledem k tomu, že odpovědností členských států je
zajištění toho, aby smlouvy uzavírané se spotřebiteli
neobsahovaly nepřiměřené podmínky;
vzhledem k tomu, že obecně vzato, spotřebitelé v jednom
státě neznají právní předpisy, které v jiných členských
státech platí pro smlouvy o prodeji zboží nebo o
poskytování služeb; že tato neznalost je může odradit od
přímého objednávání zboží nebo služeb v jiném členském
státě;
vzhledem k tomu, že pro snazší vytvoření vnitřního trhu a
ochranu občana jako spotřebitele při nákupu zboží a
služeb prostřednictvím smluv, na které se vztahují právní
předpisy jiných členských států, je nezbytné odstranit
nepřiměřené podmínky z těchto smluv;
vzhledem k tomu, že prodávajícím zboží a poskytovatelům
služeb se tímto způsobem pomůže v jejich úkolu prodávat
zboží a poskytovat služby jak v jejich vlastní zemi, tak na
celém vnitřním trhu; že hospodářská soutěž tím bude
povzbuzena, a přispěje tak k většímu výběru pro občany
Společenství jako spotřebitele;
vzhledem k tomu, že dva programy Společenství pro
politiku ochrany a informování spotřebitele ( 4 )
zdůraznily význam ochrany spotřebitele v oblasti
nespravedlivých smluvních podmínek; že tato ochrana by
měla být zajištěna právními a správními předpisy buď
harmonizovanými na úrovni Společenství, anebo přímo
přijatými na této úrovni;
vzhledem k tomu, že v souladu se zásadou uvedenou pod
nadpisem „Ochrana hospodářských zájmů spotřebitelů“,
jak je vyjádřena v těchto programech: „příjemci zboží
nebo služeb by měli být chráněni před zneužitím moci
prodávajícího nebo poskytovatele, zejména před
jednostranně sepsanými běžnými smlouvami a
nepřiměřeným vyloučením základních práv ve
smlouvách“;
vzhledem k tomu, že účinnější ochrany spotřebitele lze
dosáhnout přijetím jednotných právních předpisů v oblasti
nepřiměřených podmínek; že takové přepisy by se měly
vztahovat na všechny smlouvy uzavírané mezi
prodávajícími nebo poskytovateli a spotřebiteli; že z
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
235
působnosti této směrnice musí být vyňaty mimo jiné
pracovní smlouvy, smlouvy týkající se dědického práva,
smlouvy týkající se rodinného práva a smlouvy týkající se
zřizování a organizace společností nebo dohod o sdružení
fyzických osob;
vzhledem k tomu, že spotřebitel musí mít stejnou ochranu
u smluv uzavíraných ústně i písemně bez ohledu na to, zda
v druhém případě jsou podmínky smlouvy obsaženy v
jednom nebo více dokumentech;
vzhledem k tomu, že však za daného stavu věcí
vnitrostátní právní předpisy umožňují, aby se uvažovalo
pouze o částečné harmonizaci; že zejména tato směrnice
se vztahuje pouze na smluvní podmínky, které nebyly
sjednány individuálně; že členským státům by měla být
ponechána možnost, aby s náležitým ohledem na Smlouvu
zajistily spotřebitelům vyšší úroveň ochrany
prostřednictvím přísnějších vnitrostátních ustanovení, než
jsou ustanovení této směrnice;
vzhledem k tomu, že se předpokládá, že právní nebo
správní ustanovení členských států, která přímo nebo
nepřímo určují podmínky spotřebitelských smluv,
neobsahují nepřiměřené podmínky; že se proto nejeví jako
nezbytné podřídit ustanovením této směrnice podmínky,
které odrážejí závazná právní nebo správní ustanovení a
zásady nebo ustanovení mezinárodních úmluv, jejichž
stranami jsou členské státy; že v tomto ohledu znění
„závazná právní nebo prováděcí ustanovení“ v čl. 1 odst. 2
zahrnuje také pravidla, která se v souladu s právními
předpisy používají mezi smluvními stranami, pokud
nevznikla žádná jiná ujednání;
vzhledem k tomu, že však členské státy musí zajistit, aby v
těchto smlouvách nebyly obsaženy nepřiměřené podmínky,
zejména proto, že tato směrnice se vztahuje rovněž na
obchodní, výrobní nebo odborné činnosti veřejnoprávní
povahy;
vzhledem k tomu, že je nutné stanovit obecným způsobem
kritéria pro posuzování nepřiměřeného charakteru
smluvních podmínek;
vzhledem k tomu, že posouzení nepřiměřeného charakteru
podmínek podle zvolených obecných kritérií, zejména v
činnostech prodeje nebo poskytování, které mají
veřejnoprávní povahu a které poskytují kolektivní služby
se zohledněním solidarity mezi uživateli, musí být
doplněno o prostředek k celkovému hodnocení různých
dotčených zájmů; že to staví do popředí požadavek
přiměřenosti; že při posuzování přiměřenosti musí být
brán zvláštní ohled na sílu vyjednávacích pozic stran, na to,
zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby
souhlasil s podmínkou, a zda zboží bylo dodáno nebo
služby poskytnuty na zvláštní objednávku spotřebitele; že
požadavek přiměřenosti může být uspokojen prodávajícím
nebo poskytovatelem, jestliže jedná poctivě a přiměřeně s
druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu;
vzhledem k tomu, že pro účely této směrnice může mít
soupis podmínek v příloze pouze platnost příkladu, a v
důsledku co nejméně omezující povahy směrnice může
být rozsah těchto podmínek členskými státy v jejich
vnitrostátních právních předpisech rozšířen nebo omezen;
vzhledem k tomu, že povaha zboží nebo služeb by měla
mít vliv na posuzování nepřiměřenosti smluvních
podmínek;
vzhledem k tomu, že pro účely této směrnice se posouzení
nepřiměřeného charakteru nesmí týkat podmínek, které
popisují hlavní předmět smlouvy, ani poměru kvalita/cena
dodávaného zboží nebo poskytovaných služeb; že hlavní
předmět smlouvy a poměr kvalita/cena mohou být
nicméně vzaty v úvahu při posuzování přiměřenosti jiných
podmínek; že z toho mimo jiné vyplývá, že v
pojišťovacích smlouvách nejsou předmětem takového
posouzení podmínky, které jasně definují nebo vymezují
pojištěné riziko a závazek pojišťovatele, protože se tato
omezení berou v úvahu při výpočtu pojistné prémie,
kterou platí spotřebitel;
vzhledem k tomu, že smlouvy by měly být sepsány jasným
a srozumitelným jazykem; že by měla být spotřebiteli dána
příležitost, aby si prověřil všechny podmínky a v případě
pochybnosti by měl převažovat výklad, který je pro
spotřebitele nejpříznivější;
vzhledem k tomu, že členské státy by měly zajistit, aby se
nepoužívaly nepřiměřené podmínky ve smlouvách, které
uzavírá prodávající nebo poskytovatel se spotřebiteli, a
jestliže se takové podmínky přesto použijí, aby
nezavazovaly spotřebitele, a aby smlouva nadále
zavazovala strany podle těchto podmínek, jestliže může
nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených ustanovení;
vzhledem k tomu, že existuje riziko, že v určitých
případech může být spotřebitel připraven o ochranu, která
je mu poskytována podle této směrnice, jestliže označí
právní předpisy třetí země za právní předpisy upravující
smlouvu; že ve smlouvě by proto měla být obsažena
ustanovení, která toto riziko odvrátí;
vzhledem k tomu, že osoby nebo organizace, které mají
podle právních předpisů členského státu oprávněný zájem
chránit spotřebitele, musí mít možnosti zahájit řízení, která
se týkají smluvních podmínek navržených k obecnému
použití ve smlouvách uzavíraných se spotřebiteli, a
zejména nepřiměřených podmínek, buď před soudem,
anebo před správním orgánem, jemuž přísluší rozhodnout
o stížnostech nebo zahájit vhodné právní řízení; že tato
možnost však nezahrnuje předběžnou kontrolu obecných
podmínek používaných v jednotlivých hospodářských
odvětvích;
vzhledem k tomu, že soudy nebo správní orgány
členských států musí mít k dispozici přiměřené a účinné
prostředky, aby zabránily dalšímu používání
nepřiměřených podmínek ve smlouvách se spotřebiteli,
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
1. Účelem této směrnice je sblížit právní a správní
předpisy členských států týkající se nepřiměřených
podmínek ve smlouvách uzavíraných mezi prodávajícím
zboží nebo poskytovatelem služeb a spotřebitelem.
2. Smluvní podmínky, které odrážejí závazná právní a
správní ustanovení a ustanovení nebo zásady
mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy
236 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
nebo Společenství, zejména v oblasti dopravy, nejsou
předmětem ustanovení této směrnice.
Článek 2
Pro účely této směrnice se rozumí:
a) „nepřiměřenými podmínkami“ smluvní podmínky
vymezené v článku 3;
b) „spotřebitelem“ fyzická osoba, která ve smlouvách, na
které se vztahuje tato směrnice, jedná pro účely, které
nespadají do rámce její obchodní nebo výrobní činnosti
nebo povolání;
c) „prodávajícím nebo poskytovatelem“ fyzická nebo
právnická osoba, veřejnoprávně nebo soukromoprávně
vlastněná, která ve smlouvách, na které se vztahuje tato
směrnice, jedná pro účely související s její obchodní nebo
výrobní činnosti nebo povoláním.
Článek 3
1. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána,
je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s
požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou
nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které
vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.
2. Podmínka je vždy považována za nesjednanou
individuálně, jestliže byla sepsána předem, a spotřebitel
proto nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména
v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou.
Skutečnost, že některé aspekty podmínky nebo jedna
konkrétní podmínka byly individuálně sjednány,
nevylučuje použití tohoto článku pro zbytek smlouvy,
jestliže celkové posouzení smlouvy ukazuje, že jde o
předem sepsanou běžnou smlouvu.
Jestliže některý prodávající nebo poskytovatel tvrdí, že
určitá běžná podmínka byla individuálně sjednána, je
povinen o tom předložit důkaz.
3. Příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající
seznam podmínek, které mohou být pokládány za
nepřiměřené.
Článek 4
1. Aniž je dotčen článek 7, posuzuje se nepřiměřenost
smluvní podmínky s ohledem na povahu zboží nebo
služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s odvoláním na
dobu uzavření smlouvy s ohledem na všechny okolnosti,
které provázely uzavření smlouvy, a na všechny další
podmínky smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází.
2. Posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká ani
definice hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti
ceny a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží
dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto
podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem.
Článek 5
V případě smluv, v nichž jsou všechny nebo některé
podmínky nabízené spotřebiteli předloženy písemně, musí
být tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným
jazykem. Při pochybnosti o významu některé podmínky
má převahu výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější.
Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s
postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.
Článek 6
1. Členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky
použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo
poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich
vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a
že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných
podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných
nepřiměřených podmínek.
2. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění
toho, aby spotřebitel neztratil ochranu, kterou mu
poskytuje tato směrnice, proto, že si zvolil právní předpisy
třetí země jako právní předpisy vztahující se na smlouvu,
jestliže smlouva úzce souvisí s územím členských států.
Článek 7
1. Členské státy zajistí, aby v zájmu spotřebitelů a
konkurentů existovaly přiměřené a účinné prostředky
zabraňující dalšímu používání nepřiměřených podmínek
ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo
poskytovatelé se spotřebiteli.
2. Prostředky uvedené v odstavci 1 musí obsahovat
ustanovení, podle nichž osoby nebo organizace, které mají
podle vnitrostátních právních předpisů oprávněný zájem
na ochraně spotřebitelů, mohou požádat v souladu s
vnitrostátními právními předpisy soud nebo příslušné
správní orgány o rozhodnutí, zda smluvní podmínky
sepsané pro obecné použití jsou nepřiměřené, aby tak
mohly použít vhodné a účinné prostředky k zabránění
dalšímu použití takových podmínek.
3. S náležitým ohledem na vnitrostátní právní předpisy
mohou být zákonné opravné prostředky uvedené v
odstavci 2 zaměřeny odděleně nebo společně proti řadě
prodávajících nebo poskytovatelů z téhož hospodářského
odvětví nebo jejich sdružením používajícím stejné obecné
smluvní podmínky nebo podobné podmínky nebo
doporučujícím jejich použití.
Článek 8
Členské státy mohou přijmout nebo ponechat v platnosti
přísnější ustanovení slučitelná se Smlouvou v oblasti
působnosti této směrnice, aby zajistily nejvyšší stupeň
ochrany spotřebitele.
Článek 8a
1. Pokud členský stát přijme ustanovení v souladu s
článkem 8, uvědomí o nich i o veškerých následných
změnách Komisi, zejména pokud tato ustanovení:
– rozšiřují hodnocení nepřiměřenosti na individuálně
sjednané smluvní podmínky nebo na přiměřenost ceny či
úhrady, nebo
– obsahují seznam smluvních podmínek považovaných za
nepřiměřené.
2. Komise zajistí, aby údaje uvedené v odstavci 1 byly
spotřebitelům a obchodníkům snadno přístupné, mimo jiné
na vyhrazených internetových stránkách.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
237
3. Komise předá informace uvedené v odstavci 1 ostatním
členským státům a Evropskému parlamentu. Komise
konzultuje uvedené informace se zúčastněnými stranami.
Článek 9
Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o
používání této směrnice nejpozději pět let po dni
uvedeném v čl. 10 odst. 1.
Článek 10
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí
nejpozději do 31. prosince 1994. Neprodleně o nich
uvědomí Komisi.
Tato ustanovení jsou použitelná pro všechny smlouvy
uzavřené po 31. prosinci 1994.
2. Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn
při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví
členské státy.
3. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení
vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti
působnosti této směrnice.
Článek 11
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA
PODMÍNKY UVEDENÉ V ČL. 3 ODST. 3
1. Podmínky, jejichž cílem nebo následkem je:
a) zbavení se nebo omezení zákonné odpovědnosti
prodávajícího nebo poskytovatele v případě smrti
spotřebitele nebo újmy na jeho zdraví způsobených
jednáním nebo opomenutím prodávajícího nebo
poskytovatele;
b) nepřiměřené zbavení spotřebitele zákonných práv vůči
prodávajícímu nebo poskytovateli nebo jiné straně nebo
omezení těchto práv v případě celkového nebo částečného
neplnění nebo nedostatečného plnění některého ze
smluvních závazků ze strany prodávajícího nebo
poskytovatele, včetně možnosti vyrovnání dluhu vůči
prodávajícímu nebo poskytovateli případným nárokem,
který proti němu spotřebitel může mít;
c) závaznost dohody pro spotřebitele, zatímco prodávající
nebo poskytovatel váže plnění služeb na podmínku, jejíž
uskutečnění závisí pouze na jeho vlastní vůli;
d) možnost, aby si prodávající nebo poskytovatel ponechal
částky zaplacené spotřebitelem, jestliže se spotřebitel
rozhodne neuzavřít smlouvu, aniž je spotřebiteli
umožněno, aby od prodávajícího nebo poskytovatele
obdržel odškodnění v přiměřené výši, jestliže je
prodávající nebo poskytovatel stranou, která zrušuje
smlouvu;
e) požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek,
aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné;
f) povolení prodávajícímu nebo poskytovateli zrušit
smlouvu na základě libovolného uvážení, jestliže stejné
právo není vyhrazeno spotřebiteli, nebo možnost, aby si
prodávající nebo poskytovatel v případě, že sám zrušuje
smlouvu, ponechal částky zaplacené za služby, které ještě
neposkytl;
g) možnost, aby prodávající nebo poskytovatel ukončil
smlouvu s platností na dobu neurčitou bez patřičného
oznámení, s výjimkou případů, kdy pro to existují závažné
důvody;
h) automatické prodloužení smlouvy s platností na dobu
určitou, pokud se spotřebitel nevyjádřil jinak, a když
termín stanovený spotřebiteli k tomu, aby vyjádřil přání
neprodlužovat smlouvu, je nepřiměřeně krátký;
i) neodvolatelný závazek spotřebitele, aby plnil podmínky,
se kterými se nemohl seznámit před uzavřením smlouvy;
j) možnost, aby prodávající nebo poskytovatel
jednostranně změnil podmínky smlouvy bez pádného
důvodu, který je uveden ve smlouvě;
k) možnost, aby prodávající nebo poskytovatel
jednostranně změnil bez pádného důvodu jakékoli
vlastnosti výrobku, který má být dodán, nebo služby, která
má být poskytnuta;
l) možnost, aby cena zboží byla stanovena v okamžiku
dodávky nebo aby prodávající nebo poskytovatel zvýšil
cenu, aniž by v obou případech dal spotřebiteli
odpovídající právo smlouvu zrušit, jestliže je konečná
cena příliš vysoká v poměru k ceně dohodnuté při
uzavírání smlouvy;
m) vyhrazení práva prodávajícímu určovat, zda dodané
zboží nebo poskytnutá služba je v souladu se smlouvou,
nebo vyhrazení výlučného práva prodávajícímu vykládat
jakoukoli podmínku smlouvy;
n) omezení povinnosti prodávajícího nebo poskytovatele
dodržovat závazky, na které přistoupili jeho zástupci, nebo
podmiňovat tyto závazky dodržením jiné zvláštní
formality;
o) zavázání spotřebitele ke splnění všech jeho povinností, i
když prodávající nebo poskytovatel své povinnosti neplní;
p) možnost, aby prodávající nebo poskytovatel bez
souhlasu spotřebitele převedl svá práva a povinnosti podle
smlouvy, jestliže toto převedení může sloužit ke snížení
záruk spotřebiteli;
q) zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít
jiný opravný prostředek, zejména požadovat na
spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu
soudu, na který se nevztahují ustanovení právních
předpisů, nebo bránění uplatnění tohoto práva,
nepřiměřené omezování důkazů, které má spotřebitel k
dispozici, nebo ukládání důkazního břemene, které by
podle použitelných právních předpisů mělo příslušet druhé
smluvní straně, spotřebiteli.
238 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
2. Oblast působnosti pododstavců g), j) a l)
a) Pododstavec g) není na překážku podmínkám, jimiž si
poskytovatel finančních služeb vyhrazuje právo
jednostranně ukončit bez oznámení smlouvu s platností na
dobu neurčitou, je-li k tomu pádný důvod, za předpokladu,
že se po poskytovateli vyžaduje, aby neprodleně
informoval druhou smluvní stranu nebo strany.
b) Pododstavec j) není na překážku podmínkám, podle
kterých si poskytovatel finančních služeb vyhrazuje právo
bez oznámení změnit úrokovou sazbu, kterou má platit
spotřebitel nebo která má být spotřebiteli placena, nebo
částku jiných poplatků za finanční služby, v případě, kdy
je k tomu pádný důvod, za předpokladu, že se po
poskytovateli vyžaduje, aby při nejbližší příležitosti
informoval druhou smluvní stranu nebo strany, a že tato
strana nebo strany mají možnost vypovědět smlouvu
okamžitě.
Pododstavec j) také není na překážku podmínkám, podle
kterých si prodávající nebo poskytovatel vyhrazuje právo
jednostranně změnit podmínky smlouvy s platností na
dobu neurčitou, za předpokladu, že se po něm vyžaduje,
aby o tom informoval spotřebitele přiměřeným
oznámením, a že spotřebitel má možnost vypovědět
smlouvu.
c) Pododstavce g), j) a l) se nevztahují na:
– obchody s převoditelnými cennými papíry, finančními
nástroji a s jinými výrobky nebo službami, u nichž je cena
závislá na kotování na burze cenných papírů nebo na
indexu nebo tržní sazbě, na které nemá prodávající nebo
poskytovatel žádný vliv,
– smlouvy o nákupu nebo prodeji cizí měny, cestovních
šeků nebo mezinárodních peněžních poukázek
vystavených v cizí měně.
d) Pododstavec l) není na překážku doložkám o cenové
indexaci, pokud je zákon připouští, za předpokladu, že
způsob, kterým se ceny mění, je výslovně popsán.
( 1 ) Úř. věst. C 73, 24.3.1992, s. 7.
( 2 ) Úř. věst. C 326, 16.12.1991, s. 108 a
Úř. věst. C 21, 25.1.1993.
( 3 ) Úř. věst. C 159, 17.6.1991, s. 34.
( 4 ) Úř. věst. C 92, 25.4.1975, s. 1 a
Úř. věst. C 133, 3.6.1981, s. 1.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května
2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním
trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského
parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních
praktikách)
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru [1],
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy
[2],
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Podle čl. 153 odst. 1 a odst. 3 písm. a) Smlouvy má
Společenství přispívat k dosažení vysoké úrovně ochrany
spotřebitele prostřednictvím opatření přijatých podle
článku 95 Smlouvy.
(2) V souladu s čl. 14 odst. 2 Smlouvy zahrnuje vnitřní
trh prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný
pohyb zboží a služeb a svoboda usazování. Rozvíjení
poctivých obchodních praktik v prostoru bez vnitřních
hranic je zásadní pro podporu rozvoje přeshraničních
činností.
(3) Právní předpisy členských států týkající se nekalých
obchodních praktik vykazují značné rozdíly, jež mohou
vést k výrazným narušením hospodářské soutěže a
překážkám řádného fungování vnitřního trhu. V oblasti
reklamy stanoví směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10.
září 1984 o klamavé a srovnávací reklamě [3] minimální
kritéria pro harmonizaci právních předpisů týkajících se
klamavé reklamy, ale nebrání členským státům zachovat
nebo přijmout opatření, která poskytnou spotřebiteli
rozsáhlejší ochranu. Výsledkem jsou značné rozdíly v
právních předpisech členských států týkajících se
klamavé reklamy.
(4) Tyto rozdíly vytvářejí mnoho překážek postihujících
podniky a spotřebitele a vedou k nejistotě, jaké
vnitrostátní předpisy se uplatňují na nekalé obchodní
praktiky poškozující ekonomické zájmy spotřebitelů.
Tyto překážky zvyšují náklady podniků při využívání
svobod vnitřního trhu, zejména pokud se chtějí zapojit do
přeshraničního uvádění na trh, reklamních kampaní a
podpory prodeje. Takové překážky rovněž vyvolávají
nejistotu spotřebitelů ohledně jejich práv a podkopávají
jejich důvěru ve vnitřní trh.
(5) Při neexistenci jednotných pravidel na úrovni
Společenství jsou překážky pro volný pohyb služeb a
zboží přes hranice a svobodu usazování s ohledem na
judikaturu Soudního dvora Evropských společenství
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
239
přípustné tam, kde usilují o ochranu uznávaných cílů
veřejného zájmu a jsou ve vztahu k nim přiměřené. S
ohledem na cíle Společenství vymezené v ustanoveních
Smlouvy a v sekundárním právu Společenství o svobodě
pohybu a v souladu s politikou Komise pro obchodní
komunikaci, jak je vymezena ve sdělení Komise
"Následné hodnocení zelené knihy o obchodní
komunikaci na vnitřním trhu", by měly být tyto překážky
odstraněny. Tyto překážky lze odstranit pouze zavedením
jednotných pravidel na úrovni Společenství, která stanoví
vysokou míru ochrany spotřebitele, a vyjasněním
některých právních pojmů na úrovni Společenství v
rozsahu nezbytném pro řádné fungování vnitřního trhu a
pro splnění požadavku právní jistoty.
(6) Tato směrnice proto sbližuje právní předpisy
členských států o nekalých obchodních praktikách včetně
klamavé reklamy, jež přímo poškozují ekonomické zájmy
spotřebitelů, a tím nepřímo poškozují ekonomické zájmy
oprávněných soutěžitelů. V souladu se zásadou
proporcionality chrání tato směrnice spotřebitele před
následky nekalých obchodních praktik, jsou-li závažné,
avšak současně připouští, že v některých případech může
být dopad na spotřebitele zanedbatelný. Nevztahuje se na
vnitrostátní právní předpisy, které se týkají nekalých
obchodních praktik poškozujících pouze ekonomické
zájmy soutěžitelů nebo které se týkají obchodování mezi
obchodníky, ani se jich nedotýká; při plném respektování
zásady subsidiarity budou členské státy, pokud se tak
rozhodnou, moci i nadále regulovat tyto praktiky v
souladu s právem Společenství. Tato směrnice se rovněž
nevztahuje na ustanovení směrnice 84/450/EHS o
reklamě, která je klamavá pro podniky, avšak není
klamavá pro spotřebitele, a o srovnávací reklamě, ani jí
uvedená ustanovení nejsou dotčena. Tato směrnice se
rovněž nedotýká uznávaných reklamních a obchodních
praktik, například oprávněného umístění produktu, snahy
o odlišení značky nebo nabídky pobídek, které mohou
oprávněně ovlivnit vnímání produktu spotřebiteli a
ovlivnit jejich chování, aniž by byla narušena jejich
schopnost učinit informované rozhodnutí.
(7) Tato směrnice upravuje obchodní praktiky, které
přímo ovlivňují rozhodnutí spotřebitele o obchodní
transakci týkající se produktů. Neupravuje obchodní
praktiky, jež se uskutečňují převážně za jiným účelem,
jako je například obchodní komunikace zaměřená na
investory, jako jsou výroční zprávy a podnikové
propagační publikace. Neupravuje právní požadavky na
vkus a slušnost, které jsou v jednotlivých členských
státech značně rozdílné. Obchodní praktiky, jako je
nevyžádaný pouliční prodej, mohou být v členských
státech z kulturních důvodů nežádoucí. Členské státy by
proto měly mít možnost na svém území zachovat zákaz
obchodních praktik v souladu s právem Společenství z
důvodu vkusu a slušnosti i u praktik, které neomezují
svobodnou volbu spotřebitelů. Při uplatňování této
směrnice, a zejména jejích obecných ustanovení, je třeba
brát plně v úvahu souvislosti daného jednotlivého případu.
(8) Tato směrnice přímo chrání ekonomické zájmy
spotřebitele před nekalými obchodními praktikami vůči
spotřebitelům. Tím také nepřímo chrání oprávněné
podniky před soutěžiteli, kteří nedodržují pravidla této
směrnice, a zaručuje korektní hospodářskou soutěž v
oblastech jí koordinovaných. Je zřejmé, že existují jiné
obchodní praktiky, jež sice nepoškozují spotřebitele, ale
mohou poškozovat soutěžitele a zákazníky z řad podniků.
Komise by měla pečlivě posuzovat potřebu akce
Společenství v oblasti nekalé hospodářské soutěže nad
rámec této směrnice a v případě nutnosti vypracovat
legislativní návrh zahrnující další hlediska nekalé
hospodářské soutěže.
(9) Touto směrnicí není dotčeno uplatňování
individuálních nároků, které vznášejí osoby poškozené
nekalými obchodními praktikami. Rovněž jí nejsou
dotčena pravidla Společenství a vnitrostátní pravidla
smluvního práva, práv duševního vlastnictví, zdravotní
nezávadnosti a bezpečnosti produktů, podmínek pro
usazování a režimů vydávání povolení, včetně pravidel,
jež se v souladu s právem Společenství vztahují na
sázkové činnosti, ani pravidla Společenství pro
hospodářskou soutěž a vnitrostátní předpisy je
provádějící. Členské státy tak budou moci zachovat nebo
zavést omezení a zákazy obchodních praktik z důvodu
ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů na svém území
bez ohledu na sídlo obchodníka, například ve vztahu k
alkoholu, tabáku nebo léčivům. Finanční služby a
nemovitý majetek vyžadují pro svou složitost a vážná
rizika plynoucí z jejich podstaty podrobné požadavky
včetně stanovení pozitivních povinností obchodníků. Z
tohoto důvodu není v oblasti finančních služeb a
nemovitostí touto směrnicí dotčeno právo členských států
překročit při ochraně ekonomických zájmů spotřebitelů
její rámec. Není vhodné zde upravovat vydávání
osvědčení a stanovení ryzosti předmětů z drahých kovů.
(10) Je nutné zajistit soulad mezi touto směrnicí a
stávajícím právem Společenství, zejména pokud se
předpisy týkající se nekalých obchodních praktik vztahují
na konkrétní odvětví. Tato směrnice proto mění směrnici
84/450/EHS, směrnici Evropského parlamentu a Rady
97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v
případě smluv uzavřených na dálku [4], směrnici
Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES ze dne 19.
května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti
ochrany zájmů spotřebitelů [5] a směrnici Evropského
parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o
uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku
[6]. Tato směrnice se proto použije, pouze pokud
neexistují zvláštní právní předpisy Společenství
upravující konkrétní hlediska nekalých obchodních
praktik, například požadavky na informovanost a pravidla
upravující způsob předkládání informací spotřebiteli.
Zajišťuje ochranu spotřebitelů tam, kde na úrovni
Společenství neexistují žádné zvláštní odvětvové právní
předpisy, a zakazuje obchodníkům vytvářet klamnou
představu o povaze produktů. Toto je zejména důležité u
složitých produktů s vysokou mírou rizika pro
spotřebitele, například některých produktů finančních
služeb. Směrnice následně doplňuje acquis
communautaire platné pro obchodní praktiky poškozující
ekonomické zájmy spotřebitelů.
(11) Vysoká úroveň sjednocení dosažená sbližováním
vnitrostátních právních předpisů prostřednictvím této
směrnice vytváří vysokou společnou úroveň ochrany
spotřebitele. Tato směrnice zavádí jednotný obecný zákaz
těch nekalých obchodních praktik, které narušují
ekonomické chování spotřebitelů. Rovněž stanoví
pravidla pro agresivní obchodní praktiky, které dosud
nejsou na úrovni Společenství upraveny.
240 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
(12) Harmonizace značně zvýší právní jistotu spotřebitelů
i podniků. Spotřebitelé i podniky se budou moci
spolehnout na jednotný právní rámec vycházející z jasně
vymezených právních pojmů upravujících veškerá
hlediska nekalých obchodních praktik v celé Evropské
unii. Výsledkem bude odstranění překážek vyplývajících
z roztříštěnosti předpisů o nekalých obchodních
praktikách poškozujících ekonomické zájmy spotřebitele
a umožnění dosažení vnitřního trhu v této oblasti.
(13) Pro dosažení cíle Společenství pomocí odstranění
překážek vnitřního trhu je nutné nahradit stávající
rozdílná obecná ustanovení a právní zásady členských
států. Jednotný a společný obecný zákaz stanovený touto
směrnicí se proto vztahuje na nekalé obchodní praktiky,
které narušují ekonomické chování spotřebitelů. Za
účelem podpory důvěry spotřebitele by se obecný zákaz
měl vztahovat rovněž na nekalé obchodní praktiky jak
mimo smluvní vztah mezi obchodníkem a spotřebitelem,
tak i po uzavření smlouvy nebo během jejího plnění.
Obecný zákaz je vypracován na základě pravidel pro dva
nejběžnější typy obchodních praktik, totiž klamavé
obchodní praktiky a agresivní obchodní praktiky.
(14) Je žádoucí, aby klamavé obchodní praktiky
zahrnovaly i takové praktiky, včetně klamavé reklamy,
jež uvedením spotřebitele v omyl brání tomu, aby
uskutečnil informovanou, a tedy účelnou volbu. V
souladu s právními předpisy a zvyklostmi členských států
v oblasti klamavé reklamy dělí tato směrnice klamavé
praktiky na klamavá jednání a klamavá opomenutí. Ve
vztahu k opomenutí stanoví tato směrnice určitý počet
zásadních informací, které potřebuje spotřebitel znát, aby
mohl učinit informované rozhodnutí o obchodní transakci.
Tyto informace nemusí být uvedeny ve všech reklamách,
ale jen v těch, kde obchodník vyzývá ke koupi, což je
pojem jasně vymezený v této směrnici. Přístup úplné
harmonizace přijatý v této směrnici nebrání členským
státům stanovit ve vnitrostátním právu hlavní znaky
konkrétních produktů, jako jsou například sběratelské
předměty nebo elektrospotřebiče, jejichž opomenutí by
při výzvě ke koupi bylo podstatné. Záměrem této
směrnice není omezit volbu spotřebitele zákazem
reklamy na produkty vypadající podobně jako jiné
produkty, nemate-li taková podobnost spotřebitele, pokud
jde o obchodní původ produktu, a není-li tedy klamavá.
Touto směrnicí by neměly být dotčeny stávající právní
předpisy Společenství, jež členským státům výslovně
ponechávají výběr z několika možností úpravy ochrany
spotřebitelů v oblasti obchodních praktik. Touto směrnicí
by zejména neměl být dotčen čl. 13 odst. 3 směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12.
července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně
soukromí v odvětví elektronických komunikací [7].
(15) Pokud právní předpisy Společenství stanoví
požadavky na informace pro obchodní komunikaci,
reklamu a uvádění na trh, jsou tyto informace pokládány
za podstatné podle této směrnice. Členské státy budou
moci zachovat nebo doplnit požadavky na informace,
které se týkají smluvního práva a mají dopad na smluvní
právo, pokud to umožňují ustanovení stávajících právních
nástrojů Společenství o minimální harmonizaci. Příloha II
uvádí demonstrativní výčet těchto požadavků na
informace v acquis. Při úplné harmonizaci na základě této
směrnice se za podstatné ve smyslu čl. 7 odst. 5 této
směrnice pokládají pouze informace požadované
právními předpisy Společenství. Pokud členské státy
zavedly požadavky na informace nad rámec stanovený
právem Společenství na základě ustanovení o minimální
harmonizaci, nebude opomenutí těchto dodatečných
informací pokládáno za klamavé opomenutí podle této
směrnice. Členské státy však budou moci zachovat nebo
zavést pro zajištění vyšší míry ochrany individuálních
smluvních práv spotřebitelů přísnější předpisy v souladu
s právními předpisy Společenství, pokud to ustanovení
právních předpisů Společenství o minimální harmonizaci
umožňují.
(16) Ustanovení o agresivních obchodních praktikách by
se měla vztahovat na takové praktiky, které výrazně
narušují možnost svobodné volby spotřebitelů. Jsou to
praktiky, které používají obtěžování, donucování včetně
použití fyzické síly a nepatřičné ovlivňování.
(17) Pro zajištění vyšší právní jistoty je žádoucí určit
takové obchodní praktiky, jež jsou za všech okolností
nekalé. Příloha I proto uvádí taxativní výčet všech
takových praktik. Pouze tyto obchodní praktiky lze
pokládat za nekalé, aniž by bylo třeba provádět
hodnocení jednotlivých případů podle článků 5 až 9.
Tento seznam lze změnit pouze revizí této směrnice.
(18) Je vhodné chránit před nekalými obchodními
praktikami všechny spotřebitele; nicméně Soudní dvůr
při rozhodování ve věcech týkajících se reklamy od
přijetí směrnice 84/450/EHS shledal nezbytným
posuzovat vliv na pomyslného běžného spotřebitele. Tato
směrnice, v souladu se zásadou proporcionality a pro
zajištění účinné ochrany v ní obsažené, vychází z pojmu
průměrného spotřebitele, který má dostatek informací a je
v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální,
kulturní a jazykové faktory, jak je vykládán Soudním
dvorem; tato směrnice však obsahuje také ustanovení,
jejichž účelem je předcházet zneužívání spotřebitelů,
kteří jsou svým charakterem obzvláště zranitelní
nekalými obchodními praktikami. Zaměřuje-li se určitá
obchodní praktika na určitou skupinu spotřebitelů, jako
jsou například děti, je žádoucí, aby se dopad takové
obchodní praktiky hodnotil z pohledu průměrného člena
dané skupiny. Proto je vhodné zařadit do seznamu praktik,
jež jsou za všech okolností nekalé, ustanovení, které, aniž
by ukládalo obecný zákaz reklamy zaměřené na děti,
chrání děti před přímým naváděním k nákupu. Pojem
průměrného spotřebitele není statistickým pojmem. Pro
stanovení typické reakce průměrného spotřebitele v
daném případě budou muset vnitrostátní soudy a orgány
vycházet z vlastního úsudku, s přihlédnutím k judikatuře
Soudního dvora.
(19) Pokud určité vlastnosti, jako je například věk,
fyzická nebo duševní slabost nebo důvěřivost, vedou k
snadnějšímu ovlivnění spotřebitelů obchodními
praktikami nebo propagací produktů a pokud taková
praktika může narušit ekonomické chování pouze u
těchto spotřebitelů způsobem, který může obchodník
rozumně očekávat, je vhodné zajistit přiměřenou ochranu
těchto spotřebitelů posuzováním dané praktiky z pohledu
průměrného člena této skupiny.
(20) Je vhodné stanovit úlohu kodexu chování, který
obchodníkům umožní účinně uplatňovat zásady této
směrnice v konkrétních hospodářských oblastech.
Existují-li v určitém odvětví zvláštní závazné požadavky
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
241
upravující chování obchodníků, je vhodné, aby rovněž
zahrnovaly požadavky na náležitou profesionální péči v
daném odvětví. Kontrola vykonávaná držiteli kodexu na
vnitrostátní úrovni nebo úrovni Společenství zaměřená na
potírání nekalých obchodních praktik může zamezit
podávání návrhů na zahájení správního nebo soudního
řízení, a proto je třeba ji podporovat. Pro dosažení vysoké
úrovně ochrany spotřebitele by spotřebitelské organizace
mohly být informovány a zapojeny do vypracování
kodexů chování.
(21) Osoby nebo organizace považované vnitrostátním
právem za ty, které mají oprávněný zájem na této
záležitosti, musí mít právní prostředky pro zahájení řízení
proti nekalým obchodním praktikám buď u soudu, nebo u
správního orgánu, který má pravomoc rozhodovat o
stížnostech nebo dát podnět k příslušnému soudnímu
řízení. Ačkoli stanovení důkazního břemene přísluší
vnitrostátním právu, je vhodné umožnit soudům a
správním orgánům, aby od obchodníků požadovaly
prokázání správnosti jejich skutkových tvrzení.
(22) Je nutné, aby členské státy stanovily sankce za
porušení ustanovení této směrnice a zajistily jejich
vymahatelnost. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a
odrazující.
(23) Jelikož cílů této směrnice, totiž odstranění překážek
fungování vnitřního trhu představovaných vnitrostátními
právními předpisy o nekalých obchodních praktikách a
zajištění vysoké společné úrovně ochrany spotřebitele
prostřednictvím sbližování právních a správních předpisů
členských států o nekalých obchodních praktikách,
nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských
států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni
Společenství, může Společenství přijmout opatření v
souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5
Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality
stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato
směrnice rámec toho, co je nezbytné pro odstranění
překážek vnitřního trhu a dosažení vysoké společné
úrovně ochrany spotřebitele.
(24) Je vhodné tuto směrnici přezkoumat, aby bylo
zajištěno, že překážky vnitřnímu trhu byly řešeny a že
bylo dosaženo vysoké úrovně ochrany spotřebitele.
Přezkum by mohl vést k návrhu Komise na změnu této
směrnice, který by mohl zahrnovat omezené prodloužení
odchylky v čl. 3 odst. 5, nebo ke změnám jiných právních
předpisů týkajících se ochrany spotřebitele, odrážejícím
závazek vyplývající ze strategie Komise pro politiku
ochrany spotřebitele, jímž je přezkum stávajícího acquis s
cílem dosáhnout vysoké společné úrovně ochrany
spotřebitele.
(25) Tato směrnice ctí základní práva a zachovává zásady
uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
KAPITOLA 1
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Účel
Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování
vnitřního trhu a dosáhnout vysoké úrovně ochrany
spotřebitele sblížením právních a správních předpisů
členských států týkajících se nekalých obchodních
praktik, které poškozují ekonomické zájmy spotřebitelů.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
a) "spotřebitelem" fyzická osoba, jež v obchodních
praktikách spadajících do oblasti působnosti této
směrnice jedná za účelem, který nelze považovat za
provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo
výkonu jejího svobodného povolání;
b) "obchodníkem" fyzická nebo právnická osoba, jež v
obchodních praktikách spadajících do oblasti působnosti
této směrnice jedná za účelem, který lze považovat za
provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo
výkonu jejího svobodného povolání, a kdokoli, kdo jedná
jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení;
c) "produktem" zboží nebo služby včetně nemovitosti,
práva a závazku;
d) "obchodními praktikami vůči spotřebiteli" (dále také
jen "obchodní praktiky") jednání, opomenutí, chování
nebo prohlášení, obchodní komunikace včetně reklamy a
uvedení na trh ze strany obchodníka přímo související s
propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotřebiteli;
e) "podstatným narušením ekonomického chování
spotřebitele" použití obchodní praktiky, která významně
zhoršuje schopnost spotřebitele učinit informované
rozhodnutí, což vede k tomu, že učiní rozhodnutí o
obchodní transakci, které by jinak neučinil;
f) "kodexem chování" dohoda nebo soubor pravidel,
který není uložen právním nebo správním předpisem
členského státu a který vymezuje chování obchodníků,
kteří se zaváží k jeho dodržování, v souvislosti s jednou
nebo více obchodními praktikami nebo odvětvími
podnikání;
g) "držitelem kodexu" subjekt, včetně obchodníka nebo
skupiny obchodníků, který odpovídá za vypracování a
revizi kodexu chování nebo za dohled nad jeho
dodržováním těmi, kdo se jím zavázali řídit;
h) "náležitou profesionální péčí" úroveň zvláštních
dovedností a péče, kterou lze od obchodníka ve vztahu ke
spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým
obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry
v oblasti obchodníkovy činnosti;
i) "výzvou ke koupi" obchodní komunikace, která uvádí
základní znaky produktu a cenu způsobem vhodným pro
použitý typ obchodní komunikace, a umožňuje tak
spotřebiteli uskutečnit koupi;
j) "nepatřičným ovlivňováním" využívání pozice síly
vůči spotřebiteli k činění nátlaku, a to i bez použití
fyzické síly nebo hrozby jejího použití, způsobem, který
242 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
významně omezuje schopnost spotřebitele učinit
informované rozhodnutí;
k) "rozhodnutím o obchodní transakci" rozhodnutí
spotřebitele o tom, zda, jak a za jakých podmínek produkt
koupí, zaplatí za něj najednou nebo částečně, ponechá si
jej nebo se jej zbaví anebo ve vztahu k němu uplatní
právo vyplývající ze smlouvy, ať již se spotřebitel
rozhodne jednat nebo zdržet se jednání;
l) "regulovanou profesí" odborná činnost nebo skupina
odborných činností, u kterých je přístup k nim, jejich
výkon nebo určitý způsob jejich výkonu přímo nebo
nepřímo podmíněn zvláštní odbornou způsobilostí
stanovenou právními nebo správními předpisy.
Článek 3
Oblast působnosti
1. Tato směrnice se vztahuje na nekalé obchodní praktiky
vůči spotřebitelům, jak je stanoveno v článku 5, před
obchodní transakcí týkající se produktu, v jejím průběhu
a po ní.
2. Touto směrnicí není dotčeno smluvní právo, zejména
pravidla týkající se platnosti, vzniku nebo účinků
smlouvy.
3. Touto směrnicí nejsou dotčena pravidla Společenství
ani vnitrostátní pravidla týkající se zdravotní
nezávadnosti a bezpečnosti produktů.
4. V případě rozporu mezi ustanoveními této směrnice a
jinými pravidly Společenství, která upravují určité
aspekty nekalých obchodních praktik, jsou tato jiná
pravidla Společenství pro tyto určité aspekty rozhodná a
použijí se.
5. Po dobu šesti let ode dne 12. 6. 2007 mohou členské
státy v oblasti harmonizované touto směrnicí i nadále
uplatňovat vnitrostátní předpisy, které stanoví více
omezení nebo požadavků než tato směrnice a kterými se
provádějí směrnice obsahující ustanovení o minimální
harmonizaci. Tato opatření musí být zásadní pro zajištění
náležité ochrany spotřebitelů před nekalými obchodními
praktikami a musí být přiměřená pro dosažení tohoto cíle.
Přezkum podle článku 18 může zahrnovat návrh na
prodloužení této odchylky o další omezenou dobu, budeli
to pokládáno za vhodné.
6. Členské státy neprodleně oznámí Komisi veškeré
vnitrostátní předpisy uplatňované na základě odstavce 5.
7. Touto směrnicí nejsou dotčena pravidla určující
příslušnost soudů.
8. Touto směrnicí nejsou dotčeny žádné podmínky pro
usazování nebo režimy vydávání osvědčení ani
deontologické kodexy chování nebo jiná zvláštní pravidla,
která se vztahují na regulované profese v zájmu
udržování vysokých profesních standardů osobami
vykonávajícími tyto profese a které mohou členské státy
v souladu s právem Společenství osobám vykonávajícím
tyto profese uložit.
9. Ve vztahu k "finančním službám" vymezeným ve
směrnici 2002/65/ES a k nemovitostem mohou členské
státy uložit požadavky, které obsahují více omezení nebo
požadavků než tato směrnice v oblasti, kterou sbližuje.
10. Tato směrnice se nevztahuje na uplatňování právních
a správních předpisů členských států, které se týkají
vydávání osvědčení a stanovení ryzosti předmětů z
drahých kovů.
Článek 4
Vnitřní trh
Členské státy neomezí svobodu poskytování služeb ani
volný pohyb zboží z důvodů spadajících do oblasti,
kterou tato směrnice sbližuje.
KAPITOLA 2
NEKALÉ OBCHODNÍ PRAKTIKY
Článek 5
Zákaz nekalých obchodních praktik
1. Nekalé obchodní praktiky jsou zakázány.
2. Obchodní praktika je nekalá, pokud
a) je v rozporu s požadavky náležité profesionální péče
a
b) podstatně narušuje nebo je schopná podstatně narušit
ekonomické chování průměrného spotřebitele, který je
jejímu působení vystaven nebo kterému je určena, nebo
průměrného člena skupiny, pokud se obchodní praktika
zaměřuje na určitou skupinu spotřebitelů, ve vztahu k
danému produktu.
3. Obchodní praktiky, jež mohou podstatně narušit
ekonomické chování pouze určité jednoznačně
vymezitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou z důvodu
duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti
zvlášť zranitelní takovou praktikou nebo produktem,
který propaguje, způsobem, který může obchodník
rozumně očekávat, se hodnotí z pohledu průměrného
člena dané skupiny. Tím nejsou dotčeny běžné a
oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo
prohlášení, která nejsou míněna doslovně.
4. Obchodní praktiky jsou nekalé zejména tehdy, jsou-li
a) klamavé ve smyslu článků 6 a 7
nebo
b) agresivní ve smyslu článků 8 a 9.
5. V příloze I je uveden výčet obchodních praktik, které
jsou považovány za nekalé za všech okolností. Tento
jednotný výčet platí ve všech členských státech a může
být změněn pouze revizí této směrnice.
Oddíl 1
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
243
Klamavé obchodní praktiky
Článek 6
Klamavá jednání
1. Obchodní praktika je považována za klamavou, pokud
obsahuje nesprávné informace, a je tedy nepravdivá, nebo
pokud jakýmkoli způsobem, včetně celkového
předvedení, uvádí nebo je schopná uvést průměrného
spotřebitele v omyl ve vztahu k jednomu nebo k více z
níže uvedených bodů, i když informace jsou věcně
správné, což v obou případech vede nebo může vést k
rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci, které by
jinak neučinil:
a) existence nebo podstata produktu;
b) hlavní znaky produktu, jako je jeho dostupnost,
výhody, rizika, provedení, složení, příslušenství,
poprodejní služby zákazníkům a vyřizování reklamací a
stížností, výrobní postup a datum výroby nebo dodání,
způsob dodání, způsobilost k účelu použití, možnosti
použití, množství, specifikace, zeměpisný nebo obchodní
původ, očekávané výsledky jeho použití nebo výsledky a
podstatné části zkoušek nebo kontrol provedených na
produktu;
c) rozsah závazků obchodníka, motivy pro obchodní
praktiku a podstata prodejního postupu, prohlášení nebo
symbol týkající se přímého nebo nepřímého
sponzorování nebo schválení obchodníka nebo produktu;
d) cena nebo způsob výpočtu ceny anebo existence
konkrétní cenové výhody;
e) nutnost servisu, náhradních dílů, výměny nebo opravy;
f) podstata, charakteristické rysy a práva obchodníka
nebo jeho zástupce, například jeho totožnost a majetek,
způsobilost, postavení, schválení, přidružení nebo vztahy,
práva průmyslového, obchodního nebo duševního
vlastnictví nebo jeho ocenění a vyznamenání;
g) práva spotřebitele, včetně práva na náhradní dodání
nebo vrácení kupní ceny podle směrnice Evropského
parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o
určitých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na
toto zboží [8], nebo rizika, kterým může být vystaven.
2. Obchodní praktika je rovněž považována za klamavou,
pokud ve věcných souvislostech, s přihlédnutím ke všem
jejím rysům a okolnostem, vede nebo může vést k tomu,
že průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní
transakci, které by jinak neučinil, a zahrnuje:
a) jakékoli uvádění produktu na trh, včetně srovnávací
reklamy, které vede k záměně s jinými produkty,
ochrannými známkami, obchodními firmami nebo jinými
rozlišovacími znaky jiného soutěžitele;
b) skutečnost, že obchodník nedodržuje závazky
obsažené v kodexu chování, k jejichž dodržování se
zavázal, pokud
i) se nejedná o záměr závazku, ale o jednoznačný
závazek, který lze ověřit,
a
ii) obchodník v obchodní praktice uvádí, že je vázán
kodexem.
Článek 7
Klamavá opomenutí
1. Obchodní praktika je považována za klamavou, pokud
ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem
jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího
prostředku opomene uvést závažné informace, které v
dané souvislosti průměrný spotřebitel potřebuje pro
rozhodnutí o obchodní transakci, čímž způsobí nebo
může způsobit, že průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí
o obchodní transakci, které by jinak neučinil.
2. Za klamavé opomenutí je také považováno, pokud
obchodník závažné informace uvedené v odstavci 1 zatají
nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo
dvojznačným způsobem nebo v nevhodný čas vzhledem
k okolnostem popsaným v uvedeném odstavci anebo
neuvede obchodní záměr obchodní praktiky, není-li
patrný ze souvislosti a pokud to v obou případech vede
nebo může vést k rozhodnutí spotřebitele o obchodní
transakci, které by jinak neučinil.
3. Pokud sdělovací prostředek, jímž se obchodní praktika
šíří, klade omezení na prostor a čas, je třeba při
rozhodování o tom, zda došlo k opomenutí informací,
vzít v úvahu tato omezení i veškerá opatření, která
obchodník přijal k zajištění přístupu spotřebitelů k
informacím jinými prostředky.
4. V případě výzvy ke koupi se za závažné považují tyto
informace, nejsou-li patrné ze souvislosti:
a) hlavní znaky produktu v rozsahu odpovídajícím
danému sdělovacímu prostředku a produktu;
b) adresa a totožnost obchodníka, například jeho
obchodní firma, a případně adresa a totožnost obchodníka,
jehož jménem jedná;
c) cena včetně daní, nebo pokud z povahy produktu
vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob
jejího výpočtu, a případně i veškeré další poplatky za
dopravu, dodání nebo poštovné, nebo pokud tyto
poplatky nelze rozumně stanovit předem, skutečnost, že k
ceně mohou být účtovány takové další poplatky;
d) ujednání o platebních podmínkách, dodání, plnění a
vyřizování reklamací a stížností, pokud se odchylují od
požadavků náležité profesionální péče;
e) u produktů a obchodních transakcí, u kterých existuje
právo na odstoupení nebo zrušení, existence takového
práva.
5. Požadavky na informace stanovené právními předpisy
Společenství v souvislosti s obchodní komunikací, včetně
reklamy a uvádění na trh, jejichž demonstrativní výčet je
uveden v příloze II, jsou považovány za podstatné.
Oddíl 2
244 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
Agresivní obchodní praktiky
Článek 8
Agresivní obchodní praktiky
Obchodní praktika je považována za agresivní, pokud ve
svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem
jejím rysům a okolnostem obtěžováním, donucováním
včetně použití fyzické síly nebo nepatřičným
ovlivňováním výrazně zhoršuje nebo může výrazně
zhoršit svobodnou volbu nebo chování průměrného
spotřebitele ve vztahu k produktu, čímž způsobí nebo
může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí o
obchodní transakci, které by jinak neučinil.
Článek 9
Použití obtěžování, donucování a nepatřičného
ovlivňování
Při určení, zda obchodní praktika používá obtěžování,
donucování včetně použití fyzické síly nebo nepatřičné
ovlivňování, se bere v úvahu:
a) její načasování, místo, povaha nebo doba trvání;
b) použití výhrůžného nebo urážlivého jazyka nebo
chování;
c) vědomé využití obchodníkem jakéhokoli konkrétního
neštěstí nebo takových závažných okolností, které vedou
ke zhoršení úsudku spotřebitele, k ovlivnění rozhodnutí
spotřebitele ve vztahu k produktu;
d) veškeré obtížné nebo neúměrné mimosmluvní
překážky uložené obchodníkem v případě, že spotřebitel
chce uplatnit svá smluvní práva, včetně práv na
vypovězení smlouvy nebo na přechod na jiný produkt
nebo k jinému obchodníkovi;
e) výhrůžka právně nepřípustným jednáním.
KAPITOLA 3
KODEXY CHOVÁNÍ
Článek 10
Kodexy chování
Tato směrnice nevylučuje kontrolu nekalých obchodních
praktik prováděnou držiteli kodexu, kterou mohou
členské státy podporovat, ani možnost osob nebo
organizací uvedených v článku 11 obrátit se na držitele
kodexu, jsou-li vedle toho přípustná i soudní nebo
správní řízení podle uvedeného článku.
Opravný prostředek podaný těmto kontrolním orgánům
nelze považovat za rovnocenný podání k soudu nebo
správnímu orgánu, jež jsou uvedeny v článku 11.
KAPITOLA 4
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 11
Vynucování
1. Členské státy zajistí, aby v zájmu spotřebitelů
existovaly vhodné a účinné prostředky pro boj proti
nekalým obchodním praktikám v zájmu zajištění souladu
s touto směrnicí.
Tyto prostředky zahrnují právní předpisy, jež umožní
osobám nebo organizacím, které mají podle
vnitrostátních právních předpisů oprávněný zájem na boji
proti nekalým obchodním praktikám, včetně soutěžitelů,
aby
a) podaly žalobu pro používání nekalých obchodních
praktik
nebo
b) napadly tyto nekalé obchodní praktiky u správního
orgánu, který je příslušný k rozhodování o stížnostech
nebo k podání podnětu k zahájení příslušného soudního
řízení.
Každému členskému státu je vyhrazeno rozhodnutí o tom,
která z těchto možností bude dostupná a zda umožní
soudům nebo správním orgánům požadovat, aby byly
nejprve využity jiné stanovené prostředky pro vyřizování
stížností, včetně prostředků uvedených v článku 10. Tyto
možnosti existují bez ohledu na to, zda jsou postižení
spotřebitelé na území členského státu, v němž se
obchodník nachází, nebo v jiném členském státě.
Každému členskému státu je vyhrazeno rozhodnutí,
a) zda mohou být tyto právní možnosti použity
samostatně nebo společně proti určitému počtu
obchodníků působících ve stejném hospodářském odvětví
a
b) zda mohou být tyto právní možnosti použity proti
držiteli kodexu, pokud tento kodex podporuje porušování
zákonných požadavků.
2. Na základě právních předpisů uvedených v odstavci 1
udělí členské státy soudům nebo správním orgánům
pravomoci, které je zmocňují, aby v nezbytných
případech s ohledem na všechny dotčené zájmy, a
zejména veřejný zájem,
a) nařídily zastavení nekalých obchodních praktik nebo
zahájily příslušné soudní řízení směřující k nařízení jejich
zastavení,
nebo
b) pokud nekalá obchodní praktika zatím neproběhla,
avšak má k ní bezprostředně dojít, zakázaly takovou
praktiku nebo zahájily příslušné soudní řízení směřující k
jejímu zákazu,
a to i bez důkazu o skutečně vzniklé ztrátě nebo újmě
nebo úmyslu nebo nedbalosti na straně obchodníka.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
245
Členské státy dále stanoví, že opatření uvedená v prvním
pododstavci mohou být přijata ve zkráceném řízení jako
- opatření předběžná
nebo
- opatření konečná,
přičemž každý členský stát sám rozhodne, kterou z těchto
dvou možností zvolí.
Nadto mohou členské státy udělit soudům nebo správním
orgánům pravomoci, aby k odstranění přetrvávajících
vlivů nekalých obchodních praktik, jejichž zastavení bylo
nařízeno pravomocným rozhodnutím, mohly vyžadovat
a) zveřejnění tohoto rozhodnutí v plném nebo zkráceném
znění a ve formě, kterou považují za vhodnou,
b) kromě toho zveřejnění opravného prohlášení.
3. Správní orgány uvedené v odstavci 1 musí:
a) být složeny tak, aby nevznikaly pochybnosti o jejich
nestrannosti;
b) mít při rozhodování o stížnostech dostatečné
pravomoci k tomu, aby mohly účinně kontrolovat a
vymáhat dodržování svých rozhodnutí;
c) zpravidla svá rozhodnutí odůvodňovat.
Jsou-li pravomoci uvedené v odstavci 2 vykonávány
výhradně správním orgánem, musí být jeho rozhodnutí
vždy odůvodněno. V tomto případě musí dále existovat
řízení, jejichž prostřednictvím se předmětem soudního
přezkumu může stát nesprávný nebo nevhodný výkon
pravomocí správním orgánem nebo nesprávné nebo
nevhodné opomenutí výkonu uvedených pravomocí.
Článek 12
Soudy a správní orgány: prokazování tvrzení
Členské státy udělí soudům nebo správním orgánům
pravomoci, které je v občanském soudním řízení nebo
správním řízení uvedeném v článku 11 zmocňují
a) požadovat na obchodníkovi, aby prokázal správnost
skutkových tvrzení v souvislosti s obchodní praktikou,
jestliže se takový požadavek, s ohledem na oprávněné
zájmy obchodníka a kteréhokoli jiného účastníka řízení,
jeví jako přiměřený vzhledem k okolnostem daného
případu,
a
b) považovat skutková tvrzení za nesprávná, není-li
důkaz požadovaný v souladu s písmenem a) předložen
nebo je-li soudem nebo správním orgánem považován za
nedostatečný.
Článek 13
Sankce
Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních
předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou
veškerá opatření nezbytná pro jejich uplatňování. Tyto
sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
Článek 14
Změny směrnice 84/450/EHS
Směrnice 84/450/EHS se mění takto:
1. Článek 1 se nahrazuje tímto:
"Článek 1
Účelem této směrnice je chránit obchodníky proti
klamavé reklamě a jejím nekalým účinkům a stanovit
podmínky, za nichž je dovolena srovnávací reklama."
2. V článku 2:
- se bod 3 nahrazuje tímto:
"3. "obchodníkem" rozumí fyzická nebo právnická osoba,
jež jedná za účelem, který lze považovat za provozování
jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu
jejího svobodného povolání, a kdokoli, kdo jedná
jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení;"
,
se doplňuje se nový bod, který zní:
"4. "držitelem kodexu" rozumí subjekt, včetně
obchodníka nebo skupiny obchodníků, který odpovídá za
vypracování a revizi kodexu chování nebo za dohled nad
jeho dodržováním těmi, kdo se jím zavázali řídit."
3. Článek 3a se nahrazuje tímto:
"Článek 3a
1. Srovnávací reklama je, pokud jde o srovnání, dovolena
při splnění těchto podmínek:
a) není klamavá ve smyslu čl. 2 odst. 2, článku 3 a čl. 7
odst. 1 této směrnice nebo článků 6 a 7 směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11.
května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči
spotřebitelům na vnitřním trhu [9];
b) srovnává zboží nebo služby, jež slouží stejným
potřebám nebo jsou zamýšleny pro stejný účel;
c) objektivně srovnává jeden nebo více základních,
důležitých, ověřitelných a charakteristických rysů tohoto
zboží nebo těchto služeb, mezi nimiž může být i cena;
d) nemá za následek oslabení důvěryhodnosti nebo
znevážení ochranné známky, obchodní firmy, jiného
rozlišovacího znaku, zboží, služeb, činností nebo
postavení soutěžitele;
e) u produktů s označením původu se vždy odvolává na
produkty se stejným označením;
246 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
f) netěží protiprávně z dobré pověsti ochranné známky,
obchodní firmy nebo jiných rozlišovacích znaků
soutěžitele anebo označení původu konkurujících
produktů;
g) nepředstavuje zboží nebo službu jako napodobeninu
nebo reprodukci jiného zboží nebo služeb nesoucích
ochrannou známku nebo obchodní firmu;
h) nevede k záměně mezi obchodníky, mezi zadavatelem
reklamy a soutěžitelem nebo k záměně ochranných
známek, obchodních firem, jiných rozlišovacích znaků,
zboží a služeb zadavatele reklamy s ochrannými
známkami, obchodními firmami, jinými rozlišovacími
znaky, zbožím a službami soutěžitele.
4. V článku 4 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
"1. Členské státy zajistí, aby v zájmu obchodníků a
soutěžitelů existovaly přiměřené a účinné prostředky pro
boj proti klamavé reklamě a pro dodržování předpisů o
srovnávací reklamě. Tyto prostředky zahrnují právní
předpisy, jež umožní osobám nebo organizacím, které
mají podle vnitrostátních právních předpisů oprávněný
zájem na potírání klamavé reklamy nebo na regulaci
srovnávací reklamy, aby
a) podaly žalobu ohledně takové reklamy
nebo
b) napadly takovou reklamu u správního orgánu, který je
příslušný k rozhodování o stížnostech nebo k podání
podnětu k zahájení příslušného soudního řízení.
Každému členskému státu je vyhrazeno rozhodnutí o tom,
která z těchto možností bude dostupná a zda umožní
soudům nebo správním orgánům požadovat, aby byly
nejprve využity jiné stanovené prostředky pro vyřizování
stížností, včetně prostředků uvedených v článku 5.
Každému členskému státu je vyhrazeno rozhodnutí,
a) zda mohou být tyto právní možnosti použity
samostatně nebo společně proti určitému počtu
obchodníků působících ve stejném hospodářském odvětví
a
b) zda mohou být tyto právní možnosti použity proti
držiteli kodexu, pokud tento kodex podporuje porušování
zákonných požadavků."
5. V článku 7 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
"1. Tato směrnice nebrání členským státům, aby v oblasti
klamavé reklamy zachovaly nebo přijaly ustanovení
zajišťující rozsáhlejší ochranu obchodníků a soutěžitelů."
Článek 15
Změny směrnic 97/7/ES a 2002/65/ES
1. Článek 9 směrnice 97/7/ES se nahrazuje tímto:
"Článek 9
Setrvačný prodej
S ohledem na zákaz setrvačného prodeje, stanovený ve
směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze
dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách
vůči spotřebitelům na vnitřním trhu [10], přijmou členské
státy nezbytná opatření ke zproštění spotřebitele
povinnosti zaplatit cenu v případě nevyžádaného dodání,
přičemž neexistenci odpovědi nelze vykládat jako
souhlas.
2. Článek 9 směrnice 2002/65/ES se nahrazuje tímto:
"Článek 9
S ohledem na zákaz setrvačného prodeje, stanovený ve
směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze
dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách
vůči spotřebitelům na vnitřním trhu [11], a aniž jsou
dotčena ustanovení právních předpisů členských států o
konkludentním prodloužení smluv uzavřených na dálku,
pokud je tato pravidla dovolují, přijmou členské státy
nezbytná opatření ke zproštění spotřebitele jakýchkoli
závazků v případě nevyžádaných dodávek, přičemž
neexistenci odpovědi nelze vykládat jako souhlas.
Článek 16
Změny směrnice 98/27/ES a nařízení (ES) č. 2006/2004
1. V příloze směrnice 98/27/ES se bod 1 nahrazuje tímto:
"1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES
ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních
praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (Úř. věst.
L 149, 11.6.2005, s. 22)."
2. V příloze nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi
vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání
dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele
(nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele) [12]
se doplňuje nový bod, který zní:
"16. Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých
obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním
trhu (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)."
Článek 17
Informace
Členské státy přijmou vhodná opatření k informování
spotřebitelů o vnitrostátních právních předpisech, kterými
se provádí tato směrnice, a případně vyzvou obchodníky
a držitele kodexu, aby informovali spotřebitele o svých
kodexech chování.
Článek 18
Přezkum
1. Komise do 12.6.2011 předloží Evropskému parlamentu
a Radě souhrnnou zprávu o uplatňování této směrnice,
zejména čl. 3 odst. 9, článku 4 a přílohy I, o rozsahu další
harmonizace a zjednodušení práva Společenství v oblasti
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
247
ochrany spotřebitele a s přihlédnutím k čl. 3 odst. 5 o
opatřeních, které je nutné přijmout na úrovni
Společenství pro zachování náležité úrovně ochrany
spotřebitele. V případě potřeby bude zpráva doplněna
návrhem na revizi této směrnice nebo jiných
souvisejících částí práva Společenství.
2. V souladu se Smlouvou vyvinou Evropský parlament a
Rada úsilí, aby bylo o návrhu Komise předloženém podle
odstavce 1 rozhodnuto do dvou let.
Článek 19
Provedení
Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí
nejpozději do 12.6.2007. Neprodleně o nich uvědomí
Komisi, stejně jako o všech následných změnách.
Budou tyto předpisy používat ode dne 12.12.2007. Tyto
předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na
tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při
jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví
členské státy.
Článek 20
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 21
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
Ve Štrasburku dne 11. května 2005.
Za Evropský parlament
předseda
J. P. Borrell Fontelles
Za Radu
předseda
N. Schmit
[1] Úř. věst. C 108, 30.4.2004, s. 81.
[2] Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 20. dubna
2004 (Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 260), společný
postoj Rady ze dne 15. listopadu 2004 (Úř. věst. C 38 E,
15.2.2005, s. 1), postoj Evropského parlamentu ze dne 24.
února 2005 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a
rozhodnutí Rady ze dne 12. dubna 2005.
[3] Úř. věst. L 250, 19.9.1984, s. 17. Směrnice ve znění
směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES (Úř.
věst. L 290, 23.10.1997, s. 18).
[4] Úř. věst. L 144, 4.6.1997, s. 19. Směrnice ve znění
směrnice 2002/65/ES (Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16).
[5] Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 51. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2002/65/ES.
[6] Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16.
[7] Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.
[8] Úř. věst. L 171, 7.7.1999, s. 12.
[9] Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22."
[10] Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22."
[11] Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22."
[12] Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1.
--------------------------------------------------
PŘÍLOHA I
OBCHODNÍ PRAKTIKY, JEŽ JSOU ZA VŠECH
OKOLNOSTÍ POVAŽOVÁNY ZA NEKALÉ
Klamavé obchodní praktiky
1. Tvrzení, že obchodník podepsal kodex chování, ačkoli
tomu tak není.
2. Používání značky důvěry, značky jakosti nebo
rovnocenné značky bez získání potřebného povolení.
3. Tvrzení, že kodex chování byl schválen veřejným nebo
jiným subjektem, ačkoli tomu tak není.
4. Tvrzení, že obchodníku (jakož i jeho obchodním
praktikám) nebo produktu bylo uděleno schválení,
potvrzení nebo povolení veřejného nebo soukromého
subjektu, ačkoli tomu tak není nebo takové tvrzení není v
souladu s podmínkami schválení, potvrzení nebo
povolení.
5. Výzva ke koupi produktů za určitou cenu, aniž by
obchodník zveřejnil důvody, na základě kterých se může
domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného
obchodníka schopen zajistit dodávku uvedených nebo
rovnocenných produktů za cenu platnou pro dané období
a v přiměřeném množství vzhledem k povaze produktu,
rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama).
6. Výzva ke koupi produktu za určitou cenu a poté
a) odmítnutí ukázat inzerovaný předmět spotřebitelům
nebo
b) odmítnutí přijetí objednávek produktu nebo dodání
produktu v přiměřené lhůtě
nebo
c) předvedení vadného vzorku produktu
248 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
s úmyslem propagovat jiný produkt (reklama typu
"přivábit a zaměnit").
7. Nepravdivé tvrzení, že produkt bude dostupný pouze
po omezenou dobu nebo že bude dostupný pouze po
omezenou dobu za určitých podmínek, za účelem přimět
spotřebitele k okamžitému rozhodnutí bez příležitosti
nebo času potřebného k učinění informované volby.
8. Závazek poskytnout poprodejní servis spotřebitelům, s
nimiž obchodník před uzavřením obchodní transakce
komunikoval jazykem, který není úředním jazykem
členského státu, v němž se obchodník nachází, a následné
poskytování servisu pouze v jiném jazyce, aniž to bylo
spotřebiteli jasně sděleno předtím, než se spotřebitel
zavázal k obchodní transakci.
9. Tvrzení nebo jiné vytváření dojmu, že prodej produktu
je dovolený, i když tomu tak není.
10. Uvádění práv, která spotřebitelům vyplývají ze
zákona, jako přednosti obchodníkovy nabídky.
11. Využití prostoru ve sdělovacích prostředcích k
propagaci produktu, za kterou obchodník zaplatil, aniž by
to byl spotřebitel schopen z obsahu, obrázků nebo zvuků
jednoznačně poznat. (Placená reklama ve formě
novinových článků, advertorial). Tím není dotčena
směrnice 89/552/EHS [1].
12. Věcně nesprávné tvrzení o povaze a míře rizika pro
osobní bezpečnost spotřebitele nebo jeho rodiny, pokud
si produkt nezakoupí.
13. Propagace výrobku podobného výrobku konkrétního
výrobce způsobem, jenž cíleně vede k uvedení
spotřebitele v omyl tak, že uvěří, že daný výrobek je
vyroben týmž výrobcem, i když tomu tak není.
14. Zahájení, provozování nebo propagace pyramidového
programu, kdy spotřebitel zaplatí za možnost získat
odměnu, která závisí především na získávání nových
spotřebitelů do programu, a nikoli na prodeji nebo
spotřebě produktů.
15. Tvrzení, že obchodník zamýšlí ukončit obchodování
nebo se stěhuje, ačkoli tomu tak není.
16. Tvrzení, že produkty usnadní výhru ve hrách
založených na náhodě.
17. Nepravdivé tvrzení, že produkt může vyléčit nemoci,
poruchu nebo tělesné postižení.
18. Poskytování věcně nesprávných informací o tržních
podmínkách nebo o možnosti opatřit si produkt s
úmyslem přimět zákazníka k jeho pořízení za méně
výhodných podmínek, než jsou běžné tržní podmínky.
19. Obchodní praktika, v níž se tvrdí, že v rámci
propagace probíhá soutěž o ceny, aniž by byly uděleny
ceny, které odpovídají uvedenému popisu, nebo jejich
odpovídající náhrada.
20. Popis produktu slovy "gratis", "zdarma", "bezplatně"
a podobnými, pokud musí spotřebitel zaplatit jakékoli
jiné náklady, než jen nevyhnutelné náklady spojené s
reakcí na obchodní praktiku a s vyzvednutím nebo
doručením věci.
21. Přiložení faktury nebo podobných dokladů pro
provedení platby k marketingovým materiálům, čímž se
ve spotřebiteli vyvolá dojem, že si inzerovaný produkt již
objednal, ačkoli tomu tak není.
22. Nepravdivé tvrzení nebo vyvolávání dojmu, že
obchodník nejedná za účelem spojeným s jeho obchodní
nebo podnikatelskou činností, řemeslem nebo povoláním,
nebo klamná prezentace obchodníka jako spotřebitele.
23. Vyvolávání klamného dojmu, že poprodejní servis k
výrobku je dostupný v jiném členském státu, než ve
kterém je výrobek prodáván.
Agresivní obchodní praktiky
24. Vytvoření dojmu, že spotřebitel nemůže provozovnu
opustit bez uzavření smlouvy.
25. Osobní návštěvy u spotřebitele a nedbání požadavku
spotřebitele opustit jeho byt a nevracet se, kromě situací a
v rozsahu odůvodněném podle vnitrostátních právních
předpisů za účelem vymáhání smluvních závazků.
26. Vytrvalé a nevyžádané nabídky prostřednictvím
telefonu, faxu, e-mailu nebo jiných prostředků přenosu na
dálku, kromě situací a v rozsahu odůvodněném podle
vnitrostátních právních předpisů za účelem vymáhání
smluvních závazků. Tím nejsou dotčeny článek 10
směrnice 97/7/ES a směrnice 95/46/ES [2] a 2002/58/ES.
27. Požadavek, aby spotřebitel žádající plnění z důvodu
pojistné události předložil doklady, které nelze
odůvodněně pokládat za důležité pro stanovení
oprávněnosti nároku, nebo systematické neodpovídání na
související korespondenci za účelem odradit spotřebitele
od uplatnění práv vyplývajících ze smlouvy.
28. Začlenění do reklamy přímého nabádání určeného
dětem, aby si inzerované produkty koupily nebo aby
přesvědčily své rodiče nebo jiné dospělé, aby jim je
koupili. Tímto ustanovením není dotčen článek 16
směrnice 89/552/EHS o televizním vysílání.
29. Požadování okamžité nebo odložené platby za
produkty dodané obchodníkem, avšak nevyžádané
spotřebitelem, nebo vrácení nebo uschování takových
produktů, kromě případů, kdy se jedná o náhradní
produkt dodaný v souladu s čl. 7 odst. 3 směrnice
97/7/ES (setrvačný prodej).
30. Výslovné sdělení spotřebiteli, že pokud si produkt
nebo službu nekoupí, ohrozí to pracovní místo nebo
živobytí obchodníka.
31. Vytváření klamného dojmu, že spotřebitel již vyhrál
nebo vyhraje, popřípadě že vyhraje, pokud bude jednat
určitým způsobem, cenu nebo jinou obdobnou výhodu,
ačkoli ve skutečnosti
- neexistuje žádná taková cena ani obdobná výhoda,
nebo
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
249
- pro získání ceny nebo jiné obdobné výhody musí
spotřebitel vynaložit finanční prostředky nebo mu
vznikají výdaje.
[1] Směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o
koordinaci některých právních a správních předpisů
členských států upravujících provozování televizního
vysílání (Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23). Směrnice ve
znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES
(Úř. věst. L 202, 30.7.1997, s. 60).
[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze
dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti
se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu
těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).
Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst.
L 284, 31.10.2003, s. 1).
--------------------------------------------------
PŘÍLOHA II
USTANOVENÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ
SPOLEČENSTVÍ, KTERÁ STANOVÍ PRAVIDLA
PRO REKLAMU A OBCHODNÍ KOMUNIKACI
Články 4 a 5 směrnice 97/7ES
Článek 3 směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června
1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy
[1]
Čl. 3 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady
94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve
vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k
dočasnému užívání nemovitostí [2]
Čl. 3 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady
98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při
označování cen výrobků nabízených spotřebiteli [3]
Články 86 až 100 směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu
Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků
[4]
Články 5 a 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních
aspektech služeb informační společnosti, zejména
elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice o
elektronickém obchodu") [5]
Čl. 1 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady
98/7/ES ze dne 16. února 1998, kterým se mění směrnice
Rady 87/102/EHS o sbližování právních a správních
předpisů členských států týkajících se spotřebitelského
úvěru [6]
Články 3 a 4 směrnice 2002/65/ES
Čl. 1 bod 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2001/107/ES ze dne 21. ledna 2002, kterou se mění
směrnice Rady 85/611/EHS o koordinaci právních a
správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního
investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP)
s ohledem na regulaci správcovských společností a
zjednodušené prospekty [7]
Články 12 a 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování
pojištění [8]
Článek 36 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/83/ES ze dne 5. listopadu 2002 o životním pojištění
[9]
Článek 19 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních
nástrojů [10]
Články 31 a 43 směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18.
června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů
týkajících se přímého pojištění jiného než životního [11]
(třetí směrnice o jiném než životním pojištění)
Články 5, 7 a 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2003/71/ES ze dne 4. listopadu 2003 o prospektu, který
má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí
cenných papírů k obchodování [12]
[1] Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.
[2] Úř. věst. L 280, 29.10.1994, s. 83.
[3] Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27.
[4] Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí 2004/27/ES (Úř. věst. L
136, 30.4.2004, s. 34).
[5] Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.
[6] Úř. věst. L 101, 1.4.1998, s. 17.
[7] Úř. věst. L 41, 13.2.2002, s. 20.
[8] Úř. věst. L 9, 15.1.2003, s. 3.
[9] Úř. věst. L 345, 19.12.2002, s.1. Směrnice ve znění
směrnice Rady 2004/66/ES (Úř. věst. L 168, 1.5.2004, s.
35).
[10] Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.
[11] Úř. věst. L 228, 11.8.1992, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady
2002/87/ES (Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1).
[12] Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 64.
-------------------------------------------------
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997
o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
250 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
společenství, a zejména na článek 100a této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního
výboru ( 2 ),
v souladu s postupem podle článku 189b Smlouvy ( 3 ) s
přihlédnutím ke společnému textu schválenému smírčím
výborem dne 27. listopadu 1996,
(1) vzhledem k tomu, že v souvislosti s dosažením cílů
vnitřního trhu musí být přijata opatření pro postupné
upevňování tohoto trhu;
(2) vzhledem k tomu, že volný pohyb zboží a služeb
ovlivňuje nejen podnikatelský sektor, ale také soukromé
fyzické osoby; že to představuje možnost přístupu
spotřebitelů ke zboží a službám jiného členského státu za
stejných podmínek, jaké má obyvatelstvo tohoto státu;
(3) vzhledem k tomu, že by pro spotřebitele mohl být
přeshraniční prodej na dálku jedním z hlavních
hmatatelných výsledků dotvoření vnitřního trhu, jak bylo
mimo jiné poznamenáno ve sdělení Komise určenému
Radě a nazvanému „K jednotnému trhu v distribuci“; že
pro plynulé fungování jednotného trhu je podstatné, aby
spotřebitelé byli schopni vést jednání s podnikem mimo
území svého státu, a to i tehdy, má-li pobočku v zemi
trvalého pobytu spotřebitele;
(4) vzhledem k tomu, že zavádění nových technologií
zvyšuje počet způsobů, jakými mohou spotřebitelé
získávat informace o nabídkách kdekoli ve Společenství a
zadávat objednávky; že některé členské státy již přijaly
rozdílná nebo odchylná opatření na ochranu spotřebitelů v
případě prodeje na dálku, která měla nežádoucí dopad na
soutěž mezi podniky na vnitřním trhu; že je proto nutné
zavést na úrovni Společenství minimální soubor
společných pravidel v této oblasti;
(5) vzhledem k tomu, že body 18 a 19 přílohy usnesení
Rady ze dne 14. dubna 1975 o předběžném programu
Evropského hospodářského společenství pro politiku v
oblasti ochrany a informovanosti spotřebitele ( 4 )
poukazují na potřebu chránit kupující zboží nebo služeb
před vynucováním zaplacení neobjednaného zboží a před
vysoce nátlakovými metodami prodeje;
(6) vzhledem k tomu, že bod 33 sdělení Komise určeného
Radě, nazvaného „Nový podnět pro politiku na ochranu
spotřebitele“ a schváleného usnesením Rady ze dne 23.
června 1986 ( 5 ) uvádí, že Komise bude předkládat
návrhy o použití nových informačních technologií
umožňujících spotřebitelům zadávat objednávky
dodavatelům ze svých domovů;
(7) vzhledem k tomu, že usnesení Rady ze dne 9. listopadu
1989 o budoucích prioritách pro opětovné zahájení
politiky na ochranu spotřebitele ( 6 ) vyzývá Komisi, aby
dala přednost oblastem uvedeným v příloze tohoto
usnesení; že tato příloha odkazuje na nové technologie
zahrnující nákupy prostřednictvím televize; že Komise
reagovala na toto usnesení přijetím tříletého akčního plánu
pro politiku na ochranu spotřebitele v Evropském
hospodářském společenství (1990–1992); že tento plán
předpokládá přijetí směrnice;
(8) vzhledem k tomu, že volba jazyků používaných při
uzavírání smluv na dálku je záležitostí členských států;
(9) vzhledem k tomu, že smlouvy uzavřené na dálku
zahrnují použití jednoho nebo více komunikačních
prostředků na dálku; že se jako součást systému
organizovaného prodeje nebo poskytování služeb na dálku
používají různé komunikační prostředky nevyžadující
současnou přítomnost dodavatele a spotřebitele; že
neustálý vývoj těchto komunikačních prostředků
neumožňuje vypracování úplného seznamu, avšak
vyžaduje vymezení zásad platných i pro ty prostředky,
které ještě nedosáhly širokého využití;
(10) vzhledem k tomu, že stejná transakce skládající se z
operací, které na sebe navazují, nebo z řady samostatných
operací může za určitou dobu vést ke vzniku rozdílných
právních výkladů závisejících na právu členských států; že
se ustanovení této směrnice nemohou používat odchylně
od práva členských států, pokud se odvolají na článek 14;
že koneckonců proto existuje důvod zvážit nezbytnost být
v souladu alespoň s ustanoveními této směrnice k datu
první z řady na sebe navazujících operací nebo první z
řady samostatných operací, které mohou být po určité
době považovány za celek, jestliže tato operace nebo řady
operací je předmětem jediné smlouvy nebo samostatných,
na sebe navazujících smluv;
(11) vzhledem k tomu, že použití komunikačních
prostředků na dálku nesmí vést k omezení informací
poskytovaných spotřebiteli; že informace, jejichž zaslání
spotřebitel vyžaduje, by proto měly být bez ohledu na
použitý komunikační prostředek vymezeny; že
poskytované informace musí být rovněž v souladu s
jinými příslušnými předpisy Společenství, zejména těmi,
které jsou uvedeny ve směrnici Rady 84/450/EHS ze dne
10. září 1984 o sbližování právních a správních předpisů
členských států týkajících se klamavé reklamy ( 7 ); že při
povolování výjimek z povinnosti poskytovat informace je
věcí spotřebitele vyžadovat podle vlastního uvážení
některé základní informace, jako je totožnost dodavatele,
základní vlastnosti zboží nebo služeb a jejich cena;
(12) vzhledem k tomu, že v případě komunikace po
telefonu je vhodné, aby spotřebitel obdržel dostatek
informací již na počátku hovoru, aby měl možnost se
rozhodnout, zda v hovoru pokračovat či nikoli;
(13) vzhledem k tomu, že informace rozšiřované určitými
elektronickými technologiemi mají často tak pomíjivý
charakter, že nemohou být považovány za trvalý
komunikační prostředek; že spotřebitel proto musí včas
obdržet písemné oznámení o informacích nezbytných pro
řádné plnění smlouvy;
(14) vzhledem k tomu, že spotřebitel nemá před
uzavřením smlouvy možnost výrobek skutečně vidět nebo
se ujistit o charakteru poskytované služby; že nestanoví-li
tato směrnice jinak, mělo by existovat ustanovení o právu
odstoupit od smlouvy; že nemá-li mít toto právo pouze
formální charakter, pak náklady, které nese při uplatnění
práva odstoupit od smlouvy spotřebitel, musí být omezeny
na skutečně vynaložené náklady spojené s vrácením zboží;
že právo odstoupit od smlouvy nesmí mít právní účinky na
práva spotřebitelů podle vnitrostátních předpisů, zejména s
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
251
ohledem na převzetí vadných výrobků a služeb nebo
výrobků a služeb neodpovídajících popisu uvedenému v
nabídce takových výrobků a služeb; že je věcí členských
států, aby stanovily další podmínky a opatření pro
uplatnění práva odstoupit od smlouvy;
(15) vzhledem k tomu, že je rovněž nezbytné stanovit
dobu plnění smlouvy, není-li určena v době zadání
objednávky;
(16) vzhledem k tomu, že reklama prováděná způsobem
zahrnujícím odeslání výrobku nebo poskytnutí služby
spotřebiteli oproti zaplacení ceny není bez předchozí
žádosti spotřebitele nebo jeho výslovného souhlasu
dovolena, ledaže se jedná o náhradní výrobek nebo službu;
(17) vzhledem k tomu, že platí zásady stanovené v
článcích 8 a 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod ze dne 4. listopadu 1950; že by mělo
být uznáno právo spotřebitele na soukromí, zejména
pokud jde o svobodu spočívající v tom, že nikdo nesmí být
obtěžován některými zvlášť neodbytnými komunikačními
prostředky; že by proto měla být stanovena zvláštní
omezení týkající se používání takových prostředků; že by
členské státy měly přijmout vhodná opatření na účinnou
ochranu těch spotřebitelů, kteří si nepřejí být kontaktováni
prostřednictvím některých komunikačních prostředků, na
ochranu proti takovým kontaktům, aniž je dotčena
konkrétní ochrana, které se spotřebitel může dovolat v
rámci práva Společenství na ochranu osobních údajů a
soukromí;
(18) vzhledem k tomu, že je důležité, aby byla podle
potřeby doplněna minimální závazná pravidla obsažená v
této směrnici prostřednictvím smluvních ujednání
dotyčných dodavatelů v souladu s doporučením Komise
92/295/EHS ze dne 7. dubna 1992 o souborech zvyklostí
na ochranu spotřebitelů v případě smluv uzavřených na
dálku ( 8 );
(19) vzhledem k tomu, že je v zájmu optimální ochrany
pro spotřebitele důležité, aby byli uspokojivě informováni
o ustanoveních této směrnice a o souborech zvyklostí,
které mohou v této oblasti existovat;
(20) vzhledem k tomu, že neplnění této směrnice může
poškozovat nejen spotřebitele, ale rovněž účastníky
soutěže; že proto mohou být stanovena opatření
umožňující sledovat její provádění, a to orgánům veřejné
moci nebo jejich zástupcům nebo organizacím spotřebitelů,
které mají v souladu s vnitrostátním právem oprávněný
zájem na ochraně spotřebitele, nebo profesním
organizacím, které mají oprávněný zájem na přijímání
opatření;
(21) vzhledem k tomu, že z hlediska ochrany spotřebitele
je důležité zabývat se otázkou přeshraničních stížností
ihned, jakmile to bude účelné; že dne 14. února 1996
zveřejnila Komise plán činnosti o možnosti spotřebitelů
obracet se na soudy a urovnávat spory za účasti
spotřebitelů v rámci vnitřního trhu; že plán činnosti
zahrnuje zvláštní iniciativy podporující mimosoudní řízení;
že jsou navržena objektivní kritéria (příloha II) pro
zajištění spolehlivosti těchto řízení a vymezena ustanovení
o použití standardních formulářů žalob (příloha III);
(22) vzhledem k tomu, že při používání nových
technologií nemá spotřebitel možnost kontroly použitých
komunikačních prostředků; že je proto nezbytné zajistit,
aby důkazní břemeno nesl výhradně dodavatel;
(23) vzhledem k tomu, že existuje nebezpečí, že v určitých
případech může být spotřebitel zbaven ochrany
vyplývající z této směrnice prostřednictvím volby práva
třetího státu jako práva rozhodného pro smlouvu; že tato
směrnice by proto měla obsahovat ustanovení k odvrácení
tohoto nebezpečí;
(24) vzhledem k tomu, že členský stát může ve veřejném
zájmu zakázat uvádět na trh na svém území určité zboží
nebo poskytovat služby prostřednictvím smluv uzavřených
na dálku; že tento zákaz musí být v souladu s předpisy
Společenství; že již existují ustanovení o takových
zákazech, zejména u léčiv podle směrnice Rady
89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých
právních a správních předpisů členských států
upravujících provozování televizního vysílání ( 9 ) a
směrnice Rady 92/28/EHS ze dne 31. března 1992 o
reklamě na humánní léčivé přípravky ( 10 ),
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
Předmět
Předmětem této směrnice je sbližování právních a
správních předpisů členských států týkajících se smluv
mezi spotřebiteli a dodavateli uzavřených na dálku.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
1. „smlouvou uzavřenou na dálku“ jakákoli smlouva
týkající se zboží nebo služeb uzavřená mezi dodavatelem a
spotřebitelem v rámci systému organizovaného prodeje na
dálku nebo systému poskytování služeb prováděného
dodavatelem, který pro účely smlouvy používá až do dne
uzavření smlouvy výhradně jeden nebo více
komunikačních prostředků na dálku,
2. „spotřebitelem“ jakákoli fyzická osoba, která ve
smlouvách v oblasti působnosti této směrnice jedná za
účelem, který nelze považovat za jeho podnikatelskou
činnost nebo výkon povolání,
3. „dodavatelem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba,
která ve smlouvách v oblasti působnosti této směrnice
jedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo výkonu
povolání,
4. „komunikačními prostředky na dálku“ jakékoli
prostředky, které mohou být použity k uzavření smlouvy
mezi dodavatelem a spotřebitelem bez jejich současné
fyzické přítomnosti. Příkladmý seznam prostředků
spadajících do oblasti působnosti této směrnice je uveden
v příloze I,
5. „provozovatelem komunikačních prostředků“ jakákoli
fyzická nebo právnická osoba veřejného nebo soukromého
práva, jejíž podnikatelská činnost nebo výkon povolání
252 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
zahrnuje poskytování jednoho nebo více komunikačních
prostředků na dálku dodavatelům.
Článek 3
Výjimky
1. Tato směrnice se nevztahuje na smlouvy:
– vztahující se k jakékoli finanční službě, na níž se
vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních
služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice
Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES ( 11 ),
– uzavřené za použití prodejních automatů nebo
automatizovaných prostorů pro obchodní účely,
– uzavřené s provozovateli telekomunikací za použití
veřejných placených telefonů,
– uzavřených za účelem výstavby a prodeje nemovitostí
nebo týkajících se jiných práv k nemovitostem s výjimkou
nájmu,
– uzavřené na veřejné dražbě.
2. Ustanovení článků 4, 5, 6 a čl. 7 odst. 1 se nevztahují:
– na smlouvy o dodávce potravin, nápojů nebo jiného
zboží denní potřeby dodávaného do domu spotřebitele, do
místa jeho bydliště nebo na jeho pracoviště pravidelnou
donáškovou službou,
– na smlouvy o poskytování ubytovacích, přepravních,
stravovacích nebo zábavních služeb, v nichž se dodavatel
po uzavření smlouvy zavazuje, že tyto služby poskytne ke
konkrétnímu datu nebo během konkrétní lhůty, v
případech zábavních podniků, pořádaných venku, si
dodavatel výjimečně může vyhradit právo nepoužít za
okolností hodných zvláštního zřetele ustanovení čl. 7 odst.
2.
Článek 4
Předběžné informace
1. Před uzavřením jakékoli smlouvy na dálku musí být
spotřebiteli s dostatečným časovým předstihem přístupné
následující informace:
a) totožnost dodavatele a v případě smluv vyžadujících
platbu předem rovněž jeho adresa;
b) základní vlastnosti zboží nebo služeb;
c) cena zboží nebo služeb, včetně veškerých daní;
d) případné náklady na dopravu;
e) ujednání o platebních podmínkách, způsobu dodání
nebo plnění;
f) existence práva odstoupit od smlouvy, s výjimkou
případů uvedených v čl. 6 odst. 3;
g) náklady na použití komunikačních prostředků na dálku,
jsou-li vypočteny odlišně od základní sazby;
h) doba, po kterou je nabídka nebo cena platná;
i) případná minimální doba platnosti smlouvy v případě
smluv o dodávce výrobků nebo poskytnutí služeb, které
mají být dodávány stále nebo opakovaně.
2. Informace uvedené v odstavci 1, jejichž obchodní účel
musí být zřejmý, musí být poskytnuty jasně a srozumitelně,
způsobem odpovídajícím použitým komunikačním
prostředkům na dálku s náležitým ohledem zejména na
zásady dobré víry v obchodních jednáních a zásady na
ochranu osob podle práva členských států nezpůsobilých
udělit svůj souhlas, jako například nezletilých.
3. V případě komunikace po telefonu musí být kromě
toho totožnost dodavatele a obchodní účel hovoru
jednoznačně zřejmé na počátku hovoru se spotřebitelem.
Článek 5
Písemné potvrzení informací
1. Spotřebitel musí v průběhu plnění smlouvy včas
obdržet potvrzení informací uvedených v čl. 4 odst. 1 písm.
a) až f), a to písemně nebo jiným stálým, jemu
dosažitelným a přístupným komunikačním prostředkem, a
v případě zboží, které není určeno k dodání třetím osobám,
nejpozději v okamžiku dodání, nebyly-li již tyto informace
spotřebiteli písemně nebo jiným stálým, jemu
dosažitelným a přístupným komunikačním prostředkem
poskytnuty před uzavřením smlouvy.
V každém případě musí být poskytnuty následující
informace:
– písemná informace o podmínkách a postupu při
uplatnění práva odstoupit od smlouvy ve smyslu článku 6,
včetně případů uvedených v čl. 6 odst. 3 první odrážce,
– adresa místa podnikání dodavatele, na kterou může
spotřebitel zasílat své stížnosti,
– informace o službách poskytovaných dodavatelem po
určitou dobu od prodeje zboží a o zárukách,
– existence možnosti zrušit smlouvu, nemá-li určenou
dobu platnosti nebo přesahuje-li platnost smlouvy jeden
rok.
2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na služby, které
jsou plněny za použití komunikačních prostředků na dálku,
poskytovány jednorázově a vyúčtovány provozovatelem
komunikačních prostředků na dálku. Spotřebitel však musí
mít ve všech případech možnost získat adresu místa
podnikání dodavatele, kam může zasílat své reklamace.
Článek 6
Právo odstoupit od smlouvy
1. V případě jakékoli smlouvy uzavřené na dálku musí
být spotřebiteli poskytnuta lhůta alespoň sedmi pracovních
dnů, v rámci které může od smlouvy odstoupit bez sankcí
a bez uvedení důvodu. Jedinou platbou, která může být po
spotřebiteli požadována, jsou skutečně vynaložené
náklady spojené s vrácením zboží.
Lhůta pro uplatnění tohoto práva počíná běžet:
– u zboží ode dne převzetí spotřebitelem, byly-li splněny
povinnosti stanovené v článku 5,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
253
– u služeb ode dne uzavření smlouvy nebo ode dne splnění
povinností stanovených v článku 5, jsou-li splněny po
uzavření smlouvy, za předpokladu, že tato lhůta
nepřesáhne tříměsíční lhůtu uvedenou v následujícím
pododstavci.
Nesplnil-li dodavatel povinnosti stanovené v článku 5, trvá
tato lhůta tři měsíce a počíná běžet:
– u zboží ode dne převzetí spotřebitelem,
– u služeb ode dne uzavření smlouvy.
Jsou-li informace stanovené v článku 5 poskytnuty v
průběhu této tříměsíční lhůty, začne lhůta sedmi
pracovních dnů uvedená v prvním pododstavci běžet od
tohoto okamžiku.
2. Uplatnil-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy
podle tohoto článku, je dodavatel povinen bezúplatně
vrátit částky zaplacené spotřebitelem. Jedinou platbou,
jejíž zaplacení může být po spotřebiteli požadováno, jsou
skutečně vynaložené náklady spojené s vrácením zboží.
Vrácení zboží musí být uskutečněno co nejdříve,
nejpozději však do 30 dnů.
3. Nedohodnou-li se smluvní strany jinak, nesmí
spotřebitel uplatnit právo odstoupit od smlouvy stanovené
v odstavci 1 u následujících smluv:
– o poskytování služeb, bylo-li se souhlasem spotřebitele
zahájeno plnění před uplynutím lhůty sedmi pracovních
dnů uvedené v odstavci 1,
– o dodávce zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na
výkyvech finančního trhu, které dodavatel nemůže
ovlivnit,
– o dodávce zboží upraveného podle požadavků
spotřebitele nebo zboží přizpůsobené osobním
požadavkům nebo zboží, které nemůže být pro svůj
charakter vráceno nebo které snadno podléhá zkáze nebo
které má prošlou dobu spotřeby,
– o dodávce audionahrávek nebo videonahrávek nebo
počítačových programů, které byly spotřebitelem
rozpečetěny,
– o dodávce novin, periodik a časopisů,
– o poskytování sázkových a loterijních služeb.
4. Členské státy přijmou ve svých právních řádech
opatření k zajištění toho, aby:
– je-li cena zboží nebo služeb zcela nebo zčásti kryta
úvěrem poskytnutým dodavatelem nebo
– je-li tato cena zcela nebo zčásti kryta úvěrem
poskytnutým spotřebiteli třetí osobou na základě smlouvy
mezi třetí osobou a dodavatelem,
4. byla smlouva o úvěru bez jakýchkoli sankcí zrušena,
uplatní-li spotřebitel své právo odstoupit od smlouvy v
souladu s odstavcem 1.
Členské státy stanoví podrobná pravidla pro zrušení
smlouvy o úvěru.
Článek 7
Plnění
1. Nedohodly-li se smluvní strany jinak, musí dodavatel
splnit objednávku nejpozději do třiceti dnů ode dne
následujícího po dni, v němž spotřebitel zaslal svou
objednávku dodavateli.
2. Nesplní-li dodavatel svoji smluvní povinnost z důvodu
nedostupnosti objednaného zboží nebo služeb, musí být
spotřebitel o takové situaci informován a musí mu být co
nejdříve vráceny veškeré zaplacené částky, nejpozději
však do 30 dnů.
3. Členské státy však mohou stanovit, že dodavatel může
spotřebiteli poskytnout zboží nebo služby odpovídající
jakosti a ceny za předpokladu, že tato možnost byla před
uzavřením smlouvy nebo ve smlouvě dohodnuta.
Spotřebitel bude o této možnosti jasně a srozumitelně
informován. Náklady spojené s vrácením zboží po
uplatnění práva odstoupit od smlouvy ponese v tomto
případě dodavatel a spotřebitel o tom musí být informován.
V takových případech nesmí být dodávka zboží nebo
služeb považována za setrvačný prodej ve smyslu článku 9.
Článek 9
Setrvačný prodej
S ohledem na zákaz setrvačného prodeje, stanovený ve
směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze
dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách
vůči spotřebitelům na vnitřním trhu ( 12 ), přijmou členské
státy nezbytná opatření ke zproštění spotřebitele
povinnosti zaplatit cenu v případě nevyžádaného dodání,
přičemž neexistenci odpovědi nelze vykládat jako souhlas.
Článek 10
Omezující ustanovení pro použití některých
komunikačních prostředků na dálku
1. Použití níže uvedených prostředků dodavatelem
vyžaduje předchozí souhlas spotřebitele:
– automatický systém volání bez lidské účasti
(automatický volací přístroj),
– faxový přístroj (fax).
2. Členské státy zajistí, aby jiné komunikační prostředky
na dálku než ty, které jsou uvedeny v odstavci 1 a které
umožňují osobní komunikaci, směly být použity pouze
tam, kde spotřebitel zjevně nemá námitky.
Článek 11
Právní ochrana poskytovaná soudy nebo správními
orgány
1. Členské státy zajistí existenci vhodných a účinných
nástrojů, které v zájmu spotřebitelů zajistí soulad s touto
směrnicí.
2. Nástroje uvedené v odstavci 1 zahrnují opatření, jejichž
prostřednictvím může jeden nebo více z níže uvedených
orgánů v souladu s vnitrostátním právem dát podnět k
zahájení soudního řízení nebo řízení před příslušnými
správními orgány za účelem zajištění používání
254 Internet, online služby a ochrana spotřebitele v Evropské unii
vnitrostátních právních předpisů při provádění této
směrnice:
a) orgány veřejné moci nebo jejich zástupci;
b) organizacemi spotřebitelů, které mají oprávněný zájem
na ochraně spotřebitelů;
c) profesními organizacemi s oprávněným zájmem.
3.
a) Členské státy mohou stanovit, že důkazní břemeno o
existenci předběžných informací, písemného potvrzení, o
splnění lhůt nebo o existenci souhlasu spotřebitele může
nést dodavatel.
b) Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho,
aby dodavatelé a provozovatelé komunikačních prostředků
upustili všude tam, kde je to možné, od zvyklostí, které
nejsou v souladu s opatřeními přijatými na základě této
směrnice.
4. Členské státy mohou za účelem doplnění systému
nástrojů, které musí členské státy stanovit k zajištění
souladu s ustanoveními této směrnice, upravit dobrovolný
dohled nad dodržováním souladu s ustanoveními této
směrnice, vykonávaný samostatnými nezávislými orgány,
jakož i možnost podat u takových orgánů opravný
prostředek za účelem urovnání sporů.
Článek 12
Nepromlčitelnost
1. Spotřebitel se nemůže vzdát svých práv, která mu
vznikají provedením této směrnice ve vnitrostátním právu.
2. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění
toho, aby spotřebitel nepozbyl ochrany, která mu je
poskytována touto směrnicí na základě volby práva třetího
státu jako práva rozhodného pro smlouvu, má-li tento stát
úzké spojení s územím jednoho nebo více členských států.
Článek 13
Předpisy Společenství
1. Ustanovení této směrnice se budou používat po dobu,
po kterou nebudou v předpisech práva Společenství
existovat žádná konkrétní ustanovení upravující některé
typy smluv uzavřených na dálku jako celek.
2. Obsahují-li zvláštní předpisy Společenství ustanovení,
která upravují pouze některá hlediska dodávky zboží nebo
poskytování služeb, bude mít použití těchto ustanovení na
uvedená zvláštní hlediska smluv uzavřených na dálku
přednost před použitím ustanovení této směrnice.
Článek 14
Minimální doložka
Členské státy mohou v oblasti působnosti této směrnice
zavést nebo ponechat v platnosti přísnější ustanovení
slučitelná se Smlouvou za účelem zajištění vyššího stupně
ochrany spotřebitele. Taková ustanovení mohou s
náležitým ohledem na Smlouvu obsahovat v případech
obecného zájmu zákaz uvádět na trh na jejich území
prostřednictvím smluv uzavřených na dálku některé druhy
zboží a služeb, zejména léčivých přípravků.
Článek 15
Provádění
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí
nejpozději do tří let po jejím vstupu v platnost. Neprodleně
o nich uvědomí Komisi.
2. Opatření uvedená v odstavci 1 přijatá členskými státy
musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být
takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob
odkazu si stanoví členské státy.
3. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení
vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti
působnosti této směrnice.
4. Nejpozději do čtyř let po vstupu této směrnice v
platnost předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě
zprávu o provádění této směrnice, popřípadě doplněnou
návrhem na její revizi.
Článek 16
Informování spotřebitelů
Členské státy přijmou vhodná opatření k tomu, aby byli
spotřebitelé informováni o vnitrostátních právních
předpisech, na jejichž základě dojde k provedení této
směrnice, a popřípadě vyzvou profesní organizace, aby
informovaly spotřebitele o svých souborech zvyklostí.
Článek 17
Systémy stížností
Komise přezkoumá proveditelnost vypracování účinných
postupů pro vyřizování stížností spotřebitelů v případě
prodeje na dálku. Do dvou let po vstupu této směrnice v
platnost předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě
zprávu o výsledcích tohoto přezkoumání, která je
popřípadě doplněna návrhy.
Článek 18
Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v
Úředním věstníku Evropských společenství.
Článek 19
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
Komunikační prostředky podle čl. 2 odst. 4
– Tiskovina bez adresy
– Tiskovina s adresou
– Standardní dopis
– Reklama v tisku s objednávkovým formulářem
– Katalog
– Telefon s lidskou účastí
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
255
– Telefon s účastí automatu (automatický volací přístroj,
audiotext)
– Rozhlas
– Videofon (telefon s obrazovkou)
– Videotext (mikropočítač s televizní obrazovkou) s
klávesnicí nebo dotykovou obrazovkou
– Elektronická pošta
– Faxový přístroj (fax)
– Televize (teleshopping)
( 1 ) Úř. věst. C 156, 23.6.1992, s. 14 a Úř. věst. C 308,
15.11.1993, s. 18.
( 2 ) Úř. věst. C 19, 25.1.1993, s. 111.
( 3 ) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 26. května
1993 (Úř. věst. C 176, 28.6.1993, s. 95), společný postoj
Rady ze dne 29. června 1995 (Úř. věst. C 288, 30.10.1995,
s. 1) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 13.
prosince 1995 (Úř. věst. C 17, 22.1.1996, s. 51).
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 16. ledna 1997
a rozhodnutí Rady ze dne 20. ledna 1997.
( 4 ) Úř. věst. C 92, 25.4.1975, s. 1.
( 5 ) Úř. věst. C 167, 5.7.1986, s. 1.
( 6 ) Úř. věst. C 294, 22.11.1989, s. 1.
( 7 ) Úř. věst. L 250, 19.9.1984, s. 17.
( 8 ) Úř. věst. L 156, 10.6.1992, s. 21.
( 9 ) Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23.
( 10 ) Úř. věst. L 113, 30.4.1992, s. 13.
( 11 ) Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16.
( 12 ) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.
5. Ochrana osobních údajů v Evropské unii
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995
o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů
a o volném pohybu těchto údajů
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
společenství, a zejména na článek 100a této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního
výboru ( 2 ),
v souladu s postupem stanoveným v článku 189b
Smlouvy ( 3 ),
(1) vzhledem k tomu, že cíle Společenství, vyjádřené ve
Smlouvě ve znění pozměněném Smlouvou o Evropské
unii, spočívají ve vytváření stále užšího svazku mezi
národy Evropy, ve vytváření stále těsnějších vztahů mezi
státy, které Společenství sdružuje, v zajišťování
hospodářského a sociálního pokroku společným jednáním
vedoucím k odstraňování překážek rozdělujících Evropu,
v podpoře neustálého zlepšování životních podmínek
svých občanů, v zachování a posilování míru a svobody,
a v podpoře demokracie na základě základních práv
přiznávaných v ústavách a zákonech členských států a
ustanoveními Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod;
(2) vzhledem k tomu, že systémy zpracování údajů slouží
lidem; že musí bez ohledu na státní občanství nebo
bydliště fyzických osob dodržovat základní svobody a
práva těchto osob, zejména právo na soukromí, a
přispívat k hospodářskému a sociálnímu pokroku, k
rozvoji obchodu, jakož i dobrých životních podmínek
jednotlivců;
(3) vzhledem k tomu, že vytvoření a fungování vnitřního
trhu, v němž je zajištěn, v souladu s článkem 7a Smlouvy,
volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, vyžaduje
nejen možnost volného pohybu osobních údajů z jednoho
členského státu do druhého, ale rovněž ochranu
základních práv jednotlivců;
(4) vzhledem k tomu, že ve Společenství se stále častěji
využívá zpracování osobních údajů v různých oblastech
hospodářské a sociální činnosti; že vývoj informačních
technologií podstatně usnadňuje zpracování a výměnu
těchto údajů;
(5) vzhledem k tomu, že hospodářská a sociální integrace
vyplývající z vytvoření a z fungování vnitřního trhu ve
smyslu článku 7a Smlouvy nezbytně povede k citelnému
zvýšení přeshraničního toku osobních údajů mezi všemi
účastníky hospodářského a sociálního života členských
států, soukromými či veřejnými; že se dále bude zvyšovat
výměna osobních údajů mezi podniky usazenými v
různých členských státech; že na základě práva
Společenství se od správních úřadů členských států
vyžaduje, aby spolupracovaly a vyměňovaly si osobní
údaje, aby tak mohly plnit své poslání nebo provádět
úkoly ve prospěch správních úřadů jiného členského státu
v rámci prostoru bez vnitřních hranic vytvořeného
vnitřním trhem;
(6) vzhledem k tomu, že i posílení vědecké a technické
spolupráce a koordinované zavádění nových
telekomunikačních sítí ve Společenství vyžadují a
usnadňují přeshraniční toky osobních údajů;
256 Ochrana osobních údajů v Evropské unii
(7) vzhledem k tomu, že rozdíly mezi členskými státy,
pokud jde o úroveň ochrany práv a svobod osob, zejména
práva na soukromí, mohou s ohledem na zpracování
osobních údajů zabránit přenosu těchto údajů z území
jednoho členského státu na území jiného členského státu;
že tyto rozdíly mohou napříště vytvářet překážku výkonu
celé skupiny hospodářských činností na úrovni
Společenství, narušit hospodářskou soutěž a bránit
správním orgánům ve výkonu povinností, které mají na
základě práva Společenství; že tyto rozdíly v úrovni
ochrany vyplývají z rozdílů mezi vnitrostátními právními
a správními předpisy;
(8) vzhledem k tomu, že pro odstranění překážek toku
osobních údajů musí být úroveň ochrany práv a svobod
osob v souvislosti se zpracováním těchto údajů
rovnocenná ve všech členských státech; že tohoto cíle,
pro vnitřní trh životně důležitého, nemůže být dosaženo
pouze jednotlivými členskými státy, zejména s
přihlédnutím k množství odlišností, které se v současné
době vyskytují mezi vnitrostátními právními předpisy z
této oblasti, a k nezbytnosti koordinovat právní předpisy
členských států, aby přeshraniční tok osobních údajů byl
upraven spojitě a v souladu s cílem vnitřního trhu ve
smyslu článku 7a Smlouvy; že je tedy nezbytný zásah
Společenství směřující ke sblížení právních předpisů;
(9) vzhledem k tomu, že v důsledku rovnocenné ochrany
vyplývající ze sblížení vnitrostátních právních předpisů
nebudou moci členské státy nadále bránit mezi sebou
volnému pohybu osobních údajů z důvodů ochrany práv
a svobod osob, zejména práva na soukromí; že členské
státy budou mít k dispozici volný prostor, kterého budou
moci při provádění směrnice využít hospodářští a sociální
partneři; že budou moci upřesnit ve svých právních
předpisech obecné podmínky zákonnosti zpracování
údajů; že členské státy budou přitom usilovat o zlepšení
ochrany zajišťované až dosud jejich právními předpisy;
že v mezích tohoto volného prostoru a v souladu s
právem Společenství může při provádění směrnice dojít
ke vzniku odlišností a že to může mít dopad na pohyb
údajů jak uvnitř jednotlivých členských států, tak ve
Společenství;
(10) vzhledem k tomu, že předmětem vnitrostátních
právních předpisů o zpracování osobních údajů je chránit
základní práva a svobody, zejména právo na soukromí
uznaného v článku 8 Evropské úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod i v obecných zásadách
práva Společenství; že z tohoto důvodu sblížení těchto
právních předpisů nesmí vést k oslabení ochrany, kterou
zajišťují, ale musí mít naopak za cíl zajištění vysoké
úrovně ochrany ve Společenství;
(11) vzhledem k tomu, že zásady ochrany lidských práv a
svobod, zejména práva na soukromí, obsažené v této
směrnici upřesňují a rozšiřují zásady obsažené v Úmluvě
Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob s
ohledem na automatizované zpracování osobních údajů;
(12) vzhledem k tomu, že zásady ochrany se musí
vztahovat na veškerá zpracování osobních údajů
kteroukoli osobou, jejíž činnosti spadají do oblasti
působnosti práva Společenství; že je třeba vyloučit
zpracování údajů fyzickou osobou při výkonu činností,
které mají výlučně osobní povahu, jako je korespondence
nebo vedení adresáře;
(13) vzhledem k tomu, že činnosti uvedené v hlavě V a
VI Smlouvy o Evropské unii týkající se veřejné
bezpečnosti, obrany, bezpečnosti státu nebo činností státu
v oblasti trestního práva nespadají do oblasti působnosti
práva Společenství, aniž jsou tím dotčeny povinnosti
členských států vyplývající z čl. 56 odst. 2 a článků 57 a
100a Smlouvy; že zpracování osobních údajů nezbytné
pro zachování hospodářské stability státu nespadá do
působnosti této směrnice, pokud je toto zpracování
spojeno s otázkami bezpečnosti státu;
(14) vzhledem k tomu, že s ohledem na význam
současného rozvoje technologií pro příjem, přenos,
úpravu, zaznamenání, uchování či sdělování zvukových a
obrazových údajů týkajících se fyzických osob v rámci
informační společnosti se tato směrnice použije i na
zpracování těchto údajů;
(15) vzhledem k tomu, že tato směrnice se vztahuje na
zpracování těchto údajů, pouze pokud jsou
automatizována nebo pokud jsou zpracovávané údaje
obsaženy nebo mají být obsaženy v rejstříku
uspořádaném podle zvláštních hledisek týkajících se osob,
aby byl umožněn snadný přístup k dotčeným osobním
údajům;
(16) vzhledem k tomu, že tato směrnice se nevztahuje na
zpracování údajů tvořených zvuky či obrazy, jako
například údajů zjištěných při dohledu pomocí
videokamer, pokud byly zavedeny pro zajištění veřejné
bezpečnosti, obrany a bezpečnosti státu, nebo pro výkon
činností státu v oblasti trestní nebo pro výkon jiných
činností, které nespadají do oblasti působnosti práva
Společenství;
(17) vzhledem k tomu, že na zpracování zvuků a obrazů
pro účely žurnalistiky nebo literárního či uměleckého
vyjádření, zejména v audiovizuální oblasti, se zásady této
směrnice uplatní jen omezeným způsobem podle článku 9;
(18) vzhledem k tomu, že z důvodu, aby se zamezilo
případům, kdy jednotlivcům nebude poskytnuta ochrana,
která jim je zaručena na základě této směrnice, je
nezbytné, aby veškeré zpracování osobních údajů
uskutečněné ve Společenství dodržovalo právní předpisy
některého členského státu; že v této souvislosti je třeba
podřídit zpracování údajů prováděné v rámci povinností
správce, který je usazen v členském státě, právním
předpisům tohoto státu;
(19) vzhledem k tomu, že usazení na území členského
státu předpokládá účinný a skutečný výkon činnosti
prostřednictvím stálého zařízení; že právní forma takové
provozovny, ať jde o pobočku nebo dceřinou společnost s
vlastní právní subjektivitou, není z tohoto hlediska
rozhodující; že pokud je stejný správce usazen na území
několika členských států, zejména prostřednictvím
dceřiné společnosti, musí zajistit, aby všechny
provozovny plnily povinnosti stanovené vnitrostátními
právními předpisy, které se vztahují na jejich činnost,
zejména s cílem vyloučit jejich obcházení;
(20) vzhledem k tomu, že skutečnost, že zpracování
údajů provádí osoba usazená ve třetí zemi, nesmí bránit
ochraně osob stanovené v této směrnici; že v takovýchto
případech je třeba podřídit zpracování dotčených údajů
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
257
právním předpisům členského státu, ve kterém jsou
lokalizována zařízení pro zpracování údajů, a přijmout
záruky, aby práva a povinnosti uvedené v této směrnici
byly v praxi dodržovány;
(21) vzhledem k tomu, že tato směrnice se nedotýká
zásad teritoriality platných v oblasti trestního práva;
(22) vzhledem k tomu, že členské státy upřesní ve svých
právních předpisech nebo při zavádění opatření přijatých
k provedení této směrnice obecné podmínky, za kterých
je zpracování údajů přípustné; že zejména článek 5 spolu
s články 7 a 8 umožňuje členským státům stanovit,
nezávisle na obecných pravidlech, zvláštní podmínky pro
zpracování údajů ve zvláštních oblastech a pro různé
kategorie údajů uvedených v článku 8;
(23) vzhledem k tomu, že členské státy jsou oprávněny
zajistit zavádění ochrany osob jak obecným právním
předpisem o ochraně osob v souvislosti se zpracováním
osobních údajů, tak právními předpisy z jednotlivých
oblastí, jako například předpisy platnými pro statistické
úřady;
(24) vzhledem k tomu, že se tato směrnice nevztahuje na
právní předpisy týkající se ochrany právnických osob v
souvislosti se zpracováním údajů;
(25) vzhledem k tomu, že zásady ochrany se musí odrazit
jednak v povinnostech jednotlivců, orgánů veřejné moci,
podniků, agentur nebo jiných subjektů odpovědných za
zpracování údajů týkajících se zejména kvality údajů,
technického zabezpečení, oznamování okolností, za
jakých může být zpracování provedeno, orgánu dozoru a
jednak v právu poskytnutému osobám, jejichž údaje jsou
zpracovávány, být informován o tom, že jsou
zpracovávány, právu přístupu k údajům, právu žádat
jejich opravu a právu odmítnout za určitých okolností
zpracování;
(26) vzhledem k tomu, že zásady ochrany se musí
vztahovat na veškeré informace týkající se identifikované
či identifikovatelné osoby; že pro určení, zda je osoba
identifikovatelná, je třeba přihlédnout ke všem
prostředkům, které mohou být rozumně použity jak
správcem tak jakoukoli jinou osobou pro identifikaci
dané osoby; že zásady ochrany se nevztahují na údaje,
které byly anonymizovány tak, že subjekt údajů již není
identifikovatelný; žekodexy chování ve smyslu článku 27
mohou být užitečným nástrojem pro poskytování
informací o způsobech, kterými mohou být údaje
anonymizovány a uchovány v podobě, která již
neumožňuje identifikaci subjektu údajů;
(27) vzhledem k tomu, že ochrana osob se musí
vztahovat jak na automatizované, tak na manuální
zpracování údajů; že rozsah této ochrany nesmí být
závislý na použitých technikách, jinak by se vytvořilo
vážné riziko jejího obcházení; že nicméně, pokud jde o
manuální zpracování, týká se tato směrnice pouze
rejstříků a nikoli neuspořádaných záznamů; že obsah
rejstříku musí být zejména uspořádán podle stanovených
hledisek týkajících se osob, která umožňují snadný
přístup k osobním údajům; že v souladu s definicí v čl. 2
písm. c) mohou být různá hlediska umožňující určit
prvky uspořádaného souboru osobních údajů a jednotlivá
hlediska upravující přístup k tomuto souboru údajů
vymezena každým členským státem; že záznamy nebo
soubory záznamů, stejně jako jejich obaly, které nejsou
uspořádány podle určených hledisek, nespadají v žádném
případě do oblasti působnosti této směrnice;
(28) vzhledem k tomu, že jakékoli zpracování osobních
údajů musí být prováděno zákonným a korektním
způsobem vůči dotčeným jednotlivcům; že se zejména
musí týkat údajů přiměřených, podstatných a v množství
úměrném účelům zpracování; že tyto účely musí být
výslovné a legitimní a musí být stanoveny při sběru údajů;
že účely zpracování údajů následujícího po jejich sběru
nesmějí být neslučitelné s původně stanovenými účely;
(29) vzhledem k tomu, že následné zpracování osobních
údajů pro historické, statistické nebo vědecké účely se
obecně nepovažuje za neslučitelné s účely, pro které byly
předtím údaje sbírány, za předpokladu, že členské státy
poskytují vhodná ochranná opatření; že tato ochranná
opatření musí zejména vyloučit využití údajů na podporu
opatření nebo rozhodnutí přijatých vůči osobě;
(30) vzhledem k tomu, že zpracování osobních údajů
musí být, aby bylo zákonné, také prováděno se
souhlasem subjektu údajů nebo musí být nezbytné pro
uzavření nebo plnění smlouvy zavazující subjekt údajů
nebo pro dodržení povinnosti vyplývající z právních
předpisů nebo pro splnění úkolu ve veřejném zájmu či
vyplývajícího z výkonu veřejné moci nebo pro výkon
právního zájmu fyzické či právnické osoby za podmínky,
že zájmy nebo práva a svobody subjektu údajů nejsou
převažující; že pro zajištění rovnováhy dotčených zájmů,
při zaručení účinné soutěže, mohou členské státy zejména
upřesnit podmínky, za kterých mohou být osobní údaje
použity nebo sdělovány třetí osobě v rámci legitimní
běžné podnikatelské činnosti společností a jiných
subjektů; že členské státy mohou rovněž upřesnit
podmínky, za kterých je možno sdělovat třetí osobě
osobní údaje pro účely marketingu, ať už prováděného
komerčně nebo charitativními organizacemi nebo jinými
sdruženími či nadacemi, například politické povahy, při
dodržení ustanovení umožňujících subjektu údajů vznést
námitku proti zpracování údajů, které se ho týkají, aniž
by mu vznikly náklady a aniž by musel uvádět důvody;
(31) vzhledem k tomu, že zpracování osobních údajů
musí být rovněž považováno za zákonné, pokud je
uskutečňováno s cílem chránit zájem důležitý pro život
subjektu údajů;
(32) vzhledem k tomu, že by vnitrostátním právním
předpisům měly určit, zda správce zabývající se úkolem
vykonávaným ve veřejném zájmu nebo úkolem
vyplývajícím z výkonu veřejné moci, musí být správním
úřadem nebo jinou fyzickou nebo právnickou osobou
podléhající veřejnému nebo soukromému právu, jako
například profesním sdružením;
(33) vzhledem k tomu, že údaje, které svou povahou
mohou porušit základní svobody nebo soukromí, by
neměly být předmětem zpracování, pokud k tomu nedá
subjekt údajů výslovný souhlas; že odchylky z tohoto
zákazu nicméně musejí být jednoznačně stanoveny, aby
se vyhovělo zvláštním potřebám, zejména pokud je
zpracování těchto údajů prováděno k určitým lékařským
účelům osobami, které podléhají povinnosti zachovávat
profesní tajemství, nebo pro výkon povolených činností
258 Ochrana osobních údajů v Evropské unii
některých sdružení či nadací, jejichž cílem je umožnit
výkon základních svobod;
(34) vzhledem k tomu, že členské státy musejí být rovněž
oprávněny odchýlit se od zákazu zpracovávat kategorie
citlivých údajů, pokud to opodstatňuje důležitý veřejný
zájem v oblastech, jako je zdravotnictví a sociální péče zejména
pro zajištění kvality a rentability postupů
používaných pro vyřizování nároků na plnění a služby v
rámci zdravotního pojištění - a vědecký výzkum a
veřejné statistiky; že jim nicméně přísluší, aby poskytly
vhodná a zvláštní ochranná opatření na ochranu
základních práv a soukromí jednotlivců;
(35) vzhledem k tomu, že zpracování osobních údajů
orgány veřejné moci za účelem dosahování cílů
stanovených ústavními předpisy nebo mezinárodním
právem veřejným ve prospěch státem uznaných uznaných
sdružení náboženské povahy se uskutečňuje z důležitých
důvodů veřejného zájmu;
(36) vzhledem k tomu, že pokud v rámci činností
spojených s volbami fungování demokratického systému
v některých členských státech předpokládá, že politické
strany shromažďují údaje týkající se politických názorů
jednotlivců, může být zpracování těchto údajů povoleno z
důvodu důležitého veřejného zájmu za podmínky, že jsou
stanovena vhodná ochranná opatření;
(37) vzhledem k tomu, že zpracování osobních údajů pro
účely žurnalistiky nebo uměleckého či literárního
vyjádření, zejména v audiovizuální oblasti, by mělo
opravňovat k výjimce z některých ustanovení této
směrnice nebo k jejich omezení v míře nezbytné pro
vytvoření souladu základních práv jednotlivců se
svobodou projevu, zejména se svobodou získávat nebo
sdělovat informace tak, jak to zejména zaručuje článek 10
Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod; že tedy přísluší členským státům, aby pro účely
udržování rovnováhy mezi základními právy stanovily
nezbytné výjimky a omezení, pokud jde o obecná
opatření týkající se oprávněnosti zpracování údajů, o
opatření týkající se předávání údajů do třetích zemí a
pravomocí orgánů dozoru, aniž by nicméně stanovily
výjimky z opatření pro zajištění bezpečnosti zpracování;
že by bylo rovněž vhodné svěřit alespoň příslušnému
orgánu dozoru v této oblasti některé pravomoci
dodatečně, které budou spočívat například v pravidelném
zveřejňování zprávy nebo v předávání věcí soudním
orgánům;
(38) vzhledem k tomu, že korektní zpracování údajů
předpokládá, že subjekty údajů jsou informovány o
probíhajícím zpracování a že mají nárok, pokud jsou
údaje získávány od nich, na přesné a úplné informace o
okolnostech tohoto shromažďování;
(39) vzhledem k tomu, že některá zpracování se týkají
údajů, které správce neshromažďoval přímo od subjektu
údajů; že navíc údaje mohou být legitimně sděleny třetí
osobě, i když to nebylo předem stanoveno při získávání
údajů od subjektu údajů; že ve všech těchto případech
musí být subjekt údajů informován při zaznamenávání
údajů nebo nejpozději když jsou údaje poprvé sdělovány
třetí osobě;
(40) vzhledem k tomu, že není ostatně nezbytné ukládat
tuto povinnost, pokud je subjekt údajů již informován; že
mimo jiné tato povinnost není stanovena, pokud je toto
zaznamenávání nebo sdělení výslovně stanoveno
zákonem nebo pokud není informování subjektu údajů
možné nebo by vyžadovalo neúměrné úsilí, což může být
případ zpracování pro historické, statistické či vědecké
účely; že z tohoto hlediska je možno přihlédnout k počtu
subjektů údajů, ke stáří údajů, jakož i k vyrovnávacím
opatřením, která mohou být přijata;
(41) vzhledem k tomu, že každá osoba musí mít možnost
požívat práva na přístup k údajům, které se jí týkají a
které jsou předmětem zpracování, aby se především
přesvědčila o jejich přesnosti a o oprávněnosti jejich
zpracování; že ze stejných důvodů musí mít každý
subjekt údajů právo znát postup automatizovaného
zpracování údajů, které se ho týkají, alespoň v případě
automaticky přijímaných rozhodnutí uvedených v čl. 15
odst. 1; že toto právo nesmí narušovat obchodní tajemství
ani duševní vlastnictví, zejména autorské právo chránící
programové vybavení; že to nicméně nesmí vést k
odmítnutí poskytnout veškeré informace subjektu údajů;
(42) vzhledem k tomu, že členské státy mohou v zájmu
subjektu údajů nebo za účelem ochrany práv a svobod
druhých omezit právo na přístup a na informace; že
mohou například upřesnit, že přístup k lékařským údajům
může být zajištěn pouze prostřednictvím odborného
zdravotnického pracovníka;
(43) vzhledem k tomu, že členské státy mohou omezit
právo na přístup a na informace a některé povinnosti
správce v míře nezbytné například pro zachování
bezpečnosti státu, obrany, veřejné bezpečnosti,
významného hospodářského nebo finančního zájmu
členského státu nebo Evropské unie, pro vyšetřování a
postihování trestných činů nebo porušení
deontologických pravidel regulovaných povolání; že je
vhodné uvést mezi výjimkami a omezeními monitorovací,
inspekční či regulační úkoly nezbytné ve třech
zmíněných oblastech, které se týkají veřejné bezpečnosti,
hospodářských či finančních zájmů a trestního stíhání; že
toto vyjmenování úkolů z těchto tří oblastí se nedotýká
legitimity výjimek a omezení z důvodu bezpečnosti státu
a obrany;
(44) vzhledem k tomu, že členské státy mohou na základě
práva Společenství přijmout výjimky z ustanovení této
směrnice týkající se práva na přístup, povinnosti
informovat osoby a kvality údajů, aby byly zachovány
některé z výše uvedených cílů;
(45) vzhledem k tomu, že v případech, kdy by údaje
mohly být předmětem oprávněného zpracování z důvodu
veřejného zájmu, výkonu veřejné správy nebo právního
zájmu fyzické nebo právnické osoby, měl by nicméně
každý dotčený subjekt mít právo podat ze závažných a
legitimních důvodů týkajících se jeho zvláštní situace
námitky proti tomu, aby údaje, které se jej týkají, byly
předmětem zpracování; že členské státy mají nicméně
možnost stanovit odchylné vnitrostátní předpisy;
(46) vzhledem k tomu, že ochrana práv a svobod subjektů
údajů v souvislosti se zpracováním osobních údajů
vyžaduje, aby byla přijata příslušná technická a
organizační opatření jak při přípravě systému zpracování,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
259
tak v průběhu vlastního zpracování, s cílem zajistit
především bezpečnost a tím také zabránit jakémukoli
neoprávněnému zpracování; že je povinností členskýchm
států dbát na dodržování těchto opatření správci; že tato
opatření musejí zajistit odpovídající úroveň bezpečnosti s
ohledem na odbornou úroveň a náklady na jejich
provedení v souvislosti s riziky vyplývajícími ze
zpracování údajů a z povahy údajů, které mají být
chráněny;
(47) vzhledem k tomu, že pokud je zpráva obsahující
osobní údaje předávána prostřednictvím telekomunikací
nebo elektronickou poštou, jejichž jediným účelem je
přenos zpráv tohoto typu, bude za správce ve vztahu k
údajům obsaženým ve zprávě obvykle považována spíše
osoba, která zprávu podává, nežli osoba, která nabízí
službu pro její přenos; že nicméně osoby, které nabízejí
tyto služby, jsou obvykle považovány za správce ve
vztahu ke zpracování doplňujících osobních údajů
nezbytných pro fungování služby;
(48) vzhledem k tomu, že cílem oznámení orgánu dozoru
je zveřejnění účelu zpracování, jakož i jeho základních
vlastností, aby byla umožněna kontrola jeho souladu s
vnitrostátními předpisy přijatými k provedení této
směrnice;
(49) vzhledem k tomu, že k vyloučení neodpovídajících
správních formalit mohou členské státy zavést výjimky z
oznamovací povinnosti a zjednodušení požadovaného
oznámení v případech, kdy zpracování údajů nejsou
způsobilá poškodit práva a svobody subjektů údajů, za
podmínky, že jsou v souladu s opatřením členského státu,
které upřesňuje příslušné meze; že členské státy mohou
rovněž zavést výjimku nebo zjednodušení, pokud osoba
určená správcem zaručuje, že prováděná zpracování
nejsou způsobilá poškodit práva a svobody subjektů
údajů; že osoba takto určená pro ochranu údajů, ať je
zaměstnancem správce či nikoli, musí mít možnost
vykonávat svou činnost zcela nezávisle;
(50) vzhledem k tomu, že výjimka nebo zjednodušení
mohou být zavedeny pro zpracování údajů, jejichž
jediným účelem je vedení rejstříku určeného, s ohledem
na vnitrostátní právo, pro informování veřejnosti, který je
přístupný veřejnosti či jakékoli osobě, která osvědčí
právní zájem;
(51) vzhledem k tomu, že výhoda zjednodušení nebo
výjimka z oznamovací povinnosti nezbavují správce
žádné další povinnosti vyplývající z této směrnice;
(52) vzhledem k tomu, že v této souvislosti dodatečná
kontrola provedená příslušnými orgány musí být obecně
považována za dostatečné opatření;
(53) vzhledem k tomu, že některá zpracování mohou
nicméně představovat zvláštní rizika pro práva a svobody
subjektů údajů z důvodu jejich povahy, jejich dosahu
nebo jejich účelů, jako například odnětí jednotlivci
možnosti práva, plnění nebo smlouvu, nebo z důvodu
zvláštního použití nové technologie; že členské státy,
pokud si to přejí, upřesní ve svých právních předpisech
tato rizika;
(54) vzhledem k tomu, že s ohledem na veškerá
zpracování, k nimž ve společnosti dochází, by měl být
počet těch, která představují tato zvláštní rizika, omezen;
že členské státy musejí zajistit, aby orgán dozoru nebo
osoba určená pro ochranu údajů ve spolupráci s orgánem
dozoru kontrolovaly takováto zpracování ještě před jejich
uskutečněním; že na základě tohoto předběžného šetření
může orgán dozoru v souladu s vnitrostátním právem,
které se na něj vztahuje, zaujmout své stanovisko nebo
vydat povolení ke zpracování údajů; že toto šetření může
být rovněž uskutečněno během přípravy legislativního
opatření vnitrostátního parlamentu nebo opatření
založeného na tomto legislativním opatření, které
vymezuje povahu zpracování a stanoví vhodná ochranná
opatření;
(55) vzhledem k tomu, že v případě nedodržování práv
subjektů údajů správcem musí vnitrostátní právní
předpisy stanovit opravné prostředky; že škody, které
mohou vzniknout osobám v důsledku nepřípustného
zpracování musí být nahrazeny správcem, který může být
zproštěn své odpovědnosti, pokud prokáže, že vznik
škody mu nelze přičítat, zejména pokud dokáže chybu
subjektu údajů nebo v případě vyšší moci; že sankce se
musí vztahovat na každou osobu soukromého nebo
veřejného práva, která nedodržuje vnitrostátní předpisy
přijaté na základě této směrnice;
(56) vzhledem k tomu, že přeshraniční toky osobních
údajů jsou nezbytné pro rozvoj mezinárodního obchodu;
že ochrana osob zaručená ve Společenství touto směrnicí
není v rozporu s předáváním osobních údajů do třetích
zemí zajišťujících odpovídající úroveň ochrany; že
odpovídající úroveň ochrany poskytovanou třetími
zeměmi je třeba hodnotit z hlediska všech okolností
souvisejících s předáním nebo předáváním;
(57) vzhledem k tomu, že v případě, kdy třetí země
naopak neposkytuje odpovídající úroveň ochrany, musí
být předávání osobních údajů do této země zakázáno;
(58) vzhledem k tomu, že výjimky z tohoto zákazu
mohou být stanoveny za určitých okolností, pokud
subjekt údajů udělil svůj souhlas, pokud je předávání
nezbytné v souvislosti se smlouvou anebo se soudním
řízením, pokud to vyžaduje ochrana důležitého veřejného
zájmu, například v případě mezinárodních předávání
údajů mezi daňovými nebo celními orgány nebo mezi
orgány příslušnými v oblasti sociálního zabezpečení nebo
pokud je předávání prováděno z rejstříku zřízeného
právními předpisy, přístupného veřejnosti nebo osobám,
které osvědčí právní zájem; že v tomto případě by se
takovéto předání nemělo týkat všech údajů ani celých
kategorií údajů obsažených v tomto rejstříku; že v
případě, že je rejstřík přístupný osobám, které osvědčí
právní zájem, mělo by být předání uskutečněno pouze na
žádost těchto osob nebo pokud jsou tyto osoby jejich
příjemci;
(59) vzhledem k tomu, že mohou být přijata zvláštní
opatření, aby došlo k odstranění nedostatků úrovně
ochrany ve třetích zemích, pokud správce poskytne
vhodná ochranná opatření; že mimo jiné musí být
zavedeny postupy jednání mezi Společenstvím a
dotčenými třetími zeměmi;
(60) vzhledem k tomu, že v každém případě mohou být
předání do třetích zemí uskutečňovány pouze při úplném
260 Ochrana osobních údajů v Evropské unii
dodržování předpisů přijatých členskými státy k
provedení této směrnice, a zejména jejího článku 8;
(61) vzhledem k tomu, že členské státy a Komise v rámci
svých pravomocí musí podněcovat profesní sdružení a
jiné významné dotčené organizace, aby vypracovaly
kodexy chování s cílem podpořit, s ohledem na zvláštní
povahu zpracování v některých oblastech, provádění této
směrnice při dodržování vnitrostátních předpisů přijatých
k jejímu provedení;
(62) vzhledem k tomu, že zřízení orgánů dozoru v
členských státech vykonávajících zcela nezávisle své
úkoly je zásadním prvkem ochrany osob v souvislosti se
zpracováním osobních údajů;
(63) vzhledem k tomu, že tyto orgány musejí být
vybaveny nezbytnými prostředky pro plnění svých úkolů,
včetně pravomocí provádět šetření a zasahovat, zejména
pokud jsou těmto orgánům podány stížnosti, nebo
pravomoci obrátit se na soud; že musejí přispět k
průhlednosti zpracování údajů prováděného v členském
státu, kterému podléhají;
(64) vzhledem k tomu, že správní orgány v různých
členských státech budou vyzvány, aby si vzájemně
pomáhaly při provádění svých úkolů s cílem zajistit
dodržování pravidel ochrany v celé Evropské unii;
(65) vzhledem k tomu, že na úrovni Společenství musí
být zřízena Pracovní skupina pro ochranu fyzických osob
v souvislosti se zpracováním osobních údajů a že musí
tyto úkoly plnit zcela nezávisle; že s přihlédnutím ke své
zvláštní povaze musí poskytovat rady Komisi a zejména
přispívat k jednotnému provádění vnitrostátních předpisů
přijatých na základě této směrnice;
(66) vzhledem k tomu, že pokud jde o předávání údajů do
třetích zemí, vyžaduje uplatňování této směrnice, aby
Komisi byla udělena výkonná pravomoc a aby byl určen
postup způsobem uvedeným v rozhodnutí Rady
87/373/EHS ( 4 );
(67) vzhledem k tomu, že dne 20. prosince 1994 došlo k
dohodě mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí
o modu vivendi o prováděcích opatřeních aktů přijatých
postupem podle článku 189b Smlouvy;
(68) vzhledem k tomu, že zásady uvedené v této směrnici,
které upravují ochranu práv a svobod osob, zejména
práva na soukromí, v souvislosti se zpracováním
osobních údajů, mohou být upřesněny nebo doplněny,
zejména pro některé oblasti, zvláštními předpisy
odpovídajícími těmto zásadám;
(69) vzhledem k tomu, že je vhodné nechat členským
státům lhůtu, která nesmí překročit tři roky od nabytí
účinnosti vnitrostátních opatření provádějících tuto
směrnici, aby měly možnost postupně uplatňovat na
všechna již probíhající zpracování údajů nové výše
zmíněné vnitrostátní předpisy; že pro zajištění
hospodárnosti provádění těchto předpisů bude členským
státům poskytnuta další lhůta, která uplyne dvanáct let po
přijetí této směrnice, pro zajištění souladu stávajících
manuálních rejstříků s některými ustanoveními této
směrnice; že pokud jsou údaje obsažené v těchto
rejstřících během tohoto rozšířeného přechodného období
zpracovávány manuálně, musí být uvedení do souladu s
těmito ustanoveními provedeno v okamžiku provádění
tohoto zpracování;
(70) vzhledem k tomu, že není nutné, aby subjekt údajů
udělil správci nový souhlas, aby mohl po nabytí účinnosti
vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této
směrnice pokračovat ve zpracování citlivých údajů
nezbytných k provedení smlouvy uzavřené na základě
svobodného a vědomého souhlasu před nabytím účinnosti
výše zmíněných ustanovení;
(71) vzhledem k tomu, že tato směrnice nebrání tomu,
aby členský stát upravil činnosti v oblasti marketingu
zaměřeného na spotřebitele, kteří mají bydliště na jeho
území, pokud se tato úprava netýká ochrany osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů;
(72) vzhledem k tomu, že tato směrnice při provádění
zásad v ní stanovených umožňuje vzít v úvahu zásadu
práva na přístup veřejnosti k úředním dokumentům,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Předmět směrnice
1. Členské státy zajišťují v souladu s touto směrnicí
ochranu základních práv a svobod fyzických osob,
zejména jejich soukromí, v souvislosti se zpracováním
osobních údajů.
2. Členské státy nemohou omezit ani zakázat volný
pohyb osobních údajů mezi členskými státy z důvodů
ochrany zajištěné podle odstavce 1.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
a) „osobními údaji“ veškeré informace o identifikované
nebo identifikovatelné osobě (subjekt údajů);
identifikovatelnou osobou se rozumí osoba, kterou lze
přímo či nepřímo identifikovat, zejména s odkazem na
identifikační číslo nebo na jeden či více zvláštních prvků
její fyzické, fyziologické, psychické, ekonomické,
kulturní nebo sociální identity;
b) „zpracováním osobních údajů“ („zpracování“) jakýkoli
úkon nebo soubor úkonů s osobními údaji, které jsou
prováděny pomocí či bez pomoci automatizovaných
postupů, jako je shromažďování, zaznamenávání,
uspořádávání, uchovávání, přizpůsobování nebo
pozměňování, vyhledávání, konzultace, použití, sdělení
prostřednictvím přenosu, šíření nebo jakékoli jiné
zpřístupnění, srovnání či kombinování, jakož i blokování,
výmaz nebo likvidace;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
261
c) „rejstříkem osobních údajů“ („rejstřík“) jakýkoli
uspořádaný soubor osobních údajů přístupných podle
určených kritérií, ať již je tento soubor centralizován,
decentralizován nebo rozdělen podle funkčního či
zeměpisného hlediska;
d) „správcem“ fyzická nebo právnická osoba, orgán
veřejné moci, agentura nebo jakýkoli jiný subjekt, který
sám nebo společně s jinými určuje účel a prostředky
zpracování osobních údajů; jsou-li účel a prostředky
zpracování určeny právními a správními předpisy na
úrovni jednotlivých států či Společenství, je možné určit
správce nebo zvláštní kritéria pro jeho určení právem
jednotlivých států nebo Společenství;
e) „zpracovatelem“ fyzická nebo právnická osoba, orgán
veřejné moci, agentura nebo jakýkoli jiný subjekt, který
zpracovává osobní údaje pro správce;
f) „třetí osobou“ fyzická nebo právnická osoba, orgán
veřejné moci, agentura nebo jakýkoli jiný subjekt jiný
než subjekt údajů, než správce, než zpracovatel a než
osoby přímo podléhající správci nebo zpracovateli, které
jsou oprávněny ke zpracování údajů;
g) „příjemcem“ fyzická nebo právnická osoba, orgán
veřejné moci, agentura nebo jakýkoli jiný subjekt, kterým
jsou údaje sdělovány, ať se jedná či nikoli o třetí osobu;
orgány, které mohou získávat údaje v rámci zvláštního
šetření, však nejsou považovány za příjemce;
h) „souhlasem subjektu údajů“ jakýkoli svobodný,
výslovný a vědomý projev vůle, kterým subjekt údajů
dává své svolení k tomu, aby osobní údaje, které se jej
týkají, byly předmětem zpracování.
Článek 3
Oblast působnosti
1. Tato směrnice se vztahuje na zcela nebo částečně
automatizované zpracování osobních údajů, jakož i na
neautomatizované zpracování osobních údajů, které jsou
obsaženy v rejstříku nebo do něj mají být zařazeny.
2. Tato směrnice se nevztahuje na zpracování osobních
údajů:
— prováďěné pro výkon činností, které nespadají do
oblasti působnosti práva Společenství a jsou uvedeny v
hlavě V a VI Smlouvy o Evropské unii, a v každém
případě na zpracování, které se týká veřejné bezpečnosti,
obrany, bezpečnosti státu (včetně hospodářské stability
státu, pokud jsou tato zpracování spojená s otázkami
bezpečnosti státu) a činnosti státu v oblasti trestního
práva,
— prováděné fyzickou osobou pro výkon výlučně
osobních či domácích činností.
Článek 4
Použitelné vnitrostátní právo
1. Každý členský stát použije na zpracování osobních
údajů vnitrostátní ustanovení, která přijme na základě
této směrnice, pokud:
a) zpracování je prováděno v rámci činností provozovny
správce na území členského státu; pokud je stejný
správce usazen na území několika členských států, musí
přijmout opatření nezbytná pro dodržování povinností
stanovených použitelným vnitrostátním právem každou
ze svých provozoven;
b) správce není usazen na území členského státu, ale v
místě, kde se vnitrostátní právní předpisy daného
členského státu platňují na základě mezinárodního práva
veřejného;
c) správce není usazen na území Společenství a používá
za účelem zpracování osobních údajů prostředků,
automatizovaných či nikoli, umístěných na území
zmíněného členského státu, ledaže jsou tyto prostředky
použity pouze pro účely tranzitu přes území Společenství.
2. V případě uvedeném v odst. 1 písm. c) správce musí
určit zástupce usazeného na území zmíněného členského
státu, aniž je tím dotčena možnost podniknout právní
kroky proti správci samotnému.
KAPITOLA II
OBECNÉ PODMÍNKY PRO ZÁKONNOST
ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ
Článek 5
Členské státy upřesní v mezích ustanovení této kapitoly
podmínky, za kterých je zpracovávání osobních údajů
zákonné.
ODDÍL I
ZÁSADY PRO KVALITU ÚDAJŮ
Článek 6
1. Členské státy stanoví, že osobní údaje musejí být:
a) zpracovány korektně a zákonným způsobem;
b) shromažďovány pro stanovené účely, výslovně
vyjádřené a legitimní, a nesmějí být dále zpracovávány
způsobem neslučitelným s těmito účely. Další zpracování
pro historické, statistické nebo vědecké účely není
považováno za neslučitelné, pokud členské státy
poskytnou vhodná ochranná opatření;
c) přiměřené, podstatné a nepřesahující míru s ohledem
na účely, pro které jsou shromažďovány a/nebo dále
zpracovávány;
d) přesné, a je-li to nezbytné, i aktualizované; musí být
přijata veškerá rozumná opatření, aby nepřesné nebo
neúplné údaje s ohledem na účely, pro které byly
shromažďovány nebo dále zpracovávány, byly vymazány
nebo opraveny;
262 Ochrana osobních údajů v Evropské unii
e) uchovávány ve formě umožňující identifikaci subjektů
údajů po dobu ne delší než je nezbytné pro uskutečnění
cílů, pro které jsou shromažďovány nebo dále
zpracovávány. Členské státy stanoví vhodná ochranná
opatření pro osobní údaje, které jsou uchovávány po dobu
delší než je uvedeno výše pro historické, statistické či
vědecké účely.
2. Dodržování odstavce 1 zajistí správce.
ODDÍL II
ZÁSADY PRO OPRÁVNĚNÉ ZPRACOVÁNÍ ÚDAJŮ
Článek 7
Členské státy stanoví, že zpracování osobních údajů
může být provedeno pouze pokud:
a) subjekt údajů nezpochybnitelně udělil souhlas; nebo
b) je zpracování nezbytné pro splnění smlouvy, kde je
subjekt údajů jednou ze stran, nebo pro provedení
opatření přijatých před uzavřením smlouvy na žádost
tohoto subjektu; nebo
c) je nezbytné pro splnění právní povinnosti, které
podléhá správce; nebo
d) je nezbytné pro zachování životně důležitých zájmů
subjektu údajů; nebo
e) je nezbytné pro vykonání úkolu ve veřejném zájmu
nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce
nebo třetí osoba, které jsou údaje sdělovány; nebo
f) je nezbytné pro uskutečnění oprávněných zájmů
správce nebo třetí osoby či osob, kterým jsou údaje
sdělovány, za podmínky, že nepřevyšují zájem nebo
základní práva a svobody subjektu údajů, které vyžadují
ochranu podle čl. 1 odst. 1.
ODDÍL III
ZVLÁŠTNÍ KATEGORIE ZPRACOVÁNÍ
Článek 8
Zpracování zvláštních kategorií údajů
1. Členské státy zakáží zpracování osobních údajů, které
odhalují rasový či etnický původ, politické názory,
náboženské nebo filozofické přesvědčení, odborovou
příslušnost, jakož i zpracování údajů týkajících se zdraví
a sexuálního života.
2. Odstavec 1 se nepoužije, pokud:
a) subjekt údajů udělí výslovný souhlas k takovému
zpracování, ledaže právní předpisy členského státu
stanoví, že zákaz uvedený v odstavci 1 nelze zrušit
udělením souhlasu subjektu údajů; nebo
b) zpracování je nezbytné pro dodržení povinností a
zvláštních práv správce v oblasti pracovního práva,
pokud je k tomu oprávněn vnitrostátními právními
předpisy, které stanoví příslušná ochranná opatření; nebo
c) zpracování je nezbytné k obraně životně důležitých
zájmů subjektu údajů nebo jiné osoby v případě, že
subjekt údajů není fyzicky nebo právně způsobilý udělit
svůj souhlas; nebo
d) zpracování provádí v rámci jejich legitimních činností
a s odpovídajícími zárukami nadace, sdružení nebo
jakýkoli jiný neziskový subjekt, který sleduje politické,
filozofické, náboženské nebo odborové cíle, za podmínky,
že se zpracování vztahuje pouze na členy tohoto subjektu
nebo na osoby, které s ním udržují pravidelné styky
související s jeho cíly, a že tyto údaje nejsou sdělovány
třetím osobám bez souhlasu subjektu údajů; nebo
e) zpracování se týká údajů očividně zveřejňovaných
subjektem údajů nebo je nezbytné pro zjištění, uplatnění
nebo obranu právních nároků před soudem.
3. Odstavec 1 se nepoužije, je-li zpracování údajů
nezbytné pro účely zdravotní prevence, lékařských
diagnóz, lékařské péče a ošetřování nebo správy
zdravotnických služeb a pokud tyto údaje zpracovává
odborný zdravotnický pracovník, který je na základě
vnitrostátního práva nebo právních předpisů přijatých
příslušnými vnitrostátními orgány vázán povinností
zachovávat profesní tajemství, nebo jiná osoba rovněž
podléhající obdobné povinnosti mlčenlivosti.
4. Jsou-li poskytnuta vhodná ochranná opatření, mohou
členské státy stanovit z důvodu významného veřejného
zájmu i jiné výjimky, než jaké jsou stanoveny v odstavci
2 buď prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů,
nebo rozhodnutím orgánu dozoru.
5. Zpracování údajů týkajících se protiprávního jednání,
rozsudků v trestních věcech nebo bezpečnostních
opatření lze provádět pouze pod kontrolou orgánu veřejné
moci nebo pokud vnitrostátní právo stanoví vhodná
zvláštní ochranná opatření, s výhradou výjimek, které
mohou být uděleny členským státem na základě
vnitrostátních předpisů upravujících vhodná zvláštní
ochranná opatření. Úplná sbírka rozsudků v trestních
věcech musí být v každém případě vedena pod kontrolou
orgánu veřejné moci.
Členské státy mohou stanovit, že údaje týkající se
správních sankcí nebo rozsudků v občanských věcech
budou rovněž zpracovávány pod kontrolou orgánu
veřejné moci.
6. Odchylky z odstavce 1 stanovené v odstavcích 4 a 5 se
oznamují Komisi.
7. Členské státy určí podmínky, za kterých může být
předmětem zpracování vnitrostátní identifikační číslo
nebo jakýkoli jiný identifikátor obecného významu.
Článek 9
Zpracování osobních údajů a svoboda projevu
Členské státy stanoví pro zpracování osobních údajů
prováděné výlučně pro účely žurnalistiky nebo
uměleckého či literárního projevu, odchylky a výjimky z
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
263
této kapitoly a z kapitol IV a VI, pouze pokud se ukáží
jako nezbytné pro uvedení práva na soukromí do souladu
s předpisy upravujícími svobodu projevu.
ODDÍL IV
INFORMOVÁNÍ SUBJEKTU ÚDAJŮ
Článek 10
Informování v případě shromažďování údajů od subjektu
údajů
Členské státy stanoví, že správce nebo jeho zástupce
musí poskytnout osobě, od které získává údaje, které se jí
týkají, alespoň dále uvedené informace, ledaže s nimi
subjekt údajů již byl seznámen:
a) totožnost správce a popřípadě jeho zástupce;
b) účely zpracování, pro které jsou údaje určeny;
c) veškeré doplňující informace jako:
— příjemci nebo kategorie příjemců údajů,
— skutečnost, zda jsou odpovědi na otázky povinné nebo
dobrovolné a případné důsledky neposkytnutí odpovědi,
— existence práva na přístup k údajům, které se subjektu
údajů týkají, a právo na jejich opravu,
v míře, v jaké jsou tyto doplňující informace nezbytné
pro zajištění řádného zpracování údajů vůči subjektu
údajů, s ohledem na zvláštní okolnosti, za jakých jsou
údaje shromažďovány.
Článek 11
Informování v případě, že údaje neposkytuje subjekt
údajů
1. Pokud údaje neposkytuje subjekt údajů, stanoví
členské státy, že správce nebo jeho zástupce musí po
zaznamenání údajů nebo, počítá-li se se sdělením údajů
třetí osobě, nejpozději při jejich prvním sdělení
poskytnout subjektu údajů alespoň dále uvedené
informace, ledaže s nimi subjekt údajů již byl seznámen:
— totožnost správce, popřípadě jeho zástupce;
— účely zpracování;
— veškeré doplňující informace jako:
—
— kategorie dotčených údajů;
— příjemci nebo kategorie příjemců údajů;
— existence práva na přístup k údajům, které se subjektu
údajů týkají, a právo na jejich opravu,
— v míře, v jaké jsou tyto doplňující informace nezbytné
pro zajištění řádného zpracování údajů vůči subjektu
údajů s ohledem na zvláštní okolnosti, za jakých jsou
údaje shromažďovány.
2. Odstavec 1 se nepoužije, ukáže-li se, zejména u
zpracování pro účely statistiky nebo historických či
vědeckých výzkumů, že informování subjektu údajů není
možné nebo by vyžadovalo neúměrné úsilí, nebo pokud
právní předpisy výslovně upravují zaznamenávání nebo
sdělování údajů. V těchto případech členské státy stanoví
vhodná ochranná opatření.
ODDÍL V
PRÁVO SUBJEKTU ÚDAJŮ NA PŘÍSTUP K
ÚDAJŮM
Článek 12
Právo na přístup
Členské státy zaručí každému subjektu údajů právo získat
od správce:
a) bez omezení, v rozumných intervalech a bez prodlení
nebo nadměrných nákladů:
— potvrzení, že údaje, které se ho týkají, jsou či nejsou
zpracovávány, jakož i informace týkající se alespoň účelů
zpracování, kategorií údajů, na které se zpracování
vztahuje, a příjemců nebo kategorií příjemců, kterým jsou
údaje sdělovány,
— sdělení srozumitelnou formou o údajích, které jsou
předmětem zpracování, a veškeré dostupné informace o
původu údajů,
— oznámení postupu automatického zpracování údajů,
které se ho týkají, alespoň v případě automaticky
přijímaných rozhodnutí uvedených v čl. 15 odst. 1;
b) podle daného případu opravu, výmaz nebo blokování
údajů, jejichž zpracování není v souladu s touto směrnicí,
zejména z důvodů neúplné nebo nepřesné povahy údajů;
c) oznámení třetí osobě, které údaje byly sděleny,
veškerých oprav, výmazů nebo blokování provedeného v
souladu s písmenem b), pokud se to neukáže jako
nemožné nebo to nevyžaduje nepřiměřené úsilí.
ODDÍL VI
VÝJIMKY A OMEZENÍ
Článek 13
Výjimky a omezení
1. Členské státy mohou přijmout legislativní opatření s
cílem omezit rozsah povinností a práv uvedených v čl. 6
odst. 1, v článku 10, v čl. 11 odst. 1 a v článcích 12 a 21,
pokud toto omezení představuje opatření nezbytné pro
zajištění:
a) bezpečnosti státu;
264 Ochrana osobních údajů v Evropské unii
b) obrany;
c) veřejné bezpečnosti;
d) předcházení trestným činům a jejich vyšetřování,
odhalování a stíhání nebo nedodržování deontologických
pravidel pro regulovaná povolání;
e) významného hospodářského nebo finančního zájmu
členského státu nebo Evropské unie včetně měnové,
rozpočtové a daňové oblasti;
f) kontrolní, inspekční nebo regulační funkce vyplývající,
i pouze příležitostně, z výkonu veřejné moci v případech
uvedených v písmenech c), d) a e);
g) ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod druhých.
2. S výhradou přiměřených právních ochranných
opatření vylučujících zejména, že údaje mohou být
použity pro účely opatření nebo rozhodnutí vztahujících
se na konkrétní osoby, mohou členské státy, pokud
prokazatelně neexistuje nebezpečí narušení soukromí
subjektu údajů, omezit legislativním opatřením práva
uvedená v článku 12, jsou-li údaje zpracovávány výlučně
pro účely vědeckého výzkumu nebo jsou-li uchovávány
formou osobních záznamů po dobu nepřesahující období
nezbytné pro vypracování statistik.
ODDÍL VII
PRÁVO SUBJEKTU ÚDAJŮ NA NÁMITKU
Článek 14
Právo subjektu údajů na námitku
Členské státy přiznávají subjektu údajů právo:
a) alespoň v případech uvedených v čl. 7 písm. e) a f)
vznést kdykoli z vážných a legitimních důvodů
souvisejících s jeho osobní situací námitku proti
zpracování osobních údajů, které se ho týkají, ledaže
vnitrostátní právo stanoví jinak. Je-li námitka oprávněná,
nesmí se zpracování zahájené správcem těchto údajů
nadále týkat;
b) na návrh a bezplatně vznést námitku proti zpracování
osobních údajů, které se ho týkají, připravovanému
správcem pro účely přímého marketingu; nebo být
informován dříve než jsou osobní údaje poprvé sděleny
třetí osobě nebo než jsou použity na její účet pro účely
přímého marketingu a musí mu být výslovně poskytnuto
právo bezplatně vznést námitky proti zmíněnému sdělení
nebo použití.
Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zaručily, že
subjekty údajů jsou informovány o existenci práva
uvedeného v písm. b) prvním pododstavci.
Článek 15
Automatizovaná individuální rozhodnutí
1. Členské státy přiznají všem osobám právo nestat se
subjektem rozhodnutí, které vůči nim zakládá právní
účinky nebo které se jich významně dotýká, přijatého
výlučně na základě automatizovaného zpracování údajů
určeného k hodnocení určitých rysů jejich osobnosti,
například pracovního výkonu, důvěryhodnosti,
spolehlivost, chování, atd.
2. Členské státy stanoví, aniž jsou tím dotčena jiná
ustanovení této směrnice, že osoba může být subjektem
rozhodnutí uvedeného v odstavci 1, pokud je toto
rozhodnutí:
a) přijato v rámci uzavírání nebo plnění smlouvy za
podmínky, že žádosti o uzavření nebo o plnění smlouvy
podané subjektem údajů bylo vyhověno nebo že existují
vhodná opatření, která zajišťují ochranu jeho
oprávněných zájmů, jako možnost projevit svůj názor;
nebo
b) povoleno právním předpisem, který rovněž upřesňuje
opatření zajišťující ochranu oprávněných zájmů subjektu
údajů.
ODDÍL VIII
DŮVĚRNÁ POVAHA A BEZPEČNOST
ZPRACOVÁNÍ
Článek 16
Důvěrná povaha zpracování
Jakákoli osoba, která jedná z pověření správce nebo
zpracovatele, jakož i samotný zpracovatel, který má
přístup k osobním údajům, je může zpracovávat pouze
podle pokynů správce, ledaže právo stanoví jinak.
Článek 17
Bezpečnost zpracování
1. Členské státy stanoví, že správce musí přijmout
vhodná technická a organizační opatření na ochranu
osobních údajů proti náhodnému nebo nedovolenému
zničení, náhodné ztrátě, úpravám, neoprávněnému
sdělování nebo přístupu, zejména pokud zpracování
zahrnuje předávání údajů v síti, jakož i proti jakékoli jiné
podobě nedovoleného zpracování.
Tato opatření mají zajistit, s ohledem na stav techniky a
na náklady na jejich provedení, přiměřenou úroveň
bezpečnosti odpovídající rizikům vyplývajícím ze
zpracování údajů a z povahy údajů, které mají být
chráněny.
2. Členské státy stanoví, že správce, pokud je toto
zpracování prováděno na jeho účet, si musí zvolil
zpracovatele poskytujícího dostatečné záruky s ohledem
na technická bezpečnostní opatření a organizační opatření
usměrňující zpracování, jež má být provedeno, a že musí
dbát na dodržování těchto opatření.
3. Zpracování údajů zpracovatelem musí být upraveno
smlouvou nebo právním aktem, který zavazuje
zpracovatele vůči správci a který stanoví zejména, že:
— zpracovatel jedná pouze podle pokynů správce;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
265
— povinnosti uvedené v odstavci 1 tak, jak jsou
vymezeny právními předpisy členského státu, ve kterém
je usazen zpracovatel, jsou pro něj rovněž závazné.
4. Pro zachování důkazů jsou části smlouvy nebo
právního aktu o ochraně údajů a požadavků souvisejících
s opatřeními uvedenými v odstavci 1 potvrzena písemně
nebo jinou rovnocennou formou.
ODDÍL IX
OZNÁMENÍ
Článek 18
Oznamovací povinnost vůči orgánu dozoru
1. Členské státy stanoví, že správce nebo popřípadě jeho
zástupce musí zaslat oznámení orgánu dozoru
uvedenému v článku 28, a to před zahájením zcela nebo
částečně automatizovaného zpracování nebo souboru
těchto zpracování se stejným účelem nebo se
souvisejícími účely.
2. Členské státy mohou stanovit zjednodušení oznámení
nebo výjimku z oznamovací povinnosti pouze v
následujících případech a za následujících podmínek:
— pokud upřesní pro kategorie zpracování, které s
přihlédnutím ke zpracovávaným údajům nemohou
poškodit práva a svobody subjektů údajů, účely
zpracování, údaje nebo kategorie zpracovávaných údajů,
kategorii nebo kategorie subjektů údajů, příjemce nebo
kategorie příjemců, kterým mají být údaje sděleny, a
dobu uchování údajů a/nebo
— pokud správce určí, v souladu s vnitrostátním právem,
kterému podléhá, osobu pověřenou ochranou údajů, který
je zejména pověřen:
—
— zajistit nezávislým způsobem interní uplatňování
vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této
směrnice,
— vést seznam zpracování provedených správcem, který
obsahuje informace uvedené v čl. 21 odst. 2,
— a zajistí tímto způsobem, že zpracování nemohou
poškodit práva a svobody subjektů údajů.
3. Členské státy mohou stanovit, že se odstavec 1
nevztahuje na zpracování, jejichž jediným účelem je
vedení rejstříku, který je podle právních předpisů určen
pro poskytování informací veřejnosti a je přístupný
obecně veřejnosti nebo jakékoli jiné osobě, která osvědčí
právní zájem.
4. Členské státy mohou stanovit výjimku z oznamovací
povinnosti nebo zjednodušení oznámení pro zpracování
uvedená v čl. 8 odst. 2 písm. d).
5. Členské státy mohou stanovit, že neautomatizovaná
zpracování osobních údajů nebo některá z nich jsou
předmětem oznámení popřípadě zjednodušeného
oznámení.
Článek 19
Obsah oznámení
1. Členské státy upřesní informace, které musí být
uvedeny v oznámení. Obsahují alespoň:
a) jméno a adresu správce a popřípadě jeho zástupce;
b) účel nebo účely zpracování;
c) popis kategorie nebo kategorií subjektů údajů a údajů
nebo kategorií údajů, které se na ně vztahují;
d) příjemce nebo kategorie příjemců, kterým mohou být
údaje sděleny;
e) předpokládané předávání údajů do třetích zemí;
f) obecný popis umožňující předběžně posoudit vhodnost
opatření přijatých pro zajištění bezpečnosti zpracování ve
smyslu článku 17.
2. Členské státy upřesní postupy oznamování změn
týkajících se informací uvedených v odstavci 1 orgánu
dozoru.
Článek 20
Předběžné kontroly
1. Členské státy vymezí zpracování, která by mohla
představovat zvláštní rizika z hlediska práv a svobod
subjektů údajů, a dbají na to, aby tato zpracování byla
před jejich započetím prošetřena.
2. Tato předběžná šetření jsou prováděna orgány dozoru
po obdržení oznámení od správce nebo osobu pověřenou
ochranou údajů, který musí v případě pochybností
konzultovat orgán dozoru.
3. Členské státy mohou přistoupit k tomuto šetření
rovněž v rámci vypracování opatření přijatého
vnitrostátním parlamentem nebo opatření založeného na
tomto legislativním opatření, které vymezuje povahu
zpracování a stanoví vhodná ochranná opatření.
Článek 21
Zveřejnění zpracování
1. Členské státy přijmou opatření, kterými zajistí
zveřejnění zpracování.
2. Členské státy stanoví, že orgány dozoru povedou
rejstřík zpracování oznámených na základě článku 18.
Rejstřík obsahuje alespoň informace vyjmenované v čl.
19 odst. 1 písm. a) až e).
Tento rejstřík je přístupný komukoli.
3. Pokud jde o zpracování, která nepodléhají oznámení,
členské státy stanoví, že správce nebo jiný subjekt určený
266 Ochrana osobních údajů v Evropské unii
členským státem poskytnou vhodnou formou komukoli,
kdo o to požádá, alespoň informace uvedené v čl. 19 odst.
1 písm. a) až e).
Členské státy mohou stanovit, že toto ustanovení se
nepoužije pro zpracování, jejichž jediným účelem je
vedení rejstříku, který je na základě právních předpisů
určen pro informování veřejnosti a je přístupný veřejnosti
nebo jakékoli osobě, která osvědčí právní zájem.
KAPITOLA III
SOUDNÍ PŘEZKUM, ODPOVĚDNOST A SANKCE
Článek 22
Soudní přezkum
Aniž je tím dotčena možnost opravného prostředku ve
správním řízení, který je možno podat, zejména orgánu
dozoru uvedenému v článku 28, stanoví všechny členské
státy, že každá osoba má právo v případě porušení práv,
jež jí jsou zaručeny vnitrostátními předpisy, které se
uplatní na dotčené zpracování, předložit věc soudu.
Článek 23
Odpovědnost
1. Členské státy stanoví, že kdokoli, kdo byl poškozen
neoprávněným zpracováním nebo jinou činností
neslučitelnou s vnitrostátními předpisy přijatými k
provedení této směrnice, má právo na náhradu utrpěné
škody od správce.
2. Správce může být částečně nebo zcela zbaven této
odpovědnosti, pokud prokáže, že za vznik škody
neodpovídá.
Článek 24
Sankce
Členské státy přijmou vhodná opatření, kterými zajistí
uplatňování ustanovení této směrnice, a zejména určí
sankce, které se uplatní v případě porušení předpisů
přijatých na základě této směrnice.
KAPITOLA IV
PŘEDÁVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ DO TŘETÍCH
ZEMÍ
Článek 25
Zásady
1. Členské státy stanoví, že k předávání osobních údajů,
které jsou předmětem zpracování nebo které mají být
předmětem zpracování po předání, do třetích zemí může
dojít, aniž by tím bylo dotčeno dodržování vnitrostátních
předpisů přijatých na základě ostatních ustanovení této
směrnice, pouze pokud dotyčná třetí země zajistí
odpovídající úroveň ochrany.
2. Odpovídající úroveň ochrany poskytovaná třetí zemí
se posoudí s ohledem na všechny okolnosti související s
předáním nebo předáváním údajů; zejména se přihlédne k
povaze údajů, účelu a trvání předpokládaného či
předpokládaných zpracování, zemi původu a zemi
konečného určení, právním předpisům, obecným nebo
zvláštním, platným v dotčené třetí zemi, jakož i
profesním pravidlům a bezpečnostním opatřením, která
jsou ve třetí zemi dodržována.
3. Členské státy a Komise se vzájemně informují o
případech, kdy se domnívají, že některá třetí země
nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany ve smyslu
odstavce 2.
4. Pokud Komise zjistí, postupem podle čl. 31 odst. 2, že
třetí země nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany ve
smyslu odstavce 2 tohoto článku, přijmou členské státy
opatření nezbytná pro zamezení jakémukoli předávání
údajů stejného druhu do dotčené třetí země.
5. Ve vhodný okamžik Komise zahájí jednání s cílem
napravit stav vyplývající ze zjištění podle odstavce 4.
6. Postupem podle čl. 31 odst. 2 Komise může
konstatovat, že třetí země zajišťuje odpovídající úroveň
ochrany ve smyslu odstavce 2 tohoto článku na základě
svých vnitrostátních předpisů nebo svých mezinárodních
závazků sjednaných zejména na závěr jednání uvedených
v odstavci 5 s cílem zajistit ochranu soukromí a
základních práv a svobod osob.
Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení
souladu s rozhodnutím Komise.
Článek 26
Výjimky
1. Odchylně od článku 25 a s výhradou opačných
ustanovení jejich vnitrostátního práva upravujících
zvláštní případy členské státy stanoví, že předání nebo
předávání osobních údajů do třetí země, která nezajišťuje
odpovídající úroveň ochrany ve smyslu čl. 25 odst. 2,
může být provedeno za podmínky, že:
a) subjekt údajů nepochybně udělil svůj souhlas s
předpokládaným předáním; nebo
b) předání je nezbytné pro splnění smlouvy mezi
subjektem údajů a správcem nebo pro splnění
předsmluvních opatření přijatých na žádost subjektu
údajů; nebo
c) předání je nezbytné pro uzavření nebo plnění smlouvy,
která byla uzavřena nebo která má být uzavřena v zájmu
subjektu údajů mezi správcem a třetí osobou; nebo
d) předání je nezbytné nebo se stává právně závazným
pro zachování důležitého veřejného zájmu nebo pro
zjištění, výkon nebo obranu právních nároků před
soudem; nebo
e) předání je nezbytné pro ochranu životně důležitých
zájmů subjektu údajů; nebo
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
267
f) k předání dochází z veřejného rejstříku, který je na
základě právních předpisů určen pro informování
veřejnosti a je přístupný veřejnosti nebo jakékoli osobě,
která osvědčí svůj právní zájem, pokud jsou v daném
případě splněny právní podmínky tohoto přístupu.
2. Aniž je tím dotčen odstavec 1, může členský stát
povolit předání nebo předávání osobních údajů do třetí
země, která nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany ve
smyslu čl. 25 odst. 2, pokud správce poskytne dostatečná
ochranná opatření pro ochranu soukromí a základních
práv a svobod osob, jakož i pro výkon odpovídajících
práv; tato ochranná opatření mohou zejména vyplývat z
vhodných smluvních doložek.
3. Členský stát informuje Komisi a ostatní členské státy
o povoleních, která udělí podle odstavce 2.
Pokud jiný členský stát nebo Komise podají námitky a
řádně je odůvodní z hlediska ochrany soukromí a
základních lidských práv a svobod, přijme Komise
vhodná opatření postupem podle čl. 31 odst. 1.
Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení
souladu s rozhodnutím Komise.
4. Pokud Komise rozhodne postupem podle čl. 31 odst. 2,
že některé standardní smluvní doložky představují
dostatečná ochranná opatření uvedená v odstavci 2,
přijmou členské státy opatření nezbytná pro dosažení
souladu s rozhodnutím Komise.
KAPITOLA V
KODEXY CHOVÁNÍ
Článek 27
1. Členské státy a Komise podporují vypracování kodexů
chování, které mají přispět s ohledem na zvláštní povahu
různých odvětví k řádnému uplatňování vnitrostátních
právních předpisů přijímaných členskými státy na
základě této směrnice.
2. Členské státy stanoví, že profesní sdružení a další
organizace zastupující ostatní kategorie správců, které
vypracovaly návrhy vnitrostátních kodexů chování nebo
které mají v úmyslu změnit nebo prodloužit platnost
stávajících vnitrostátních kodexů chování, je mohou
předložit k posouzení vnitrostátnímu orgánu.
Členské státy stanoví, že tento orgán se mimo jiné ujistí o
souladu návrhů, které jsou mu předloženy, s
vnitrostátními předpisy přijatými k provedení této
směrnice. Považuje-li to za účelné, může si tento orgán
vyžádat připomínky subjektů údajů nebo jejich zástupců.
3. Návrhy kodexů ve Společenství, jakož i změny či
prodloužení platnosti stávajících kodexů ve Společenství,
mohou být předloženy pracovní skupině uvedené v
článku 29. Tato pracovní skupina se mimo jiné vyjádří k
souladu návrhů, které jí jsou předloženy, s vnitrostátními
předpisy přijatými k provedení této směrnice. Považuje-li
to za účelné, vyžádá si připomínky subjektů údajů nebo
jejich zástupců. Komise může zajistit vhodné zveřejnění
kodexů, které tato pracovní skupina schválila.
KAPITOLA VI
ORGÁN DOZORU A PRACOVNÍ SKUPINA PRO
OCHRANU FYZICKÝCH OSOB V SOUVISLOSTI SE
ZPRACOVÁNÍM OSOBNÍCH ÚDAJŮ
Článek 28
Orgán dozoru
1. Každý členský stát pověří jeden nebo několik orgánů
veřejné moci na svém území dohledem nad dodržováním
předpisů přijatých členskými státy na základě této
směrnice.
Tyto orgány plní úkoly, kterými jsou pověřeny, zcela
nezávisle.
2. Každý členský stát zajistí, aby orgány dozoru byly
konzultovány při vypracovávání správních opatření nebo
předpisů týkajících se ochrany práv a svobod osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů.
3. Každý orgán dozoru má zejména:
— pravomoci provádět šetření, jako například pravomoc
přístupu k údajům, které jsou předmětem zpracování, a
shromažďovat veškeré informace nezbytné pro splnění
svého úkolu dozoru;
— pravomoci účinně zasáhnout, jako například zaujmout
stanovisko před zahájením zpracování v souladu s
článkem 20 a zajistit vhodné zveřejnění těchto stanovisek
nebo pravomoc nařídit blokování, výmaz nebo zničení
údajů nebo dočasně nebo trvale zakázat zpracování nebo
pravomoc zaslat správci upozornění či napomenutí nebo
pravomoc obrátit se na parlament členského státu či na
jiné politické orgány;
— pravomoc obrátit se na soud v případě porušení
vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této
směrnice nebo pravomoc oznámit tato porušení soudním
orgánům.
Proti rozhodnutím orgánu dozoru, která dala vzniknout
stížnostem, je možné využít opravný prostředek k soudu.
4. Na orgán dozoru se může obrátit jakákoli osoba nebo
sdružení zastupující tuto osobu se žádostí týkající se
ochrany svých práv a svobod v souvislosti se
zpracováním osobních údajů. Dotčená osoba je
informována o způsobu vyřízení své žádosti.
Na orgán dozoru se může zejména obrátit kdokoli s
žádostí o ověření přípustnosti zpracování, pokud se
uplatní vnitrostátní předpisy přijaté na základě článku 13
této směrnice. Osoba je za každých okolností
informována, zda k ověření došlo.
5. Orgány dozoru vypracují v pravidelných lhůtách
zprávu o své činnosti. Tato zpráva se zveřejní.
6. Nezávisle na vnitrostátním právu, které se použije na
dané zpracování, je orgán dozoru oprávněn vykonávat na
území vlastního členského státu pravomoci, které mu
268 Ochrana osobních údajů v Evropské unii
byly uděleny v souladu s odstavcem 3. Každý orgán
může být vyzván, aby vykonával své pravomoci na
žádost orgánu jiného členského státu.
Orgány dozoru vzájemně spolupracují v míře nezbytné
pro plnění svých úkolů, zejména výměnou veškerých
užitečných informací.
7. Členské státy stanoví, že členové a zaměstnanci
orgánů dozoru podléhají povinnosti dodržovat profesní
tajemství v souvislosti s důvěrnými informacemi, ke
kterým mají přístup, a to i po skončení své činnosti.
Článek 29
Pracovní skupina pro ochranu fyzických osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů
1. Zřizuje se pracovní skupina pro ochranu fyzických
osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů (dále
jen „pracovní skupina“).
Pracovní skupina má poradní funkci a je nezávislá.
2. Pracovní skupinu tvoří zástupce orgánu dozoru nebo
orgánů dozoru určených jednotlivými členskými státy,
zástupce orgánu nebo orgánů vytvořených pro orgány a
instituce Společenství a zástupce Komise.
Každý člen pracovní skupiny je jmenován institucí,
orgánem nebo orgány, které zastupuje. Pokud členský
stát určil několik orgánů dozoru, jmenují tyto orgány
společného zástupce. Obdobně je tomu v případě orgánů
vytvořených pro orgány a instituce Společenství.
3. Pracovní skupina přijímá rozhodnutí prostou většinou
zástupců orgánů dozoru.
4. Pracovní skupina zvolí svého předsedu. Funkční
období předsedy je dva roky. Může být zvolen opakovaně.
5. Sekretariát pracovní skupiny zajišťuje Komise.
6. Pracovní skupina přijme svůj jednací řád.
7. Pracovní skupina projednává otázky zařazené na
pořad jednání jejím předsedou buď z jeho podnětu, nebo
na žádost zástupce orgánů dozoru nebo Komise.
Článek 30
1. Pracovní skupina má tyto úkoly:
a) posuzovat veškeré otázky týkající se uplatňování
vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této
směrnice s cílem přispívat k jejich jednotnému
uplatňování;
b) zaujímat pro Komisi stanovisko o úrovni ochrany ve
Společenství a ve třetích zemích;
c) poskytovat Komisi poradenství o všech návrzích změn
této směrnice, o všech návrzích doplňujících nebo
zvláštních opatření, která by měla být přijata pro ochranu
práv a svobod fyzických osob v souvislosti se
zpracováním osobních údajů, jakož i o všech ostatních
návrzích opatření ve Společenství, která mají vliv na tato
práva a svobody;
d) zaujmout stanovisko ke kodexům chování
vypracovaným na úrovni Společenství.
2. Pokud pracovní skupina zjistí, že mezi právními
předpisy a praxí členských států vznikají rozpory, které
by mohly narušit rovnocennost ochrany osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů ve
Společenství, uvědomí o tom Komisi.
3. Pracovní skupina může z vlastního podnětu podat
doporučení k jakékoli otázce týkající se ochrany osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů ve
Společenství.
4. Stanoviska a doporučení pracovní skupiny jsou
předávána Komisi a výboru uvedenému v článku 31.
5. Komise uvědomí pracovní skupinu o způsobu
zpracování předaných stanovisek a doporučení. Za tím
účelem vypracuje zprávu, která je rovněž předána
Evropskému parlamentu a Radě. Tato zpráva se zveřejní.
6. Pracovní skupina vypracuje výroční zprávu o stavu
ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním
osobních údajů ve Společenství a třetích zemích, kterou
předá Komisi, Evropskému parlamentu a Radě. Tato
zpráva se zveřejní.
KAPITOLA VII
PROVÁDĚCÍ OPATŘENÍ VE SPOLEČENSTVÍ
M1
Článek 31
1. Komisi je nápomocen výbor.
2. Odkazuje-li se na tento článek, použijí se články 4 a 7
rozhodnutí 1999/468/ES ( 5 ) s ohledem na článek 8
zmíněného rozhodnutí.
Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES je
tři měsíce.
3. Výbor přijme svůj jednací řád.
B
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 32
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí
nejpozději do tří let od jejího přijetí.
Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz
učiněn při jejich úředním vyhlášení.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
269
2. Členské státy dbají, aby zpracování zahájená před
nabytím účinnosti vnitrostátních předpisů přijatých k
provedení této směrnice byla uvedena v soulad s těmito
předpisy nejpozději tři roky po tomto datu.
Odchylně od předchozího pododstavce mohou členské
státy stanovit, že zpracování údajů, která jsou ke dni
nabytí účinnosti vnitrostátních předpisů přijatých k
provedení této směrnice již obsažena v manuálních
rejstřících, budou uvedena do souladu s články 6, 7 a 8
této směrnice ve lhůtě dvanácti let od jejího přijetí.
Členské státy však umožní subjektu údajů, aby na svou
žádost a zejména při výkonu práva na přístup dosáhl
opravy, výmazu nebo blokování údajů neúplných,
nepřesných nebo uchovávaných způsobem neslučitelným
s legitimními účely sledovanými správcem.
3. Odchylně od odstavce 2 mohou členské státy stanovit
s výhradou vhodných ochranných opatření, že údaje
uchovávané výlučně pro účely vědeckého výzkumu
nebudou uvedeny v soulad s články 6, 7 a 8 této směrnice.
4. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních
právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této
směrnice.
Článek 33
Komise pravidelně předkládá Evropskému parlamentu a
Radě zprávu o provádění této směrnice poprvé nejpozději
tři roky po dni stanoveném v čl. 32 odst. 1 a v případě
potřeby ji doplní o návrhy na vhodné změny. Tato zpráva
se zveřejní.
Komise posoudí zejména uplatňování této směrnice na
zpracování údajů tvořených zvuky nebo obrazy, které se
týkají fyzických osob, a předloží vhodné návrhy, které se
projevíjako nezbytné s ohledem na rozvoj informačních
technologií a na stav prací o informační společnosti.
Článek 34
Tato směrnice je určena členským státům.
( 1 ) Úř. věst. C 277, 5.11.1990, s. 3.
( 2 ) Úř. věst. C 159, 17.6.1991, s. 38.
( 3 ) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 11.
března 1992 (Úř. věst. C 94, 13.4.1992, s. 198),
potvrzené dne 2. prosince 1993 (Úř. věst. C 342,
20.12.1993, s. 30); společný postoj Rady ze dne 20.
února 1995 (Úř. věst. C 93, 13.4.1995, s. 1) a rozhodnutí
Evropského parlamentu ze dne 15. června 1995 (Úř. věst.
C 166, 3. 7. 1995).
( 4 ) Úř. věst. L 197, 18.7.1987, s. 33.
( 5 ) Rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června
1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí
svěřených Komisi (Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23).
6. Online kontraktace finančních služeb v Evropské unii
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002
o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně
směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 a články 55 a 95
této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního
výboru ( 2 ),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy
( 3 ),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) V souvislosti s dosahováním cílů jednotného trhu je
důležité přijmout opatření určená k postupné konsolidaci
tohoto trhu a tato opatření musí dále přispívat k
dosahování vysoké úrovně ochrany spotřebitele v souladu
s články 95 a 153 Smlouvy.
(2) Jak pro spotřebitele, tak i pro poskytovatele
finančních služeb představuje uvádění finančních služeb
na trh na dálku jeden z hlavních hmatatelných výsledků
dotvoření vnitřního trhu.
(3) V rámci vnitřního trhu je v zájmu spotřebitelů mít bez
diskriminace přístup k nejširšímu možnému rozsahu
finančních služeb dostupných ve Společenství, aby si
mohli vybrat ty, které nejlépe vyhovují jejich potřebám.
Aby byla chráněna svoboda volby, která je základním
právem spotřebitele, je nutná vysoká míra ochrany
spotřebitele, aby se zvýšila důvěra spotřebitele v prodej
na dálku.
(4) Pro řádné fungování vnitřního trhu je nezbytné, aby
mohli spotřebitelé projednávat a uzavírat smlouvy s
poskytovateli usazenými v jiných členských státech bez
ohledu na to, zda je poskytovatel rovněž usazen v
členském státě, v němž má místo pobytu spotřebitel.
(5) Vzhledem ke své nehmotné povaze se finanční služby
zvláště hodí pro prodej na dálku a vytvoření právního
rámce, jímž by se řídilo uvádění finančních služeb na trh
na dálku, by zvýšilo důvěru spotřebitele v používání
nových technologií pro uvádění finančních služeb na trh
na dálku, například elektronického obchodu.
(6) Tato směrnice by měla být uplatňována v souladu se
Smlouvou a sekundárními právními předpisy, včetně
směrnice 2000/31/ES ( 4 ) o elektronickém obchodu,
270 Online kontraktace finančních služeb v Evropské unii
která se vztahuje výhradně na transakce v oblasti své
působnosti.
(7) Tato směrnice usiluje o dosažení výše stanovených
cílů, aniž jsou dotčeny právní předpisy Společenství nebo
vnitrostátní právní předpisy, kterými se řídí volný pohyb
služeb, nebo popřípadě kontrolní systémy a/nebo
schvalovací systémy či systémy dohledu členského státu,
jsou-li slučitelné s právními předpisy Společenství.
(8) Kromě toho touto směrnicí, a zejména jejími
ustanoveními týkajícími se informací o smluvních
doložkách o rozhodném právu smlouvy a/nebo o soudní
příslušnosti, není dotčena použitelnost nařízení Rady (ES)
č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o soudní příslušnosti
a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a
obchodních věcech ( 5 ) ani Římské úmluvy z roku 1980
o rozhodném právu u smluvních závazků na uvádění
finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku.
(9) Dosažení cílů akčního plánu finančních služeb
vyžaduje ještě vyšší úroveň ochrany spotřebitele v
některých oblastech. To předpokládá větší konvergenci,
zejména u neharmonizovaných fondů kolektivního
investování, u pravidel chování pro investiční služby a u
spotřebitelských úvěrů. Až do dosažení výše uvedené
konvergence by měla být zachována vysoká úroveň
ochrany spotřebitele.
(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze
dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě
smluv uzavřených na dálku ( 6 ) stanoví hlavní pravidla
pro smlouvy o zboží nebo službách uzavřené na dálku
mezi dodavatelem nebo poskytovatelem a spotřebitelem.
Tato směrnice se však nevztahuje na finanční služby.
(11) Komise v souvislosti s analýzou, kterou provedla za
účelem zjištění potřeby specifických opatření v oblasti
finančních služeb, vyzvala všechny zúčastněné strany,
aby jí předaly připomínky, zejména v souvislosti s
vypracováním Zelené knihy z názvem „Finanční služby
— plnit očekávání spotřebitelů“. Konzultace v této
souvislosti ukázaly, že existuje potřeba posílit ochranu
spotřebitele v této oblasti. Komise se tudíž rozhodla
předložit zvláštní návrh v oblasti uvádění finančních
služeb na trh na dálku.
(12) Přijetí divergentních nebo rozdílných pravidel
ochrany spotřebitele ze strany členských států ve věci
uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku
by mohlo mít negativní dopad na fungování vnitřního
trhu a hospodářskou soutěž mezi podniky na trhu. Je
tudíž nezbytné zavést v této oblasti společná pravidla na
úrovni Společenství, čímž nesmí být dotčena obecná
ochrana spotřebitele v členských státech.
(13) Touto směrnicí by měla být zaručena vysoká úroveň
ochrany spotřebitele za účelem zajištění volného pohybu
finančních služeb. Členské státy by v oblastech
harmonizovaných touto směrnicí neměly smět přijímat
jiná ustanovení, než která stanoví tato směrnice, ledaže je
v této směrnici výslovně uvedeno jinak.
(14) Tato směrnice se vztahuje na veškeré finanční
služby, jež mohou být poskytovány na dálku. Některé
finanční služby se však řídí zvláštními právními předpisy
Společenství, které se na tyto finanční služby nadále
vztahují. Měly by nicméně být stanoveny zásady pro
uvádění takových služeb na trh na dálku.
(15) Sjednávání a uzavírání smluv na dálku vyžadují
používání prostředků dálkové komunikace, které se
používají v rámci systému prodeje na dálku nebo
poskytování služeb, jež nevyžaduje současnou přítomnost
poskytovatele a spotřebitele. Nepřetržitý vývoj těchto
komunikačních prostředků vyžaduje definování zásad
dokonce i pro prostředky, které ještě nejsou všeobecně
používány. Smlouvy uzavřené na dálku jsou tedy
všechny smlouvy, u nichž se nabídka, vyjednávání i
vlastní uzavření uskutečňují na dálku.
(16) Jediná smlouva zahrnující postupné operace nebo
samostatné operace stejné povahy rozložené v čase může
v různých členských státech právně upravena rozdílným
způsobem, je však důležité, aby se tato směrnice
uplatňovala ve všech členských státech stejným
způsobem. Za tímto účelem je třeba mít za to, že se tato
směrnice vztahuje na první z postupných operací nebo
samostatných operací stejné povahy rozložených v čase,
které mohou být považovány za celek, bez ohledu na to,
zda se na tuto operaci nebo sérii operací vztahuje jediná
smlouva nebo několik smluv, jež na sebe v čase navazují.
(17) Za příklad „první dohody o službě“ může být
považováno otevření bankovního účtu, získání kreditní
karty nebo uzavření smlouvy na správu portfolia a za
příklad „operací“ může být považováno uložení
finančních prostředků na bankovní účet nebo vyzvednutí
finančních prostředků z bankovního účtu, platba kreditní
kartou nebo transakce prováděné v rámci smlouvy o
správě portfolia. Doplnění nových prvků do první dohody
o službě, jako je možnost používat elektronický platební
nástroj ve spojení se stávajícím bankovním účtem,
nepředstavuje „operaci“, ale doplňkovou smlouvu, na níž
se vztahuje tato směrnice. Předplacení nových jednotek
stejného fondu kolektivního investování se považuje za
jednu ze „operací stejné povahy, jež na sebe v čase
navazují“.
(18) Tato směrnice tím, že zahrnuje do své působnosti
systém poskytování služeb organizovaný poskytovatelem
finančních služeb, usiluje o vyloučení ze své oblasti
působnosti služeb poskytovaných zcela příležitostně a
mimo obchodní strukturu specializovanou na uzavírání
smluv na dálku.
(19) Poskytovatelem je osoba poskytující služby na dálku.
Tato směrnice by se však měla rovněž použít tehdy,
pokud jedna z etap uvádění na trh probíhá za účasti
prostředníka. S přihlédnutím k povaze a stupni tohoto
zapojení by se související ustanovení této směrnice měla
též vztahovat na tohoto prostředníka, nezávisle na jeho
právním postavení.
(20) Trvanlivá média zahrnují zejména diskety, CDROM
a DVD a pevný disk počítače spotřebitele, na němž
je uložena elektronická pošta, ale nezahrnují internetové
stránky, pokud nesplňují kritéria obsažená v definici
trvanlivého média.
(21) Použití prostředků dálkové komunikace by nemělo
vést k bezdůvodnému omezení informací poskytovaných
klientovi. V zájmu transparentnosti stanoví tato směrnice
požadavky potřebné k zajištění přijatelné úrovně
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
271
informací pro spotřebitele, a to jak před uzavřením
smlouvy, tak i po něm. Spotřebitel by měl před
uzavřením smlouvy obdržet potřebné předběžné
informace, aby mohl řádně zhodnotit nabízenou finanční
službu, a tudíž rozhodnout se informovaně. Poskytovatel
by měl výslovně specifikovat, jak dlouho jeho eventuální
nabídka zůstává nezměněna.
(22) Informace vyjmenované v této směrnici zahrnují
informace všeobecné povahy týkající se všech druhů
finančních služeb. Ostatní informační požadavky ohledně
dané finanční služby, jako je pojistná ochrana podle
pojistné smlouvy, nejsou v této směrnici stanoveny.
Tento druh informací by měl být případně poskytován v
souladu s odpovídajícími právními předpisy Společenství
nebo s vnitrostátními právními předpisy přijatými v
souladu s právem Společenství.
(23) Pro zajištění optimální ochrany spotřebitele je
důležité, aby byl spotřebitel dostatečně informován o
ustanoveních této směrnice a případných kodexů chování
existujících v této oblasti a o tom, že má právo na
odstoupení.
(24) Pokud se právo na odstoupení od smlouvy neuplatní
kvůli tomu, že spotřebitel výslovně požadoval splnění
určité smlouvy, měl by poskytovatel o této skutečnosti
spotřebitele informovat.
(25) Spotřebitelé by měli být chráněni před
nevyžádanými službami. Spotřebitelé by měli být
osvobozeni od veškerých závazků v případě
nevyžádaných služeb, a neexistence odpovědi se přitom
nesmí vykládat jako projev souhlasu z jejich strany.
Tímto pravidlem by však nemělo být dotčeno
konkludentní prodloužení smlouvy právoplatně uzavřené
mezi stranami, pokud je právní předpisy členských států
dovolují.
(26) Členské státy by měly přijmout vhodná opatření k
účinné ochraně spotřebitelů, kteří si nepřejí být
kontaktováni prostřednictvím některých komunikačních
prostředků nebo v některých okamžicích. Touto směrnicí
by neměly být dotčeny konkrétní možnosti ochrany
dostupné spotřebitelům podle právních předpisů
Společenství o ochraně osobních údajů a soukromí.
(27) Za účelem ochrany spotřebitelů je třeba v členských
státech stanovit vhodné a účinné postupy pro vyřizování
stížností a opravných prostředků za účelem řešení
případných sporů mezi poskytovateli a spotřebiteli,
případně s použitím stávajících postupů.
(28) Členské státy by měly povzbuzovat veřejné nebo
soukromé subjekty zřízené za účelem mimosoudního
řešení sporů, aby spolupracovaly při řešení
přeshraničních sporů. Taková spolupráce by mohla
zejména znamenat, že se spotřebitelům umožní
předkládat mimosoudním orgánům ve svém domovském
členském státě stížnosti na poskytovatele usazené v
jiných členských státech. Zvýšenou pomoc spotřebitelům
při využívání přeshraničních služeb nabízí vytvoření sítě
FIN-NET.
(29) Tato směrnice nebrání rozšíření členskými státy, v
souladu s právními předpisy Společenství, ochrany
poskytované touto směrnicí na neziskové organizace a
osoby využívající finanční služby s cílem stát se
podnikateli.
(30) Tato směrnice by rovněž měla zahrnovat případy,
kdy vnitrostátní právní předpisy upravují závazné
smluvní prohlášení spotřebitele.
(31) Ustanoveními této směrnice o volbě jazyka
poskytovatelem by neměly být dotčeny vnitrostátní
právní předpisy o volbě jazyka přijaté v souladu s
právními předpisy Společenství.
(32) Společenství a členské státy přijaly závazky v rámci
Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS) ohledně
možnosti pro spotřebitele nakupovat bankovní a
investiční služby v zahraničí. GATS opravňuje členské
státy přijímat opatření z důvodu obezřetnosti, včetně
opatření k ochraně investorů, vkladatelů, pojistníků a
osob, jimž je poskytovatel finančních služeb povinen k
finanční službě. Taková opatření by neměla ukládat
omezení překračující rámec toho, co je nutné k ochraně
spotřebitelů.
(33) Za účelem přijetí této směrnice by měla být
upravena oblast působnosti směrnice 97/7/ES a směrnice
Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES ze dne 19.
května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti
ochrany zájmů spotřebitelů ( 7 ) a oblast působnosti lhůty
pro odstoupení od smlouvy stanovené ve směrnici Rady
90/619/EHS ze dne 8. listopadu 1990 o koordinaci
právních a správních předpisů týkajících se přímého
životního pojištění, kterou se stanoví opatření k
usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb ( 8 ).
(34) Protože cílů této směrnice, totiž stanovení
společných pravidel pro uvádění finančních služeb pro
spotřebitele na trh na dálku, nemůže být v dostatečné
míře dosaženo členskými státy a může jich být tudíž lépe
dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství
přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity
stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou
proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato
směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k
dosažení tohoto cíle,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
1. Předmětem této směrnice je harmonizace právních a
správních předpisů členských států pro uvádění
finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku.
2. V případě smluv o finančních službách obsahujících
první dohodu o službě, za níž následují postupné operace
nebo série samostatných operací stejné povahy, jež na
sebe v čase navazují, se tato směrnice vztahuje jen na
první dohodu.
Neexistuje-li žádná první dohoda o službě, ale mezi
stejnými smluvními stranami jsou prováděny postupné
operace nebo samostatné operace stejné povahy, jež na
sebe v čase navazují, použijí se články 3 a 4 jenom na
první operaci. Pokud však po dobu delší než jeden rok
nebyla provedena žádná operace stejné povahy, další
272 Online kontraktace finančních služeb v Evropské unii
operace se považuje za první v nové sérii operací, a v
důsledku toho se použijí články 3 a 4.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se:
a) „smlouvou uzavřenou na dálku“ rozumí jakákoli
smlouva o finančních službách uzavřená mezi
poskytovatelem a spotřebitelem v rámci systému odbytu
na dálku nebo poskytování služeb na dálku
provozovaného poskytovatelem, který pro účely této
smlouvy používá výhradně jeden nebo více prostředků
dálkové komunikace až do okamžiku, v němž je smlouva
uzavřena, a včetně tohoto okamžiku;
b) „finanční službou“ rozumí jakákoli služba bankovní,
úvěrové, pojistné, osobní důchodové, investiční nebo
platební povahy;
c) „poskytovatelem“ rozumí jakákoli fyzická nebo
právnická osoba, veřejnoprávní nebo soukromá, která je v
rámci své obchodní nebo profesní činnosti smluvním
poskytovatelem služeb na základě smluv uzavřených na
dálku;
d) „spotřebitelem“ rozumí jakákoli fyzická osoba, která
ve smlouvách uzavřených na dálku jedná pro účely ležící
mimo její obchodní, podnikatelské nebo profesní
zaměření;
e) „prostředky dálkové komunikace“ rozumějí veškeré
prostředky, které mohou být použity pro uvádění služby
mezi těmito partnery na trh na dálku bez současné
fyzické přítomnosti poskytovatele a spotřebitele;
f) „trvanlivým médiem“ rozumí každý nástroj, který
umožňuje spotřebiteli ukládat informace určené jemu
osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí
využití, po dobu přiměřenou pro jejich účel a který
umožňuje reprodukci uložených informací v
nezměněném stavu;
g) „provozovatelem nebo dodavatelem prostředků
dálkové komunikace“ rozumí jakákoli veřejnoprávní
nebo soukromá fyzická nebo právnická osoba, jejíž
obchodní, podnikatelské nebo profesní zaměření zahrnuje
zpřístupňování jednoho nebo více prostředků dálkové
komunikace poskytovatelům.
Článek 3
Informace poskytované spotřebiteli před uzavřením
smlouvy na dálku
1. Než je spotřebitel zavázán jakoukoli smlouvou
uzavřenou na dálku nebo nabídkou, jsou mu s náležitým
předstihem poskytnuty tyto informace ohledně:
1. poskytovatele
a) totožnost a hlavní činnost poskytovatele, geografická
adresa, na níž je poskytovatel usazen, a každá jiná
geografická adresa pro vztahy spotřebitele s
poskytovatelem;
b) totožnost zástupce poskytovatele usazeného v
domovském členském státě spotřebitele a geografická
adresa pro vztahy spotřebitele se zástupcem, jestliže
takový zástupce existuje;
c) pokud má spotřebitel obchodní vztahy s jiným
podnikatelem, než je poskytovatel, totožnost tohoto
podnikatele, postavení, v němž vystupuje vůči
spotřebiteli, a geografická adresa pro vztah spotřebitele s
tímto podnikatelem;
d) je-li poskytovatel zapsán v obchodním nebo podobném
veřejném rejstříku, obchodní rejstřík, v němž je
poskytovatel zapsán, a jeho registrační číslo nebo
rovnocenný prostředek identifikace v tomto rejstříku;
e) podléhá-li činnost poskytovatele povolovacímu režimu,
údaje o příslušném orgánu dohledu;
2. finanční služby
a) popis hlavních znaků finanční služby;
b) celková cena, kterou má spotřebitel zaplatit
poskytovateli za finanční službu, včetně veškerých
souvisejících provizí, poplatků a nákladů a veškerých
daní placených prostřednictvím poskytovatele nebo, neníli
možné uvést přesnou cenu, základna pro výpočet ceny
umožňující uživateli cenu ověřit;
c) případné upozornění na to, že finanční služba je
spojena s nástroji zahrnujícími zvláštní rizika spojená s
jejích specifickými vlastnostmi nebo operacemi, které
mají být provedeny, nebo jejichž cena závisí na kolísání
finančních trhů ležících mimo veškerou kontrolu
poskytovatele, a že výkony v minulosti nejsou ukazateli
budoucích výkonů;
d) upozornění na možnost, že mohou existovat další daně
a/nebo náklady, které nejsou placeny prostřednictvím
poskytovatele nebo jím fakturovány;
e) případná omezení doby, po kterou jsou poskytnuté
informace zůstávají platné;
f) způsoby plateb a plnění;
g) veškeré zvláštní dodatečné náklady pro spotřebitele
související s používáním prostředků dálkové komunikace,
jsou-li fakturovány;
3. smlouvy uzavřené na dálku
a) existence nebo neexistence práva na odstoupení od
smlouvy podle článku 6 a existuje-li právo na odstoupení,
doba jeho trvání a podmínky pro jeho uplatnění, včetně
informace o částce, jejíž zaplacení může být na
spotřebiteli požadováno na základě čl. 7 odst. 1, jakož i
důsledky neuplatnění tohoto práva;
b) minimální doba trvání smlouvy uzavřené na dálku v
případě trvalého nebo opakujícího se poskytování
finančních služeb;
c) informace o veškerých právech, která strany mohou
mít na předčasné nebo jednostranné ukončení na základě
podmínek smlouvy uzavřené na dálku, včetně případných
smluvních pokut, které v takových případech smlouva
ukládá;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
273
d) praktické pokyny pro uplatňování práva na odstoupení,
obsahující mimo jiné adresu, na níž má být zasláno
oznámení o odstoupení;
e) členský stát nebo státy, jejichž právní přepisy bere
poskytovatel za základ pro vytvoření vztahů se
spotřebitelem před uzavřením smlouvy na dálku;
f) jakákoli smluvní doložka o rozhodném právu smlouvy
uzavřené na dálku a/nebo o příslušném soudu;
g) v jakém jazyce nebo jazycích jsou dodány smluvní
podmínky a předběžné informace uvedené v tomto
článku a dále, v jakém jazyce nebo jazycích se
poskytovatel se souhlasem spotřebitele zavazuje
komunikovat po dobu trvání této smlouvy uzavřené na
dálku;
4. opravných prostředků
a) zda existuje či neexistuje mimosoudní mechanismus
vyřizování stížností a opravných prostředků pro
spotřebitele, který je stranou smlouvy uzavřené na dálku,
a případné podmínky pro přístup k němu;
b) existence záručních fondů nebo jiných
odškodňovacích mechanismů, na něž se nevztahuje
směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze
dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů ( 9 )
ani směrnice Evropského parlamentu a směrnice Rady
97/9/ES ze dne 3. března 1997 o systémech pro
odškodnění investorů ( 10 ).
2. Informace uvedené v odstavci 1, jejichž obchodní účel
musí být jednoznačně rozpoznatelný, se poskytují jasným
a srozumitelným způsobem vhodným pro použité
prostředky dálkové komunikace, s náležitým ohledem
zejména na zásadu dobré víry v obchodních transakcích a
zásadu ochrany osob, které se podle právních předpisů
členských států považují za nezpůsobilé k právním
úkonům, například nezletilých.
3. V případě hlasové telefonní komunikace
a) na začátku jakékoli konverzace se spotřebitelem se
jednoznačně objasní totožnost poskytovatele a obchodní
účel hovoru zahájeného poskytovatelem;
b) s výhradou výslovného souhlasu spotřebitele se smějí
podávat pouze tyto informace:
— totožnost osoby, která je v kontaktu se spotřebitelem,
a její spojitost s poskytovatelem,
— popis hlavních znaků finanční služby,
— celková cena, kterou má spotřebitel zaplatit
poskytovateli za finanční službu, včetně veškerých daní
placených prostřednictvím poskytovatele nebo, není-li
možné uvést přesnou cenu, základna pro výpočet ceny
umožňující uživateli cenu ověřit,
— upozornění na možnost, že mohou existovat další daně
a/nebo náklady, které nejsou placeny prostřednictvím
poskytovatele nebo jím fakturovány,
— existence nebo neexistence práva na odstoupení od
smlouvy podle článku 6 a, existuje-li právo na odstoupení,
doba jeho trvání a podmínky pro jeho uplatnění, včetně
informace o částce, jejíž zaplacení může být na
spotřebiteli požadováno na základě čl. 7 odst. 1.
Poskytovatel informuje spotřebitele, že jsou na vyžádání
k dispozici další informace a jakou povahu tyto
informace mají. Jestliže poskytovatel plní své povinnosti
podle článku 5, poskytuje v každém případě úplné
informace.
4. Informace o smluvních závazcích sdělované
spotřebiteli během předsmluvní etapy musí být v souladu
se smluvními závazky, které by vyplývaly z práva, jež se
považuje za rozhodné právo smlouvy uzavřené na dálku,
pokud bude později uzavřena.
Článek 4
Další požadavky na informace
1. Obsahují-li právní předpisy Společenství o finančních
službách požadavky na předběžné informace jdoucí nad
rámec toho, co je uvedeno v čl. 3 odst. 1, tyto požadavky
se nadále použijí.
2. Až do další harmonizace si mohou členské státy
ponechat nebo zavést přísnější předpisy ve věci
předběžných informací, jsou-li v souladu s právem
Společenství.
3. Členské státy sdělí Společenství vnitrostátní právní
předpisy týkající se požadavků na předběžné informace
podle odstavců 1 a 2 tohoto článku, pokud jdou nad
rámec toho, co je uvedeno v čl. 3 odst. 1. Komise přihlíží
ke sděleným vnitrostátním předpisům při vypracovávání
zprávy podle čl. 20 odst. 2.
4. Za účelem vytvoření vysoké úrovně transparentnosti
pomocí všech vhodných prostředků zajistí Komise, aby
také spotřebitelé a poskytovatelé měli k dispozici
vnitrostátní předpisy, které jí byly sděleny.
5. Pokud se použije rovněž směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007
o platebních službách na vnitřním trhu ( 11 ), ustanovení
o poskytování informací podle čl. 3 odst. 1 této směrnice,
s výjimkou odst. 2 písm. c) až g), odst. 3 písm. a), d) a e)
a odst. 4 písm. b), se nahrazují ustanoveními článků 36,
37, 41 a 42 uvedené směrnice.
Článek 5
Sdělování smluvních podmínek a předběžných
informací
1. Poskytovatel v předstihu sdělí spotřebiteli veškeré
smluvní podmínky a informace uvedené v čl. 3 odst. 1 a
článku 4 na papíře nebo jiném trvanlivém médiu, které je
dostupné a přístupné spotřebiteli, než je spotřebitel
zavázán nějakou smlouvou uzavřenou na dálku nebo
nabídkou.
2. Poskytovatel plní povinnost podle odstavce 1
okamžitě po uzavření smlouvy, jestliže byla smlouva
uzavřena na žádost spotřebitele s použitím prostředků
dálkové komunikace, které neumožňují poskytnutí
274 Online kontraktace finančních služeb v Evropské unii
smluvních podmínek a informací v souladu s odstavcem
1.
3. Kdykoli během smluvního vztahu je spotřebitel na
svou žádost oprávněn obdržet smluvní podmínky na
papíře. Kromě toho je spotřebitel oprávněn měnit
používané prostředky dálkové komunikace, ledaže je to
neslučitelné s uzavřenou smlouvou nebo s povahou
poskytované finanční služby.
Článek 6
Právo na odstoupení od smlouvy
1. Členské státy zajistí, aby měl spotřebitel lhůtu 14
kalendářních dnů na odstoupení od smlouvy bez smluvní
pokuty a bez uvedení důvodu. Toto období se však
prodlužuje na 30 kalendářních dnů u smluv uzavřených
na dálku souvisejících s životním pojištěním, na něž se
vztahuje směrnice 90/619/EHS, a u operací týkajících se
osobních penzí.
Lhůta pro odstoupení od smlouvy začíná běžet
— buď dnem uzavření smlouvy na dálku, vyjma
uvedeného životního pojištění, kdy lhůta začíná
okamžikem, v němž je spotřebitel informován, že byla
uzavřena smlouva na dálku,
— nebo dnem, k němuž spotřebitel obdrží smluvní
podmínky a informace v souladu s čl. 5 odst. 1 nebo 2, jeli
tento den pozdější než den uvedený v první odrážce.
Členské státy mohou kromě práva na odstoupení stanovit,
že účinnost smluv uzavřených na dálku týkajících se
investičních služeb se pozastavuje na stejnou dobu, jaká
je stanovena v tomto článku.
2. Právo na odstoupení se nevztahuje na
a) finanční služby, jejichž cena závisí na kolísání
finančního trhu ležícího mimo kontrolu poskytovatele, k
němuž může dojít během lhůty pro odstoupení, jako jsou
služby související s
— devizami,
— nástroji peněžního trhu,
— převoditelnými cennými papíry,
— podíly v podnicích kolektivního investování,
— termínovanými finančními smlouvami (futures),
včetně rovnocenných nástrojů pro úhradu v hotovosti,
— dopřednými úrokovými termínovými smlouvami
(FRA),
— úrokovými a devizovými swapy nebo swapy na bázi
akcií nebo akciového indexu (equity swaps),
— opcemi ke koupi nebo prodeji jakýchkoli nástrojů
uvedených v tomto bodě včetně rovnocenných nástrojů
pro úhradu v hotovosti. Tato skupina zahrnuje zejména
devizové a úrokové opce;
b) cestovní pojištění a pojištění zavazadel nebo podobná
krátkodobá pojištění o době trvání kratší než jeden měsíc;
c) smlouvy, jež obě strany zcela splnily na výslovnou
žádost spotřebitele předtím, než spotřebitel uplatnil právo
na odstoupení.
3. Členské státy mohou stanovit, že se právo na
odstoupení nevztahuje na
a) jakýkoli úvěr zamýšlený především za účelem získání
nebo ponechání si práva vlastnictví k pozemku nebo ke
stávající nebo projektované stavbě nebo za účelem
opravy nebo zhodnocení stavby, nebo
b) jakýkoli úvěr zajištěný hypotékou nebo nemovitým
majetkem nebo právem souvisejícím s nemovitým
majetkem, nebo
c) prohlášení učiněná spotřebiteli za součinnosti úřední
osoby, pokud úřední osoba potvrdí, že byla dodržena
práva spotřebitele podle čl. 5 odst. 1.
Tímto odstavcem není dotčeno právo na čas na
rozmyšlenou ve prospěch spotřebitelů, kteří v době přijetí
této směrnice mají bydliště v těch členských státech, kde
toto právo existuje.
4. Členské státy, které využívají možnosti stanovené v
odstavci 3, o tom uvědomí Komisi.
5. Komise dává informace sdělené členskými státy k
dispozici Evropskému parlamentu a Radě a zajistí, aby
byly k dispozici též spotřebitelům a poskytovatelům,
kteří o ně požádají.
6. Jestliže spotřebitel uplatňuje právo na odstoupení,
oznámí to před uplynutím lhůty podle praktických
pokynů poskytnutých mu podle čl. 3 odst. 1 bodu 3) písm.
d) pomocí prostředků, které mohou být ověřeny podle
vnitrostátních právních přepisů. Lhůta se považuje za
dodrženou, jestliže je toto oznámení, pokud je učiněno na
papíře nebo na jiném trvanlivém médiu, jež je k dispozici
příjemci a k němuž má příjemce přístup, odesláno před
uplynutím lhůty.
7. Tento článek se nevztahuje na úvěrové dohody, u
nichž došlo k odstoupení podle podmínek čl. 6 odst. 4
směrnice 97/7/ES nebo článku 7 směrnice Evropského
parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o
ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům
smluv o nabytí práva k dočasnému užívání nemovitostí
( 12 ).
Jestliže je ke smlouvě uzavřené na dálku na danou
finanční službu připojena další smlouva uzavřená na
dálku na služby poskytované poskytovatelem nebo třetí
osobou na základě dohody mezi třetí osobou a
poskytovatelem, tato doplňková smlouva uzavřená na
dálku se ruší bez jakékoli smluvní pokuty, pokud
spotřebitel uplatní právo na odstoupení podle čl. 6 odst. 1.
8. Tímto článkem nejsou dotčeny právní a správní
předpisy členských států o vypovězení, ukončení nebo
neúčinnosti smlouvy uzavřené na dálku ani právo
spotřebitele splnit smluvní závazky před dobou
stanovenou ve smlouvě uzavřené na dálku. Tyto předpisy
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
275
se uplatňují nezávisle na podmínkách pro zrušení
smlouvy uzavřené na dálku a jeho právních účinků.
Článek 7
Platba za služby poskytnuté před odstoupením
1. Když spotřebitel vykonává právo na odstoupení podle
čl. 6 odst. 1, může být na něm požadováno, aby
neprodleně zaplatil jen za službu skutečně poskytnutou
poskytovatelem podle smlouvy uzavřené na dálku. Plnění
smlouvy může začít až poté, co spotřebitel vysloví
souhlas. Splatná částka nesmí:
— překročit částku, která je úměrná významu již
poskytnuté služby v porovnání s celkovým rozsahem
služeb stanoveným ve smlouvě uzavřené na dálku,
— být v žádném případě taková, aby mohla být
vykládána jako smluvní pokuta.
2. Členské státy mohou stanovit, že při odstoupení od
pojistné smlouvy není spotřebitel povinen zaplatit žádnou
částku.
3. Poskytovatel nesmí od spotřebitele požadovat platbu
podle odstavce 1, pokud neprokáže, že spotřebitel byl
řádně informován o dlužné částce v souladu s čl. 3 odst. 1
bodem 3) písm. a). Tuto částku nemůže v žádném případě
požadovat, pokud zahájil plnění smlouvy před uplynutím
lhůty pro odstoupení stanovené v čl. 6 odst. 1 bez
předchozí žádosti spotřebitele.
4. Poskytovatel neprodleně a nejpozději do 30
kalendářních dnů vrátí spotřebiteli všechny částky, které
od něho přijal podle smlouvy uzavřené na dálku, vyjma
částku uvedenou v odstavci 1. Tato lhůta začíná běžet
dnem, kdy poskytovatel obdrží oznámení o odstoupení.
5. Spotřebitel neprodleně a nejpozději do 30
kalendářních dnů vrátí poskytovateli všechny částky
a/nebo věci přijaté od poskytovatele. Tato lhůta začíná
běžet dnem, kdy spotřebitel odešle oznámení o
odstoupení.
Článek 9
S ohledem na zákaz setrvačného prodeje, stanovený ve
směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze
dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách
vůči spotřebitelům na vnitřním trhu ( 13 ), a aniž jsou
dotčena ustanovení právních předpisů členských států o
konkludentním prodloužení smluv uzavřených na dálku,
pokud je tato pravidla dovolují, přijmou členské státy
nezbytná opatření ke zproštění spotřebitele jakýchkoli
závazků v případě nevyžádaných dodávek, přičemž
neexistenci odpovědi nelze vykládat jako souhlas.
Článek 10
Nevyžádaná sdělení
1. Předchozí souhlas spotřebitele se vyžaduje, používá-li
poskytovatel tyto techniky dálkové komunikace:
a) automatizované volací systémy fungující bez zásahu
člověka (volací automaty);
b) faxy.
2. Členské státy zajistí, aby jiné prostředky dálkové
komunikace, než které jsou uvedeny v odstavci 1, jestliže
umožňují individuální obchodní sdělení,
a) nebyly přípustné, ledaže byl získán souhlas dotyčného
spotřebitele, nebo
b) směly být použity jedině tehdy, pokud spotřebitel proti
tomu výslovně neprotestoval.
3. Opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 nesmí
způsobovat náklady pro spotřebitele.
Článek 11
Sankce
Členské státy stanoví vhodné sankce pro případ, že
poskytovatel porušuje vnitrostátní právní předpisy přijaté
podle této směrnice.
K tomuto účelu mohou zejména stanovit, že spotřebitel
smí kdykoli vypovědět smlouvu, a to bezplatně a bez
smluvní pokuty.
Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
Článek 12
Kogentnost ustanovení této směrnice
1. Spotřebitel se nemůže vzdát práv, která mu jsou
přiznána touto směrnicí.
2. Členské státy přijmou opatření potřebná k zajištění
toho, aby spotřebitel nebyl zbaven ochrany poskytované
touto směrnicí tím, že by za rozhodné právo smlouvy
bylo vybráno právo třetí země, pokud má smlouva úzký
vztah k území jednoho nebo více členských států.
Článek 13
Soudní a správní opravné prostředky
1. Členské státy zajistí, aby existovaly přiměřené a
účinné prostředky pro zajištění dodržování této směrnice
v zájmu spotřebitelů.
2. Prostředky uvedené v odstavci 1 zahrnují předpisy
umožňující, aby jeden nebo více níže uvedených subjektů
určených podle vnitrostátních právních předpisů se mohl
obrátit podle odpovídajícího vnitrostátního práva na soud
nebo příslušné správní orgány pro zajištění uplatnění
vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této
směrnice:
a) veřejné orgány nebo jejich zástupci;
b) spotřebitelské organizace, v jejichž legitimním zájmu
je chránit spotřebitele;
c) profesní organizace, v jejichž legitimním zájmu je
konat.
3. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění
toho, aby provozovatelé a poskytovatelé prostředků
dálkové komunikace ukončili praxi prohlášenou za
neslučitelnou s touto směrnicí soudním rozhodnutím,
správním rozhodnutím nebo rozhodnutím vydaným
276 Online kontraktace finančních služeb v Evropské unii
dozorčím orgánem, které jim bylo oznámeno, jsou-li to
tito provozovatelé nebo poskytovatelé schopni udělat.
Článek 14
Mimosoudní opravné prostředky
1. Členské státy podporují zřízení nebo další rozvoj
přiměřených a účinných mimosoudních postupů k
vyřizování stížností a opravných prostředků pro
vyřizování spotřebitelských sporů souvisejících s
finančními službami poskytovanými na dálku.
2. Členské státy zejména povzbuzují orgány příslušné
pro mimosoudní řešení sporů, aby spolupracovaly při
řešení přeshraničních sporů ohledně finančních služeb
poskytovaných na dálku.
Článek 15
Důkazní břemeno
Aniž je dotčen čl. 7 odst. 3, mohou členské státy stanovit,
že důkazní břemeno ohledně splnění povinností
poskytovatele informovat spotřebitele a souhlasu
spotřebitele s uzavřením smlouvy a popřípadě s jejím
splněním leží na poskytovateli.
Jakákoli podmínka smlouvy, která stanoví, že důkazní
břemeno poskytovatele, pokud jde o veškeré povinnosti
nebo jejich část, připadající mu podle této směrnice, by
mělo ležet na spotřebiteli, je nepřiměřenou podmínkou ve
smyslu směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993
o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských
smlouvách ( 14 ).
Článek 16
Přechodná opatření
Členské státy mohou ukládat vnitrostátní pravidla, která
jsou v souladu s touto směrnicí, poskytovatelům
usazeným v členském státě, který dosud neprovedl tuto
směrnici a jehož právo neukládá povinnosti odpovídající
povinnostem, které jsou stanoveny v této směrnici.
Článek 17
Směrnice 90/619/EHS
V čl. 15 odst. 1 směrnice 90/619/EHS se první
pododstavec nahrazuje tímto:
„1. Každý členský stát stanoví, že pojistník, jenž uzavírá
individuální smlouvu životního pojištění, má k dispozici
lhůtu 30 kalendářních dnů od okamžiku, kdy byl
informován, že smlouva byla uzavřena, v níž může od
smlouvy odstoupit.“
Článek 18
Směrnice 97/7/ES
Směrnice 97/7/ES se mění takto:
1. V čl. 3 odst. 1 se první odrážka nahrazuje tímto:
„— vztahující se k jakékoli finanční službě, na níž se
vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních
služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně
směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a
98/27/ES ( 15 ),
2. Příloha II se zrušuje.
Článek 19
Směrnice 98/27/ES
V příloze směrnice 98/27/ES se doplňuje nový bod, který
zní:
„11. Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních
služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně
směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a
98/27/ES ( 16 ).
Článek 20
Přezkum
1. Po provedení této směrnice Komise přezkoumá
fungování vnitřního trhu finančních služeb, pokud jde o
uvádění těchto služeb na trh na dálku. Měla by se přitom
snažit analyzovat a podrobně popsat obtíže, jimž čelí
nebo by mohli čelit jak spotřebitelé, tak poskytovatelé a
jež vznikají zejména v důsledku rozdílů mezi
vnitrostátními právními předpisy o informacích a právu
na odstoupení.
2. Nejpozději do 9. dubna 2006 informuje Komise
Evropský parlament a Radu o obtížích, jimž čelí jak
spotřebitelé, tak poskytovatelé, kteří se snaží kupovat a
prodávat finanční služby, a případně předloží návrhy na
změnu a/nebo další harmonizaci ustanovení o
informacích a právu na odstoupení v právních předpisech
Společenství o finančních službách a/nebo službách
stanovených v článku 3.
Článek 21
Provedení
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí
nejpozději do 9. října 2004. Neprodleně o nich uvědomí
Komisi.
Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz
učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si
stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení
vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti
působnosti této směrnice, současně se srovnávací
tabulkou mezi ustanoveními této směrnice a přijatými
vnitrostátními právními předpisy.
Článek 22
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v
Úředním věstníku Evropských společenství.
Článek 23
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
( 1 ) Úř. věst. C 385, 11.12.1998, s. 10 a
Úř. věst. C 177 E, 27.6.2000, s. 21.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
277
( 2 ) Úř. věst. C 169, 16.6.1999, s. 43.
( 3 ) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 5. května
1999 (Úř. věst. C 279, 1.10.1999, s. 207), společný postoj
Rady ze dne 19. prosince 2001 (Úř. věst. C 58 E,
5.3.2002, s. 32) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze
dne 14. května 2002 (dosud nezveřejněné v Úředním
věstníku). Rozhodnutí Rady ze dne 26. července 2002
(dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).
( 4 ) Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.
( 5 ) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.
( 6 ) Úř. věst. L 144, 4.6.1997, s. 19.
( 7 ) Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 51. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí 2000/31/ES (Úř. věst. L
178, 17.7.2001, s. 1).
( 8 ) Úř. věst. L 330, 29.11.1990, s. 50. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí 92/96/EHS (Úř. věst. L
360, 9.12.1992, s. 1).
( 9 ) Úř. věst. L 135, 31.5.1994, s. 5.
( 10 ) Úř. věst. L 84, 26.3.1997, s. 22.
( 11 ) Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1.
( 12 ) Úř. věst. L 280, 29.10.1994, s. 83.
( 13 ) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.
( 14 ) Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29.
( 15 ) Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16.“
( 16 ) Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16.“
7. Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních
služeb v Evropské unii
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/78/EU ze dne 24.
listopadu 2010, kterou se mění směrnice 98/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES,
2003/41/ES, 2003/71/ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES, 2006/48/ES,
2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu
dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), Evropského orgánu
dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu
pro cenné papíry a trhy) (směrnice Omnibus I)
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a
zejména na článek 50, čl. 53 odst. 1 a články 62 a 114 této
smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru ( 2 ),
v souladu s řádným legislativním postupem ( 3 ),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Finanční krize v letech 2007 a 2008 odhalila závažné
nedostatky v dohledu nad finančním trhem jak v
konkrétních případech, tak ve vztahu k finančnímu
systému jako celku. Modely dohledu na úrovni
jednotlivých členských států pokulhávají za finanční
globalizací a realitou integrovaných a vzájemně
propojených evropských finančních trhů, na kterých
mnoho finančních institucí působí přeshraničně. Krize
odhalila nedostatky v oblastech spolupráce, koordinace,
jednotného uplatňování práva Unie a důvěry mezi
vnitrostátními orgány dohledu.
(2) Evropský parlament vyzýval v řadě usnesení přijatých
před finanční krizí i v jejím průběhu k přechodu k
integrovanějšímu evropskému dohledu, aby byly zajištěny
skutečně rovné podmínky pro všechny zúčastněné
subjekty na úrovni Unie a zohlednila se rostoucí integrace
finančních trhů v Unii (a to v usnesení ze dne 13. dubna
2000 o sdělení Komise o provádění rámce pro finanční
trhy: akční plán; usnesení ze dne 21. listopadu 2002 o
pravidlech obezřetnostního dohledu v Evropské unii;
usnesení ze dne 11. července 2007 o politice finančních
služeb (2005–2010) – bílá kniha; usnesení ze dne 23. září
2008 obsahující doporučení Komisi o zajišťovacích
fondech a soukromých kapitálových fondech a usnesení ze
dne 9. října 2008 s doporučeními Komisi ohledně opatření
navazujících na Lamfalussyho proces: budoucí struktura
dohledu, a v postoji ze dne 22. dubna 2009 k
pozměněnému návrhu směrnice Evropského parlamentu a
Rady o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a
jejím výkonu (Solventnost II) a ze dne 23.dubna 2009 k
návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o
ratingových agenturách).
(3) V listopadu 2008 Komise zmocnila skupinu odborníků
na vysoké úrovni vedenou Jacquesem de Larosièrem, aby
učinila doporučení, jakým způsobem mají být posíleny
požadavky na dohled za účelem lepší ochrany občanů a
278 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
obnovení důvěry ve finanční systém. Ve své závěrečné
zprávě předložené dne 25. února 2009 (dále jen „de
Larosièrova zpráva“) doporučila skupina odborníků na
vysoké úrovni posílit rámec dohledu, aby se snížilo riziko
a závažnost budoucích finančních krizí. Skupina
odborníků na vysoké úrovni doporučila dalekosáhlé
reformy struktury dohledu nad finančním odvětvím v Unii.
De Larosièrova zpráva dále doporučila, aby byl vytvořen
Evropský systém orgánů dohledu nad finančním trhem
(dále jen „ESFS“), který by se skládal ze tří evropských
orgánů dohledu, jednoho pro bankovnictví, jednoho pro
cenné papíry a jednoho pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění, a aby byla zřízena
Evropská rada pro systémová rizika.
(4) Komise ve svém sdělení ze dne 4. března 2009
nazvaném „Urychlit oživení evropské ekonomiky“ navrhla
předložení legislativních návrhů týkajících se zřízení
ESFS a ve sdělení ze dne 27. května 2009 nazvaném
„Evropský dohled nad finančním trhem“ uvedla
podrobnější informace o možné architektuře tohoto
nového rámce dohledu.
(5) Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání, které se
konalo ve dnech 18. a 19. června 2009, doporučila zřízení
Evropského systému orgánů dohledu nad finančním trhem,
který by se měl skládat ze tří nových evropských orgánů
dohledu. Systém by se měl zaměřit na zvýšení kvality a
jednoty vnitrostátního dohledu, posílení kontroly nad
skupinami s přeshraniční působností a vytvoření
jednotného evropského soboru pravidel, který by se
vztahoval na všechny finanční instituce na vnitřním trhu.
Evropská rada zdůraznila, že evropské orgány dohledu by
také měly mít pravomoc dohledu nad ratingovými
agenturami, a vyzvala Komisi, aby připravila konkrétní
návrhy pro zajištění stěžejní úlohy ESFS v krizových
situacích.
(6) Dne 23. září 2009 přijala Komise návrhy tří nařízení
zřizujících ESFS, zahrnující zřízení tří evropských orgánů
dohledu.
(7) Má-li ESFS fungovat efektivně, je nutné pozměnit
právní předpisy Unie v oblasti působnosti zmíněných tří
evropských orgánů dohledu. Tyto změny se týkají
vymezení rozsahu některých pravomocí evropských
orgánů dohledu, začlenění některých pravomocí
stanovených právními předpisy Unie a změn k zajištění
řádného a efektivního fungování evropských orgánů
dohledu v rámci ESFS.
(8) Zřízení tří evropských orgánů dohledu by mělo být
doprovázeno vytvořením jednotného souboru pravidel,
aby se zajistila důsledná harmonizace a jednotné
uplatňování, a tím se přispělo k účinnějšímu fungování
vnitřního trhu.
(9) Nařízení, kterými se zřizuje ESFS, stanoví, že
evropské orgány dohledu mohou v oblastech konkrétně
stanovených příslušnými právními předpisy vypracovávat
návrhy technických norem, které se předkládají Komisi ke
schválení v souladu s články 290 a 291 Smlouvy o
fungování Evropské unie prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci nebo prováděcích aktů. Tato směrnice by měla
určit první soubor takových oblastí a nemělo by jí být
dotčeno rozšíření těchto oblastí v budoucnu.
(10) Příslušné právní předpisy by měly definovat oblasti, v
nichž mají evropské orgány dohledu pravomoc
vypracovávat návrhy technických norem, a způsob jejich
schvalování. Příslušné právní předpisy by měly stanovit
prvky, podmínky a specifikace týkající se aktů v
přenesené pravomoci, jak je podrobně uvedeno v článku
290 Smlouvy o fungování EU.
(11) V rámci identifikace oblastí technických norem by se
měla nalézt přiměřená rovnováha při vytváření jednotného
souboru harmonizovaných pravidel a předejít zbytečně
komplikované regulaci a vymáhání. Měly by být vybrány
pouze takové oblasti, v nichž konzistentní technická
pravidla významně a efektivně přispějí k dosažení cílů
příslušných právních předpisů, přičemž musí být zajištěno,
aby politická rozhodnutí přijímaly svými obvyklými
postupy Evropský parlament, Rada a Komise.
(12) Problematika, která je předmětem technických norem,
by měla být skutečně technická, takže jejich příprava bude
vyžadovat odborné znalosti odborníků v oblasti dohledu.
Technické normy přijaté jako akty v přenesené pravomoci
by měly dále rozvíjet, upřesňovat a určovat podmínky
důsledné harmonizace a jednotného uplatňování pravidel
obsažených v základních nástrojích přijímaných
Evropským parlamentem a Radou a doplňovat nebo měnit
jiné než podstatné prvky legislativního aktu. Technické
normy přijaté jako prováděcí předpisy by měly stanovit
podmínky pro jednotné uplatňování právně závazných
aktů Unie. Technické normy by neměly být politické
povahy.
(13) V případě regulačních technických norem je vhodné
zavést postup stanovený v článcích 10 až 14 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 o
zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu
pro bankovnictví) ( 4 ), nařízení Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1094/2010 o zřízení Evropského orgánu
dohledu (Evropského orgánu pro pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění) ( 5 ) a nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 o
zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu
pro cenné papíry a trhy) ( 6 ). Prováděcí technické normy
by měly být přijímány postupem podle článku 15 nařízení
(EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení
(EU) č. 1095/2010. Evropská rada schválila tzv.
Lamfalussyho čtyřúrovňový přístup, aby se postup při
vypracování právních předpisů Unie ve finanční oblasti
stal efektivnější a transparentnější. Komise je zmocněna k
přijetí opatření úrovně 2 v mnoha oblastech, přičemž
velký počet nařízení a směrnic úrovně 2 je v platnosti. V
případě, že regulační technické normy mají dále
rozpracovat, upřesnit nebo určit podmínky uplatňování
těchto opatření úrovně 2, měly by být přijaty až poté, co je
příslušné opatření úrovně 2 přijato, a měly by být
slučitelné s tímto opatřením úrovně 2.
(14) Závazné technické normy přispívají k jednotnému
souboru pravidel v oblasti finančních služeb, jak potvrdila
Evropská rada ve svých závěrech z června roku 2009. V
souladu se zásadou obezřetnosti v oblasti dohledu by
vytváření a upřesňování závazných technických norem,
specifikace nebo určování podmínek uplatňování těchto
požadavků nemělo bránit členským státům, aby
požadovaly, pokud nejsou některé požadavky
legislativních aktů Unie plně harmonizovány, dodatečné
informace nebo stanovily přísnější požadavky. Technické
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
279
normy by proto měly umožňovat členským státům, aby tak
v konkrétních oblastech činily, pokud tyto legislativní akty
takovou možnost rozhodování připouštějí.
(15) Jak je stanoveno v nařízeních, kterými se zřizuje
ESFS, měly by evropské orgány dohledu před
předložením technických norem Komisi v případě potřeby
vést otevřené veřejné konzultace týkající se těchto
technický norem a provést analýzu potenciálních
souvisejících nákladů a přínosů.
(16) Mělo by být umožněno, aby technické normy
stanovily přechodná opatření s odpovídajícími lhůtami,
pokud by náklady okamžitého provádění byly nepřiměřeně
vysoké v poměru k jejich přínosům.
(17) Nařízení, kterými se zřizuje ESFS, stanoví
mechanismus pro urovnávání sporů mezi příslušnými
vnitrostátními orgány dohledu. V případě, že příslušný
orgán nesouhlasí s postupem nebo obsahem opatření či
nečinností jiného příslušného orgánu v oblastech
uvedených v právních aktech Unie podle nařízení (EU) č.
1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo nařízení (EU)
č. 1095/2010, ve kterých příslušné právní předpisy
vyžadují spolupráci, koordinaci nebo společné
rozhodování příslušných vnitrostátních orgánů z více než
jednoho členského státu, by mělo být evropským orgánům
dohledu umožněno poskytnout na žádost dotčeného
příslušného orgánu pomoc příslušným vnitrostátním
orgánům dospět k dohodě ve lhůtě stanovené evropskými
orgány dohledu, která by měla zohlednit veškeré
relevantní lhůty v příslušných právních předpisech a
naléhavost a složitost sporu. Pokud takový spor přetrvává,
měly by být evropské orgány dohledu oprávněny
záležitost urovnat.
(18) Nařízení, kterými se zřizuje ESFS, požadují, aby
případy, v nichž může být použit mechanismus pro
urovnávání sporů mezi vnitrostátními příslušnými orgány,
byly konkrétně uvedeny v odvětvových právních
předpisech. Tato směrnice by měla identifikovat první
soubor těchto případů a neměla by mít vliv na doplnění
dalších případů v budoucnosti. Neměla by bránit
evropským orgánům dohledu v tom, aby jednaly v souladu
s dalšími pravomocemi nebo plnily úkoly stanovené ve
zřizovacích nařízeních, včetně nezávazného
zprostředkování a přispívání k důslednému, účinnému a
efektivnímu uplatňování právních předpisů Unie. Navíc v
těch oblastech, v nichž již příslušné právní předpisy
zavedly určitou formu nezávazného zprostředkování nebo
v nichž existují lhůty k přijetí společných rozhodnutí
jedním či více příslušnými vnitrostátními orgány, jsou
zapotřebí změny s cílem zajistit jednak jasnost a
minimální zasahování do procesu společného rozhodování,
a jednak to, aby v případě potřeby mohly evropské orgány
dohledu vyřešit spory. Závazný postup pro urovnávání
sporů má řešit situace, kdy příslušné vnitrostátní orgány
dohledu nemohou mezi sebou vyřešit procedurální či
věcné otázky týkající se souladu s právními předpisy Unie.
(19) Tato směrnice by tudíž měla určit situace, ve kterých
může vznikat potřeba řešit procedurální nebo věcnou
otázku týkající se souladu s právem Unie a orgány
dohledu přitom nejsou schopny danou záležitost vyřešit
samy. V takových situacích by měl některý z
vnitrostátních orgánů dohledu předložit záležitost
příslušnému evropskému orgánu dohledu. Tento evropský
orgán dohledu by měl jednat v souladu s postupem
stanoveným ve zřizovacím nařízení a v této směrnici. Měl
by mít možnost požadovat od dotčených příslušných
orgánů, aby za účelem urovnání dané záležitosti a zajištění
souladu s právem Unie přijaly určitá opatření nebo od nich
upustily, a to se závaznou platností pro tyto příslušné
orgány. V případě, že příslušné právní předpisy Unie
ponechávají členským státům možnost rozhodnout podle
vlastního uvážení, by neměla rozhodnutí evropského
orgánu dohledu nahrazovat rozhodnutí příslušného orgánu
přijatá podle práva Unie.
(20) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES
ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových
institucí a o jejím výkonu ( 7 ) upravuje zprostředkování
nebo společná rozhodnutí, pokud jde o určení významných
poboček pro účely členství v kolegiu dohledu, validaci
modelu a hodnocení rizika skupiny. Ve všech těchto
oblastech by měly změny příslušných ustanovení jasně
stanovit, že v případě sporu může Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) spor ve stanovené
lhůtě vyřešit postupem podle nařízení (EU) č. 1093/2010.
Tento přístup ozřejmuje, že i když by orgán Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) neměl
nahradit rozhodování příslušných orgánů dohledu podle
práva Unie, mělo by být možné, aby spory byly řešeny a
spolupráce posílena dříve, než je učiněno či zveřejněno
konečné rozhodnutí ve vztahu k instituci.
(21) Aby se zajistil hladký přechod stávajících úkolů
Evropského výboru orgánů bankovního dohledu,
Evropského výboru orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a
zaměstnaneckým penzijním pojištěním a Evropského
výboru regulátorů trhů s cennými papíry na nové evropské
orgány dohledu, měly by být odkazy na tyto výbory
nahrazeny ve všech příslušných právních předpisech
odkazy na Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví), Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a na
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy).
(22) K zajištění plné účinnosti nového rámce stanoveného
ve Smlouvě o fungování EU je nezbytné upravit a nahradit
prováděcí pravomoci podle článku 202 Smlouvy o
založení Evropského společenství (Smlouvy o ES)
odpovídajícími ustanoveními podle článků 290 a 291
Smlouvy o fungování EU. Tento přezkum by měl být
dokončen do tří let ode dne vstupu Lisabonské smlouvy v
platnost a k uvedenému dni by se rovněž měly přestat
uplatňovat zbývající prováděcí pravomoci podle článku
202 Smlouvy o ES.
(23) Uvedení postupu projednávání ve výborech do
souladu se Smlouvou o fungování EU, zejména s jejími
články 290 a 291, by mělo proběhnout individuálně. Za
účelem zohlednění technického vývoje na finančních
trzích a upřesnění požadavků stanovených ve směrnicích
pozměněných touto směrnicí, by Komise měla mít
pravomoc přijímat opatření prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o
fungování EU.
(24) Evropský parlament a Rada by měly mít možnost
vyslovit proti aktu v přenesené pravomoci námitky ve
lhůtě tří měsíců ode dne oznámení. Z podnětu Evropského
parlamentu nebo Rady by mělo být možné prodloužit tuto
280 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
lhůtu o tři měsíce v případě, že se jedná o oblasti
důležitého zájmu. Evropskému parlamentu a Radě by
mělo být umožněno informovat ostatní orgány o svém
záměru námitky nevyslovit. Takové rychlé schválení aktů
v přenesené pravomoci je obzvláště vhodné, jestliže je
třeba dodržet lhůty, například v případě harmonogramů
stanovených v základním aktu, podle nichž má Komise
přijímat akty v přenesené pravomoci.
(25) V prohlášení (č. 39) k článku 290 Smlouvy o
fungování EU připojeném k závěrečnému aktu mezivládní
konference, která přijala Lisabonskou smlouvu
podepsanou dne 13. prosince 2007, vzala tato konference
na vědomí záměr Komise pokračovat při vypracovávání
návrhů aktů v přenesené pravomoci v oblasti finančních
služeb v konzultacích s odborníky jmenovanými
členskými státy, a to v souladu se svými zavedenými
postupy.
(26) Nová architektura dohledu zřízená ESFS bude
vyžadovat, aby vnitrostátní orgány dohledu úzce
spolupracovaly s evropskými orgány dohledu. Změny
příslušných právních předpisů by měly zajistit, že
povinnosti sdílet informace podle nařízení, kterými se
evropské orgány dohledu zřizují, nebrání žádné právní
překážky.
(27) Důvěrné informace vyměňované mezi příslušnými
orgány a evropskými orgány dohledu nebo Evropskou
radou pro systémová rizika nebo těmto orgánům předané
by měly podléhat povinnosti zachovávat služební
tajemství, která platí pro osoby zaměstnané nebo dříve
zaměstnané u příslušných orgánů, které informace získají.
(28) Nařízení, kterými se zřizují evropské orgány dohledu,
stanoví, že evropské orgány dohledu mohou navazovat
kontakty s orgány dohledu ze třetích zemí a napomáhat při
přípravě rozhodnutí o rovnocennosti týkajících se režimů
dohledu ve třetích zemích. Směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o
trzích finančních nástrojů ( 8 ) a směrnice 2006/48/ES by
měly být změněny, aby se evropským orgánům dohledu
umožnilo uzavřít dohody o spolupráci s třetími zeměmi a
vyměňovat informace v případech, kdy uvedené třetí země
mohou zaručit ochranu služebního tajemství.
(29) Existence jediného konsolidovaného seznamu či
rejstříku pro každou kategorii finančních institucí v Unii,
což je nyní úkol všech příslušných vnitrostátních orgánů,
zlepší transparentnost a je vhodnější v kontextu
jednotného finančního trhu. Úkolem evropských orgánů
dohledu by mělo být zřídit, zveřejňovat a pravidelně
aktualizovat rejstříky a seznamy finančních subjektů v
rámci Unie. To se týká seznamu povolení udělených
úvěrovým institucím příslušnými vnitrostátními orgány
dohledu, rejstříku všech investičních podniků a seznamu
regulovaných trhů podle směrnice 2004/39/ES. Podobně
by mělo být úkolem Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) zřídit,
zveřejnit a pravidelně aktualizovat seznamy schválených
prospektů a osvědčení o schválení podle směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES ze dne 4.
listopadu 2003 o prospektu, který má být zveřejněn při
veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k
obchodování ( 9 ).
(30) V těch oblastech, v nichž mají evropské orgány
dohledu povinnost vypracovat návrhy technických norem,
by uvedené návrhy měly být předloženy Komisi do tří let
od zřízení evropských orgánů dohledu, nebyla-li
příslušným právním předpisem stanovena jiná lhůta.
(31) Úkoly Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro cenné papíry a trhy) v souvislosti se směrnicí
Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19.
května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních
systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými
papíry ( 10 ) by neměla být dotčena pravomoc Evropského
systému centrálních bank podporovat plynulé fungování
platebních systémů v souladu s čl. 127 odst. 2 čtvrtou
odrážkou Smlouvy o fungování EU.
(32) Technickými normami, jejichž návrhy má vypracovat
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) v
souladu s touto směrnicí a v souvislosti se směrnicí
Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3.
června 2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého
penzijního pojištění a dohledu nad nimi ( 11 ) by neměly
být dotčeny pravomoci členských států, pokud jde o
obezřetnostní požadavky na tyto instituce podle směrnice
2003/41/ES.
(33) Podle čl. 13 odst. 5 směrnice 2003/71/ES může
příslušný orgán domovského členského státu přenést
schvalování prospektu na příslušný orgán jiného členského
státu, pokud s tím tento příslušný orgán souhlasí.
Ustanovení čl. 28 odst. 4 nařízení (EU) č. 1095/2010
požaduje, aby takové dohody o delegování byly
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
cenné papíry a trhy) oznámeny nejméně jeden měsíc před
nabytím jejich účinnosti. S ohledem na zkušenosti s
přenášením schválení podle směrnice 2003/71/ES, která
stanoví kratší lhůty, je nicméně vhodné čl. 28 odst. 4
nařízení (EU) č. 1095/2010 na tuto situaci neuplatnit.
(34) V současnosti není třeba, aby evropské orgány
dohledu vypracovávaly návrhy technických norem týkající
se stávajících požadavků na to, aby osoby, které skutečně
řídí činnost investičních podniků, úvěrových institucí,
SKIPCP a jejich správcovských společností, měly
dostatečně dobrou pověst a dostatečné množství
zkušeností, aby se zajistilo řádné a obezřetné řízení z
jejich strany. S ohledem na důležitost těchto požadavků by
však evropské orgány dohledu měly dát přednost tomu,
aby v obecných pokynech určily osvědčené postupy a
zajistily postupné sbližování dohledových a
obezřetnostních postupů s těmito osvědčenými postupy.
Měly by činit totéž, i pokud jde o obezřetnostní požadavky
týkající se sídla takových subjektů.
(35) Jednotný evropský soubor pravidel pro všechny
finanční instituce na vnitřním trhu, by měl zajistit vhodnou
harmonizaci kritérií a metod, které budou příslušné orgány
používat při posuzování rizika úvěrových institucí.
Účelem vypracovávání návrhů technických norem v
souvislosti s přístupem založeným na interním ratingu,
pokročilým přístupem k měření a na přístupech
zohledňujících vnitřní model tržního rizika, jak je uvedeno
v této směrnici, by mělo být zejména zajištění kvality a
důkladnosti takových přístupů, jakož i důslednost jejich
přezkoumávání ze strany příslušných orgánů. Tyto
technické normy by měly příslušným orgánům umožňovat,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
281
aby finančním institucím povolily vyvíjet rozdílné
přístupy založené na jejich zkušenostech a zvláštních
podmínkách v souladu s požadavky směrnice 2006/48/ES
a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze
dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti
investičních podniků a úvěrových institucí ( 12 ) a za
splnění požadavků příslušných technických norem.
(36) Jelikož cílů této směrnice, totiž zlepšení fungování
vnitřního trhu prostřednictvím zajištění vysoké, efektivní a
jednotné úrovně obezřetnostní regulace a dohledu,
ochrany vkladatelů, investorů a oprávněných osob, a tím
podniků a spotřebitelů, ochrany integrity, účinnosti a
řádného fungování finančních trhů, zachovávání stability a
udržitelnosti finančního systému, udržování reálné
ekonomiky, zajišťování veřejných financí a posilování
mezinárodní koordinace dohledu, nemůže být uspokojivě
dosaženo na úrovni členských států, a proto ji může být
lépe dosaženo na úrovni Unie z důvodu rozsahu těchto
cílů, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou
subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské
unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v
uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho,
co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.
(37) Komise by měla do 1. ledna 2014 podat Evropskému
parlamentu a Radě zprávu o tom, zda evropské orgány
dohledu předložily návrh technických norem uvedených v
této směrnici, a měla by předložit vhodné návrhy.
(38) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES
ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v
platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s
cennými papíry ( 13 ), směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém
dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a
investičními podniky ve finančním konglomerátu ( 14 ),
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze
dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a
manipulaci s trhem (zneužívání trhu) ( 15 ), směrnice
2003/41/ES, směrnice 2003/71/ES, směrnice 2004/39/ES,
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze
dne15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na
průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž
cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném
trhu ( 16 ), směrnice Evropského parlamentu a Rady
2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití
finančního systému k praní peněz a financování terorismu
( 17 ), směrnice 2006/48/ES, směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2006/49/ES a směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009
o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se
subjektů kolektivního investování do převoditelných
cenných papírů (SKIPCP) ( 18 ) by proto měly být
odpovídajícím způsobem změněny,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
Změny směrnice 98/26/ES
Směrnice 98/26/ES se mění takto:
1) V článku 6 se odstavec 3 nahrazuje tímto:
„3. Členský stát uvedený v odstavci 2 okamžitě uvědomí
Evropskou radu pro systémová rizika, ostatní členské státy
a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) zřízený nařízením Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1095/2010 ( 19 ).
2) V čl. 10 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:
„1. Členské státy určí systémy a příslušné provozovatele
systémů, kteří spadají do oblasti působnosti této směrnice,
oznámí je Evropskému orgánu dohledu (Evropskému
orgánu pro cenné papíry a trhy) a sdělí mu, které orgány
byly určeny v souladu s čl. 6 odst. 2. Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) zveřejní
tyto informace na svých internetových stránkách.“
3) Vkládá se článek, který zní:
„Článek 10a
1. Příslušné orgány pro účely této směrnice spolupracují s
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
cenné papíry a trhy) v souladu s nařízením (EU) č.
1095/2010.
2. Příslušné orgány neprodleně poskytnou Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy) veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl tento
orgán plnit své povinnosti podle článku 35 nařízení (EU) č.
1095/2010.“
Článek 2
Změny směrnice 2002/87/ES
Směrnice 2002/87/ES se mění takto:
1) Článek 4 se mění takto:
a) odstavec 2 se nahrazuje tímto:
„2. Koordinátor určený v souladu s článkem 10 informuje
mateřský podnik v čele skupiny, nebo pokud mateřský
podnik neexistuje, informuje regulovaný podnik s nejvyšší
bilanční sumou v nejvýznamnějším finančním sektoru ve
skupině o tom, že skupina byla určena za finanční
konglomerát, a o určení koordinátora.
„2. Koordinátor rovněž informuje příslušné orgány, které
povolily regulované podniky ve skupině, a příslušné
orgány členského státu, ve kterém má sídlo smíšená
finanční holdingová společnost, a Společný výbor
evropských orgánů dohledu zřízený článkem 54 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 o
zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu
pro bankovnictví) ( 20 ), nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 1094/2010 ( 21 ) o zřízení Evropského
orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění) a nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ( 22 ) o zřízení
Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro
cenné papíry a trhy) (dále jen ‚společný výbor‘).
b) doplňuje se odstavec, který zní:
„3. Společný výbor zveřejní na své internetové stránce
seznam určených finančních konglomerátů a provádí jeho
282 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
aktualizace. Tyto informace jsou dostupné pomocí
hypertextového odkazu na internetových stránkách
každého z evropských orgánů dohledu.“.
2) V čl. 9 odst. 2 se doplňuje písmeno, které zní:
„d) zavedení mechanismů, které přispívají ke vhodným
ozdravným postupům a plánům, postupům a plánům pro
řešení úpadků a v případě potřeby je rozvíjejí. Tyto
mechanismy jsou pravidelně aktualizovány.“.
3) Název oddílu 3 se nahrazuje tímto:
„OPATŘENÍ K USNADNĚNÍ DOPLŇKOVÉHO
DOZORU A PRAVOMOCI SPOLEČNÉHO VÝBORU“
4) V oddílu 3 se vkládá tento článek:
„Článek 9a
Úloha společného výboru
Společný výbor v souladu s článkem 56 nařízení (EU) č.
1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č.
1095/2010 zajistí ve všech odvětvích i státech dohled nad
dodržováním právních předpisů Unie.“
5) V článku 10 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
„1. Pro zajištění vhodného doplňkového dozoru nad
regulovanými podniky ve finančním konglomerátu je
jmenován jediný koordinátor příslušný pro koordinaci a
výkon doplňkového dozoru z řad příslušných orgánů
dotčených členských států, včetně orgánů členského státu,
ve kterém má sídlo smíšená finanční holdingová
společnost. Na internetových stránkách společného výboru
se zveřejní jméno či název koordinátora.“.
6) V čl. 11 odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„V zájmu usnadnění doplňkového dozoru a jeho
vybudování na širokém právním základě uzavřou
koordinátor a další dotyčné příslušné orgány a v případě
potřeby i další dotyčné příslušné orgány koordinační
dohody. Koordinační dohody mohou koordinátorovi
svěřovat další úkoly a mohou upřesňovat postupy pro
dotyčné příslušné orgány při rozhodování podle článků 3 a
4, čl. 5 odst. 4, článku 6, čl. 12 odst. 2 a článků 16 a 18 a
pro spolupráci s jinými příslušnými orgány.
V souladu s článkem 8 a s postupem stanoveným v článku
56 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č.
1094/2010 nebo nařízení (EU) č. 1095/2010 evropské
orgány dohledu v rámci společného výboru vypracují
obecné pokyny zaměřené na sbližování praxe dohledu s
ohledem na konzistenci koordinačních dohod o dohledu v
souladu s článkem 131a směrnice 2006/48/ES a čl. 248
odst. 4 směrnice 2009/138/ES.“
7) V čl. 12 odst. 1 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:
„Příslušné orgány si mohou rovněž vyměňovat informace,
které mohou potřebovat k plnění svých úkolů, o
regulovaných podnicích ve finančním konglomerátu v
souladu se sektorovými předpisy s těmito orgány:
centrálními bankami, Evropským systémem centrálních
bank, Evropskou centrální bankou a Evropskou radou pro
systémová rizika v souladu s článkem 15 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne
24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad
finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení
Evropské rady pro systémová rizika ( 23 ).
8) Vkládá se článek, který zní:
„Článek 12a
Spolupráce a výměna informací se společným výborem
1. Příslušné orgány spolupracují pro účely této směrnice
se společným výborem v souladu s nařízením (EU) č.
1093/2010, nařízením (EU) č. 1094/2010 nebo nařízením
(EU) č. 1095/2010.
2. Příslušné orgány bezodkladně poskytnou společnému
výboru veškeré informace nezbytné k tomu, aby tyto
orgány mohly plnit své povinnosti podle článku 35
nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010
nebo nařízení (EU) č. 1095/2010.“
9) V článku 14 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
„1. Členské státy zajistí, aby na jejich území neexistovaly
žádné právní překážky, které by bránily fyzickým a
právnickým osobám zahrnutým do doplňkového dozoru,
bez ohledu na to, zda se jedná o regulované podniky či
nikoli, vyměňovat si mezi sebou informace, které mohou
být významné pro účely doplňkového dozoru, a
vyměňovat si informace v souladu s touto směrnicí a s
evropskými orgány dohledu podle článku 35 nařízení (EU)
č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU)
č. 1095/2010, v případě potřeby prostřednictvím
společného výboru.“
10) V článku 16 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„Aniž je dotčen čl. 17 odst. 2, mohou členské státy určit,
jaká opatření mohou příslušné orgány přijmout ohledně
smíšených finančních holdingových společností. V
souladu s postupem podle článku 16 a 56 nařízení (EU) č.
1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo nařízení (EU)
č. 1095/2010 mohou evropské orgány dohledu v rámci
společného výboru vypracovat obecné pokyny pro
opatření vztahující se k smíšeným finančním holdingovým
společnostem.“.
11) Článek 18 se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
„1. Aniž jsou dotčeny sektorové předpisy, ověřují
příslušné orgány v případě, že se použije čl. 5 odst. 3, zda
regulované podniky, jejichž mateřský podnik má sídlo ve
třetí zemi, podléhají dozoru ze strany příslušného orgánu
třetí země, který je rovnocenný dozoru stanovenému touto
směrnicí pro doplňkový dozor nad regulovanými podniky
uvedenými v čl. 5 odst. 2. Ověření provádí příslušný orgán,
který by byl koordinátorem, kdyby se měla použít kritéria
stanovená v čl. 10 odst. 2, na žádost mateřského podniku
nebo kteréhokoli z regulovaných podniků povolených v
Unii nebo z vlastního podnětu.
„1. Tento příslušný orgán konzultuje ostatní dotyčné
příslušné orgány a vyvine veškeré úsilí, aby byly dodrženy
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
283
obecné pokyny vypracované v rámci společného výboru v
souladu s články 16 a 56 nařízení (EU) č. 1093/2010,
nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo nařízení (EU) č.
1095/2010.“;
b) za odstavec 1 se vkládá nový odstavec, který zní:
„1a. Nesouhlasí-li příslušný orgán s rozhodnutím jiného
příslušného orgánu podle tohoto odstavce, použije se
článek 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č.
1094/2010 nebo nařízení (EU) č. 1095/2010.“
12) V článku 19 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Aniž je dotčen čl. 218 odst. 1 a 2 Smlouvy o
fungování Evropské unie, Komise, jíž je nápomocen
společný výbor, Evropský výbor pro bankovnictví,
Evropský výbor pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění a Výbor pro finanční konglomeráty,
přezkoumá výsledky jednání uvedených v odstavci 1 a
výsledný stav.“.
13) V čl. 20 odst. 1 se doplňuje pododstavec, který zní:
„Tato opatření se nemohou týkat oblastí, v nichž byly
pravomoci přeneseny na Komisi nebo jí byly svěřeny,
pokud jde o položky uvedené v článku 21a.“.
14) Článek 21 se mění takto:
a) odstavec 4 se nahrazuje tímto:
„4. Evropské orgány dohledu mohou prostřednictvím
společného výboru poskytovat obecné pokyny ohledně
toho, zda je pravděpodobné, že ujednání o doplňkovém
dozoru příslušných orgánů ve třetích zemích dosahují cílů
doplňkového dozoru, jak jsou vymezeny v této směrnici,
ve vztahu k regulovaným podnikům ve finančním
konglomerátu, v jehož čele stojí podnik se sídlem ve třetí
zemi. Společný výbor tyto obecné pokyny průběžně
přezkoumává a přihlíží ke všem změnám doplňkového
dozoru prováděného příslušnými orgány třetích zemí.“;
b) odstavec 5 se nahrazuje tímto:
„5. Do 1. prosince 2011 Komise přezkoumá článek 20 a
předloží veškeré vhodné legislativní návrhy, aby bylo
možné v souvislosti s touto směrnicí plně uplatňovat akty
v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o
fungování EU a prováděcí akty podle článku 291 Smlouvy
o fungování EU. Aniž jsou dotčena již přijatá prováděcí
opatření, pravomoci přijímat prováděcí opatření, které
byly Komisi svěřeny v článku 21 a které přetrvávají i po
vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, se přestanou
uplatňovat dne 1. prosince 2012.“.
15) Vkládá se článek, který zní:
„Článek 21a
Technické normy
1. Za účelem zajištění důsledné harmonizace této
směrnice mohou evropské orgány dohledu v souladu s
článkem 56 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č.
1094/2010 nebo nařízení (EU) č. 1095/2010 vypracovat
návrhy regulačních technických norem, pokud jde o:
a) čl. 2 bod 11 pro upřesnění uplatňování článku 17
směrnice Rady 78/660/EHS v souvislosti s touto směrnicí;
b) čl. 2 bod 17 pro stanovení postupů nebo upřesnění
kritérií pro určení ‚dotyčných příslušných orgánů‘;
c) čl. 3 odst. 5 pro upřesnění alternativních parametrů pro
určení finančního konglomerátu.
1. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010,
nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo nařízení (EU) č.
1095/2010.
2. Za účelem jednotného uplatňování této směrnice
mohou evropské orgány dohledu v souladu s článkem 56
nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010
nebo nařízení (EU) č. 1095/2010 vypracovat návrhy
prováděcích technických norem, pokud jde o:
a) čl. 6 odst. 2 k zajištění jednotných podmínek
uplatňování této směrnice a upřesnění metod výpočtu
uvedených v příloze I části II, avšak aniž je dotčen čl. 6
odst. 4;
b) čl. 7 odst. 2 k zajištění jednotných podmínek
uplatňování postupů zahrnutí položek do rozsahu definice
‚koncentrací rizik‘ v rámci obezřetnostního dohledu
uvedeného v čl. 7 odst. 2 druhém pododstavci;
c) čl. 8 odst. 2 k zajištění jednotných podmínek
uplatňování postupů pro zahrnutí položek do rozsahu
definice ‚transakcí uvnitř skupiny‘ v rámci
obezřetnostního dohledu uvedeného v čl. 8 odst. 2 třetím
pododstavci.
2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU)
č. 1094/2010 nebo nařízení (EU) č. 1095/2010.“
Článek 3
Změny směrnice 2003/6/ES
Směrnice 2003/6/ES se mění takto:
1) V čl. 1 bodu 5 se doplňuje pododstavce, který znějí:
„Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) zřízený nařízením Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1095/2010 ( 24 ) může vypracovat návrhy
prováděcích technických norem za účelem zajištění
jednotných podmínek uplatňování aktů přijatých Komisí v
souladu s tímto článkem ve vztahu k uznávaným tržním
postupům.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické
normy uvedené v druhém pododstavci postupem podle
článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.
2) V článku 6 se doplňuje odstavec, který zní:
„11. Za účelem zajištění jednotných podmínek
uplatňování aktů přijatých Komisí v souladu s odst. 10
284 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
prvním pododstavcem šestou odrážkou může Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
vypracovat návrhy prováděcích technických norem.
„11. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
3) Článek 8 se mění takto:
a) dosavadní znění se označuje jako odstavec 1;
b) doplňuje se odstavec, který zní:
„2. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
aktů přijatých Komisí v souladu odstavcem 1 může
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) vypracovat návrhy prováděcích technických
norem.
„2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat návrhy
prováděcích technických norem uvedených v prvním
pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č.
1095/2010.“
4) V článku 14 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„5. Členské státy poskytnou každoročně Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy) souhrnné informace týkající se všech správních
opatření a sankcí uložených v souladu s odstavci 1 a 2.
„5. V případě, že příslušný orgán zveřejnil správní
opatření nebo sankci, oznámí tuto skutečnost současně
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
cenné papíry a trhy).
„5. V případě, že se zveřejněná sankce týká investičního
podniku povoleného v souladu se směrnicí 2004/39/ES,
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) připojí odkaz na zveřejněnou sankci v
rejstříku investičních podniků vytvořeném podle čl. 5 odst.
3 směrnice 2004/39/ES.“.
5) Za článek 15 se vkládá nový článek, který zní:
„Článek 15a
1. Příslušné orgány pro účely této směrnice spolupracují s
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
cenné papíry a trhy) v souladu s nařízením (EU) č.
1095/2010.
2. Příslušné orgány neprodleně poskytnou Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy) veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl tento
orgán plnit své povinnosti, v souladu s článkem 35
nařízení (EU) č. 1095/2010.“
6) Článek 16 se mění takto:
a) v odstavci 2 se čtvrtý pododstavec nahrazuje tímto:
„Aniž je dotčen článek 258 Smlouvy o fungování
Evropské unie, může příslušný orgán, jehož žádosti o
informace nebylo v přiměřené lhůtě vyhověno nebo jehož
žádost o informace byla zamítnuta, na toto zamítnutí nebo
nevyhovění v přiměřené lhůtě upozornit Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy). V
takovém případě Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) může jednat v souladu s
článkem 19 nařízení (EU) č. 1095/2010, aniž jsou dotčeny
možnosti odmítnout vyhovět žádosti o informace
stanovené v druhém pododstavci tohoto odstavce a
možnost Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu
pro cenné papíry a trhy) jednat v souladu s článkem 17
nařízení (EU) č. 1095/2010.“;
b) v odstavci 4 se pátý pododstavec nahrazuje tímto:
„Aniž je dotčen článek 258 Smlouvy o fungování
Evropské unie, může příslušný orgán, jehož žádosti o
zahájení vyšetřování nebo žádosti o povolení pro jeho
zaměstnance, aby mohli doprovázet své protějšky v
příslušných orgánech jiného členského státu, není
vyhověno v přiměřené lhůtě nebo jehož žádost je
zamítnuta, na toto zamítnutí nebo nevyhovění v přiměřené
lhůtě upozornit Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy). V takovém případě může
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) jednat v souladu s článkem 19 nařízení (EU)
č. 1095/2010, aniž jsou dotčeny možnosti odmítnout
vyhovět žádosti o informace uvedené ve čtvrtém
pododstavci tohoto odstavce a možnost Evropského
orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a
trhy) jednat v souladu s článkem 17 nařízení (EU) č.
1095/2010.“;
c) odstavec 5 se nahrazuje tímto:
„5. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
odstavců 2 a 4 může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro postupy a formy
týkající se výměny informací a přeshraniční kontroly, jak
jsou uvedeny v tomto článku.
„5. Komisi je svěřena pravomoc přijímat návrhy
prováděcích technických norem uvedených v prvním
pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č.
1095/2010.“
7) Za článek 17 se vkládá článek, který zní:
„Článek 17a
Do 1. prosince 2011 Komise přezkoumá články 1, 6, 8, 14,
a 16 a předloží veškeré vhodné legislativní návrhy, aby
bylo možno v souvislosti s touto směrnicí plně uplatňovat
akty v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o
fungování Evropské unie a prováděcí akty podle článku
291 Smlouvy o fungování Evropské unie. Aniž jsou
dotčena již přijatá prováděcí opatření, pravomoci přijímat
prováděcí opatření, které byly Komisi svěřeny v článku 17
a které se uplatňují i po vstupu Lisabonské smlouvy v
platnost, se přestanou uplatňovat dne 1. prosince 2012.“.
Článek 4
Změny směrnice 2003/41/ES
Směrnice 2003/41/ES se mění takto:
1) Článek 9 se mění takto:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
285
a) v odstavci 1 se písmeno a) nahrazuje tímto:
„a) instituce byla zapsána příslušným dozorovým orgánem
ve vnitrostátním rejstříku nebo byla povolena; v případě
přeshraničních činností uvedených v článku 20 se v
rejstříku uvádějí také členské státy, ve kterých instituce
působí; tyto informace jsou sděleny Evropskému orgánu
dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění) zřízenému nařízením
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ( 25 ),
který je zveřejní na svých internetových stránkách;
b) odstavec 5 se nahrazuje tímto:
„5. V případě přeshraniční činnosti uvedené v článku 20
podléhají podmínky provozování instituce předchozímu
povolení příslušnými orgány domovského členského státu.
Při udělení tohoto povolení členské státy okamžitě
informují Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění).“
2) Článek 13 se mění takto:
a) dosavadní text se označuje jako odstavec 1;
b) doplňuje se odstavec, který zní:
„2. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) může
vypracovat návrhy prováděcích technických norem pro
formy a formáty dokumentů uvedených v odst. 1 písm. c)
bodech i) až vi).
„2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.“
3) V čl. 14 odst. 4 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„Každé rozhodnutí zakázat činnost instituce musí
obsahovat přesné odůvodnění a být oznámeno dané
instituci. Musí být také oznámeno Evropskému orgánu
dohledu (Evropskému orgánu pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění).“.
4) V čl. 15 odst. 6 se první pododstavec nahrazuje tímto:
„6. Za účelem další harmonizace pravidel výpočtu
technických rezerv, která může být odůvodněná zejména u
úrokových sazeb a dalších předpokladů ovlivňujících
úroveň technických rezerv, vydá Komise po poradě s
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) každé
dva roky nebo na žádost členského státu zprávu o situaci
ohledně vývoje přeshraničních činností.“.
5) V článku 20 se doplňuje odstavec, který zní:
„11. Členské státy podají zprávu Evropskému orgánu
dohledu (Evropskému orgánu pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění) o svých vnitrostátních
předpisech týkajících se obezřetnostních požadavků v
oblasti plánů zaměstnaneckého penzijního pojištění, na
něž se nevztahuje odkaz v odstavci 1 na vnitrostátní
sociální a pracovněprávní předpisy.
„11. Členské státy aktualizují tyto informace pravidelně a
nejméně jednou za dva roky a Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění) zpřístupní tyto informace na svých
internetových stránkách.
„11. Za účelem zajištění jednotných podmínek
uplatňování tohoto odstavce vypracuje Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění) návrhy prováděcích
technických norem pro postupy, formáty a šablony, jež
mají být používány příslušnými orgány při předávání a
aktualizaci příslušných informací pro Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění). Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění) uvedené návrhy
prováděcích technických norem předloží Komisi do 1.
ledna 2014.
„11. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcích
technické normy uvedené ve třetím pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.“
6) Článek 21 se mění takto:
a) název se nahrazuje tímto:
„Spolupráce mezi členskými státy, Evropským orgánem
dohledu (Evropským orgánem pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění) a Komisí“;
b) vkládá se odstavec, který zní:
„2a. Příslušné orgány pro účely této směrnice
spolupracují s Evropským orgánem dohledu (Evropským
orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění) v souladu s nařízením (EU) č. 1094/2010.
„2a. Příslušné orgány neprodleně poskytnou Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění) veškeré informace
nezbytné k tomu, aby mohl tento orgán plnit své
povinnosti podle této směrnice a podle nařízení (EU) č.
1094/2010, v souladu s článkem 35 uvedeného nařízení.“;
c) odstavec 3 se nahrazuje tímto:
„3. Každý členský stát informuje Komisi a Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění) o hlavních problémech,
které se vyskytnou při uplatňování této směrnice.
„3. Komise, Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a
příslušné orgány členských států prošetří tyto problémy co
nejdříve, aby nalezly vhodné řešení.“.
Článek 5
Změny směrnice 2003/71/ES
Směrnice 2003/71/ES se mění takto:
1) V článku 4 se odstavec 3 nahrazuje tímto:
286 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
„3. Za účelem zajištění důsledné harmonizace této
směrnice může Evropský orgán dohledu (Evropský orgánu
pro cenné papíry a trhy) zřízený nařízením Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ( 26 ) vypracovat
návrhy regulačních technických norem pro určení výjimek
týkajících odst. 1 písm. a) až e) a odst. 2 písm. a) až h).
„3. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
2) V čl. 5 odst. 2 se doplňují nové pododstavce, které znějí:
„Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
této směrnice a aktů v přenesené pravomoci přijatých
Komisí v souladu s odstavcem 5 vypracuje Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
návrhy prováděcích technických norem za účelem
zajištění jednotných podmínek uplatňování aktů v
přenesené pravomoci přijatých Komisí v souladu s
odstavcem 5, pokud jde o jednotnou šablonu pro
prezentaci souhrnu a aby se investorům umožnilo
porovnat příslušný cenný papír s dalšími relevantními
produkty.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické
normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle
článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
3) V článku 7 se doplňuje odstavec, který zní:
„4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
aktů v přenesené pravomoci přijatých Komisí v souladu
odstavcem 1 může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem.
„4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
4) V článku 8 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„5. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
aktů v přenesené pravomoci přijatých Komisí v souladu s
odstavcem 4 může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem.
„5. Komisi je svěřena pravomoc přijímat návrhy
provádění technických norem uvedených v prvním
pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č.
1095/2010.“
5) Článek 13 se mění takto:
a) V odstavci 2 se doplňuje pododstavec, který zní:
„Příslušný orgán oznámí Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy) schválení
prospektu a jakéhokoli dodatku k tomuto prospektu v
témže okamžiku, kdy je toto schválení oznámeno
emitentovi, předkladateli nabídky nebo osobě, která žádá o
přijetí k obchodování na regulovaném trhu. Příslušné
orgány současně poskytnou Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy) kopii
prospektu a jakéhokoli dodatku k tomuto prospektu.“;
b) Odstavec 5 se nahrazuje tímto:
„5. Příslušný orgán domovského členského státu může
přenést schvalování prospektu na příslušný orgán jiného
členského státu po předchozím oznámení Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy) a po dohodě s příslušným orgánem. Takové
přenesení se oznámí emitentovi, předkladateli nabídky
nebo osobě, která žádá o přijetí k obchodování na
regulovaném trhu, do tří pracovních dnů ode dne
rozhodnutí, které přijme příslušný orgán domovského
členského státu. Lhůta uvedená v odstavci 2 začne běžet
od uvedeného dne. Ustanovení čl. 28 odst. 4 nařízení (EU)
č. 1095/2010 se nepoužije na přenesení schvalování
prospektu podle tohoto odstavce.
„5. Pro zajištění jednotných podmínek uplatňování této
směrnice a pro usnadnění komunikace mezi příslušnými
orgány navzájem a mezi příslušnými orgány a Evropským
orgánem dohledu (Evropským orgánem pro cenné papíry a
trhy) může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy pro oznamování uvedené v tomto odstavci.
„5. Komisi je svěřena pravomoc přijímat návrhy
prováděcích technických norem uvedených v druhém
pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č.
1095/2010.“
6) Článek 14 se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
„1. Jakmile je prospekt schválen, uloží jej emitent,
předkladatel nabídky nebo osoba, která žádá o přijetí k
obchodování na regulovaném trhu, u příslušného orgánu
domovského členského státu, který jej zpřístupní
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
cenné papíry a trhy), a zveřejní jej co nejdříve, v každém
případě přiměřenou dobu před veřejnou nabídkou
dotyčných cenných papírů nebo jejich přijetím k
obchodování, nejpozději na počátku této nabídky či
obchodování. Kromě toho v případě počáteční veřejné
nabídky třídy akcií dosud nepřijaté k obchodování na
regulovaném trhu, která má být poprvé přijata k
obchodování, bude prospekt k dispozici nejméně šest
pracovních dnů před koncem nabídky.“;
b) vkládá se odstavec, který zní:
„4a. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) na svých internetových stránkách zveřejní
seznam prospektů schválených v souladu s článkem 13,
případně včetně hypertextového odkazu na prospekty
zveřejněné na internetových stránkách příslušného orgánu
domovského členského státu, na internetových stránkách
emitenta nebo na internetových stránkách regulovaného
trhu. Zveřejněný seznam je aktualizován a každá položka
seznamu zůstává na internetových stránkách po dobu
nejméně 12 měsíců.“.
7) V článku 16 se doplňuje odstavec, který zní:
„3. Za účelem zajištění důsledné harmonizace, upřesnění
požadavků podle tohoto článku a zohlednění technického
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
287
vývoje na finančních trzích vypracuje Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) návrhy
regulačních technických norem k upřesnění situací, kdy
významná nová skutečnost, podstatná chyba nebo
nepřesnost týkající se údajů uvedených v prospektu
vyžadují zveřejnění dodatku k prospektu. Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) předloží
tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do dne
1. ledna 2014.
„3. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat návrhy
regulačních technických norem uvedených v prvním
pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU)
č. 1095/2010.“
8) Článek 17 se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
„1. Aniž je dotčen článek 23, jestliže se veřejná nabídka
nebo přijetí k obchodování na regulovaném trhu provádí v
jednom členském státě nebo více členských státech nebo v
členském státě jiném nežli domovském členském státu, je
prospekt schválený domovským členským státem s
veškerými dodatky platný pro veřejnou nabídku nebo
přijetí k obchodování v jakémkoli počtu hostitelských
členských států za předpokladu, že Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) a
příslušný orgán každého hostitelského členského státu
obdrží oznámení v souladu s článkem 18. Příslušné orgány
hostitelských členských států neprovádějí žádné
schvalovací nebo správní řízení týkající se prospektů.“;
b) odstavec 2 se nahrazuje tímto:
„2. Pokud po schválení prospektu vyvstanou významné
nové skutečnosti, podstatné chyby nebo nepřesnosti
uvedené v článku 16, požaduje příslušný orgán
domovského členského státu zveřejnění dodatku, který
musí být schválen v souladu s čl. 13 odst. 1. Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) a
příslušný orgán hostitelského členského státu mohou
příslušný orgán domovského členského státu informovat o
potřebě nových údajů.“.
9) V článku 18 se doplňují odstavce, které znějí:
„3. Příslušný orgán domovského členského státu oznámí
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
cenné papíry a trhy) osvědčení o schválení prospektu v
témže okamžiku jako příslušnému orgánu hostitelského
členského státu.
„3. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) a příslušný orgán hostitelského členského
státu na svých internetových stránkách zveřejní seznam
osvědčení o schválení prospektů a jakýchkoli dodatků k
těmto prospektům oznámených v souladu s tímto článkem,
případně včetně hypertextového odkazu na tyto
dokumenty zveřejněné na internetových stránkách
příslušného orgánu domovského členského státu, na
internetových stránkách emitenta nebo na internetových
stránkách regulovaného trhu. Zveřejněný seznam je
aktualizován a každá položka seznamu zůstává na
internetových stránkách po dobu nejméně 12 měsíců.
4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
této směrnice a zohlednění technického vývoje na
finančních trzích, může Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat
návrhy prováděcích technických norem pro standardní
formuláře, šablony a postupy pro oznamování osvědčení o
schválení, kopie prospektů, dodatku k prospektu a
překladu souhrnu.
4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
10) Článek 21 se mění takto:
a) Vkládají se odstavce, které znějí:
„1a. Příslušné orgány pro účely této směrnice
spolupracují s Evropským orgánem dohledu (Evropským
orgánem pro cenné papíry a trhy) v souladu s nařízením
(EU) č. 1095/2010.
1b. Příslušné orgány neprodleně poskytnou Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy) veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl tento
orgán plnit své úkoly podle článku 35 nařízení (EU) č.
1095/2010.“;
b) v odstavci 2 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:
„Členské státy uvědomí Komisi, Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) a příslušné
orgány ostatních členských států o všech ujednáních
uzavřených v souvislosti s přenesením úkolů, včetně
přesných podmínek tohoto přenesení.“;
c) v odstavci 4 se doplňuje pododstavec, který zní:
„V souladu s článkem 21 nařízení (EU) č. 1095/2010 má
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) právo účastnit se kontrol na místě
uvedených v písmeni d), v případě, že jsou prováděné
společně dvěma či více příslušnými orgány.“.
11) Článek 22 se mění takto:
a) v odstavci 2 se doplňuje pododstavec, který zní:
„Příslušné orgány mohou upozornit Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) na
případy, kdy byla žádost o spolupráci, zejména pokud jde
o výměnu informací, zamítnuta nebo jí nebylo v přiměřené
lhůtě vyhověno. Aniž je dotčen článek 258 Smlouvy o
fungování Evropské unie, může Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) v případech
uvedených v první větě postupovat v souladu s
pravomocemi, které mu byly svěřeny podle článku 19
nařízení EU č. 1095/2010.“;
b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:
„3. Odstavec 1 nebrání příslušným orgánům ve výměně
důvěrných informací či v předávání důvěrných informací
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
cenné papíry a trhy) nebo Evropské radě pro systémová
rizika, s výhradou omezení, která se týkají informací o
konkrétních podnicích a o dopadu na třetí země, jak je
288 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
stanoveno v nařízení (EU) č. 1095/2010 a nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne
24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad
finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení
Evropské rady pro systémová rizika ( 27 ). Na informace
vyměněné mezi příslušnými orgány a Evropským orgánem
dohledu (Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy)
nebo Evropskou radou pro systémová rizika se vztahuje
povinnost zachování profesního tajemství osob
zaměstnaných nebo dříve zaměstnaných u příslušných
orgánů, které informace získají.
c) doplňuje se nový odstavec, který zní:
„4. Za účelem zajištění důsledné harmonizace podle
tohoto článku a zohlednění technického vývoje na
finančních trzích vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) návrhy
regulačních technických norem k upřesnění informací
požadovaných podle odstavce 2.
„4. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
„4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
odstavce 2 a zohlednění technického vývoje na finančních
trzích, může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy spolupráce a výměny informací mezi příslušnými
orgány.
„4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
12) Článek 23 se nahrazuje tímto:
„Článek 23
Bezpečnostní opatření
1. Jestliže příslušný orgán hostitelského členského státu
zjistí, že se emitent nebo finanční instituce pověřené
veřejnou nabídkou dopustili protiprávního činu nebo že
došlo k porušení povinností emitenta z důvodu skutečnosti,
že cenné papíry jsou přijaty k obchodování na
regulovaném trhu, sdělí svá zjištění příslušnému orgánu
domovského členského státu a Evropskému orgánu
dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy).
2. Pokud i přes opatření přijatá příslušným orgánem
domovského členského státu nebo z důvodu toho, že se
tato opatření ukážou jako nedostatečná, emitent nebo
finanční instituce pověřená veřejnou nabídkou nadále
porušuje příslušné právní předpisy, příslušný orgán
hostitelského členského státu po informování příslušného
orgánu domovského členského státu a Evropského orgánu
dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy)
přijme veškerá vhodná opatření k ochraně investorů a co
nejdříve o tom informuje Komisi a Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy).“.
Článek 6
Změny směrnice 2004/39/ES
Směrnice 2004/39/ES se mění takto:
1) V článku 5 se odstavec 3 nahrazuje tímto:
„3. Členské státy vytvoří rejstřík všech investičních
podniků. Rejstřík je veřejně přístupný a obsahuje údaje o
službách nebo činnostech, pro něž má investiční podnik
povolení. Rejstřík se pravidelně aktualizuje. Každé vydané
povolení musí být oznámeno Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy) zřízenému
nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1095/2010 ( 28 ).
„3. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) vytvoří seznam všech investičních podniků
v Unii. Seznam obsahuje údaje o službách nebo
činnostech, pro něž má investiční podnik povolení, a je
pravidelně aktualizován. Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) zveřejňuje tento
seznam na svých internetových stránkách a aktualizuje jej.
„3. Pokud příslušný orgán v souladu s čl. 8 písm. b) až d)
povolení odejme, informace o tomto odejmutí se v
seznamu zveřejní po dobu pěti let.
2) V článku 7 se doplňuje odstavec, který zní:
„4. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku a čl. 9 odst. 2 až 4, čl. 10 odst. 1 a 2 a článku 12
může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních technických
norem k upřesnění:
a) údajů, které mají být poskytnuty příslušným orgánům
podle čl. 7 odst. 2, včetně plánu činností;
b) požadavků na vedení investičních podniků podle čl. 9
odst. 4 a informací pro oznamování podle čl. 9 odst. 2;
c) požadavky na akcionáře a členy s kvalifikovanou účastí
a překážky, jež mohou bránit účinnému výkonu dohledu
ze strany příslušného orgánu podle čl. 10 odst. 1 a 2.
„4. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
„4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
čl. 7 odst. 2 a čl. 9 odst. 2 vypracuje Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro oznamování či poskytování
informací podle těchto článků.
„4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedených ve třetím pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
3) V článku 8 se doplňuje odstavec, který zní:
„Každé odejmutí povolení se oznamuje Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy).“.
4) V článku 10a se doplňuje odstavec, který zní:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
289
„8. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) návrhy regulačních
technických norem ke stanovení seznamu všech informací
uvedených v odstavci 4, jež musí navrhovaní nabyvatelé
zahrnout do svého oznámení, aniž je dotčen odstavec 2.
„8. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) předloží Komisi tyto návrhy regulačních
technických norem do 1. ledna 2014.
„8. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
„8. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
článků 10, 10a a 10b vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro konzultační proces mezi
příslušnými orgány podle čl. 10 odst. 4.
„8. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) předloží Komisi tyto návrhy prováděcích
technických norem do 1. ledna 2014.
„8. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve čtvrtém pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
5) Článek 15 se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
„1. Členské státy uvědomí Komisi a Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) o
veškerých problémech obecné povahy, s nimiž se jejich
investiční podniky potýkají při svém usazování nebo
poskytování investičních služeb nebo provádění
investičních činností ve třetích zemích.“;
b) odstavec 2 se nahrazuje tímto:
„2. Pokud Komise na základě informací, které jí byly
předány podle odstavce 1, shledá, že určitá třetí země
neumožňuje investičním podnikům z Unie skutečný
přístup na trh srovnatelný s přístupem, který Unie
umožňuje investičním podnikům dotyčné třetí země,
předloží Radě návrhy zohledňující obecné pokyny vydané
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
cenné papíry a trhy) a požadující, aby jí bylo uděleno
odpovídající zmocnění pro jednání za účelem získání
srovnatelných podmínek hospodářské soutěže pro
investiční podniky z Unie. Rada rozhoduje kvalifikovanou
většinou.
„2. V souladu s článkem 217 Smlouvy o fungování
Evropské unie je Evropský parlament neprodleně a plně
informován ve všech stádiích tohoto postupu.
„2. Pro účely tohoto článku je Komisi nápomocen
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy).“.
6) V čl. 16 odst. 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:
„Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) může vypracovat obecné pokyny pro
metody sledování uvedené v tomto odstavci.“
7) V čl. 19 odst. 6 se první odrážka nahrazuje tímto:
„— služby uvedené v návětí tohoto odstavce se týkají
akcií přijatých k obchodování na regulovaném trhu nebo
na rovnocenném trhu třetí země, nástrojů peněžního trhu,
dluhopisů nebo jiných forem dluhových cenných papírů
(kromě dluhopisů nebo cenných papírů zahrnujících
derivátový nástroj), SKIPCP a jiných nekomplexních
finančních nástrojů. Trh třetí země se považuje za
rovnocenný regulovanému trhu, pokud splňuje požadavky
rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě III. Komise
a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) zveřejní na svých internetových stránkách
seznam trhů, které jsou považovány za rovnocenné. Tento
seznam se pravidelně aktualizuje. Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) napomáhá
Komisi v hodnocení trhů třetích zemí.“.
8) V čl. 23 odst. 3 se první pododstavec nahrazuje tímto:
„3. Členské státy, které rozhodnou, že investičním
podnikům povolí využívat smluvní zástupce, zřídí veřejný
rejstřík. Smluvní zástupci se zapisují do veřejného
rejstříku v členském státě, v němž jsou usazeni. Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
zveřejní na svých internetových stránkách odkazy nebo
hypertextové odkazy na veřejné rejstříky zřízené na
základě tohoto článku členskými státy, které rozhodly, že
investičním podnikům povolí využívat smluvní zástupce.“.
9) Článek 25 se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
„1. Aniž je dotčeno rozdělení odpovědnosti za kontrolu
dodržování směrnice Evropského parlamentu a Rady
2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování
zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu)
( 29 ), zajistí členské státy, které v souladu s článkem 31
nařízení (EU) č. 1095/2010 koordinuje Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy), přijetí
vhodných opatření umožňujících příslušnému orgánu
sledovat činnosti investičních podniků k zajištění toho,
aby jednaly čestně, spravedlivě, profesionálně a způsobem
podporujícím integritu trhu.
b) odstavec 2 se nahrazuje tímto:
„2. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky
uchovávaly nejméně po dobu pěti let pro příslušný orgán
relevantní údaje týkající se všech transakcí s finančními
nástroji, které provedly na vlastní účet nebo jménem
klienta. V případě transakcí provedených jménem klientů
obsahují záznamy všechny informace o totožnosti klienta
a informace požadované podle směrnice Rady 2005/60/ES.
„2. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) může požádat o přístup k těmto údajům v
souladu s postupem a podmínkami stanovenými v článku
35 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
10) V článku 27 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
290 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
„2. Orgán příslušný pro trh nejrelevantnější z hlediska
likvidity ve smyslu článku 25 stanoví nejméně jednou
ročně na základě aritmetického průměru hodnot příkazů
provedených na trhu pro danou akcii třídu akcií, ke které
daná akcie přísluší. Tyto informace se zpřístupňují všem
účastníkům trhu a předávají se Evropskému orgánu
dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy),
který je zveřejní na svých internetových stránkách.“
11) Článek 31 se mění takto:
a) v odstavci 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„Pokud investiční podnik hodlá využívat smluvní zástupce,
sdělí příslušný orgán domovského členského státu
investičního podniku na žádost příslušného orgánu
hostitelského členského státu a v přiměřené lhůtě totožnost
smluvních zástupců, které hodlá investiční podnik v tomto
členském státě využívat. Hostitelský členský stát může
tyto informace zveřejnit. Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) může požádat o
přístup k těmto údajům v souladu s postupem a
podmínkami stanovenými v článku 35 nařízení (EU) č.
1095/2010.“;
b) doplňuje se odstavec, který zní:
„7. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních
technických norem k upřesnění informací, jež mají být
oznamovány, v souladu s odstavci 2, 4 a 6.
„7. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
„7. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy pro předávání informací v souladu s odstavci 3, 4
a 6.
„7. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
12) V článku 32 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„10. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrh regulačních
technických norem k upřesnění informací, jež mají být
oznamovány, v souladu s odstavci 2, 4 a 9.
„10. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
„10. Za účelem zajištění jednotných podmínek
uplatňování tohoto článku může Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat
návrhy prováděcích technických norem pro standardní
formuláře, šablony a postupy pro předávání informací v
souladu s odstavci 3 a 9.
„10. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
13) V článku 36 se doplňuje odstavec, který zní:
„6. Každé odejmutí povolení se oznamuje Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy).“.
14) V článku 41 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Příslušný orgán, který požaduje pozastavení
obchodování s finančním nástrojem nebo stažení
finančního nástroje z obchodování na jednom nebo více
regulovaných trzích, své rozhodnutí ihned zveřejní a
uvědomí o něm Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) a příslušné orgány ostatních
členských států. S výjimkou případů, kdy by to mohlo
závažně poškodit zájmy investorů nebo řádné fungování
trhu, požádají příslušné orgány ostatních členských států o
pozastavení obchodování s tímto finančním nástrojem
nebo stažení tohoto finančního nástroje z obchodování na
regulovaných trzích a MTF, jež jsou provozovány pod
jejich dohledem.“.
15) V čl. 42 odst. 6 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„Regulovaný trh sdělí příslušnému orgánu svého
domovského členského státu, ve kterém členském státě
hodlá takové systémy vytvořit. Příslušný orgán
domovského členského státu tuto informaci sdělí do
jednoho měsíce členskému státu, ve kterém daný
regulovaný trh hodlá takové systémy vytvořit. Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
může požádat o přístup k těmto údajům v souladu s
postupem a podmínkami stanovenými v článku 35
nařízení (EU) č. 1095/2010.“
16) Článek 47 se nahrazuje tímto:
„Článek 47
Seznam regulovaných trhů
Každý členský stát vypracuje seznam regulovaných trhů,
pro které je domovským členským státem, a předá tento
seznam ostatním členským státům a Evropskému orgánu
dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy).
Podobné sdělení se uskuteční při každé změně uvedeného
seznamu. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
cenné papíry a trhy) seznam všech regulovaných trhů
zveřejňuje na svých internetových stránkách a aktualizuje
jej.“.
17) Článek 48 se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
„1. Každý členský stát určí příslušné orgány pověřené
plněním jednotlivých úkolů stanovených touto směrnicí.
Členské státy sdělí Komisi, Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy) a
příslušným orgánům ostatních členských států, které
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
291
příslušné orgány jsou pověřené plněním těchto úkolů a
případné rozdělení těchto úkolů.“;
b) v odstavci 2 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:
„Členské státy uvědomí Komisi, Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) a příslušné
orgány ostatních členských států o všech ujednáních
uzavřených v souvislosti s přenesením úkolů, včetně
přesných podmínek tohoto přenesení.“;
c) odstavec 3 se nahrazuje tímto:
„3. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) zveřejní seznam všech příslušných orgánů
podle odstavců 1 a 2 na svých internetových stránkách a
aktualizuje jej.“.
18) V článku 51 se doplňují odstavce, které znějí:
„4. Členské státy poskytnou každoročně Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy) souhrnné informace týkající se všech správních
opatření a sankcí uložených v souladu s odstavci 1 a 2.
5. Pokud příslušný orgán zveřejnil správní opatření nebo
sankci, oznámí tuto skutečnost současně Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy).
6. V případě, že se zveřejněná sankce týká investičního
podniku povoleného v souladu s touto směrnicí, připojí
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) odkaz na zveřejněnou sankci v rejstříku
investičních podniků zřízenému podle čl. 5 odst. 3.“.
19) V článku 53 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„3. Příslušné orgány oznámí Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy) postupy pro
vyřizování stížností a zjednávání nápravy podle odstavce 1,
které jsou dostupné v rámci jejich působnosti.
„3. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) zveřejní seznam všech mimosoudních
mechanismů na svých internetových stránkách a
aktualizuje jej.“.
20) Název kapitoly II se nahrazuje tímto:
„Spolupráce mezi příslušnými orgány členských států a
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
cenné papíry a trhy)“.
21) Článek 56 se mění takto:
a) v odstavci 1 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:
„K usnadnění a urychlení spolupráce, a zejména výměny
informací, určí členské státy jediný příslušný orgán jako
kontaktní místo pro účely této směrnice. Členské státy
sdělí Komisi, Evropskému orgánu dohledu (Evropskému
orgánu pro cenné papíry a trhy) a ostatním členským
státům názvy orgánů, které určí k přijímání žádostí o
výměnu informací nebo o spolupráci podle tohoto
odstavce. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
cenné papíry a trhy) zveřejní seznam těchto orgánů na
svých internetových stránkách a aktualizuje jej.“;
b) odstavec 4 se nahrazuje tímto:
„4. Pokud má příslušný orgán závažné důvody se
domnívat, že subjekty, které nespadají pod jeho dohled,
jednají nebo jednaly na území jiného členského státu v
rozporu s touto směrnicí, oznámí to v co nejpodrobnějším
rozsahu příslušnému orgánu jiného členského státu a
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
cenné papíry a trhy). Příslušný orgán, který obdržel takové
oznámení, přijme vhodná opatření. Vyrozumí rovněž
příslušný orgán, který provedl oznámení, a Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) o
výsledku opatření a v rámci možností o zásadním vývoji, k
němuž došlo v mezidobí. Tímto odstavcem není dotčena
pravomoc příslušného orgánu, který provedl oznámení.“;
c) doplňuje se odstavec, který zní:
„6. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro dohody o spolupráci uvedené v
odstavci 2.
„6. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“.
22) Článek 57 se mění takto:
a) stávající text se označuje jako odstavec 1;
b) doplňují se odstavce, které znějí:
„2. S cílem sblížit postupy dohledu se může Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
podílet na činnosti kolegií orgánů dohledu, včetně
kontroly nebo vyšetřování na místě, které společně
provádí dva nebo více příslušných orgánů v souladu s
článkem 21 nařízení (EU) č. 1095/2010.
3. Za účelem zajištění důsledné harmonizace odstavce 1
může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních technických
norem k upřesnění údajů, které si příslušné orgány
vyměňují v rámci své spolupráce při dohledu, kontrole na
místě a vyšetřování.
3. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
3. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
odstavce 1 může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro spolupráci příslušných orgánů při
dohledu, kontrole na místě a vyšetřování.
3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
292 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
23) Článek 58 se mění takto:
a) odstavec 4 se nahrazuje tímto:
„4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
odstavců 1 a 2 může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro výměnu informací.
„4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“;
b) odstavec 5 se nahrazuje tímto:
„5. Tento článek, ani články 54 a 63 nebrání příslušnému
orgánu, aby předával Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy), Evropské
radě pro systémová rizika, centrálním bankám,
Evropskému systému centrálních bank a Evropské
centrální bance jako měnovým orgánům a případně jiným
orgánům veřejné moci příslušným pro dohled nad
platebními systémy a systémy vypořádání důvěrné
informace určené k plnění jejich úkolů; podobně mohou
tyto orgány nebo instituce předávat příslušným orgánům
informace, které mohou příslušné orgány potřebovat pro
účely plnění svých funkcí podle této směrnice.“.
24) Vkládá se článek, který zní:
„Článek 58a
Závazné zprostředkování
Příslušné orgány mohou Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy) oznámit
případy, v nichž byly následující žádosti zamítnuty nebo
jim nebylo v přiměřené lhůtě vyhověno:
a) žádost o provedení určité činnosti dohledu, kontroly na
místě nebo vyšetřování podle článku 57; nebo
b) žádost o výměnu informací podle článku 58.
V situacích uvedených v prvním pododstavci může
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) jednat v souladu s článkem 19 nařízení (EU)
č. 1095/2010, aniž jsou dotčeny možnosti odmítnout
vyhovět žádosti o informace uvedené v článku 59a a
možnost Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu
pro cenné papíry a trhy) jednat v souladu s článkem 17
nařízení (EU) č. 1095/2010.“
25) V článku 59 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„V případě takového odmítnutí o něm příslušný orgán
vyrozumí dožadující orgán a Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) a poskytne co
nejpodrobnější informace.“.
26) V článku 60 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
odstavců 1 a 2 může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro konzultace dalších příslušných
orgánů před udělením povolení.
„4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
27) Článek 62 se mění takto:
a) v odstavci 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„Pokud i přes opatření přijatá příslušným orgánem
domovského členského státu nebo proto, že se tato
opatření ukáží jako nepřiměřená, jedná investiční podnik i
nadále způsobem, který jasně poškozuje zájmy investorů
hostitelského členského státu nebo řádné fungování trhů,
použije se toto:
a) příslušný orgán hostitelského členského státu poté, co
uvědomí příslušný orgán domovského členského státu,
přijme veškerá vhodná opatření nezbytná k ochraně
investorů a k řádnému fungování trhů. To zahrnuje
možnost zabránit investičním podnikům, které se chovají
protiprávně, v zahájení jakékoli další transakce na jeho
území. Komise a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) jsou o těchto opatřeních
neprodleně informovány;
b) kromě toho může příslušný orgán hostitelského
členského státu na tuto záležitost upozornit Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy),
který může jednat v souladu s pravomocemi, které jsou mu
svěřeny podle článku 19 nařízení (EU) č. 1095/2010.“;
b) v odstavci 2 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:
„Pokud i přes opatření přijatá hostitelským členským
státem investiční podnik nadále porušuje právní nebo
správní předpisy uvedené v prvním pododstavci platné v
hostitelském členském státě, použije se toto:
a) příslušný orgán hostitelského členského státu po
informování příslušného orgánu domovského členského
státu přijme veškerá vhodná opatření k ochraně investorů a
řádného fungování trhů. Komise a Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) jsou o
těchto opatřeních neprodleně informovány;
b) kromě toho může příslušný orgán hostitelského
členského státu na tuto záležitost upozornit Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy),
který může jednat v souladu s pravomocemi, které jsou mu
svěřeny podle článku 19 nařízení (EU) č. 1095/2010.“;
c) v odstavci 3 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„Pokud i přes opatření přijatá příslušným orgánem
domovského členského státu nebo proto, že se taková
opatření ukáží jako nepřiměřená, jedná dotyčný
regulovaný trh nebo MTF i nadále způsobem, který jasně
poškozuje zájmy investorů hostitelského členského státu
nebo řádné fungování trhů, použije se toto:
a) příslušný orgán hostitelského členského státu po
informování příslušného orgánu domovského členského
státu přijme veškerá vhodná opatření k ochraně investorů a
řádného fungování trhů, což zahrnuje možnost zabránit
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
293
dotyčnému regulovanému trhu nebo MTF ve zpřístupnění
jejich mechanismů dálkovým členům nebo účastníkům
usazeným v hostitelském členském státě. Komise a
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) jsou o těchto opatřeních neprodleně
informovány;
b) kromě toho může příslušný orgán hostitelského
členského státu na tuto záležitost upozornit Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy),
který může jednat v souladu s pravomocemi, které jsou mu
svěřeny podle článku 19 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
28) Vkládá se nový článek, který zní:
„Článek 62a
Spolupráce a výměna informací s Evropským orgánem
dohledu (Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy)
1. Příslušné orgány pro účely této směrnice spolupracují s
Evropským orgánem dohledu (Evropskému orgán pro
cenné papíry a trhy) v souladu s nařízením (EU) č.
1095/2010.
2. Příslušné orgány neprodleně poskytnou Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy) veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl tento
orgán plnit své povinnosti podle této směrnice a v souladu
s článkem 35 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
29) V článku 63 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
„1. Členské státy a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) mohou v souladu s článkem
33 nařízení (EU) č. 1095/2010 uzavírat s příslušnými
orgány třetích zemí dohody o spolupráci upravující
výměnu informací pouze tehdy, pokud je s ohledem na
sdělované informace zaručena ochrana služebního
tajemství alespoň na stejné úrovni jako podle článku 54.
Tato výměna informací musí být určena k plnění úkolů
těchto příslušných orgánů.
„1. Členské státy a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) mohou do třetí země
předávat osobní údaje v souladu s kapitolou IV směrnice
95/46/ES.
„1. Členské státy a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) mohou dohody o spolupráci
upravující výměnu informací uzavírat rovněž s orgány,
subjekty a fyzickými nebo právnickými osobami třetích
zemí příslušnými pro jeden nebo několik z následujících
úkolů:
a) dohled nad úvěrovými institucemi, jinými finančními
institucemi, pojišťovnami a finančními trhy;
b) likvidaci a konkurs investičních podniků a jiná podobná
řízení;
c) provádění povinných auditů účetnictví investičních
podniků a jiných finančních institucí, úvěrových institucí a
pojišťoven při výkonu dohledu nebo při plnění jejich
úkolů v oblasti správy systémů odškodnění;
d) dozor nad orgány, které se účastní likvidace a konkursu
investičních podniků a podobných řízení;
e) dozor nad osobami pověřenými výkonem povinných
auditů pojišťoven, úvěrových institucí, investičních
podniků a jiných finančních institucí.
„1. Dohody o spolupráci uvedené ve třetím pododstavci
mohou být uzavírány pouze tehdy, pokud je s ohledem na
sdělované informace zaručena ochrana služebního
tajemství alespoň na stejné úrovni jako podle článku 54.
Výměna informací je určena k plnění úkolů uvedených
orgánů či subjektů nebo fyzických či právnických osob.“.
30) Vkládá se článek, který zní:
„Článek 64a
Ustanovení o skončení platnosti
Do 1. prosince 2011 Komise přezkoumá články 2, 4, 10b,
13, 15, 18, 19, 21, 22, článek 24 a 25, článek 27 až 30 a
články 40, 44, 45, 56 a 58 a předloží veškeré vhodné
legislativní návrhy, aby bylo možno v souvislosti s touto
směrnicí plně uplatňovat akty v přenesené pravomoci
podle článku 290 Smlouvy o fungování EU a prováděcí
akty podle článku 291 Smlouvy o fungování EU. Aniž
jsou dotčena již přijatá prováděcí opatření, pravomoci
přijímat prováděcí opatření, které byly Komisi svěřeny v
článku 64 a které se uplatňují i po vstupu Lisabonské
smlouvy v platnost, se přestanou uplatňovat dne 1.
prosince 2012.“.
Článek 7
Změny směrnice 2004/109/ES
Směrnice 2004/109/ES se mění takto:
1) V článku 2 se odstavec 3 se mění takto:
a) první pododstavec se nahrazuje tímto:
„3. Za účelem zohlednění technického vývoje na
finančních trzích, upřesnění požadavků a zajištění
jednotného uplatňování odstavce 1, přijme Komise v
souladu s v čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a za podmínek
stanovených v článcích 27a a 27b opatření týkající se
definic uvedených v odstavci 1.“;
b) třetí pododstavec se nahrazuje tímto:
„Opatření uvedená v písm. a) a b) druhého pododstavce se
stanoví prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v
souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a za podmínek
stanovených v článcích 27a a 27b.“.
2) V článku 5 se odstavec 6 mění takto:
a) první pododstavec se nahrazuje tímto:
„6. Za účelem zohlednění technického vývoje na
finančních trzích, upřesnění požadavků a zajištění
jednotného uplatňování odstavců 1 až 5 tohoto článku,
přijme Komise v souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c
příslušná opatření.“;
294 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
b) třetí pododstavec se nahrazuje tímto:
„Opatření uvedená v písmenu a) se přijímají regulativním
postupem uvedeným v čl. 27 odst. 2. Opatření uvedená v
písm. b) a c) se stanoví prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci v souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a za
podmínek stanovených v článcích 27a a 27b.“;
c) čtvrtý pododstavec se nahrazuje tímto:
„V případě potřeby může Komise rovněž upravit dobu pěti
let uvedenou v odstavci 1 prostřednictvím aktu v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a
za podmínek stanovených v článcích 27a a 27b.“.
3) V článku 9 se odstavec 7 se mění takto:
a) první pododstavec se nahrazuje tímto:
„7. Za účelem zohlednění technického vývoje na
finančních trzích a upřesnění požadavků stanovených v
odstavcích 2, 4 a 5 přijme Komise prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a
za podmínek stanovených v článcích 27a a 27b příslušná
opatření.“;
b) druhý pododstavec se nahrazuje tímto:
„Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v
souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a za podmínek
stanovených v článcích 27a a 27b stanoví maximální délku
‚krátkého vypořádacího cyklu‘ uvedeného v odstavci 4
tohoto článku, jakož i vhodné kontrolní mechanismy
příslušného orgánu domovského členského státu.“.
4) Článek 12 se mění takto:
a) v odstavci 8:
i) se návětí prvního pododstavce nahrazuje tímto:
„8. Za účelem zohlednění technického vývoje na
finančních trzích a upřesnění požadavků stanovených v
odstavcích 1, 2, 4, 5 a 6 tohoto článku přijme Komise v
souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a za podmínek
stanovených v článcích 27a a 27b opatření:“;
ii) se písmeno a) zrušuje;
iii) se druhý pododstavec zrušuje;
b) doplňuje se nový odstavec, který zní:
„9. Za účelem zajištění jednotných podmínek podmínky
uplatňování tohoto článku a zohlednění technického
vývoje na finančních trzích může Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) zřízený
nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1095/2010 ( 30 ) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy, které se použijí pro oznamování požadovaných
informací emitentovi podle odstavce 1 nebo při podávání
informací podle čl. 19 odst. 3.
„9. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.
5) Článek 13 se mění takto:
a) v odstavci 2:
i) se první pododstavec nahrazuje tímto:
„2. Za účelem zohlednění technického vývoje na
finančních trzích a upřesnění požadavků stanovených v
odstavci 1 přijme Komise prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a
za podmínek stanovených v článcích 27a a 27b příslušná
opatření. Zejména určí:“;
ii) se písmeno c) nahrazuje tímto:
„c) obsah oznámení, které má být provedeno;“
iii) se druhý pododstavec zrušuje;
b) doplňuje se nový odstavec, který zní:
„3. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
odstavce 1 tohoto článku a zohlednění technického vývoje
na finančních trzích, může Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat
návrhy prováděcích technických norem pro standardní
formuláře, šablony a postupy, které se použijí pro
oznamování požadovaných informací emitentovi podle
odstavce 1 tohoto článku nebo při podávání informací
podle čl. 19 odst. 3.
„3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
6) V článku 14 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Za účelem zohlednění technického vývoje na
finančních trzích a upřesnění požadavků stanovených v
odstavci 1 přijme Komise prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a
za podmínek stanovených v článcích 27a a 27b příslušná
opatření.“.
7) V článku 17 se odstavec 4 nahrazuje tímto:
„4. Za účelem zohlednění technického vývoje na
finančních trzích a vývoje informačních a komunikačních
technologií a upřesnění požadavků stanovených v
odstavcích 1, 2 a 3 přijme Komise prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a
za podmínek stanovených v článcích 27a a 27b příslušná
opatření. Komise zejména stanoví druhy finančních
institucí, jejichž prostřednictvím může akcionář vykonávat
finanční práva podle odst. 2 písm. c).“.
8) V článku 18 se odstavec 5 nahrazuje tímto:
„5. Za účelem zohlednění technického vývoje na
finančních trzích a vývoje informačních a komunikačních
technologií a upřesnění požadavků stanovených v
odstavcích 1 až 4 přijme Komise prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a
za podmínek stanovených v článcích 27a a 27b příslušná
opatření. Komise zejména stanoví druhy finančních
institucí, jejichž prostřednictvím může držitel dluhového
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
295
cenného papíru vykonávat finanční práva stanovená v odst.
2 písm. c).“.
9) V článku 19 se odstavec 4 nahrazuje tímto:
„4. Za účelem upřesnění požadavků stanovených v
odstavcích 1, 2 a 3 přijme Komise prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s článkem 27 odst. 2a, 2b
a 2c a za podmínek stanovených v článcích 27a a 27b
příslušná opatření.
„4. Komise zejména stanoví postup, kterým emitent,
držitel akcií či jiných finančních nástrojů nebo osoba či
subjekt uvedení v článku 10 musí podat informace u
příslušného orgánu domovského členského státu podle
odstavce 1 nebo 3, aby bylo možné podání elektronickými
prostředky v domovském členském státě.“.
10) V článku 21 se odstavec 4 nahrazuje tímto:
„4. Za účelem zohlednění technického vývoje na
finančních trzích a vývoje informačních a komunikačních
technologií a upřesnění požadavků stanovených v
odstavcích 1, 2 a 3 přijme Komise prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a
za podmínek stanovených v článcích 27a a 27b příslušná
opatření.
„4. Komise stanoví zejména:
a) minimální standardy pro šíření regulovaných informací
podle odstavce 1;
b) minimální standardy pro mechanismus centrálního
ukládání podle odstavce 2.
„4. Komise může rovněž stanovit a aktualizovat seznam
médií pro šíření informací k veřejnosti.“.
11) V čl. 22 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:
„1. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) vypracuje obecné pokyny v souladu s
článkem 16 nařízení (EU) č1095/2010 pro další usnadnění
přístupu veřejnosti k informacím zveřejňovaným podle
směrnice 2003/6/ES, směrnice 2003/71/ES a podle této
směrnice.“
12) Článek 23 se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
„1. Pokud se sídlo emitenta nachází ve třetí zemi, může
příslušný orgán domovského členského státu osvobodit
emitenta od povinností podle článků 4 až 7, čl. 12 odst. 6 a
článků 14, 15 a 16 až 18 za předpokladu, že právní
předpisy dané třetí země stanoví rovnocenné požadavky
nebo takový emitent splní požadavky právních předpisů
třetí země, které příslušný orgán domovského členského
státu považuje za rovnocenné.
„1. Příslušný orgán poté informuje Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) o
udělené výjimce.“;
b) odstavec 4 se nahrazuje tímto:
„4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
odstavce 1 přijme Komise postupem stanoveným v čl. 27
odst. 2 prováděcí opatření, jimiž stanoví:
i) mechanismus zajišťující rovnocennost požadavků na
informace podle této směrnice, včetně účetní závěrky, a
informací, vyžadovaných podle právních a správních
předpisů třetí země;
ii) že třetí země, ve které je emitent registrován, na
základě svých právních a správních předpisů nebo praxe a
postupů založených na mezinárodních standardech
stanovených mezinárodními organizacemi, zajišťuje
rovnocennost požadavků na informace stanovených v této
směrnici.
„4. V souvislosti s prvním pododstavcem bodem ii)
rovněž Komise přijímá prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci v souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a za
podmínek stanovených v článcích 27a a 27b opatření
týkající se hodnocení standardů platných pro emitenty z
více než jedné země.
„4. Komise postupem stanoveným v čl. 27 odst. 2 přijme
nutná rozhodnutí o rovnocennosti účetních standardů
užívaných emitenty ze třetí země za podmínek
stanovených v čl. 30 odst. 3. Pokud Komise rozhodne, že
účetní standardy třetí země nejsou rovnocenné, může
dotčeným emitentům povolit, aby po vhodné přechodné
období tyto účetní standardy nadále používali.
„4. V souvislosti s třetím pododstavcem Komise rovněž
přijímá prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v
souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a za podmínek
stanovených v článcích 27a a 27b opatření ke stanovení
obecných kritérií rovnocennosti pro účetní standardy
platné pro emitenty z více než jedné země.“.
c) odstavec 5 se nahrazuje tímto:
„5. Za účelem upřesnění požadavků stanovených v
odstavci 2 může Komise přijmout prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a
za podmínek stanovených v článcích 27a a 27b opatření,
jimiž stanoví druh informací zveřejňovaných ve třetí zemi,
který je důležitý pro veřejnost v Unii.“;
d) v odstavci 7 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„Komise rovněž přijme prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci v souladu s čl. 27 odst. 2a, 2b a 2c a za
podmínek stanovených v článcích 27a a 27b opatření na
zavedení obecných kritérií pro posouzení rovnocennosti
pro účely prvního pododstavce.“;
e) doplňuje se odstavec, který zní:
„8. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) je nápomocen Komisi při provádění úkolů
podle tohoto článku v souladu s článkem 33 nařízení (EU)
č. 1095/2010.“
13) Článek 24 se mění takto:
a) V odstavci 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:
296 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
„1. Každý členský stát určí ústřední orgán uvedený v čl.
21 odst. 1 směrnice 2003/71/ES jako příslušný ústřední
správní orgán, který plní povinnosti stanovené v této
směrnici a zajišťuje uplatňování ustanovení přijatých
podle této směrnice. Členské státy o tom odpovídajícím
způsobem uvědomí Komisi a Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy).“;
b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:
„3. Členské státy uvědomí Komisi, Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) v
souladu s čl. 28 odst. 4 nařízení (EU) č. 1095/2010 a
příslušné orgány jiných členských států o jakékoli přijaté
úpravě týkající se přenesení úkolů, včetně přesných
podmínek upravujících toto přenesení.“.
14) Článek 25 se mění takto:
a) vkládají se odstavce, které znějí:
„2a. Příslušné orgány mohou upozornit Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) na
situace, kdy byla žádost o spolupráci zamítnuta nebo jí
nebylo v přiměřené lhůtě vyhověno. Aniž je dotčen článek
258 Smlouvy o fungování Evropské unie, může Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) v
těchto případech jednat v souladu s pravomocemi, které
jsou mu svěřeny podle článku 19 nařízení (EU) č.
1095/2010.
2b. Příslušné orgány pro účely této směrnice spolupracují
s Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
cenné papíry a trhy) v souladu s nařízením (EU) č.
1095/2010.
2c. Příslušné orgány neprodleně poskytnou Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy) veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl tento
orgán plnit své povinnosti podle této směrnice a podle
nařízení (EU) č. 1095/2010, v souladu s článkem 35
uvedeného nařízení.“;
b) v odstavci 3 se první věta nahrazuje tímto:
„3. Odstavec 1 nebrání příslušným orgánům, aby si
vyměňovaly důvěrné informace s jinými příslušnými
orgány, Evropským orgánem dohledu (Evropským
orgánem pro cenné papíry a trhy) a Evropskou radou pro
systémová rizika zřízenou nařízením Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu
2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním
systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské
rady pro systémová rizika ( 31 ) nebo je těmto orgánům
předávaly.
c) odstavec 4 se nahrazuje tímto:
„4. Členské státy a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) podle článku 33 nařízení
(EU) č. 1095/2010 mohou uzavírat dohody o spolupráci
stanovící výměnu informací s příslušnými orgány nebo
subjekty třetích zemí, kterým jejich příslušné právní
předpisy povolují plnit jakýkoliv z úkolů podle této
směrnice v souladu s článkem 24. V případě, že členské
státy uzavřou dohody o spolupráci, uvědomí o tom
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy). Tato výměna informací podléhá zárukám
úředního tajemství nejméně na úrovni uvedené v tomto
článku. Cílem takové výměny informací je výkon funkce
dohledu uvedených orgánů nebo subjektů. Pocházejí-li
informace z jiného členského státu, nesmějí být sděleny
bez výslovného souhlasu příslušných orgánů, které je
poskytly, a případně výhradně pro účely, ke kterým tyto
orgány daly souhlas.“
15) Článek 26 se nahrazuje tímto:
„Článek 26
Bezpečnostní opatření
1. Jestliže příslušný orgán hostitelského členského státu
zjistí, že se emitent nebo držitel akcií či jiných finančních
nástrojů nebo osoba uvedená v článku 10 dopustili
protiprávního činu nebo porušili své povinnosti, sdělí svá
zjištění příslušnému orgánu domovského členského státu a
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
cenné papíry a trhy).
2. Pokud i přes opatření přijatá příslušným orgánem
domovského členského státu nebo z důvodu toho, že se
tato opatření projeví jako nedostatečná, emitent nebo
držitel cenných papírů nadále porušuje příslušné právní
předpisy, příslušný orgán hostitelského členského státu po
informování příslušného orgánu domovského členského
státu přijme v souladu s čl. 3 odst. 2 veškerá vhodná
opatření k ochraně investorů a co nejdříve o tom informuje
Komisi a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
cenné papíry a trhy).“.
16) Název kapitoly VI se nahrazuje tímto:
„AKTY V PŘENESENÉ PRAVOMOCI A PROVÁDĚCÍ
OPATŘENÍ“.
17) Článek 27 se mění takto:
a) odstavec 2a se nahrazuje tímto:
„2a. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci
uvedené v čl. 2 odst. 3, čl. 5 odst. 6, čl. 9 odst. 7, čl. 12
odst. 8, čl. 13 odst. 2, čl. 14 odst. 2, čl. 17 odst. 4, čl. 18
odst. 5, čl. 19 odst. 4, čl. 21 odst. 4, čl. 23 odst. 4, čl. 23
odst. 5 a čl. 23 odst. 7 je Komisi svěřena na dobu čtyř let
ode dne 4. ledna 2011. Komise vypracuje zprávu o
přenesené pravomoci nejpozději šest měsíců před koncem
tohoto čtyřletého období. Přenesení pravomoci se
automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud je
Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s
článkem 27a.“.
b) vkládají se nové odstavce, které znějí:
„2b. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise
neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a
Radě.
2c. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je
svěřena Komisi za podmínek stanovených v článcích 27a a
27b.“.
18) Vkládají se nové články, které znějí:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
297
„Článek 27a
Zrušení přenesení pravomoci
1. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení
pravomoci podle čl. 2 odst. 3, čl. 5 odst. 6, čl. 9 odst. 7, čl.
12 odst. 8, čl. 13 odst. 2, čl. 14 odst. 2, čl. 17 odst. 4, čl. 18
odst. 5, čl. 19 odst. 4, čl. 21 odst. 4, čl. 23 odst. 4, čl. 23
odst. 5 a čl. 23 odst. 7 kdykoliv zrušit.
2. Orgán, který zahájí vnitřní postup s cílem rozhodnout,
zda zrušit přenesení pravomoci, uvědomí v přiměřené
lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a
Komisi a uvede pravomoc, jejíž přenesení by mohlo být
zrušeno.
3. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení
pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá
účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který je v něm
upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v
přenesené pravomoci. Bude zveřejněno v Úředním
věstníku Evropské unie.
Článek 27b
Námitky k aktům v přenesené pravomoci
1. Evropský parlament nebo Rada mohou vznést námitku
proti aktu v přenesené pravomoci ve lhůtě tří měsíců od
oznámení. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady
se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.
2. Pokud Evropský parlament ani Rada ve lhůtě uvedené
v odstavci 1 námitku proti aktu v přenesené pravomoci
nevysloví, je akt v přenesené pravomoci zveřejněn v
Úředním věstníku Evropské unie a vstupuje v platnost
dnem, který je v něm uveden.
2. Akt v přenesené pravomoci může být zveřejněn v
Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit v platnost před
uplynutím tohoto období, pokud Evropský parlament, i
Rada uvědomí Komisi o svém záměru námitky nevyslovit.
3. Akt v přenesené pravomoci nevstoupí v platnost, pokud
proti němu Evropský parlament nebo Rada vysloví
námitku ve lhůtě uvedené v odstavci 1. Orgán, který
vyslovuje námitky proti aktu v přenesené pravomoci, je v
souladu s článkem 296 Smlouvy o fungování Evropské
unie odůvodní.“.
Článek 8
Změny směrnice 2005/60/ES
Směrnice 2005/60/ES se mění takto:
1) V článku 11 se odstavec 4 nahrazuje tímto:
„4. Členské státy informují sebe navzájem, Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) zřízený
nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1093/2010 ( 32 ), Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění) zřízený nařízením Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1094/2010 ( 33 ) a Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) zřízený
nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1095/2010 ( 34 ) (společně dále jen ‚evropské orgány
dohledu‘) v rozsahu odpovídajícím účelům této směrnice a
v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení (EU) č.
1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo nařízení (EU)
č. 1095/2010 a Komisi o případech, v nichž mají za to, že
třetí země splňuje podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2,
nebo o jiných situacích, v nichž jsou splněna technická
kritéria stanovená v souladu s čl. 40 odst. 1 písm. b).
2) V článku 16 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Členské státy informují sebe navzájem, evropské
orgány dohledu v rozsahu odpovídajícím účelům této
směrnice a v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení
(EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo
nařízení (EU) č. 1095/2010 a Komisi o případech, v nichž
mají za to, že třetí země splňuje podmínky stanovené v
odst. 1 písm. b).“
3) V článku 28 se odstavec 7 nahrazuje tímto:
„7. Členské státy informují sebe navzájem, evropské
orgány dohledu v rozsahu odpovídajícím účelům této
směrnice a v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení
(EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo
nařízení (EU) č. 1095/2010 a Komisi o případech, v nichž
mají za to, že třetí země splňuje podmínky stanovené v
odstavcích 3, 4 nebo 5.“
4) Článek 31 se mění takto:
a) odstavec 2 se nahrazuje tímto:
„2. Členské státy, evropské orgány dohledu v rozsahu
odpovídajícím účelům této směrnice a v souladu s
příslušnými ustanoveními nařízení (EU) č. 1093/2010,
nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo nařízení (EU) č.
1095/2010 a Komise informují sebe navzájem o případech,
v nichž právní předpisy třetí země neumožňují uplatňovat
opatření požadovaná v odst. 1 prvním pododstavci, a
mohou být podniknuty koordinované kroky k nalezení
řešení.“;
b) doplňuje se odstavec, který zní:
„4. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku a zohlednění technického vývoje v oblasti boje
proti praní peněz a financování terorismu mohou evropské
orgány dohledu s přihlédnutím ke stávajícímu rámci a ve
vhodných případech za spolupráce s dalšími příslušnými
orgány Unie v této oblasti vypracovávat návrhy
regulačních technických norem v souladu s článkem 42
nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010
nebo nařízení (EU) č. 1095/2010 k upřesnění typu
doplňkových opatření uvedených v odstavci 3 tohoto
článku a minimálních opatření, která mají úvěrové a
finanční instituce přijmout v případě, kdy právní předpisy
třetí země nedovolují uplatňování opatření požadovaných
podle odst. 1 prvního pododstavce tohoto článku.
„4. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
5) V článku 34 se doplňuje nový odstavec, který zní:
298 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
„3. Za účelem zajištění důsledné harmonizace a
zohlednění technického vývoje v oblasti boje proti praní
peněz a financování terorismu mohou evropské orgány
dohledu s přihlédnutím ke stávajícímu rámci a ve
vhodných případech za spolupráce s dalšími příslušnými
orgány Unie v této oblasti vypracovat návrhy regulačních
technických norem v souladu s článkem 56 nařízení (EU)
č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo nařízení
(EU) č. 1095/2010 k upřesnění minimálního obsahu
sdělení uvedeného v odstavci 2.
„3. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
6) Vkládá se článek, který zní:
„Článek 37a
1. Příslušné orgány spolupracují pro účely této směrnice s
evropskými orgány dohledu v souladu s nařízením (EU) č.
1093/2010, nařízením (EU) č. 1094/2010 nebo nařízením
(EU) č. 1095/2010.
2. Příslušné orgány poskytnou evropským orgánům
dohledu veškeré informace nezbytné k tomu, aby tyto
orgány mohly plnit své povinnosti podle této směrnice a
podle nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č.
1094/2010 nebo nařízení (EU) č. 1095/2010.“
7) Název kapitoly VI se nahrazuje tímto:
„AKTY V PŘENESENÉ PRAVOMOCI A PROVÁDĚCÍ
OPATŘENÍ“
8) Článek 40 se mění takto:
a) v odstavci 1:
i) v první pododstavci se návětí nahrazuje tímto:
„1. Za účelem zohlednění technického vývoje při boji
proti praní peněz a financování terorismu a upřesnění
požadavků stanovených v této směrnici může Komise
přijmout tato opatření:“;
ii) druhý pododstavec se nahrazuje tímto:
„Tato opatření se přijímají prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 41 odst. 2a, 2b a 2c a
za podmínek stanovených v článcích 41a a 41b.“.
b) V odstavci 3 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„Tato opatření se přijímají prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 41odst. 2a, 2b a 2c a
za podmínek stanovených v článcích 41a a 41b.“.
9) Článek 41 se mění takto:
a) V odstavci 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:
„2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a
7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 tohoto
rozhodnutí, a to za předpokladu, že se opatřeními
přijatými uvedeným postupem nemění podstatná
ustanovení této směrnice.“;
b) odstavec 2a se nahrazuje tímto:
„2a. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci
uvedená v článku 40 je svěřena Komisi na období čtyř let
ode dne 4. ledna 2011. Komise vypracuje zprávu o
přenesené pravomoci nejpozději šest měsíců před koncem
tohoto čtyřletého období. Přenesení pravomoci se
automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud je
Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s
článkem 41a.“;
c) vkládají se nové odstavce, které znějí:
„2b. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise
neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a
Radě.
2c. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci se
svěřuje Komisi za podmínek stanoveným v článcích 41a a
41b.“;
d) odstavec 3 se zrušuje.
10) Vkládají se nové články, které znějí:
„Článek 41a
Zrušení přenesení pravomoci
1. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení
pravomoci uvedené v článku 40 kdykoli zrušit.
2. Orgán, který zahájí vnitřní postup s cílem rozhodnout,
zda zrušit přenesení pravomoci, uvědomí v přiměřené
lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a
Komisi a uvede pravomoc, jejíž přenesení by mohlo být
zrušeno.
3. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení
pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá
účinku okamžitě, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm
upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v
přenesené pravomoci. Bude zveřejněno v Úředním
věstníku Evropské unie.
Článek 41b
Námitky proti aktům v přenesené pravomoci
1. Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v
přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě tří měsíců
od oznámení. Z podnětu Evropského parlamentu nebo
Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.
2. Pokud Evropský parlament ani Rada ve lhůtě uvedené
v odstavci 1 námitky proti aktu v přenesené pravomoci
nevysloví, je akt v přenesené pravomoci zveřejněn v
Úředním věstníku Evropské unie a vstupuje v platnost
dnem v něm stanoveným.
2. Akt v přenesené pravomoci může být zveřejněn v
Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit v platnost před
uplynutím této lhůty, pokud Evropský parlament i Rada
sdělí Komisi svůj úmysl námitky nevyslovit.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
299
3. Pokud Evropský parlament nebo Rada vysloví ve lhůtě
uvedené v odstavci 1 námitky proti aktu v přenesené
pravomoci, tento akt nevstoupí v platnost. Orgán, který
vyslovil námitku proti aktu v přenesené pravomoci, ji v
souladu s článkem 296 Smlouvy o fungování Evropské
unie odůvodní.“.
Článek 9
Změny směrnice 2006/48/ES
Směrnice 2006/48/ES se mění takto:
1) Článek 6 se mění takto:
a) stávající znění se nahrazuje tímto:
„1. Členské státy stanoví, že úvěrové instituce musí před
zahájením své činnosti získat povolení. Aniž jsou dotčeny
články 7 až 12, stanoví požadavky na toto povolení a sdělí
je Komisi a Evropskému orgánu dohledu (Evropskému
orgánu pro bankovnictví) zřízenému nařízením
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ( 35 ).
b) doplňují se nové odstavce, které znějí:
„2. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) vypracovat návrhy regulačních
technických norem:
a) o informacích poskytovaných příslušným orgánům při
žádostech o povolení úvěrových institucí, včetně plánu
činností uvedeného v článku 7;
b) ke stanovení podmínek pro splnění požadavků
uvedených v článku 8;
c) ke stanovení požadavků na akcionáře a společníky s
kvalifikovanou účastí a k upřesnění překážek, jež mohou
bránit účinnému výkonu dohledu ze strany příslušného
orgánu podle článku 12.
„2. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci písm. a),
b), a d) postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
3. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy uvedeného poskytování informací.
3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
2) V čl. 9 odst. 2 se písmeno b) nahrazuje tímto:
„b) dotyčné členské státy sdělí Komisi a Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví)
důvody využití této možnosti; a“.
3) Článek 14 se nahrazuje tímto:
„Článek 14
Každé vydání povolení musí být oznámeno Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví).
Název každé úvěrové instituce, které bylo vydáno
povolení, se zapíše do seznamu. Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) zveřejní tento seznam
na svých internetových stránkách a aktualizuje jej.“.
4) V článku 17 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Odnětí povolení se oznámí Komisi a Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví) a
musí být odůvodněno. Osoby, kterých se týká, jsou o
těchto důvodech vyrozuměny.“.
5) V článku 19 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„9. Za účelem zajištění důsledné harmonizace této
směrnice může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) vypracovat návrhy regulačních
technických norem ke stanovení seznamu všech informací
uvedených v čl. 19a odst. 4, jež musí navrhovaní
nabyvatelé zahrnout do svého oznámení, aniž je dotčen čl.
19 odst. 3.
„9. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.
„9. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
této směrnice může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem pro společné postupy, formuláře a
šablony ke konzultačnímu procesu mezi příslušnými
orgány uvedenými v článku 19b.
„9. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve čtvrtém pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
6) V článku 22 se doplňuje odstavec, který zní:
„6. Evropský orgán dohledu ◄ (Evropský orgán pro
bankovnictví) může za účelem upřesnění požadavků
stanovených v tomto článku a zajištění sbližování postupů
dohledu vypracovat návrhy regulačních technických
norem pro specifikaci systémů, postupů a mechanismů
uvedených v odstavci 1 při dodržování zásad přiměřenosti
a úplnosti zmíněných v odstavci 2.
„6. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
7) V článku 25 se doplňuje odstavec, který zní:
„5. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) návrhy regulačních technických
norem k upřesnění informací, které mají být oznamovány
podle tohoto článku.
„5. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy prováděcích
300 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy pro toto oznamování.
„5. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi uvedené návrhy
technických norem do 1. ledna 2014.
„5. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.
„5. Komisi je dále svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v druhém pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
8) V článku 26 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„5. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) návrhy regulačních technických
norem k upřesnění informací předávaných podle tohoto
článku.
„5. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy prováděcích
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy pro toto předávání.
„5. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy technických
norem do 1. ledna 2014.
„5. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.
„5. Komisi je rovněž svěřena pravomoc přijímat
prováděcí technické normy uvedené v druhém pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
9) V článku 28 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„4. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) návrhy regulačních
technických norem k upřesnění informací předávaných
podle tohoto článku.
„4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy prováděcích
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy pro toto předávání.
„4. Do 1. ledna 2014 předloží Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) tyto návrhy
prováděcích norem Komisi.
„4. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.
„4. Komisi je rovněž svěřena pravomoc přijímat
prováděcí technické normy uvedené v druhém pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.
„4. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy technických
norem do 1. ledna 2014.“
10) V článku 33 se první pododstavec nahrazuje tímto:
„Dříve než zahájí postup podle článku 30, mohou
příslušné orgány hostitelského členského státu v
naléhavých případech učinit předběžná opatření nezbytná
pro ochranu vkladatelů, investorů a dalších osob, jimž jsou
služby poskytovány. O takových opatřeních neprodleně
uvědomí Komisi, Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) a příslušné orgány ostatních
dotčených členských států.“.
11) Článek 36 se nahrazuje tímto:
„Článek 36
Členské státy sdělí Komisi a Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) počet a povahu
případů, v nichž došlo k zamítnutí podle článku 25 a čl. 26
odst. 1 až 3 nebo k přijetí opatření podle čl. 30 odst. 3.“.
12) V článku 38 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Příslušné orgány oznámí Komisi, Evropskému orgánu
dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví) a
Evropskému bankovnímu výboru veškerá povolení vydaná
úvěrovým institucím se sídlem ve třetí zemi pro jejich
pobočky.“.
13) Článek 39 se mění takto:
a) v odstavci 2 se doplňuje písmeno, které zní:
„c) Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) mohl získávat informace od příslušných
orgánů členských států obdržené od vnitrostátních orgánů
třetích zemí podle článku 35 nařízení (EU) č. 1093/2010;“;
b) doplňuje se odstavec, který zní:
„4. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) je nápomocen Komisi při provádění úkolů
podle tohoto článku v souladu s článkem 33 nařízení (EU)
č. 1093/2010.“
14) V článku 42 se doplňují pododstavce, které znějí:
„Příslušné orgány mohou upozornit Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) na případy, v
nichž byla žádost o spolupráci, zejména o výměnu
informací zamítnuta nebo jí nebylo v přiměřené lhůtě
vyhověno. Aniž je dotčen článek 258 Smlouvy o
fungování Evropské Unie, může Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) v případech uvedených
v první větě postupovat v souladu s pravomocemi, které
jsou mu svěřeny podle článku 19 nařízení (EU) č.
1093/2010.
Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto článku
vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) návrhy regulačních technických norem k
upřesnění informací podle tohoto článku.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
301
Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrh prováděcích
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy pro žádosti o sdílení informací, které
pravděpodobně usnadní dohled nad úvěrovými institucemi.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy technických
norem do 1. ledna 2014.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené ve třetím pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.
Komisi je rovněž svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve čtvrtém pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
15) Článek 42a se mění takto:
a) v odstavci 1 se za čtvrtý pododstavce vkládá
pododstavec, který zní:
„Pokud na konci původního dvouměsíčního období
kterýkoli z dotčených příslušných orgánů postoupil
záležitost Evropskému orgánu dohledu (Evropskému
orgánu pro bankovnictví) v souladu s článkem 19 nařízení
(EU) č. 1093/2010, příslušné orgány hostitelského
členského státu odloží přijetí svého rozhodnutí a vyčkají
rozhodnutí, které Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) může přijmout podle čl. 19 odst.
3 uvedeného nařízení. Příslušné orgány hostitelského
členského státu přijmou své rozhodnutí v souladu s
rozhodnutím Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro bankovnictví). Dvouměsíční lhůta se považuje
za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu článku 19
uvedeného nařízení. Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) přijme své rozhodnutí do jednoho
měsíce. Záležitost nelze Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) postoupit po
skončení původního dvouměsíčního období nebo po
dosažení společného rozhodnutí.“;
b) v odstavci 3 se doplňují pododstavce, které znějí:
„Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto článku
může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) vypracovat návrhy regulačních technických
norem k upřesnění obecných podmínek pro činnost kolegií
orgánů dohledu.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v čtvrtém pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.
Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem s cílem upravit běžné fungování
kolegií orgánů dohledu.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické
normy uvedené v šestém pododstavci postupem podle
článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
16) Článek 42b se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
„1. Při výkonu svých povinností vezmou příslušné orgány
v úvahu sbližování v oblasti nástrojů dohledu a postupů
dohledu při uplatňování požadavků právních a správních
předpisů přijatých podle této směrnice. Pro tento účel
členské státy zajistí:
a) aby se příslušné orgány podílely na činnosti Evropského
orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví);
b) aby se příslušné orgány řídily obecnými pokyny a
doporučeními Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro bankovnictví) a aby případně uvedly, z jakého
důvodu tak nečiní;
c) aby vnitrostátní mandáty příslušných orgánů nebránily
těmto orgánům v plnění povinností plynoucích z členství v
Evropském orgánu dohledu (Evropském orgánu pro
bankovnictví) nebo podle této směrnice.“;
b) odstavec 2 se zrušuje.
17) V článku 44 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Odstavec 1 nebrání výměně informací mezi
příslušnými orgány jednotlivých členských států nebo
předávání informací Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) v souladu s touto
směrnicí a ostatními směrnicemi vztahujícími se na
úvěrové instituce i v souladu s články 31 a 35 nařízení
(EU) č. 1093/2010. Na tyto informace se vztahují
podmínky týkající se profesního tajemství podle odstavce
1.“
18) Článek 46 se nahrazuje tímto:
„Článek 46
Členské státy a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) mohou v souladu s článkem 33 nařízení
(EU) č. 1093/2010 s příslušnými orgány třetích zemí nebo
s orgány či subjekty třetích zemí, jak jsou vymezeny v
článku 47 a čl. 48 odst. 1 této směrnice, uzavírat dohody o
spolupráci upravující výměnu informací pouze tehdy,
pokud jsou sdělené informace chráněny profesním
tajemstvím alespoň v míře stanovené v čl. 44 odst. 1 této
směrnice. Účelem této výměny informací je plnění
dohlížecích úkolů zmíněných orgánů nebo subjektů.
Pocházejí-li informace z jiného členského státu, nelze je
předávat bez výslovného souhlasu orgánů, které je
poskytly, a případně pouze pro účely, ke kterým tyto
orgány udělily souhlas.“.
19) Článek 49 se mění takto:
a) první odstavec se nahrazuje tímto:
„Tento oddíl nebrání příslušnému orgánu v tom, aby
sděloval následujícím orgánům či subjektům informace
určené k plnění jejich úkolů:
a) centrálním bankám Evropského systému centrálních
bank a jiným subjektům s obdobnými úkoly, které jednají
jako měnové orgány, mají-li tyto informace význam pro
302 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
výkon jejich úkolů stanovených právními předpisy, včetně
provádění měnové politiky a souvisejícího zajištění
likvidity, dohledu nad platebními a zúčtovacími systémy a
systémy vypořádání obchodů s cennými papíry a ochrany
stability finančního systému;
b) případně jiným orgánům veřejné moci odpovědným za
dohled nad platebními systémy;
c) Evropské radě pro systémová rizika v případě, že mají
tyto informace význam pro plnění jejích úkolů
stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady
(EU) č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o
makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem
na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro
systémová rizika ( 36 ).
Tento oddíl nebrání těmto orgánům nebo subjektům
uvedeným v prvním pododstavci sdělovat příslušným
orgánům informace, které pro ně jsou nezbytné pro účely
článku 45.
b) čtvrtý pododstavec se nahrazuje tímto:
„V naléhavé situaci podle čl. 130 odst. 1 umožní členské
státy příslušným orgánům neprodleně sdělit informaci
centrálním bankám v Evropském systému centrálních
bank, pokud má tato informace význam pro plnění jejich
úkolů stanovených právními předpisy včetně provádění
měnové politiky a souvisejícího zajištění likvidity,
dohledu nad platebními a zúčtovacími systémy a systémy
vypořádání obchodů s cennými papíry a ochrany stability
finančního systému, a Evropské radě pro systémová rizika
podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1092/2010, pokud má tato informace význam pro výkon
jejích úkolů stanovených právními předpisy.“
20) Článek 63a se mění takto:
a) odstavec 4 se nahrazuje tímto:
„4. Ustanovení, jimiž se nástroj řídí, stanoví jistinu,
nezaplacený úrok nebo dividendu tak, aby absorbovaly
ztráty a nebránily rekapitalizaci úvěrové instituce
prostřednictvím vhodných mechanismů, vypracovaných
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
bankovnictví) podle odstavce 6.“;
b) odstavec 6 se nahrazuje tímto:
„6. Za účelem zajištění důsledné harmonizace a
sbližování postupů dohledu vypracuje Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy
regulačních technických norem pro požadavky vztahující
se na nástroje uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží tyto návrhy regulačních
technických norem Komisi do 1. ledna 2014. Na Komisi je
přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy
uvedené v předchozím pododstavci postupem podle
článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.
„6. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) rovněž vydá obecné pokyny týkající se
nástrojů uvedených v čl. 57 prvním pododstavci písm. a).
„6. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) sleduje uplatňování těchto obecných
pokynů.“
21) V čl. 74 odst. 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
této směrnice uplatní příslušné orgány od 31. prosince
2012 pro sdělování těchto výpočtů úvěrovými institucemi
jednotný formát, jednotnou četnost a jednotné lhůty
podávání zpráv. Za účelem zajištění jednotných podmínek
uplatňování této směrnice, vypracuje Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy
prováděcích technických norem pro zavedení jednotného
formátu (se souvisejícími specifikacemi), jednotné četnosti
a jednotné lhůty podávání zpráv v rámci Evropské unie
před 1. lednem 2012. Formáty podávání zpráv musí být
přiměřené povaze, rozsahu a komplexnosti činností
úvěrových institucí.
Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování této
směrnice vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) rovněž návrhy prováděcích
technických norem, pokud jde o řešení v oblasti
informačních technologií, která mají být u tohoto podávání
zpráv použita.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické
normy uvedené ve druhém a třetím pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
22) V čl. 81 odst. 2 se doplňují pododstavce, které znějí:
„Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto článku
vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) po konzultaci s Evropským orgánem
dohledu (Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy)
zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 1095/2010 ( 37 ) návrhy regulačních technických norem
k upřesnění metody hodnocení, pokud jde o úvěrová
hodnocení. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy technických
norem do 1. ledna 2014.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v druhém pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.
23) V čl. 84 odst. 2 se doplňují nové pododstavce, které
znějí:
„Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto článku
může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) po konzultaci s Evropským orgánem
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
vypracovat návrhy regulačních norem k upřesnění metod
hodnocení, podle nichž příslušné orgány povolují
úvěrovým institucím používat přístup založený na
interním ratingu.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v písm. a) prvního pododstavce
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.“
24) V čl. 97 odst. 2 se doplňují nové pododstavce, které
znějí:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
303
„Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto článku
vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) po konzultaci s Evropským orgánem
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) návrhy
regulačních technických norem k upřesnění metody
hodnocení, pokud jde o úvěrová hodnocení. Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) předloží
Komisi tyto návrhy technických norem do 1. ledna 2014.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v druhém pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
25) V čl. 105 odst. 1 se doplňují nové pododstavce, které
znějí:
„Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto článku
může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) vypracovat návrhy regulačních technických
norem pro upřesnění metod hodnocení, podle nichž
příslušné orgány povolují úvěrovým institucím používat
pokročilé přístupy k měření.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené ve druhém pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.“
26) V čl. 106 odst. 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
odstavce vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) návrhy regulačních norem k
upřesnění výjimek podle písmen c) a d) a k upřesnění
podmínek, jež se používají k určení ekonomicky spjaté
skupiny klientů, jak je uvedeno v odstavci 3. Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) předloží
Komisi tyto návrhy technických norem do 1. ledna 2014.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené ve druhém pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.“
27) V článku 110 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Členské státy stanoví, že ohlášení se provádí alespoň
dvakrát ročně. Příslušné orgány uplatní od 31. prosince
2012 jednotný formát, četnost a lhůty pro podávání zpráv.
Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování této
směrnice vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) návrhy prováděcích technických
norem pro zavedení jednotného formátu (se souvisejícími
specifikacemi), jednotné četnosti a jednotné lhůty
podávání zpráv v rámci Evropské unie před 1. ledna 2012.
Formáty podávání zpráv musí být přiměřené povaze,
rozsahu a komplexnosti činností úvěrových institucí.
„2. Za účelem zajištění uplatňování této směrnice
vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) rovněž návrhy prováděcích technických
norem, pokud jde o řešení v oblasti informačních
technologií, která mají být u tohoto podávání zpráv
použita.
„2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat návrhy
prováděcích technických norem uvedené v prvním a
druhém pododstavci postupem podle článku 15 nařízení
(EU) č. 1093/2010.“
28) V čl. 111 odst. 1 se čtvrtý pododstavec nahrazuje tímto:
„Členské státy mohou stanovit nižší limit než 150 milionů
EUR a informují o tom Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) a Komisi.“.
29) V článku 122a se odstavec 10 nahrazuje tímto:
„10. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) každoročně podá Komisi zprávu o
dodržování tohoto článku příslušnými orgány.
„10. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) návrhy regulačních technických
norem pro sbližování postupů dohledu s ohledem na tento
článek, včetně opatření přijatých v případě porušení
povinností týkajících se hloubkové kontroly a řízení rizik.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy regulačních
technických norem do 1. ledna 2014.
„10. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v druhém pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
30) V článku 124 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„6. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) vypracovat návrhy regulačních
technických norem pro upřesnění tohoto článku a
společného postupu a metodiky hodnocení rizika.
„6. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 řízení (EU) č. 1093/2010.“
31) V článku 126 se odstavec 4 nahrazuje tímto:
„4. Příslušné orgány oznámí Komisi a Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví)
veškeré dohody, na něž se vztahuje odstavec 3.“
32) Článek 129 se mění takto:
a) v odstavci 1 se za první pododstavec vkládá
pododstavec, který zní:
„Pokud orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě neplní úkoly uvedené v prvním pododstavci nebo
pokud příslušné orgány v dostatečné míře nespolupracují s
orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném
základě při plnění úkolů uvedených v prvním pododstavci,
může jakýkoli z příslušných orgánů předložit záležitost
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgán pro
bankovnictví), který může jednat v souladu s článkem 19
nařízení (EU) č. 1093/2010.“
b) v odstavci 2 se do pátého pododstavce doplňuje toto:
304 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
„Pokud na konci šestiměsíčního období kterýkoli z
dotčených příslušných orgánů předloží záležitost
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
bankovnictví) v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č.
1093/2010, orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě odloží své rozhodnutí a vyčká na rozhodnutí, které
může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) ve vztahu k jeho rozhodnutí přijmout podle
čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s
rozhodnutím Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro bankovnictví). Šestiměsíční lhůta se považuje
za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného
nařízení. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce.
Záležitost nelze Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) postoupit po
skončení šestiměsíčního období nebo po dosažení
společného rozhodnutí.“;
c) v odstavci 2 se doplňuje pododstavec, který zní:
„Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) může vypracovat návrhy prováděcích
technických norem pro zajištění jednotných podmínek
uplatňování postupu společného rozhodování uvedeného v
tomto odstavci, pokud jde o žádosti o povolení uvedené v
čl. 84 odst. 1, čl. 87 odst. 9 a článku 105 a příloze III části
6, s cílem usnadnit přijímání společných rozhodnutí.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat návrhy provádění
technických norem uvedených v šestém a sedmém
pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č.
1093/2010.“;
d) odstavec 3 se mění takto:
i) ve třetím pododstavci se slova „Evropský výbor orgánů
bankovního dohledu“ nahrazuje slovy „Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví)“;
ii) čtvrtý pododstavec se nahrazuje tímto:
„V případě, že příslušné orgány nedosáhnou takového
společného rozhodnutí do čtyř měsíců, rozhodne o použití
článků 123 a 124 a čl. 136 odst. 2 na konsolidovaném
základě orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě po řádném zohlednění posouzení rizik dceřiných
podniků, které vypracovaly příslušné odpovědné orgány.
Pokud na konci čtyřměsíčního období kterýkoli z
dotčených příslušných orgánů předloží záležitost
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
bankovnictví) v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č.
1093/2010, orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě odloží své rozhodnutí a vyčká na rozhodnutí, které
může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) vydat podle čl. 19 odst. 4 uvedeného
nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím Evropského
orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví).
Čtyřměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro smírné
urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) přijme
své rozhodnutí do jednoho měsíce. Záležitost nelze
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
bankovnictví) postoupit po skončení čtyřměsíčního období
nebo po dosažení společného rozhodnutí.“;
iii) pátý pododstavec se nahrazuje tímto:
„Příslušné orgány pověřené dohledem nad dceřinými
podniky mateřských úvěrových institucí Unie nebo
mateřských finančních holdingových společností Unie
rozhodnou o použití článků 123 a 124 a čl. 136 odst. 2 na
individuálním nebo subkonsolidovaném základě po
náležitém zohlednění názorů a výhrad vyjádřených
orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném
základě. Pokud na konci čtyřměsíčního období kterýkoli z
dotčených příslušných orgánů postoupí záležitost
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
bankovnictví) v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č.
1093/2010, odloží orgány vykonávající dohled na
konsolidovaném základě své rozhodnutí a vyčkají na
rozhodnutí, které Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) přijme podle čl. 19 odst. 4
uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím
Evropského orgánu dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví). Čtyřměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro
smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce.
Záležitost nelze Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) postoupit po
skončení tohoto čtyřměsíčního období nebo po dosažení
společného rozhodnutí.“;
iv) sedmý pododstavec se nahrazuje tímto:
„Pokud byl konzultován Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví), všechny příslušné
orgány jeho stanovisko zváží a podají vysvětlení ohledně
všech významných odchylek od tohoto stanoviska.“;
v) desátý pododstavec se nahrazuje tímto:
„Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) může vypracovat návrhy prováděcích
technických norem pro zajištění jednotných podmínek
uplatňování postupu společného rozhodování uvedeného v
tomto odstavci, pokud jde o použití článků 123 a 124 a čl.
136 odst. 2, s cílem usnadnit přijímání společných
rozhodnutí.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické
normy uvedené v desátém pododstavci postupem podle
článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
33) V čl. 130 odst. 1 se první a druhý pododstavec
nahrazují tímto:
„1. Nastane-li naléhavá situace, včetně situace uvedené v
článku 18 nařízení (EU) č. 1093/2010 nebo situace
nepříznivého vývoje na trzích, která by mohla ohrozit
likviditu trhu a stabilitu finančního systému v jakémkoli
členském státě, v němž byly povoleny subjekty skupiny
nebo v němž jsou usazeny významné pobočky uvedené v
článku 42a, orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě uvědomí, jakmile je to možné, s výhradou
kapitoly 1 oddílu 2, Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví), Evropskou radu pro systémová
rizika a orgány uvedené v čl. 49 čtvrtém pododstavci a v
článku 50 a sdělí veškeré informace nezbytné k plnění
jejich úkolů. Tyto povinnosti se vztahují na všechny
příslušné orgány uvedené v článku 125 a 126 a v návětí čl.
129 odst. 1.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
305
„1. Pokud orgán uvedený v čl. 49 čtvrtém pododstavci
zjistí situaci popsanou v prvním pododstavci tohoto
odstavce, uvědomí, jakmile je to možné, příslušné orgány
uvedené v článcích 125 a 126 a Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví).“.
34) V článku 131 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:
„Orgány příslušné k vydání povolení dceřiným podnikům
úvěrových institucí mohou dvoustrannou dohodou, v
souladu s článkem 28 nařízení (EU) č. 1093/2010, přenést
svou dohlížecí pravomoc na příslušné orgány, které vydaly
povolení mateřskému podniku a vykonávají nad ním
dohled, aby na sebe převzaly odpovědnost za dohled nad
dceřiným podnikem v souladu s touto směrnicí. O
existenci a obsahu takových dohod se uvědomí Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví). Tyto
informace předá příslušným orgánům ostatních členských
států a Evropskému bankovnímu výboru.“.
35) Článek 131a se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
„1. Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě zřizuje kolegia orgánů dohledu s cílem usnadnit
provádění úkolů uvedených v článku 129 a čl. 130 odst. 1
a v souladu s požadavky důvěrnosti uvedenými v odstavci
2 tohoto článku a s právními předpisy Unie případně
zajišťuje vhodnou koordinaci a spolupráci s příslušnými
orgány třetích zemí.
„1. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) přispívá k podpoře účinného, efektivního a
systematického fungování kolegií orgánů dohledu
uvedených v tomto článku a toto fungování sleduje, v
souladu s článkem 21 nařízení (EU) č. 1093/2010. Za
tímto účelem se Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro bankovnictví) účastní těchto činností způsobem, jaký
považuje za vhodný, a je v tomto ohledu považován za
příslušný orgán.
„1. Kolegia orgánů dohledu poskytnou orgánu
vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě,
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgán pro
bankovnictví) a ostatním dotčeným příslušným orgánům
rámec pro provádění těchto úkolů:
a) výměna informací mezi sebou a s Evropským orgánem
dohledu (Evropským orgánem pro bankovnictví) v
souladu s článkem 21 nařízení (EU) č. 1093/2010;
b) uzavírání dohod o dobrovolném svěření úkolů a
případně o dobrovolném přenesení pravomocí;
c) stanovení programů dohledových šetření založených na
hodnocení rizika skupiny v souladu s článkem 124;
d) zvýšení účinnosti dohledu vyloučením nadbytečného
zdvojování požadavků dohledu také ve vztahu k
požadavkům na informace podle čl. 130 odst. 2 a čl. 132
odst. 2;
e) důsledné uplatňování obezřetnostních požadavků podle
této směrnice na všechny subjekty v rámci bankovní
skupiny, aniž jsou dotčeny možnosti a diskreční
pravomoci, jež stanoví právní předpisy Unie;
f) použití čl. 129 odst. 1 písm. c) s ohledem na činnost
ostatních fór případně zřízených v této oblasti.
„1. Příslušné orgány zúčastněné v kolegiích orgánů
dohledu a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) mezi sebou úzce spolupracují. Požadavky
důvěrnosti podle kapitoly 1 oddílu 2 nebrání příslušným
orgánům ve výměně informací důvěrné povahy v rámci
kolegií orgánů dohledu. Zřízením a činností kolegií orgánů
dohledu nejsou dotčena práva a povinnosti příslušných
orgánů podle této směrnice.“;
b) odstavec 2 se mění takto:
i) druhý pododstavec se nahrazuje tímto:
„Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto článku
může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) vypracovat návrhy regulačních technických
norem k upřesnění obecných podmínek činnosti kolegií
orgánů dohledu.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené ve druhém pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1093/2010.
Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem týkajících se činnosti kolegií orgánů
dohledu.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické
normy uvedené ve třetím pododstavci postupem podle
článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;
ii) šestý pododstavec se nahrazuje tímto:
„S výhradou požadavků důvěrnosti podle kapitoly 1
oddílu 2 orgán vykonávající dohled na konsolidovaném
základě informuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro bankovnictví) o činnostech kolegia orgánů
dohledu, a to i v průběhu naléhavých situací, a sdělí mu
veškeré informace, které mají zvláštní význam pro účely
sbližování dohledu.“
36) Článek 132 se mění takto:
a) v odstavci 1 se za první pododstavec vkládají
pododstavce, které znějí:
„Příslušné orgány pro účely této směrnice spolupracují s
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
bankovnictví) v souladu s nařízením (EU) č. 1093/2010.
Příslušné orgány poskytnou Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro bankovnictví) veškeré informace
nezbytné k tomu, aby mohl tento orgán plnit své
povinnosti podle této směrnice a podle nařízení (EU) č.
1093/2010, v souladu s článkem 35 uvedeného nařízení.“.
b) doplňuje se pododstavec, který zní:
306 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
„Příslušné orgány mohou upozornit Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) na tyto
případy:
a) některý příslušný orgán nesdělil informace zásadního
významu, nebo
b) žádost o spolupráci, zejména o výměnu informací byla
zamítnuta nebo jí nebylo v přiměřené lhůtě vyhověno.
Aniž je dotčen článek 258 Smlouvy o fungování Evropské
unie, může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) v případech uvedených v sedmém
pododstavci postupovat v souladu s pravomocemi, které
mu jsou svěřeny podle článku 19 nařízení (EU) č.
1093/2010.“
37) V článku 140 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:
„3. Orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném
základě sestaví seznamy finančních holdingových
společností uvedených v čl. 71 odst. 2. Tyto seznamy
předávají příslušným orgánům ostatních členských států,
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
bankovnictví) a Komisi.“.
38) Článek143 se mění takto:
a) odstavec 2 se mění takto:
i) na konci prvního pododstavce se doplňuje věta, která zní:
„Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) je Komisi a Evropskému bankovnímu
výboru nápomocen při plnění uvedených úkolů, včetně
toho, zda by takové obecné pokyny měly být
aktualizovány.“;
ii) druhý pododstavec se nahrazuje tímto:
„Příslušný orgán, který provádí ověření uvedená v odst. 1
prvním pododstavci, k těmto obecným pokynům přihlíží.
Pro tento účel příslušný orgán konzultuje Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) před přijetím
rozhodnutí.“;
b) v odstavci 3 se čtvrtý pododstavec nahrazuje tímto:
„Techniky dohledu se zaměří na dosažení cílů dohledu na
konsolidovaném základě, jak jsou vymezeny v této
kapitole, a oznámí se ostatním dotčeným příslušným
orgánům, Evropskému orgánu dohledu (Evropskému
orgánu pro bankovnictví) a Komisi.“.
39) V článku 144 se doplňují pododstavce, které znějí:
„Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy prováděcích
technických norem pro určení formátu, struktury, obsahu a
data každoročního zveřejnění údajů podle tohoto článku.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy prováděcích
technických norem do 1. ledna 2014.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické
normy uvedené ve třetím pododstavci postupem podle
článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
40) V článku 150 se doplňuje odstavec, který zní:
„3. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
této směrnice vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro bankovnictví) návrhy prováděcích
technických norem pro podmínky uplatňování:
a) přílohy V bodů 15 až 17;
b) přílohy V bodu 23 písm. l), pokud jde o stanovení
kritéria pro určení vhodného poměru mezi pevnou a
pohyblivou složkou celkové odměny, a přílohy V bodu 23
písm. o) podbodu ii) s cílem upřesnit třídy nástrojů
splňujících podmínky zde stanovené;
c) přílohy VI části 2, pokud jde o stanovení kvantitativních
faktorů uvedených v bodě 12, kvalitativních faktorů
uvedených v bodě 13 a srovnávacích standardů uvedených
v bodě 14;
„3. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) předloží Komisi tyto návrhy prováděcích
technických norem do 1. ledna 2014.
„3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“
41) Článek 156 se mění takto:
a) slova „Evropský výbor orgánů bankovního dohledu“ v
příslušném mluvnickém tvaru se nahrazují slovy
„Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví)“ v příslušném mluvnickém tvaru;
b) první pododstavec se nahrazuje tímto:
„Komise ve spolupráci s Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro bankovnictví) a členskými státy
a se zřetelem k příspěvku Evropské centrální banky
pravidelně kontroluje, zda tato směrnice, spolu se směrnicí
2006/49/ES, má významný dopad na hospodářský cyklus,
a v návaznosti na tuto kontrolu zváží, zda existuje důvod k
přijetí jakýchkoli nápravných opatření.“.
Článek 10
Změny směrnice 2006/49/ES
Směrnice 2006/49/ES se mění takto:
1) V článku 18 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„5. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) zřízený nařízením Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1093/2010 ( 38 ) může vypracovat návrhy
regulačních technických norem k upřesnění metod
hodnocení, za nichž příslušné orgány povolují institucím
používat interní modely pro účely výpočtu kapitálových
požadavků podle této směrnice.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
307
„5. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.
2) V čl. 22 odst. 1 se doplňuje pododstavec, který zní:
„Pokud příslušné orgány nevyžadují uplatňování
kapitálových požadavků na konsolidovaném základě,
oznámí tuto skutečnost Komisi a Evropskému orgánu
dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví).“
3) Ustanovení čl. 32 odst. 1 se mění takto:
a) druhý pododstavec se nahrazuje tímto:
„Příslušné orgány oznámí uvedené postupy Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví),
Radě a Komisi.“;
b) doplňuje se pododstavec, který zní:
„Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) vydá obecné pokyny týkající se postupů
uvedených v tomto odstavci.“.
4) V článku 36 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
„1. Členské státy určí orgány, které jsou příslušné
vykonávat povinnosti uvedené v této směrnici. Uvědomí o
tom Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
bankovnictví) a Komisi, přičemž uvedou veškeré
rozdělení působnosti.“.
5) V čl. 38 odst. 1 se doplňují pododstavce, které znějí:
„Příslušné orgány pro účely této směrnice spolupracují s
Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro
bankovnictví) v souladu s nařízením (EU) č. 1093/2010.
Příslušné orgány poskytnou neprodleně Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví)
veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl tento orgán
plnit své povinnosti podle této směrnice a podle nařízení
(EU) č. 1093/2010, v souladu s článkem 35 uvedeného
nařízení.“.
Článek 11
Změny směrnice 2009/65/ES
Směrnice 2009/65/ES se mění takto:
1) V článku 5 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„8. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) zřízený nařízením Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ( 39 ) vypracovat
návrhy regulačních technických norem k upřesnění
informací, které mají být příslušným orgánům poskytnuty
v žádosti o povolení SKIPCP.
„8. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1095/2010.
2) V čl. 6 odst. 1 se doplňuje pododstavec, který zní:
„Veškerá udělená povolení se oznamují Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy), jenž na svých internetových stránkách zveřejní a
aktualizuje seznam správcovských společností, jimž bylo
vydáno povolení.“.
3) V článku 7 se doplňuje odstavec, který zní:
„6. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních
technických norem k upřesnění:
a) informací, které jsou příslušným orgánům poskytovány
v žádosti o povolení správcovské společnosti, včetně
programu činností;
b) požadavků na správcovskou společnost podle čl. 7 odst.
2 a informací pro oznamování stanovených v odstavci 3;
c) požadavků na akcionáře a společníky s kvalifikovanou
účastí a upřesnění překážek, jež mohou bránit účinnému
výkonu dohledu ze strany příslušného orgánu ve smyslu čl.
8 odst. 1 této směrnice a čl. 10 odst. 1 až 2 směrnice
2004/39/ES v souladu s článkem 11 této směrnice.
„6. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
„6. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrh
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro oznamování či poskytování
informací podle písmen a) a b) prvního pododstavce.
„6. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
4) V článku 9 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Členské státy informují Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) a Komisi o
všech obecných obtížích, kterým musí SKIPCP čelit při
uvádění svých podílových jednotek na trh v třetí zemi.
„2. Komise tyto obtíže co nejdříve prošetří v zájmu
nalezení vhodného řešení. Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) jí bude při
plnění tohoto úkolu nápomocen.“.
5) V článku 11 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„3. Za účelem zajištění důsledné harmonizace této
směrnice může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních
technických norem pro stanovení seznamu všech
informací uvedených v tomto článku, s odkazem na čl.
10b odst. 4 směrnice 2004/39/ES, jež musí navrhovaní
nabyvatelé zahrnout do svého oznámení, aniž je dotčen čl.
10a odst. 2 uvedené směrnice.
308 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
„3. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
„3. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrh
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy ke konzultačnímu procesu mezi
příslušnými orgány uvedenými v tomto článku, s odkazem
na čl. 10 odst. 4 směrnice 2004/39/ES.
„3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
6) Článek 12 se mění takto:
a) odstavec 3 se mění takto:
i) první pododstavec se nahrazuje tímto:
„3. Aniž je dotčen článek 116, přijme Komise
prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s čl.
112 odst. 2, 3 a 4 a za podmínek stanovených v článcích
112a a 112b opatření, jimiž stanoví postupy a opatření
uvedené v odst. 1 druhém pododstavci písm. a), a
požadavky na strukturu a organizaci, jimiž se zajistí
minimalizace střetu zájmů v souladu s odst. 1 druhým
pododstavcem písm. b).“;
ii) druhý pododstavec se zrušuje;
b) doplňuje se odstavec, který zní:
„4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem k upřesnění podmínek pro
uplatňování aktů v přenesené pravomoci přijatých Komisí
týkajících se postupů, opatření, struktur a organizačních
požadavků uvedených v odstavci 3.
„4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat návrhy
provádění technických norem uvedených v prvním
pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č.
1095/2010.“
7) Článek 14 se mění takto:
a) odstavec 2 se mění takto:
i) v prvním pododstavci se návětí nahrazuje tímto:
„2. Aniž je dotčen článek 116, přijme Komise
prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s čl.
112 odst. 2, 3 a 4 a za podmínek stanovených v článcích
112a a 112b opatření, jimiž zajistí, aby správcovská
společnost dodržovala povinnosti stanovené v odstavci 1,
přičemž zejména:“;
ii) druhý pododstavec se zrušuje;
b) doplňuje odstavec, který zní:
„3. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem k určení aktů v přenesené
pravomoci přijatých Komisí týkajících se kritérií, zásad a
opatření uvedených v odst. 2.
„3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
8) V článku 17 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„10. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrh regulačních
technických norem k upřesnění informací, jež mají být
oznamovány v souladu s odstavci 1, 2, 3, 8 a 9.
„10. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
„10. Za účelem zajištění jednotných podmínek
uplatňování tohoto článku může Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat
návrhy prováděcích technických norem pro standardní
formuláře, šablony a postupy pro předávání informací v
souladu s odstavci 3 a 9.
„10. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
9) V článku 18 se doplňuje pododstavec, který zní:
„5. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních
technických norem k upřesnění informací, jež mají být
oznamovány, v souladu s odstavci 1, 2 a 4.
„5. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
„5. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro předávání informací v souladu s
odstavci 2 a 4.
„5. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
10) V článku 20 se doplňuje odstavec, který zní:
„5. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních
technických norem pro stanovení informací, které se
poskytují příslušným orgánům spolu se žádostí o správu
SKIPCP zřízeného v jiném členském státě.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
309
„5. Komise může přijmout regulační technické normy
uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10
až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
„5. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro poskytování informací.
„5. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
11) Článek 21 se mění takto:
a) odstavec 5 se nahrazuje tímto:
„5. Pokud i přes opatření přijatá příslušnými orgány
domovského členského státu správcovské společnosti,
nebo proto, že se tato opatření ukážou v daném členském
státě jako nedostatečná nebo neproveditelná, správcovská
společnost i nadále odmítá poskytovat informace
požadované hostitelským členským státem správcovské
společnosti podle odstavce 2 nebo nadále porušuje právní
nebo správní předpisy uvedené v tomtéž odstavci, platné v
hostitelském členském státě správcovské společnosti,
mohou příslušné orgány hostitelského členského státu
správcovské společnosti přijmout kterékoli z následujících
opatření:
a) poté, co informují příslušné orgány domovského
členského státu správcovské společnosti, přijmout
příslušná opatření k zabránění nebo postižení dalšího
porušování, mimo jiné i podle článků 98 a 99, a pokud je
to nutné, k zabránění správcovské společnosti uskutečnit
další transakce na svém území. Členské státy zajistí, aby
na jejich území mohly být správcovským společnostem
doručeny právní dokumenty nezbytné k těmto opatřením.
Pokud je službou poskytovanou v hostitelském členském
státě správcovské společnosti správa SKIPCP, může
hostitelský členský stát správcovské společnosti požadovat,
aby správcovská společnost od správy tohoto SKIPCP
odstoupila; nebo
b) usoudí-li, že příslušný orgán domovského členského
státu správcovské společnosti nepřijal odpovídající
opatření, upozornit na záležitost Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy), jenž může
jednat v souladu s pravomocemi, které mu jsou svěřeny
podle článku 19 nařízení (EU) č. 1095/2010.“;
b) v odstavci 7 se první a druhý pododstavec nahrazují
tímto:
„7. V naléhavých případech mohou příslušné orgány
hostitelského členského státu správcovské společnosti
před zahájením postupu podle odstavců 3, 4 nebo 5 učinit
předběžná opatření nezbytná k ochraně zájmů investorů a
dalších osob, kterým jsou služby poskytovány. Komise,
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) a příslušné orgány ostatních dotčených
členských států jsou o těchto opatřeních co nejdříve
informovány.
„7. Po konzultaci s příslušnými orgány dotyčných
členských států může Komise rozhodnout, že dotčený
členský stát musí tato opatření pozměnit či zrušit, aniž
jsou dotčeny pravomoci Evropského orgánu dohledu
(Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) podle článku
17 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
c) v odstavci. 9 se první pododstavec nahrazuje tímto:
„9. Členské státy informují Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) a Komisi o
počtu a druhu případů, v nichž neudělily povolení podle
článku 17 nebo zamítly žádost podle článku 20, a o
opatřeních přijatých v souladu s odstavcem 5 tohoto
článku.“.
12) Ustanovení čl. 23 odst. 6 se mění takto:
a) první pododstavec se nahrazuje tímto:
„6. Komise může prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci v souladu s čl. 112 odst. 2, 3 a 4 a za podmínek
stanovených v článcích 112a a 112b přijmout opatření
týkající se opatření, která má přijmout depozitář za účelem
plnění svých povinností, pokud jde o SKIPCP spravovaný
správcovskou společností usazenou v jiném členském státě,
včetně podrobností, které je nutné zahrnout do standardní
smlouvy, již má používat depozitář a správcovská
společnost v souladu s odstavcem 5.“;
b) druhý pododstavec se zrušuje.
13) V článku 29 se doplňují nové odstavce, které znějí:
„5. Za účelem zajištění důsledné harmonizace této
směrnice může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních
technických norem k upřesnění:
a) informací, které jsou příslušným orgánům poskytovány
v žádosti o povolení investiční společnosti, včetně
programu činností, a
b) překážek, které mohou bránit účinnému výkonu
dohledu ze strany příslušného orgánu, jak je uvedeno v
odst. 1 písm. c).
„5. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.
6. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro poskytování informací uvedených v
odst. 5 prvním pododstavci písm. a).
6. Komisi je svěřena pravomoc přijímat návrhy
prováděcích technických norem uvedených v prvním
pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č.
1095/2010.“
14) V článku 32 se odstavec 6 nahrazuje tímto:
„6. Členské státy sdělí Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy) a Komisi
totožnost investičních společností, na které se vztahují
zvláštní ustanovení odstavců 4 a 5.“.
310 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
15) Ustanovení čl. 33 odst. 6 se mění takto:
a) první pododstavec se nahrazuje tímto:
„6. Komise může prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci v souladu s čl. 112 odst. 2, 3 a 4 a za podmínek
stanovených v článcích 112a a 112b přijmout opatření
týkající se opatření, která má přijmout depozitář za účelem
plnění svých povinností, pokud jde o SKIPCP spravovaný
správcovskou společností usazenou v jiném členském státě,
včetně podrobností, které je nutné zahrnout do standardní
smlouvy, již má používat depozitář a správcovská
společnost v souladu s odstavcem 5.“;
b) druhý pododstavec se zrušuje.
16) Článek 43 se mění takto:
a) v odstavci 5 se:
i) první pododstavec nahrazuje tímto:
„5. Komise může prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci podle čl. 112 odst. 2, 3 a 4 a za podmínek
stanovených v článcích 112a a 112b přijmout opatření,
která stanoví podrobný obsah, formu a způsob poskytnutí
informací uvedených v odstavcích 1 a 3.“;
ii) druhý pododstavec zrušuje;
b) doplňuje se odstavec, který zní:
„6. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem k určení podmínek
uplatňování aktů v přenesené pravomoci přijatých Komisí
týkajících se obsahu, formátu a způsobu, jakým mají být
poskytovány informace uvedené v odstavcích 1 a 3 tohoto
článku.
„6. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
17) V článku 50 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„4. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem k upřesnění ustanovení týkajících se
kategorií aktiv, do nichž SKIPCP mohou investovat v
souladu s tímto článkem a s akty v přenesené pravomoci,
které přijímá Komise a které se týkají těchto ustanovení.
„4. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
18) Článek 51 se mění takto:
a) v odstavci 1 se doplňuje pododstavec, který zní:
„Příslušné orgány zajistí, aby k veškerým informacím
obdrženým podle třetího odstavce, které se týkají všech
správcovských a investičních společností, na něž dohlížejí,
měl přístup Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
cenné papíry a trhy) v souladu s článkem 35 nařízení (EU)
č. 1095/2010 a Evropská rada pro systémová rizika
zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o
makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem
na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro
systémová rizika ( 40 ) v souladu s článkem 15 uvedeného
nařízení za účelem sledování systémových rizik na úrovni
Unie.
b) čtvrtý pododstavec se nahrazuje tímto:
„4. Aniž je dotčen článek 116, Komise přijme
prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle čl. 112
odst. 2, 3 a 4 a za podmínek stanovených v článcích 112a
a 112b opatření, která podrobněji stanoví:
a) kritéria pro posouzení přiměřenosti postupů pro řízení
rizik uplatňovaných správcovskou společností v souladu s
odst. 1 prvním pododstavcem;
b) podrobná pravidla pro přesný a nezávislý odhad
hodnoty OTC derivátů; a
c) podrobná pravidla pro obsah a způsob sdělování
informací uvedených v odst. 1 třetím pododstavci
příslušným orgánům domovského členského státu
správcovské společnosti.“;
c) doplňuje se odstavec, který zní:
„5. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem k určení podmínek
uplatňování aktů v přenesené pravomoci přijatých Komisí
týkajících se kritérií a pravidel uvedených v odstavci 4.
„5. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
19) V čl. 52 odst. 4 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:
„Členské státy zašlou Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy) a Evropské
komisi seznam kategorií dluhopisů uvedených v prvním
pododstavci a emitentů, kteří jsou v souladu s právními
předpisy a předpisy o dohledu podle uvedeného
pododstavce oprávněni emitovat dluhopisy splňující
kritéria stanovená v tomto článku. K těmto seznamům
připojí oznámení o statusu nabízených záruk. Komise a
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) tyto informace společně s případnými
poznámkami předají neprodleně ostatním členským státům
a zveřejní je na svých internetových stránkách. Tato
sdělení mohou být předmětem výměny názorů v rámci
Evropského výboru pro cenné papíry uvedeného v čl. 112
odst. 1.“.
20) Článek 60 se mění takto:
a) v odstavci 6:
i) se v prvním pododstavci návětí nahrazuje tímto:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
311
„6. Komise může přijmout prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 112 odst. 2, 3 a 4 a za
podmínek stanovených v článcích 112a a 112b opatření,
kterými stanoví:“;
ii) se druhý pododstavec zrušuje;
b) se doplňuje odstavec, který zní:
„7. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku, může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem k určení podmínek
uplatňování aktů v přenesené pravomoci přijatých Komisí
týkajících se smlouvy, jakož i opatření a postupů
uvedených v odstavci 6.
„7. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
21) Článek 61 se mění takto:
a) odstavec 3 se nahrazuje tímto:
„3. Komise může přijmout prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 112 odst. 2, 3 a 4 a za
podmínek stanovených v článcích 112a a 112b opatření,
která podrobněji stanoví:
a) informace, které mají být uvedeny ve smlouvě podle
odstavce 1; a
b) druhy nesrovnalostí podle odstavce 2, které se považují
za nesrovnalosti s nepříznivým dopadem na
‚feeder‘ SKIPCP.“;
b) doplňuje se nový odstavec, který zní:
„4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem k určení podmínek
uplatňování aktů v přenesené pravomoci přijatých Komisí
týkajících se smluv, opatření a druhů nesrovnalostí
uvedených v odstavci 3.
„4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
22) V článku 62 se odstavec 4 nahrazuje tímto:
„4. Komise může prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci v souladu s čl. 112 odst. 2, 3 a 4 a za podmínek
stanovených v článcích 112a a 112b přijmout opatření,
kterými se podrobněji stanoví obsah smlouvy podle odst. 1
prvního pododstavce.“.
23) Článek 64 se mění takto:
a) odstavec 4 nahrazuje tímto:
„4. Komise může přijmout prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 112 odst. 2, 3 a 4 a za
podmínek stanovených v článcích 112a a 112b opatření,
kterými podrobněji stanoví:
a) formu a způsob poskytnutí informací podle odstavce 1
nebo
b) pro případ, že ‚feeder‘ SKIPCP převádí všechna svá
aktiva nebo část svých aktiv na ‚master‘ SKIPCP
výměnou za podílové jednotky, postup ocenění a auditu
takového majetkového vkladu a úlohu depozitáře
‚feeder‘ SKIPCP v tomto procesu.“.
b) doplňuje se odstavec, který zní:
„5. Za účelem zajištění jednotných podmínek, za kterých
jsou informace poskytovány, může Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
vypracovat návrhy prováděcích technických norem k
určení podmínek uplatňování aktů v přenesené pravomoci
přijatých Komisí týkajících se formátu a způsobu jejich
poskytování a postupu uvedených v odstavci 4.
„5. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
24) V článku 69 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„5. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních
technických norem k upřesnění ustanovení týkajících se
obsahu prospektu, výroční a pololetní zprávy, jak je
stanoveno v příloze I, a formátu těchto dokumentů.
„5. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
25) V článku 75 se odstavec 4 nahrazuje tímto:
„4. Komise může prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci v souladu s čl. 112 odst. 2, 3 a 4 a za podmínek
stanovených v článcích 112a a 112b přijmout opatření,
kterými se stanoví konkrétní podmínky, jež musí být
splněny při poskytnutí prospektu na jiném než papírovém
nosiči trvalého charakteru nebo prostřednictvím
internetových stránek, které nejsou nosičem trvalého
charakteru.“.
26) Článek 78 se mění takto:
a) odstavec 7 nahrazuje tímto:
„7. Komise přijme prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci v souladu s čl. 112 odst. 2, 3 a 4 a za podmínek
stanovených v článcích 112a a 112b opatření, kterými se
stanoví:
a) podrobný a vyčerpávající obsah klíčových informací
pro investory poskytovaných investorům podle odstavců 2,
3 a 4;
b) podrobný a vyčerpávající obsah klíčových informací
pro investory poskytovaných investorům v těchto
specifických případech:
i) v případě SKIPCP tvořených více podfondy obsah
klíčových informací pro investory poskytovaných
312 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
investorům upisujícím určitý podfond včetně informace,
jak přejít z jednoho podfondu do druhého a jaké náklady
jsou s tím spojeny,
ii) v případě SKIPCP s různými třídami akcií obsah
klíčových informací pro investory poskytovaných
investorům upisujícím konkrétní třídu akcií,
iii) v případě fondu fondů obsah klíčových informací pro
investory poskytovaných investorům upisujícím SKIPCP,
který sám investuje do jiného SKIPCP nebo jiného
subjektu kolektivního investování uvedeného v čl. 50 odst.
1 písm. e),
iv) v případě ‚master-feeder‘ struktur obsah klíčových
údajů pro investory poskytovaných investorům upisujícím
‚feeder‘ SKIPCP a
v) v případě strukturovaných SKIPCP, SKIPCP s
ochranou kapitálu nebo jiných srovnatelných SKIPCP
obsah klíčových informací pro investory poskytovaných
investorům, pokud jde o zvláštní charakteristiku těchto
SKIPCP; a
c) podrobnosti o formátu a prezentování klíčových
informací pro investory poskytovaných investorům podle
odstavce 5.“;
b) doplňuje se odstavec, který zní:
„8. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem k určení podmínek
uplatňování aktů v přenesené pravomoci přijatých Komisí
v souladu s odstavcem 7 týkajících se informací
uvedených v odstavci 3.
„8. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
27) V článku 81 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Komise může prostřednictvím aktů v přenesené
pravomoci v souladu s čl. 112 odst. 2, 3 a 4 a za podmínek
stanovených v článcích 112a a 112b přijmout opatření
stanovující konkrétní podmínky, jež musí být splněny při
poskytnutí klíčových informací pro investory na jiném než
papírovém trvalém nosiči nebo prostřednictvím
internetových stránek, které nejsou trvalým nosičem.“.
28) V článku 83 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„3. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních
technických norem k upřesnění požadavků tohoto článku
týkajících se půjček.
„3. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
29) V článku 84 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„4. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních
technických norem k upřesnění podmínek, které SKIPCP
musí splnit po přijetí dočasného pozastavení odkupu nebo
vyplácení podílových jednotek SKIPCP uvedené v odst. 2
písm. a), pokud bylo přijato rozhodnutí o pozastavení.
„4. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
30) Článek 95 se nahrazuje tímto:
„Článek 95
1. Komise může přijmout prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 112 odst. 2, 3 a 4 a za
podmínek stanovených v článcích 112a a 112b opatření,
kterými stanoví:
a) rozsah informací podle čl. 91 odst. 3;
b) umožnění přístupu příslušných orgánů hostitelského
členského státu SKIPCP k informacím nebo dokumentům
podle čl. 93 odst. 1, 2 a 3, v souladu s čl. 93 odst. 7.
2. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
článku 93 může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy prováděcích
technických norem k upřesnění:
a) formy a obsahu standardního vzorového oznámení,
které použije SKIPCP pro účely oznámení podle čl. 93
odst. 1, včetně informace o tom, k jakým dokumentům se
překlady vztahují;
b) formy a obsahu standardního vzorového osvědčení,
které použijí příslušné orgány členských států podle čl. 93
odst. 3;
c) postupu pro výměnu informací a používání elektronické
komunikace mezi příslušnými orgány pro účely
oznamování podle článku 93.
2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
31) V článku 97 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
„1. Členské státy určí příslušné orgány příslušné k plnění
úkolů stanovených v této směrnici. Uvědomí o tom
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) a Komisi, přičemž uvedou případné
rozdělení jejich působnosti.“.
32) Článek 101 se mění takto:
a) vkládá se odstavec, který zní:
„2a. Příslušné orgány pro účely této směrnice
spolupracují s Evropským orgánem dohledu (Evropským
orgánem pro cenné papíry a trhy) v souladu s nařízením
(EU) č. 1095/2010.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
313
„2a. Příslušné orgány neprodleně poskytnou Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy) veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl tento
orgán plnit své úkoly podle článku 35 nařízení (EU) č.
1095/2010.“
b) odstavce 8 a 9 se nahrazují tímto:
„8. Příslušné orgány mohou upozornit Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) na tyto
případy:
a) žádost o výměnu informací podle článku 109 byla
zamítnuta nebo jí nebylo v přiměřené lhůtě vyhověno;
b) žádost o provedení šetření nebo ověření na místě podle
článku 110 byla zamítnuta nebo jí nebylo v přiměřené
lhůtě vyhověno; nebo
c) žádost o povolení, aby vlastní pracovníci mohli
doprovázet pracovníky příslušného orgánu druhého
členského státu, byla zamítnuta nebo jí nebylo vyhověno v
přiměřené lhůtě.
Aniž je dotčen článek 258 Smlouvy o fungování Evropské
unie, může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
cenné papíry a trhy) v případech uvedených v prvním
pododstavci jednat v souladu s pravomocemi, které mu
jsou svěřeny podle článku 19 nařízení (EU) č. 1095/2010,
aniž jsou dotčeny možnosti odmítnout vyhovět žádosti o
informace či šetření podle odstavce 6 tohoto článku a
možnost Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu
pro cenné papíry a trhy) jednat v těchto případech v
souladu s článkem 17 uvedeného nařízení.
9. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro vytvoření jednotných
postupů pro spolupráci příslušných orgánů při provádění
ověřování na místě a šetření uvedených v odstavcích 4 a 5.
9. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
33) Článek 102 se mění takto:
a) v odstavci 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:
„2. Odstavec 1 nebrání příslušným orgánům členských
států ve výměně informací podle této směrnice nebo
jiných právních předpisů Unie o SKIPCP nebo podnicích
podílejících se na činnosti SKIPCP nebo v předávání
informací Evropskému orgánu dohledu (Evropskému
orgán pro cenné papíry a trhy) v souladu s nařízením (EU)
č. 1095/2010 nebo Evropské radě pro systémová rizika.
Na tyto informace se vztahuje profesní tajemství podle
odstavce 1.“;
b) v odstavci 5 se doplňuje nové písmeno, které zní:
„d) Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem
pro cenné papíry a trhy), Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro bankovnictví) zřízeným
nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1093/2010 ( 41 ), Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké
penzijní pojištění) zřízeným nařízením Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ( 42 ) a Evropskou
radou pro systémová rizika.
34) Článek 103 se mění takto:
a) odstavec 3 se nahrazuje tímto:
„3. Členské státy oznámí Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy), Komisi a
ostatním členským státům názvy orgánů, které mohou
obdržet informace podle odstavce 1.“;
b) odstavec 7 se nahrazuje tímto:
„7. Členské státy oznámí Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy), Komisi a
ostatním členským státům názvy orgánů nebo subjektů,
které mohou obdržet informace podle odstavce 4.“.
35) Článek 105 se nahrazuje tímto:
„Článek 105
Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
ustanovení této směrnice týkající se výměny informací
může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) vypracovat návrhy prováděcích technických
norem k určení podmínek uplatňování postupů pro
výměnu informací mezi příslušnými orgány a mezi
příslušnými orgány a Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy).
Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické
normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle
článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.“
36) Ustanovení čl. 108 odst. 5 se mění takto:
a) v prvním pododstavci se písmeno b) nahrazuje tímto:
„b) pokud je to nezbytné, upozornit Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy), který
může jednat v souladu s pravomocemi, které jsou mu
svěřeny podle článku 19 nařízení (EU) č. 1095/2010“;
b) druhý pododstavec se nahrazuje tímto:
„Komisi a Evropskému orgánu dohledu (Evropskému
orgánu pro cenné papíry a trhy) se bezodkladně oznámí
každé opatření přijaté podle prvního pododstavce písm.
a).“.
37) Název kapitoly XIII se nahrazuje tímto:
„AKTY V PŘENESENÉ PRAVOMOCI A VÝKONNÉ
PRAVOMOCI“.
38) Článek 111 se nahrazuje tímto:
„Článek 111
Komise může přijímat technické změny této směrnice v
těchto oblastech:
314 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
a) objasnění definic s cílem zajistit důslednou harmonizaci
a jednotné používání této směrnice v celé Unii; nebo
b) přizpůsobení terminologie a vypracování definic v
souladu s následnými právními akty týkajícími se SKIPCP
a souvisejících otázek.
Opatření uvedená v prvním pododstavci se přijímají
prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s čl.
112 odst. 2, 3 a 4 a za podmínek stanovených v článcích
112a a 112b.“.
39) Článek 112 se nahrazuje tímto:
„Článek 112
1. Komisi je nápomocen Evropský výbor pro cenné
papíry, zřízený rozhodnutím Komise 2001/528/ES.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci
uvedené v článcích 12, 14, 23, 33, 43, 51, 60, 61, 62, 64,
75, 78, 81, 95 a 111 je svěřena Komisi na období čtyř let
od 4. ledna 2011. Komise vypracuje zprávu o přenesené
pravomoci nejpozději šest měsíců před koncem tohoto
čtyřletého období. Přenesení pravomoci se automaticky
prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud je Evropský
parlament nebo Rada nezruší v souladu s článkem 112a.
3. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně
oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
4. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci se
Komisi svěřuje za podmínek stanovených v článcích 112a
a 112b.“.
40) Vkládají se články, které znějí:
„Článek 112a
Zrušení přenesení pravomoci
1. Přenesení pravomoci podle článků 12, 14, 23, 33, 43,
51, 60, 61, 62, 64, 75, 78, 81, 95 a 111 může Evropský
parlament nebo Rada kdykoli zrušit.
2. Orgán, který zahájí vnitřní postup s cílem rozhodnout,
zda zrušit přenesení pravomoci, uvědomí v přiměřené
lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a
Komisi a uvede pravomoc, jejíž přenesení by mohlo být
zrušeno.
3. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení
pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá
účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který je v něm
upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v
přenesené pravomoci. Bude zveřejněno v Úředním
věstníku Evropské unie.
Článek 112b
Námitky proti aktům v přenesené pravomoci
1. Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v
přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě tří měsíců
ode dne oznámení. Z podnětu Evropského parlamentu
nebo Rady může být tato lhůta prodloužena o tři měsíce.
2. Pokud Evropský parlament ani Rada ve lhůtě uvedené
v odstavci 1 námitky proti aktu v přenesené pravomoci
nevysloví, je akt v přenesené pravomoci zveřejněn v
Úředním věstníku Evropské unie a vstupuje v platnost
dnem v něm stanoveným.
2. Akt v přenesené pravomoci může být zveřejněn v
Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit v platnost před
uplynutím uvedené lhůty, pokud Evropský parlament i
Rada sdělí Komisi svůj úmysl námitky nevyslovit.
3. Akt v přenesené pravomoci nevstoupí v platnost, pokud
proti němu Evropský parlament nebo Rada vysloví
námitky ve lhůtě uvedené v odstavci 1. Orgán, který
vyslovuje námitky proti aktu v přenesené pravomoci, je v
souladu s článkem 296 Smlouvy o fungování Evropské
unie odůvodní.“.
Článek 12
Přezkum
Komise do 1. ledna 2014 předloží Evropskému parlamentu
a Radě zprávu o tom, zda evropské orgány dohledu
předložily návrhy technických norem stanovených v této
směrnici, zda je toto předložení povinné či dobrovolné, a
příslušné návrhy.
Článek 13
Provedení
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 1 bodem. 1 a
2, čl. 2 bodem 1 písm. a), čl. 2 bodem 2, 5, 7 a 9, čl. 2
bodem 11 písm. b), čl. 3 bodem 4, čl. 3 bodem 6 písm. a) a
b), čl. 4 bodem 1 písm. a), čl. 4 bodem 3, čl. 5 bodem 5
písm. a), čl. 5 bodem 5 písm. b) prvním pododstavcem, čl.
5 bodem 6,8, 9 (ve vztahu k čl. 18 odst. 3 směrnice
2003/71/ES), čl. 5 bodem 10, čl. 5 bodem 11 písm. a) a b),
čl. 5 bodem 12, čl. 6 bodem 1 (ve vztahu k čl. 5 odst. 3
prvnímu pododstavci směrnice 2004/39/ES), čl. 6 bodem 3,
čl. 6 bodem 5 písm. a), čl. 6 bodem 10, 13, 14 a 16, čl. 6
bodem 17 písm. a) a b), čl. 6 bodem 18 a 19 (ve vztahu k
čl. 53 odst. 3 směrnice 2004/39/ES), čl. 6 bodem 21 písm.
a) a b), čl. 6 bodem 23 písm. b), čl. 6 bodem 24, 25 a 27,
čl. 7 bodem 12 písm. a), čl. 7 bodem 13, 14, 15 a 16, čl. 9
bodem 1 písm. a), čl. 9 bodem 2, 3, 4, 10, 11, 12, 15, 16,
17, 18, 20, 29 a 32, čl. 9 bodem 33 písm. a) a b), čl. 9
bodem 33 písm. d) bodem ii) až iv), čl. 9 bodem 34 a 35,
čl. 9 bodem 36 písm. b) bod ii), čl. 9 bodem 37 písm. b), čl.
9 bodem 38 a 39, čl. 10 bodem 2, čl. 10 bodem 3 písm. a),
čl. 10 bodem 4, čl. 11 bodem 2, 4, 11, 14, 19 a 31, čl. 11
bodem 32 písm. b) (ve vztahu k čl. 101 odst. 8 směrnice
2009/65/ES) a čl. 11 bodem 33, 34 a 36 této směrnice do
31. prosince 2011. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a
srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.
1. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn
při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví
členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení
vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti
působnosti této směrnice.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
315
Článek 14
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 15
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
( 1 ) Stanovisko ze dne 18. března 2010 (Úř. věst. C 87,
1.4.2010, s. 1).
( 2 ) Stanovisko ze dne 18. března 2010 (dosud
nezveřejněné v Úředním věstníku).
( 3 ) Postoj Evropského parlamentu ze dne 22. září 2010
(dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí
Rady ze dne 17. listopadu 2010.
( 4 ) Viz strana 12 v tomto čísle Úředního věstníku.
( 5 ) Viz strana 48 v tomto čísle Úředního věstníku.
( 6 ) Viz strana 84 v tomto čísle Úředního věstníku.
( 7 ) Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1.
( 8 ) Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.
( 9 ) Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 64.
( 10 ) Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 45.
( 11 ) Úř. věst. L 235, 23.9.2003, s. 10.
( 12 ) Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 201.
( 13 ) Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 45.
( 14 ) Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1.
( 15 ) Úř. věst. L 96, 12.4.2003, s. 16.
( 16 ) Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 38.
( 17 ) Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.
( 18 ) Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32.
( 19 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84“.
( 20 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12.
( 21 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 48.
( 22 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.“;
( 23 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 1.“
( 24 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.“
( 25 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 48.“;
( 26 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.“
( 27 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 1.“;
( 28 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.“.
( 29 ) Úř. věst. L 96, 12.4.2003, s. 16.“;
( 30 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.“
( 31 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 1.“;
( 32 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12.
( 33 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 48.
( 34 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.“
( 35 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12.“;
( 36 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 1.“;
( 37 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.“
( 38 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12.“.
( 39 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.“
( 40 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 1.“;
( 41 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12.
( 42 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 48.“.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října
2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a
financování terorismu
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
společenství, a zejména čl. 47 odst. 2 první a třetí větu a
článek 95 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ( 2 ),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy,
( 3 )
vzhledem k těmto důvodům:
316 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
(1) Masivní toky špinavých peněz mohou poškodit
stabilitu a pověst finančního sektoru a ohrozit jednotný trh
a terorismus otřásá samotnými základy naší společnosti.
Kromě přístupu založeného na trestním právu může
přinést výsledky také preventivní úsilí prostřednictvím
finančního systému.
(2) Zdravý charakter, integrita a stabilita úvěrových a
finančních institucí a důvěra ve finanční systém jako celek
by mohly být vážně ohroženy snahami zločinců a jejich
společníků buď zastírat původ výnosů z trestné činnosti
nebo směrovat peníze získané zákonným i nezákonným
způsobem na teroristické účely. Aby se předešlo tomu, že
členské státy přijmou opatření na ochranu svých
finančních systémů, která by mohla být neslučitelná s
fungováním vnitřního trhu a se zásadami právního státu a
veřejného pořádku Společenství, je v této oblasti nezbytná
činnost Společenství.
(3) Ti, kdo perou peníze a financují terorismus, by se k
usnadnění své trestné činnosti mohli pokoušet využívat
volného pohybu kapitálu a volného pohybu finančních
služeb, které integrovaný finanční prostor zahrnuje, pokud
nebudou na úrovni Společenství přijata určitá koordinační
opatření.
(4) Jako reakce na tyto obavy v oblasti praní peněz byla
přijata směrnice Rady 91/308/EHS ze dne 10. června 1991
o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz
( 4 ). Tato směrnice od členských států požadovala, aby
zakázaly praní peněz a zavázaly finanční sektor, který
zahrnuje úvěrové instituce a široký okruh dalších
finančních institucí, aby zjišťoval totožnost svých klientů,
uchovával příslušné záznamy, zavedl vnitřní postupy pro
školení svých pracovníků a ochranu proti praní peněz a
podával příslušným orgánům oznámení o jakýchkoliv
náznacích praní peněz.
(5) Praní peněz a financování terorismu se často provádí v
mezinárodním kontextu. Opatření přijatá pouze na
vnitrostátní úrovni nebo i na úrovni Společenství, která by
nebrala v úvahu mezinárodní koordinaci a spolupráci, by
měla velmi omezené účinky. Opatření přijatá
Společenstvím v této oblasti by proto měla být v souladu s
ostatními akcemi podnikanými na ostatních
mezinárodních fórech. Akce Společenství by měly i nadále
brát v úvahu zejména doporučení Finančního akčního
výboru (dále jen „FATF“), který je nejpřednějším
mezinárodním orgánem činným v boji proti praní peněz a
financování terorismu. Protože v roce 2003 byla
doporučení FATF podstatně zrevidována a rozšířena, měla
by být tato směrnice v souladu s uvedenými novými
mezinárodními normami.
(6) Všeobecná dohoda o obchodu službami (GATS)
členům umožňuje, aby přijímali opatření potřebná k
ochraně veřejné morálky a předcházení podvodům a
přijímali opatření z důvodů obezřetnosti, včetně opatření k
zajištění stability a integrity finančního systému.
(7) Ačkoliv definice praní peněz byla původně omezena
na nedovolené činnosti související s drogami, v posledních
letech se projevuje trend směřující k mnohem širší definici,
založené na širším okruhu predikativních trestných činů.
Širší okruh predikativních trestných činů usnadňuje
oznamování podezřelých transakcí a mezinárodní
spolupráci v této oblasti. Proto by měla být definice
závažného trestného činu uvedena do souladu s definicí
závažného trestného činu v rámcovém rozhodnutí Rady
2001/500/SVV ze dne 26. června 2001 o praní peněz,
identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a propadnutí
nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní ( 5 ).
(8) Zneužití finančního systému pro směrování peněz z
trestné činnosti, nebo dokonce i čistých peněz na
teroristické účely navíc představuje zjevné riziko pro
integritu, řádné fungování, pověst a stabilitu finančního
systému. Preventivní opatření této směrnice by tedy měla
zahrnovat nejen manipulaci s penězi plynoucími z trestné
činnosti, ale také shromažďování peněz nebo majetku pro
teroristické účely.
(9) Směrnice 91/308/EHS, i když uložila povinnost zjistit
totožnost klienta, obsahovala poměrně málo podrobností o
příslušných postupech. Vzhledem k rozhodujícímu
významu tohoto aspektu při předcházení praní peněz a
financování terorismu je vhodné v souladu s novými
mezinárodními normami zavést konkrétnější a podrobnější
ustanovení týkající se zjišťování a ověřování totožnosti
klienta a jakéhokoliv skutečného vlastníka. Za tímto
účelem je nezbytná přesná definice „skutečného vlastníka“.
Pokud jednotliví příjemci právnické osoby nebo právního
uspořádání, jakým je například nadace nebo svěřenská
společnost, mají být určeni později, a kde proto není
možné určit za skutečného vlastníka jednotlivce, bylo by
postačují určit „okruh osob“, které mají být příjemci
nadace nebo svěřenské společnosti. Tento požadavek by
neměl zahrnovat zjištění totožnosti jednotlivců v takové
skupině osob.
(10) Instituce a osoby, na které se tato směrnice vztahuje,
by měly podle této směrnice zjistit a ověřit totožnost
skutečného vlastníka. Mělo by být ponecháno na těchto
institucích a osobách, zda pro splnění tohoto požadavku
využijí veřejného rejstříku skutečných vlastníků, vyžádají
si potřebné údaje od svých klientů nebo informace získají
jiným způsobem, přičemž přihlédnou k tomu, že rozsah
takové hloubkové kontroly klienta souvisí s nebezpečím
praní peněz a financování terorismu, které závisí na typu
klienta, obchodního vztahu, produktu nebo transakce.
(11) Obecně by za příklad méně riskantních transakcí
měly být považovány dohody o úvěrech, kdy úvěrový účet
slouží výhradně k vyrovnání půjčky a její splácení probíhá
z účtu, který byl otevřen na jméno klienta u úvěrové
instituce, na kterou se vztahuje tato směrnice, podle čl. 8
odst. 1 písm. a) až c).
(12) Pokud investoři, kteří poskytují kapitál právnické
osobě nebo právnímu uspořádání, vykonávají nad
použitím majetku podstatnou kontrolu, měli by být
pokládáni za skutečné vlastníky.
(13) Svěřenské vztahy jsou široce využívány v obchodních
produktech jako mezinárodně uznávaný rys komplexně
kontrolovaných velkoobchodních finančních trhů. Ze
samotné skutečnosti, že v daném případě jde o svěřenský
vztah, nevyplývá povinnost zjistit totožnost skutečného
vlastníka.
(14) Tato směrnice by se měla vztahovat i na činnosti,
které instituce a osoby, na které se tato směrnice vztahuje,
vykonávají na internetu.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
317
(15) Protože zpřísnění kontrol ve finančním sektoru bylo
pro ty, kteří perou peníze a financují terorismus, pobídkou
k hledání alternativních způsobů, jak utajit původ výnosů
z trestné činnosti, a protože tyto kanály mohou být použity
k financování terorismu, měly by se povinnosti související
s potíráním praní peněz a financování terorismu vztahovat
i na zprostředkovatele životního pojištění a na
poskytovatele služeb pro svěřenectví a obchodní
společnosti.
(16) Subjekty, za které právně odpovídá pojišťovna a které
tudíž již do oblasti působnosti této směrnice spadají, by
neměly být zahrnuty do kategorie zprostředkovatelů
pojištění.
(17) Vykonáváním funkce vedoucího nebo jednatele
společnosti se daná osoba nestává automaticky
poskytovatelem služeb pro svěřenectví a obchodní
společnosti. Z toho důvodu se definice vztahuje pouze na
osoby, které vykonávají pro třetí osobu funkci vedoucího
nebo jednatele společnosti na komerčním základě.
(18) Opakovaně se ukázalo, že při platbách vysokých
částek v hotovosti existuje velmi vysoké riziko praní
peněz a financování terorismu. Proto by měly v těch
členských státech, které platby v hotovosti nad stanovený
limit povolují, spadat do oblasti působnosti této směrnice
při přijímání takových plateb v hotovosti všechny fyzické
nebo právnické osoby, které obchodují se zbožím na
komerčním základě. Obchodníci s cenným zbožím, jako
jsou drahé kameny a kovy nebo umělecká díla, a dražitelé
podléhají této směrnici v každém případě, kdy přijímají
platby v hotovosti ve výši nejméně 15 000 EUR. Pro
zajištění účinné kontroly dodržování této směrnice touto
potenciálně velkou skupinou institucí a osob, mohou
členské státy zaměřit kontrolu v souladu se zásadou
dohledu založeného na posouzení míry rizika zejména na
ty fyzické a právnické osoby obchodující se zbožím, které
je vystaveno poměrně vysokému riziku praní peněz nebo
financování terorismu. Vzhledem k různým situacím v
jednotlivých členských státech mohou členské státy
rozhodnout, že přijmou přísnější předpisy, aby náležitě
reagovaly na rizika spojená s platbou vysokých částek v
hotovosti.
(19) Směrnice 91/308/EHS přivedla do oblasti působnosti
režimu Společenství pro boj proti praní peněz notáře a jiné
samostatně výdělečné činné právníky; to by mělo být beze
změny zachováno i v této směrnici; tito právníci, jak je
definují členské státy, podléhají ustanovením této
směrnice, pokud se účastní finančních nebo podnikových
transakcí, včetně poskytování daňového poradenství, kde
je největší riziko, že služeb těchto právníků může být
zneužito za účelem praní výnosů z trestné činnosti nebo
financování terorismu.
(20) Pokud samostatně výdělečně činní příslušníci profesí,
které poskytují právní poradenství a jsou právně uznávány
a kontrolovány, jako například advokáti, zjišťují právní
postavení klienta nebo zastupují klienta v soudním řízení,
nebylo by v rámci této směrnice vhodné ukládat těmto
právníkům ohledně uvedených činností povinnost
ohlašovat podezření na praní peněz nebo financování
terorismu. Musí existovat výjimky z povinnosti ohlašovat
informace získané před soudním řízením, během něj či po
něm, nebo v průběhu zjišťování právního postavení klienta.
Právní poradenství podléhá i nadále povinnosti zachovávat
profesní tajemství, ledaže se právní poradce účastní praní
peněz nebo financování terorismu, nebo je právní
poradenství poskytováno za účelem praní peněz nebo
financování terorismu, anebo právník ví, že klient
vyhledal právní poradenství za účelem praní peněz nebo
financování terorismu.
(21) S přímo srovnatelnými službami je třeba zacházet
stejným způsobem, jestliže jsou poskytovány kterýmkoliv
z příslušníků profesí, na které se tato směrnice vztahuje.
Aby se zajistilo dodržování práv stanovených v Evropské
úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a ve
Smlouvě o Evropské unii, neměly by oznamovacím
povinnostem podle této směrnice podléhat informace,
které získají auditoři, externí účetní a daňoví poradci, kteří
v některých členských státech mohou obhajovat nebo
zastupovat klienta v rámci soudních řízení nebo zjišťovat
právní postavení klienta, při plnění těchto úkolů.
(22) Mělo by být uznáno, že riziko praní peněz a
financování terorismu není ve všech případech stejné. V
souladu s přístupem založeným na posouzení rizika by
měla být do právních předpisů Společenství zavedena
zásada, že ve vhodných případech je dovolena
zjednodušená hloubková kontrola.
(23) Výjimkou týkající se zjišťování totožnosti skutečných
vlastníků sdružených účtů, které vedou notáři nebo jiní
samostatně výdělečně činní právníci, by neměly být
dotčeny povinnosti, které tito notáři nebo jiní samostatně
výdělečně činní právníci mají podle této směrnice. K
uvedeným povinnostem těchto notářů nebo jiných
samostatně výdělečně činných právníků patří, aby sami
zjišťovali totožnost skutečných vlastníků sdružených účtů,
které vedou.
(24) Právní předpisy Společenství by právě tak měly uznat,
že některé situace představují vyšší rizika praní peněz
nebo financování terorismu. Ačkoliv by měla být zjištěna
totožnost a obchodní profil všech zákazníků, existují
případy, kdy jsou zapotřebí zvláště přísné postupy pro
zjišťování a ověřování totožnosti zákazníků.
(25) To zejména platí o obchodních vztazích s jednotlivci,
kteří zaujímají nebo zaujímali významné veřejné funkce,
zejména s takovými jednotlivci ze zemí, kde je rozšířena
korupce. Takové vztahy mohou vystavit finanční sektor
zvláště významnému riziku ztráty pověsti nebo právnímu
riziku. Mezinárodní úsilí o potírání korupce rovněž
odůvodňuje potřebu věnovat zvýšenou pozornost těmto
případům a používat veškerá obvyklá opatření pro
hloubkovou kontrolu zákazníka v případě osob politicky
exponovaných v domácím prostředí nebo zesílená opatření
v případě politicky exponovaných osob pobývajících v
jiném členském státě nebo ve třetí zemi.
(26) Získání souhlasu vyššího vedení s navázáním
obchodních vztahů by nemělo znamenat získání souhlasu
představenstva, nýbrž souhlasu z úrovně, která je v
bezprostředně nadřízena osobě, která o souhlas žádá.
(27) Aby se zabránilo opakovanému zjišťování totožnosti
zákazníků, které vede ke zdržením a neefektivnosti v
podnikání, je s výhradou odpovídajících záruk vhodné
umožnit přijímání zákazníků, u nichž bylo zjištění
totožnosti provedeno jinde. Pokud instituce nebo osoba, na
318 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
kterou se vztahuje tato směrnice, využívá třetích osob,
spočívá konečná odpovědnost za hloubkovou kontrolu
zákazníka na instituci nebo osobě, která tohoto zákazníka
přijímá. Třetí osoba nebo přijímající strana zůstává nadále
odpovědná za splnění všech požadavků této směrnice,
včetně požadavku na hlášení podezřelých transakcí a
uchovávání záznamů, pokud udržuje se zákazníkem vztah,
na který se tato směrnice vztahuje.
(28) V případě vztahů s agenturami nebo vztahů s
externími poskytovateli služeb na smluvním základě mezi
institucemi nebo osobami, na které se vztahuje tato
směrnice, a externími fyzickými nebo právnickými
osobami, které do působnosti této směrnice nespadají,
mohou jakékoli povinnosti předcházet praní peněz a
financování terorismu těchto agentů nebo externích
poskytovatelů služeb, kteří jsou považováni za součást
institucí nebo osob, na něž se vztahuje tato směrnice,
vyplynout pouze ze smlouvy a nikoli z této směrnice. Za
soulad s touto směrnicí je nadále odpovědná instituce nebo
osoba, na kterou se tato směrnice vztahuje.
(29) Podezřelé transakce by měly být oznámeny finančním
zpravodajským jednotkám, které slouží jako vnitrostátní
střediska pro shromažďování, analyzování a předávání
oznámení o podezřelých transakcích a dalších informací o
možném praní peněz nebo financování terorismu
příslušným orgánům. To by nemělo členské státy nutit
měnit své stávající systémy oznamování, které jsou
založeny na spolupráci se státním zástupcem nebo jinými
orgány činnými v trestním řízení, pokud jsou informace
předávány rychle a nezkresleně finančním zpravodajským
jednotkám a umožňují jim řádně vykonávat svou činnost,
včetně mezinárodní spolupráce s ostatními finančními
zpravodajskými jednotkami.
(30) Odchylně od všeobecného zákazu provádět podezřelé
transakce mohou instituce a osoby, na které se vztahuje
tato směrnice, provádět podezřelé transakce před tím, než
uvědomí příslušné orgány, pokud neprovedení transakce
není možné nebo pokud by se jím mohlo zmařit úsilí o
sledování osob, které mají prospěch z domnělého praní
peněz nebo financování terorismu. Tím by však neměly
být dotčeny mezinárodní závazky přijaté členskými státy v
souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti
Organizace spojených národů neprodleně zmrazit finanční
prostředky nebo jiný majetek teroristů, teroristických
organizací nebo těch, kdo terorismus financují.
(31) Pokud se členský stát rozhodne využít výjimky
uvedené v čl. 23 odst. 2, může povolit nebo požadovat,
aby orgán stavovské samosprávy zastupující osoby
uvedené v daném článku nepředával finanční zpravodajské
jednotce informace získané od těchto osob za okolností
stanovených v uvedeném článku.
(32) Vyskytla se řada případů, kdy zaměstnanci, kteří
podali oznámení o svém podezření na praní peněz, byli
vystaveni hrozbám nebo nepřátelským činům. I když tato
směrnice nemůže zasahovat do soudních řízení členských
států, jedná se o zásadní otázku pro účinnost systému proti
praní peněz a financování terorismu. Členské státy by si
měly být tohoto problému vědomy a měly by učinit
všechno, co mohou, aby uchránily zaměstnance před
takovými nepřátelskými činy.
(33) Předávání informací podle článku 28 by mělo být v
souladu s pravidly pro předávání osobních údajů třetím
zemím, stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu
a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně
fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních
údajů a o volném pohybu těchto údajů ( 6 ). Kromě toho
nesmí článek 28 narušovat vnitrostátní právní předpisy o
ochraně údajů a profesním tajemství.
(34) Osoby, které pouze přeměňují dokumenty v listinné
podobě na elektronická data a jednají na základě smlouvy
s úvěrovou nebo finanční institucí, nespadají do oblasti
působnosti této směrnice, podobně jako každá fyzická
nebo právnická osoba, která pouze poskytuje úvěrovým
nebo finančním institucím informační nebo podpůrné
systémy pro převody finančních prostředků nebo systémy
pro zúčtování a vypořádání.
(35) Praní peněz a financování terorismu jsou
mezinárodními problémy a snaha o jejich potírání by měla
být celosvětová. Pokud mají úvěrové a finanční instituce
Společenství pobočky a dceřiné společnosti nacházející se
ve třetích zemích, kde jsou právní předpisy v této oblasti
nedostatečné, měly by s cílem vyhnout se uplatňování
odlišných norem v rámci jedné instituce nebo skupiny
institucí používat normu Společenství, nebo pokud to není
možné, upozornit příslušné orgány domovského členského
státu.
(36) Je důležité, aby úvěrové a finanční instituce byly
schopné rychle reagovat na žádosti o informace, zda
udržují obchodní vztahy s konkrétními osobami. Za
účelem identifikace takových obchodních vztahů a tedy
schopnosti poskytnout rychle dané informace by úvěrové a
finanční instituce měly mít zavedeny účinné systémy,
které odpovídají velikosti a povaze jejich podnikatelské
činnosti. Zejména je vhodné, aby úvěrové instituce a větší
finanční instituce měly k dispozici elektronické systémy.
To je obzvláště důležité s ohledem na postupy vedoucí ke
zmrazení nebo zadržení majetku (včetně majetku teroristů)
podle platných vnitrostátních právních předpisů nebo
právních předpisů Společenství pro boj proti terorismu.
(37) Tato směrnice stanoví podrobná pravidla pro
hloubkovou kontrolu klienta, včetně zesílené hloubkové
kontroly v případě vysoce rizikových klientů nebo
obchodních vztahů, jako jsou vhodné postupy pro zjištění,
zda je osoba politicky exponovaná, jakož i některé další
podrobnější požadavky, například na existenci postupů pro
kontrolu dodržování příslušných předpisů. Veškeré tyto
požadavky musí plnit všechny instituce a osoby, na které
se vztahuje tato směrnice, přičemž od členských států se
očekává, že upraví prováděcí předpisy pro tato ustanovení
podle zvláštností různých profesí a rozdílů v rozsahu a
velikosti institucí a osob, na které se tato směrnice
vztahuje.
(38) Za účelem zajištění trvalé mobilizace institucí a
dalších subjektů, na které se vztahují právní předpisy
Společenství v této oblasti, by jim, je-li to možné, měla
být poskytována zpětná vazba týkající se užitečnosti a
výsledků jimi podávaných oznámení. Aby to umožnily a
aby mohly přezkoumávat účinnost svých systémů pro boj
proti praní peněz a financování terorismu, měly by členské
státy vést a zdokonalovat příslušné statistiky.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
319
(39) Při vnitrostátní registraci nebo povolování směnárny,
poskytovatele služeb pro svěřenectví a obchodní
společnosti nebo kasina by příslušné orgány měly zajistit,
aby osobami, které skutečně řídí nebo budou řídit
obchodní činnost takových subjektů, a skutečnými
vlastníky takových subjektů byly vhodné a způsobilé
osoby. Kritéria, podle nichž se stanoví, zda je osoba
vhodná a způsobilá, by měla být stanovena v souladu s
vnitrostátním právem. Tato kritéria by měla odrážet
alespoň nutnost chránit takové subjekty před zneužitím
pro účely trestné činnosti ze strany vedení nebo
skutečných vlastníků.
(40) S ohledem na mezinárodní povahu praní peněz a
financování terorismu by měla být v co největší míře
podporována koordinace a spolupráce mezi finančními
zpravodajskými jednotkami podle rozhodnutí Rady
2000/642/SVV ze dne 17. října 2000 o způsobech
spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami
členských států při výměně informací ( 7 ), včetně
vybudování sítě finančních zpravodajských jednotek EU.
K tomuto účelu by Komise měla poskytnout pomoc, která
je nutná k usnadnění takové koordinace, včetně finanční
podpory.
(41) Důležitost boje proti praní peněz a financování
terorismu by měla vést členské státy k tomu, aby ve
vnitrostátním právu stanovily za nedodržení vnitrostátních
ustanovení přijatých podle této směrnice účinné,
přiměřené a odrazující sankce. Sankce by měly být
stanoveny pro fyzické i právnické osoby. Protože
právnické osoby bývají často zapojeny do složitých
operací praní peněz nebo financování terorismu, měly by
sankce být také upraveny podle činnosti vykonávané
právnickými osobami.
(42) Fyzické osoby, které v rámci struktury právnické
osoby, avšak samostatně, vykonávají některou z činností
uvedených v čl. 2 odst. 1 bodu 3 písm. a) a b), jsou i
nadále samostatně odpovědné za dodržování ustanovení
této směrnice, s výjimkou článku 35.
(43) Pro zajištění účinného a dostatečně konzistentního
provádění této směrnice může být nezbytné upřesnit
technická hlediska pravidel stanovených touto směrnicí s
ohledem na různé finančních nástroje, profese a rizika v
různých členských státech a technický rozvoj v boji proti
praní peněz a financování terorismu. Komise by měla být
odpovídajícím způsobem zmocněna přijímat prováděcí
opatření, jako jsou například kritéria pro určování situací s
nízkým a vysokým rizikem, v nichž by postačila
zjednodušená hloubková kontrola klienta nebo byla
vhodná zesílená hloubková kontrola klienta, a to za
předpokladu, že tato opatření nebudou měnit základní
prvky této směrnice a že Komise bude jednat v souladu se
zásadami v ní stanovenými a po konzultaci Výboru pro
předcházení praní peněz a financování terorismu.
(44) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla
být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28.
června 1999 o postupech pro výkon prováděcích
pravomocí svěřených Komisi ( 8 ). Za tímto účelem by
měl být zřízen nový Výbor pro předcházení praní peněz a
financování terorismu, který nahradí Styčný výbor pro
praní peněz zřízený směrnicí 91/308/EHS.
(45) S ohledem na podstatné změny, které je třeba ve
směrnici 91/308/EHS provést, by uvedená směrnice měla
být z důvodu přehlednosti zrušena.
(46) Jelikož cíle této směrnice, totiž předcházet využívání
finančních systémů k praní peněz a financování terorismu,
nemůže být uspokojivým způsobem dosaženo na úrovni
členských států a může ho být proto z důvodu rozsahu
nebo účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může
Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou
subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se
zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku
nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení
uvedeného cíle nezbytné.
(47) Při výkonu prováděcích pravomocí v souladu s touto
směrnicí by Komise měla dodržovat tyto zásady: nutnost
vysoké míry průhlednosti a konzultací s institucemi a
osobami, na které se tato směrnice vztahuje, a s
Evropským parlamentem a Radou; nutnost zajistit, aby
příslušné orgány byly schopny důsledně zajistit
dodržování předpisů; dlouhodobou rovnováhu nákladů a
přínosů pro instituce a osoby, na které se tato směrnice
vztahuje, u jakýchkoli prováděcích opatření; nutnost
zachovávat potřebnou pružnost při uplatňování
prováděcích opatření v souladu s přístupem založeným na
posouzení míry rizika; nutnost zajistit slučitelnost s
ostatními právními předpisy Společenství v této oblasti;
nutnost chránit Společenství, jeho členské státy a jejich
občany před následky praní peněz a financování terorismu.
(48) Tato směrnice respektuje základní práva a dodržuje
zásady uznávané zejména Listinou základních práv
Evropské unie. Žádné ustanovení této směrnice by nemělo
být vykládáno nebo uplatňováno způsobem, který není
slučitelný s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv.
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
KAPITOLA I
PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE
Článek 1
1. Členské státy zajistí, aby praní peněz a financování
terorismu bylo zakázáno.
2. Pro účely této směrnice se za praní peněz považuje
následující jednání, pokud je pácháno úmyslně:
a) přeměna nebo převod majetku při vědomí, že tento
majetek pochází z trestné činnosti nebo z účasti na takové
činnosti, za účelem zatajení nebo zakrytí nezákonného
původu majetku nebo za účelem pomoci jakékoliv osobě,
která se účastní páchání takové činnosti, aby se vyhnula
právním následkům svého jednání;
b) zatajení nebo zakrytí skutečné povahy, zdroje, umístění,
nakládání, pohybu, práv k majetku nebo jeho vlastnictví
při vědomí, že tento majetek pochází z trestné činnosti
nebo z účasti na takové činnosti;
c) nabývání, držení nebo užívání majetku při vědomí, v
době jeho obdržení, že tento majetek pochází z trestné
činnosti nebo z účasti na takové činnosti;
320 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
d) účast na spáchání, spolčení ke spáchání, pokus o
spáchání, napomáhání, usnadňování a návod ke spáchání
jakéhokoliv jednání uvedeného v předchozích písmenech.
3. Jednání se považuje za praní peněz i tehdy, jestliže k
činnostem, na jejichž základě vznikl majetek pro účely
praní, došlo na území jiného členského státu nebo na
území třetí země.
4. Pro účely této směrnice se „financováním
terorismu“ rozumí poskytnutí nebo shromažďování
finančních prostředků, jakýmkoli způsobem, přímo nebo
nepřímo, se záměrem nebo s vědomím toho, že budou
zcela nebo částečně použity ke spáchání některého z
trestných činů ve smyslu článků 1 až 4 rámcového
rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o
boji proti terorismu ( 9 ).
5. Vědomost, úmysl nebo záměr požadované jako
náležitosti jednání uvedených v odstavcích 2 a 4 mohou
být odvozeny z objektivních skutkových okolností.
Článek 2
1. Tato směrnice se vztahuje na:
1. úvěrové instituce;
2. finanční instituce;
3. následující právnické nebo fyzické osoby při výkonu
jejich profesních činností:
a) auditory, externí účetní a daňové poradce;
b) notáře a jiné samostatně výdělečně činné právníky,
jestliže se účastní, ať tím, že jednají jménem svého klienta
nebo v zastoupení svého klienta při jakékoliv finanční
transakci nebo transakci s nemovitostmi, nebo že
napomáhají při plánování nebo provádění transakcí pro
svého klienta, které se týkají:
i) nákupu nebo prodeje nemovitého majetku nebo
podnikatelských subjektů,
ii) správy peněz, cenných papírů nebo jiných aktiv klienta,
iii) otevírání nebo správy bankovních nebo spořících účtů
nebo účtů cenných papírů,
iv) organizování příspěvků potřebných k vytvoření,
provozování nebo řízení společností,
v) vytváření, provozování nebo řízení svěřenectví,
společností nebo podobných útvarů,
c) poskytovatele svěřenských služeb nebo služeb pro
obchodní společnosti, pokud již nejsou zahrnuti pod
písmeny a) nebo b),
d) realitní makléře,
e) další fyzické nebo právnické osoby obchodující se
zbožím, pokud jsou platby v částce 15 000 EUR nebo
vyšší prováděny v hotovosti, ať již je taková transakce
prováděna jako jediná operace nebo jako několik zřejmě
spojených operací,
f) kasina.
2. Členské státy mohou rozhodnout, že právnické a
fyzické osoby, které se zabývají finanční činností
příležitostně nebo ve velmi omezené míře a u nichž je
malé riziko, že dojde k praní peněz nebo financování
terorismu, nespadají do oblasti působnosti čl. 3 odst. 1
nebo 2.
Článek 3
Pro účely této směrnice se rozumí:
1. „úvěrovou institucí“ úvěrová instituce, jak je
definována v čl. 1 odst. 1 prvním pododstavci směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20.
března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o
jejím výkonu ( 10 ), včetně poboček ve smyslu čl. 1 odst.
3 uvedené směrnice, které se nacházejí ve Společenství,
úvěrových institucí se sídlem ve Společenství nebo mimo
ně;
2. „finanční institucí“:
M3
a) podnik jiný než úvěrová instituce, který provádí jednu
nebo více operací uvedených v bodech 2 až 12 a v bodech
14 a 15 přílohy I směrnice 2006/48/ES, včetně činností
směnáren;
B
b) pojišťovna náležitě oprávněná v souladu se směrnicí
Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne 5.
listopadu 2002 o životním pojištění ( 11 ), pokud provádí
činnosti, na které se uvedená směrnice vztahuje;
c) investiční firma, jak je definována v čl. 4 bodě 1
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze
dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů ( 12 );
d) subjekt kolektivního investování obchodující se svými
podíly nebo akciemi;
e) zprostředkovatel pojištění, jak je definován v čl. 2 odst.
5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze
dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění ( 13 ), s
výjimkou zprostředkovatelů uvedených v čl. 2 odst. 7
uvedené směrnice, pokud zprostředkovávají životní
pojištění a jiné služby vztahujících se k investicím;
f) pobočky, které se nacházejí ve Společenství, finančních
institucí uvedených v písmenech a) až e), se sídlem ve
Společenství nebo mimo ně;
3. „majetkem“ veškerá aktiva hmotné nebo nehmotné
povahy, movitá nebo nemovitá, materiální nebo
nemateriální, jakož i právní doklady nebo nástroje v
jakékoliv formě včetně elektronické nebo digitální,
dokládající právní nárok na taková aktiva nebo podíl na
nich;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
321
4. „trestnou činností“ jakýkoliv druh trestné účasti na
spáchání závažného trestného činu;
5. „závažnými trestnými činy“ přinejmenším:
a) jednání vymezená v článcích 1 až 4 rámcového
rozhodnutí 2002/475/SVV;
b) kterýkoliv z trestných činů definovaných v čl. 3 odst. 1
písm. a) Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s
omamnými a psychotropními látkami z roku 1988;
c) činnosti zločinných spolčení ve smyslu článku 1
společné akce Rady 98/733/SVV ze dne 21. prosince 1998,
kterou se stanoví, že účast na zločinném spolčení je v
členských státech Evropské unie trestným činem ( 14 );
d) podvody, přinejmenším závažné podvody, ve smyslu čl.
1 odst. 1 a článku 2 Úmluvy o ochraně finančních zájmů
Evropských společenství ( 15 );
e) korupce;
f) všechny trestné činy, za něž je možné uložit trest odnětí
svobody nebo ochranné opatření spojené s omezením
osobní svobody, jehož horní hranice přesahuje jeden rok,
nebo ve státech, jejichž právní systém stanoví pro trestné
činy dolní hranici, všechny trestné činy, za něž je možné
uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené
s omezením osobní svobody v trvání nejméně šesti měsíců;
6. „skutečným vlastníkem“ fyzická osoba (osoby), která v
konečném důsledku vlastní nebo ovládá klienta, nebo
fyzická osoba, pro kterou se provádí transakce nebo
vykonává činnost. Pojem skutečný vlastník zahrnuje
alespoň:
a) v případě společností:
i) fyzickou osobu (osoby), která v konečném důsledku
vlastní nebo ovládá právnickou osobu formou přímého
nebo nepřímého vlastnictví nebo kontroly dostatečného
podílu akcií dané právnické osoby nebo hlasovacích práv
na ní, včetně akcií na doručitele, pokud tato právnická
osoba není společností kótovanou na regulovaném trhu,
která podléhá požadavkům na zveřejnění informací v
souladu s právními předpisy Společenství nebo která
podléhá rovnocenným mezinárodním normám; pro splnění
kritéria ovládání se považuje za dostatečný podíl 25 %
plus jedna akcie,
ii) fyzickou osobu (osoby), která jiným způsobem
vykonává kontrolu nad vedením právnické osoby;
b) v případě právních subjektů, jako například nadací, a
právních uspořádání, jako například svěřenectví, které
zajišťují správu finančních prostředků a jejich rozdělování:
i) pokud již byli určeni budoucí příjemci, fyzickou osobu
(osoby), která je příjemcem nejméně 25 % majetku
právního uspořádání nebo subjektu,
ii) pokud ještě nebyli určeni jednotlivci, kteří mají
prospěch z právního uspořádání nebo subjektu, okruh osob,
v jejichž hlavním zájmu bylo právní uspořádání nebo
subjekt založeno nebo působí,
iii) fyzickou osobu (osoby), která kontroluje nejméně 25 %
majetku právního uspořádání nebo subjektu;
7. „poskytovateli služeb pro svěřenectví a obchodní
společnosti“ fyzická nebo právnická osoba, která v rámci
svého podnikání poskytuje třetím osobám některou z
následujících služeb:
a) zakládání obchodních společností nebo jiných
právnických osob;
b) jednání jako ředitel nebo jednatel obchodní společnosti,
jako partner v obchodním společenství nebo v podobném
postavení ve vztahu k jiným právnickým osobám, nebo
zařizování výkonu takových činností jinou osobou;
c) poskytování sídla, obchodní adresy, korespondenční
nebo administrativní adresy a dalších souvisejících služeb
pro obchodní společnost, obchodní společenství nebo
jinou právnickou osobu nebo právní uspořádání;
d) jednání jako svěřenský správce výslovného svěřenectví
nebo podobného právního uspořádání, nebo zařizování
výkonu takové činnosti jinou osobou;
e) jednání jako pověřený akcionář pro jinou osobu, jinou
než společnost kótovanou na regulovaném trhu, která
podléhá požadavkům na zveřejnění informací v souladu s
právními předpisy Společenství nebo podléhá
rovnocenným mezinárodním normám, nebo zařizování
výkonu takové činnosti jinou osobou;
8. „politicky exponovanými osobami“ fyzické osoby,
kterým jsou nebo byly svěřeny významné veřejné funkce,
a nejbližší rodinní příslušníci nebo osoby známé jako
blízcí společníci takových osob;
9. „obchodním vztahem“ obchodní nebo profesní vztah
související s profesní činností institucí a osob, na které se
vztahuje tato směrnice, a u něhož se v době navázání
vztahu očekává, že bude mít své trvání;
10. „bankou nevyvíjející žádnou činnost“ (tzv. „shell
bank“) úvěrová instituce nebo instituce zabývající se
rovnocennou činností, zapsaná do obchodního rejstříku v
zemi, v níž není, včetně svého skutečného vedení, fyzicky
přítomna, a která není přičleněna k žádné regulované
finanční skupině.
Článek 4
1. Členské státy zajistí, aby ustanovení této směrnice byla
zcela nebo částečně rozšířena na profese a kategorie
podniků, jiné než instituce a osoby uvedené v čl. 2 odst. 1,
které provádějí činnosti, u nichž je zvláště pravděpodobné,
že budou využity k praní peněz nebo financování
terorismu.
2. Pokud se členský stát rozhodne rozšířit ustanovení této
směrnice na jiné profese a kategorie podniků než ty, které
jsou uvedeny v čl. 2 odst. 1, uvědomí o svém rozhodnutí
Komisi.
Článek 5
Členské státy mohou v oblasti, na kterou se vztahuje tato
směrnice, přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější
322 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
opatření za účelem předcházení praní peněz a financování
terorismu.
KAPITOLA II
HLOUBKOVÁ KONTROLA KLIENTA
ODDÍL1
Obecná ustanovení
Článek 6
Členské státy zakáží svým úvěrovým a finančním
institucím vedení anonymních účtů nebo anonymních
vkladních knížek. Odchylně od čl. 9 odst. 6 členské státy
ve všech případech vyžadují, aby majitelé a oprávnění
uživatelé existujících anonymních účtů nebo anonymních
vkladních knížek byli podrobeni hloubkové kontrole
klienta co nejdříve a v každém případě nejpozději před tím,
než bude s účty nebo vkladními knížkami jakýmkoli
způsobem naloženo.
Článek 7
Instituce a osoby, na které se tato směrnice vztahuje,
uplatňují hloubkovou kontrolu klienta při:
a) navázání obchodního vztahu;
b) provádění příležitostných transakcí ve výši 15 000 EUR
nebo více, ať již je transakce prováděna jako jediná
operace nebo jako několik operací, které se zdají být
spojené;
c) existenci podezření na praní peněz nebo financování
terorismu, bez ohledu na jakoukoli odchylku, výjimku
nebo prahovou hodnotu;
d) existenci pochybností o pravdivosti nebo přiměřenosti
již dříve získaných identifikačních údajů o klientovi.
Článek 8
1. Hloubková kontrola klienta zahrnuje:
a) zjištění a ověření totožnosti klienta na základě
dokumentů, údajů nebo informací získaných ze
spolehlivého a nezávislého zdroje;
b) případně zjištění totožnosti skutečného vlastníka a
přijetí odpovídajících a na hodnocení rizik založených
opatření pro ověření jeho totožnosti, aby instituce nebo
osoba, na kterou se vztahuje tato směrnice, byla
přesvědčena, že skutečného vlastníka zná, a to včetně
přijetí odpovídajících a na hodnocení rizik založených
opatření pro to, aby pochopila vlastnickou a kontrolní
strukturu klienta v případě právnických osob, svěřenectví
a podobných právních uspořádání;
c) získání informací o účelu a zamýšlené povaze
obchodního vztahu;
d) provádění průběžného sledování obchodního vztahu
včetně přezkoumávání transakcí prováděných v průběhu
daného vztahu, aby se zajistilo, že uskutečňované
transakce jsou v souladu s tím, co instituce nebo osoba ví
o klientovi, jeho podnikatelském a rizikovém profilu
včetně, je-li to třeba, zdrojů finančních prostředků a
zajištění průběžné aktualizace příslušných dokumentů,
údajů nebo informací.
2. Instituce a osoby, na které se tato směrnice vztahuje,
uplatňují všechny požadavky na hloubkovou kontrolu
klienta podle odstavce 1, ale mohou určit rozsah takových
opatření na základě posouzení rizika, v závislosti na typu
klienta, obchodního vztahu, produktu nebo transakce.
Instituce a osoby, na které se tato směrnice vztahuje, musí
být schopné prokázat příslušným orgánům uvedeným v
článku 37, včetně orgánů stavovské samosprávy, že rozsah
opatření je s ohledem na riziko praní peněz a financování
terorismu přiměřený.
Článek 9
1. Členské státy vyžadují, aby se ověření totožnosti
klienta a skutečného vlastníka uskutečnilo před navázáním
obchodního vztahu nebo před provedením transakce.
2. Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy povolit,
aby se ověření totožnosti klienta a skutečného vlastníka
dokončilo během navázání obchodního vztahu, je-li to
nezbytné z důvodu nepřerušení běžného obchodování a
pokud je riziko výskytu praní peněz nebo financování
terorismu malé. V takovém případě se tyto postupy
dokončí co nejdříve po navázání prvního kontaktu.
3. Odchylně od odstavců 1 a 2 mohou členské státy ve
vztahu k životnímu pojištění povolit, aby k ověření
totožnosti osoby oprávněné převzít plnění podle pojistky
došlo po navázání obchodního vztahu. V takovém případě
se ověření uskuteční v době vyplacení nebo před touto
dobou nebo v době, kdy osoba oprávněná převzít plnění
hodlá uplatnit svá práva z pojistky, nebo před touto dobou.
4. Odchylně od odstavců 1 a 2 mohou členské státy
povolit otevření bankovního účtu, pokud existují
odpovídající záruky k zajištění toho, že transakce
prováděné klientem nebo jeho jménem se uskuteční teprve
po úplném splnění výše uvedených ustanovení.
5. Členské státy vyžadují, aby dotyčná instituce nebo
osoba v případě, kdy není schopna splnit čl. 8 odst. 1 písm.
a) až c), nesměla provést transakci prostřednictvím
bankovního účtu, navázat obchodní vztah nebo provést
transakci, nebo aby ukončila obchodní vztah a s ohledem
na klienta zvážila podání oznámení finanční zpravodajské
jednotce podle článku 22.
Členské státy nejsou povinny uplatňovat předcházející
pododstavec na notáře, samostatně výdělečně činné
právníky, auditory, externí účetní a daňové poradce v
situacích, kdy zjišťují právní postavení svého klienta nebo
obhajují či zastupují tohoto klienta v soudním řízení nebo
v souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství
ohledně zahájení nebo vyhnutí se řízení.
6. Členské státy vyžadují, aby instituce a osoby, na které
se tato směrnice vztahuje, uplatňovaly postupy pro
hloubkovou kontrolu klienta nejen na všechny nové
klienty, ale ve vhodnou dobu též na své stávající klienty
na základě posouzení rizika.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
323
Článek 10
1. Členské státy vyžadují zjištění a ověření totožnosti u
všech klientů kasin, kteří si zakoupí nebo vymění hrací
známky v hodnotě 2 000 EUR nebo vyšší.
2. V případě kasin podléhajících státnímu dohledu se
požadavek na hloubkovou kontrolu klienta považuje v
každém případě za splněný, pokud registrují své klienty a
zjišťují a ověřují jejich totožnost okamžitě při vstupu nebo
před ním, bez ohledu na hodnotu zakoupených hracích
známek.
ODDÍL 2
Zjednodušená hloubková kontrola klienta
Článek 11
1. Odchylně od čl. 7 písm. a), b) a d), článku 8 a čl. 9 odst.
1 se na instituce a osoby, na které se vztahuje tato
směrnice, nevztahují požadavky uvedených ustanovení,
pokud je klient úvěrovou nebo finanční institucí
podléhající této směrnici nebo úvěrovou nebo finanční
institucí nacházející se ve třetí zemi, která ukládá
požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným touto
směrnicí, a nad níž je s ohledem na plnění těchto
požadavků vykonáván dohled.
2. Odchylně od čl. 7 písm. a), b) a d), článku 8 a čl. 9 odst.
1 mohou členské státy povolit institucím a osobám, na
které se vztahuje tato směrnice, aby neuplatňovaly
hloubkovou kontrolu klienta ve vztahu ke:
a) kótovaným společnostem, jejichž cenné papíry jsou
připuštěny k obchodování na regulovaném trhu ve smyslu
směrnice 2004/39/ES v jednom nebo více členských
státech, a kótovaným společnostem ze třetích zemí, které
podléhají požadavkům na zveřejnění informací
slučitelným s právními předpisy Společenství;
b) skutečným vlastníkům sdružených účtů vedených notáři
nebo jinými samostatně výdělečně činnými právníky z
členských států nebo ze třetích zemí, podléhajícími
požadavkům na boj proti praní peněz nebo financování
terorismu slučitelným s mezinárodními normami a je nad
nimi s ohledem na dodržování těchto požadavků
vykonáván dohled, a pokud jsou údaje o totožnosti
skutečného vlastníka na vyžádání k dispozici institucím,
které působí jako depozitní instituce sdružených účtů;
c) vnitrostátním veřejným orgánům;
2. nebo ve vztahu k jiným klientům, kteří představují
nízké riziko praní peněz nebo financování terorismu a
splňují technická kritéria stanovená v souladu s čl. 40 odst.
1 písm. b).
3. V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 shromáždí
instituce a osoby, na které se vztahuje tato směrnice, v
každém případě dostatek informací potřebných ke zjištění,
zda klient vyhovuje podmínkám pro uplatnění výjimky
podle uvedených odstavců.
M4
4. Členské státy informují sebe navzájem, Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) zřízený
nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1093/2010 ( 16 ), Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění) zřízený nařízením Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1094/2010 ( 17 ) a Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) zřízený
nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1095/2010 ( 18 ) (společně dále jen „evropské orgány
dohledu“) v rozsahu odpovídajícím účelům této směrnice
a v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení (EU) č.
1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo nařízení (EU)
č. 1095/2010 a Komisi o případech, v nichž mají za to, že
třetí země splňuje podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2,
nebo o jiných situacích, v nichž jsou splněna technická
kritéria stanovená v souladu s čl. 40 odst. 1 písm. b).
B
5. Odchylně od čl. 7 písm. a), b) a d), článku 8 a čl. 9 odst.
1 mohou členské státy povolit institucím a osobám, na
které se vztahuje tato směrnice, aby neuplatňovaly
hloubkovou kontrolu klienta ohledně:
a) životních pojistek, u nichž roční pojistné nepřevyšuje
částku 1 000 EUR nebo u nichž jednorázové pojistné
nepřevyšuje částku 2 500 EUR;
b) pojistek pro systémy důchodového zabezpečení, u nichž
neexistuje ustanovení o dobrovolném zrušení pojistky
pojištěncem a pojistka nemůže být použita jako zajištění;
c) zaměstnaneckých systémů sociálního, starobního nebo
podobného zabezpečení, které poskytují důchod, pokud
jsou příspěvky placeny srážkou ze mzdy a pravidla
systému nedovolují postoupení členského podílu v rámci
příslušného systému;
M3
d) elektronických peněz ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16.
září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických
peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad
touto činností ( 19 ), pokud maximální částka elektronicky
uchovávaná na médiu nepřekračuje 250 EUR a toto
médium nelze dobíjet, nebo pokud lze médium dobíjet, je
pro kalendářní rok stanoven celkový limit transakcí ve
výši 2 500 EUR, s výjimkou případů, kdy je na žádost
držitele elektronických peněz v témže kalendářním roce v
souladu s článkem 11 směrnice 2009/110/ES zpětně
vyměněna částka 1 000 EUR nebo vyšší. Pokud jde o
vnitrostátní platební transakce, mohou členské státy nebo
jejich příslušné orgány zvýšit částku 250 EUR uvedenou v
tomto písmenu na 500 EUR.
B
5. nebo ohledně jiných produktů nebo transakcí, které
představují nízké riziko praní peněz nebo financování
terorismu a splňují technická kritéria stanovená v souladu
s čl. 40 odst. 1 písm. b).
Článek 12
324 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
Pokud Komise přijme rozhodnutí podle čl. 40 odst. 4,
zakáží členské státy institucím a osobám, na které se
vztahuje tato směrnice, aby uplatňovaly zjednodušenou
hloubkovou kontrolu na úvěrové a finanční instituce nebo
kótované společnosti z dotyčných třetích zemí nebo na
jiné subjekty na základě situací, které splňují technická
kritéria stanovená v souladu s čl. 40 odst. 1 písm. b).
ODDÍL 3
Zesílená hloubková kontrola klienta
Článek 13
1. Členské státy vyžadují od institucí a osob, na které se
vztahuje tato směrnice, aby na základě posouzení rizika
uplatňovaly kromě opatření podle článků 7 a 8 a čl. 9 odst.
6 zesílenou hloubkovou kontrolu klienta v situacích, které
vzhledem ke své povaze mohou představovat vyšší riziko
praní peněz nebo financování terorismu, a alespoň v
situacích uvedených v odstavcích 2, 3 a 4 a při jiných
situacích představujících vysoké riziko praní peněz nebo
financování terorismu, které splňují technická kritéria
stanovená v souladu s čl. 40 odst. 1 písm. c).
2. Pokud klient není fyzicky přítomen pro účely zjištění
totožnosti, členské státy od těchto institucí a osob vyžadují,
aby přijaly zvláštní a přiměřená opatření kompenzující
vyšší riziko, např. uplatněním jednoho nebo několika
následujících opatření:
a) zajištěním, aby totožnost klienta byla prokázána
prostřednictvím doplňujících dokladů, údajů nebo
informací;
b) doplňkovými opatřeními pro ověření nebo potvrzení
předložených dokladů nebo vyžadováním potvrzujícího
osvědčení od úvěrové nebo finanční instituce, na kterou se
vztahuje tato směrnice;
c) zajištěním, aby první platba z operací byla provedena
prostřednictvím účtu otevřeného na jméno klienta u
úvěrové instituce.
3. Pokud jde o přeshraniční korespondenční bankovní
vztahy s respondenčními institucemi ze třetích zemí,
členské státy od svých úvěrových institucí vyžadují, aby
a) shromáždily dostatek informací o respondenční instituci,
aby plně porozuměly povaze podnikání respondenční
instituce a z veřejně dostupných informací zjistily, jaká je
pověst příslušné instituce a kvalita dohledu;
b) zhodnotily kontroly prováděné respondenční institucí s
ohledem na boj proti praní peněz a financování terorismu;
c) získaly před navázáním nových korespondenčních
bankovních vztahů souhlas od vyššího vedení;
d) dokumentovaly příslušné odpovědnosti každé instituce;
e) ujistily se s ohledem na platby prostřednictvím účtů, že
respondenční úvěrová instituce ověřila totožnost klientů,
kteří mají přímý přístup k účtům korespondenta, a
provedla jejich průběžnou hloubkovou kontrolu, a že je
schopna korespondenční instituci na žádost poskytnout
příslušné údaje o hloubkové kontrole klienta.
4. Pokud jde o transakce nebo obchodní vztahy s politicky
exponovanými osobami, které mají bydliště v jiném
členském státě nebo ve třetí zemi, členské státy od
institucí a osob, na které se vztahuje tato směrnice,
vyžadují, aby
a) měly náležité postupy založené na hodnocení rizika pro
zjištění, zda je klient politicky exponovanou osobou;
b) k navázání obchodních vztahů s takovými klienty měly
souhlas vyššího vedení;
c) učinily odpovídající opatření pro zjištění zdroje majetku
a zdroje finančních prostředků, jež jsou zapojeny do
obchodního vztahu nebo transakce;
d) prováděly zesílenou průběžnou kontrolu obchodního
vztahu.
5. Členské státy zakáží úvěrovým institucím, aby
vstupovaly do korespondenčního bankovního vztahu s
bankou nevyvíjející žádnou činnost nebo aby v takovém
vztahu pokračovaly, a vyžadují, aby úvěrové instituce
přijaly vhodná opatření pro zajištění toho, aby
nevstupovaly do korespondenčního bankovního vztahu s
bankou, o níž je známo, že umožňuje využívání svých
účtů bankou nevyvíjející žádnou činnost, nebo aby v
takovém vztahu nepokračovaly.
6. Členské státy zajistí, aby instituce a osoby, na které se
vztahuje tato směrnice, věnovaly zvláštní pozornost
jakékoliv hrozbě praní peněz nebo financování terorismu,
která může vzniknout z produktů nebo transakcí, které
mohou napomáhat anonymitě, a pokud to bude zapotřebí,
přijaly opatření k zabránění jejich využití při praní peněz
nebo financování terorismu.
ODDÍL 4
Plnění třetími osobami
Článek 14
Členské státy mohou povolit institucím a osobám, na které
se vztahuje tato směrnice, aby se s ohledem na plnění
požadavků stanovených v čl. 8. odst. 1 písm. a) až c)
spolehly na třetí osoby. Konečná odpovědnost za splnění
uvedených požadavků však zůstává na instituci nebo
osobě, na kterou se vztahuje tato směrnice a jež se spoléhá
na třetí osobu.
Článek 15
M1
1. Pokud členský stát umožňuje, aby se na vnitrostátní
úrovni spoléhalo jako na třetí osoby na úvěrové a finanční
instituce uvedené v čl. 2 odst. 1 bodě 1 nebo 2, které se
nacházejí na jeho území, umožní tento členský stát v
každém případě institucím a osobám uvedeným v čl. 2
odst. 1, které se nacházejí na jeho území, aby v souladu s
článkem 14 uznávaly a přijímaly výsledky hloubkové
kontroly klienta podle čl. 8 odst. 1 písm. a) až c),
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
325
provedené podle této směrnice institucí uvedenou v čl. 2
odst. 1 bodě 1 nebo 2 v jiném členském státě, s výjimkou
směnáren a platebních institucí vymezených v čl. 4 bodě 4
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze
dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním
trhu ( 20 ), které zejména poskytují platební službu
uvedenou v bodě 6 přílohy uvedené směrnice, včetně
fyzických a právnických osob, jimž byla udělena výjimka
podle článku 26 uvedené směrnice, která splňuje
požadavky článků 16 a 18 této směrnice, a to i tehdy,
pokud jsou dokumenty nebo údaje, na nichž jsou tyto
požadavky založeny, jiné než dokumenty a údaje
vyžadované v členském státě, ve kterém je zákazník
přijímán.
2. Pokud členský stát umožňuje, aby se na vnitrostátní
úrovni spoléhalo jako na třetí osoby na směnárny uvedené
v čl. 3 bodě 2 písm. a) a na platební instituce vymezené v
čl. 4 bodě 4 směrnice 2007/64/ES, které zejména poskytují
platební službu uvedenou v bodě 6 přílohy uvedené
směrnice a které se nacházejí na jeho území, umožní jim
tento členský stát v každém případě, aby v souladu s
článkem 14 této směrnice uznávaly a přijímaly výsledky
hloubkové kontroly klienta podle čl. 8 odst. 1 písm. a) až
c), provedené podle této směrnice institucí stejné kategorie
v jiném členském státě a splňující požadavky článků 16 a
18 této směrnice, a to i tehdy, pokud jsou dokumenty nebo
údaje, na nichž jsou tyto požadavky založeny, jiné než
dokumenty a údaje vyžadované v členském státě, ve
kterém je zákazník přijímán.
B
3. Pokud členský stát připouští, aby se na vnitrostátní
úrovni spoléhalo jako na třetí osoby na osoby uvedené v čl.
2 odst. 1 bodě 3 písm. a) až c), které se nacházejí na jeho
území, umožní jim tento členský stát v každém případě,
aby podle článku 14 uznávaly a přijímaly výsledky
hloubkové kontroly klienta podle čl. 8 odst. 1 písm. a) až
c), provedené podle této směrnice osobou uvedenou v čl. 2
odst. 1 bodě 3 písm. a) až c) v jiném členském státě a
splňující požadavky článků 16 a 18, a to i tehdy, pokud
jsou dokumenty nebo údaje, na nichž jsou tyto požadavky
založeny, jiné než dokumenty nebo údaje vyžadované v
členském státě, ve kterém je zákazník přijímán.
Článek 16
1. Pro účely tohoto oddílu se „třetími osobami“ rozumějí
instituce a osoby, které jsou uvedeny v článku 2, nebo
rovnocenné instituce a osoby nacházející se ve třetí zemi,
jež splňují tyto požadavky:
a) podléhají zákonné povinné profesní registraci;
b) uplatňují požadavky na hloubkovou kontrolu klienta a
na uchovávání záznamů stanovené touto směrnicí nebo
požadavky jim rovnocenné a nad dodržováním požadavků
této směrnice z jejich strany je vykonáván dohled v
souladu s kapitolou V oddílem 2, nebo se nacházejí ve
třetí zemi, která ukládá požadavky rovnocenné těm, které
jsou stanoveny touto směrnicí.
M4
2. Členské státy informují sebe navzájem, evropské
orgány dohledu v rozsahu odpovídajícím účelům této
směrnice a v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení
(EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo
nařízení (EU) č. 1095/2010 a Komisi o případech, v nichž
mají za to, že třetí země splňuje podmínky stanovené v
odst. 1 písm. b).
B
Článek 17
Pokud Komise přijme rozhodnutí podle čl. 40 odst. 4,
zakáží členské státy institucím a osobám, na které se
vztahuje tato směrnice, aby s ohledem na plnění
požadavků čl. 8 odst. 1 písm. a) až c) spoléhaly na třetí
osoby z dotyčné třetí země.
Článek 18
1. Třetí osoby neprodleně zpřístupní informace vyžádané
v souladu s požadavky čl. 8 odst. 1 písm. a) až c) instituci
nebo osobě, na kterou se vztahuje tato směrnice a která
zákazníka přijímá.
2. Příslušné kopie identifikačních a ověřovacích údajů a
další příslušnou dokumentaci o totožnosti klienta nebo
skutečného vlastníka zašle třetí osoba na vyžádání
neprodleně instituci nebo osobě, na kterou se vztahuje tato
směrnice a která zákazníka přijímá.
Článek 19
Tento oddíl se nevztahuje na vztahy s externími
poskytovateli služeb nebo s agenturami, u nichž má být na
základě smluvního uspořádání externí poskytovatel služby
nebo agent považován za součást instituce nebo osoby, na
kterou se vztahuje tato směrnice.
KAPITOLA III
OZNAMOVACÍ POVINNOSTI
ODDÍL 1
Obecná ustanovení
Článek 20
Členské státy vyžadují, aby instituce a osoby, na které se
vztahuje tato směrnice, věnovaly zvláštní pozornost
jakékoliv činnosti, kterou podle její povahy považují za
činnost, u níž je zvlášť pravděpodobné, že souvisí s
praním peněz nebo financováním terorismu, a zejména
složitým nebo neobvykle velkým transakcím a všem
neobvyklým typům transakcí, které nemají zjevný
ekonomický nebo patrný zákonný účel.
Článek 21
1. Každý členský stát zřídí finanční zpravodajskou
jednotku, aby mohl účinně bojovat proti praní peněz a
financování terorismu.
2. Tato finanční zpravodajská jednotka se zřídí jako
ústřední vnitrostátní jednotka. Je odpovědná za přijímání
oznámení obsahujících informace, které se týkají možného
326 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
praní peněz či možného financování terorismu nebo které
jsou vyžadovány vnitrostátními právními předpisy, (a v
možném rozsahu za vyžadování takových oznámení),
jejich analyzování a předávání příslušným orgánům. Pro
plnění jejích úkolů jsou jí poskytnuty odpovídající zdroje.
3. Členské státy zajistí, aby finanční zpravodajská
jednotka měla včasný, přímý nebo nepřímý přístup k
informacím z oblasti finanční, správní a z oblasti trestního
řízení, které potřebuje pro řádné plnění svých úkolů.
Článek 22
1. Členské státy vyžadují od institucí a osob, na které se
vztahuje tato směrnice, a případně od jejich ředitelů a
zaměstnanců, aby plně spolupracovali:
a) okamžitým informováním finanční zpravodajské
jednotky, a to z vlastního podnětu, pokud instituce nebo
osoba, na kterou se vztahuje tato směrnice, ví, má
podezření nebo má přiměřené důvody pro podezření, že
dochází nebo došlo k praní peněz nebo k financování
terorismu nebo k pokusům o ně;
b) okamžitým poskytováním všech potřebných informací
finanční zpravodajské jednotce na její žádost, a to v
souladu s postupy stanovenými příslušnými právními
předpisy.
2. Informace podle odstavce 1 se předávají finanční
zpravodajské jednotce členského státu, na jehož území se
instituce nebo osoba předávající tyto informace nachází.
Tyto informace obvykle předává osoba nebo osoby určené
v souladu s postupy stanovenými v článku 34.
Článek 23
1. Odchylně od čl. 22 odst. 1 mohou členské státy v
případě osob uvedených v čl. 2 odst. 1 bodě 3 písm. a) a b)
určit příslušný orgán stavovské samosprávy příslušné
profese jako orgán, který má být informován v prvním
stupni namísto finanční zpravodajské jednotky. Aniž je
dotčen odstavec 2, předá v takových případech určený
orgán stavovské samosprávy informace neprodleně a v
úplném rozsahu finanční zpravodajské jednotce.
2. Členské státy nejsou povinny uplatňovat povinnosti
stanovené v čl. 22 odst. 1 na notáře, samostatně výdělečně
činné právníky, auditory, externí účetní a daňové poradce,
pokud jde o informace, které příslušníci těchto profesí
obdrží od svého klienta nebo které o klientovi získají
během zjišťování jeho právního postavení, během jeho
obhajoby nebo zastupování v soudním řízení nebo v
souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně
zahájení soudního řízení nebo vyhnutí se soudnímu řízení,
ať jsou takovéto informace obdrženy nebo získány před
tímto řízením, během něj nebo po něm.
Článek 24
1. Členské státy vyžadují od institucí a osob, na které se
vztahuje tato směrnice, aby se zdržely provádění transakcí,
o nichž vědí nebo u nichž mají podezření, že souvisejí s
praním peněz nebo financováním terorismu, dokud
nedokončí nezbytné kroky podle čl. 22 odst. 1 písm. a). V
souladu s právními předpisy členských států lze vydat
příkaz k neprovedení operace.
2. Je-li podezření, že transakce vede k praní peněz nebo
financování terorismu, a pokud se jejího provedení nelze
takto zdržet nebo by takové zdržení pravděpodobně
zmařilo úsilí sledovat příjemce operace podezřelé z praní
peněz nebo financování terorismu, vyrozumí dotyčné
instituce a osoby finanční zpravodajskou jednotku
okamžitě po jejím provedení.
Článek 25
1. Členské státy zajistí, aby v případě, že příslušné orgány
podle článku 37 odhalí během kontrol prováděných u
institucí a osob, na které se vztahuje tato směrnice, nebo
jakýmkoliv jiným způsobem skutečnosti, které mohou
souviset s praním peněz nebo financováním terorismu,
tyto orgány neprodleně informovaly finanční
zpravodajskou jednotku.
2. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu zmocněné
právním předpisem k dohledu nad burzou, devizovým
trhem a trhem s finančními deriváty informovaly finanční
zpravodajskou jednotku, jestliže odhalí skutečnosti, které
by mohly souviset s praním peněz nebo financováním
terorismu.
Článek 26
Sdělení informací uvedených v článcích 22 a 23,
provedené v dobré víře podle čl. 22 odst. 1 a článku 23
institucí nebo osobou, na kterou se vztahuje tato směrnice,
nebo zaměstnancem či ředitelem takové instituce nebo
osoby se nepovažuje za porušení jakéhokoliv omezení
prozrazovat informace uloženého smlouvou nebo
právními či správními předpisy a nezakládá jakoukoli
odpovědnost dotyčné instituce nebo osoby ani jejích
ředitelů nebo zaměstnanců.
Článek 27
Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření, aby
zaměstnance institucí nebo osob, na které se vztahuje tato
směrnice, kteří podají oznámení o podezřeních na praní
peněz nebo financování terorismu buď interně nebo
finanční zpravodajské jednotce, ochránily před hrozbami
nebo nepřátelskými činy.
ODDÍL 2
Zákaz sdělení informací
Článek 28
1. Instituce a osoby, na které se vztahuje tato směrnice, a
jejich ředitelé a zaměstnanci nesmí sdělit dotyčnému
klientovi ani jiným třetím osobám informace o skutečnosti,
že byly v souladu s články 22 a 23 předány informace
finanční zpravodajské jednotce, ani že je nebo může být
vedeno šetření týkající se praní peněz nebo financování
terorismu.
2. Zákaz uvedený v odstavci 1 nezahrnuje sdělení
informací příslušným orgánům uvedeným v článku 37,
včetně orgánů stavovské samosprávy, nebo sdělení
informací pro účely prosazování práva.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
327
3. Zákaz uvedený v odstavci 1 nebrání sdělování
informací mezi institucemi z členských států nebo třetích
zemí, které splňují podmínky stanovené v čl. 11 odst. 1,
pokud tyto instituce náleží do stejné skupiny ve smyslu čl.
2 odst. 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém
dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a
investičními podniky ve finančním konglomerátu ( 21 ).
4. Zákaz uvedený v odstavci 1 nebrání sdělování
informací mezi osobami uvedenými v čl. 2 odst. 1 bodě 3
písm. a) a b) z členských států nebo třetích zemí, které
ukládají požadavky rovnocenné s požadavky této směrnice,
pokud tyto osoby vykonávají svou profesní činnost, jako
zaměstnanci nebo jinak, v rámci téže právnické osoby
nebo téže sítě. Pro účely tohoto článku se „sítí“ rozumí
širší struktura, k níž osoba patří a která sdílí společné
vlastníky, společné vedení nebo společnou kontrolu
dodržování příslušných předpisů.
5. U institucí nebo osob uvedených v čl. 2 odst. 1 bodě 1,
2 a bodě 3 písm. a) a b) nebrání zákaz uvedený v odstavci
1 v případech, které se týkají stejného klienta a stejné
transakce a na nichž se podílí dvě nebo více institucí nebo
osob, sdělování informací mezi dotyčnými institucemi
nebo osobami, pokud se nacházejí v členském státě nebo
třetí zemi, která ukládá požadavky rovnocenné s
požadavky této směrnice, a pokud jsou ze stejné profesní
kategorie a vztahují se na ně rovnocenné povinnosti o
zachování profesního tajemství a ochrany osobních údajů.
Sdělené informace se použijí výhradně pro účely
předcházení praní peněz a financování terorismu.
6. Pokud se osoby uvedené v čl. 2 odst. 1 bodě 3 písm. a)
a b) snaží odradit klienta od zapojení do nedovolené
činnosti, nepovažuje se jejich jednání za sdělení informací
ve smyslu odstavce 1.
M4
7. Členské státy informují sebe navzájem, evropské
orgány dohledu v rozsahu odpovídajícím účelům této
směrnice a v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení
(EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo
nařízení (EU) č. 1095/2010 a Komisi o případech, v nichž
mají za to, že třetí země splňuje podmínky stanovené v
odstavcích 3, 4 nebo 5.
B
Článek 29
Pokud Komise přijme rozhodnutí podle čl. 40 odst. 4,
zakáží členské státy předávání informací mezi institucemi
a osobami, na něž se vztahuje tato směrnice, a osobami z
dotyčné třetí země.
KAPITOLA IV
UCHOVÁVÁNÍ ZÁZNAMŮ A STATISTICKÉ ÚDAJE
Článek 30
Členské státy vyžadují od institucí a osob, na které se
vztahuje tato směrnice, aby uchovávaly následující
dokumenty a informace, použitelné při jakémkoliv šetření
nebo analýze možného praní peněz nebo financování
terorismu prováděných finanční zpravodajskou jednotkou
nebo jiným příslušným orgánem podle vnitrostátních
právních předpisů:
a) v případě hloubkové kontroly klienta kopii nebo údaje o
požadovaném dokladu, a to po dobu nejméně pěti let od
zániku jejich obchodního vztahu s klientem;
b) v případě obchodních vztahů a transakcí podpůrné
dokumenty a záznamy skládající se z prvopisů dokumentů
nebo kopií přípustných pro účely soudního řízení podle
platných vnitrostátních právních přepisů, a to po dobu
nejméně pěti let od provedení transakcí nebo zániku
obchodního vztahu.
Článek 31
1. Členské státy vyžadují od úvěrových a finančních
institucí, na které se vztahuje tato směrnice, aby ve svých
pobočkách a většinově vlastněných dceřiných
společnostech nacházejících se ve třetích zemích případně
uplatňovaly opatření pro hloubkovou kontrolu klienta a
uchovávání záznamů, která jsou alespoň rovnocenná
opatřením stanoveným v této směrnici.
Pokud právní předpisy třetí země nedovolují uplatňování
takových rovnocenných opatření, členské státy od
dotčených úvěrových a finančních institucí vyžadují, aby v
tomto smyslu informovaly příslušné orgány domovského
členského státu.
M4
2. Členské státy, evropské orgány dohledu v rozsahu
odpovídajícím účelům této směrnice a v souladu s
příslušnými ustanoveními nařízení (EU) č. 1093/2010,
nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo nařízení (EU) č.
1095/2010 a Komise informují sebe navzájem o případech,
v nichž právní předpisy třetí země neumožňují uplatňovat
opatření požadovaná v odst. 1 prvním pododstavci, a
mohou být podniknuty koordinované kroky k nalezení
řešení.
B
3. Členské státy vyžadují, aby v případech, kdy právní
předpisy třetí země nedovolují uplatňování opatření
požadovaných podle odst. 1 prvního pododstavce, přijala
úvěrová nebo finanční instituce doplňková opatření k
účinnému zvládání rizika praní peněz nebo financování
terorismu.
M4
4. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku a zohlednění technického vývoje v oblasti boje
proti praní peněz a financování terorismu mohou evropské
orgány dohledu s přihlédnutím ke stávajícímu rámci a ve
vhodných případech za spolupráce s dalšími příslušnými
orgány Unie v této oblasti vypracovávat návrhy
regulačních technických norem v souladu s článkem 42
nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010
nebo nařízení (EU) č. 1095/2010 k upřesnění typu
doplňkových opatření uvedených v odstavci 3 tohoto
článku a minimálních opatření, která mají úvěrové a
finanční instituce přijmout v případě, kdy právní předpisy
328 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
třetí země nedovolují uplatňování opatření požadovaných
podle odst. 1 prvního pododstavce tohoto článku.
4. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.
B
Článek 32
Členské státy vyžadují, aby jejich úvěrové a finanční
instituce měly k dispozici systémy, které jim v souladu s
vnitrostátním právem umožní úplně a rychle zodpovědět
dotazy finanční zpravodajské jednotky nebo jiných orgánů,
zda udržují nebo v předchozích pěti letech udržovaly
obchodní vztah s konkrétními fyzickými nebo
právnickými osobami, a o povaze tohoto vztahu.
Článek 33
1. Členské státy zajistí, že jsou schopny přezkoumávat
účinnost svých systémů pro boj proti praní peněz nebo
financování terorismu, a to vedením úplné statistiky o
otázkách důležitých pro účinnost takových systémů.
2. Taková statistika zahrnuje alespoň počet oznámení o
podezřelých transakcích, která byla podána finanční
zpravodajské jednotce, následný postup na základě těchto
oznámení a na ročním základě uvádí také počet šetřených
případů, počet trestně stíhaných osob, počet osob
odsouzených za trestné činy praní peněz nebo financování
terorismu a objem zmrazeného, zadrženého nebo
zabaveného majetku.
3. Členské státy zajistí zveřejňování komplexních
přehledů těchto statistických zpráv.
KAPITOLA V
DONUCOVACÍ OPATŘENÍ
ODDÍL 1
Vnitřní postupy, školení a zpětná vazba
Článek 34
1. Členské státy vyžadují, aby instituce a osoby, na které
se vztahuje tato směrnice, zavedly přiměřené a vhodné
metody a postupy pro hloubkovou kontrolu klienta,
podávání oznámení, uchovávání záznamů, vnitřní kontrolu,
posuzování rizik, řízení rizik, zajišťování kontroly
dodržování příslušných předpisů a komunikaci, aby
předešly a zabránily operacím souvisejícím s praním
peněz nebo financováním terorismu.
2. Členské státy vyžadují od úvěrových a finančních
institucí, na něž se vztahuje tato směrnice, aby příslušné
metody a postupy případně sdělily pobočkám nebo
většinově vlastněným dceřiným společnostem ve třetích
zemích.
M4
3. Za účelem zajištění důsledné harmonizace a zohlednění
technického vývoje v oblasti boje proti praní peněz a
financování terorismu mohou evropské orgány dohledu s
přihlédnutím ke stávajícímu rámci a ve vhodných
případech za spolupráce s dalšími příslušnými orgány
Unie v této oblasti vypracovat návrhy regulačních
technických norem v souladu s článkem 56 nařízení (EU)
č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 nebo nařízení
(EU) č. 1095/2010 k upřesnění minimálního obsahu
sdělení uvedeného v odstavci 2.
3. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem
podle článků 10až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.
B
Článek 35
1. Členské státy vyžadují, aby instituce a osoby, na které
se vztahuje tato směrnice, přijaly vhodná opatření, aby
jejich příslušní zaměstnanci byli obeznámeni s předpisy
platnými na základě této směrnice.
Tato opatření zahrnují účast jejich příslušných
zaměstnanců na zvláštních průběžných školicích
programech, které jim pomohou rozpoznávat operace, jež
mohou souviset s praním peněz nebo financováním
terorismu, a rovněž jim poskytnout pokyny, jak v
takových případech postupovat.
Pokud fyzická osoba spadající do kterékoliv z kategorií
uvedených v čl. 2 odst. 1 bodě 3 provozuje svou profesní
činnost jako zaměstnanec právnické osoby, vztahují se
povinnosti stanovené v tomto oddíle spíše na tuto
právnickou osobu než na dotyčnou fyzickou osobu.
2. Členské státy zajistí, aby instituce a osoby, na které se
vztahuje tato směrnice, měly přístup k aktuálním
informacím o praktikách těch, které perou peníze a
financují terorismus, a o náznacích vedoucích k
rozpoznání podezřelých transakcí.
3. Členské státy zajistí, aby byla, kdykoli je to možné,
poskytována včasná zpětná vazba o účinnosti oznámení o
podezření na praní peněz nebo financování terorismu a o
následném šetření.
ODDÍL 2
Dohled
Článek 36
1. Členské státy stanoví, že směnárny a poskytovatelé
služeb pro svěřenectví a obchodní společnosti musí mít
licenci nebo registraci a že kasina musí mít licenci, aby
mohli podnikat legálně. ►M1 ————— ◄
2. Členské státy od příslušných orgánů vyžadují, aby
odmítly vydání licence nebo registraci subjektů uvedených
v odstavci 1, pokud nejsou přesvědčeny, že osoby, které
ve skutečnosti řídí nebo budou řídit podnikání takových
subjektů, nebo skuteční vlastníci takových subjektů jsou
způsobilé a řádné osoby.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
329
Článek 37
1. Členské státy od příslušných orgánů vyžadují, aby
alespoň účinně sledovaly dodržování požadavků této
směrnice institucemi a osobami, na které se vztahuje, a
přijaly nezbytná opatření s cílem dodržování těchto
požadavků.
2. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány měly
odpovídající pravomoci, včetně pravomoci vyžadovat
předložení veškerých informací potřebných ke sledování
dodržování příslušných právních předpisů a provádění
kontrol, a měly odpovídající zdroje pro výkon svých
funkcí.
3. V případě úvěrových a finančních institucí a kasin mají
příslušné orgány silnější pravomoci týkající se dohledu,
zejména možnost provádět kontroly na místě.
4. V případě fyzických a právnických osob uvedených v
čl. 2 odst. 1 bodě 3 písm. a) až e) mohou členské státy
povolit, aby se funkce uvedené v odstavci 1 vykonávaly na
základě zhodnocení rizik.
5. V případě osob uvedených v čl. 2 odst. 1 bodě 3 písm.
a) a b) mohou členské státy povolit, aby funkce uvedené v
odstavci 1 vykonávaly orgány stavovské samosprávy,
splňují-li požadavky odstavce 2.
ODDÍL 3
Spolupráce
M4
Článek 37a
1. Příslušné orgány spolupracují pro účely této směrnice s
evropskými orgány dohledu v souladu s nařízením (EU) č.
1093/2010, nařízením (EU) č. 1094/2010 nebo nařízením
(EU) č. 1095/2010.
2. Příslušné orgány poskytnou evropským orgánům
dohledu veškeré informace nezbytné k tomu, aby tyto
orgány mohly plnit své povinnosti podle této směrnice a
podle nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č.
1094/2010 nebo nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
Článek 38
Komise poskytne pomoc potřebnou pro usnadnění
koordinace, včetně výměny informací mezi finančními
zpravodajskými jednotkami v rámci Společenství.
ODDÍL 4
Sankce
Článek 39
1. Členské státy zajistí, aby fyzické a právnické osoby, na
něž se vztahuje tato směrnice, byly postižitelné za
porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této
směrnice. Sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
2. Aniž je dotčeno právo členských států ukládat trestní
sankce, zajistí členské státy v souladu se svým
vnitrostátním právem, aby vůči úvěrovým a finančním
institucím mohla být v případě porušení vnitrostátních
předpisů, přijatých na základě této směrnice, přijata
vhodná správní opatření nebo jim v takovém případě
mohly být uloženy správní sankce. Členské státy zajistí,
aby tato opatření nebo sankce byly účinné, přiměřené a
odrazující.
3. Členské státy zajistí, aby právnické osoby byly
postižitelné alespoň za protiprávní jednání podle odstavce
1, kterých se v jejich prospěch dopustila osoba jednající
samostatně nebo jako člen orgánu této právnické osoby,
která má v rámci této právnické osoby vedoucí postavení
na základě
a) pravomoci zastupovat tuto právnickou osobu;
b) pravomoci přijímat rozhodnutí jménem této právnické
osoby nebo
c) pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické
osoby.
4. Kromě případů již upravených v odstavci 3 členské
státy zajistí, aby právnické osoby byly postižitelné v
případech, kdy nedostatečný dohled nebo nedostatečná
kontrola ze strany osoby uvedené v odstavci 3 umožnila
osobě jí podřízené dopustit se ve prospěch právnické
osoby protiprávního jednání podle odstavce 1.
KAPITOLA VI
M4
AKTY V PŘENESENÉ PRAVOMOCI A PROVÁDĚCÍ
OPATŘENÍ
B
Článek 40
M4
1. Za účelem zohlednění technického vývoje při boji proti
praní peněz a financování terorismu a upřesnění
požadavků stanovených v této směrnici může Komise
přijmout tato opatření:
B
a) vyjasnění technických aspektů definic v čl. 3 odst. 2
písm. a) a d) a dále v čl. 3 odst. 6, 7, 8, 9 a 10;
b) stanovení technických kritérií pro hodnocení, zda
situace představují nízké riziko praní peněz nebo
financování terorismu podle čl. 11 odst. 2 a 5;
c) stanovení technických kritérií pro hodnocení, zda
situace představují vysoké riziko praní peněz nebo
financování terorismu podle článku 13;
330 Harmonizace veřejnoprávní regulace finančních služeb v Evropské unii
d) stanovení technických kritérií pro posouzení otázky,
zda je v souladu s čl. 2 odst. 2 odůvodněné neuplatňovat
tuto směrnici na některé fyzické nebo právnické osoby,
které se zabývají finanční činností příležitostně nebo ve
velmi omezené míře.
M4
Tato opatření se přijímají prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 41 odst. 2a, 2b a 2c a
za podmínek stanovených v článcích 41a a 41b.
B
2. V každém případě Komise přijme první prováděcí
opatření týkající se odst. 1 písm. b) a d) do 15. června
2006.
3. Komise ►M2 ————— ◄ upraví částky uvedené
v čl. 2 odst. 1 bodě 3 písm. e), v čl. 7 písm. b), v čl. 10
odst. 1 a v čl. 11 odst.5 písm. a) a d), přičemž vezme v
úvahu právní předpisy Společenství, hospodářský vývoj a
změny mezinárodních norem.
M4
Tato opatření se přijímají prostřednictvím aktů v
přenesené pravomoci v souladu s čl. 41odst. 2a, 2b a 2c a
za podmínek stanovených v článcích 41a a 41b.
B
4. Pokud Komise zjistí, že některá třetí země nesplňuje
podmínky stanovené v čl. 11 odst. 1 nebo 2, čl. 28 odst. 3,
4 nebo 5 nebo v opatřeních přijatých v souladu s odst. 1
písm. b) nebo čl. 16 odst. 1. písm. b), nebo že právní
předpisy třetí země nepovolují uplatňování opatření
požadovaných podle čl. 31 odst. 1 prvního pododstavce,
přijme o tom v souladu s postupem podle čl. 41 odst. 2
rozhodnutí..
Článek 41
1. Komisi je nápomocen Výbor pro předcházení praní
peněz a financování terorismu (dále jen „výbor“).
M4
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a
7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 tohoto
rozhodnutí, a to za předpokladu, že se opatřeními
přijatými uvedeným postupem nemění podstatná
ustanovení této směrnice.
B
Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři
měsíce.
M4
2a. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci
uvedená v článku 40 je svěřena Komisi na období čtyř let
ode dne 4. ledna 2011. Komise vypracuje zprávu o
přenesené pravomoci nejpozději šest měsíců před koncem
tohoto čtyřletého období. Přenesení pravomoci se
automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud je
Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s
článkem 41a.
M4
2b. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise
neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a
Radě.
2c. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci se
svěřuje Komisi za podmínek stanoveným v článcích 41a a
41b.
M4
M4
Článek 41a
Zrušení přenesení pravomoci
1. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení
pravomoci uvedené v článku 40 kdykoli zrušit.
2. Orgán, který zahájí vnitřní postup s cílem rozhodnout,
zda zrušit přenesení pravomoci, uvědomí v přiměřené
lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a
Komisi a uvede pravomoc, jejíž přenesení by mohlo být
zrušeno.
3. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení
pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá
účinku okamžitě, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm
upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v
přenesené pravomoci. Bude zveřejněno v Úředním
věstníku Evropské unie.
Článek 41b
Námitky proti aktům v přenesené pravomoci
1. Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v
přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě tří měsíců
od oznámení. Z podnětu Evropského parlamentu nebo
Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.
2. Pokud Evropský parlament ani Rada ve lhůtě uvedené
v odstavci 1 námitky proti aktu v přenesené pravomoci
nevysloví, je akt v přenesené pravomoci zveřejněn v
Úředním věstníku Evropské unie a vstupuje v platnost
dnem v něm stanoveným.
2. Akt v přenesené pravomoci může být zveřejněn v
Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit v platnost před
uplynutím této lhůty, pokud Evropský parlament i Rada
sdělí Komisi svůj úmysl námitky nevyslovit.
3. Pokud Evropský parlament nebo Rada vysloví ve lhůtě
uvedené v odstavci 1 námitky proti aktu v přenesené
pravomoci, tento akt nevstoupí v platnost. Orgán, který
vyslovil námitku proti aktu v přenesené pravomoci, ji v
souladu s článkem 296 Smlouvy o fungování Evropské
unie odůvodní..
B
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
331
KAPITOLA VII
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 42
Do 15. prosince 2009 a alespoň každé tři roky poté
vypracuje Komise zprávu o provádění této směrnice a
předloží ji Evropskému parlamentu a Radě. Do první
zprávy Komise zahrne zvláštní přezkum zacházení s
advokáty a jinými samostatně výdělečně činnými právníky.
Článek 43
Do 15. prosince 2010 Komise předloží Evropskému
parlamentu a Radě zprávu o procentuálních prazích v čl. 3
odst. 6, přičemž zejména zohlední možné výhody a
následky snížení procentuálních hodnot uvedených v čl. 3
odst. 6 písm. a) podbodě i), a v čl. 3 odst. 6 písm. b)
podbodech i) a iii) z 25 % na 20 %. Na základě této zprávy
může Komise předložit návrh na změnu této směrnice.
Článek 44
Směrnice 91/308/EHS se zrušuje.
Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na
tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou
v příloze.
Článek 45
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí
do 15. prosince 2007. Neprodleně sdělí Komisi znění
těchto předpisů a srovnávací tabulku mezi ustanoveními
této směrnice a přijatými vnitrostátními předpisy.
Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn
při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví
členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení
vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti
působnosti této směrnice.
Článek 46
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské Unie.
Článek 47
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA
Poznámka autorů sborníku: Příloha z kapacitních
důvodů vynechána.
8. Investiční služby online v Evropské unii a jejich
harmonizace
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna
2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS
a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES
a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního
výboru ( 2 ),
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ( 3 ),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy
( 4 ),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Účelem směrnice Rady 93/22/EHS ze dne 10. května
1993 o investičních službách v oblasti cenných papírů
( 5 ) bylo stanovit podmínky, za kterých by povolené
investiční podniky a banky mohly poskytovat zvláštní
služby nebo zřizovat pobočky v jiných členských státech
na základě povolení a pod dohledem domovské země.
Proto směrnice usilovala o harmonizaci požadavků na
investiční podniky, pokud jde o počáteční povolení a
provoz, včetně pravidel chování. Rovněž stanovila
harmonizaci některých podmínek pro fungování
regulovaných trhů.
(2) V posledních letech začalo na finančních trzích
aktivně působit více investorů, kterým se nabízí ještě
komplexnější a širší soubor služeb a nástrojů. Vzhledem
k tomuto vývoji by měl být právní rámec Společenství
rozšířit na všechny činnosti zaměřené na investory. Proto
je nutné stanovit stupeň harmonizace nezbytný k tomu,
aby byla investorům nabízena vysoká úroveň ochrany a
aby investiční podniky mohly poskytovat služby v celém
Společenství, které je jednotným trhem, na základě
dohledu domovské země. Směrnice 93/22/EHS by proto
měla být nahrazena směrnicí novou.
(3) V důsledku rostoucí závislosti investorů na
individuálních doporučeních je vhodné zařadit
poskytování investičního poradenství mezi investiční
služby vyžadující povolení.
332 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
(4) Je vhodné do seznamu finančních nástrojů zařadit
určité komoditní deriváty a jiné nástroje, které jsou
vytvořeny a se kterými se obchoduje způsobem, jenž
vyžaduje podobný typ regulace jako tradiční finanční
nástroje.
(5) Je nutné vytvořit komplexní regulativní rámec
upravující provádění transakcí s finančními nástroji bez
ohledu na metody obchodování používané k uzavírání
těchto transakcí, aby byla při provádění transakcí
investory zajištěna vysoká kvalita a integrita i celková
efektivita finančního systému. Měl by být stanoven
soudržný a s ohledem na rizika citlivý rámec pro regulaci
hlavních mechanismů provádění příkazů, které jsou v
současné době zastoupeny na evropském finančním trhu.
Je proto nutné vedle regulovaných trhů uznat i novou
generaci organizovaných systémů obchodování, které by
měly podléhat povinnostem zaměřeným na zachování
efektivního a řádného fungování finančních trhů. K
vytvoření přiměřeného regulativního rámce by měla být
do tohoto rámce zařazena i nová investiční služba, která
se týká provozování mnohostranných systémů
obchodování (dále jen „MTF“).
(6) Měly by být vytvořeny a vzájemně úzce sladěny
definice regulovaného trhu a MTF tak, aby bylo zřejmé,
že plní stejnou funkci organizovaného obchodování.
Definice by měly vyloučit dvoustranné systémy, ve
kterých investiční podnik vstupuje do každého obchodu
na vlastní účet, a nikoli jako protistrana, která nenese
riziko a vstupuje mezi kupujícího a prodávajícího. Pojem
„systém“ zahrnuje jak veškeré trhy, které jsou tvořeny
souborem pravidel a platformou pro obchodování, tak
trhy, které fungují pouze na základě souboru pravidel.
Regulované trhy a MTF nemusí být provozovateli
„technického“ systému pro párování příkazů. Trh, který
je tvořen pouze souborem pravidel, jenž upravuje aspekty
týkající se členství, přijímání nástrojů k obchodování,
obchodování mezi členy, zpravodajské povinnosti a
případně transparentnosti, je regulovaným trhem nebo
MTF ve smyslu této směrnice a transakce uzavřené podle
těchto pravidel se považují za uzavřené v systémech
regulovaného trhu nebo MTF. Pojem „nákupní a prodejní
zájmy“ je třeba chápat v širším smyslu, tedy tak, že
zahrnuje příkazy, kotace a projevy zájmu. Požadavek na
to, aby byly tyto zájmy sdružovány v systému
prostřednictvím pevných pravidel stanovených
organizátorem systému znamená, že budou sdružovány
podle pravidel systému nebo pomocí protokolů či
vnitřních operačních postupů systému (včetně postupů
obsažených v programovém vybavení počítačů). Pojem
„pevně stanovená pravidla“ znamená, že tato pravidla
neponechávají investičnímu podniku provozujícímu MTF
žádnou volnost v rozhodování o tom, jak se mohou zájmy
vzájemně ovlivňovat. Uvedené definice vyžadují, aby se
zájmy sdružovaly způsobem vedoucím k uzavření
smlouvy, tedy aby realizace probíhala podle pravidel
systému nebo pomocí protokolů nebo vnitřních
operačních postupů systému.
(7) Účelem této směrnice je zahrnout podniky, jejichž
obvyklým předmětem podnikání nebo činnosti je
poskytovat investiční služby nebo vykonávat investiční
činnost na profesionálním základě. Z oblasti působnosti
této směrnice by proto měly být vyňaty všechny osoby,
které vykonávají jinou profesionální činnost.
(8) Oblast působnosti této směrnice by neměla zahrnovat
osoby, které spravují vlastní majetek, a podniky, pokud
neposkytují investiční služby ani nevykonávají investiční
činnost kromě obchodování na vlastní účet, pokud nejsou
tvůrci trhu nebo organizovaně, často a systematicky
neobchodují na vlastní účet mimo regulovaný trh nebo
MTF formou poskytování systému přístupného třetím
osobám za účelem obchodování s nimi.
(9) Pokud tato směrnice odkazuje na osoby, měly by se
tím rozumět osoby fyzické i právnické.
(10) Z oblasti působnosti této směrnice by měly být
vyloučeny pojišťovny, které podléhají náležitému dozoru
vykonávanému příslušnými orgány obezřetnostního
dohledu a které spadají do oblasti působnosti směrnice
Rady 64/225/EHS ze dne 25. února 1964 o odstranění
omezení svobody usazování a volného pohybu služeb v
oblasti zajištění a retrocese ( 6 ), první směrnice Rady
73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci
právních a správních předpisů týkajících se přístupu k
činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího
výkonu ( 7 ) a směrnice Rady 2002/83/ES ze dne 5.
listopadu 2002 o životním pojištění ( 8 ).
(11) Tato směrnice by se také neměla vztahovat na osoby,
jež neposkytují investiční služby třetím osobám, ale
jejichž činnost spočívá výhradně v poskytování
investičních služeb vlastnímu mateřskému podniku,
dceřinému podniku nebo jinému dceřinému podniku
vlastního mateřského podniku.
(12) Z oblasti působnosti této směrnice by dále měly být
vyloučeny osoby, které poskytují v rámci profesionální
činnosti investiční služby pouze příležitostně, pokud je
tato činnost upravena předpisy a dotyčné předpisy
příležitostné poskytování investičních služeb nevylučují.
(13) Tato směrnice by se neměla vztahovat na osoby
poskytující investiční služby, jež spočívají výhradně ve
správě systému zaměstnanecké spoluúčasti, a které tudíž
neposkytují investiční služby třetím osobám.
(14) Z oblasti působnosti této směrnice je nutné vyloučit
centrální banky a další subjekty vykonávající podobné
funkce, jakož i veřejné orgány pověřené řízením státního
dluhu nebo do této oblasti zasahující, přičemž tento
pojem zahrnuje i investice v této oblasti, s výjimkou
subjektů, jež jsou částečně nebo zcela ve vlastnictví státu
a jejichž úloha je obchodní nebo spojená s nabýváním
majetkových účastí.
(15) Z oblasti působnosti této směrnice je rovněž nutné
vyloučit subjekty kolektivního investování a penzijní
fondy, bez ohledu na to, zda jsou koordinovány na úrovni
Společenství, a depozitáře či správce těchto subjektů,
protože jejich činnost podléhá zvláštním předpisům
přímo této činnosti přizpůsobeným.
(16) Aby mohly využít vynětí z oblasti působnosti této
směrnice, měly by dotyčné osoby trvale splňovat
podmínky takových vynětí. Zejména pokud osoba
poskytuje investiční služby nebo vykonává investiční
činnost a je vyňata z oblasti působnosti této směrnice,
protože tyto služby nebo činnosti jsou ve vztahu k její
hlavní činnosti při posuzování v rámci skupiny
doplňkové, nemělo by se vynětí na tuto osobu vztahovat,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
333
jestliže poskytování těchto doplňkových služeb nebo
činností přestane být doplňkové ve vztahu k hlavní
činnosti.
(17) Pro zajištění ochrany investorů a stability finančního
systému by měly osoby, které poskytují investiční služby
nebo vykonávají investiční činnost spadající do oblasti
působnosti této směrnice, podléhat povolení vydanému
domovským členským státem.
(18) Úvěrové instituce povolené podle směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20.
března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o
jejím výkonu ( 9 ) by k poskytování investičních služeb
nebo výkonu investiční činnosti neměly potřebovat další
povolení podle této směrnice. Pokud se úvěrová instituce
rozhodne poskytovat investiční služby nebo vykonávat
investiční činnost, měly by příslušné orgány před
vydáním povolení ověřit, zda instituce splňuje
odpovídající ustanovení této směrnice.
(19) Pokud investiční podnik poskytuje nepravidelně
jednu nebo více investičních služeb, na které se
nevztahuje jeho povolení, nebo vykonává jednu nebo
více investičních činností, na které se nevztahuje jeho
povolení, neměl by potřebovat další povolení podle této
směrnice.
(20) Pro účely této směrnice by přijímání a předávání
příkazů mělo zahrnovat také spojení dvou či více
investorů i provádění transakcí mezi těmito investory.
(21) V souvislosti s nadcházející revizí rámce kapitálové
přiměřenosti podle nové basilejské kapitálové dohody
(Basilej II) členské státy uznávají potřebu znovu
přezkoumat, zda investiční podniky, které provádějí
příkazy klientů na principu párování příkazů, mají být
považovány za podniky jednající na vlastní účet, a tedy
podléhat dodatečným regulativním kapitálovým
požadavkům.
(22) Zásady vzájemného uznávání a dohledu
domovského členského státu vyžadují, aby příslušné
orgány členských států nevydaly nebo odebraly povolení,
pokud okolnosti, jako je obsah programu činnosti,
zeměpisná lokalizace nebo činnost skutečně vykonávaná,
jasně naznačují, že se investiční podnik rozhodl pro
právní systém určitého členského státu jen proto, aby se
vyhnul přísnějším normám platným v jiném členském
státě, na jehož území hodlá vykonávat nebo kde
vykonává větší část své činnosti. Investiční podnik, který
je právnickou osobou, by měl mít povolení vydané v
členském státě, v němž má sídlo. Investiční podnik, který
není právnickou osobou, by měl mít povolení vydané v
členském státě, v němž se nachází jeho ústředí Kromě
toho by členské státy měly vyžadovat, aby se ústředí
investičního podniku vždy nacházelo v jeho domovském
členském státě a aby tam také skutečně vykonávalo
činnost.
(23) Investiční podnik, který je držitelem povolení
vydaného v jeho domovském členském státě, by měl být
oprávněn poskytovat investiční služby nebo vykonávat
investiční činnost v celém Společenství, aniž by musel
žádat o zvláštní povolení u příslušného orgánu členského
státu, ve kterém hodlá služby poskytovat nebo činnost
vykonávat.
(24) Některé investiční podniky jsou od určitých
povinností uložených směrnicí Rady 93/6/EHS ze dne 15.
března 1993 o kapitálové přiměřenosti investičních
podniků a úvěrových institucí ( 10 ) osvobozeny, a proto
by měly mít povinnost udržovat určitou minimální výši
kapitálu nebo pojištění odpovědnosti za škody při výkonu
povolání nebo kombinaci obojího. Při úpravách výše
tohoto pojištění by měly být zohledněny úpravy
provedené v rámci směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o
zprostředkování pojištění ( 11 ). Tímto zvláštním
zacházením pro účely kapitálové přiměřenosti by neměla
být dotčena jakákoli rozhodnutí týkající se vhodného
zacházení s těmito podniky v rámci budoucích změn
právních předpisů Společenství o kapitálové přiměřenosti.
(25) Oblast působnosti obezřetnostní právní úpravy by se
měla omezit pouze na subjekty, které z důvodu řízení
obchodního portfolia na profesionálním základě
představují pro ostatní účastníky trhu zdroj rizika
protistrany, a proto by subjekty, které s finančními
nástroji, včetně komoditních derivátů spadajících do této
směrnice, obchodují na vlastní účet, i subjekty, které při
posuzování v rámci skupiny poskytují v oblasti
komoditních derivátů klientům své hlavní činnosti
investiční služby jako služby doplňkové, pokud hlavní
činností není poskytování investičních služeb ve smyslu
této směrnice, měly být z oblasti působnosti této směrnice
vyloučeny.
(26) Na ochranu vlastnictví investora i jiných obdobných
práv investora týkajících se cenných papírů, jakož i jeho
práv týkajících se peněžních prostředků svěřených
podniku by se tato práva měla držet odděleně od
prostředků podniku. Tato zásada by však podniku neměla
bránit v tom, aby vykonával činnost vlastním jménem,
ale na účet investora, pokud to povaha transakce
vyžaduje a pokud s tím investor souhlasí, například v
případě půjčování cenných papírů.
(27) Pokud klient v souladu s právními předpisy
Společenství, a zejména směrnicí Evropského parlamentu
a Rady 2002/47/ES ze dne 6. června 2002 o dohodách o
finančním zajištění ( 12 ), převede plné vlastnické právo
k finančním nástrojům nebo peněžním prostředkům na
investiční podnik za účelem zajištění nebo jiného krytí
současných nebo budoucích, skutečných, podmíněných či
potenciálních závazků, neměly by být takové finanční
nástroje nebo prostředky dále považovány za nástroje
nebo prostředky náležející klientovi.
(28) Postupy povolování poboček investičních podniků v
rámci Společenství, které jsou oprávněny působit ve
třetích zemích, by měly pro tyto podniky zůstat i nadále v
platnosti. Tyto pobočky by ale neměly požívat volného
pohybu služeb podle čl. 49 druhého pododstavce
Smlouvy nebo práva usazování v jiných členských
státech než v těch, ve kterých jsou usazeny. Pro případy,
kdy Společenství není vázáno žádnými dvoustrannými
nebo mnohostrannými závazky, je vhodné stanovit
postup, jenž by zajistil, aby se v dotyčných třetích zemích
zacházelo s investičními podniky Společenství na základě
vzájemnosti.
(29) Rozšiřující se spektrum činností, které mnohé
investiční podniky vykonávají současně, zvyšuje
334 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
potenciál vzniku střetu zájmů mezi různými činnostmi a
zájmy klientů. Je proto nutné stanovit pravidla k zajištění
toho, že takové střety nepříznivě neovlivní zájmy klientů.
(30) Služba by se měla považovat za poskytovanou z
podnětu klienta, pokud ji klient nepožaduje v reakci na
sdělení, které je na něj osobně zaměřeno podnikem nebo
na účet podniku a které obsahuje výzvu nebo se jej snaží
ovlivnit v souvislosti s určitým finančním nástrojem nebo
určitou transakcí. Službu lze považovat za poskytovanou
z podnětu klienta bez ohledu na to, zda ji klient požaduje
na základě jakéhokoli sdělení propagujícího nebo
nabízejícího finanční nástroje jakýmkoli způsobem, který
je svou povahou obecný a určený veřejnosti či širší
skupině nebo kategorii klientů nebo potenciálních klientů.
(31) Jedním z cílů této směrnice je ochrana investorů.
Opatření na ochranu investorů by měla být přizpůsobena
specifickým rysům každé kategorie investorů
(neprofesionální, profesionální a protistrany).
(32) Odchylně od zásady povolování, dohledu a
vymáhání povinností domovským členským státem u
provozování poboček je vhodné, aby za vymáhání
určitých povinností uvedených v této směrnici v
souvislosti s činnostmi prováděnými pobočkou na území,
kde je umístěna, převzal odpovědnost příslušný orgán
hostitelského členského státu, protože tento orgán je
pobočce nejblíže a má lepší možnost odhalit případné
porušení pravidel upravujících provoz pobočky a
zasáhnout proti němu.
(33) K zajištění toho, že investiční podniky budou
provádět příkazy klientů za podmínek nejpříznivějších
pro klienta, je nutné investičním podnikům uložit
účinnou povinnost „nejlepšího způsobu provedení“. Tato
povinnost by měla platit pro podniky, který mají vůči
klientovi smluvní nebo zprostředkovatelské závazky.
(34) Korektní hospodářská soutěž vyžaduje, aby účastníci
trhu a investoři mohli porovnávat ceny, které musí
jednotlivé systémy obchodování (tj. regulované trhy,
MTF a zprostředkovatelé) zveřejňovat. Proto se
doporučuje, aby členské státy odstranily veškeré
překážky, které by mohly bránit konsolidaci důležitých
informací na evropské úrovni a jejich zveřejňování.
(35) Při navazování obchodního vztahu s klientem by měl
investiční podnik moci klienta nebo potenciálního klienta
žádat, aby současně vydal souhlas se způsobem
provádění příkazů i s tím, že jeho příkazy mohou být
provedeny mimo regulovaný trh nebo MTF.
(36) Osoby, které poskytují investiční služby na účet více
než jednoho investičního podniku, by neměly být
považovány za smluvní zástupce, ale za investiční
podniky, pokud spadají do definice stanovené v této
směrnici, s výjimkou určitých osob, které mohou být
vyňaty.
(37) Touto směrnicí by neměla být dotčena práva
smluvních zástupců vykonávat činnosti spadající do
oblasti působnosti jiných směrnic a související činnosti
týkající se finančních služeb či produktů nespadajících do
oblasti působnosti této směrnice, včetně činností
vykonávaných na účet částí stejné finanční skupiny.
(38) Tato směrnice by se neměla vztahovat na podmínky
výkonu činnosti mimo prostory investičního podniku
(přímý prodej).
(39) Příslušné orgány členských států by neměly vydat
nebo by měly odebrat registraci, pokud skutečně
vykonávané činnosti jasně naznačují, že se smluvní
zástupce rozhodl pro právní systém určitého členského
státu jen proto, aby se vyhnul přísnějším normám
platným v jiném členském státě, na jehož území hodlá
vykonávat nebo kde vykonává větší část své činnosti.
(40) Pro účely této směrnice by se způsobilé protistrany
měly považovat za klienty.
(41) K zajištění toho, aby byla pravidla chování (včetně
pravidel pro nejlepší způsob provedení a zpracování
příkazů klientů) vymáhána ve vztahu k investorům, kteří
tuto ochranu potřebují nejvíce, a s ohledem na zavedené
tržní zvyklosti v celém Společenství je vhodné ujasnit, že
v případě transakcí uzavřených nebo uskutečněných mezi
způsobilými protistranami je možné se od pravidel
chování odchýlit.
(42) U transakcí prováděných mezi způsobilými
protistranami by povinnost sdělovat limitní příkazy
klientů měla platit pouze v případě, že protistrana
investičnímu podniku výslovně zasílá limitní příkaz k
provedení transakce.
(43) Členské státy chrání právo na soukromí fyzických
osob při zpracování osobních údajů v souladu se směrnicí
Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října
1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se
zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto
údajů. ( 13 )
(44) Vzhledem k dvojímu cíli ochrany investorů a
zajištění řádného fungování trhu cenných papírů je
nezbytné zajistit, aby transakce byly plně transparentní a
aby pravidla pro regulované trhy stanovená za tímto
účelem platila pro investiční podniky, pokud jsou činné
na trhu. Aby mohli investoři nebo účastníci trhu kdykoli
vyhodnotit podmínky transakce s akciemi, kterou zvažují,
a následně ověřit podmínky, ze kterých byla provedena,
měla by být stanovena společná pravidla pro
zveřejňování ukončených transakcí s akciemi a údajů o
aktuálních příležitostech obchodů s akciemi. Tato
pravidla jsou nutná k zajištění účinné integrace akciových
trhů členských států, k posílení efektivnosti celkového
procesu tvorby cen akciových nástrojů a k podpoře
účinného fungování povinností „nejlepšího způsobu
provedení“. Dosažení těchto cílů vyžaduje komplexní
transparentní režim platný pro všechny transakce s
akciemi bez ohledu na to, zda je investiční podnik
provádí na dvoustranném základě, nebo prostřednictvím
regulovaných trhů nebo MTF. Povinnosti investičních
podniků z této směrnice kotovat nákupní a prodejní cenu
a provést příkaz za kotovanou cenu nezbavují investiční
podniky povinnosti přesměrovat příkaz do jiného místa
provedení, pokud by taková internalizace mohla podniku
bránit v plnění povinností „nejlepšího způsobu
provedení“.
(45) Členské státy by měly být schopny uplatňovat
informační povinnost podle této směrnice u transakcí s
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
335
finančními nástroji, které nejsou přijaty k obchodování na
regulovaném trhu.
(46) Členský stát se může rozhodnout uplatňovat
požadavky na transparentnost před uskutečněním
obchodu i po uskutečnění obchodu, jak je stanoví tato
směrnice, na finanční nástroje jiné než akcie. V tom
případě by se tyto požadavky měly uplatňovat na všechny
investiční podniky, jejichž je tento členský stát
domovským členským státem, pro jejich činnost na
území tohoto členského státu a pro činnosti přeshraniční
v rámci volného pohybu služeb. Tyto požadavky by se
měly vztahovat i na činnosti prováděné v rámci území
tohoto členského státu pobočkami zřízenými na jeho
území investičních podniků povolených v jiném
členském státě.
(47) Všechny investiční podniky by měly mít stejnou
příležitost vstoupit nebo mít přístup na regulované trhy v
celém Společenství. Bez ohledu na způsob, jakým jsou
transakce v současné době v členských státech
organizovány, je důležité zrušit technická a právní
omezení přístupu na regulované trhy.
(48) Aby bylo usnadněno dokončování přeshraničních
transakcí, je vhodné stanovit, že investiční podniky mají
přístup k systémům zúčtování a vypořádání v celém
Společenství bez ohledu na to, zda byly transakce
uzavřeny prostřednictvím regulovaných trhů v dotyčném
členském státě. Investiční podniky, které se chtějí přímo
zapojit do systémů vypořádání v jiných členských státech,
by měly splňovat provozní a obchodní požadavky
členství a obezřetnostní opatření na podporu hladkého a
řádného fungování finančních trhů.
(49) Povolení k provozování regulovaného trhu by mělo
zahrnovat veškeré činnosti, které jsou přímo spojeny s
oznámením, zpracováním, provedením, potvrzením a
vykázáním příkazů od okamžiku přijetí těchto příkazů
regulovaným trhem do okamžiku jejich předání k
následnému dokončení, a dále činnosti spojené s přijetím
finančních nástrojů k obchodování. Povolení by mělo
zahrnovat i transakce uzavřené prostřednictvím určených
tvůrců trhu jmenovaných regulovaným trhem, pokud se
tyto transakce provádějí v rámci systémů regulovaného
trhu a v souladu s pravidly, která tyto systémy upravují.
Ne všechny transakce uzavřené členy nebo účastníky
regulovaného trhu či MTF musí být považovány za
uzavřené v systémech regulovaného trhu nebo MTF.
Transakce, které členové nebo účastníci uzavírají
dvoustranně a které nesplňují všechny požadavky
stanovené pro regulovaný trh nebo MTF touto směrnicí,
by měly být pro účely definice systematického
internalizátora považovány za transakce uzavřené mimo
regulovaný trh nebo MTF. V tom případě by povinnost
investičních podniků zveřejňovat pevné kotace měla
platit, pokud jsou splněny podmínky stanovené touto
směrnicí.
(50) Systematičtí internalizátoři by se mohli rozhodnout
zpřístupnit své kotace pouze neprofesionálním klientům,
pouze profesionálním klientům nebo oběma skupinám.
Neměli by však mít možnost rozlišovat uvnitř těchto
kategorií klientů.
(51) Článek 27 nestanoví systematickým internalizátorům
povinnost zveřejňovat pevné kotace pro transakce
přesahující standardní tržní objem.
(52) Pokud je investiční podnik systematickým
internalizátorem jak pro akcie, tak pro jiné finanční
nástroje, měly by se povinnost kotovat ceny vztahovat
pouze na akcie, aniž je dotčen čtyřicátý šestý bod
odůvodnění.
(53) Není účelem této směrnice požadovat uplatňování
pravidel transparentnosti před uskutečněním obchodu na
transakce prováděné na mimoburzovních trzích (OTC), k
jejichž znakům patří to, že jsou účelové a nepravidelné,
provádějí je profesionální protistrany a jsou součástí
obchodního vztahu, který se sám vyznačuje obchody
přesahujícími standardní tržní objemy, a že se obchody
uskutečňují mimo systémy obvykle užívané dotčeným
podnikem pro jeho činnost systematického internalizátora.
(54) Standardní tržní objem kterékoli třídy akcií by neměl
být výrazně neúměrný kterékoli akcii zařazené do dané
třídy.
(55) Revize směrnice 93/6/EHS by měla stanovit
minimální kapitálové požadavky, které by měly
regulované trhy plnit, aby získaly povolení, a přitom by
se měla zohlednit specifická povaha rizik spojených s
takovými trhy.
(56) Organizátoři regulovaného trhu by měli rovněž být
schopni v souladu s odpovídajícími ustanoveními této
směrnice provozovat MTF.
(57) Ustanoveními této směrnice o přijímání nástrojů k
obchodování podle pravidel vymáhaných regulovaným
trhem by nemělo být dotčeno použití směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2001/34/ES ze dne 28.
května 2001 o přijetí cenných papírů ke kotování na
burze cenných papírů a o informacích, které k nim mají
být zveřejněny ( 14 ). Regulovanému trhu by se nemělo
bránit v uplatňování přísnějších požadavků na emitenty
cenných papírů nebo nástrojů, které zvažuje přijmout k
obchodování, než jsou požadavky podle této směrnice.
(58) Členské státy by měly být schopny pověřit různé
příslušné orgány tím, aby tyto orgány vymáhaly plnění
rozsáhlé šíře povinností stanovených touto směrnicí. Tyto
orgány by měly mít veřejnoprávní povahu zaručující
jejich nezávislost na hospodářských subjektech a
předcházející střetu zájmů. V souladu s vnitrostátními
právními předpisy by členské státy měly zajistit náležité
financování příslušného orgánu. Určení příslušných
orgánů by nemělo vylučovat možnost přenesení úkolů na
odpovědnost příslušného orgánu.
(59) Důvěrné informace získané kontaktním místem
jednoho členského státu prostřednictvím kontaktního
místa jiného členského státu by neměly být považovány
za čistě vnitrostátní.
(60) Je nutné posílit sbližování pravomocí příslušných
orgánů tak, aby byly vytvořeny předpoklady k dosažení
stejné úrovně při vymáhání dodržován povinností po
celém integrovaném finančním trhu. Účinnost dohledu by
měl zaručit společný minimální soubor pravomocí spolu s
přiměřeným objemem prostředků.
336 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
(61) Na ochranu klientů, aniž je tím ovšem dotčeno jejich
právo podávat žaloby k soudům, je vhodné, aby členské
státy podporovaly veřejnoprávní či soukromoprávní
subjekty zřízené za účelem mimosoudního urovnávání
sporů a spolupracovaly při urovnávání přeshraničních
sporů, s ohledem na doporučení Komise 98/257/ES ze
dne 30. května 1998 o zásadách pro orgány příslušné pro
mimosoudní urovnávání spotřebitelských sporů ( 15 ). Při
uplatňování ustanovení o postupech pro vyřizování
stížností a zjednávání nápravy v rámci mimosoudního
urovnávání sporů by členské státy měly být podporovány
při využívání existujících mechanismů přeshraniční
spolupráce, zejména sítě reklamací finančních služeb
(FIN-Net).
(62) Každá výměna a každé předání údajů mezi
příslušnými orgány, jinými orgány, subjekty nebo
osobami by měly být v souladu s pravidly předávání
osobních údajů stanovenými ve směrnici 95/46/ES.
(63) Je nezbytné posílit ustanovení o výměně informací
mezi příslušnými orgány členských států a posílit
vzájemnou povinnost pomoci a spolupráce mezi těmito
orgány. V souvislosti s narůstající přeshraniční činností
by si příslušné orgány měly vzájemně poskytovat
příslušné informace k výkonu svých funkcí, aby zajistily
účinné uplatňování této směrnice, včetně situací, kdy se
její skutečné nebo domnělé porušení může týkat orgánů
dvou či více členských států. Pro zajištění hladkého
přenosu takových informací a ochrany individuálních
práv je nezbytné při výměně informací přísně dodržovat
služební tajemství.
(64) Rada na zasedání dne 17. července 2000 zřídila
Výbor moudrých pro regulaci evropských trhů s cennými
papíry. Ve své závěrečné zprávě tento výbor navrhl
zavedení nových legislativních technik vycházejících z
čtyřúrovňového přístupu, jmenovitě z rámcových zásad,
prováděcích opatření, spolupráce a vymáhání. Úroveň 1,
směrnice, by se měla omezit na stanovení obecných
„rámcových“ zásad, zatímco úroveň 2 by měla obsahovat
technická prováděcí opatření přijímaná Komisí za
pomoci výboru.
(65) Usnesení přijaté Evropskou radou na zasedání ve
Stockholmu dne 23. března 2001 schválilo závěrečnou
zprávu Výboru moudrých a navržený čtyřúrovňový
přístup, aby učinilo postup při vypracovávání právních
předpisů Společenství v oblasti cenných papírů
účinnějším a transparentnějším.
(66) Podle stockholmského zasedání Evropské rady by se
prováděcí opatření úrovně 2 měla používat častěji, aby se
zajistilo udržení technických ustanovení v aktuálním
stavu odpovídajícím vývoji trhu a dohledu, a měly by se
stanovit lhůty pro všechny etapy prací patřících do
úrovně 2.
(67) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. února
2002 o provádění právních předpisů týkajících se
finančních služeb rovněž schválilo zprávu Výboru
moudrých na základě slavnostního prohlášení, které téhož
dne před Parlamentem učinila Komise, a dopisu ze dne 2.
října 2001 zaslaného komisařem pro vnitřní trh
předsedovi parlamentního výboru pro hospodářské a
měnové záležitosti o zárukách pro úlohu Evropského
parlamentu v tomto procesu.
(68) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by
měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady
1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro
výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi ( 16 ).
M1
(69) Evropský parlament by měl mít tříměsíční lhůtu od
prvního předložení navržených pozměňovacích návrhů a
prováděcích opatření, aby je mohl přezkoumat a
zaujmout k nim stanovisko. V naléhavých a řádně
odůvodněných případech by však mělo být možné tuto
lhůtu zkrátit. Přijme-li Evropský parlament v této lhůtě
usnesení, měla by Komise návrhy pozměňovacích návrhů
nebo opatření znovu přezkoumat.
B
(70) Ke zohlednění dalšího vývoje na finančních trzích
by Komise měla Evropskému parlamentu a Radě
předkládat zprávy o uplatňování ustanovení týkajících se
pojištění odpovědnosti za škody při výkonu povolání,
působnosti pravidel transparentnosti a případného
povolování specializovaných obchodníků s komoditními
deriváty jako investičních podniků.
(71) Cíl spočívající ve vytvoření integrovaného
finančního trhu, na kterém jsou investoři účinně chráněni
a efektivita a integrita celkového trhu je zaručena,
vyžaduje stanovení společných regulativních požadavků
týkajících se investičních podniků bez ohledu na to, kde
jsou ve Společenství povoleny, a upravujících fungování
regulovaných trhů a jiných obchodních systémů tak, aby
netransparentnost nebo narušení jednoho trhu nemohly
podkopat účinné fungování evropského finančního
systému jako celku. Jelikož tohoto cíle může být lépe
dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství
přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity
stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou
proporcionality stanovenou v uvedeném článku
nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné
pro dosažení tohoto cíle,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
HLAVA I
DEFINICE A OBLAST PŮSOBNOSTI
Článek 1
Oblast působnosti
1. Tato směrnice se vztahuje na investiční podniky a
regulované trhy.
2. Následující ustanovení se použijí rovněž na úvěrové
instituce povolené podle směrnice 2000/12/ES při
poskytování jedné nebo více investičních služeb nebo
provádění investiční činnosti:
— čl. 2 odst. 2, články 11, 13 a 14,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
337
— kapitola II hlavy II s výjimkou čl. 23 odst. 2 druhého
pododstavce,
— kapitola III hlavy II s výjimkou čl. 31 odst. 2 až čl. 31
odst. 4 a čl. 32 odst. 2 až čl. 32 odst. 6, čl. 32 odst. 8 a čl.
32 odst. 9,
— články 48 až 53, 57, 61 a 62 a
— čl. 71 odst. 1.
Článek 2
Výjimky
1. Tato směrnice se nevztahuje na
a) pojišťovny vymezené v článku 1 směrnice 73/239/EHS
nebo v článku 1 směrnice 2002/83/ES nebo podniky
činné v oblasti zajištění a retrocese uvedené ve směrnici
64/225/EHS;
b) osoby, které poskytují investiční služby výhradně pro
vlastní mateřský podnik, své dceřiné podniky nebo jiné
dceřiné podniky vlastního mateřského podniku;
c) osoby poskytující investiční služby, pokud tuto činnost
vykonávají příležitostně v rámci určité profesionální
činnosti a tato činnost se řídí právními nebo správními
předpisy nebo etickým kodexem pro dotyčný obor
činnosti, které poskytování těchto služeb nevylučují;
d) osoby, které neposkytují žádné investiční služby ani
nevykonávají žádné činnosti kromě obchodování na
vlastní účet, pokud nejsou tvůrci trhu nebo organizovaně,
často a systematicky neobchodují na vlastní účet mimo
regulovaný trh nebo MTF formou poskytování systému
přístupného třetím osobám za účelem obchodování s nimi;
e) osoby, jejichž investiční služby spočívají výhradně ve
správě systémů zaměstnanecké spoluúčasti;
f) osoby, které poskytují investiční služby, jež spočívají
jak ve správě systémů zaměstnanecké spoluúčasti, tak v
poskytování investičních služeb výhradně pro vlastní
mateřský podnik, své dceřiné podniky nebo jiné dceřiné
podniky vlastního mateřského podniku;
g) členy Evropského systému centrálních bank a další
vnitrostátní subjekty plnící podobné funkce a další
veřejné subjekty pověřené správou veřejného dluhu nebo
do správy veřejného dluhu zasahující;
h) subjekty kolektivního investování a penzijní fondy,
bez ohledu na to, zda jsou koordinovány na úrovni
Společenství, a depozitáře a správce těchto subjektů;
i) osoby, které na vlastní účet obchodují s finančními
nástroji nebo poskytují investiční služby v oblasti
komoditních derivátů nebo derivátových nástrojů
uvedených v bodě 10 oddílu C přílohy I klientům své
hlavní činnosti, pokud se při posuzování v rámci skupiny
jedná vzhledem k hlavní činnosti o činnost doplňkovou a
pokud hlavní činností není poskytování investičních
služeb ve smyslu této směrnice nebo bankovních služeb
ve smyslu směrnice 2000/12/ES;
j) osoby, které poskytují investiční poradenství v rámci
provádění jiné profesionální činnosti, na niž se
nevztahuje tato směrnice, pokud poskytování tohoto
poradenství není odměňováno odděleně;
k) osoby, jejichž hlavní činnost spočívá v obchodování na
vlastní účet s komoditami nebo komoditními deriváty.
Tato výjimka se nevztahuje na případy, kdy jsou osoby
obchodující na vlastní účet s komoditami nebo
komoditními deriváty součástí skupiny, jejíž hlavní
činností je poskytování jiných investičních služeb ve
smyslu této směrnice nebo bankovních služeb ve smyslu
směrnice 2000/12/ES;
l) podniky, které poskytují investiční služby nebo
provádějí investiční činnost spočívající výhradně v
obchodování na vlastní účet na finančních termínových
nebo opčních trzích nebo trzích jiných derivátů a na
peněžních trzích, pokud je výhradním účelem této
činnosti zajištění pozice na derivátových trzích, nebo
podniky, které obchodují na účet jiných členů těchto trhů
či pro ně vytvářejí ceny, jež jsou garantovány členy
zúčtovacích systémů těchto trhů, kdy odpovědnost za
zajištění plnění smluv uzavřených těmito podniky
přebírají členové zúčtovacích systémů těchto trhů;
m) sdružení zřízená dánskými a finskými penzijními
fondy výhradně s cílem správy majetku penzijních fondů
zapojených do těchto sdružení;
n) „agenti di cambio“, jejichž činnost a funkce se řídí
článkem 201 italského zákonného dekretu č. 58 ze dne 24.
února 1998.
2. Práva propůjčená touto směrnicí se nevztahují na
služby poskytované v postavení protistrany při
transakcích, které provádějí veřejné subjekty pověřené
správou veřejného dluhu nebo členové Evropského
systému centrálních bank v rámci plnění úkolů
stanovených ve Smlouvě a ve statutu Evropského
systému centrálních bank a Evropské centrální banky
nebo plnění rovnocenných funkcí podle vnitrostátních
předpisů.
3. Ke zohlednění vývoje na finančních trzích a zajištění
jednotného uplatňování této směrnice může Komise
►M3 ————— ◄ ve věci výjimek uvedených v
písmenech c), i) a k) vymezit kritéria k určení toho, kdy
má být činnost považována na úrovni skupiny za
doplňkovou k hlavní činnosti, i určení toho, kdy je
činnost prováděna příležitostně. ►M3 Tato opatření, jež
mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této
směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním
postupem s kontrolou podle čl. 64 odst. 2. ◄
Článek 3
Nepovinné výjimky
1. Členské státy se mohou rozhodnout, že tuto směrnici
nebudou uplatňovat na osoby, pro které jsou domovským
členským státem a které
— nesmějí držet peněžní prostředky nebo cenné papíry
klientů, a které se proto nemohou vůči svým klientům
zadlužit, a
338 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
— nesmějí poskytovat žádné investiční služby kromě
přijímání a předávání příkazů v souvislosti s
převoditelnými cennými papíry a podílovými jednotkami
subjektů kolektivního investování a poskytování
investičního poradenství ve vztahu k těmto finančním
nástrojům a
— smějí při poskytování takových služeb předávat
příkazy pouze
—
i) investičním podnikům povoleným v souladu s touto
směrnicí;
ii) úvěrovým institucím povoleným v souladu se směrnicí
2000/12/ES;
iii) pobočkám investičních podniků nebo úvěrových
institucí, které jsou povoleny ve třetí zemi a které
podléhají a vyhovují pravidlům o obezřetnostním
dohledu považovaným příslušnými orgány za alespoň tak
přísné, jako jsou pravidla stanovená touto směrnicí,
směrnicí 2000/12/ES nebo směrnicí 93/6/EHS;
iv) subjektům kolektivního investování, kterým bylo
podle právních předpisů členského státu povoleno nabízet
podílové jednotky veřejnosti, a správcům těchto podniků;
v) investičním podnikům s fixním kapitálem ve smyslu čl.
15 odst. 4 druhé směrnice Rady 77/91/EHS ze dne 13.
prosince 1976 o koordinaci záruk, které jsou vyžadovány
v členských státech ve smyslu čl. 58 druhého
pododstavce Smlouvy od společností pro ochranu zájmů
společníků a třetích osob při zakládání akciových
společností a při udržování a změnách jejich základního
kapitálu, v míře nezbytné k dosažení rovnocennosti jejich
opatření ( 17 ), jejichž cenné papíry jsou kotovány nebo
obchodovány na regulovaném trhu v některém členském
státě;
— za podmínky, že činnosti těchto osob jsou upraveny na
vnitrostátní úrovni.
2. Osoby vyloučené z oblasti působnosti této směrnice
podle odstavce 1 nepožívají volného pohybu služeb nebo
výkonu činností ani svobody zřizování poboček ve
smyslu článků 31 a 32.
Článek 4
Definice
1. Pro účely této směrnice se rozumí:
1) „investičním podnikem“ právnická osoba, jejíž
obvyklým předmětem činnosti či podnikání je
poskytování jedné nebo více investičních služeb třetí
osobě nebo provádění jedné nebo více investičních
činností na profesionálním základě;
Do definice investičních podniků mohou členské státy
zahrnout i podniky, které nejsou právnickými osobami,
pokud
a) jejich právní statut zajišťuje zájmům třetích osob
úroveň ochrany, která je rovnocenná ochraně
poskytované právnickou osobou, a
b) podléhají obezřetnostnímu dohledu uzpůsobenému
jejich právní formě.
Pokud však fyzická osoba poskytuje služby, jejichž
součástí je i držení peněžních prostředků nebo
převoditelných cenných papírů třetích osob, může být
považována pro účely této směrnice za investiční podnik,
pouze pokud splňuje, aniž jsou dotčeny ostatní
požadavky předepsané touto směrnicí a směrnicí
93/6/EHS, tyto podmínky:
a) vlastnická práva třetích osob k nástrojům a
prostředkům jsou chráněna, především pro případ
nesolventnosti podniku nebo jeho vlastníků, konfiskace,
vyrovnání nebo jakýchkoli jiných nároků uplatňovaných
věřiteli podniku nebo jeho vlastníky,
b) podnik musí podléhat předpisům přijatým za účelem
kontroly solventnosti podniku a jeho vlastníků,
c) roční účetní závěrky podniku musí být ověřována
jednou nebo více osobami, které jsou k auditu účetnictví
zmocněny podle vnitrostátního práva,
d) pokud má podnik pouze jediného vlastníka, musí tento
vlastník přijmout opatření na ochranu investorů pro
případ, že by podnik ukončil činnost následkem úmrtí
vlastníka nebo jeho neschopnosti nebo v jakémkoli
podobném případě;
2) „investičními službami a činnostmi“ služby a činnosti,
jež jsou uvedeny v oddíle A přílohy I a týkají se
kteréhokoli z nástrojů uvedených v oddíle C přílohy I;
Komise ►M3 ————— ◄ určí
— derivátové nástroje uvedené v bodě 7 oddílu C přílohy
I, které mají znaky jiných derivátových finančních
nástrojů, mimo jiné s ohledem na to, zda jsou
zúčtovávány a vypořádávány prostřednictvím
uznávaných zúčtovacích středisek nebo pomocí výzvy k
dodatkové úhradě;
— derivátové nástroje uvedené v bodě 10 oddílu C
přílohy I, které mají znaky jiných derivátových
finančních nástrojů, mimo jiné s ohledem na to, zda jsou
obchodovány na regulovaném trhu nebo MTF,
zúčtovávány a vypořádávány prostřednictvím
uznávaných zúčtovacích středisek nebo pomocí výzvy k
dodatkové úhradě;
3) „doplňkovou službou“ kterákoli ze služeb uvedených v
oddíle B přílohy I;
4) „investičním poradenstvím“ poskytování osobních
doporučení klientovi na jeho žádost či z podnětu
investičního podniku ohledně jedné či více transakcí
týkajících se finančních nástrojů;
5) „prováděním příkazů na účet klientů“ jednání k
uzavření smlouvy o nákupu nebo prodeji jednoho či více
finančních nástrojů na účet klientů;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
339
6) „obchodováním na vlastní účet“ obchodování za
použití vlastního kapitálu podniku, které vede k uzavření
transakcí ohledně jednoho nebo více finančních nástrojů;
7) „systematickým internalizátorem“ investiční podnik,
který organizovaně, často a systematicky obchoduje na
vlastní účet prováděním příkazů klientů mimo
regulovaný trh nebo MTF;
8) „tvůrcem trhu“ osoba, která trvale působí na
finančních trzích jako osoba ochotná obchodovat na
vlastní účet formou nákupu a prodeje finančních nástrojů
za použití vlastního kapitálu a za ceny, které si sama
stanoví;
9) „správou portfolia“ správa jednotlivých portfolií, s
prostorem pro vlastní uvážení v rámci pověření od
klientů, pokud tato portfolia zahrnují jeden nebo více
finančních nástrojů;
10) „klientem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba,
které investiční podnik poskytuje investiční nebo
doplňkové služby;
11) „profesionálním klientem“ klient, který splňuje
kritéria stanovená v příloze II;
12) „neprofesionálním klientem“ klient, který není
profesionálním klientem;
13) „organizátorem trhu“ osoba nebo osoby řídící nebo
vykonávající činnost regulovaného trhu. Organizátorem
trhu může být regulovaný trh sám;
14) „regulovaným trhem“ mnohostranný systém, který
provozuje nebo řídí organizátor trhu a který sdružuje
nebo umožňuje sdružování početných zájmů třetích osob
na nákupu či prodeji finančních nástrojů, uvnitř systému
a v souladu s pevně stanovenými pravidly, způsobem,
jenž vede k uzavření smlouvy týkající se finančních
nástrojů přijatých k obchodování podle jeho pravidel
nebo systémů, a který má povolení a funguje pravidelně a
v souladu s hlavou III;
15) „mnohostranným systémem obchodování
(multilateral trading facility – MTF)“ mnohostranný
systém, který provozuje investiční podnik nebo
organizátor trhu a který sdružuje početné zájmy třetích
osob na nákupu či prodeji finančních nástrojů – uvnitř
systému a v souladu s pevně stanovenými pravidly –
způsobem, který vede k uzavření smlouvy v souladu s
ustanoveními hlavy II;
16) „limitním příkazem“ příkaz k nákupu či prodeji
finančního nástroje při stanoveném cenovém omezení
nebo výhodněji a ve stanoveném objemu;
17) „finančními nástroji“ nástroje uvedené v oddíle C
přílohy I;
18) „převoditelnými cennými papíry“ třídy cenných
papírů, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu (s
výjimkou platebních nástrojů), například
a) akcie společností a další cenné papíry rovnocenné
akciím společností, osobních společností či jiných
subjektů včetně depozitních certifikátů k těmto akciím;
b) dluhopisy a jiné formy dluhových cenných papírů,
včetně depozitních certifikátů k těmto cenným papírům;
c) všechny ostatní cenné papíry, se kterými je spojeno
právo nabývat nebo prodávat takové převoditelné cenné
papíry nebo ze kterých vyplývá právo na vypořádání v
penězích, jež se určuje odkazem na převoditelné cenné
papíry, měny, úrokové sazby nebo výnosy, komodity či
jiné indexy či míry;
19) „nástroji peněžního trhu“ typy nástrojů, s nimiž se
obvykle obchoduje na peněžním trhu, například státní
pokladniční poukázky, vkladové listy a obchodní cenné
papíry, s výjimkou platebních nástrojů;
20) „domovským členským státem“
a) v případě investičních podniků
i) členský stát, kde se nachází ústředí investičního
podniku, pokud je investiční podnik fyzickou osobou;
ii) členský stát, v němž má investiční podnik sídlo, pokud
je investiční podnik právnickou osobou;
iii) členský stát, kde se nachází ústředí investičního
podniku, pokud podle vnitrostátního práva dotyčného
státu nemá investiční podnik sídlo;
b) v případě regulovaného trhu členský stát, v němž je
regulovaný trh registrován, nebo pokud podle
vnitrostátních právních předpisů nemá sídlo, členský stát,
kde se nachází ústředí regulovaného trhu;
21) „hostitelským členským státem“ členský stát jiný než
domovský členský stát, v němž má investiční podnik
pobočku nebo v němž poskytuje služby nebo vykonává
činnost, nebo členský stát, v němž regulovaný trh činí
vhodná opatření, kterými umožňuje dálkovým členům
nebo účastníkům usazeným ve stejném členském státě
přístup k obchodování ve svém systému;
22) „příslušným orgánem“ orgán který každý členský stát
určí v souladu s článkem 48, pokud tato směrnice
nestanoví jinak;
23) „úvěrovými institucemi“ úvěrové instituce ve smyslu
směrnice 2000/12/ES;
24) „správcovskou společností SKIPCP“ správcovská
společnost vymezená ve směrnici Rady 85/611/EHS ze
dne 20. prosince 1985 o koordinaci právních a správních
předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování
do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) ( 18 );
25) „smluvním zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba,
která na plnou a bezpodmínečnou odpovědnost pouze
jednoho investičního podniku, na jehož účet jedná,
propaguje investice nebo doplňkové služby u klientů
nebo potenciálních klientů, přijímá a předává pokyny
nebo příkazy klientů v souvislosti s investičními službami
nebo finančními nástroji, umísťuje finanční nástroje nebo
poskytuje poradenství klientům nebo potenciálním
klientům ohledně těchto finančních nástrojů nebo služeb;
340 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
26) „pobočkou“ místo výkonu obchodní činnosti jiné než
ústředí, které je součástí investičního podniku, nemá
právní subjektivitu a poskytuje investiční služby nebo
provádí investiční činnosti a které může rovněž provádět
doplňkové služby, k nimž dostal investiční podnik
povolení; všechna místa výkonu obchodní činnosti
zřízená v tomtéž členském státě investičním podnikem s
ústředím v jiném členském státě jsou považována za
jedinou pobočku;
M2
27) „kvalifikovanou účastí“ přímá nebo nepřímá účast v
investičním podniku představující nejméně 10 %
základního kapitálu podniku nebo hlasovacích práv ve
smyslu článků 9 a 10 směrnice 2004/109/ES ( 19 ) s
ohledem na podmínky týkající se jejich sčítání stanovené
v čl. 12 odst. 4 a 5 zmíněné směrnice, nebo umožňující
uplatňovat podstatný vliv na řízení investičního podniku,
v němž má daná osoba účast;
B
28) „mateřským podnikem“ mateřský podnik ve smyslu
článků 1 a 2 sedmé směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13.
června 1983 o konsolidovaných účetních závěrkách ( 20 );
29) „dceřiným podnikem“ dceřiný podnik ve smyslu
článků 1 a 2 směrnice 83/349/EHS, včetně jakéhokoli
dceřiného podniku patřícího dceřinému podniku
mateřského podniku, jenž stojí v čele těchto podniků;
30) „kontrolou“ kontrola ve smyslu článku 1 směrnice
83/349/EHS;
31) „úzkým propojením“ stav, kdy jsou dvě nebo více
fyzických či právnických osob spojeny
a) účastí, čímž se rozumí držení, přímé nebo kontrolou,
nejméně 20 % hlasovacích práv nebo základního kapitálu
některého podniku,
b) kontrolou, čímž se rozumí vztah mezi mateřským a
dceřiným podnikem ve všech případech uvedených v čl.
1 odst. 1 a 2 směrnice 83/349/EHS nebo obdobný vztah
mezi fyzickou či právnickou osobou a podnikem; dceřiný
podnik jiného dceřiného podniku se rovněž považuje za
dceřiný podnik mateřského podniku, který stojí v čele
těchto podniků.
Stav, kdy jsou dvě nebo více fyzických či právnických
osob trvale vázány k jedné a téže osobě vztahem kontroly,
se rovněž považuje za úzké propojení mezi těmito
osobami;
2. Ke zohlednění vývoje na finančních trzích a k
zajištění jednotného uplatňování této směrnice může
Komise ►M3 ————— ◄ upřesnit definice uvedené
v odstavci 1 tohoto článku.
M3
Opatření uvedená v tomto článku, jež mají za účel změnit
jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním,
se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl.
64 odst. 2.
B
HLAVA II
PODMÍNKY POVOLENÍ A ČINNOSTI PRO
INVESTIČNÍ PODNIKY
KAPITOLA I
PODMÍNKY A POSTUPY PRO POVOLENÍ
Článek 5
Požadavek na povolení
1. Každý členský stát vyžaduje, aby poskytování
investičních služeb nebo výkonu činností formou výkonu
povolání nebo podnikání podléhalo předchozímu
povolení v souladu s touto kapitolou. Toto povolení
vydává příslušný orgán domovského členského státu
určený v souladu s článkem 48.
2. Odchylně od odstavce 1 povolí členské státy
kterémukoli organizátorovi trhu provozovat MTF, pokud
bylo ověřeno, že tento organizátor splňuje ustanovení této
kapitoly s výjimkou článků 11 a 15.
M4
3. Členské státy vytvoří rejstřík všech investičních
podniků. Rejstřík je veřejně přístupný a obsahuje údaje o
službách nebo činnostech, pro něž má investiční podnik
povolení. Rejstřík se pravidelně aktualizuje. Každé
vydané povolení musí být oznámeno Evropskému orgánu
dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy)
zřízenému nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 1095/2010 ( 21 ).
3. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) vytvoří seznam všech investičních podniků
v Unii. Seznam obsahuje údaje o službách nebo
činnostech, pro něž má investiční podnik povolení, a je
pravidelně aktualizován. Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) zveřejňuje
tento seznam na svých internetových stránkách a
aktualizuje jej.
3. Pokud příslušný orgán v souladu s čl. 8 písm. b) až d)
povolení odejme, informace o tomto odejmutí se v
seznamu zveřejní po dobu pěti let.
B
4. Každý členský stát vyžaduje, aby
— se ústředí každého investičního podniku, který je
právnickou osobou, nacházelo v témže členském státě
jako jeho sídlo,
— se ústředí každého investičního podniku, který není
právnickou osobou, nebo každého investičního podniku,
který je právnickou osobou, ale podle vnitrostátních
právních předpisů dotyčného státu nemá sídlo, nacházelo
v členském státě, v němž tento podnik skutečně vykonává
činnost.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
341
5. V případě investičních podniků, které poskytují pouze
investiční poradenství nebo službu příjímání a předávání
příkazů za podmínek stanovených v článku 3, mohou
členské státy příslušnému orgánu povolit, aby přenesl na
jiný subjekt správní, přípravné nebo doplňkové úkoly
související s vydáváním povolení v souladu s
podmínkami stanovenými v čl. 48 odst. 2.
Článek 6
Rozsah povolení
1. Domovský členský stát zajistí, aby byly v povolení
uvedeny investiční služby nebo činnosti, které je
investiční podnik oprávněn poskytovat nebo vykonávat.
Povolení se může vztahovat i na jednu nebo více
doplňkových služeb uvedených v oddíle B přílohy I. V
žádném případě však nesmí být povolení vydáno pouze k
poskytování doplňkových služeb.
2. Investiční podnik, který usiluje o povolení k rozšíření
své činnosti o další investiční služby, investiční činnosti
nebo doplňkové služby, které v době prvního povolení
nepředpokládal, podá žádost o rozšíření tohoto povolení.
3. Povolení je platné pro celé Společenství a umožňuje
investičnímu podniku poskytovat služby nebo vykonávat
činnosti, ke kterým povolení získal, v celém Společenství,
a to buď prostřednictvím zřízení pobočky, nebo formou
volného pohybu služeb.
Článek 7
Postupy vydávání povolení a zamítnutí žádostí o povolení
1. Příslušný orgán povolení nevydá, dokud nebude plně
přesvědčen, že žadatel splňuje veškeré požadavky
stanovené předpisy přijatými na základě této směrnice.
2. Investiční podnik poskytne veškeré údaje, včetně
plánu činnosti, který uvádí mimo jiné typy
předpokládaných obchodů a organizační struktura,
nezbytné k tomu, aby se mohl příslušný orgán přesvědčit,
že investiční podnik k okamžiku prvního povolení přijal
veškerá opatření nutná ke splnění povinností podle této
kapitoly.
3. Žadatel bude do šesti měsíců ode dne podání úplné
žádosti informován, zda mu povolení bylo či nebylo
vydáno.
M4
4. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku a čl. 9 odst. 2 až 4, čl. 10 odst. 1 a 2 a článku 12
může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních
technických norem k upřesnění:
a) údajů, které mají být poskytnuty příslušným orgánům
podle čl. 7 odst. 2, včetně plánu činností;
b) požadavků na vedení investičních podniků podle čl. 9
odst. 4 a informací pro oznamování podle čl. 9 odst. 2;
c) požadavky na akcionáře a členy s kvalifikovanou
účastí a překážky, jež mohou bránit účinnému výkonu
dohledu ze strany příslušného orgánu podle čl. 10 odst. 1
a 2.
4. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1095/2010.
4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
čl. 7 odst. 2 a čl. 9 odst. 2 vypracuje Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro oznamování či poskytování
informací podle těchto článků.
4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedených ve třetím pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
Článek 8
Odnětí povolení
Příslušný orgán může odejmout povolení vydané
investičnímu podniku, který
a) nevyužije povolení do 12 měsíců, výslovně se jej vzdá
nebo déle než šest předchozích měsíců neposkytuje
investiční služby či nevykonává investiční činnost, pokud
dotyčný členský stát nestanoví, že v těchto případech
povolení propadá;
b) získal povolení na základě nepravdivého prohlášení
nebo jinými protiprávními prostředky;
c) již nesplňuje podmínky, za kterých bylo povolení
vydáno, například podmínky stanovené ve směrnici
93/6/EHS;
d) vážně a systematicky porušuje předpisy přijaté na
základě této směrnice, které upravují podmínky výkonu
činnosti investičních podniků;
e) spadá mezi kterýkoli z případů, kdy vnitrostátní právo
v souvislosti se záležitostmi mimo oblast působnosti této
směrnice stanoví odnětí povolení.
M4
Každé odejmutí povolení se oznamuje Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy).
B
Článek 9
Osoby, které skutečně řídí činnost
1. Členské státy vyžadují, aby osoby, které skutečně řídí
činnost investičního podniku, měly dostatečně dobrou
pověst a dostatečné množství zkušeností k zajištění
řádného a obezřetného vedení investičního podniku.
342 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Pokud o povolení k provozování MTF žádá organizátor
trhu a osoby, které skutečně řídí činnost MTF, jsou
totožné s osobami, které skutečně řídí činnost
regulovaného trhu, má se za to, že tyto osoby splňují
požadavky stanovené v prvním pododstavci.
2. Členské státy vyžadují, aby investiční podnik
ohlašoval příslušnému orgánu veškeré změny svého
vedení spolu se všemi údaji nutnými k posouzení toho,
zda má nové vedení podniku dostatečně dobrou pověst a
dostatečné množství zkušeností.
3. Příslušný orgán odmítne vydat povolení, pokud není
přesvědčen o tom, že osoby, které budou skutečně řídit
činnost investičního podniku, mají dostatečně dobrou
pověst a dostatečné množství zkušeností, nebo pokud
existují objektivní a prokazatelné důvody k domněnce, že
navrhované změny vedení podniku představují ohrožení
jeho řádného a obezřetného vedení.
4. Členské státy vyžadují, aby řízení investičního
podniku prováděly alespoň dvě osoby splňující podmínky
uvedené v odstavci 1.
Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy
vydat povolení investičním podnikům, které jsou
fyzickými osobami, nebo investičním podnikům, které
jsou právnickými osobami řízenými v souladu se svými
zakládacími dokumenty a vnitrostátním právem jedinou
fyzickou osobou. Členské státy však vyžadují, aby
existovala jiná opatření, která zajistí řádné a obezřetné
vedení těchto investičních podniků.
Článek 10
Akcionáři a členové s kvalifikovanou účastí
1. Příslušné orgány nevydají povolení k poskytování
investičních služeb nebo výkonu investičních činností
investičním podnikem, dokud nejsou informovány o
totožnosti jeho akcionářů nebo členů, ať přímých či
nepřímých, fyzických či právnických osob, které mají
kvalifikované účasti, a o výši těchto kvalifikovaných
účastí.
Příslušné orgány odmítnou vydat povolení, pokud s
ohledem na potřebu zajistit řádné a obezřetné vedení
investičního podniku nejsou přesvědčeny o vhodnosti
výše zmíněných akcionářů či členů s kvalifikovanou
účastí.
Pokud existují úzká propojení mezi investičním
podnikem a jinými fyzickými nebo právnickými osobami,
vydá příslušný orgán povolení pouze v případě, že tato
propojení nebrání příslušnému orgánu v účinném dohledu.
2. Příslušný orgán odmítne vydat povolení, pokud právní
a správní předpisy třetí země vztahující se na jednu nebo
více fyzických či právnických osob, s nimiž je podnik
úzce propojen, nebo obtíže spojené s jejich vymáháním
brání příslušnému orgánu ve výkonu dohledu.
M2
3. Členské státy stanoví, že každá fyzická či právnická
osoba nebo takové osoby jednající ve vzájemné shodě
(dále jen „navrhovaný nabyvatel“), které přijaly
rozhodnutí buď přímo nebo nepřímo nabýt
kvalifikovanou účast v investičním podniku, nebo přímo
nebo nepřímo takovou účast zvýšit, což by vedlo k tomu,
že by podíl na hlasovacích právech nebo na základním
kapitálu, který drží, dosáhl jedné z prahových hodnot
20 %, 30 % nebo 50 % nebo ji překročil anebo že by se
investiční podnik stal jejich dceřiným podnikem, (dále
jen „navrhované nabytí“) to musí nejprve písemně
oznámit příslušným orgánům daného investičního
podniku, ve kterém zamýšlejí nabýt nebo zvýšit
kvalifikovanou účast, a uvést výši své zamýšlené účasti a
významné informace, jak je uvedeno v čl. 10b odst. 4.
3. Členské státy stanoví, že každá fyzická či právnická
osoba, která přijala rozhodnutí přímo nebo nepřímo zcizit
kvalifikovanou účast v investičním podniku, to musí
nejprve písemně oznámit příslušným orgánům a uvést
výši své zamýšlené účasti. Tato osoba musí rovněž
oznámit příslušným orgánům každé rozhodnutí snížit
svou kvalifikovanou účast tak, že by podíl na hlasovacích
právech nebo na základním kapitálu, který drží, klesl pod
20 %, 30 % nebo 50 % anebo tak, že by daný investiční
podnik přestal být jejich jejím dceřiným podnikem.
3. Členské státy nemusí uplatňovat prahovou hodnotu
30 %, pokud v souladu s čl. 9 odst. 3 písm. a) směrnice
2004/109/ES uplatňují prahovou hodnotu ve výši jedné
třetiny.
3. Při zjišťování, zda jsou splněna kritéria pro
kvalifikovanou účast podle tohoto článku, neberou
členské státy v úvahu hlasovací práva ani podíly, které
investiční podniky nebo úvěrové instituce případně drží v
důsledku upsání finančních nástrojů nebo umístění
finančních nástrojů na základě pevného závazku převzetí,
zahrnutého v bodě 6 oddílu A přílohy I, pokud tato práva
nejsou vykonávána ani jinak využívána k zasahování do
řízení emitenta a pokud jsou zcizena do jednoho roku od
nabytí.
4. Příslušné orgány se při posuzování podle čl. 10b odst.
1 (dále jen „posouzení“) navzájem plně konzultují, pokud
je navrhovaným nabyvatelem
a) úvěrová instituce, životní pojišťovna, pojišťovna,
zajišťovna, investiční podnik nebo správcovská
společnost SKIPCP s povolením v jiném členském státě
nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navrhováno
nabytí;
b) mateřský podnik úvěrové instituce, životní pojišťovny,
pojišťovny, zajišťovny, investičního podniku nebo
správcovské společnosti SKIPCP s povolením v jiném
členském státě nebo v odvětví jiném, než ve kterém je
navrhováno nabytí, nebo
c) fyzická nebo právnická osoba, která kontroluje
úvěrovou instituci, životní pojišťovnu, pojišťovnu,
zajišťovnu, investiční podnik nebo správcovskou
společnost SKIPCP s povolením v jiném členském státě
nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navrhováno
nabytí.
4. Příslušné orgány si bez zbytečného prodlení vzájemně
poskytují veškeré informace, které jsou podstatné nebo
relevantní pro posouzení. K tomuto účelu si na požádání
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
343
vzájemně sdělují veškeré užitečné informace a z
vlastního podnětu sdělují veškeré podstatné informace. V
rozhodnutí příslušného orgánu, který vydal povolení
investičnímu podniku, v němž je navrhováno nabytí, se
uvedou veškeré názory nebo výhrady příslušného orgánu
pověřeného dohledem nad navrhovaným nabyvatelem.
B
5. Členské státy vyžadují, aby investiční podnik v
případě, že se dozví o nabytí nebo pozbytí majetkových
účastí na svém základním kapitálu, v jehož důsledku
majetkové podíly přesáhnou prahové hodnoty uvedené v
odst. 3 prvním pododstavci nebo pod ně klesnou, bez
prodlení uvědomil příslušný orgán.
Alespoň jednou ročně rovněž investiční podniky sdělí
příslušnému orgánu jména akcionářů a členů držících
kvalifikované účasti a výši těchto účastí, jak vyplývá
například z informací získaných na výroční valné
hromadě akcionářů a členů nebo z plnění předpisů
vztahujících se na společnosti, jejichž převoditelné cenné
papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu.
6. Členské státy vyžadují, aby v případech, kde by mohl
vliv vykonávaný osobami uvedenými v odst. 1 prvním
pododstavci poškodit řádné a obezřetné vedení
investičního podniku, přijal příslušný orgán vhodná
opatření, která by takové situaci zabránila.
Taková opatření mohou spočívat v žádosti o soudní
příkazy nebo uvalení sankcí vůči řídícím pracovníkům a
osobám odpovědným za řízení podniku nebo v
pozastavení výkonu odpovídajících hlasovacích práv
spojených s akciemi v držení dotyčných akcionářů nebo
členů.
Podobná opatření se přijmou ve vztahu k osobám, jež
neplní povinnost poskytovat předem informace o nabytí
nebo zvýšení kvalifikované účasti. Pokud je účast nabyta
navzdory námitkám příslušných orgánů, přijmou členské
státy bez ohledu na jiné sankce, které lze přijmout,
opatření, jimiž pozastaví výkon odpovídajících
hlasovacích práv, prohlásí provedené hlasování za
neplatné nebo je případně zruší.
M2
Článek 10a
Lhůta pro posouzení
1. Příslušné orgány obratem a v každém případě do dvou
pracovních dnů od obdržení oznámení podle čl. 10 odst. 3
prvního pododstavce a od případného následného
obdržení informací uvedených v odstavci 2 písemně
potvrdí jejich přijetí navrhovanému nabyvateli.
1. Příslušné orgány ve lhůtě nejvýše šedesáti pracovních
dnů počínaje dnem písemného potvrzení o přijetí
oznámení a všech dokumentů, které mají být podle
požadavku členského státu k oznámení přiloženy na
základě seznamu uvedeného v čl. 10b odst. 4, (dále jen
„lhůta pro posouzení“) provedou posouzení.
1. Příslušné orgány uvědomí navrhovaného nabyvatele
při potvrzení přijetí o konci lhůty pro posouzení.
2. Pokud je to nutné, mohou příslušné orgány během
lhůty pro posouzení, a nejpozději v její padesátý pracovní
den, požádat o další informace nezbytné pro dokončení
posouzení. Tato žádost je písemná a upřesňuje, které
doplňující informace jsou třeba.
2. Na dobu mezi dnem žádosti příslušného orgánu o
informace a obdržením odpovědi na tuto žádost od
navrhovaného nabyvatele se lhůta pro posouzení staví.
Stavení nepřesáhne dvacet pracovních dnů. Příslušné
orgány mohou podle svého uvážení vznést jakoukoli další
žádost o doplnění nebo objasnění informací, to však
nesmí vést ke stavení lhůty pro posouzení.
3. Příslušné orgány mohou prodloužit stavení lhůty pro
posouzení podle odst. 2 druhého pododstavce až na 30
pracovních dnů, pokud
a) je navrhovaný nabyvatel usazen mimo Společenství
nebo je mimo Společenství regulován, nebo
b) navrhovaný nabyvatel je fyzickou nebo právnickou
osobou, která nepodléhá dozoru ani dohledu podle této
směrnice, směrnice 85/611/EHS, směrnice 92/49/EHS
( 22 ), směrnice 2002/83/ES, směrnice 2005/68/ES ( 23 )
ani směrnice 2006/48/ES ( 24 ).
4. Pokud se příslušné orgány po ukončení posuzování
rozhodnou vyjádřit nesouhlas s navrhovaným nabytím,
vyrozumí o tom písemně do dvou pracovních dnů a před
uplynutím lhůty pro posouzení navrhovaného nabyvatele
a své rozhodnutí zdůvodní. S výhradou vnitrostátního
práva je možné náležité odůvodnění takového rozhodnutí
na žádost navrhovaného nabyvatele zveřejnit. To nebrání
členským státům, aby příslušnému orgánu umožnily
zveřejnit toto odůvodnění bez žádosti navrhovaného
nabyvatele.
5. Pokud příslušné orgány nevyjádří písemně nesouhlas s
navrhovaným nabytím ve lhůtě pro posouzení, považuje
se navrhované nabytí za schválené.
6. Příslušné orgány mohou stanovit a v případě potřeby
prodloužit maximální lhůtu pro dokončení navrhovaného
nabytí.
7. Členské státy nesmějí pro oznamování přímých nebo
nepřímých nabytí hlasovacích práv nebo základního
kapitálu příslušným orgánům a pro jejich schvalování
těmito orgány stanovit požadavky přísnější, než jsou
stanoveny v této směrnici.
M4
8. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) návrhy regulačních
technických norem ke stanovení seznamu všech
informací uvedených v odstavci 4, jež musí navrhovaní
nabyvatelé zahrnout do svého oznámení, aniž je dotčen
odstavec 2.
8. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) předloží Komisi tyto návrhy regulačních
technických norem do 1. ledna 2014.
344 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
8. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1095/2010.
8. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
článků 10, 10a a 10b vypracuje Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro konzultační proces mezi
příslušnými orgány podle čl. 10 odst. 4.
8. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) předloží Komisi tyto návrhy prováděcích
technických norem do 1. ledna 2014.
8. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve čtvrtém pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.
M2
Článek 10b
Posouzení
1. S ohledem na možný vliv navrhovaného nabyvatele na
investiční podnik hodnotí příslušné orgány při
posuzování oznámení uvedeného v čl. 10 odst. 3 a
informací uvedených v čl. 10a odst. 2 za účelem zajištění
řádného a obezřetného řízení investičního podniku, v
němž je navrhováno nabytí, vhodnost navrhovaného
nabyvatele a finanční rozumnost navrhovaného nabytí
podle všech těchto kritérií:
a) pověst navrhovaného nabyvatele;
b) pověst a zkušenost všech osob, které budou v důsledku
navrhovaného nabytí řídit činnosti investičního podniku;
c) finanční zdraví navrhovaného nabyvatele, zejména ve
vztahu k vykonávané a plánované činnosti v investičním
podniku, v němž je navrhováno nabytí;
d) skutečnost, zda bude investiční podnik schopen
dodržet a nadále dodržovat obezřetnostní požadavky na
základě této směrnice a případně jiných směrnic, zejména
směrnic 2002/87/ES ( 25 ) a 2006/49/ES ( 26 ), a zejména
zda má skupina, jejíž součástí se investiční podnik stane,
strukturu umožňující výkon účinného dozoru nebo
dohledu, účinnou výměnu informací mezi příslušnými
orgány a vymezení působnosti mezi příslušnými orgány;
e) skutečnost, zda existuje důvodné podezření, že ve
spojení s navrhovaným nabytím dochází nebo došlo k
praní peněz nebo k financování terorismu nebo k
pokusům o ně ve smyslu článku 1 směrnice 2005/60/ES
( 27 ) nebo že by navrhované nabytí mohlo zvýšit riziko
takového jednání.
1. S cílem zohlednit budoucí vývoj a zajistit jednotné
uplatňování této směrnice může Komise postupem podle
čl. 64 odst. 2 přijmout prováděcí opatření, která upraví
kritéria stanovená v prvním pododstavci tohoto odstavce.
2. Příslušné orgány mohou vyjádřit nesouhlas s
navrhovaným nabytím pouze tehdy, pokud je to na
základě kritérií stanovených v odstavci 1 důvodné nebo
pokud informace předložené navrhovaným nabyvatelem
nejsou úplné.
3. Členské státy nestanoví žádné předběžné podmínky co
do výše podílu, kterého je třeba dosáhnout, ani
neumožňují svým příslušným orgánům posuzovat
navrhované nabytí z hlediska hospodářských potřeb trhu.
4. Členské státy zveřejní seznam informací, jež jsou
nutné k provedení posouzení a jež je třeba poskytnout
příslušným orgánům spolu s oznámením uvedeným v čl.
10 odst. 3. Požadované informace musí být přiměřené a
musí odpovídat povaze navrhovaného nabyvatele a
navrhovaného nabytí. Členské státy nepožadují
informace, které pro obezřetnostní posuzování nemají
význam.
5. Bez ohledu na čl. 10a odst. 1, 2 a 3, pokud byly
příslušnému orgánu oznámeny dva nebo více návrhů na
nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti ve stejném
investičním podniku, přistupuje příslušný orgán ke všem
navrhovaným nabyvatelům nediskriminačním způsobem.
B
Článek 11
Členství v povoleném systému pro odškodnění investorů
Příslušný orgán ověří, zda subjekt, který žádá o povolení
jako investiční podnik, plní v době vydání povolení své
povinnosti ze směrnice Evropského parlamentu a Rady
97/9/ES ze dne 3. března 1997 o systémech pro
odškodnění investorů ( 28 ).
Článek 12
Počáteční kapitál
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány nevydaly
povolení, pokud investiční podnik nemá s ohledem na
povahu dané investiční služby nebo činnosti dostatečný
počáteční kapitál v souladu s požadavky směrnice
93/6/EHS.
Než bude provedena revize směrnice 93/6/EHS, podléhají
investiční podniky uvedené v článku 67 kapitálovým
požadavkům stanoveným v uvedeném článku.
Článek 13
Organizační požadavky
1. Domovský členský stát vyžaduje, aby investiční
podniky splňovaly organizační požadavky stanovené v
odstavcích 2 až 8.
2. Investiční podnik zavede vhodné strategie a postupy
umožňující zajistit, že on sám i jeho řídící pracovníci,
zaměstnanci a smluvní zástupci budou plnit povinnosti
podle této směrnice a dodržovat odpovídající pravidla pro
osobní transakce prováděné těmito osobami.
3. Investiční podnik udržuje a uplatňuje účinná
organizační a administrativní opatření k tomu, aby
přijímal veškerá přiměřená opatření k tomu, aby střety
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
345
zájmů vymezené v článku 18 neovlivnily záporně zájmy
jeho klientů.
4. Investiční podnik přijme přiměřená opatření k tomu,
aby zajistil nepřerušené a řádné poskytování investičních
služeb a výkon investičních činností. K tomuto účelu
využívá vhodné a přiměřené systémy, zdroje a postupy.
5. Pokud investiční podnik pověří plněním provozních
úkolů, které jsou zásadní pro poskytování nepřerušených
a uspokojivých služeb klientům a nepřerušený a
uspokojivý výkon investičních činností, třetí osobu,
přijme přiměřená opatření k vyloučení nepřiměřeného
zvýšení provozního rizika. Externí zajištění důležitých
provozních funkcí nelze provádět způsobem, který by
významně poškodil kvalitu vnitřní kontroly a schopnost
osoby provádějící dohled sledovat, zda podnik řádně plní
všechny povinnosti.
Investiční podnik musí mít řádné administrativní a účetní
postupy, mechanismy vnitřní kontroly, účinné postupy k
posouzení rizik a účinná kontrolní a ochranná opatření
pro systémy zpracovávání dat.
6. Investiční podnik zajistí, aby o všech jím prováděných
službách a transakcích byly vedeny záznamy, které
příslušnému orgánu umožní sledovat plnění požadavků
této směrnice, a zejména ověřit, zda investiční podnik
plní všechny povinnosti vůči klientům nebo potenciálním
klientům.
7. Pokud drží finanční nástroje, které patří klientům,
přijme investiční podnik vhodná opatření, aby byla
chráněna vlastnická práva klientů, především v případě
nesolventnosti investičního podniku, a aby se zabránilo
tomu, že investiční podnik použije těchto nástrojů na
vlastní účet bez výslovného souhlasu klienta.
8. Pokud drží peněžní prostředky, které patří klientům,
přijme investiční podnik vhodná opatření, aby byla
chráněna práva klientů a zabránilo se investičnímu
podniku, s výjimkou úvěrových institucí, používat
peněžní prostředky klienta na vlastní účet.
9. V případě poboček investičních podniků vymáhá
plnění povinnosti stanovené v odstavci 6, pokud jde o
transakce prováděné pobočkou, příslušný orgán
členského státu, ve kterém je pobočka umístěna, aniž je
dotčena možnost příslušného orgánu domovského
členského státu investičního podniku mít k příslušným
záznamům přímý přístup.
10. Ke zohlednění technického vývoje na finančních
trzích a k zajištění jednotného uplatňování odstavců 2 až
9 přijme Komise ►M3 ————— ◄ prováděcí
opatření upřesňující konkrétní organizační požadavky
kladené na investiční podniky, které poskytují různé
investiční služby nebo vykonávají různé investiční
činnosti a poskytují doplňkové služby nebo jejich
kombinaci. ►M3 Tato opatření, jež mají za účel změnit
jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním,
se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl.
64 odst. 2. ◄
Článek 14
Postup obchodování a dokončování transakcí v MTF
1. Členské státy kromě splnění požadavků stanovených v
článku 13 vyžadují, aby investiční podniky nebo
organizátoři trhu provozující MTF stanovili transparentní
a pevná pravidla a postupy pro spravedlivé a řádné
obchodování a stanovili objektivní kritéria pro účinné
provádění příkazů.
2. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky nebo
organizátoři trhu provozující MTF stanovili transparentní
pravidla pro kritéria určování finančních nástrojů, s nimiž
lze v jejich systémech obchodovat.
Členské státy vyžadují, aby v případě potřeby investiční
podniky nebo organizátoři trhu provozující MTF poskytli
dostatečné, veřejně dostupné informace nebo umožnili k
takovým informacím přístup, aby mohli uživatelé učinit
investiční rozhodnutí, a to s přihlédnutím k povaze
uživatelů i k typům obchodovaných nástrojů
3. Členské státy zajistí, aby se články 19, 21 a 22
nevztahovaly na transakce uzavřené podle pravidel MTF
mezi jeho členy či účastníky nebo mezi MTF a jeho členy
či účastníky v souvislosti s využíváním MTF. Členové
nebo účastníci MTF však musí plnit povinnosti stanovené
v článcích 19, 21 a 22 ve vztahu ke svým klientům,
pokud jednají na účet svých klientů a provádějí příkazy
prostřednictvím systémů MTF.
4. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky nebo
organizátoři trhu provozující MTF na základě
objektivních kritérií stanovili a udržovali transparentní
pravidla přístupu k systému. Tato pravidla musí splňovat
podmínky stanovené v čl. 42 odst. 3.
5. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky nebo
organizátoři trhu provozující MTF jasně informovali
uživatele o tom, jakou má každý z nich odpovědnost za
vypořádání transakcí prováděných v systému. Členské
státy dále vyžadují, aby investiční podniky nebo
organizátoři trhu provozující MTF přijali nezbytná
opatření umožňující efektivní vypořádávání transakcí
uzavřených v rámci systémů MTF.
6. Pokud je v MTF bez souhlasu emitenta obchodován i
převoditelný cenný papír, který byl přijat k obchodování
na regulovaném trhu, nepodléhá emitent žádné povinnosti
týkající se počátečního, průběžného nebo jednorázového
účelového zveřejňování finančních údajů v souvislosti s
MTF.
7. Členské státy vyžadují, aby každý investiční podnik
nebo organizátor trhu provozující MTF ihned splnil
veškeré pokyny vydané příslušným orgánem podle čl. 50
odst. 1 k pozastavení obchodování s finančním nástrojem
nebo jeho stažení z obchodování.
Článek 15
Vztahy se třetími zeměmi
M4
1. Členské státy uvědomí Komisi a Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) o
veškerých problémech obecné povahy, s nimiž se jejich
investiční podniky potýkají při svém usazování nebo
346 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
poskytování investičních služeb nebo provádění
investičních činností ve třetích zemích.
2. Pokud Komise na základě informací, které jí byly
předány podle odstavce 1, shledá, že určitá třetí země
neumožňuje investičním podnikům z Unie skutečný
přístup na trh srovnatelný s přístupem, který Unie
umožňuje investičním podnikům dotyčné třetí země,
předloží Radě návrhy zohledňující obecné pokyny
vydané Evropským orgánem dohledu (Evropským
orgánem pro cenné papíry a trhy) a požadující, aby jí
bylo uděleno odpovídající zmocnění pro jednání za
účelem získání srovnatelných podmínek hospodářské
soutěže pro investiční podniky z Unie. Rada rozhoduje
kvalifikovanou většinou.
2. V souladu s článkem 217 Smlouvy o fungování
Evropské unie je Evropský parlament neprodleně a plně
informován ve všech stádiích tohoto postupu.
2. Pro účely tohoto článku je Komisi nápomocen
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy).
B
3. Pokud Komise na základě informací, které jí byly
předány podle odstavce 1, shledá, že se investičním
podnikům Společenství v určité třetí zemi nedostává
národního zacházení poskytujícího stejné konkurenční
příležitosti, jaké mají investiční podniky dotyčné třetí
země, a že nejsou splněny podmínky účinného přístupu
na trh, může Komise zahájit jednání za účelem nápravy
této situace.
Za okolností popsaných v prvním pododstavci může
Komise ►M3 regulativním postupem podle čl. 64 odst.
3 ◄ kdykoli a současně se zahájením jednání rozhodnout,
že příslušné orgány členských států musí omezit nebo
pozastavit svá rozhodnutí o stávajících nebo budoucích
žádostech o povolení a o nabývání majetkových účastí
přímými nebo nepřímými mateřskými podniky
podléhajícími právním předpisům dotyčné třetí země.
Tato omezení nebo pozastavení se nesmějí vztahovat na
zakládání dceřiných podniků investičními podniky, které
mají řádné povolení ve Společenství, nebo jejich
dceřinými společnostmi ani na nabývání majetkových
účastí takovými podniky nebo dceřinými společnostmi v
investičních podnicích Společenství. Trvání těchto
opatření nesmí přesáhnout dobu tří měsíců.
Před koncem tříměsíčního období uvedeného ve druhém
pododstavci a s ohledem na výsledky jednání může
Komise ►M3 regulativním postupem podle čl. 64 odst.
3 ◄ rozhodnout o prodloužení platnosti těchto opatření.
4. Pokud se Komise domnívá, že nastala jedna ze situací
popsaných v odstavcích 2 a 3, členské státy ji na
požádání uvědomí
a) o každé žádosti o povolení podniku, který je přímým či
nepřímým dceřiným podnikem mateřského podniku
řídícího se právem dotyčné třetí země;
b) kdykoli jsou v souladu s čl. 10 odst. 3 informovány, že
takový mateřský podnik zamýšlí nabýt majetkovou účast
v určitém investičním podniku Společenství tak, že by se
z uvedeného podniku stal jeho dceřiný podnik.
Tato povinnost poskytnout informace zaniká, jakmile je
dosaženo dohody s dotyčnou třetí zemí nebo jakmile
přestanou platit opatření uvedená v odst. 3 druhém a
třetím pododstavci.
5. Opatření přijatá podle tohoto článku musí být v
souladu se závazky Společenství z veškerých
dvoustranných nebo mnohostranných mezinárodních
smluv, jimiž se řídí přístup k činnosti investičních
podniků a její výkon.
KAPITOLA II
PROVOZNÍ PODMÍNKY INVESTIČNÍCH PODNIKŮ
Oddíl 1
Obecná ustanovení
Článek 16
Pravidelný přezkum podmínek prvního povolení
1. Členské státy vyžadují, aby investiční podnik
povolený na jejich území nepřetržitě plnil podmínky
stanovené v prvním povolení podle kapitoly I této hlavy.
2. Členské státy vyžadují, aby příslušné orgány stanovily
vhodné metody ke sledování toho, zda investiční podniky
plní svou povinnost podle odstavce 1. Dále vyžadují, aby
investiční podniky informovaly příslušné orgány o
veškerých podstatných změnách podmínek prvního
povolení.
M4
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) může vypracovat obecné pokyny pro
metody sledování uvedené v tomto odstavci.
B
3. V případě investičních podniků, které poskytují pouze
investiční poradenství, mohou členské státy příslušnému
orgánu povolit, aby správní, přípravné nebo doplňkové
úkoly související s přezkumem podmínek prvního
povolení přenesl za podmínek stanovených v čl. 48 odst.
2 na jiný subjekt.
Článek 17
Obecná povinnost trvalého dohledu
1. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány sledovaly
činnost investičních podniků, aby mohly posoudit plnění
provozních podmínek stanovených v této směrnici.
Členské státy dále zajistí, aby byla přijata vhodná
opatření umožňující příslušným orgánům získat údaje
nezbytné k posouzení toho, zda investiční podniky tyto
povinnosti plní.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
347
2. V případě investičních podniků, které poskytují pouze
investiční poradenství, mohou členské státy příslušnému
orgánu povolit, aby správní, přípravné nebo doplňkové
úkoly související s pravidelným sledováním provozních
požadavků přenesl za podmínek stanovených v čl. 48
odst. 2 na jiný subjekt.
Článek 18
Střet zájmů
1. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky přijaly
veškerá přiměřená opatření ke zjištění střetů zájmů mezi
podnikem, včetně jeho řídících pracovníků, zaměstnanců
a smluvních zástupců nebo jakoukoli osobou s ním přímo
nebo nepřímo spojenou kontrolou, a jeho klienty nebo
mezi dvěma klienty, který vznikne v průběhu
poskytování investičních a doplňkových služeb nebo
jejich kombinace.
2. Pokud organizační nebo administrativní opatření
přijatá investičním podnikem v souladu s čl. 13 odst. 3 k
řízení střetu zájmů nejsou dostatečná k tomu, aby s
přiměřenou jistotou zajistila, že rizikům poškození zájmů
klientů bude zabráněno, sdělí jasně investiční podnik
obecnou povahu nebo zdroje střetů zájmů klientovi
předtím, než provede obchod jeho jménem.
3. Ke zohlednění technického vývoje na finančních
trzích a k zajištění jednotného uplatňování odstavců 1 a 2
přijme Komise ►M3 ————— ◄ prováděcí opatření
týkající se
a) definování opatření, jejichž přijetí lze od investičních
podniků přiměřeně očekávat, ke zjištění, předcházení,
řízení nebo sdělení střetů zájmů při poskytování různých
investičních a doplňkových služeb nebo jejich kombinace;
b) stanovení vhodných kritérií pro určení druhů střetů
zájmů, jejichž existence může poškodit zájmy klientů
nebo potenciálních klientů investičního podniku.
M3
Opatření uvedená v prvním pododstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2.
B
Oddíl 2
Ustanovení k zajištění ochrany investorů
Článek 19
Pravidla chování při poskytování investičních služeb
klientům
1. Členské státy vyžadují, aby investiční podnik při
poskytování investičních služeb nebo případných
doplňkových služeb klientům jednal čestně, spravedlivě a
profesionálně v souladu s nejlepšími zájmy svých klientů,
a zejména dodržoval zásady stanovené v odstavcích 2 až
8.
2. Veškeré informace, včetně propagačních sdělení,
určené investičním podnikem pro klienty nebo
potenciální klienty, musí být korektní, jasné a neklamavé.
Propagační sdělení musí být možné jako taková jasně
určit.
3. Klientům nebo potenciálním klientům se poskytují
srozumitelné informace o
— investičním podniku a jeho službách;
— finančních nástrojích a navrhovaných investičních
strategiích, jejichž součástí by měly být vhodné pokyny a
upozornění týkající se rizik spojených s investicemi do
těchto nástrojů nebo určitých investičních strategií;
— systémech provádění a
— nákladech a souvisejících poplatcích,
3. aby byli přiměřeně schopni pochopit povahu a rizika
investiční služby i nabízeného určitého typu finančního
nástroje, a následně učinit informované investiční
rozhodnutí. Tyto informace lze poskytovat ve
standardizované formě.
4. Při poskytování investičního poradenství nebo správě
portfolia získá investiční podnik nezbytné informace o
znalostech a zkušenostech klienta nebo potenciálního
klienta v oblasti investic, pokud jde o specifický druh
produktu nebo služby, o jeho finanční situaci a o jeho
investičních cílech, aby tak mohl klientovi nebo
potenciálnímu klientovi doporučit investiční službu a
finanční nástroje, které jsou pro něj vhodné.
5. Členské státy zajistí, aby investiční podniky při
poskytování investičních služeb jiných než služeb
uvedených v odstavci 4 požádaly klienta nebo
potenciálního klienta o poskytnutí informací o jeho
znalostech a zkušenostech v oblasti investic v souvislosti
s určitým nabízeným nebo požadovaným produktem
nebo službou, aby tak mohly posoudit, zda jsou
navrhovaná investiční služba nebo navrhovaný investiční
produkt pro klienta vhodné.
Pokud se investiční podnik na základě informací
získaných podle předchozího pododstavce domnívá, že
produkt nebo služba nejsou pro klienta nebo
potenciálního klienta vhodné, upozorní jej. Toto
upozornění lze poskytnout ve standardizované formě.
Pokud se klient nebo potenciální klient rozhodne
informace uvedené v prvním pododstavci neposkytnout
nebo pokud o svých znalostech a zkušenostech poskytne
nedostatečné informace, upozorní investiční podnik
klienta nebo potenciálního klienta, že toto rozhodnutí
investičnímu podniku neumožní určit, zda jsou pro něj
navrhovaný produkt nebo navrhovaná služba vhodné.
Toto upozornění lze poskytnout ve standardizované
formě.
6. Členské státy povolí investičním podnikům, aby při
poskytování investičních služeb, které spočívají v
provádění nebo přijímání a předávání příkazů klientů
spolu s doplňkovými službami nebo bez nich,
poskytovaly tyto investiční služby svým klientům, aniž
348 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
by musely získat informace nebo provést rozhodnutí
uvedené v odstavci 5, jsou-li splněny tyto podmínky:
M4
— služby uvedené v návětí tohoto odstavce se týkají
akcií přijatých k obchodování na regulovaném trhu nebo
na rovnocenném trhu třetí země, nástrojů peněžního trhu,
dluhopisů nebo jiných forem dluhových cenných papírů
(kromě dluhopisů nebo cenných papírů zahrnujících
derivátový nástroj), SKIPCP a jiných nekomplexních
finančních nástrojů. Trh třetí země se považuje za
rovnocenný regulovanému trhu, pokud splňuje
požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě
III. Komise a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) zveřejní na svých internetových
stránkách seznam trhů, které jsou považovány za
rovnocenné. Tento seznam se pravidelně aktualizuje.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) napomáhá Komisi v hodnocení trhů třetích
zemí;
B
— služba je poskytována z podnětu klienta nebo
potenciálního klienta;
— klient nebo potenciální klient byl jasně informován o
tom, že při poskytování této služby nemusí investiční
podnik posuzovat vhodnost poskytovaného nebo
nabízeného nástroje nebo poskytované nebo nabízené
služby, a že proto klient nebo potenciální klient nepožívá
odpovídající ochrany podle pravidel chování; toto
upozornění lze poskytnout ve standardizované formě;
— investiční podnik splní své povinnosti podle článku 18.
7. Investiční podnik vytvoří záznamy, jejichž součástí
jsou dokument nebo dokumenty sjednané mezi podnikem
a klientem stanovující práva a povinnosti stran a další
podmínky, za kterých podnik poskytuje služby klientovi.
Práva a povinnosti smluvních stran lze začlenit odkazem
na jiné dokumenty nebo právní texty.
8. Klient musí od investičního podniku získat přiměřené
zprávy o službách, které podnik svým klientům poskytuje.
Tyto zprávy zahrnují podle potřeby náklady spojené s
transakcemi a službami prováděnými jménem klienta.
9. Pokud je investiční služba nabízena jako součást
finančního produktu, který již podléhá jiným právním
předpisům Společenství nebo společným evropským
normám vztahujícím se na úvěrové instituce a
spotřebitelské úvěry v souvislosti s hodnocením rizik
klientů nebo požadavky na informace, nevztahují se na
tuto službu další povinnosti podle tohoto článku.
10. K zajištění nutné ochrany investorů a jednotného
uplatňování odstavců 1 až 8 přijme Komise ►M3 ——
——— ◄ prováděcí opatření zaručující, že investiční
podniky budou při poskytování investičních nebo
doplňkových služeb svým klientům jednat v souladu se
zásadami stanovenými v uvedených odstavcích. Tato
prováděcí opatření přihlédnou k
a) povaze služby nebo služeb, které jsou klientovi nebo
potenciálnímu klientovi nabízeny nebo poskytovány, s
přihlédnutím ke druhu, předmětu, objemu a četnosti
transakcí;
b) povaze nabízených nebo zvažovaných finančních
nástrojů;
c) neprofesionální nebo profesionální povaze klienta
nebo potenciálního klienta.
M3
Opatření uvedená v prvním pododstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2.
B
Článek 20
Poskytování služeb prostřednictvím jiného investičního
podniku
Členské státy umožní, aby se investiční podnik, který
prostřednictvím jiného investičního podniku obdrží
příkaz k provedení investičních nebo doplňkových služeb
jménem klienta, mohl spolehnout na informace klienta
předané tímto jiným podnikem. Za úplnost a přesnost
předávaných informací zůstává odpovědný investiční
podnik, který příkazy zprostředkovává.
Investiční podnik, který tímto způsobem obdrží příkaz k
provedení služeb jménem klienta, se rovněž může
spolehnout na veškerá doporučení o službě nebo
transakci, která klientovi jiný investiční podnik poskytl.
Za vhodnost poskytnutých doporučení či rad pro klienta
zůstává odpovědný investiční podnik, který příkazy
zprostředkovává.
Investiční podnik, který obdrží příkazy nebo objednávky
klienta prostřednictvím jiného investičního podniku,
zůstává odpovědný za poskytnutí služby nebo
uskutečnění transakce na základě těchto informací nebo
doporučení v souladu s odpovídajícími ustanoveními této
hlavy.
Článek 21
Povinnost provádět příkazy za podmínek nejvýhodnějších
pro klienta
1. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky přijaly
veškerá přiměřená opatření k tomu, aby při provádění
příkazů dosáhly nejlepšího možného výsledku pro své
klienty vzhledem k ceně, nákladům, rychlosti,
pravděpodobnosti realizace a vypořádání, objemu,
povaze nebo jinému aspektu souvisejícímu s provedením
příkazu. Avšak pokaždé, kdy existuje ze strany klienta
konkrétní pokyn, provede investiční podnik příkaz podle
tohoto konkrétního pokynu.
2. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky
zavedly a uplatňovaly účinná opatření k plnění odstavce
1. Členské státy zejména vyžadují, aby investiční
podniky stanovily a používaly zásady provádění příkazů,
které jim umožní v souladu s odstavcem 1 získat pro
příkazy jejich klientů nejlepší možný výsledek.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
349
3. Zásady provádění příkazů zahrnují pro každou třídu
nástrojů údaje o různých systémech, kde investiční
podniky příkazy svých klientů provádějí, a o faktorech
ovlivňujících volbu systému provádění. Zahrnuje alespoň
ty systémy, které investičnímu podniku umožňují při
provádění příkazů klientů trvale dosahovat nejlepšího
možného výsledku.
Členské státy vyžadují, aby investiční podniky
poskytovaly svým klientům vhodné informace o svých
zásadách provádění příkazů. Členské státy rovněž
vyžadují, aby investiční podniky předem získaly souhlas
svých klientů se zásadami provádění příkazů.
Pokud zásady provádění příkazů stanoví možnost, že
příkazy klienta lze provést mimo regulovaný trh nebo
MTF, vyžadují členské státy, aby investiční podnik o této
možnosti klienta zvlášť informoval. Členské státy
vyžadují, aby investiční podniky získaly předem
výslovný souhlas svých klientů, než jejich příkazy
provedou mimo regulovaný trh nebo MTF. Investiční
podniky mohou tento souhlas získat buď formou obecné
dohody, nebo pro jednotlivé transakce.
4. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky
sledovaly účinnost svých opatření a zásad provádění
příkazů za účelem zjištění a případné nápravy jakýchkoli
nedostatků. Investiční podniky zejména pravidelně
vyhodnocují, zda systémy provádění příkazů uvedené v
zásadách provádění příkazů poskytují klientům nejlepší
možný výsledek nebo zda jsou v opatřeních týkajících se
provádění příkazů nutné změny. Členské státy dále
vyžadují, aby investiční podniky informovaly klienty o
všech podstatných změnách svých opatření pro provádění
příkazů nebo zásad provádění příkazů.
5. Členské státy vyžadují, aby byly investiční podniky
schopny svým klientům na požádání prokázat, že jejich
příkazy provedly v souladu se svými zásadami provádění
příkazů.
6. K zajištění nutné ochrany investorů, spravedlivého a
řádného fungování trhů a jednotného uplatňování
odstavců 1, 3 a 4 přijme Komise ►M3 ————— ◄
prováděcí opatření týkající se
a) kritérií pro určení relativního významu různých faktorů,
které lze podle odstavce 1 brát v úvahu při určování
nejlepšího možného výsledku vzhledem k velikosti a
druhu příkazu a neprofesionální nebo profesionální
povaze klienta;
b) faktorů, které může investiční podnik brát v úvahu při
přezkumu svých opatření pro provádění příkazů, a
okolností, za nichž mohou být změny těchto opatření
vhodné. Zejména jde o faktory k určení toho, které
systémy umožňují investičním podnikům trvale získávat
nejlepší možný výsledek při provádění příkazů klientů;
c) povahy a rozsahu informací, které mají být poskytnuty
klientům o podnikových zásadách provádění příkazů
podle odstavce 3.
M3
Opatření uvedená v prvním pododstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2.
B
Článek 22
Pravidla pro zpracování příkazů klientů
1. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky, jež
mají povolení provádět příkazy jménem klientů, zavedly
postupy a opatření zajišťující neprodlené, spravedlivé a
urychlené provedení příkazů klientů ve vztahu k
příkazům ostatních klientů nebo obchodním zájmům
investičního podniku.
Tyto postupy či opatření umožní provádění jinak
srovnatelných příkazů klientů v závislosti okamžiku, kdy
je investiční podnik obdržel.
2. Členské státy vyžadují, aby v případě limitního
příkazu, který se týká akcií přijatých k obchodování na
regulovaném trhu a který není za převažujících tržních
podmínek okamžitě proveden, přijaly investiční podniky,
pokud jim klient výslovně nedá jiný pokyn, opatření s
cílem co nejdříve umožnit provedení tohoto příkazu
okamžitým zveřejněním tohoto limitního příkazu klienta
způsobem snadno přístupným ostatním účastníkům trhu.
Členské státy mohou rozhodnout, že investiční podniky
tuto povinnost splní převedením limitního příkazu klienta
na regulovaný trh nebo MTF. Členské státy stanoví, že
příslušné orgány mohou nevyžadovat zveřejnění
limitního příkazu, který má ve srovnání s obvyklým
tržním objemem určeným podle čl. 44 odst. 2 velký
rozsah.
3. K zajištění toho, že opatření na ochranu investorů a
spravedlivé a řádné fungování trhů budou zohledňovat
technický vývoj na finančních trzích, a k zajištění
jednotného uplatňování odstavců 1 a 2 přijme Komise
►M3 ————— ◄ prováděcí opatření vymezující
a) podmínky a povahu postupů a opatření vedoucích k
neprodlenému, spravedlivému a urychlenému provádění
příkazů klientů, jakož i situace či druhy transakcí, u
kterých se mohou investiční podniky přiměřeně odchýlit
od neprodleného provedení, aby tak získaly podmínky
pro klienty příznivější;
b) různé metody, na základě nichž lze mít za to, že
investiční podnik splnil svou povinnost zveřejnit na trhu
limitní příkazy klienta, které nejsou okamžitě
proveditelné.
M3
Opatření uvedená v prvním pododstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2.
B
Článek 23
350 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Povinnosti investičních podniků při využívání smluvních
zástupců
1. Členské státy mohou rozhodnout, že umožní
investičnímu podniku využívat smluvní zástupce pro
účely podpory služeb investičního podniku, obstarávání
obchodů nebo příjímání a předávání příkazů klientů nebo
potenciálních klientů, umísťování finančních nástrojů a
poskytování poradenství o finančních nástrojích a
službách, které investiční podnik nabízí.
2. Členské státy vyžadují, aby v případě, že se investiční
podnik rozhodne využít smluvního zástupce, byl tento
podnik nadále plně a bezpodmínečně odpovědný za
jakékoli jednání či opomenutí smluvního zástupce, pokud
zástupce jedná na účet podniku. Členské státy dále
vyžadují, aby investiční podnik zajistil, že smluvní
zástupce ve styku s jakýmkoli klientem nebo
potenciálním klientem nebo před obchodováním s ním
sdělí, v jaké funkci jedná a který podnik zastupuje.
Členské státy mohou v souladu s čl. 13 odst. 6, 7 a 8
povolit, aby smluvní zástupci registrovaní na jejich území
nakládali s finančními prostředky nebo finančními
nástroji klientů na účet a na plnou odpovědnost
investičního podniku, za který na jejich území jednají,
nebo v případě přeshraničních operací na území
členského státu, který smluvnímu zástupci povolí
nakládat s finančními prostředky klientů.
Členské státy vyžadují, aby investiční podniky sledovaly
činnost svých smluvních zástupců způsobem, který zajistí,
že budou v jednání prostřednictvím smluvních zástupců
nadále plnit podmínky této směrnice.
3. ►M4 Členské státy, které rozhodnou, že investičním
podnikům povolí využívat smluvní zástupce, zřídí
veřejný rejstřík. Smluvní zástupci se zapisují do
veřejného rejstříku v členském státě, v němž jsou usazeni.
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) zveřejní na svých internetových stránkách
odkazy nebo hypertextové odkazy na veřejné rejstříky
zřízené na základě tohoto článku členskými státy, které
rozhodly, že investičním podnikům povolí využívat
smluvní zástupce. ◄
Pokud členský stát, v němž je smluvní zástupce usazen, v
souladu s odstavcem 1 rozhodl, že investičním podnikům
s povolením od příslušných orgánů neumožní využívat
smluvní zástupce, zapisují se tito smluvní zástupci u
příslušného orgánu domovského členského státu
investičního podniku, na jehož účet jednají.
Členské státy zajistí, aby smluvní zástupci byli do
veřejného rejstříku zapsáni pouze tehdy, pokud je
zjištěno, že mají dostatečně dobrou pověst a vhodné
všeobecné, obchodní a odborné znalosti k tomu, aby
mohli klientovi nebo potenciálnímu klientovi přesně
sdělovat veškeré potřebné informace týkající se
navrhované služby.
Členské státy mohou rozhodnout, že investiční podniky
mohou ověřit, zda smluvní zástupci, které využívají, mají
dostatečně dobrou pověst a znalosti podle třetího
pododstavce.
Rejstřík se pravidelně aktualizuje. Je veřejně přístupný.
4. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky
jmenující smluvní zástupce, přijaly vhodná opatření k
tomu, aby předešly jakémukoli nepříznivému dopadu,
který by činnost smluvního zástupce nespadající do
oblasti působnosti této směrnice mohla mít na činnost
prováděnou smluvním zástupcem na účet daného
investičního podniku.
Členské státy mohou příslušným orgánům povolit, aby
při registraci smluvních zástupců a sledování toho, zda
smluvní zástupci splňují požadavky odstavce 3,
spolupracovaly s investičními podniky a úvěrovými
institucemi, jejich sdruženími a jinými subjekty. Smluvní
zástupci mohou být registrováni zejména investičním
podnikem, úvěrovou institucí nebo jejich sdruženími a
jinými subjekty pod dohledem příslušného orgánu.
5. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky
využívaly pouze smluvní zástupce zapsané ve veřejných
rejstřících uvedených v odstavci 3.
6. Členské státy mohou zpřísnit požadavky stanovené v
tomto článku nebo stanovit další požadavky na smluvní
zástupce registrované na jejich území.
Článek 24
Transakce se způsobilými protistranami
1. Členské státy zajistí, aby investiční podniky s
povolením provádět příkazy jménem klientů nebo
obchodovat na vlastní účet nebo přijímat a předávat
příkazy mohly vyvolat nebo uzavírat transakce se
způsobilými protistranami, aniž by musely pro tyto
transakce nebo jakékoli doplňující služby s těmito
transakcemi přímo související splňovat povinnosti podle
článků 19 a 21 a čl. 22 odst. 1.
2. Pro účely tohoto článku členské státy uznají jako
způsobilé protistrany investiční podniky, úvěrové
instituce, pojišťovny, SKIPCP a jejich správcovské
společnosti, penzijní fondy a jejich správcovské
společnosti, jiné finanční instituce povolené nebo
regulované podle právních předpisů Společenství nebo
vnitrostátních právních předpisů členského státu, podniky,
na které se podle čl. 2 odst. 1 písm. k) a l) tato směrnice
nevztahuje, vlády členských států a jejich orgány včetně
veřejnoprávních subjektů pověřených správou veřejného
dluhu, centrální banky a nadnárodní organizace.
Zařazením subjektu mezi způsobilé protistrany podle
prvního pododstavce nejsou dotčena práva těchto
subjektů žádat obecně nebo pro jednotlivé obchody o
stejné zacházení jako s klienty, jejichž obchodní vztahy s
investičním podnikem se řídí články 19, 21 a 22.
3. Členské státy mohou za způsobilé protistrany uznat i
jiné podniky splňující předem určené přiměřené
požadavky včetně množstevních prahových hodnot. V
případě transakce, u níž se potenciální protistrany
nacházejí v různých členských státech, se investiční
podnik podřídí postavení druhého podniku, jak je
vymezují platné právní předpisy či opatření členského
státu, ve kterém je tento druhý podnik usazen.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
351
Členské státy zajistí, aby při uzavírání transakcí podle
odstavce 1 s takovými podniky získal investiční podnik
od budoucí protistrany výslovné potvrzení o tom, že
souhlasí s tím, aby byla považována za způsobilou
protistranu. Členské státy umožní, aby investiční podnik
získal toto potvrzení buď formou obecné dohody, nebo
pro každou jednotlivou transakci.
4. Členské státy mohou za způsobilé protistrany uznat
subjekty ze třetích zemí rovnocenné kategoriím subjektů
uvedeným v odstavci 2.
Členské státy rovněž mohou za způsobilé protistrany
uznat podniky ze třetích zemí, jak jsou uvedeny v
odstavci 3, a to za stejných podmínek a se stejnými
požadavky, jaké stanoví odstavec 3.
5. K zajištění jednotného uplatňování odstavců 2, 3 a 4 s
ohledem na měnící se tržní praxi a k usnadnění účinného
fungování jednotného trhu může Komise ►M3 ———
—— ◄ přijmout prováděcí opatření vymezující
a) postupy pro žádost o zacházení jako s klientem v
souladu s odstavcem 2,
b) postupy pro získání výslovného potvrzení od
potenciálních protistran podle odstavce 3,
c) předem určené přiměřené požadavky včetně
množstevních prahových hodnot umožňující, aby byl
podnik považován za způsobilou protistranu podle
odstavce 3.
M3
Opatření uvedená v prvním pododstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2.
B
Oddíl 3
Transparentnost a integrita trhu
Článek 25
Povinnost zachovat integritu trhů, předkládat hlášení o
transakcích a vést záznamy
M4
1. Aniž je dotčeno rozdělení odpovědnosti za kontrolu
dodržování směrnice Evropského parlamentu a Rady
2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování
zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu)
( 29 ), zajistí členské státy, které v souladu s článkem 31
nařízení (EU) č. 1095/2010 koordinuje Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy), přijetí
vhodných opatření umožňujících příslušnému orgánu
sledovat činnosti investičních podniků k zajištění toho,
aby jednaly čestně, spravedlivě, profesionálně a
způsobem podporujícím integritu trhu.
2. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky
uchovávaly nejméně po dobu pěti let pro příslušný orgán
relevantní údaje týkající se všech transakcí s finančními
nástroji, které provedly na vlastní účet nebo jménem
klienta. V případě transakcí provedených jménem klientů
obsahují záznamy všechny informace o totožnosti klienta
a informace požadované podle směrnice Rady
2005/60/ES.
2. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) může požádat o přístup k těmto údajům v
souladu s postupem a podmínkami stanovenými v článku
35 nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
3. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky, které
provádějí transakce s jakýmikoli finančními nástroji
přijatými k obchodování na regulovaném trhu,
předkládaly hlášení obsahující podrobnosti o takových
transakcích příslušnému orgánu co nejrychleji, nejpozději
do konce následujícího pracovního dne. Tato povinnost
platí bez ohledu na to, zda byly tyto transakce provedeny
na regulovaném trhu.
Příslušné orgány přijmou v souladu s článkem 58
opatření nezbytná k zajištění toho, že tyto informace
obdrží rovněž orgán příslušný trhu nejrelevantnějšího z
hlediska likvidity těchto finančních nástrojů.
4. Hlášení obsahují zejména podrobnosti o názvech a
číslech nakoupených nebo prodaných nástrojů, množství,
data a časy uskutečnění a ceny transakcí a informace k
identifikaci dotyčného investičního podniku.
5. Členské státy stanoví, že hlášení vypracovává pro
příslušný orgán investiční podnik sám či třetí osoba jeho
jménem nebo systém párování obchodů či zpravodajský
systém, pokud je schválil příslušný orgán, nebo
regulovaný trh nebo MTF, prostřednictvím jehož systémů
byla transakce dokončena. Pokud příslušnému orgánu
podává hlášení o transakci přímo regulovaný trh, MTF
nebo systém párování obchodů či zpravodajský systém
schválený příslušným orgánem, lze od povinnosti
investičního podniku stanovené v odstavci 3 upustit.
6. Jestliže se v souladu s čl. 32 odst. 7 hlášení podle
tohoto článku předávají příslušnému orgánu hostitelského
členského státu, předá tento orgán tyto informace
příslušným orgánům domovského členského státu
investičního podniku, pokud se tyto nerozhodnou, že si
uvedené informace obdržet nepřejí.
7. K zajištění toho, že opatření na ochranu integrity trhu
budou upravována způsobem zohledňujícím technický
vývoj na finančních trzích, a k zajištění jednotného
uplatňování odstavců 1 až 5, může Komise ►M3 ——
——— ◄ přijmout prováděcí opatření vymezující
metody a opatření pro ohlašování finančních transakcí,
formu a obsah těchto hlášení a kritéria pro vymezení
relevantního trhu v souladu s odstavcem 3. ►M3 Tato
opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky
této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním
postupem s kontrolou podle čl. 64 odst. 2. ◄
Článek 26
352 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Sledování, zda jsou dodržována pravidla MTF a další
právní povinnosti
1. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky a
organizátoři trhu provozující MTF ve vztahu k MTF
stanovili a udržovali účinná opatření a postupy pro
pravidelné sledování toho, zda uživatelé dodržují jeho
pravidla. Investiční podniky a organizátoři trhu
provozující MTF sledují transakce prováděné uživateli v
rámci svých systémů, aby odhalili porušování těchto
pravidel, veškeré obchodní podmínky narušující řádné
fungování trhu nebo veškeré chování, které by mohlo
svědčit o zneužívání trhu.
2. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky a
organizátoři trhu provozující MTF ohlašovali
příslušnému orgánu významná porušení pravidel MTF
nebo veškeré obchodní podmínky narušující řádné
fungování trhu nebo veškeré chování, které by mohlo
svědčit o zneužívání trhu. Členské státy také vyžadují,
aby investiční podniky a organizátoři trhu provozující
MTF neprodleně podávali informace orgánu pověřenému
vyšetřováním a stíháním zneužití trhu a poskytovali
tomuto orgánu veškerou pomoc při vyšetřování a stíhání
zneužití trhu, ke kterému došlo v jeho systémech nebo
jejich prostřednictvím.
Článek 27
Povinnost investičních podniků zveřejňovat pevné kotace
1. Členské státy vyžadují, aby systematičtí internalizátoři
akcií zveřejňovali pevné kotace akcií přijatých k
obchodování na regulovaném trhu, pro které jsou
systematickými internalizátory a pro které existuje
likvidní trh. V případě akcií, pro které neexistuje likvidní
trh, sdělují systematičtí internalizátoři kotace svým
klientům na požádání.
Tento článek se vztahuje na systematické internalizátory
při obchodech s objemy nepřesahujícími standardní tržní
objem. Na systematické internalizátory, kteří obchodují
pouze objemy o velikosti přesahující standardní tržní
objem, se tento článek nevztahuje.
Systematičtí internalizátoři mohou rozhodnout o objemu
nebo objemech transakcí, jejichž ceny budou kotovat. Pro
konkrétní akcii zahrnuje každá kotace pevnou kupní nebo
prodejní cenu pro objem nebo objemy až do velikosti
standardního tržního objemu pro třídu akcií, ke které
daná akcie přísluší. Kotace rovněž odrážejí převažující
tržní podmínky pro tuto akcii.
Akcie se sdružují do tříd na základě aritmetického
průměru hodnoty příkazů prováděných pro tuto akcii na
trhu. Standardním tržním objemem každé třídy akcií je
objem představující aritmetický průměr hodnot příkazů
provedených na trhu pro akcie patřící do každé třídy akcií.
Pro každou akcii se trh skládá ze všech příkazů
provedených v souvislosti s danou akcií v Evropské unii
kromě příkazů, které á ve srovnání s tržním objemem
obvyklým pro danou akcii svým měřítkem velký rozsah.
M4
2. Orgán příslušný pro trh nejrelevantnější z hlediska
likvidity ve smyslu článku 25 stanoví nejméně jednou
ročně na základě aritmetického průměru hodnot příkazů
provedených na trhu pro danou akcii třídu akcií, ke které
daná akcie přísluší. Tyto informace se zpřístupňují všem
účastníkům trhu a předávají se Evropskému orgánu
dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy),
který je zveřejní na svých internetových stránkách.
B
3. Systematičtí internalizátoři své kotace zveřejňují
pravidelně a průběžně během obvyklé doby obchodování.
Jsou oprávněni své kotace kdykoli aktualizovat. Rovněž
mohou za výjimečných podmínek na trhu své kotace
stáhnout.
Kotace se zveřejňuje způsobem snadno dostupným pro
ostatní účastníky trhu za přiměřených obchodních
podmínek.
Systematičtí internalizátoři provádějí při dodržení článku
21 příkazy, které obdrží od neprofesionálních klientů v
souvislosti s akciemi, pro které jsou systematickými
internalizátory, za ceny kotované v okamžiku přijetí
příkazu.
Systematičtí internalizátoři provádějí příkazy, které
obdrží od profesionálních klientů v souvislosti s akciemi,
pro které jsou systematickými internalizátory, za cenu
kotovanou v okamžiku přijetí příkazu. V odůvodněných
případech však mohou tyto příkazy provádět za cenu
lepší, pokud tato cena spadá do zveřejněného rozpětí
blízkého podmínkám trhu a pokud jde o příkazy většího
objemu, než je objem obvykle obchodovaný
neprofesionálním klientem.
Kromě toho mohou systematičtí internalizátoři provádět
příkazy, které obdrží od profesionálních klientů, za ceny
odlišné od cen kotovaných, aniž by museli plnit
podmínky stanovené ve čtvrtém pododstavci, a to u
transakcí, u nichž je realizace několika cenných papírů
součástí jedné transakce, nebo u příkazů, které podléhají
podmínkám jiným než aktuální tržní cena.
Pokud systematický internalizátor, jenž uvádí pouze
jednu kotaci nebo jehož nejvyšší kotace je nižší než
standardní tržní objem, obdrží od klienta příkaz týkající
se objemu vyššího, než je jím kotovaný objem, ale
nižšího, než je standardní tržní objem, může se
rozhodnout tu část příkazu, která přesahuje velikost jeho
kotace, provést za předpokladu, že bude provedena za
kotovanou cenu, není-li podle podmínek předchozích
dvou pododstavců dovoleno něco jiného. Pokud
systematický internalizátor kotuje různé objemy a obdrží
a rozhodne se provést příkaz spadající mezi tyto objemy,
provede jej za jednu z kotovaných cen v souladu s
článkem 22, není-li podle podmínek předchozích dvou
pododstavců dovoleno něco jiného.
4. Příslušné orgány kontrolují,
a) zda investiční podniky pravidelně aktualizují kupní a
prodejní ceny zveřejňované v souladu s odstavcem 1 a
udržují ceny, které odrážejí převažující podmínky trhu;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
353
b) zda investiční podniky splňují podmínky pro
provedení za lepší ceny, jak je stanoveno v odst. 3
čtvrtém pododstavci.
5. Na základě svých obchodních politik a způsobem
objektivním a nediskriminačním mohou systematičtí
internalizátoři rozhodnout, kterým investorům umožní
přístup ke svým kotacím. Proto musí mít jasná pravidla
pro přístup k jejich kotacím. Systematičtí internalizátoři
mohou odmítnout uzavřít nebo mohou ukončit obchodní
vztahy s investory na základě zvážení činitelů obchodní
povahy, jakými jsou například solventnost investora,
riziko protistrany a konečné vypořádání transakce.
6. K omezení rizika hromadění transakcí stejného klienta
mohou systematičtí internalizátoři nediskriminačním
způsobem omezit počet transakcí od téhož klienta, ke
kterým se za zveřejněných podmínek zaváží. Rovněž
mohou nediskriminačním způsobem a v souladu s
článkem 22 omezit celkový počet současných transakcí
různých klientů, avšak pouze v případě, kdy počet nebo
objem příkazů ze strany klientů značně převyšuje normu.
7. K zajištění jednotného uplatňování odstavců 1 až 6
způsobem, který podporuje efektivní oceňování akcií a
maximalizuje možnost investičních podniků dosáhnout
pro jejich klienty nejlepších podmínek, přijme Komise
►M3 ————— ◄ prováděcí opatření, která
a) stanoví kritéria pro používání odstavců 1 a 2;
b) stanoví kritéria pro určení, kdy se kotace zveřejňuje
pravidelně a průběžně a je snadno dostupná, jakož i
prostředky, kterými mohou investiční podniky splnit svou
povinnost zveřejnit kotace, k nimž patří tyto možnosti:
i) prostřednictvím infrastruktury kteréhokoli
regulovaného trhu, který přijal dotyčný nástroj k
obchodování,
ii) využitím služeb třetí osoby,
iii) prostřednictvím vlastních opatření;
c) stanoví obecná kritéria pro určení toho, kdy je
realizace několika cenných papírů součástí jediné
transakce, nebo příkazů, které podléhají podmínkám
jiným než aktuální tržní cena;
d) stanoví obecná kritéria pro určení toho, co lze
považovat za výjimečné okolnosti na trhu umožňující
stažení kotací, i podmínky aktualizace kotací;
e) stanoví kritéria pro určení toho, v jakém objemu
obvykle obchoduje neprofesionální klient;
f) stanoví kritéria pro určení toho, co představuje značné
překročení normy podle odstavce 6;
g) stanoví kritéria pro určení toho, kdy ceny spadají do
zveřejněného rozpětí blízkého tržním podmínkám.
M3
Opatření uvedená v prvním pododstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2.
B
Článek 28
Zveřejnění informací prováděné investičními podniky po
uskutečnění obchodu
1. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky, které
mimo regulovaný trh nebo MTF uzavírají na vlastní účet
nebo jménem klientů transakce s akciemi přijatými k
obchodování na regulovaném trhu, zveřejňovaly alespoň
objem a cenu těchto transakcí, jakož i čas, kdy byly
uzavřeny. Tyto informace se zveřejňují v okamžiku co
nejbližšímu reálnému času, za přiměřených obchodních
podmínek a způsobem snadno dostupným ostatním
účastníkům trhu.
2. Členské státy vyžadují, aby informace zveřejňované v
souladu s odstavcem 1 a lhůty, v nichž jsou zveřejňovány,
splňovaly požadavky přijaté podle článku 45. Pokud
opatření přijatá podle článku 45 stanoví pro určité
kategorie transakcí s akciemi odklad v předávání zpráv,
vztahuje se tato možnost obdobně na transakce uzavřené
mimo regulované trhy nebo MTF.
3. K zajištění transparentního a řádného fungování trhů a
jednotného uplatňování odstavce 1 přijme Komise ►M3
————— ◄ prováděcí opatření, která
a) stanoví, kterými prostředky mohou investiční podniky
splnit své povinnosti podle odstavce 1, včetně těchto
možností:
i) prostřednictvím infrastruktury jakéhokoli regulovaného
trhu, který přijal daný nástroj k obchodování nebo
prostřednictvím zařízení MTF, ve kterém je daná akcie
obchodována,
ii) využitím služeb třetí osoby,
iii) prostřednictvím vlastních opatření;
b) vyjasní způsoby uplatňování povinnosti podle
odstavce 1 na transakce zahrnující použití akcií pro účely
zajištění, půjček či jiné účely, pokud směnu akcií
ovlivňují faktory jiné než aktuální tržní hodnota akcie.
M3
Opatření uvedená v prvním pododstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2.
B
Článek 29
Požadavky na transparentnost MTF před uskutečněním
obchodu
1. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky a
organizátoři trhu provozující MTF zveřejňovali alespoň
aktuální kupní a prodejní ceny, jakož i intenzitu
354 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
obchodních zájmů na těchto cenách, sdělované
prostřednictvím jejich systémů pro akcie přijaté k
obchodování na regulovaném trhu. Členské státy stanoví,
že tyto informace budou poskytovány veřejnosti za
přiměřených obchodních podmínek a průběžně během
obvyklé doby obchodování.
2. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mohly
investičním podnikům nebo organizátorům trhu
provozujícím MTF prominout povinnost zveřejňovat
informace uvedené v odstavci 1 na základě tržního
modelu nebo druhu a velikosti příkazů v případech
vymezených v souladu s odstavcem 3. Příslušné orgány
mohou tuto povinnost prominout zejména u transakcí,
které jsou rozsahem větší než obvyklý tržní objem pro
dané akcie nebo daný druh akcií.
3. K zajištění jednotného uplatňování odstavců 1 a 2
přijme Komise ►M3 ————— ◄ prováděcí opatření
týkající se
a) rozsahu zveřejňovaných kupních a prodejních cen
nebo kotací určených tvůrců trhu a intenzity obchodních
zájmů na těchto cenách;
b) velikosti a druhu příkazů, pro které lze prominout
zveřejnění informací před uskutečněním obchodu podle
odstavce 2;
c) tržního modelu, u kterého lze prominout zveřejnění
informací před uskutečněním obchodu podle odstavce 2,
a zejména možnosti uplatňování této povinnosti na
metody obchodování používané MTF, který v rámci
svých pravidel uzavírá transakce odkazem na ceny
stanovené mimo systémy MTF nebo periodickou aukcí.
S výjimkou případů odůvodněných zvláštní povahou
MTF je obsah těchto prováděcích opatření rovnocenný
obsahu prováděcích opatření stanovených v článku 44
pro regulované trhy.
M3
Opatření uvedená v prvním pododstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2.
B
Článek 30
Požadavky na transparentnost MTF po uskutečnění
obchodu
1. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky a
organizátoři trhu provozující MTF zveřejňovali alespoň
cenu, objem a čas transakcí provedených v rámci jejich
systémů s akciemi přijatými k obchodování na
regulovaném trhu. Členské státy vyžadují, aby byly o
těchto transakcích zveřejňovány podrobnosti, a to za
přiměřených obchodních podmínek a v okamžiku co
nejbližšímu reálnému času. Tento požadavek se
nevztahuje na podrobnosti o obchodech provedených v
MTF zveřejňované v rámci systémů regulovaného trhu.
2. Členské státy zajistí, aby příslušný orgán mohl povolit
investičním podnikům nebo organizátorům trhu
provozujícím MTF odložit zveřejnění podrobností o
transakcích na základě jejich druhu nebo objemu.
Příslušné orgány mohou povolit odklad zveřejnění
zejména u transakcí, které jsou rozsahem větší, než je
obvyklý tržní objem pro dané akcie nebo daný druh akcií.
Členské státy vyžadují, aby MTF získaly předem souhlas
příslušného orgánu k navrhovanému opatření na odklad
zveřejnění obchodu, a dále vyžadují, aby byla tato
opatření jasně sdělena účastníkům trhu a investorům
obecně.
3. K zajištění účinného a řádného fungování finančních
trhů i jednotného uplatňování odstavců 1 a 2 přijme
Komise ►M3 ————— ◄ prováděcí opatření
týkající se
a) rozsahu a obsahu informací, které mají být
zveřejňovány;
b) podmínek, za kterých mohou investiční podniky nebo
organizátoři trhu provozující MTF stanovit odklad
zveřejnění obchodů, a kritérií uplatňovaných při
rozhodování o transakcích, u kterých je z důvodu jejich
objemu nebo druhu použitých akcií povolen odklad
zveřejnění.
S výjimkou případů odůvodněných zvláštní povahou
MTF je obsah těchto prováděcích opatření rovnocenný
obsahu prováděcích opatření stanovených v článku 45
pro regulované trhy.
M3
Opatření uvedená v prvním pododstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2.
B
KAPITOLA III
PRÁVA INVESTIČNÍCH PODNIKŮ
Článek 31
Volný pohyb investičních služeb a výkon investiční
činnosti
1. Členské státy zajistí, aby kterýkoli investiční podnik,
který povolily a nad kterým vykonávají dohled příslušné
orgány jiného členského státu v souladu s touto směrnicí
a v případě úvěrových institucí v souladu se směrnicí
2000/12/ES mohl svobodně poskytovat investiční služby
i doplňkové služby nebo vykonávat investiční činnost na
jejich území, pokud tyto služby a činnosti spadají do
oblasti, na kterou bylo povolení vydáno. Doplňkové
služby lze poskytovat pouze společně s investiční službou
nebo činností.
Členské státy nekladou na takový investiční podnik nebo
úvěrovou instituci žádné další požadavky týkající se věcí
spadajících do oblasti působnosti této směrnice.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
355
2. Investiční podnik, který má v úmyslu poprvé
poskytnout služby nebo vykonat činnost na území jiného
členského státu nebo který má v úmyslu změnit rozsah
takto poskytovaných služeb nebo vykonaných činností,
sdělí příslušným orgánům svého domovského členského
státy tyto informace:
a) členský stát, ve kterém hodlá vykonávat činnost;
b) plán činnosti, v němž bude zejména uvedeno, které
investiční služby nebo činnosti i doplňkové služby má v
úmyslu poskytovat nebo vykonávat a zda na území
členských států, ve kterých hodlá služby poskytovat,
hodlá využívat smluvní zástupce.
M4
Pokud investiční podnik hodlá využívat smluvní zástupce,
sdělí příslušný orgán domovského členského státu
investičního podniku na žádost příslušného orgánu
hostitelského členského státu a v přiměřené lhůtě
totožnost smluvních zástupců, které hodlá investiční
podnik v tomto členském státě využívat. Hostitelský
členský stát může tyto informace zveřejnit. Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
může požádat o přístup k těmto údajům v souladu s
postupem a podmínkami stanovenými v článku 35
nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
3. Příslušný orgán domovského členského státu předá
tyto informace do jednoho měsíce od jejich obdržení
příslušnému orgánu hostitelského členského státu
určenému jako kontaktní místo v souladu s čl. 56 odst. 1.
Investiční podnik pak může začít v hostitelském
členském státě poskytovat danou investiční službu nebo
služby.
4. V případě změny kteréhokoli z údajů sdělených v
souladu s odstavcem 2 ohlásí investiční podnik tuto
změnu písemně příslušnému orgánu domovského
členského státu nejméně jeden měsíc před provedením
změny. Příslušný orgán domovského členského státu o
těchto změnách uvědomí příslušný orgán hostitelského
členského státu.
5. Členské státy umožní bez dalších právních nebo
správních požadavků investičním podnikům a
organizátorům trhu, kteří provozují MTF, a z jiných
členských států, aby na jejich území přijali vhodná
opatření umožňující přístup k jejich systémům a jejich
využití dálkovými uživateli nebo účastníky usazenými na
území těchto členských států.
6. Investiční podnik nebo organizátor trhu, který
provozuje MTF, sdělí příslušnému orgánu svého
domovského členského státu, ve kterém členském státě
hodlá tato opatření přijmout. Příslušný orgán
domovského členského státu MTF tuto informaci do
jednoho měsíce sdělí členskému státu, ve kterém MTF
hodlá tato opatření přijmout.
Příslušný orgán domovského členského státu MTF sdělí
na žádost příslušného orgánu hostitelského členského
státu MTF a v přiměřené lhůtě totožnost členů nebo
účastníků MTF usazených v tomto členském státě.
M4
7. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních
technických norem k upřesnění informací, jež mají být
oznamovány, v souladu s odstavci 2, 4 a 6.
7. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1095/2010.
7. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
technických norem pro standardní formuláře, šablony a
postupy pro předávání informací v souladu s odstavci 3, 4
a 6.
7. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
Článek 32
Zřízení pobočky
1. Členské státy zajistí, aby investiční služby nebo
činnosti i doplňkové služby mohly být na jejich území
poskytovány nebo vykonávány v souladu s touto směrnicí
a směrnicí 2000/12/ES prostřednictvím zřízení pobočky,
pokud tyto služby a činnosti spadají do oblasti, na kterou
bylo investičnímu podniku nebo úvěrové instituci v
domovském členském státě vydáno povolení. Doplňkové
služby lze poskytovat pouze společně s investiční službou
nebo činností.
Členské státy nekladou na organizaci a provoz takové
pobočky žádné další požadavky týkající se věcí
spadajících do oblasti působnosti této směrnice, mimo
požadavky povolené podle odstavce 7.
2. Členské státy vyžadují, aby každý investiční podnik,
který má v úmyslu zřídit pobočku na území jiného
členského státu, nejprve uvědomil příslušný orgán svého
domovského členského státu a poskytl mu tyto informace:
a) členské státy, na jejichž území hodlá zřídit pobočku;
b) plán činnosti, v němž bude mimo jiné uvedeno, které
investiční služby nebo činnosti i doplňkové služby budou
poskytovány nebo vykonávány, jaká bude organizační
struktura pobočky, a informace o tom, zda pobočka hodlá
využívat smluvní zástupce;
c) adresu v hostitelském členském státě, kde lze obdržet
dokumentaci;
d) jména osob odpovědných za vedení pobočky.
Pokud investiční podnik využívá smluvního zástupce
usazeného v členském státě mimo domovský členský stát
investičního podniku, je tento smluvní zástupce postaven
356 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
na úroveň pobočky, a vztahují se na něj proto ustanovení
této směrnice, která se týkají se poboček.
3. Pokud příslušný orgán domovského členského státu
nemá s přihlédnutím k předpokládaným činnostem žádný
důvod zpochybnit přiměřenost správní struktury nebo
finanční situaci investičního podniku, sdělí tyto
informace do tří měsíců ode dne, kdy je obdrží,
příslušnému orgánu hostitelského členského státu
určenému v souladu s čl. 56 odst. 1 jako kontaktní místo
a uvědomí v tomto smyslu dotyčný investiční podnik.
4. Kromě informací uvedených v odstavci 2 sdělí
příslušný orgán domovského členského státu příslušnému
orgánu hostitelského členského státu podrobné informace
o akreditovaném systému odškodnění, jehož je investiční
podnik členem v souladu se směrnicí 97/9/ES. Dojde-li
ke změně těchto údajů, uvědomí příslušný orgán
domovského členského státu o této skutečnosti příslušný
orgán hostitelského členského státu.
5. Pokud příslušný orgán domovského členského státu
odmítne sdělit informace příslušnému orgánu
hostitelského členského státu, zdůvodní své odmítnutí
dotyčnému investičnímu podniku do tří měsíců ode dne,
kdy veškeré informace obdržel.
6. Jakmile pobočka obdrží sdělení příslušného orgánu
hostitelského členského státu nebo pokud takové sdělení
od tohoto orgánu neobdrží nejpozději dva měsíce po
předání sdělení příslušným orgánem domovského
členského státu, může být pobočka zřízena a může zahájit
činnost.
7. Příslušný orgán členského státu, ve kterém je pobočka
umístěna, odpovídá za zajištění toho, že služby
poskytované pobočkou na jeho území plní povinnosti
stanovené v článcích 19, 21, 22, 25, 27 a 28 a v
opatřeních přijatých na jejich základě.
Příslušný orgán členského státu, ve kterém se pobočka
nachází, má právo prověřovat opatření přijatá pobočkou a
požadovat změny, které jsou nezbytně nutné k tomu, aby
příslušný orgán mohl vymáhat povinnosti podle článků
19, 21, 22, 25, 27 a 28 a podle opatření přijatých na jejich
základě týkajících se služeb nebo činností poskytovaných
pobočkou na jeho území.
8. Každý členský stát zajistí, aby v případě, že investiční
podnik s povolením v jiném členském státě zřídil
pobočku na jeho území, mohl příslušný orgán
domovského členského státu investičního podniku při
výkonu svých úkolů a po informování příslušného orgánu
hostitelského členského státu provádět kontroly této
pobočky na místě.
9. Pokud dojde ke změně údajů sdělovaných v souladu s
odstavcem 2, uvědomí investiční podnik o této změně
písemně příslušný orgán domovského členského státu
nejméně jeden měsíc předtím, než se tato změna
uskuteční. Příslušný orgán domovského členského státu o
této změně uvědomí příslušný orgán hostitelského
členského státu.
M4
10. Za účelem zajištění důsledné harmonizace tohoto
článku může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán
pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrh regulačních
technických norem k upřesnění informací, jež mají být
oznamovány, v souladu s odstavci 2, 4 a 9.
10. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1095/2010.
10. Za účelem zajištění jednotných podmínek
uplatňování tohoto článku může Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat
návrhy prováděcích technických norem pro standardní
formuláře, šablony a postupy pro předávání informací v
souladu s odstavci 3 a 9.
10. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
Článek 33
Přístup na regulované trhy
1. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky z
jiných členských států, které mají povolení k provádění
příkazů klientů nebo k obchodování na vlastní účet, měly
právo stát se členem regulovaných trhů vytvořených na
jejich území nebo na tyto trhy měly přístup, a to
prostřednictvím kteréhokoli z těchto opatření:
a) přímo zřizováním poboček v hostitelských členských
státech nebo
b) prostřednictvím dálkového členství v regulovaném
trhu nebo dálkového přístupu na trh, aniž by tyto
investiční podniky musely být usazeny v domovském
členském státě regulovaného trhu, pokud obchodní
postupy a systémy dotyčného trhu nevyžadují k uzavření
transakcí na trhu fyzickou přítomnost.
2. Členské státy nekladou na investiční podniky
uplatňující právo podle odstavce 1 žádné další regulativní
nebo správní požadavky týkající se věcí spadajících do
oblasti působnosti této směrnice.
Článek 34
Přístup k ústřední protistraně, systémům zúčtování a
vypořádání a právo určení systému vypořádání
1. Členské státy vyžadují, aby investiční podniky z
jiných členských států měly právo přístupu k ústřední
protistraně a systémům zúčtování a vypořádání na jejich
území pro účely dokončení nebo zajištění dokončení
transakcí s finančními nástroji.
Členské státy vyžadují, aby přístup těchto investičních
podniků k těmto systémům podléhal stejným
nediskriminačním, transparentním a objektivním
kritériím, jaká platí pro místní účastníky. Členské státy
neomezí využívání těchto systémů na zúčtování a
vypořádání transakcí s finančními nástroji, se kterými se
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
357
obchoduje na regulovaném trhu nebo v MTF na jejich
území.
2. Členské státy vyžadují, aby regulované trhy na jejich
území poskytly všem svým členům nebo účastníkům
právo určit systém vypořádání transakcí s finančními
nástroji, se kterými se na daném regulovaném trhu
obchoduje, za předpokladu
a) vytvoření takových prostředků a vazeb mezi určeným
systémem vypořádání a jakýmkoli jiným systémem nebo
zařízením, které jsou nutné k zajištění účinného a
hospodárného vypořádání dotyčné transakce, a
b) souhlasu příslušného orgánu příslušného pro dohled
nad regulovaným trhem s tím, že technické podmínky pro
vypořádání transakcí uzavřených na regulovaném trhu
prostřednictvím jiného systému vypořádání, než je
systém určený regulovaným trhem, umožňují hladké a
řádné fungování finančních trhů.
Tímto hodnocením ze strany příslušného orgánu
regulovaného trhu nejsou dotčeny pravomoci národních
centrálních bank jako orgánů dohledu nad systémy
vypořádání nebo jiných orgánů dohledu nad těmito
systémy. Příslušný orgán přihlíží i k dohledu nebo dozoru,
který již tyto instituce vykonávají, aby předešel
zbytečnému zdvojení kontroly.
3. Právy investičních podniků podle odstavců 1 a 2
nejsou dotčena práva organizátorů ústřední protistrany a
systémů zúčtování a vypořádání odmítnout z
oprávněných obchodních důvodů zpřístupnění
požadovaných služeb.
Článek 35
Ustanovení o ústřední protistraně a zúčtování a
vypořádání pro MTF
1. Členské státy nebrání investičním podnikům a
organizátorům trhu provozujícím MTF v uzavírání
vhodných dohod s ústřední protistranou nebo zúčtovacím
střediskem a systémem vypořádání jiného členského státu
za účelem zúčtování nebo vypořádání některých nebo
všech obchodů uzavřených účastníky trhu v jejich
systémech.
2. Orgán příslušný pro investiční podniky a organizátory
trhu provozující MTF nesmí bránit využívání ústřední
protistrany, zúčtovacích středisek nebo systémů
vypořádání v jiném členském státě, pokud to není
prokazatelně nezbytné pro udržení řádného fungování
daného MTF a s přihlédnutím k podmínkám pro systémy
vypořádání stanoveným v čl. 34 odst. 2.
Aby nedocházelo ke zbytečnému zdvojení kontroly,
přihlíží příslušný orgán i k dohledu nebo dozoru nad
systémy zúčtování a vypořádání, který již vykonávají
národní centrální banky jako orgány dohledu nad systémy
vypořádání nebo jiné orgány dohledu nad těmito systémy.
HLAVA III
REGULOVANÉ TRHY
Článek 36
Povolení a rozhodné právo
1. Členské státy vyhradí povolení působit jako
regulovaný trh systémům, které splňují ustanovení této
hlavy.
Povolení působit jako regulovaný trh se vydá pouze
tehdy, pokud se příslušný orgán přesvědčí, že jak
organizátor trhu, tak systémy regulovaného trhu splňují
přinejmenším požadavky stanovené v této hlavě.
V případě regulovaného trhu, který je právnickou osobou
a je řízen nebo provozován organizátorem trhu odlišným
od regulovaného trhu samého, stanoví členské státy, jak
mají být různé povinnosti uložené organizátorovi trhu
podle této směrnice rozděleny mezi regulovaný trh a
organizátora trhu.
Organizátor regulovaného trhu poskytne veškeré
informace, včetně plánu činnosti uvádějícího mimo jiné
druhy předpokládaných obchodů a organizační strukturu,
nutné k tomu, aby se mohl příslušný orgán přesvědčit, že
regulovaný trh provedl k okamžiku prvního povolení
veškerá opatření nutná k tomu, aby splnil své povinnosti
podle této hlavy.
2. Členské státy vyžadují, aby organizátor regulovaného
trhu plnil úkoly týkající se organizace a provozu
regulovaného trhu pod dohledem příslušného orgánu.
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány pravidelně
prověřovaly, zda regulované trhy dodržují tuto hlavu.
Rovněž zajistí, aby příslušné orgány sledovaly, zda
regulované trhy plní nepřetržitě podmínky prvního
povolení stanovené v této hlavě.
3. Členské státy zajistí, aby organizátor trhu odpovídal
za zajištění toho, že regulovaný trh, který řídí, splňuje
veškeré požadavky podle této hlavy.
Členské státy se rovněž ujistí, že je organizátor trhu
oprávněn vykonávat práva odpovídající regulovanému
trhu, který na základě této směrnice řídí.
4. Aniž jsou dotčena veškerá použitelná ustanovení
směrnice 2003/6/ES, řídí se obchody prováděné v
systémech regulovaného trhu veřejným právem
domovského členského státu regulovaného trhu.
5. Příslušný orgán může odejmout povolení vydané
regulovanému trhu, pokud tento trh
a) nevyužije povolení do dvanácti měsíců, výslovně se
povolení vzdá nebo déle než předchozích šest měsíců
nevykonává činnost, pokud dotyčný členský stát
nestanoví, že v těchto případech povolení propadá;
b) získal povolení na základě nepravdivého prohlášení
nebo jinými protiprávními prostředky;
c) již nesplňuje podmínky, za kterých bylo povolení
vydáno;
d) vážně a systematicky porušuje předpisy přijaté na
základě této směrnice;
358 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
e) spadá mezi kterýkoli z případů, kdy vnitrostátní právo
stanoví odnětí povolení.
M4
6. Každé odejmutí povolení se oznamuje Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy).
B
Článek 37
Požadavky na řízení regulovaného trhu
1. Členské státy vyžadují, aby osoby, které skutečně řídí
činnosti a provoz regulovaného trhu, měly dostatečně
dobrou pověst a dostatečné množství zkušeností k
zajištění řádného a obezřetného řízení a provozu
regulovaného trhu. Členské státy rovněž vyžadují, aby
organizátor regulovaného trhu sdělil příslušnému orgánu
totožnost osob, které skutečně řídí činnosti a provoz
regulovaného trhu, jakož i veškeré následné změny
týkající se těchto osob.
Příslušný orgán odmítne schválit navrhované změny,
pokud existují objektivní a prokazatelné důvody k
domněnce, že ohrožují řádné a obezřetné řízení a provoz
regulovaného trhu
2. Členské státy zajistí, aby byly při povolování
regulovaného trhu osoba nebo osoby, které skutečně řídí
činnosti a provoz regulovaného trhu již povoleného v
souladu s podmínkami této směrnice, považovány za
osoby splňující požadavky stanovené v odstavci 1.
Článek 38
Požadavky na osoby s významným vlivem na řízení
regulovaného trhu
1. Členské státy vyžadují, aby byly osoby, které mohou
díky svému postavení vykonávat přímo nebo nepřímo
významný vliv na řízení regulovaného trhu, vhodné.
2. Členské státy vyžadují, aby organizátor regulovaného
trhu
a) poskytl příslušnému orgánu a zveřejnil informace o
vlastnictví regulovaného trhu nebo organizátora trhu,
zejména totožnost všech osob, kterým jejich postavení
umožňuje vykonávat významný vliv na řízení, a velikost
jejich podílů;
b) informoval příslušný orgán a zveřejnil informace o
každém převodu vlastnictví, který vede ke změně
totožnosti osob s významným vlivem na provoz
regulovaného trhu.
3. Příslušný orgán odmítne schválit navrhované změny
kontrolních podílů regulovaného trhu nebo organizátora
trhu, pokud existují objektivní a prokazatelné důvody k
domněnce, že by tyto změny ohrozily řádné a obezřetné
řízení regulovaného trhu.
Článek 39
Organizační požadavky
Členské státy vyžadují, aby regulovaný trh
a) přijal opatření k jasnému odhalování a řešení
potenciálních negativních důsledků, které by na provoz
regulovaného trhu nebo jeho účastníky mohl mít jakýkoli
střet zájmů mezi zájmy regulovaného trhu, jeho vlastníků
nebo jeho organizátora a řádným fungováním
regulovaného trhu, zejména pokud by takový střet zájmů
mohl být škodlivý pro plnění funkcí přenesených na
regulovaný trh příslušným orgánem;
b) byl vhodně vybaven pro řízení rizik, kterým je
vystaven, zaváděl vhodná opatření a systémy k odhalení
všech významných rizik pro svůj provoz a zavedl účinná
opatření ke zmírnění těchto rizik;
c) zavedl mechanismy k řádnému řízení technických
operací systému, včetně účinných nouzových opatření
pro případ narušení systémů obchodování;
d) vytvořil transparentní a pevně stanovená pravidla a
postupy zajišťující spravedlivé a řádné obchodování a
stanovící objektivní kritéria pro efektivní provádění
příkazů;
e) měl účinné mechanismy umožňující efektivní a včasné
dokončení transakcí prováděných v rámci svých systémů;
f) měl v době povolování i poté nepřetržitě k dispozici
dostatečné finanční zdroje umožňující řádné fungování
trhu s ohledem na povahu a rozsah transakcí uzavíraných
na trhu a rozsah a stupeň rizik, kterým je vystaven.
Článek 40
Přijímání finančních nástrojů k obchodování
1. Členské státy vyžadují, aby regulované trhy měly
jasná a transparentní pravidla pro přijímání finančních
nástrojů k obchodování.
Tato pravidla zajistí, aby veškeré finanční nástroje přijaté
k obchodování na regulovaném trhu mohly být
obchodovány spravedlivě, řádně a efektivně a aby byly v
případě převoditelných cenných papírů volně
obchodovatelné.
2. V případě derivátů pravidla zejména zajistí, aby
vlastnosti derivátové smlouvy umožňovaly řádné
stanovení cen i efektivní vypořádání.
3. Kromě povinností stanovených v odstavcích 1 a 2
členské státy vyžadují, aby regulovaný trh vytvořil a
udržoval účinné mechanismy ověření toho, zda emitenti
převoditelných cenných papírů přijatých k obchodování
na regulovaném trhu splňují povinnosti podle právních
předpisů Společenství týkající se počátečního,
průběžného nebo jednorázového účelového informování.
Členské státy zajistí, aby regulovaný trh stanovil
mechanismy, které usnadní jeho členům nebo účastníkům
získat přístup k informacím, které byly zveřejněny podle
právních předpisů Společenství.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
359
4. Členské státy zajistí, aby regulované trhy vytvořily
mechanismy nezbytné k pravidelnému prošetřování, zda
finanční nástroje, které přijímají k obchodování, splňují
požadavky pro přijetí k obchodování.
5. Převoditelný cenný papír, který byl přijat k
obchodování na regulovaném trhu, lze následně přijmout
k obchodování na jiných regulovaných trzích, a to i bez
souhlasu emitenta a v souladu s odpovídajícími
ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady
2003/71/ES ze dne 4. listopadu 2003 o prospektu, který
má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí
cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice
2001/34/ES ( 30 ). Tento jiný regulovaný trh uvědomí
emitenta o tom, že jeho cenné papíry jsou na něm
obchodovány. Emitent není povinen poskytovat
informace požadované podle odstavce 3 přímo
kterémukoli regulovanému trhu, který přijal jeho cenné
papíry k obchodování bez jeho souhlasu.
6. K zajištění jednotného uplatňování odstavců 1 až 5
přijme Komise ►M3 ————— ◄ prováděcí opatření,
která
a) stanoví znaky různých tříd nástrojů, které musí
regulovaný trh brát v úvahu při posuzování toho, zda je
nástroj emitován v souladu s podmínkami stanovenými v
odst. 1 druhém pododstavci, aby mohl být přijat k
obchodování na různých segmentech trhu, které
regulovaný trh provozuje;
b) objasní opatření, která má regulovaný trh činit, aby
byla jeho povinnost ověřit, že emitent převoditelného
cenného papíru plní své povinnosti podle právních
předpisů Společenství týkající se počátečního,
průběžného nebo jednorázového účelového informování,
považována za splněnou;
c) objasní mechanismy, které má regulovaný trh vytvořit
podle odstavce 3, aby svým členům usnadnil přístup k
informacím, které byly zveřejněny za podmínek
stanovených právními předpisy Společenství.
M3
Opatření uvedená v prvním pododstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2.
B
Článek 41
Pozastavení obchodování s nástroji a stažení nástrojů z
obchodování
1. Aniž je dotčeno právo příslušných orgánů podle čl. 50
odst. 2 písm. j) a k) požadovat pozastavení obchodování s
nástrojem nebo stažení nástroje z obchodování, může
organizátor regulovaného trhu pozastavit obchodování s
finančním nástrojem nebo stáhnout z obchodování
finanční nástroj, který již nesplňuje pravidla
regulovaného trhu, pokud není pravděpodobné, že by
takový krok způsobil závažnou škodu zájmům investorů
nebo řádnému fungování trhu.
Bez ohledu na možnost organizátorů regulovaných trhů
informovat přímo organizátory jiných regulovaných trhů
vyžadují členské státy, aby organizátor regulovaného trhu,
který pozastaví obchodování s finančním nástrojem nebo
stáhne finanční nástroj z obchodování, toto rozhodnutí
zveřejnil a sdělil související informace příslušnému
orgánu. Příslušný orgán uvědomí příslušné orgány
ostatních členských států.
M4
2. Příslušný orgán, který požaduje pozastavení
obchodování s finančním nástrojem nebo stažení
finančního nástroje z obchodování na jednom nebo více
regulovaných trzích, své rozhodnutí ihned zveřejní a
uvědomí o něm Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) a příslušné orgány
ostatních členských států. S výjimkou případů, kdy by to
mohlo závažně poškodit zájmy investorů nebo řádné
fungování trhu, požádají příslušné orgány ostatních
členských států o pozastavení obchodování s tímto
finančním nástrojem nebo stažení tohoto finančního
nástroje z obchodování na regulovaných trzích a MTF,
jež jsou provozovány pod jejich dohledem.
B
Článek 42
Přístup na regulovaný trh
1. Členské státy vyžadují, aby regulovaný trh stanovil a
dodržoval transparentní a nediskriminační pravidla
založená na objektivních kritériích upravující přístup na
regulovaný trh nebo členství v něm.
2. Tato pravidla stanoví veškeré povinnosti členů nebo
účastníků vyplývající
a) z vytvoření a správy regulovaného trhu,
b) z pravidel pro transakce na trhu,
c) z profesionálních norem vztahujících se na
zaměstnance investičních podniků nebo úvěrových
institucí působících na trhu,
d) z podmínek stanovených podle odstavce 3pro členy
nebo účastníky jiné než investiční podniky a úvěrové
instituce,
e) z pravidel a postupů pro zúčtování a vypořádání
transakcí uzavřených na regulovaném trhu.
3. Regulované trhy mohou přijmout za členy nebo
účastníky investiční podniky, úvěrové instituce povolené
podle směrnice 2000/12/ES a jiné osoby, které
a) jsou vhodné a náležitě způsobilé;
b) mají dostatečnou úroveň schopností a způsobilost k
obchodování;
c) mají případně vhodnou organizační strukturu;
d) mají dostatečné zdroje pro úlohu, kterou mají plnit, s
přihlédnutím k různým finančním mechanismům, které
360 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
může regulovaný trh vytvořit, aby zaručil vhodné
vypořádání transakcí.
4. Členské státy zajistí, aby u transakcí uzavřených na
regulovaném trhu nebyli členové a účastníci povinni
vzájemně uplatňovat povinnosti stanovené v článcích 19,
21 a 22. Členové nebo účastníci regulovaného trhu však
povinnosti stanovené v článcích 19, 21 a 22 uplatňují
vůči svým klientům, pokud na jejich účet provádějí na
regulovaném trhu jejich příkazy.
5. Členské státy zajistí, aby pravidla pro přístup na
regulovaný trh nebo členství v něm stanovila přímou
nebo dálkovou účast investičních podniků a úvěrových
institucí.
6. Členské státy bez dalších právních nebo správních
požadavků umožní regulovaným trhům z jiných
členských států vytvořit na jejich území vhodné systémy
usnadňující přístup na tyto trhy nebo obchodování na
nich dálkovým členům nebo účastníkům usazeným na
jejich území.
M4
Regulovaný trh sdělí příslušnému orgánu svého
domovského členského státu, ve kterém členském státě
hodlá takové systémy vytvořit. Příslušný orgán
domovského členského státu tuto informaci sdělí do
jednoho měsíce členskému státu, ve kterém daný
regulovaný trh hodlá takové systémy vytvořit. Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
může požádat o přístup k těmto údajům v souladu s
postupem a podmínkami stanovenými v článku 35
nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
Příslušný orgán domovského členského státu
regulovaného trhu sdělí na žádost příslušného orgánu
hostitelského členského státu a v přiměřené lhůtě
totožnost členů nebo účastníků regulovaného trhu
usazených v tomto členském státě.
7. Členské státy vyžadují, aby organizátor regulovaného
trhu pravidelně předával příslušnému orgánu
regulovaného trhu seznam členů a účastníků
regulovaného trhu.
Článek 43
Sledování, zda jsou dodržována pravidla regulovaného
trhu a další právní povinnosti
1. Členské státy vyžadují, aby regulované trhy stanovily
a udržovaly účinná opatření a postupy pro pravidelné
sledování toho, zda jejich členové či účastníci dodržují
pravidla regulovaného trhu. Regulované trhy sledují
transakce prováděné jejich členy či účastníky v rámci
jejich systémů, aby odhalili porušování těchto pravidel,
jakékoli obchodní podmínky narušující řádné fungování
trhu nebo jakékoli chování, které by mohlo svědčit o
zneužívání trhu.
2. Členské státy vyžadují, aby organizátoři regulovaných
trhů ohlašovali příslušnému orgánu regulovaného trhu
významná porušení svých pravidel nebo jakékoli
obchodní podmínky narušující řádné fungování trhu nebo
jakékoli chování, které by mohlo svědčit o zneužívání
trhu. Členské státy také vyžadují, aby organizátor
regulovaného trhu podával neprodleně související
informace orgánu pověřenému vyšetřováním a stíháním
zneužití trhu na regulovaném trhu a poskytoval tomuto
orgánu veškerou pomoc při vyšetřování a stíhání zneužití
trhu, ke kterému došlo na regulovaném trhu nebo
prostřednictvím jeho systémů.
Článek 44
Požadavky na transparentnost pro regulované trhy před
uskutečněním obchodu
1. Členské státy vyžadují, aby regulované trhy
zveřejňovaly alespoň aktuální kupní či prodejní ceny a
intenzitu obchodních zájmů na těchto cenách, sdělované
prostřednictvím jejich systémů pro akcie přijaté k
obchodování. Členské státy kromě toho požadují, aby
byly tyto informace poskytovány veřejnosti za
přiměřených obchodních podmínek a průběžně během
obvyklé doby obchodování.
Regulované trhy mohou za přiměřených obchodních
podmínek a na nediskriminačním základě umožnit
investičním podnikům, které jsou povinny zveřejňovat
své ceny akcií podle článku 27, přístup k mechanismům,
jež využívají ke zveřejňování informací podle prvního
pododstavce.
2. Členské státy zmocní příslušné orgány, aby mohly
regulovaným trhům prominout povinnost zveřejňovat
informace uvedené v odstavci 1 na základě tržního
modelu nebo druhu a velikosti příkazů v případech
vymezených v souladu s odstavcem 3. Příslušné orgány
mohou tuto povinnost prominout zejména u transakcí,
které jsou rozsahem větší než obvyklý tržní objem pro
dané akcie nebo daný druh akcií.
3. K zajištění jednotného uplatňování odstavců 1 a 2,
přijme Komise ►M3 ————— ◄ prováděcí opatření
týkající se
a) rozsahu zveřejňovaných kupních a prodejních cen
nebo kotací určených tvůrců trhu a intenzity obchodních
zájmů na těchto cenách;
b) velikosti a druhu příkazů, pro které lze zveřejnění
informací před uskutečněním obchodu podle odstavce 2
prominout;
c) tržního modelu, u kterého lze zveřejnění informací
před uskutečněním obchodu podle odstavce 2 prominout,
a zejména možnosti uplatňování této povinnosti na
metody obchodování používané regulovanými trhy, které
v rámci svých pravidel uzavírají transakce odkazem na
ceny stanovené mimo regulovaný trh nebo periodickou
aukcí.
M3
Opatření uvedená v prvním pododstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
361
B
Článek 45
Požadavky na transparentnost pro regulované trhy po
uskutečnění obchodu
1. Členské státy vyžadují, aby regulované trhy
zveřejňovaly alespoň cenu, objem a čas transakcí
provedených s akciemi přijatými k obchodování. Členské
státy vyžadují, aby byly o těchto transakcích
zveřejňovány podrobnosti, a to za přiměřených
obchodních podmínek a v okamžiku co nejbližšímu
reálnému času.
Regulované trhy mohou za přiměřených obchodních a
podmínek a na nediskriminačním základě umožnit
investičním podnikům, které jsou povinny zveřejňovat
své ceny akcií podle článku 28, přístup k mechanismům,
jež využívají ke zveřejňování informací podle prvního
pododstavce.
2. Členské státy zmocní příslušný orgán, aby mohl
povolit regulovaným trhům odložit zveřejnění
podrobností o transakcích na základě druhu nebo objemu
těchto transakcí. Příslušné orgány mohou povolit odklad
zveřejnění zejména u transakcí, které jsou rozsahem větší
než obvyklý tržní objem pro dané akcie nebo daný druh
akcií. Členské státy vyžadují, aby regulované trhy získaly
předem souhlas příslušného orgánu k navrhovanému
opatření na odklad zveřejnění obchodu, a dále vyžadují,
aby byla tato opatření jasně sdělena účastníkům trhu a
investorům obecně.
3. K zajištění účinného a řádného fungování finančních
trhů a jednotného uplatňování odstavců 1 a 2 přijme
Komise ►M3 ————— ◄ prováděcí opatření
týkající se
a) rozsahu a obsahu informací, které mají být
zveřejňovány;
b) podmínek, za kterých může regulovaný trh stanovit
odklad zveřejnění obchodů, a kritéria uplatňovaná při
rozhodování o transakcích, u kterých je z důvodu jejich
objemu nebo druhu použitých akcií povolen odklad
zveřejnění.
M3
Opatření uvedená v prvním pododstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2.
B
Článek 46
Ustanovení o ústřední protistraně a o zúčtování a
vypořádání
1. Členské státy nebrání regulovaným trhům v uzavírání
vhodných dohod s ústřední protistranou nebo zúčtovacím
střediskem a systémem vypořádání jiného členského státu
za účelem zúčtování nebo vypořádání některých nebo
všech obchodů uzavřených účastníky trhů v jejich
systémech.
2. Příslušný orgán regulovaného trhu nesmí bránit
využívání ústřední protistrany, zúčtovacích středisek
nebo systémů vypořádání v jiném členském státě, pokud
to není prokazatelně nezbytné pro udržení řádného
fungování daného regulovaného trhu a s ohledem na
podmínky pro systémy vypořádání stanovené v čl. 34
odst. 2.
Aby nedocházelo ke zbytečnému zdvojení kontroly,
přihlíží příslušný orgán i k dohledu nebo dozoru nad
systémy zúčtování a vypořádání, který již vykonávají
národní centrální banky jako orgány dohledu nad systémy
vypořádání nebo jiné orgány dohledu nad těmito systémy.
M4
Článek 47
Seznam regulovaných trhů
Každý členský stát vypracuje seznam regulovaných trhů,
pro které je domovským členským státem, a předá tento
seznam ostatním členským státům a Evropskému orgánu
dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy).
Podobné sdělení se uskuteční při každé změně uvedeného
seznamu. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
cenné papíry a trhy) seznam všech regulovaných trhů
zveřejňuje na svých internetových stránkách a aktualizuje
jej.
B
HLAVA IV
PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY
KAPITOLA I
URČENÍ, PRAVOMOCI A POSTUPY PRO
ZJEDNÁVÁNÍ NÁPRAVY
Článek 48
Určení příslušných orgánů
M4
1. Každý členský stát určí příslušné orgány pověřené
plněním jednotlivých úkolů stanovených touto směrnicí.
Členské státy sdělí Komisi, Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy) a
příslušným orgánům ostatních členských států, které
příslušné orgány jsou pověřené plněním těchto úkolů a
případné rozdělení těchto úkolů.
B
2. Příslušné orgány uvedené v odstavci 1 jsou orgány
veřejné moci, aniž je tím dotčena možnost případně
přenést úkoly na jiné subjekty, pokud to výslovně
umožňují čl. 5 odst. 5, čl. 16 odst. 3, čl. 17 odst. 2 a čl. 23
odst. 4.
362 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Žádné přenesení úkolů na subjekty jiné než orgány
uvedené v odstavci 1 nesmí zahrnovat výkon veřejné
moci nebo využití pravomocí volného rozhodování.
Členské státy vyžadují, aby před přenesením úkolů
přijaly příslušné orgány veškerá přiměřená opatření, aby
zajistily, že subjekt, na který mají být úkoly přeneseny,
má schopnosti a zdroje nezbytné k účinnému plnění
všech úkolů a že k přenesení úkolů dojde pouze tehdy,
pokud byl vytvořen jasně vymezený a dokumenty
podložený rámec pro výkon kteréhokoli z přenesených
úkolů, který uvádí úkoly, jež mají být plněny, a
podmínky, za nichž mají být prováděny. Tyto podmínky
zahrnují ustanovení zavazující dotčený subjekt jednat a
být organizován tak, aby se předešlo střetu zájmů a aby
informace získané při provádění svěřených úkolů nebyly
využity nečestně nebo nebránily hospodářské soutěži. V
každém případě spočívá konečná odpovědnost za dohled
nad dodržováním této směrnice a prováděcích předpisů k
ní na příslušném orgánu nebo orgánech určených v
souladu s odstavcem 1.
M4
Členské státy uvědomí Komisi, Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) a příslušné
orgány ostatních členských států o všech ujednáních
uzavřených v souvislosti s přenesením úkolů, včetně
přesných podmínek tohoto přenesení.
3. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) zveřejní seznam všech příslušných orgánů
podle odstavců 1 a 2 na svých internetových stránkách a
aktualizuje jej.
B
Článek 49
Spolupráce mezi orgány ve stejném členském státě
Jestliže členský stát určí k vymáhání některého
ustanovení této směrnice více než jeden příslušný orgán,
musí být úkoly každého z těchto orgánů jasně vymezeny
a orgány musí úzce spolupracovat.
Každý členský stát vyžaduje, aby tato spolupráce rovněž
probíhala mezi příslušnými orgány pro účely této
směrnice a příslušnými orgány pověřenými v daném
členském státě dohledem nad úvěrovými a jinými
finančními institucemi, penzijními fondy, SKIPCP,
zprostředkovateli pojištění a zajištění a pojišťovnami.
Členské státy vyžadují, aby si příslušné orgány
vyměňovaly informace nezbytné nebo užitečné pro
výkon svých úkolů a funkcí.
Článek 50
Pravomoci příslušných orgánů
1. Příslušné orgány musí mít veškeré dohlížecí a
vyšetřovací pravomoci, které jsou pro výkon jejich úkolů
nezbytné. V mezích stanovených vnitrostátním právem
vykonávají tyto pravomoci
a) přímo, nebo
b) ve spolupráci s dalšími orgány, nebo
c) v rámci své odpovědnosti přenesením na subjekty, na
které byly úkoly přeneseny podle čl. 48 odst. 2, nebo
d) prostřednictvím dožádání u příslušných soudních
orgánů.
2. Pravomoci uvedené v odstavci 1 jsou vykonávány v
souladu s vnitrostátním právem a zahrnují přinejmenším
právo
a) mít přístup k jakémukoli dokumentu v jakékoli formě a
obdržet jeho kopii;
b) požadovat informace od kterékoli osoby a v případě
nutnosti osobu předvolat a vyslechnout ji za účelem
získání informací;
c) provádět kontroly na místě;
d) požadovat existující telefonní záznamy a existující
záznamy o datovém provozu;
e) vyžadovat ukončení jakéhokoli jednání, které je v
rozporu s předpisy přijatými k provedení této směrnice;
f) požádat o zmrazení nebo obstavení aktiv;
g) požádat o dočasný zákaz profesionální činnosti;
h) požadovat, aby auditoři povolených investičních
podniků a regulovaných trhů poskytovali informace;
i) přijmout jakýkoli druh opatření k zajištění toho, že
investiční podniky a regulované trhy budou nadále
splňovat právní požadavky;
j) požadovat pozastavení obchodování s finančním
nástrojem;
k) požadovat stažení finančního nástroje z obchodování
na regulovaném trhu nebo z jiného systému obchodování;
l) postoupit věci k trestnímu stíhání;
m) umožnit auditorům nebo odborníkům provádět
kontrolu či šetření.
Článek 51
Správní sankce
1. Aniž jsou dotčeny postupy pro odnětí povolení nebo
právo členských států ukládat tresty, zajistí členské státy
v souladu se svým vnitrostátním právem, aby mohla být
přijata vhodná správní opatření nebo aby mohly být
ukládány správní sankce osobám za porušení předpisů
přijatých k provedení této směrnice. Členské státy zajistí,
aby tato opatření byla účinná, přiměřená a odrazující.
2. Členské státy stanoví sankce za neposkytnutí
spolupráce při vyšetřování podle článku 50.
3. Členské státy zajistí, aby příslušný orgán mohl
zveřejnit jakékoli opatření nebo jakoukoli sankci, která
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
363
bude uložena za nedodržení předpisů přijatých při
provádění této směrnice, ledaže by toto zveřejnění vážně
ohrozilo finanční trhy nebo způsobilo neúměrnou škodu
dotčeným osobám.
M4
4. Členské státy poskytnou každoročně Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy) souhrnné informace týkající se všech správních
opatření a sankcí uložených v souladu s odstavci 1 a 2.
5. Pokud příslušný orgán zveřejnil správní opatření nebo
sankci, oznámí tuto skutečnost současně Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy).
6. V případě, že se zveřejněná sankce týká investičního
podniku povoleného v souladu s touto směrnicí, připojí
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) odkaz na zveřejněnou sankci v rejstříku
investičních podniků zřízenému podle čl. 5 odst. 3.
B
Článek 52
Opravné prostředky
1. Členské státy zajistí, aby každé rozhodnutí na základě
právních a správních předpisů přijatých v souladu s touto
směrnicí bylo řádně odůvodněno a aby bylo možné proti
němu podat opravný prostředek k soudu. Právo na podání
opravného prostředku platí rovněž v případě, že do šesti
měsíců od podání žádosti o povolení obsahující všechny
požadované informace není vydáno žádné rozhodnutí.
2. Členské státy stanoví, že jeden nebo více níže
uvedených orgánů určených vnitrostátním právem může
v zájmu spotřebitelů a v souladu s vnitrostátním právem
podat žalobu u soudů nebo příslušných správních orgánů,
aby zajistil uplatňování vnitrostátních předpisů přijatých
k provedení této směrnice:
a) orgány veřejné moci nebo jejich zástupci,
b) organizace spotřebitelů s oprávněným zájmem na
ochraně spotřebitelů,
c) profesní organizace s oprávněným zájmem na ochraně
svých členů.
Článek 53
Mimosoudní mechanismy pro stížnosti investorů
1. Členské státy podporují zavedení účinných postupů
vyřizování stížností a zjednávání nápravy pro
mimosoudní řešení spotřebitelských sporů v souvislosti s
investičními a doplňkovými službami, které poskytují
investiční podniky, popřípadě s využitím stávajících
subjektů.
2. Členské státy zajistí, aby těmto subjektům právní
předpisy nebránily v účinné spolupráci při řešení
přeshraničních sporů.
M4
3. Příslušné orgány oznámí Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy) postupy
pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy podle
odstavce 1, které jsou dostupné v rámci jejich působnosti.
3. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) zveřejní seznam všech mimosoudních
mechanismů na svých internetových stránkách a
aktualizuje jej.
B
Článek 54
Služební tajemství
1. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány, všechny
osoby, které pro příslušné orgány pracují nebo pracovaly,
nebo subjekty, na které jsou přeneseny pravomoci podle
čl. 48 odst. 2, jakož i auditoři a experti pověření
příslušnými orgány, byli vázáni povinností zachovat
služební tajemství. Nesmějí sdělit žádné osobě ani
žádnému orgánu žádné důvěrné informace, které se
dozvědí při plnění svých povinností, s výjimkou
souhrnné či celkové formy tak, aby nebylo možno určit
totožnost jednotlivých investičních podniků, organizátorů
trhu, regulovaných trhů nebo jiné osoby, aniž jsou
dotčeny případy, na něž se vztahuje trestní právo nebo
jiná ustanovení této směrnice.
2. Byl-li však na investiční podnik, organizátora trhu
nebo regulovaný trh vyhlášen konkurs nebo nařízena
likvidace, lze důvěrné informace, které se netýkají třetích
osob, sdělit v občanském soudním řízení, jestliže je to
nutné k tomu, aby se řízení uskutečnilo.
3. Aniž jsou dotčeny případy upravené trestním právem,
mohou příslušné orgány, subjekty nebo fyzické či
právnické osoby jiné než příslušné orgány, které získají
důvěrné informace podle této směrnice, tyto informace
použít v případě příslušných orgánů v rámci působnosti
této směrnice pouze k plnění svých povinností a výkonu
svých funkcí nebo v případě jiných orgánů, subjektů nebo
fyzických či právnických osob k účelu, ke kterému jim
byly poskytnuty, nebo v rámci správních nebo soudních
řízení, která s výkonem těchto funkcí konkrétně souvisejí.
Pokud s tím však příslušný orgán nebo jiný orgán,
subjekt nebo osoba sdělující informace souhlasí, může
orgán, který je obdržel, tyto informace použít pro jiné
účely.
4. Veškeré důvěrné informace přijaté, vyměněné nebo
předané podle této směrnice podléhají služebnímu
tajemství podle tohoto článku. Tento článek však nebrání
příslušným orgánům ve výměně nebo předávání
důvěrných informací v souladu s touto směrnicí nebo
jinými směrnicemi vztahujícími se na investiční podniky,
úvěrové instituce, penzijní fondy, SKIPCP,
zprostředkovatele pojištění a zajištění, pojišťovny,
regulované trhy nebo organizátory trhů či jiné subjekty se
souhlasem příslušného orgánu nebo jiného orgánu,
subjektu, fyzické či právnické osoby, které informace
poskytly.
364 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
5. Tento článek nebrání příslušným orgánům, aby si v
souladu s vnitrostátním právem vyměňovaly nebo
předávaly důvěrné informace, které neobdržely od
příslušného orgánu jiného členského státu.
Článek 55
Vztahy s auditory
1. Členské státy zajistí alespoň, aby každá osoba
oprávněná ve smyslu osmé směrnice Rady 84/253/EHS
ze dne 10. dubna 1984 o schvalování osob pověřených
prováděním povinného auditu účetních dokumentů ( 31 ),
která v investičním podniku plní úkol uvedený v článku
51 čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července
1978 o ročních účetních závěrkách některých forem
společností ( 32 ), článku 37 směrnice 83/349/EHS nebo
článku 31 směrnice 85/611/EHS nebo jiný úkol
stanovený právními předpisy, byla povinna bezodkladně
sdělit příslušným orgánům každou skutečnost nebo
rozhodnutí týkající se daného podniku, jež zjistí při
plnění tohoto úkolu a jež by mohly
a) představovat závažné porušení právních nebo
správních předpisů, které stanoví podmínky pro povolení
nebo které výslovně upravují výkon činnosti investičních
podniků;
b) narušit pokračování činnosti investičního podniku;
c) způsobit, že bude odmítnuto ověření účtů nebo k nim
budou vysloveny výhrady.
Tato osoba má rovněž povinnost oznámit veškeré
skutečnosti a rozhodnutí, jež zjistí při plnění jednoho z
úkolů podle prvního pododstavce v podniku, který je v
úzkém propojení s investičním podnikem, v němž tato
osoba plní svůj úkol.
2. Sdělí-li osoby oprávněné ve smyslu směrnice
84/253/EHS v dobré víře příslušným orgánům jakékoli
skutečnosti nebo rozhodnutí uvedené v odstavci 1,
nepovažuje se to za porušení jakéhokoli omezení v
poskytování informací, jak je stanoví smlouva nebo
právní či správní předpis, a těmto osobám nevzniká žádná
odpovědnost.
KAPITOLA II
M4
SPOLUPRÁCE MEZI PŘÍSLUŠNÝMI ORGÁNY
ČLENSKÝCH STÁTŮ A EVROPSKÝM ORGÁNEM
DOHLEDU (EVROPSKÝM ORGÁNEM PRO CENNÉ
PAPÍRY A TRHY)
B
Článek 56
Povinnost spolupracovat
1. Příslušné orgány různých členských států vzájemně
spolupracují, kdykoli je to nezbytné pro účely plnění
jejich úkolů podle této směrnice, a využívají své
pravomoci stanovené v této směrnici nebo ve
vnitrostátním právu.
Každý příslušný orgán poskytuje pomoc příslušným
orgánům ostatních členských států. Zejména si vyměňují
informace a spolupracují při vyšetřování nebo činnostech
dohledu.
M4
K usnadnění a urychlení spolupráce, a zejména výměny
informací, určí členské státy jediný příslušný orgán jako
kontaktní místo pro účely této směrnice. Členské státy
sdělí Komisi, Evropskému orgánu dohledu (Evropskému
orgánu pro cenné papíry a trhy) a ostatním členským
státům názvy orgánů, které určí k přijímání žádostí o
výměnu informací nebo o spolupráci podle tohoto
odstavce. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
cenné papíry a trhy) zveřejní seznam těchto orgánů na
svých internetových stránkách a aktualizuje jej.
B
2. Pokud s přihlédnutím k situaci na trhu cenných papírů
v hostitelském členském státě činnost regulovaného trhu,
který v hostitelském členském státě vytvořil určité
mechanismy, nabude značného významu pro fungování
trhů cenných papírů a ochranu investorů v tomto v
hostitelském členském státě, zavedou příslušné orgány
regulovaného trhu domovského a hostitelského státu
přiměřenou úpravu spolupráce.
3. Členské státy přijmou veškerá správní a organizační
opatření, aby usnadnily pomoc stanovenou v odstavci 1.
Příslušné orgány mohou využít pro účely spolupráce
svých pravomocí i v případech, kdy vyšetřované jednání
nezakládá porušení předpisu platného v daném členském
státě.
M4
4. Pokud má příslušný orgán závažné důvody se
domnívat, že subjekty, které nespadají pod jeho dohled,
jednají nebo jednaly na území jiného členského státu v
rozporu s touto směrnicí, oznámí to v co nejpodrobnějším
rozsahu příslušnému orgánu jiného členského státu a
Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro
cenné papíry a trhy). Příslušný orgán, který obdržel
takové oznámení, přijme vhodná opatření. Vyrozumí
rovněž příslušný orgán, který provedl oznámení, a
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) o výsledku opatření a v rámci možností o
zásadním vývoji, k němuž došlo v mezidobí. Tímto
odstavcem není dotčena pravomoc příslušného orgánu,
který provedl oznámení.
B
5. K zajištění jednotného uplatňování odstavce 2, může
Komise ►M3 ————— ◄ přijmout prováděcí
opatření, aby stanovila kritéria, podle nichž by bylo
možné považovat činnost regulovaného trhu v
hostitelském členském státě za činnost se značným
významem pro fungování trhů cenných papírů, a aby
stanovila ochranu investorů v tomto v hostitelském
členském státě. ►M3 Tato opatření, jež mají za účel
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
365
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 64 odst. 2. ◄
M4
6. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
tohoto článku může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro dohody o spolupráci uvedené v
odstavci 2.
6. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
Článek 57
►M4 1. ◄ Příslušný orgán jednoho členského státu
může požádat o spolupráci příslušného orgánu jiného
členského státu při dohledu nebo kontrole na místě nebo
vyšetřování. U investičních podniků, které jsou
dálkovými členy regulovaného trhu, se může příslušný
orgán regulovaného trhu rozhodnout je oslovit přímo, a v
tom případě o tom uvědomí příslušný orgán domovského
členského státu dálkového člena.
Pokud příslušný orgán obdrží žádost o kontrolu na místě
nebo o vyšetřování, v rámci svých pravomocí
a) kontrolu nebo vyšetřování provede sám, nebo
b) umožní provést kontrolu nebo vyšetřování žádajícímu
orgánu, nebo
c) umožní provést kontrolu nebo vyšetřování auditorům
nebo odborníkům.
M4
2. S cílem sblížit postupy dohledu se může Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
podílet na činnosti kolegií orgánů dohledu, včetně
kontroly nebo vyšetřování na místě, které společně
provádí dva nebo více příslušných orgánů v souladu s
článkem 21 nařízení (EU) č. 1095/2010.
3. Za účelem zajištění důsledné harmonizace odstavce 1
může Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro
cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy regulačních
technických norem k upřesnění údajů, které si příslušné
orgány vyměňují v rámci své spolupráce při dohledu,
kontrole na místě a vyšetřování.
3. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č.
1095/2010.
3. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
odstavce 1 může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro spolupráci příslušných orgánů při
dohledu, kontrole na místě a vyšetřování.
3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené ve třetím pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
Článek 58
Výměna informací
1. Příslušné orgány členských států, které byly pro účely
této směrnice v souladu s čl. 56 odst. 1 určeny jako
kontaktní místa, si ihned vzájemně poskytnou informace
vyžadované pro účely plnění úkolů příslušných orgánů
určených v souladu s čl. 48 odst. 1 a stanovené v
předpisech přijatých na základě této směrnice.
Příslušné orgány, které si podle této směrnice vyměňují
informace s jinými příslušnými orgány, mohou v
okamžiku sdělení informací uvést, že tyto informace
nesmějí být bez jejich výslovného souhlasu zveřejněny, a
v tom případě lze výměnu těchto informací provádět
výhradně pro účely, pro které tyto orgány daly souhlas.
2. Příslušný orgán určený jako kontaktní místo může
předávat informace získané podle odstavce 1 a článků 55
a 63 orgánům uvedeným v článku 49. Jiným orgánům
nebo fyzickým či právnickým osobám předá tyto
informace pouze s výslovným souhlasem příslušných
orgánů, které informace poskytly, a výhradně pro účely,
pro které tyto orgány daly souhlas, s výjimkou řádně
odůvodněných okolností. V tom případě kontaktní místo
ihned informuje kontaktní místo, které informace zaslalo.
3. Orgány uvedené v článku 49 a jiné orgány nebo
fyzické či právnické osoby, které obdrží důvěrné
informace podle odstavce 1 tohoto článku nebo podle
článků 55 a 63, mohou tyto informace použít pouze při
plnění svých úkolů, zejména
a) ke kontrole plnění podmínek, jimiž se řídí přístup k
činnosti investičních podniků, a k usnadnění dohledu nad
výkonem této činnosti na bázi jednotlivých podniků či na
konsolidované bázi, a to zvláště s ohledem na požadavky
kapitálové přiměřenosti uložené směrnicí 93/6/EHS,
správní a účetní postupy a mechanismy vnitřní kontroly;
b) ke sledování řádného fungování obchodních míst;
c) k ukládání sankcí;
d) při správních opravných prostředcích proti
rozhodnutím příslušných orgánů;
e) při soudních řízeních zahájených podle článku 52;
nebo
f) v mimosoudním mechanismu pro stížnosti investorů
podle článku 53.
M4
4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
odstavců 1 a 2 může Evropský orgán dohledu (Evropský
366 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro výměnu informací.
4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.
5. Tento článek, ani články 54 a 63 nebrání příslušnému
orgánu, aby předával Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy), Evropské
radě pro systémová rizika, centrálním bankám,
Evropskému systému centrálních bank a Evropské
centrální bance jako měnovým orgánům a případně jiným
orgánům veřejné moci příslušným pro dohled nad
platebními systémy a systémy vypořádání důvěrné
informace určené k plnění jejich úkolů; podobně mohou
tyto orgány nebo instituce předávat příslušným orgánům
informace, které mohou příslušné orgány potřebovat pro
účely plnění svých funkcí podle této směrnice.
M4
Článek 58a
Závazné zprostředkování
Příslušné orgány mohou Evropskému orgánu dohledu
(Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy) oznámit
případy, v nichž byly následující žádosti zamítnuty nebo
jim nebylo v přiměřené lhůtě vyhověno:
a) žádost o provedení určité činnosti dohledu, kontroly na
místě nebo vyšetřování podle článku 57; nebo
b) žádost o výměnu informací podle článku 58.
V situacích uvedených v prvním pododstavci může
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) jednat v souladu s článkem 19 nařízení (EU)
č. 1095/2010, aniž jsou dotčeny možnosti odmítnout
vyhovět žádosti o informace uvedené v článku 59a a
možnost Evropského orgánu dohledu (Evropského
orgánu pro cenné papíry a trhy) jednat v souladu s
článkem 17 nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
Článek 59
Odmítnutí spolupráce
Příslušný orgán může odmítnout vyhovět žádosti o
spolupráci při provádění vyšetřování, kontroly na místě
nebo dohledu podle článku 57 nebo o výměnu informací
podle článku 58 pouze v případech, kdy
a) by takové vyšetřování, kontrola na místě či dohled
nebo výměna informací mohly nepříznivě ovlivnit
svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný pořádek
dožádaného státu;
b) již bylo zahájeno soudní řízení ve věci stejných činů a
proti stejným osobám před orgány dožádaného členského
státu;
c) v dožádaném členském státě již bylo ve vztahu ke
stejným osobám za stejné činy vydáno pravomocné
rozhodnutí.
M4
V případě takového odmítnutí o něm příslušný orgán
vyrozumí dožadující orgán a Evropský orgán dohledu
(Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) a poskytne co
nejpodrobnější informace.
B
Článek 60
Konzultace mezi příslušnými orgány před vydáním
povolení
1. Příslušné orgány členského státu jsou konzultovány
před vydáním povolení investičnímu podniku, který je
a) dceřiným podnikem investičního podniku nebo
úvěrové instituce povolené v dotyčném členském státě;
nebo
b) dceřiným podnikem mateřského podniku investičního
podniku nebo úvěrové instituce povolené v dotyčném
členském státě; nebo
c) kontrolován týmiž fyzickými či právnickými osobami
jako investiční podnik nebo úvěrová instituce povolená v
dotyčném členském státě.
2. Příslušný orgán členského státu příslušný pro dohled
nad úvěrovými institucemi nebo pojišťovnami je
konzultován před vydáním povolení investičnímu
podniku, který je:
a) dceřiným podnikem úvěrové instituce nebo pojišťovny
povolené ve Společenství; nebo
b) dceřiným podnikem mateřského podniku úvěrové
instituce nebo pojišťovny povolené ve Společenství; nebo
c) kontrolován stejnou fyzickou nebo právnickou osobou
jako úvěrová instituce nebo pojišťovna povolená ve
Společenství.
3. Příslušné orgány uvedené v odstavcích 1 a 2 se
vzájemně konzultují při posuzování vhodnosti akcionářů
nebo členů a pověsti a zkušenosti osob, které skutečně
řídí danou činnost a které se podílejí na vedení jiného
subjektu ve stejné skupině. Vyměňují si veškeré
informace o vhodnosti akcionářů nebo členů a o pověsti a
zkušenosti osob, které skutečně řídí danou činnost, jež
jsou významné pro jiné dotčené příslušné orgány, pro
vydávání povolení i pro průběžné hodnocení toho, zda
jsou dodržovány provozní podmínky.
M4
4. Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování
odstavců 1 a 2 může Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) vypracovat návrhy
prováděcích technických norem pro standardní formuláře,
šablony a postupy pro konzultace dalších příslušných
orgánů před udělením povolení.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
367
4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí
technické normy uvedené v prvním pododstavci
postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
Článek 61
Pravomoci hostitelských členských států
1. Hostitelské členské státy mohou pro statistické účely
vyžadovat ode všech investičních podniků s pobočkami
na jejich území, aby jim o činnosti těchto poboček
podávaly pravidelné zprávy.
2. Při výkonu svých pravomocí podle této směrnice
mohou hostitelské členské státy od poboček investičních
podniků vyžadovat, aby poskytovaly informace nezbytné
ke kontrole dodržování norem hostitelského členského
státu, které se na ně vztahují v případech stanovených v
čl. 32 odst. 7. Tyto požadavky nesmějí být přísnější než
povinnosti, které za účelem sledování toho, jak jsou
dodržovány stejné normy, ukládá tento členský stát
podnikům usazeným na jeho území.
Článek 62
Bezpečnostní opatření přijímaná hostitelskými členskými
státy
1. Pokud má příslušný orgán hostitelského členského
státu jasné a prokazatelné důvody se domnívat, že
investiční podnik činný na jeho území v rámci volného
pohybu služeb porušuje povinnosti vyplývající z předpisů
přijatých na základě této směrnice nebo že investiční
podnik, který má na jeho území pobočku, porušuje
povinnosti vyplývající z předpisů přijatých na základě
této směrnice, které nesvěřují pravomoc příslušnému
orgánu hostitelského členského státu, postoupí tato
zjištění příslušnému orgánu domovského členského státu.
M4
Pokud i přes opatření přijatá příslušným orgánem
domovského členského státu nebo proto, že se tato
opatření ukáží jako nepřiměřená, jedná investiční podnik
i nadále způsobem, který jasně poškozuje zájmy
investorů hostitelského členského státu nebo řádné
fungování trhů, použije se toto:
a) příslušný orgán hostitelského členského státu poté, co
uvědomí příslušný orgán domovského členského státu,
přijme veškerá vhodná opatření nezbytná k ochraně
investorů a k řádnému fungování trhů. To zahrnuje
možnost zabránit investičním podnikům, které se chovají
protiprávně, v zahájení jakékoli další transakce na jeho
území. Komise a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) jsou o těchto opatřeních
neprodleně informovány;
b) kromě toho může příslušný orgán hostitelského
členského státu na tuto záležitost upozornit Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy),
který může jednat v souladu s pravomocemi, které jsou
mu svěřeny podle článku 19 nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
2. Pokud příslušné orgány hostitelského členského státu
zjistí, že investiční podnik, který má na jeho území
pobočku, nedodržuje právní nebo správní předpisy přijaté
v dotyčném státě na základě této směrnice, které svěřují
pravomoc příslušným orgánům hostitelského členského
státu, vyžadují, aby dotyčný investiční podnik tuto
protiprávní situaci ukončil.
Pokud dotyčný investiční podnik nepodnikne potřebné
kroky, přijmou příslušné orgány hostitelského členského
státu veškerá vhodná opatření, aby zajistily, že dotyčný
investiční podnik uvedenou protiprávní situaci ukončí.
Povaha těchto opatření je sdělena příslušným orgánům
domovského členského státu.
M4
Pokud i přes opatření přijatá hostitelským členským
státem investiční podnik nadále porušuje právní nebo
správní předpisy uvedené v prvním pododstavci platné v
hostitelském členském státě, použije se toto:
a) příslušný orgán hostitelského členského státu po
informování příslušného orgánu domovského členského
státu přijme veškerá vhodná opatření k ochraně investorů
a řádného fungování trhů. Komise a Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) jsou o
těchto opatřeních neprodleně informovány;
b) kromě toho může příslušný orgán hostitelského
členského státu na tuto záležitost upozornit Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy),
který může jednat v souladu s pravomocemi, které jsou
mu svěřeny podle článku 19 nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
3. Pokud má příslušný orgán hostitelského členského
státu regulovaného trhu nebo MTF jasné a prokazatelné
důvody se domnívat, že tento regulovaný trh nebo MTF
porušuje povinnosti vyplývající z předpisů přijatých na
základě této směrnice, postoupí tato zjištění příslušnému
orgánu domovského členského státu regulovaného trhu
nebo MTF.
M4
Pokud i přes opatření přijatá příslušným orgánem
domovského členského státu nebo proto, že se taková
opatření ukáží jako nepřiměřená, jedná dotyčný
regulovaný trh nebo MTF i nadále způsobem, který jasně
poškozuje zájmy investorů hostitelského členského státu
nebo řádné fungování trhů, použije se toto:
a) příslušný orgán hostitelského členského státu po
informování příslušného orgánu domovského členského
státu přijme veškerá vhodná opatření k ochraně investorů
a řádného fungování trhů, což zahrnuje možnost zabránit
dotyčnému regulovanému trhu nebo MTF ve zpřístupnění
jejich mechanismů dálkovým členům nebo účastníkům
usazeným v hostitelském členském státě. Komise a
Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné
papíry a trhy) jsou o těchto opatřeních neprodleně
informovány;
368 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
b) kromě toho může příslušný orgán hostitelského
členského státu na tuto záležitost upozornit Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy),
který může jednat v souladu s pravomocemi, které jsou
mu svěřeny podle článku 19 nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
4. Každé opatření přijaté podle odstavců 1, 2 nebo 3, jež
zahrnuje sankce nebo omezení činnosti investičního
podniku nebo regulovaného trhu, musí být řádně
odůvodněno a sděleno dotyčnému investičnímu podniku
nebo dotyčnému regulovanému trhu.
M4
Článek 62a
Spolupráce a výměna informací s Evropským orgánem
dohledu (Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy)
1. Příslušné orgány pro účely této směrnice spolupracují
s Evropským orgánem dohledu (Evropskému orgán pro
cenné papíry a trhy) v souladu s nařízením (EU) č.
1095/2010.
2. Příslušné orgány neprodleně poskytnou Evropskému
orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a
trhy) veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl tento
orgán plnit své povinnosti podle této směrnice a v
souladu s článkem 35 nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
KAPITOLA III
SPOLUPRÁCE SE TŘETÍMI ZEMĚMI
Článek 63
Výměna informací se třetími zeměmi
M4
1. Členské státy a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) mohou v souladu s
článkem 33 nařízení (EU) č. 1095/2010 uzavírat s
příslušnými orgány třetích zemí dohody o spolupráci
upravující výměnu informací pouze tehdy, pokud je s
ohledem na sdělované informace zaručena ochrana
služebního tajemství alespoň na stejné úrovni jako podle
článku 54. Tato výměna informací musí být určena k
plnění úkolů těchto příslušných orgánů.
1. Členské státy a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) mohou do třetí země
předávat osobní údaje v souladu s kapitolou IV směrnice
95/46/ES.
1. Členské státy a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy) mohou dohody o
spolupráci upravující výměnu informací uzavírat rovněž s
orgány, subjekty a fyzickými nebo právnickými osobami
třetích zemí příslušnými pro jeden nebo několik z
následujících úkolů:
a) dohled nad úvěrovými institucemi, jinými finančními
institucemi, pojišťovnami a finančními trhy;
b) likvidaci a konkurs investičních podniků a jiná
podobná řízení;
c) provádění povinných auditů účetnictví investičních
podniků a jiných finančních institucí, úvěrových institucí
a pojišťoven při výkonu dohledu nebo při plnění jejich
úkolů v oblasti správy systémů odškodnění;
d) dozor nad orgány, které se účastní likvidace a
konkursu investičních podniků a podobných řízení;
e) dozor nad osobami pověřenými výkonem povinných
auditů pojišťoven, úvěrových institucí, investičních
podniků a jiných finančních institucí.
1. Dohody o spolupráci uvedené ve třetím pododstavci
mohou být uzavírány pouze tehdy, pokud je s ohledem na
sdělované informace zaručena ochrana služebního
tajemství alespoň na stejné úrovni jako podle článku 54.
Výměna informací je určena k plnění úkolů uvedených
orgánů či subjektů nebo fyzických či právnických osob.
B
2. Pokud informace pocházejí z jiného členského státu,
smějí být poskytovány jen s výslovným souhlasem
příslušného orgánu, který tyto informace předal, a
případně pouze pro účely, pro které dal souhlas. Totéž
platí i pro informace poskytnuté příslušnými orgány třetí
země.
HLAVA V
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 64
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen Evropský výbor pro cenné
papíry, zřízený rozhodnutím Komise 2001/528/ES ( 33 )
(dále jen „výbor“).
M3
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst.
1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na
článek 8 zmíněného rozhodnutí.
M1
2a. Žádné z přijatých prováděcích opatření nesmí měnit
základní ustanovení této směrnice.
M3
3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a
7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8
zmíněného rozhodnutí.
Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je
tři měsíce.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
369
M3
4. Do 31. prosince 2010 a poté nejméně každé tři roky
provede Komise přezkum ustanovení týkajících se jejích
prováděcích pravomocí a předloží Evropskému
parlamentu a Radě zprávu zabývající se fungováním
těchto pravomocí. Tato zpráva posoudí zejména, zda je
třeba, aby Komise navrhla změny této směrnice s cílem
zajistit odpovídající rozsah prováděcích pravomocí
svěřených Komisi. Závěr, zda je či není nutná změna, se
doloží podrobným odůvodněním. V případě potřeby se ke
zprávě připojí legislativní návrh na změnu ustanovení o
svěření prováděcích pravomocí Komisi.
M4
Článek 64a
Ustanovení o skončení platnosti
Do 1. prosince 2011 Komise přezkoumá články 2, 4, 10b,
13, 15, 18, 19, 21, 22, článek 24 a 25, článek 27 až 30 a
články 40, 44, 45, 56 a 58 a předloží veškeré vhodné
legislativní návrhy, aby bylo možno v souvislosti s touto
směrnicí plně uplatňovat akty v přenesené pravomoci
podle článku 290 Smlouvy o fungování EU a prováděcí
akty podle článku 291 Smlouvy o fungování EU. Aniž
jsou dotčena již přijatá prováděcí opatření, pravomoci
přijímat prováděcí opatření, které byly Komisi svěřeny v
článku 64 a které se uplatňují i po vstupu Lisabonské
smlouvy v platnost, se přestanou uplatňovat dne 1.
prosince 2012.
M1
Článek 65
Zprávy a přezkum
1. Do 31. října 2007 předloží Komise na základě veřejné
konzultace a po projednání s příslušnými orgány
Evropskému parlamentu a Radě zprávu o možném
rozšíření oblasti působnosti této směrnice, pokud jde o
povinnosti související s transparentností před
uskutečněním obchodu a po něm, na transakce v jiných
třídách finančních nástrojů než akcie.
2. Do 31. října 2008 předloží Komise Evropskému
parlamentu a Radě zprávu o uplatňování článku 27.
3. Do 30. dubna 2008 předloží Komise na základě
veřejné konzultace a po projednání s příslušnými orgány
Evropskému parlamentu a Radě zprávu o:
a) vhodnosti zachování výjimky podle čl. 2 odst. 1 písm.
k) pro podniky, jejichž hlavní činností je obchodování
komoditními deriváty na vlastní účet;
b) o obsahu a formě vhodných požadavků na povolování
těchto podniků jako investičních podniků ve smyslu této
směrnice a na dohled nad nimi;
c) vhodnosti pravidel týkajících se jmenování smluvních
zástupců při provádění investičních služeb nebo činností,
zejména pokud jde o dohled nad nimi;
d) vhodnosti zachování výjimky podle čl. 2 odst. 1 písm.
i).
4. Do 30. dubna 2008 předloží Komise Evropskému
parlamentu a Radě zprávu o odstraňování překážek, které
by mohly na evropské úrovni bránit konsolidaci údajů,
jež musí systémy obchodování zveřejňovat.
5. Na základě zpráv uvedených v odstavcích 1 až 4 může
Komise předložit návrhy na odpovídající změny této
směrnice.
6. Do 31. října 2006 předloží Komise po projednání s
příslušnými orgány Evropskému parlamentu a Radě
zprávu o vhodnosti zachování požadavků na pojištění
odpovědnosti za škody při výkonu povolání, které
zprostředkovatelům ukládají právní předpisy
Společenství.
B
Článek 66
Změna směrnice 85/611/EHS
V článku 5 směrnice 85/611/EHS se odstavec 4 nahrazuje
tímto:
„4. Ustanovení čl. 2 odst. 2 a články 12, 13 a 19
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze
dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů ( 34 ) se
použijí na poskytování služeb uvedených v odstavci 3
tohoto článku správcovskými společnostmi.
Článek 67
Změna směrnice 93/6/EHS
Směrnice 93/6/EHS se mění takto:
1) V článku 2 se bod 2 se nahrazuje tímto:
„2. investiční podniky jsou veškeré instituce, které
odpovídají definici v čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2004/39/ES ( 35 ) ze dne21. dubna
2004 o trzích finančních nástrojů ( 36 ) a které podléhají
požadavkům stanoveným v téže směrnici, s výjimkou
a) úvěrových institucí,
b) místních podniků podle definice v bodě 20 a
c) podniků, které mají povolení pouze poskytovat
investiční poradenství nebo přijímat a předávat příkazy
od investorů, aniž přitom drží peníze nebo cenné papíry
patřící jejich klientům, a které z toho důvodu nemohou
nikdy být dlužníky svých klientů;
2) V článku 3 se odstavec 4 nahrazuje tímto:
„4. Podniky uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. b) mají
počáteční kapitál ve výši 50 000 EUR, pokud požívají
svobody usazování nebo volného pohybu služeb podle
článku 31 nebo 32 směrnice 2004/39/ES.“
3) V článku 3 se vkládají nové odstavce, které znějí:
370 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
„4a. Než bude provedena revize směrnice 93/6/ES, mají
podniky uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. c)
a) počáteční kapitál ve výši 50 000 EUR; nebo
b) pojištění odpovědnosti za škody při výkonu povolání,
které pokrývá celé území Společenství, nebo jinou
podobnou záruku proti odpovědnosti z porušení povinné
péče při výkonu povolání, v hodnotě nejméně 1 000 000
EUR na jednu pojistnou událost a souhrnně 1 500 000
EUR na všechny pojistné události dohromady za jeden
rok; nebo
c) kombinaci počátečního kapitálu a pojištění
odpovědnosti za škody při výkonu povolání, ze které
vyplývá rovnocenná výše krytí jako podle písmen a) nebo
b).
Komise pravidelně přezkoumává částky uvedené v tomto
odstavci, aby zohlednila změny evropského indexu
spotřebitelských cen zveřejňovaného Eurostatem v
souladu a současně s úpravami podle čl. 4 odst. 7
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze
dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění ( 37 ).
4b. Pokud je investiční podnik uvedený v čl. 2 odst. 2
písm. c) registrován i podle směrnice 2002/92/ES, musí
splňovat požadavek stanovený čl. 4 odst. 3 této směrnice,
a kromě toho musí mít
a) počáteční kapitál ve výši 25 000 EUR; nebo
b) pojištění odpovědnosti za škody při výkonu povolání,
které pokrývá celé území Společenství, nebo jinou
podobnou záruku proti odpovědnosti z porušení povinné
péče při výkonu povolání, v hodnotě nejméně 500 000
EUR na jednu pojistnou událost a souhrnně 750 000 EUR
na všechny pojistné události dohromady za jeden rok;
nebo
c) kombinaci počátečního kapitálu a pojištění
odpovědnosti za škody při výkonu povolání, ze které
vyplývá rovnocenná výše krytí jako podle písmen a) nebo
b).
Článek 68
Změna směrnice 2000/12/ES
Příloha I směrnice 2000/12/ES se mění takto:
V příloze I se doplňuje nová věta, která zní:
„Služby a činnosti uvedené v oddílech A a B přílohy I
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze
dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, pokud
odkazují na finanční nástroje uvedené v oddíle C přílohy
I uvedené směrnice, podléhají vzájemnému uznání podle
této směrnice.“
M1
Článek 69
Zrušení směrnice 93/22/EHS
Směrnice 93/22/EHS se zrušuje s účinkem od 1. listopadu
2007. Odkazy na směrnici 93/22/EHS se považují za
odkazy na tuto směrnici. Odkazy na pojmy definované ve
směrnici 93/22/EHS nebo na její články se považují za
odkazy na odpovídající pojmy definované v této směrnici
nebo na odpovídající články této směrnice.
B
Článek 70
Provedení
M1
Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné
pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. ledna 2007.
Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Budou tyto předpisy používat od 1. listopadu 2007.
B
Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz
učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si
stanoví členské státy.
Článek 71
Přechodná ustanovení
M1
1. Investiční podniky, které ve svých domovských
členských státech obdržely povolení k poskytování
investičních služeb před 1. listopadem 2007, jsou
považovány za podniky povolené i pro účely této
směrnice, jestliže právní předpisy dotyčných členských
států stanoví, že tyto podniky musí k zahájení takové
činnosti vyhovět podmínkám srovnatelným s
podmínkami stanovenými v článcích 9 až 14.
2. Regulovaný trh nebo organizátor trhu, který ve svém
domovském členském státě obdržel povolení před 1.
listopadem 2007, je považován za povolený i pro účely
této směrnice, jestliže právní předpisy dotyčného
členského státu stanoví, že regulovaný trh případně
organizátor trhu musí vyhovět podmínkám srovnatelným
s podmínkami stanovenými v hlavě III.
3. Smluvní zástupci zapsaní ve veřejném rejstříku před 1.
listopadem 2007 jsou považováni za registrované i pro
účely této směrnice, jestliže právní předpisy dotyčných
členských států stanoví, že smluvní zástupci musí
vyhovět podmínkám srovnatelným s podmínkami
stanovenými v článku v článku 23.
4. Informace sdělené před 1. listopadem 2007 pro účely
článků 17, 18 nebo 30 směrnice 93/22/EHS jsou
považovány za sdělené pro účely podle článků 31 a 32
této směrnice.
5. Každý existující systém spadající do definice MTF
provozovaného organizátorem regulovaného trhu je
povolen jako MTF na žádost organizátora regulovaného
trhu za předpokladu, že splní pravidla rovnocenná
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
371
pravidlům, která pro povolení a provozování MTF
vyžaduje tato směrnice, a za předpokladu, že dotyčná
žádost je podána do osmnácti měsíců od 1. listopadu
2007.
B
6. Investiční podniky mohou stávající profesionální
klienty i nadále považovat za profesionální, pokud tuto
kategorizaci investiční podnik provedl na základě
vhodného posouzení odborných schopností, zkušeností a
znalostí klienta, které vzhledem k povaze
předpokládaných transakcí nebo služeb poskytne
přiměřenou záruku toho, že klient je schopen činit vlastní
investiční rozhodnutí a chápe související rizika. Tyto
investiční podniky informují své klienty o podmínkách
stanovených ve směrnici pro kategorizaci klientů.
Článek 72
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v
Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 73
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
SEZNAM SLUŽEB, ČINNOSTÍ A FINANČNÍCH
NÁSTROJŮ
Oddíl A
Investiční služby a činnosti
1) Přijímání a předávání příkazů týkajících se jednoho
nebo více finančních nástrojů.
2) Provádění příkazů jménem klientů.
3) Obchodování na vlastní účet.
4) Správa portfolií.
5) Investiční poradenství.
6) Upisování finančních nástrojů nebo umisťování
finančních nástrojů na základě pevného závazku převzetí.
7) Umisťování finančních nástrojů bez pevného závazku
převzetí.
8) Provozování mnohostranných systémů obchodování.
Oddíl B
Doplňkové služby
1) Úschova a správa finančních nástrojů na účet klientů
včetně svěřenské správy a souvisejících služeb, jako je
správa hotovosti nebo zajištění.
2) Poskytování úvěrů nebo půjček investorovi za účelem
umožnění transakce s jedním nebo více finančními
nástroji v případech, kdy je společnost poskytující úvěr
nebo půjčku do této transakce zapojena.
3) Poradenská činnost podnikům v oblasti struktury
kapitálu, průmyslové strategie a souvisejících záležitostí
a poradenství a služby týkající se fúzí a nákupu podniků.
4) Devizové služby, pokud jsou spojeny s poskytováním
investičních služeb.
5) Investiční výzkum a finanční analýza nebo jiné formy
obecných doporučení týkajících se transakcí s finančními
nástroji.
6) Služby související s upisováním emisí.
7) Investiční služby a činnosti i doplňkové služby typu
uvedeného v oddíle A nebo B přílohy 1 související s
podkladovým aktivem derivátů uvedených v oddíle C
bodech 5, 6, 7 a 10, pokud jsou spojeny s poskytováním
investičních nebo doplňkových služeb.
Oddíl C
Finanční nástroje
1) Převoditelné cenné papíry.
2) Nástroje peněžního trhu.
3) Podílové jednotky subjektů kolektivního investování.
4) Opce, futures, swapy, dohody o budoucích úrokových
sazbách a jakékoli jiné derivátové smlouvy týkající se
cenných papírů, měn, úrokových sazeb či výnosů nebo
jiné derivátové nástroje, finanční indexy nebo finanční
míry, které lze vypořádat fyzicky nebo v hotovosti.
5) Opce, futures, swapy, dohody o budoucích úrokových
sazbách a jakékoli jiné derivátové smlouvy týkající se
komodit, které musejí být vypořádány v hotovosti nebo
mohou být vypořádány v hotovosti na žádost jedné ze
stran (jinak než v případě neplnění nebo z jiného důvodu
ukončení).
6) Opce, futures, swapy a jakékoli jiné derivátové
smlouvy týkající se komodit, které lze vypořádat fyzicky
za předpokladu, že jsou obchodovány na regulovaném
trhu nebo MTF.
7) Opce, futures, swapy, forwardy a jakékoli jiné
derivátové smlouvy týkající se komodit, které lze
vypořádat fyzicky, neuvedené jinak v oddíle C odstavci 6
a neurčené k obchodním účelům, které mají znaky jiných
derivátových finančních nástrojů, mimo jiné s ohledem
na to, zda jsou zúčtovány a vypořádány prostřednictvím
uznávaných zúčtovacích středisek nebo pomocí výzvy k
dodatkové úhradě.
8) Derivátové nástroje k převodu úvěrového rizika.
9) Finanční rozdílové smlouvy.
372 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
10) Opce, futures, swapy, dohody o budoucích
úrokových sazbách a jakékoli jiné derivátové smlouvy
týkající se klimatických proměnných, sazeb přepravného,
povolenek na emise nebo měr inflace či jiných oficiálních
ekonomických statistických údajů, které musejí být
vypořádány v hotovosti nebo mohou být vypořádány v
hotovosti na žádost jedné ze stran (jinak než v případě
neplnění nebo z důvodu jiného ukončení), i další
derivátové smlouvy týkající se majetku, práv, závazků,
indexů a měr neuvedených jinde v tomto oddílu, které
mají znaky jiných derivátových finančních nástrojů,
mimo jiné s ohledem na to, zda jsou obchodovány na
regulovaném trhu nebo MTF, zúčtovány a vypořádány
prostřednictvím uznávaných zúčtovacích středisek nebo
pomocí výzvy k dodatkové úhradě.
PŘÍLOHA II
PROFESIONÁLNÍ KLIENTI PRO ÚČELY TÉTO
SMĚRNICE
Profesionální klient je klient, který má zkušenosti,
znalosti a odborné schopnosti k tomu, aby činil vlastní
investiční rozhodnutí a řádně vyhodnocoval rizika, která
podstupuje. Aby byl považován za profesionálního
klienta, musí splňovat tato kritéria:
I. Kategorie klientů považovaných za profesionální
Následující subjekty by měly být považovány za
profesionální klienty pro účely této směrnice v souvislosti
se všemi investičními službami, činnostmi a finančními
nástroji.
1) Subjekty, které musí mít pro činnost na finančních
trzích povolení nebo musí podléhat regulaci. Níže
uvedený seznam by měl být chápán jako seznam
obsahující všechny povolené subjekty vykonávající
charakteristické činnosti uvedených subjektů, ať již jsou
členským státem povolené podle některé směrnice, nebo
povolené či regulované členským státem bez odkazu na
některou směrnici nebo povolené či regulované
nečlenským státem:
a) úvěrové instituce
b) investiční podniky
c) jiné povolené nebo regulované finanční instituce
d) pojišťovny
e) subjekty kolektivního investování a správcovské
společnosti takových subjektů
f) penzijní fondy a správcovské společnosti takových
fondů
g) obchodníci s komoditami a komoditními deriváty
h) místní orgány
i) jiní institucionální investoři.
2) Velké podniky splňující dva z následujících požadavků
na velikost podle jednotlivé společnosti:
— bilanční suma:
20 000 000 EUR,
— čistý obrat:
40 000 000 EUR,
— vlastní kapitál:
2 000 000 EUR.
3) Celostátní a regionální vlády, veřejnoprávní orgány
pověřené správou veřejného dluhu, centrální banky,
mezinárodní a nadnárodní instituce jako Světová banka,
MMF, ECB, EIB a jiné podobné mezinárodní instituce.
4) Jiní institucionální investoři, jejichž hlavní činnost
spočívá v investování do finančních nástrojů, včetně
subjektů, které provádějí zajištění závazků cennými
papíry nebo jiné finanční transakce.
Výše uvedené subjekty se považují za profesionální.
Musí však mít možnost požádat o zacházení jako s
neprofesionálním klientem a investiční podniky mohou
souhlasit s tím, že jim poskytnou vyšší stupeň ochrany.
Pokud je výše uvedený subjekt klientem investičního
podniku, musí jej investiční podnik před poskytnutím
jakýchkoli investičních služeb informovat o tom, že na
základě informací, které má podnik k dispozici, je klient
považován za profesionálního klienta a bude k němu
takto přistupováno, pokud se podnik a klient nedohodnou
jinak. Podnik musí klienta rovněž informovat o tom, že
klient může požádat o změnu podmínek dohody, aby
získal vyšší stupeň ochrany.
Pokud se klient, který je považován za profesionálního
klienta, domnívá, že není schopen řádně vyhodnotit nebo
řídit příslušná rizika, je jeho povinností požádat o vyšší
stupeň ochrany.
Tento vyšší stupeň ochrany bude poskytnut, pokud klient
považovaný za profesionálního klienta uzavře s
investičním podnikem písemnou dohodu o tom, že pro
účely uplatňovaného režimu podnikání nebude
považován za profesionálního klienta. Tato dohoda by
měla uvést, zda se toto ujednání vztahuje na jednu nebo
více konkrétních služeb či transakcí nebo na jeden nebo
více druhů produktů či transakcí.
II. Klienti, s nimiž může být na požádání zacházeno
jako s profesionálními klienty
II.1. Identifikační kritéria
Klienti jiní než ti, kteří jsou uvedeni v oddíle I, včetně
orgánů veřejného sektoru a jednotlivých soukromých
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
373
investorů, se mohou rovněž vzdát některých stupňů
ochrany, které jim poskytují pravidla jednání.
Investiční podniky by proto měly mít možnost
přistupovat k jakýmkoli z těchto klientů jako k
profesionálním za předpokladu, že budou splněny
příslušná níže uvedená kritéria a příslušné níže uvedené
postupy. Tito klienti by však neměli být považováni za
klienty, kteří mají v souvislosti s trhem znalosti a
zkušenosti srovnatelné se znalostmi a zkušenostmi
klientů uvedených v oddíle I.
Jakékoli takové vzdání se ochrany zajištěné standardními
pravidly jednání se považuje za platné pouze tehdy,
pokud vhodné posouzení odborných schopností,
zkušeností a znalostí klienta provedené investičním
podnikem dává vzhledem k předpokládaným transakcím
nebo službám přiměřenou jistotu toho, že klient je
schopen činit vlastní investiční rozhodnutí a chápe
související rizika.
Za příklad hodnocení odborných schopností a zkušeností
by mohla být považována zkouška způsobilosti
používaná pro manažery a vedoucí pracovníky subjektů s
licencí podle směrnic z finanční oblasti. U malých
subjektů by měla být hodnocena osoba, která je
oprávněna jménem subjektu provádět transakce.
Při uvedeném hodnocení by měla být splněna nejméně
dvě z následujících kritérií:
— v minulých čtyřech čtvrtletích provedl klient na
příslušném trhu transakce ve značném objemu a s
průměrnou frekvencí 10 transakcí za čtvrtletí;
— velikost klientova portfolia finančních nástrojů
definovaného jako hotovostní vklady a finanční nástroje
přesahuje 500 000 EUR;
— klient pracuje nebo pracoval ve finančním sektoru po
dobu nejméně jednoho roku v profesionální pozici, která
vyžaduje znalost předpokládaných transakcí nebo služeb.
II.2. Postup
Výše definovaní klienti se mohou vzdát výhody z
podrobných pravidel jednání pouze při dodržení tohoto
postupu:
— musí učinit písemné prohlášení pro investiční podnik,
že chtějí, aby se s nimi zacházelo jako s profesionálním
klientem, a to obecně, nebo pro určitou investiční službu
nebo transakci nebo druh transakce či produktu;
— investiční podnik jim musí vydat jasné písemné
upozornění o stupních ochrany a právech na odškodnění
investora, která tak mohou ztratit;
— musí v samostatném dokumentu odděleném od
smlouvy písemně prohlásit, že jsou si vědomi důsledků
ztráty těchto stupňů ochrany.
Než se investiční podniky rozhodnou žádost o vzdání se
ochrany přijmout, musí být povinny provést veškeré
přiměřené kroky k zajištění toho, že klient žádající o to,
aby se s ním zacházelo jako s profesionálním klientem,
splňuje příslušné požadavky stanovené v oddíle II.1.
Pokud však již klienti byli zařazeni mezi klienty
profesionální na základě kritérií a postupů podobných
výše uvedeným kritériím a postupům, jejich vztahy s
investičními podniky by neměly být ovlivněny
jakýmikoli novými pravidly přijatými podle této přílohy.
Podniky musí zavést vhodné písemné vnitřní strategie a
postupy ke kategorizaci klientů. Profesionální klienti jsou
povinni informovat podnik o jakékoli změně, která by
mohla ovlivnit jejich aktuální zařazení do určité kategorie.
Pokud se však investiční podnik dozví, že klient již
nesplňuje původní podmínky, na základě kterých s ním
mohlo být zacházeno jako s profesionálním klientem,
musí investiční podnik přijmout příslušné opatření.
( 1 ) Úř. věst. C 71, 25.3.2003, s. 62.
( 2 ) Úř. věst. C 220, 16.9.2003, s. 1.
( 3 ) Úř. věst. C 144, 20.6.2003, s. 6.
( 4 ) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 25. září
2003 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný
postoj Rady ze dne 8. prosince 2003 (Úř. věst. C 60 E, 9.
3. 2004, s. 1) a postoj Evropského parlamentu ze dne 30.
března 2004 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).
Rozhodnutí Rady ze dne 7. dubna 2004.
( 5 ) Úř. věst. L 141, 11.6.1993, s. 27. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a
Rady 2002/87/ES (Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1).
( 6 ) Úř. věst. 56, 4.4.1964, s. 878/64. Směrnice ve znění
aktu o přistoupení z roku 1972.
( 7 ) Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 3. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2002/87/ES.
( 8 ) Úř. věst. L 345, 19.12.2002, s. 1.
( 9 ) Úř. věst. L 126, 26.5.2000, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2002/87/ES.
( 10 ) Úř. věst. L 141, 11.6.1993, s. 1. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí 2002/87/ES.
( 11 ) Úř. věst. L 9, 15.1.2003, s. 3.
( 12 ) Úř. věst. L 168, 27.6.2002, s. 43.
( 13 ) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
( 14 ) Úř. věst. L 184, 6.7.2001, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady
2003/71/ES (Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 64).
( 15 ) Úř. věst. L 115, 17.4.1998, s. 31.
( 16 ) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
( 17 ) Úř. věst. L 26, 31.1.1977, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná aktem o přistoupení z roku 1994.
( 18 ) Úř. věst. L 375, 31.12.1985, s. 3. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a
Rady 2001/108/ES (Úř. věst. L 41, 13.2.2001, s. 35).
374 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
( 19 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci
požadavků na průhlednost týkajících se informací o
emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k
obchodování na regulovaném trhu (Úř. věst. L 390,
31.12.2004, s. 38).
( 20 ) Úř. věst. L 193, 18.7.1983, s. 1. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a
Rady 2003/51/ES (Úř. věst. L 178, 17.7.2003, s. 16).
( 21 ) Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.
( 22 ) Směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992
o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se
přímého pojištění jiného než životního (třetí směrnice o
neživotním pojištění) (Úř. věst. L 228, 11.8.1992, s. 1).
Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 2007/44/ES (Úř. věst. L 247,
21.9.2007, s. 1).
( 23 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2005/68/ES ze dne 16. listopadu 2005 o zajištění (Úř.
věst. L 323, 9.12.2005, s. 1). Směrnice ve znění směrnice
2007/44/ES.
( 24 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti
úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění)
(Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1). Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2007/44/ES.
( 25 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém
dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a
investičními podniky ve finančním konglomerátu (Úř.
věst. L 35, 11.2.2003, s. 1). Směrnice ve znění směrnice
2005/1/ES (Úř. věst. L 79, 24.3.2005, s. 9).
( 26 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové
přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí
(přepracované znění) (Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 201).
( 27 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití
finančního systému k praní peněz a financování terorismu
(Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).
( 28 ) Úř. věst. L 84, 26.3.1997, s. 22.
( 29 ) Úř. věst. L 96, 12.4.2003, s. 16.
( 30 ) Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 64.
( 31 ) Úř. věst. L 126, 12.5.1984, s. 20.
( 32 ) Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a
Rady 2003/51/ES (Úř. věst. L 178, 17.7.2003, s. 16).
( 33 ) Úř. věst. L 191, 13.7.2001, s. 45.
( 34 ) Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.“
( 35 ) Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.
( 36 ) Úř. věst. L 9, 15.1.2003, s. 3.“
( 37 ) Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.“
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 ze dne 25.
října 2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a
zejména na čl. 194 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním
parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru [1],
po konzultaci s Výborem regionů,
v souladu s řádným legislativním postupem [2],
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Je důležité zajistit, aby spotřebitelé a další účastníci
trhu mohli mít důvěru v integritu trhů s elektřinou a
plynem, aby ceny stanovené na velkoobchodních trzích s
energií odrážely spravedlivou a konkurenční interakci
mezi nabídkou a poptávkou a aby nebylo možné získávat
výhody ze zneužívání trhu.
(2) Cílem větší integrity a transparentnosti
velkoobchodních trhů s energií by měla být podpora
otevřené a spravedlivé hospodářské soutěže na
velkoobchodních trzích s energií ve prospěch konečných
spotřebitelů energie.
(3) Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry a
Skupina evropských regulačních orgánů pro
elektroenergetiku a plynárenství v poskytnuté radě
potvrdily, že v rámci stávajících právních předpisů nelze
náležitě řešit otázky integrity trhu na trzích s elektřinou a
zemním plynem a doporučily, aby bylo zváženo zavedení
vhodného legislativního rámce přizpůsobeného potřebám
odvětví energetiky, který zamezí zneužívání trhu a
zohlední specifické podmínky odvětví, které nejsou
upraveny jinými směrnicemi a nařízeními.
(4) Velkoobchodní trhy s energií jsou v celé Unii čím dál
tím víc vzájemně propojené. Zneužívání trhu v jednom
členském státě často ovlivňuje nejenom velkoobchodní
ceny elektřiny a zemního plynu při obchodování přes
státní hranice, ale i maloobchodní ceny pro spotřebitele a
mikropodniky. Proto problém zajištění integrity trhů
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
375
nemůže být záležitostí pouze jednotlivých členských
států. Pro dotvoření plně fungujícího, vzájemně
propojeného a integrovaného vnitřního trhu s energií je
velmi důležité, aby probíhalo důsledné monitorování
přeshraničního trhu.
(5) Velkoobchodní trhy s energií zahrnují jak komoditní
trhy, tak i trhy s deriváty, které jsou životně důležité pro
trhy s energií a finanční trhy, a tvorba cen je v obou
sektorech vzájemně propojená. Zahrnují mimo jiné
regulované trhy, mnohostranné systémy obchodování a
mimoburzovní (OTC) transakce a dvoustranné smlouvy,
a to přímé nebo zprostředkované.
(6) Dosud byly postupy monitorování trhů s energií
specifické pro jednotlivé členské státy a sektory. V
závislosti na celkovém tržním rámci a situaci v oblasti
regulace to může mít za následek, že obchodní činnosti
budou podléhat mnohočetným pravomocem, přičemž
monitorování bude uskutečňovat několik různých orgánů
nacházejících se případně v různých členských státech.
Může to vést k tomu, že nebude dost jasné, kdo nese
odpovědnost, a dokonce i k situaci, že takové
monitorování nebude existovat.
(7) Chování, které narušuje integritu trhu s energií, není v
současné době na některých nejdůležitějších trzích s
energií jednoznačně zakázáno. V zájmu ochrany
konečných spotřebitelů a zaručení dostupných cen
energie pro evropské občany musí být takové chování
zakázáno.
(8) Obchodování s deriváty, které lze vypořádat buď
fyzicky, nebo finančně, a obchodování s komoditami se
na velkoobchodních trzích s energií uskutečňuje současně.
Je proto důležité, aby definice obchodování zasvěcených
osob a manipulace s trhem, které představují zneužívání
trhu, byly, pokud jde o jejich použití na trhy s deriváty a
komoditními trhy, slučitelné. Toto nařízení by se v
zásadě mělo vztahovat na všechny provedené transakce,
ale současně by mělo zohledňovat zvláštní rysy
velkoobchodních trhů s energií.
(9) Maloobchodní smlouvy, které se týkají dodávky
elektřiny nebo zemního plynu konečným zákazníkům,
nepodléhají manipulaci s trhem ve stejné míře jako
velkoobchodní smlouvy, které se snadno kupují a
prodávají. Rozhodnutí největších spotřebitelů energie
však mohou ovlivnit ceny na velkoobchodních trzích s
energií a mít přeshraniční dopad. Proto je vhodné
posuzovat dodavatelské smlouvy těchto velkých
spotřebitelů v souvislosti se zajišťováním integrity
velkoobchodních trhů s energií.
(10) S ohledem na výsledky přezkumu uvedené ve
sdělení Komise ze dne 21. prosince 2010 s názvem
"Posílený rámec dohledu nad trhem pro systém EU pro
obchodování s emisemi" by Komise měla zvážit
předložení legislativního návrhu s cílem řešit v přiměřené
lhůtě zjištěné nedostatky v transparentnosti a integritě
evropského trhu s uhlíkem a v dohledu nad ním.
(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách
přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou [3] a
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009
ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k
plynárenským přepravním soustavám [4] uznávají, že je
nutný stejný přístup k informacím o fyzickém stavu a
účinnosti systému, aby všichni účastníci trhu mohli
posoudit celkovou situaci v poptávce a nabídce a určit
důvody výkyvů velkoobchodní ceny.
(12) Využívání nebo snaha o využívání důvěrných
informací pro obchodování buď na vlastní účet, nebo na
účet třetí strany, by mělo být jednoznačně zakázáno.
Využívání důvěrných informací může také spočívat v
obchodování s velkoobchodními energetickými produkty
uskutečňovaném osobami, které vědí nebo by měly vědět,
že informace, které mají, jsou důvěrné. Informace o
vlastních obchodních plánech a strategiích účastníka trhu
by neměly být považovány za důvěrné informace.
Informace, které se musí zveřejnit v souladu s nařízením
(ES) č. 714/2009 nebo nařízením (ES) č. 715/2009,
včetně rámcových pokynů a kodexů sítí přijatých podle
uvedených nařízení, mohou v případě, že se jedná o
informace citlivé z hlediska ceny, sloužit jako základ pro
rozhodnutí účastníků trhu o tom, že vstoupí do transakcí s
velkoobchodními energetickými produkty, a proto by
mohly do svého zveřejnění představovat důvěrné
informace.
(13) Manipulace na velkoobchodních trzích s energií
zahrnuje lidské zásahy, které uměle vytvoří ceny na
úrovni neodůvodněné tržními silami nabídky a poptávky,
včetně skutečné dostupnosti výrobní, skladovací nebo
dopravní kapacity a poptávky. Formy manipulace s trhem
zahrnují: zadávání nebo rušení falešných objednávek;
šíření nepravdivých nebo zavádějících informací nebo
zvěstí prostřednictvím sdělovacích prostředků, včetně
internetu, nebo jakýmikoli jinými prostředky; úmyslné
poskytování nepravdivých informací podnikům, které
provádějí posuzování cen nebo vydávají zprávy týkající
se trhu, což má za následek uvedení účastníků trhu, kteří
na základě takových posouzení cen nebo zpráv týkajících
se trhu jednají, v omyl; a předstírání, že dostupná
kapacita výroby elektřiny nebo dostupnost zemního
plynu či dostupná přepravní kapacita jsou jiné než
kapacita, která je technicky skutečně k dispozici, jestliže
takové informace mají nebo mohou mít dopad na cenu
velkoobchodních energetických produktů. Manipulace a
její důsledky se mohou vyskytovat bez ohledu na státní
hranice, v rámci trhů s elektřinou a plynem i na
finančních a komoditních trzích, včetně trhů s emisními
povolenkami.
(14) Příklady manipulace s trhem a pokusy o manipulaci
s ním zahrnují jednání osoby či osob jednajících ve
spolupráci, jehož cílem je získat rozhodující postavení ve
vztahu k nabídce velkoobchodního energetického
produktu či poptávce po něm, jež vede nebo by mohlo
vést k přímému nebo nepřímému stanovení cen či
vytvoření jiných nerovných podmínek pro obchodování;
dále nabízení, nákup či prodej velkoobchodních
energetických produktů, jehož účelem, záměrem či
důsledkem je uvedení účastníků trhu, kteří jednají na
základě referenčních cen, v omyl. Legitimní cestou k
zajištění příznivé ceny velkoobchodního energetického
produktu by však pro účastníky trhu mohly být uznávané
tržní postupy, jako například postupy uplatňované v
oblasti finančních služeb, které jsou v současnosti
definovány v čl. 1 odst. 5 směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o
obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem
376 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
(zneužívání trhu) [5] a které mohou být v rámci revize
této směrnice změněny.
(15) Jestliže důvěrné informace týkající se
velkoobchodního energetického produktu šíří novináři
jednající v rámci výkonu svého povolání, mělo by se toto
šíření posuzovat s přihlédnutím k pravidlům, jimiž se
jejich povolání řídí, a pravidlům, jimiž se řídí svoboda
tisku, pokud těmto osobám neplyne přímo či nepřímo
výhoda nebo zisk z šíření příslušných informací nebo z
uveřejnění informací, jehož záměrem je uvést trh v omyl
z hlediska ceny či nabídky velkoobchodních
energetických produktů nebo poptávky po nich.
(16) S vývojem finančních trhů se bude vyvíjet i pojetí
zneužívání těchto trhů. Aby bylo možné na tento vývoj
pružně reagovat, měla by být proto Komisi svěřena
pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290
Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o
technické aktualizace definic důvěrných informací a
manipulace s trhem, aby se zajistila soudržnost s
ostatními příslušnými právními předpisy Unie v oblasti
finančních služeb a energetiky. Je obzvláště důležité, aby
Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající
konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a
navrhování aktů v přenesené pravomoci by měla Komise
zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány souběžně,
včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a
Radě.
(17) Účinné monitorování trhu na úrovni Unie je důležité
pro to, aby se zjistilo a odvrátilo zneužívání trhu na
velkoobchodních trzích s energií. Agentura pro
spolupráci energetických regulačních orgánů zřízená
nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
713/2009 [6] (dále jen "agentura") je nejlepším místem
pro provádění takového monitorování, neboť má jak
přehled o trzích s elektřinou a plynem v celé Unii, tak i
potřebné odborné znalosti v oblasti fungování trhů s
elektřinou a plynem a energetických systémů a
plynárenských soustav. Vnitrostátní regulační orgány,
které mají nejlepší povědomí o vývoji na trzích s energií
ve svých členských státech, by v zajištění účinného
monitorování trhu na vnitrostátní úrovni měly hrát
důležitou roli. Pro zajištění řádného monitorování a
transparentnosti trhů s energií je nezbytná úzká
spolupráce a koordinace mezi agenturou a vnitrostátními
orgány. Shromažďováním údajů ze strany agentury není
dotčeno právo vnitrostátních orgánů shromažďovat další
údaje pro vnitrostátní účely.
(18) Účinné monitorování trhu si vyžaduje pravidelný a
včasný přístup k záznamům o transakcích i přístup ke
strukturálním údajům týkajícím se kapacity a využití
zařízení pro výrobu, skladování, spotřebu nebo přenos
elektřiny a zemního plynu. Z tohoto důvodu by se od
účastníků trhu, kteří obchodují s velkoobchodními
energetickými produkty, včetně provozovatelů
přenosových a přepravních soustav, dodavatelů,
obchodníků, výrobců, zprostředkovatelů a velkých
uživatelů, mělo požadovat, aby agentuře tyto informace
poskytli. Pokud jde o agenturu, může navazovat úzké
vazby s významnými organizovanými trhy.
(19) Za účelem zajištění jednotných podmínek k
provedení ustanovení týkajících se sběru údajů, by měly
být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto
pravomoci by měly být vykonávány v souladu s
nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví
pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy
kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí [7].
Oznamovací povinnosti by měly být omezeny na nejnižší
možnou míru a neměly by účastníkům trhu způsobovat
zbytečné náklady nebo administrativní zátěž. Jednotná
pravidla pro oznamování informací by proto měla být
předem podrobena analýze nákladů a přínosů, měla by
zabránit zdvojování oznamování a zohlednit rámce pro
oznamování vypracované v souvislosti s jinými
příslušnými právními předpisy. Požadované informace
nebo jejich části by kromě toho měly být, pokud je to
možné, získávány od jiných osob nebo ze stávajících
zdrojů. Jestliže účastník trhu nebo třetí osoba jednající
jeho jménem, systém pro podávání zpráv, organizovaný
trh, systém párování obchodů či jiná osoba, která v rámci
své profese sjednává transakci, splnil či splnila své
oznamovací povinnosti vůči příslušnému orgánu podle
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze
dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů [8] nebo
podle příslušných právních předpisů Unie týkajících se
transakcí s deriváty, ústředních protistran a registrů
obchodních údajů, měla by být její oznamovací povinnost
považována za splněnou také podle tohoto nařízení,
ovšem pouze pokud byly oznámeny veškeré údaje
požadované podle tohoto nařízení.
(20) Je důležité, aby Komise a agentura při provádění
tohoto nařízení úzce spolupracovaly a prováděly náležité
konzultace s evropskými sítěmi provozovatelů
elektroenergetických přenosových soustav a přepravních
soustav zemního plynu, Evropským orgánem dohledu
(Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy) (dále jen
"Evropský orgán pro cenné papíry a trhy"), zřízený
nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
1095/2010 [9] vnitrostátními regulačními orgány,
příslušnými finančními orgány a dalšími orgány
členských států, jako jsou vnitrostátní orgány pro ochranu
hospodářské soutěže, a se zúčastněnými stranami, jako
jsou organizované trhy (například energetické burzy), a
účastníci trhu.
(21) Měl by být zřízen evropský registr účastníků trhu
vycházející z vnitrostátních registrů s cílem zvýšit
celkovou transparentnost a integritu velkoobchodních
trhů s energií. Jeden rok od zřízení tohoto registru by
měla Komise ve spolupráci s agenturou, v souladu se
zprávami podávanými agenturou Komisi, a s
vnitrostátními regulačními orgány posoudit fungování a
užitečnost evropského registru účastníků trhu. Pokud to
Komise na základě tohoto posouzení uzná za vhodné,
měla by zvážit předložení dalších nástrojů pro zvýšení
celkové transparentnosti a integrity velkoobchodních trhů
s energií a pro zajištění rovných podmínek pro účastníky
trhu v celé Unii.
(22) Aby se usnadnilo účinné monitorování všech
aspektů obchodování s velkoobchodními energetickými
produkty, měla by agentura vytvořit mechanismy, které
umožní, aby měly i jiné příslušné orgány přístup k
informacím, jež dostávají o transakcích na
velkoobchodních trzích s energií, a to zejména Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy, vnitrostátní regulační
orgány, příslušné finanční orgány členských států,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
377
vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a jiné
příslušné orgány.
(23) Agentura by měla zajistit provozní bezpečnost a
ochranu údajů, které přijímá, zamezit neoprávněnému
přístupu k informacím, které má agentura k dispozici, a
stanovit postupy k zajištění, aby sbírané údaje nebyly
zneužity osobami, které k nim mají oprávněný přístup.
Agentura by se měla rovněž ujistit, zda orgány, které mají
přístup k údajům drženým agenturou, jsou schopny
zachovat stejně vysokou úroveň jejich bezpečnosti a
budou vázány přiměřenými opatřeními k zajištění
důvěrnosti těchto údajů. Proto je také nutné zajistit
provozní bezpečnost systémů informačních technologií
používaných pro zpracování a přenos údajů. Při vytváření
systému informačních technologií, zajišťujícího co
nejvyšší možnou úroveň důvěrnosti údajů by měla být
agentura vybízena k úzké spolupráci s Evropskou
agenturou pro bezpečnost sítí a informací (ENISA). Tato
pravidla by měla platit i pro ostatní orgány, které jsou
oprávněny k přístupu k údajům pro účely tohoto nařízení.
(24) Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady
uznávané zejména Listinou základních práv Evropské
unie uvedenou v článku 6 Smlouvy o Evropské unii a
ústavními tradicemi členských států a mělo by být
uplatňováno v souladu s právem na svobodu projevu a
informací uznaným v článku 11 uvedené listiny.
(25) Nejsou-li nebo přestaly-li být informace z
komerčního či bezpečnostního hlediska citlivé, mělo by
být agentuře umožněno dát je k dispozici účastníkům trhu
a široké veřejnosti s cílem přispět k lepší znalosti trhu.
Taková transparentnost bude přispívat k vytváření důvěry
na trhu a pomůže rozvíjet znalosti o fungování
velkoobchodních trhů s energií. Agentura by měla
stanovit a zveřejnit pravidla týkající se způsobu, jak bude
takové informace nestranně a transparentně zpřístupňovat.
(26) Vnitrostátní regulační orgány by měly zajistit
provádění toto nařízení v členských státech. Za tímto
účelem by měly mít potřebné vyšetřovací pravomoci,
které jim umožní tento úkol efektivně plnit. Tyto
pravomoci by měly být vykonávány v souladu s
vnitrostátními právními předpisy a mohou podléhat
náležitému dohledu.
(27) Agentura by měla zajistit, že se toto nařízení bude
uplatňovat koordinovaně v celé Unii a konzistentně s
prováděním směrnice 2003/6/ES. Za tímto účelem by
agentura měla podle potřeby zveřejnit nezávazné pokyny
týkající se používání definic stanovených v tomto
nařízení. Tyto pokyny by měly mimo jiné řešit otázku
uznávaných tržních postupů. Jelikož zneužívání trhu na
velkoobchodních trzích s energií se často dotýká více než
jednoho členského státu, měla by agentura hrát dále
důležitou roli při zajištění toho, že šetření budou
prováděna efektivním a konzistentním způsobem. Za tím
účelem by agentura měla mít možnost vyžadovat
spolupráci a koordinovat činnost vyšetřovacích skupin
složených ze zástupců dotčených vnitrostátních
regulačních orgánů, případně dalších orgánů včetně
vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž.
(28) Agentuře by měly být poskytnuty dostatečné
finanční a lidské zdroje potřebné k náležitému plnění
dodatečných úkolů, které jí ukládá toto nařízení. Za tímto
účelem by měly být tyto úkoly náležitě zohledněny v
postupu pro sestavení, plnění a kontrolu rozpočtu
agentury, který je stanoven v článcích 23 a 24 nařízení
(ES) č. 713/2009. Rozpočtový orgán by měl zajistit, že
budou uplatňovány nejlepší standardy efektivity.
(29) Vnitrostátní regulační orgány, příslušné finanční
orgány členských států a případně vnitrostátní orgány pro
hospodářskou soutěž by měly spolupracovat za účelem
zajištění koordinovaného přístupu k řešení zneužívání
trhu na velkoobchodních trzích s energií, mezi něž patří
jak komoditní trhy, tak i trhy s deriváty. Tato spolupráce
by měla zahrnovat vzájemnou výměnu informací o
podezření, že na velkoobchodních trzích s energií jsou
nebo byla prováděna opatření, která pravděpodobně
porušují toto nařízení, směrnici 2003/6/ES nebo právní
předpisy upravující hospodářskou soutěž. Dále by
uvedená spolupráce měla přispívat ke konzistentnímu a
důslednému přístupu k vyšetřování a soudním řízením.
(30) Je důležité, aby se profesní tajemství vztahovalo na
ty, kdo přijímají důvěrné informace podle tohoto nařízení.
Agentura, vnitrostátní regulační orgány, příslušné
finanční orgány členských států a vnitrostátní orgány pro
hospodářskou soutěž by měly zajistit důvěrnost, integritu
a ochranu informací, které obdrží.
(31) Je důležité, aby sankce za porušení tohoto nařízení
byly přiměřené, účinné a odrazující a aby odrážely
závažnost porušení, škodu způsobenou spotřebitelům a
potenciální zisky z obchodování na základě důvěrných
informací a manipulace s trhem. Tyto sankce by měly být
ukládány v souladu s vnitrostátními předpisy. Vzhledem
k vzájemnému provázání obchodování s produktovými
deriváty elektřiny a zemního plynu s obchodováním se
samotnou elektřinou a zemním plynem by sankce za
porušení tohoto nařízení měly odpovídat sankcím, které
členské státy přijaly při provádění směrnice 2003/6/ES. S
ohledem na konzultace týkající se sdělení Komise ze dne
12. prosince 2010 s názvem "Posílení sankčních režimů v
odvětví finančních služeb" by Komise měla zvážit
předložení návrhů na harmonizaci minimálních standardů
sankčních systémů členských států v přiměřené lhůtě.
Tímto nařízením nejsou dotčeny ani vnitrostátní právní
předpisy týkající se dokazování, ani povinnost
vnitrostátních regulačních orgánů a soudů členských států
zjistit příslušné skutečnosti o případu, pokud jsou tyto
předpisy a povinnosti v souladu s obecnými zásadami
práva Unie.
(32) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení
harmonizovaného rámce pro zajištění transparentnosti a
integrity velkoobchodního trhu s energií, nemůže být
uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto
jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie
přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity
stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V
souladu se zásadou proporcionality stanovenou v
uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho,
co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
378 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Článek 1
Předmět, oblast působnosti a vztah k jiným právním
předpisům Unie
1. Toto nařízení stanoví pravidla, která zakazují nekalé
praktiky mající dopad na velkoobchodní trhy s energií,
která odpovídají pravidlům uplatňovaným na finančních
trzích a řádnému fungování velkoobchodních trhů s
energií při zohlednění zvláštností těchto trhů. Zajišťuje
monitorování velkoobchodních trhů s energií prováděné
Agenturou pro spolupráci energetických regulačních
orgánů (dále jen "agenturou") v úzké spolupráci s
vnitrostátními regulačními orgány a s ohledem na
vzájemné vazby mezi systémem pro obchodování s
emisemi a velkoobchodními trhy s energií.
2. Toto nařízení se vztahuje na obchodování s
velkoobchodními energetickými produkty. Články 3 a 5
tohoto nařízení se nepoužijí na velkoobchodní
energetické produkty, které jsou finančními nástroji a na
které se vztahuje článek 9 směrnice 2003/6/ES. Tímto
nařízením nejsou dotčeny směrnice 2003/6/ES a
2004/39/ES, ani uplatňování evropského soutěžního
práva na praktiky, na něž se vztahuje toto nařízení.
3. Agentura, vnitrostátní regulační orgány, Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy, příslušné finanční orgány
členských států a případně vnitrostátní orgány pro
hospodářskou soutěž spolupracují, aby zajistily, že je
uplatňován koordinovaný přístup k prosazování
příslušných pravidel v případě, že se opatření týkají
jednoho nebo více finančních nástrojů, na které se
vztahuje článek 9 směrnice 2003/6/ES, a také jednoho
nebo více velkoobchodních energetických produktů, na
které se vztahují články 3, 4 a 5 tohoto nařízení.
4. Správní rada agentury zajistí, aby agentura plnila úkoly,
které jí ukládá toto nařízení, v souladu s tímto nařízením
a nařízením (ES) č. 713/2009.
5. Ředitel agentury konzultuje s Radou regulačních
orgánů agentury veškeré aspekty provádění tohoto
nařízení a věnuje náležitou pozornost jejím radám a
stanoviskům.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:
1) "Důvěrnými informacemi" se rozumí detailní
informace, které nebyly zveřejněny, týkají se přímo nebo
nepřímo jednoho nebo více velkoobchodních
energetických produktů a které, pokud by byly
zveřejněny, by pravděpodobně podstatně ovlivnily ceny
těchto velkoobchodních energetických produktů.
Pro účely této definice se "informací" rozumí:
a) informace, které se musí zveřejnit v souladu s
nařízením (ES) č. 714/2009 a nařízením (ES) č. 715/2009,
včetně rámcových pokynů a kodexů sítí přijatých podle
uvedených nařízení;
b) informace týkající se kapacity a využití zařízení pro
výrobu, skladování, spotřebu nebo přepravu elektřiny či
zemního plynu nebo týkající se kapacity a využití
zařízení se zkapalněným zemním plynem (dále jen
"LNG"), včetně plánované či neplánované nedostupnosti
těchto zařízení;
c) informace, které se musí zveřejnit v souladu s
právními nebo regulačními ustanoveními na úrovni Unie
nebo na vnitrostátní úrovni, s pravidly trhu a smlouvami
nebo zvyklostmi na příslušných velkoobchodních trzích s
energií; pokud by tyto informace mohly mít značný vliv
na ceny velkoobchodních energetických produktů, a
d) další informace, které by běžný účastník trhu
pravděpodobně použil při svém rozhodování o tom, zda
má provést transakci týkající se velkoobchodního
energetického produktu nebo vydat příkaz k obchodování
s ním.
Informace je pokládána za detailní informaci, popisuje-li
soubor okolností, které existují nebo u nichž lze
odůvodněně očekávat, že nastanou, nebo zabývá-li se
událostí, k níž došlo nebo u níž lze odůvodněně očekávat,
že nastane, a je-li natolik specifická, že umožňuje učinit
závěry ohledně možného dopadu tohoto souboru
okolností nebo této události na ceny velkoobchodních
energetických produktů.
2) "Manipulací s trhem" se rozumí:
a) provedení jakékoliv transakce nebo vydání jakéhokoliv
příkazu k obchodování s velkoobchodními energetickými
produkty, které
i) vydávají nebo jsou způsobilé vydávat nesprávné nebo
zavádějící signály, pokud jde o nabídku velkoobchodních
energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich
cenu,
ii) zaručují anebo se snaží zaručit prostřednictvím osoby
nebo osob jednajících ve spolupráci cenu jednoho nebo
několika velkoobchodních energetických produktů na
uměle vytvořené úrovni, pokud osoba, která provádí
transakci nebo vydá příkaz k obchodování, neprokáže, že
její důvody pro takové jednání jsou legitimní a že tato
transakce nebo tento příkaz k obchodování jsou v souladu
s uznávanými tržními postupy na dotčených
velkoobchodních trzích s energií, nebo
iii) využívají nebo se snaží využít smyšlených prostředků
jakékoli jiné formy klamání nebo lsti, jež vydávají nebo
jsou způsobilé vydávat nesprávné nebo zavádějící signály,
týkající se nabídky velkoobchodních energetických
produktů, poptávky po nich nebo jejich ceny,
nebo
b) šíření informací sdělovacími prostředky, včetně
internetu, nebo jakýmikoli jinými prostředky, které
vydávají nebo jsou způsobilé vydávat nesprávné nebo
zavádějící signály, pokud jde o nabídku velkoobchodních
energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich
cenu, včetně šíření zvěstí a nepravdivých nebo
zavádějících informací, pokud osoba, která tyto
informace šíří, ví, nebo by měla vědět, že tyto informace
jsou nepravdivé nebo zavádějící.
Jestliže jsou informace šířeny pro novinářské účely nebo
pro účely uměleckého vyjádření, posuzuje se toto šíření
informací s přihlédnutím k pravidlům, jimiž se řídí
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
379
svoboda tisku a svoboda projevu v jiných sdělovacích
prostředcích, pokud:
i) těmto osobám neplyne přímo či nepřímo výhoda nebo
zisk z šíření příslušných informací, nebo
ii) záměrem uveřejnění nebo šíření informací není uvést
trh v omyl, jestliže jde o nabídku velkoobchodních
energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich
cenu.
3) "Snahou manipulovat s trhem" se rozumí:
a) provedení jakékoliv transakce, vydání jakéhokoliv
příkazu k obchodování nebo jakékoli jiné jednání týkající
se velkoobchodního energetického produktu, pokud jsou
činěny s úmyslem:
i) vydat nesprávné nebo zavádějící signály, pokud jde o
nabídku velkoobchodních energetických produktů,
poptávku po nich nebo jejich cenu,
ii) zaručit cenu jednoho nebo několika velkoobchodních
energetických produktů na uměle vytvořené úrovni,
pokud osoba, která transakci provedla nebo vydala příkaz
k obchodování, neprokáže, že její důvody pro takové
jednání jsou legitimní a že tato transakce nebo tento
příkaz k obchodování je v souladu s uznávanými tržními
postupy na dotčených velkoobchodních trzích s energií,
nebo
iii) využít smyšlených prostředků nebo jakékoli jiné
formy klamání nebo lsti, které vydávají nebo jsou
způsobilé vydávat nesprávné nebo zavádějící signály,
pokud jde o nabídku velkoobchodních energetických
produktů, poptávku po nich nebo jejich cenu,
nebo
b) šíření informací prostřednictvím sdělovacích
prostředků, včetně internetu, nebo jakýmikoli jinými
prostředky s úmyslem vydat nesprávné nebo zavádějící
signály, pokud jde o nabídku velkoobchodních
energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich
cenu.
4) "Velkoobchodními energetickými produkty" se rozumí
tyto smlouvy a deriváty, bez ohledu na to, kde a jak je s
nimi obchodováno:
a) smlouvy na dodávky elektřiny nebo zemního plynu s
místem dodávky v Unii;
b) deriváty týkající se elektřiny nebo zemního plynu
vyráběných, obchodovaných nebo dodávaných v Unii;
c) smlouvy týkající se přenosu elektřiny nebo přepravy
zemního plynu v Unii;
d) deriváty týkající se přenosu elektřiny nebo přepravy
zemního plynu v Unii.
Smlouvy o dodávkách a distribuci elektřiny nebo
zemního plynu využívané konečnými zákazníky nejsou
velkoobchodními energetickými produkty. Smlouvy o
dodávkách a distribuci elektřiny nebo zemního plynu
konečným zákazníkům s kapacitou spotřeby vyšší, než je
hodnota stanovená v bodě 5 druhém pododstavci, se však
považují za velkoobchodní energetické produkty.
5) "Kapacitou spotřeby" se rozumí spotřeba elektřiny
nebo zemního plynu konečného zákazníka při plném
využívání výrobní kapacity tohoto zákazníka. Zahrnuje
veškerou spotřebu tohoto zákazníka jako jednoho
hospodářského subjektu, pokud ke spotřebě dochází na
trzích se vzájemně provázanými velkoobchodními
cenami.
Pro účely této definice se nezohlední spotřeba
samostatných zařízení pod kontrolou jednoho
hospodářského subjektu s kapacitou spotřeby
nepřesahující 600 GWh ročně, pokud tato zařízení
nevyvíjejí společný tlak na velkoobchodní tržní ceny
energie vzhledem k tomu, že se nacházejí na různých
relevantních geografických trzích.
6) "Velkoobchodním trhem s energií" se rozumí jakýkoli
trh v Unii, na kterém se obchoduje s velkoobchodními
energetickými produkty.
7) "Účastníkem trhu" se rozumí jakákoli osoba včetně
provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav,
která provádí transakce na jednom či více
velkoobchodních trzích s energií, včetně zadávání
příkazů k obchodování.
8) "Osobou" se rozumí fyzická nebo právnická osoba.
9) "Příslušným finančním orgánem" se rozumí příslušný
orgán určený postupem stanoveným v článku 11
směrnice 2003/6/ES.
10) "Vnitrostátním regulačním orgánem" se rozumí
vnitrostátní regulační orgán určený v souladu s čl. 35 odst.
1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES
ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro
vnitřní trh s elektřinou [10] nebo čl. 39 odst. 1 směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13.
července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se
zemním plynem [11].
11) "Provozovatelem přenosové nebo přepravní
soustavy" se rozumí provozovatel přenosové soustavy ve
smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice 2009/72/ES a provozovatel
přepravní soustavy ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice
2009/73/ES.
12) "Mateřským podnikem" se rozumí mateřský podnik
ve smyslu článku 1 a 2 Sedmé směrnice Rady
83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založené na čl. 54
odst. 3 písm. g) Smlouvy o konsolidovaných účetních
závěrkách [12].
13) "Přidruženým podnikem" se rozumí buď dceřiný
podnik, nebo jiný podnik, ve kterém je držena účast, nebo
podnik spojený s jiným podnikem vztahem ve smyslu čl.
12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS.
14) "Distribucí zemního plynu" se rozumí distribuce ve
smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice 2009/73/ES.
15) "Distribucí elektřiny" se rozumí distribuce ve smyslu
čl. 2 odst. 5 směrnice 2009/72/ES.
380 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Článek 3
Zákaz obchodování zasvěcených osob
1. Osobám, které mají důvěrné informace týkající se
velkoobchodního energetického produktu, je zakázáno:
a) použít tyto informace s cílem na vlastní účet nebo na
účet třetí strany nabýt buď přímo, nebo nepřímo,
velkoobchodní energetické produkty nebo nakládat s
nimi či snažit se je nabýt nebo nakládat s
velkoobchodními energetickými produkty, kterých se
informace týkají;
b) sdělovat tyto informace jiné osobě, pokud k tomuto
sdělování nedochází při běžném výkonu zaměstnání,
povolání nebo v souvislosti s plněním povinností;
c) na základě důvěrné informace doporučovat jiné osobě
či navádět ji k tomu, aby nabyla velkoobchodní
energetické produkty, jichž se tato informace týká, nebo
aby s nimi nakládala.
2. Zákaz uvedený v odstavci 1 se vztahuje na tyto osoby,
které mají důvěrné informace týkající se
velkoobchodního energetického produktu:
a) členové správních, řídících nebo kontrolních orgánů
podniku;
b) osoby s podílem na kapitálu podniku;
c) osoby, které mají přístup k informacím v souvislosti s
výkonem svého zaměstnání, povolání nebo v souvislosti s
plněním svých povinností;
d) osoby, které tyto informace získaly trestnou činností;
e) osoby, které vědí, nebo by měly vědět, že se jedná o
důvěrné informace.
3. Ustanovení odst. 1 písm. a) a c) tohoto článku se
nevztahují na provozovatele přenosových nebo
přepravních soustav, pokud nakupují elektřinu nebo
zemní plyn, aby zajistili bezpečné fungování systému v
souladu s jejich povinnostmi podle čl. 12 písm. d) a e)
směrnice 2009/72/ES nebo čl. 13 odst. 1 písm. a) a c)
směrnice 2009/73/ES.
4. Tento článek se nevztahuje na:
a) transakce provedené za účelem splnění povinnosti
nabýt velkoobchodní energetické produkty či nakládat s
nimi, která vyplývá z uzavřené dohody, nebo z příkazu k
obchodování vydaného, předtím, než dotyčná osoba
získala důvěrnou informaci;
b) transakce provedené výrobci elektřiny a producenty
zemního plynu, provozovateli zařízení na skladování
zemního plynu nebo provozovateli zařízení pro dovoz
LNG, jejichž jediným záměrem je pokrýt bezprostřední
fyzickou ztrátu vyplývající z neplánovaných odstávek,
pokud by rozhodnutí neučinit tak vedlo k tomu, že by
účastník trhu nebyl schopen splnit stávající smluvní
podmínky, nebo jestliže jsou taková opatření prováděna
po dohodě s dotčenými provozovateli přenosových nebo
přepravních soustav s cílem zajistit bezpečné fungování
soustavy. Za takové situace se příslušné informace
týkající se transakcí oznámí agentuře a vnitrostátnímu
regulačnímu orgánu. Touto oznamovací povinností není
dotčena povinnost podle čl. 4 odst. 1;
c) účastníky trhu jednající v souladu s vnitrostátními
pravidly pro mimořádné situace trhu v případě zásahu
vnitrostátních orgánů s cílem zabezpečit dodávku
elektřiny nebo zemního plynu pokud byly v členském
státě nebo jeho částech pozastaveny tržní mechanismy. V
takovém případě zajistí orgán odpovědný za plánování
mimořádných opatření zveřejnění v souladu s článkem 4.
5. Je-li osoba, která má důvěrné informace týkající se
velkoobchodního energetického produktu, právnickou
osobou, použije se zákaz stanovený v odstavci 1 rovněž
na fyzické osoby, které se účastní rozhodování o
provedení transakce na účet dotyčné právnické osoby.
6. Jestliže jsou informace šířeny pro novinářské účely
nebo pro účely uměleckého vyjádření, posuzuje se toto
šíření informací s přihlédnutím k pravidlům, jimiž se řídí
svoboda tisku a svoboda projevu v jiných sdělovacích
prostředcích, pokud:
a) těmto osobám neplyne přímo či nepřímo výhoda nebo
zisk z šíření příslušných informací; nebo
b) záměrem uveřejnění nebo šíření informací není uvést
trh v omyl, jestliže jde o nabídku velkoobchodních
energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich
cenu.
Článek 4
Povinnost zveřejnit důvěrné informace
1. Účastníci trhu zveřejní účinným způsobem a včas
důvěrné informace, jež jsou jim známy o podniku nebo
zařízení, které dotyčný účastník trhu nebo jeho mateřský
či přidružený podnik vlastní nebo kontroluje nebo u nichž
účastník či podnik zcela, nebo částečně odpovídá za
provozní záležitosti. Toto zveřejnění zahrnuje informace
týkající se kapacity a využití zařízení pro výrobu,
skladování, spotřebu nebo přenos elektřiny či přepravu
zemního plynu nebo týkající se kapacity a využití
zařízení LNG, včetně plánované či neplánované
nedostupnosti těchto zařízení.
2. Účastník trhu může na vlastní odpovědnost výjimečně
pozdržet zveřejnění důvěrných informací, aby neohrozil
své oprávněné zájmy, pokud je nepravděpodobné, že by
toto zdržení mohlo uvést veřejnost v omyl, a pokud je
tento účastník trhu schopen zajistit důvěrnost těchto
informací a neučiní na jejich základě rozhodnutí týkající
se obchodování s velkoobchodními energetickými
produkty. Za takové situace poskytne účastník trhu tyto
informace podle čl. 8 odst. 5 společně s odůvodněním,
proč bylo zveřejnění zpožděno, neprodleně agentuře a
příslušnému vnitrostátnímu regulačnímu orgánu.
3. Pokaždé, když účastník trhu nebo osoba zaměstnaná
účastníkem trhu nebo jednající jeho jménem odhalí při
výkonu svého zaměstnání nebo povolání nebo v
souvislosti s plněním svých povinností, jak je uvedeno v
čl. 3 odst. 1 písm. b), důvěrné informace týkající se
velkoobchodního energetického produktu, zajistí tento
účastník trhu nebo osoba souběžné, úplné a účinné
zveřejnění těchto informací. V případě neúmyslného
zveřejnění informací zajistí účastník trhu co nejdříve po
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
381
tomto neúmyslném zveřejnění úplné a účinné zveřejnění
těchto informací. Tento odstavec se nepoužije, je-li osoba,
která přijímá informaci, povinna zachovávat důvěrnost,
bez ohledu na to, zda tato povinnost vyplývá ze zákona,
jiných právních předpisů, ze zakládacích dokumentů
společnosti nebo smlouvy.
4. Zveřejnění důvěrných informací, i v souhrnné podobě,
v souladu s nařízením (ES) č. 714/2009 nebo nařízení
(ES) č. 715/2009, nebo rámcovými pokyny a kodexy sítí
přijatých podle uvedených nařízení, představuje souběžné,
úplné a účinné veřejné zpřístupnění.
5. V případě, že je provozovatel přenosové nebo
přepravní soustavy zproštěn povinnosti zveřejňovat určité
údaje podle nařízení (ES) č. 714/2009 nebo nařízení (ES)
č. 715/2009, je rovněž zproštěn ve vztahu k těmto údajům
povinnosti stanovené v odstavci 1 tohoto článku.
6. Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny povinnosti účastníků
trhu podle směrnic 2009/72/ES a 2009/73/ES a nařízení
(ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009, včetně rámcových
pokynů a kodexů sítí přijatých podle uvedených směrnic
a nařízení, zejména pokud jde o termín a způsob
zveřejňování informací.
7. Odstavci 1 a 2 není dotčeno právo účastníků trhu
pozdržet zpřístupnění citlivých informací týkajících se
ochrany kritické infrastruktury, jak je stanoveno v čl. 2
bodě d) směrnice Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince
2008 o určování a označování evropských kritických
infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu
[13], pokud je v jejich zemi takto označena.
Článek 5
Zákaz manipulace s trhem
Zakazuje se účast nebo pokus o účast na manipulaci s
trhem na velkoobchodních trzích s energií.
Článek 6
Technická aktualizace definicí důvěrných informací a
manipulace s trhem
1. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené
pravomoci v souladu s článkem 20 za účelem:
a) úprav definic uvedených v čl. 2 odst. 1, 2, 3 a 5 pro
zajištění jejich souladu s ostatními příslušnými právními
předpisy Unie v oblasti finančních služeb a energie a
b) aktualizace těchto definic výhradně s ohledem na
budoucí vývoj velkoobchodních trhů s energií.
2. Akty v přenesené pravomoci uvedené v odstavci 1
zohlední alespoň:
a) konkrétní fungování velkoobchodních trhů s energií
včetně zvláštních charakteristik trhů s elektřinou a
plynem a vzájemné interakce komoditních trhů a trhů s
deriváty;
b) možnost manipulace, bez ohledu na státní hranice mezi
trhy s elektřinou a zemním plynem a na trzích s
komoditami a deriváty;
c) možný dopad skutečné nebo plánované výroby,
skutečné nebo plánované spotřeby a skutečného nebo
plánovaného využívání přepravy nebo přenosu nebo
skutečného nebo plánovaného využívání skladovací
kapacity na ceny na velkoobchodních trzích s energií; a
d) kodexy sítí a rámcové pokyny přijaté v souladu s
nařízeními (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009.
Článek 7
Monitorování trhů
1. Agentura monitoruje obchodování s velkoobchodními
energetickými produkty s cílem zjistit obchody založené
na důvěrných informacích a manipulaci s trhem a zamezit
jim. Sbírá údaje pro hodnocení a monitorování
velkoobchodních trhů s energií v souladu s článkem 8.
2. Vnitrostátní regulační orgány spolupracují na
regionální úrovni s agenturou na monitorování
velkoobchodních trhů s energií uvedeném v odstavci 1.
Vnitrostátní regulační orgány mají za tímto účelem
přístup k příslušným informacím drženým agenturou,
které shromáždila v souladu s odstavcem 1 tohoto článku
při splnění čl. 10 odst. 2. Vnitrostátní regulační orgány
mohou rovněž monitorovat obchodování s
velkoobchodními energetickými produkty na vnitrostátní
úrovni.
Členské státy mohou stanovit svému vnitrostátnímu
orgánu pro hospodářskou soutěž nebo útvaru pro kontrolu
trhu zřízenému v rámci tohoto orgánu, aby prováděly
monitorování trhu s vnitrostátním regulačním orgánem.
Při provádění takového sledování trhu má vnitrostátní
orgán pro hospodářskou soutěž nebo jeho útvar pro
kontrolu trhu stejná práva a povinnosti jako vnitrostátní
regulační orgán podle prvního pododstavce tohoto
odstavce, odst. 3 druhého pododstavce druhé věty tohoto
článku, čl. 4 odst. 2 druhé věty, čl. 8 odst. 5 první věty a
článku 16.
3. Agentura nejméně jednou ročně předloží Komisi
zprávu o svých činnostech podle tohoto nařízení a tuto
zprávu zveřejní. V těchto zprávách agentura posoudí
fungování a transparentnost různých kategorií trhů a
způsobů obchodování a může Komisi předložit
doporučení týkající se tržních pravidel, norem a postupů,
které by mohly zlepšit integritu trhů a fungování
vnitřního trhu. Může rovněž zhodnotit. zda by jakékoli
minimální požadavky týkající se organizovaných trhů
mohly přispět k větší transparentnosti trhu. Zprávy
mohou být spojeny se zprávou uvedenou v čl. 11 odst. 2
nařízení (ES) č. 713/2009.
Agentura může předkládat Komisi doporučení, pokud jde
o záznamy transakcí, včetně příkazů k obchodování, které
považuje za nutné pro efektivní a účinné monitorování
velkoobchodních trhů s energií. Před vydáním těchto
doporučení agentura uskuteční konzultaci se
zainteresovanými stranami, zejména s vnitrostátními
regulačními orgány, příslušnými finančními orgány v
členských státech, vnitrostátními orgány pro
hospodářskou soutěž a Evropským orgánem pro cenné
papíry a trhy.
Veškerá doporučení by měla být zpřístupněna
Evropskému parlamentu, Radě a Komisi a veřejnosti.
382 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Článek 8
Sběr údajů
1. Účastníci trhu, osoby nebo orgány uvedené v odst. 4
písm. b) až f) jednající jejich jménem, poskytnou
agentuře záznamy o transakcích na velkoobchodních
trzích s energií, včetně příkazů k obchodování. Informace,
které má oznámení zahrnovat, obsahují přesnou
identifikaci velkoobchodních energetických produktů,
které jsou nakupovány nebo prodávány, dohodnuté ceny
a množství, termíny a lhůty dohodnutého plnění,
jednotlivé strany transakce včetně osob, v jejichž
prospěch je transakce prováděna a veškeré další příslušné
informace. I když veškerou odpovědnost nesou účastníci
trhu, jakmile jsou obdrženy požadované informace od
osoby uvedené nebo orgánu uvedeného v odst. 4 písm. b)
až f), považuje se oznamovací povinnost dotčeného
účastníka trhu za splněnou.
2. Komise prostřednictvím prováděcích aktů:
a) sestaví seznam smluv a derivátů, včetně příkazů k
obchodování, které mají být oznamovány v souladu s
odstavcem 1, a případně stanoví příslušné minimální
prahové hodnoty pro oznamování transakcí;
b) přijme jednotná pravidla pro oznamování informací,
které mají být poskytovány v souladu odstavcem 1;
c) stanoví termín a formu, v níž mají být informace
oznamovány.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem
podle čl. 21 odst. 2. Zohlední stávající systémy
oznamování.
3. Osoby uvedené v odst. 4 písm. a) až d), které oznámily
transakce v souladu se směrnicí 2004/39/ES nebo s
příslušnými právními předpisy Unie týkajícími se
transakcí s deriváty, ústředních protistran a registrů
obchodních údajů nesmějí podléhat dvojí oznamovací
povinnosti týkající se těchto transakcí.
Aniž je dotčen první pododstavec tohoto odstavce,
mohou prováděcí akty uvedené v odstavci 2 povolit, aby
organizované trhy a systémy pro párování prodejních a
kupních příkazů nebo systémy pro podávání zpráv mohly
poskytovat agentuře záznamy o transakcích na
velkoobchodních trzích s energií.
4. Pro účely odstavce 1 informace poskytne:
a) účastník trhu;
b) třetí strana jednající jménem účastníka trhu;
c) systém pro podávání zpráv;
d) organizovaný trh, systém párování obchodů či jiná
osoba, která v rámci své profese sjednává transakci;
e) registr obchodních údajů registrovaný nebo uznaný
podle příslušný právních předpisů Unie týkajících se
transakcí s deriváty, ústředních protistran a registrů
obchodních údajů; nebo
f) příslušný orgán, který obdržel tyto informace v souladu
s čl. 25 odst. 3 směrnice 2004/39/ES, nebo Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy, pokud obdržel tyto
informace v souladu s s příslušnými právními předpisy
Unie týkajícími se transakcí s deriváty, ústředních
protistran a registrů obchodních údajů.
5. Účastníci trhu poskytnou agentuře a vnitrostátním
regulačním orgánům informace týkající se kapacity a
využití zařízení pro výrobu, skladování, spotřebu nebo
přepravu elektřiny či zemního plynu, nebo informace
týkající se kapacity a využití zařízení pro LNG, včetně
plánované nebo neplánované nedostupnosti těchto
zařízení, pro účely monitorování obchodování na
velkoobchodních trzích s energií. Povinnost podávání
zpráv o účastnících trhu by se měla pokud možno
omezovat na sběr potřebných informací nebo jejich částí
ze stávajících zdrojů.
6. Komise prostřednictvím prováděcích aktů:
a) přijme jednotná pravidla pro oznamování informací,
které mají být poskytovány v souladu s odstavcem 5, a
případně pro příslušné prahové hodnoty pro oznamování
informací;
b) stanoví termín a formu, v níž mají být informace
oznamovány.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem
podle čl. 21 odst. 2. Zohlední stávající oznamovací
povinnost podle nařízení (ES) č. 714/2009 a (ES) č.
715/2009.
Článek 9
Registrace účastníků trhu
1. Účastníci trhu, kteří provádějí transakce, jež je třeba
oznámit agentuře v souladu s čl. 8 odst. 1, se zaregistrují
u vnitrostátního regulačního orgánu v členském státě, v
němž mají sídlo nebo bydliště nebo, pokud nemají sídlo
ani bydliště v Unii, v členském státě, v němž působí.
Účastník trhu se zaregistruje pouze u jednoho
vnitrostátního regulačního orgánu. Členské státy
nevyžadují od účastníka trhu již registrovaného v jiném
členském státě, aby se zaregistroval znovu.
Registrací účastníků trhu nejsou dotčeny povinnosti
dodržovat příslušná pravidla pro obchodování a
vyrovnávání.
2. Nejpozději tři měsíce ode dne, kdy Komise přijme
prováděcí akty uvedené v čl. 8 odst. 2, zřídí vnitrostátní
regulační orgány vnitrostátní registry účastníků trhu,
které budou aktualizovat. Registr poskytne každému
účastníkovi trhu jedinečný identifikátor a bude obsahovat
údaje dostatečné k identifikaci účastníka trhu, včetně
příslušných podrobností týkajících se identifikačního
čísla plátce daně z přidané hodnoty, jeho sídla, osob
odpovědných za jeho provozní a obchodní rozhodnutí,
ovládající osoby nebo osob, které mají prospěch z
obchodních činností účastníka trhu.
3. Vnitrostátní regulační orgány zašlou informace ze
svých vnitrostátních registrů agentuře ve formátu
stanoveném agenturou. Agentura ve spolupráci s těmito
regulačními orgány tento formát stanoví a zveřejní jej do
29. června 2012. Na základě informací poskytnutých
vnitrostátními regulačními orgány vytvoří agentura
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
383
evropský registr účastníků trhu. Vnitrostátní regulační
orgány a jiné příslušné orgány mají k evropskému
registru přístup. S výhradou článku 17 může agentura
rozhodnout, že evropský registr nebo výňatky z něj
zveřejní, za předpokladu, že nebudou zpřístupněny
informace o jednotlivých účastnících trhu, které mají z
obchodního hlediska citlivou povahu.
4 Účastníci trhu uvedení v odstavci 1 tohoto článku
předloží registrační formulář vnitrostátnímu regulačnímu
orgánu před zahájením transakce, kterou je třeba oznámit
agentuře v souladu s čl. 8 odst. 1.
5. Účastníci trhu uvedení v odstavci 1 neprodleně sdělí
vnitrostátnímu regulačnímu orgánu jakoukoli změnu v
údajích uvedených v registračním formuláři.
Článek 10
Sdílení informací mezi agenturou a jinými orgány
1. Agentura vytvoří mechanismy pro sdílení informací,
které obdrží v souladu s čl. 7 odst. 1 a článkem 8, s
vnitrostátními regulačními orgány, příslušnými
finančními orgány členských států, vnitrostátními orgány
pro hospodářskou soutěž, Evropským orgánem pro cenné
papíry a trhy a jinými příslušnými orgány. Před
vytvořením těchto mechanismů je agentura s uvedenými
orgány zkonzultuje.
2. Agentura poskytne přístup k mechanismům uvedeným
v odstavci 1 pouze orgánům, které vytvořily systémy
umožňující agentuře plnit požadavky čl. 12 odst. 1.
3. Registry obchodních údajů registrované nebo uznané
podle příslušných právních předpisů Unie týkajících se
transakcí s deriváty, ústředních protistran a registrů
obchodních údajů zpřístupní agentuře příslušné
informace týkající se velkoobchodních energetických
produktů a derivátů emisních povolenek, které
shromáždily.
Evropský orgán pro cenné papíry a trhy předá agentuře
zprávy o transakcích týkajících se velkoobchodních
energetických produktů, které obdržel podle čl. 25 odst. 3
směrnice 2004/39/ES a podle příslušných právních
předpisů Unie týkajících se transakcí s deriváty,
ústředních protistran a registrů obchodních údajů.
Příslušné orgány, které obdrží zprávy o transakcích s
velkoobchodními energetickými produkty podle čl. 25
odst. 3 směrnice 2004/39/ES, předají tyto zprávy
agentuře.
Agentura a orgány odpovědné za dohled nad
obchodováním s emisními povolenkami nebo deriváty
souvisejícími s emisními povolenkami navzájem
spolupracují a vytvoří vhodné mechanismy, které
agentuře umožní přístup k záznamům o transakcích s
emisními povolenkami a deriváty souvisejícími s
emisními povolenkami v případě, že tyto orgány
shromažďují informace o takových transakcích.
Článek 11
Ochrana údajů
Tímto nařízením nejsou dotčeny povinnosti členských
států týkající se jejich zpracovávání osobních údajů podle
směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze
dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti
se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu
těchto údajů [14] ani povinnosti agentury při plnění jejích
úkolů týkající se zpracovávání osobních údajů podle
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001
ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a
institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů
[15].
Článek 12
Provozní spolehlivost
1. Agentura zajistí důvěrnost, integritu a ochranu
informací obdržených podle čl. 4 odst. 2 a článků 8 a 10.
Agentura přijme veškerá nezbytná opatření k zamezení
jakéhokoli zneužití informací uchovávaných v jejích
systémech a k zamezení neoprávněného přístupu k těmto
informacím.
Vnitrostátní regulační orgány, příslušné finanční orgány
členských států,vnitrostátní orgány pro hospodářskou
soutěž, Evropský orgán pro cenné papíry a trhy a další
příslušné orgány zajistí důvěrnost, integritu a ochranu
informací, které obdrží podle čl. 4 odst. 2, čl. 7 odst. 2, čl.
8 odst. 5 nebo článku 10, a přijmou opatření, která
zabrání jakémukoli zneužití těchto informací.
Agentura označí zdroje operačního rizika a minimalizuje
je vypracováním vhodných systémů, kontrol a postupů.
2. S výhradou článku 17 může agentura rozhodnout, že
zveřejní části informací, které má k dispozici, ovšem za
podmínky, že se nezveřejní informace, které mají z
obchodního hlediska citlivou povahu a které se týkají
jednotlivých účastníků trhu nebo jednotlivých transakcí
nebo konkrétních trhů, a ani není možné tyto informace
odvodit.
Agentura zpřístupní informace ze své databáze, které
nejsou z obchodního hlediska citlivé k vědeckým účelům,
s výhradou požadavků na zachování důvěrnosti.
Informace se v zájmu zvýšení transparentnosti
velkoobchodních trhů s energií zveřejní nebo zpřístupní
pouze, pokud je nepravděpodobné, že by tím došlo k
narušení hospodářské soutěže na těchto trzích s energií.
Agentura šíří informace spravedlivým způsobem podle
transparentních pravidel, která stanoví a zveřejní.
Článek 13
Uplatňování zákazu proti zneužívání trhu
1. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby se
uplatňovaly zákazy stanovené v článcích 3 a 5 a
povinnosti stanovené v článku 4.
Každý členský stát zajistí, aby jeho vnitrostátní regulační
orgány měly vyšetřovací a vynucovací pravomoci
nezbytné pro výkon jeho funkcí do 29. června 2013.
Pravomoci jsou vykonávány přiměřeným způsobem.
Tyto pravomoci mohou být vykonávány:
a) přímo;
b) ve spolupráci s jinými orgány; nebo
384 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
c) podáním návrhu u příslušných justičních orgánů.
V případě potřeby mohou vnitrostátní regulační orgány
vykonávat své vyšetřovací pravomoci ve spolupráci s
organizovanými trhy, systémy párování obchodů či
jinými osobami, které v rámci své profese sjednávají
transakce, jak je uvedeno v čl. 8 odst. 4 písm. d).
2. Vyšetřovací a vynucovací pravomoci uvedené v
odstavci 1 se omezí na účel vyšetřování. Musí být
vykonávány v souladu s vnitrostátními právními předpisy
a zahrnují právo:
a) na přístup k jakémukoli příslušnému dokumentu v
jakékoli formě a na obdržení jeho kopie;
b) požadovat informace od každé dotčené osoby, včetně
těch, které se postupně zapojily do předávání příkazů
nebo provádění dotyčných operací, jakož i jejich
zmocnitelů, a je-li třeba, předvolat a vyslechnout každou
takovou osobu nebo zmocnitele;
c) na provádění kontrol na místě;
d) požadovat existující záznamy o telefonních hovorech a
datovém provozu;
e) požadovat ukončení jakéhokoli jednání, které je v
rozporu s tímto nařízením nebo akty v přenesené
pravomoci či prováděcími akty, přijatými na jeho základě;
f) požádat soud o zmrazení nebo obstavení majetku;
g) požádat soud nebo jiný příslušný orgán o uložení
dočasného zákazu profesionální činnosti.
Článek 14
Právo na odvolání
Členské státy zajistí, aby na vnitrostátní úrovni existovaly
vhodné mechanismy, v jejichž rámci má strana, jíž se
rozhodnutí regulačního orgánu týká, právo odvolat se k
orgánu nezávislému na zúčastněných stranách a
jakémkoli orgánu veřejné moci.
Článek 15
Povinnosti osob, které v rámci své profese sjednávají
transakce
Každá osoba, která v rámci své profese sjednává
transakce s velkoobchodními energetickými produkty a
má důvodné podezření, že by nějaká transakce mohla
porušovat články 3 nebo 5, to neprodleně oznámí
vnitrostátnímu regulačnímu orgánu.
Osoby, které v rámci své profese sjednávají transakce s
velkoobchodními energetickými produkty, musí stanovit
a dodržovat účinná opatření a postupy pro zjišťování
porušení článků 3 nebo 5.
Článek 16
Spolupráce na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni
1. Agentura se snaží zajistit, aby vnitrostátní regulační
orgány plnily své úkoly podle tohoto nařízení
koordinovaně a důsledně.
Agentura podle potřeby zveřejní nezávazné pokyny
týkající se používání definic stanovených v článku 2.
Vnitrostátní regulační orgány spolupracují za účelem
plnění svých povinností v souladu s tímto nařízením s
agenturou a vzájemně mezi sebou, a to i na regionální
úrovni.
Vnitrostátní regulační orgány, příslušné finanční orgány a
vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž členského
státu mohou navázat vhodné formy spolupráce s cílem
zajistit efektivní a účinné vyšetřování a vymáhání a
přispět ke konzistentnímu a důslednému přístupu k
vyšetřování, soudnímu řízení a vymáhání tohoto nařízení
a příslušných ustanovení finančního a soutěžního práva.
2. Vnitrostátní regulační orgány neprodleně informují
agenturu podle možnosti co nejpřesněji, mají-li
oprávněné důvody domnívat se, že buď v tomto členském
státě, nebo v jiném členském státě, dochází nebo došlo k
jednání, které porušuje toto nařízení.
Má-li vnitrostátní regulační orgán nebo určený orgán
podezření, že k jednání, které se dotýká velkoobchodních
trhů s energií nebo cen velkoobchodních energetických
produktů v jeho členském státě, došlo v jiném členském
státě, může agenturu požádat, aby učinila kroky v
souladu s odstavcem 4 tohoto článku nebo, pokud se
jednání týkají finančních nástrojů podléhajících článku 9
směrnice 2003/6/ES, v souladu s odstavcem 3 tohoto
článku.
3. S cílem zajistit koordinovaný a konzistentní přístup ke
zneužívání trhů na velkoobchodních trzích s energií:
a) vnitrostátní regulační orgány informují příslušný
finanční orgán svého členského státu a agenturu, pokud
mají oprávněné důvody domnívat se, že dochází nebo
došlo na velkoobchodních trzích s energií k jednání, které
představuje zneužívání trhu ve smyslu směrnice
2003/6/ES a které se dotýká finančních nástrojů, na něž
se vztahuje článek 9 uvedené směrnice; za tím účelem
mohou vnitrostátní regulační orgány navázat vhodné
formy spolupráce s příslušným finančním orgánem ve
svém členském státě;
b) agentura informuje Evropský orgán pro cenné papíry a
trhy a příslušný finanční orgán, pokud má oprávněné
důvody domnívat se, že dochází nebo došlo na
velkoobchodních trzích s energií k jednání, které
představuje zneužívání trhu ve smyslu směrnice
2003/6/ES a které se dotýká finančních nástrojů, na něž
se vztahuje článek 9 uvedené směrnice;
c) příslušný finanční orgán členského státu informuje
Evropský orgán pro cenné papíry a trhy a agenturu,
pokud má oprávněné důvody domnívat se, že k jednání,
které porušuje články 3 a 5, dochází nebo došlo na
velkoobchodních trzích s energií v jiném členském státě;
d) vnitrostátní regulační orgány informují orgán pro
hospodářskou soutěž svého členského státu, Komisi a
agenturu, pokud mají oprávněné důvody domnívat se, že
na velkoobchodních trzích s energií dochází nebo došlo k
jednání, které pravděpodobně představuje porušení práva
hospodářské soutěže.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
385
4. Pokud má agentura podezření, mimo jiné na základě
počátečních posouzení nebo analýzy, že došlo k porušení
tohoto nařízení, je oprávněna za účelem plnění svých
úkolů podle odstavce 1:
a) požádat jeden nebo více vnitrostátních regulačních
orgánů o poskytnutí všech informací týkajících se
porušení, na něž existuje podezření;
b) požádat jeden nebo více vnitrostátních regulačních
orgánů o zahájení vyšetřování porušení, na něž existuje
podezření, a učinit příslušná opatření k nápravě
zjištěného porušení. O příslušných opatřeních k nápravě
zjištěného porušení rozhodne dotčený vnitrostátní
regulační orgán;
c) pokud je toho názoru, že možné porušení má nebo
mělo přeshraniční dopad, zřídit a koordinovat vyšetřovací
skupinu složenou ze zástupců dotčených vnitrostátních
regulačních orgánů za účelem šetření, zda toto nařízení
bylo porušeno a ve kterém členském státě k porušení
došlo. Je-li to vhodné, agentura může rovněž požádat o
účast zástupců příslušného finančního orgánu nebo jiného
příslušného orgánu jednoho nebo více členských států ve
vyšetřovací skupině.
5. Vnitrostátní regulační orgán, který obdrží žádost o
informace v souladu s odst. 4 písm. a) nebo žádost o
zahájení vyšetřování porušení, na něž existuje podezření,
v souladu s odst. 4 písm. b), přijme neprodleně potřebná
opatření k vyhovění této žádosti. Jestliže tento
vnitrostátní regulační orgán není schopen neprodleně
poskytnout požadované informace, sdělí agentuře
bezodkladně své důvody.
Odchylně od prvního pododstavce můře vnitrostátní
regulační orgán odmítnout vyhovět žádosti, pokud:
a) by vyhovění žádosti mohlo mít nepříznivý dopad na
suverenitu nebo bezpečnost dotčeného členského státu;
b) již bylo zahájeno soudní řízení ohledně stejných činů a
proti stejným osobám před orgány dotčeného členského
státu; nebo
c) již byl vydán pravomocný rozsudek ve vztahu k těmto
osobám za stejné činy v dotčeném členském státě.
Ve všech těchto případech musí vnitrostátní regulační
orgán informovat agenturu a poskytnout jí co
nejpodrobnější informace o takovém řízení nebo
rozsudku.
Vnitrostátní regulační orgány se účastní činnosti
vyšetřovací skupiny svolané v souladu s odst. 4 písm. c) a
poskytnou veškerou potřebnou pomoc. Činnost
vyšetřovací skupiny koordinuje agentura.
6. Poslední věta čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 713/2009
se nepoužije na agenturu, pokud vykonává své úkoly
podle tohoto nařízení.
Článek 17
Profesní tajemství
1. Na veškeré důvěrné informace přijaté, vyměňované
nebo předané podle tohoto nařízení se vztahuje profesní
tajemství podle odstavců 2, 3 a 4.
2. Povinnost dodržovat profesní tajemství se vztahuje na:
a) osoby, které pracují nebo pracovaly pro agenturu;
b) auditory a experty určené agenturou;
c) osoby, které pracují nebo pracovaly pro vnitrostátní
regulační orgány nebo pro další příslušné orgány;
d) auditory a experty určené vnitrostátními regulačními
orgány nebo dalšími příslušnými orgány, kteří přijímají
důvěrné informace v souladu s ustanoveními tohoto
nařízení.
3. Žádné důvěrné informace, které osoby uvedené v
odstavci 2 získaly při plnění svých povinností, nesmí být
prozrazeny jiné osobě ani orgánu, kromě obecných nebo
souhrnných informací, na jejichž základě není možné
identifikovat jednotlivého účastníka trhu ani konkrétní trh,
aniž jsou dotčeny případy, na které se vztahuje trestní
právo nebo jiná ustanovení tohoto nařízení nebo jiné
příslušné právní předpisy Unie.
4. Aniž jsou dotčeny případy, na které se vztahuje trestní
právo, může agentura, vnitrostátní regulační orgány,
příslušné finanční orgány členských států, Evropský
orgán pro cenné papíry a trhy, úřady nebo osoby, které
přijímají důvěrné informace podle tohoto nařízení, použít
tyto informace pouze při plnění svých povinností a úkolů.
Jiné úřady, orgány nebo osoby mohou tyto informace
použít pro účel, pro který jim byly poskytnuty, nebo v
souvislosti se správním nebo soudním řízením týkajícím
se výslovně plnění těchto úkolů Orgány, které přijímají
informace, mohou použit tyto informace pro jiné účely,
pokud s tím souhlasí agentura, vnitrostátní regulační
orgány, příslušné finanční orgány členských států,
Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, úřady nebo
osoby, které sdělují informace.
5. Tento článek nebrání orgánu v členském státě, v
souladu s vnitrostátními právními předpisy, ve výměně
nebo předávání důvěrných informací, pokud je neobdržel
od orgánu jiného členského státu nebo agentury podle
tohoto nařízení.
Článek 18
Sankce
Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení
a přijmou veškerá opatření nezbytná pro jejich
uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné,
odrazující a přiměřené a musí odrážet povahu, trvání a
závažnost porušení, škody způsobené spotřebitelům a
potenciální zisky z obchodování na základě důvěrných
informací a manipulace s trhem.
Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do
29. června 2013 a neprodleně jí sdělí i všechny následné
změny týkající se těchto ustanovení.
386 Investiční služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgán
mohl sdělit veřejnosti opatření nebo sankce ukládané za
porušení tohoto nařízení, pokud by toto zveřejnění
nezpůsobilo zúčastněným stranám nepřiměřenou škodu.
Článek 19
Mezinárodní vztahy
V míře nezbytné pro dosažení cílů stanovených v tomto
nařízení a aniž jsou dotčeny příslušné pravomoci
členských států a orgánů a institucí Unie, včetně
Evropské služby pro vnější činnost, může agentura
rozvíjet kontakty a uzavírat správní ujednání s orgány
dohledu, mezinárodními organizacemi i se správními
orgány třetích zemí, zejména těmi, které ovlivňují
velkoobchodní trh Unie s energií, s cílem podpořit
harmonizaci regulačního rámce. Tyto dohody nezakládají
právní závazky pro Unii a její členské státy, ani nebrání
členským státům a jejich příslušným orgánům v uzavírání
dvoustranných či vícestranných dohod s orgány dohledu,
mezinárodními organizacemi a správními orgány třetích
zemí.
Článek 20
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je
svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci
uvedená v článku 6 je svěřena Komisi na období pěti let
od 28. prosince 2011. Komise vypracuje zprávu o
přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před
uplynutím tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci
se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud
Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto
prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před
uplynutím každého z těchto období.
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení
pravomoci uvedené v článku 6 kdykoli zrušit.
Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci
v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním
dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,
nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn.
Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené
pravomoci.
4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně
oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 6
vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský
parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou
měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo
pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této
lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z
podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta
prodlouží o dva měsíce.
Článek 21
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem
ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2. Pokud se odkazuje na tento odstavec, použije se článek
5 nařízení (EU) č. 182/2011.
Článek 22
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Ustanovení čl. 8 odst. 1, odst. 3 prvního pododstavce a
odstavců 4 a 5 se použijí šest měsíců ode dne, kdy
Komise přijme příslušné prováděcí akty uvedené v čl. 8
odst. 2 a 6.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo
použitelné ve všech členských státech.
Ve Štrasburku dne 25. října 2011.
Za Evropský parlament
předseda
J. Buzek
Za Radu
předseda
M. Dowgielewicz
[1] Úř. věst. C 132, 3.5.2011, s. 108.
[2] Postoj Evropského parlamentu ze dne 14. září 2011
(dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí
Rady ze dne 10. října 2011.
[3] Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 15.
[4] Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 36.
[5] Úř. věst. L 96, 12.4.2003, s. 16.
[6] Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 1.
[7] Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.
[8] Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.
[9] Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.
[10] Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55.
[11] Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94.
[12] Úř. věst. L 193, 18.7.1983, s. 1.
[13] Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 75.
[14] Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
[15] Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.
--------------------------------------------------
PROHLÁŠENÍ KOMISE
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
387
Komise je toho názoru, že prahové hodnoty pro
oznamování transakcí ve smyslu čl. 8 odst. 2 písm. a) a
informací ve smyslu čl. 8 odst. 6 písm. a) nelze stanovit
prostřednictvím prováděcích aktů.
Komise ve vhodných případech předloží legislativní
návrh, v němž takové prahové hodnoty stanoví.
--------------------------------------------------
PROHLÁŠENÍ RADY
V souvislosti s opatřením stanoveným článkem 8 svěřil
normotvůrce EU Komisi prováděcí pravomoc v souladu s
článkem 291 SFEU. Tento krok je pro Komisi právně
závazný, a to navzdory prohlášení, jež Komise učinila ve
vztahu k čl. 8 odst. 2 písm. a) a čl. 8 odst. 6 písm. a).
--------------------------------------------------
9. Platební služby online v Evropské unii a jejich
harmonizace
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13.
listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění
směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje
směrnice 97/5/ES
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKY PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
společenství, a zejména na první a třetí větu čl. 47 odst. 2
a na článek 95 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
po konzultaci Evropského hospodářského a sociálního
výboru,
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ( 1 ),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy
( 2 ),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Pro vytvoření jednotného vnitřního trhu je nezbytné,
aby byly zrušeny všechny vnitřní hranice, aby tak byl
umožněn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.
Zásadní důležitosti proto nabývá řádné fungování
jednotného trhu platebních služeb. V současnosti však
fungování tohoto trhu brání nedostatečná harmonizace v
této oblasti.
(2) Jednotlivé trhy platebních služeb jsou v současné době
organizovány odděleně podle právních předpisů členských
států a právní rámec pro platební služby je tak roztříštěn
do 27 vnitrostátních právních systémů.
(3) V této oblasti již bylo přijato několik aktů Společenství,
zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES
ze dne 27. ledna 1997 o přeshraničních převodech ( 3 ) a
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001
ze dne 19. prosince 2001 o přeshraničních platbách v
eurech ( 4 ), které však tuto situaci v dostatečné míře
nenapravily stejně tak jako doporučení Komise
87/598/EHS ze dne 8. prosince 1987 o evropském kodexu
chování v oblasti elektronického platebního styku (vztahy
mezi finančními institucemi, obchodníky, kteří jsou
poskytovateli služeb, a spotřebiteli) ( 5 ), doporučení
Komise 88/590/EHS ze dne 17. listopadu 1988 o
platebních systémech, a zejména vztahu mezi držiteli a
vydavateli platebních karet ( 6 ), ani doporučení Komise
97/489/ES ze dne 30. července 1997 o operacích
prováděných elektronickými platebními prostředky, a
zejména o vztahu mezi vydavatelem a držitelem ( 7 ). Tato
opatření jsou stále nedostačující. Souběžná existence
vnitrostátních předpisů a neúplného rámce Společenství
vede k nejasnostem a nedostatku právní jistoty.
(4) Bez ohledu na to, zda jsou dané služby slučitelné se
systémem vyplývajícím z iniciativy finančního sektoru ve
prospěch jednotného prostoru plateb v eurech, je proto
nezbytně nutné stanovit moderní a soudržný právní rámec
pro platební služby na úrovni Společenství, který je
neutrální, a tím zajistit rovné podmínky pro všechny
platební systémy s cílem zachovat možnost volby
spotřebitele, což by mělo znamenat významný krok vpřed
z hlediska nákladů pro spotřebitele, bezpečnosti a
efektivnosti ve srovnání se současnými vnitrostátními
systémy.
(5) Je třeba, aby tento právní rámec zajistil koordinaci
vnitrostátních ustanovení týkajících se obezřetnostních
požadavků, přístup nových poskytovatelů platebních
služeb na trh, stanovení požadavků na informace a
příslušných práv a povinností uživatelů a poskytovatelů
platebních služeb. V tomto rámci by měla být zachována
ustanovení nařízení (ES) č. 2560/2001, kterým byl
vytvořen jednotný trh pro platby v eurech, pokud jde o
ceny. Ustanovení směrnice 97/5/ES a doporučení učiněná
v doporučení 87/598/EHS, 88/590/EHS a 97/489/ES je
třeba začlenit do jediného právně závazného aktu.
(6) Není však vhodné, aby tento právní rámec zahrnoval
všechny případy. Jeho použití by mělo být omezeno na
poskytovatele platebních služeb, jejichž hlavní činnost
spočívá v poskytování platebních služeb uživatelům
platebních služeb. Rovněž není vhodné, aby se vztahoval
na služby, při nichž se převod peněžních prostředků z
plátce na příjemce nebo jejich přeprava uskutečňuje
výhradně ve formě bankovek a mincí nebo převody, jež
jsou založeny na papírových šecích, papírových směnkách,
388 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
dluhopisech nebo jiných prostředcích, papírových
poukázkách nebo kartách vystavených na poskytovatele
platebních služeb nebo jinou stranu s cílem zpřístupnit
peněžní prostředky příjemci. Vedle tradičních hlasových
služeb by se mělo dále rozlišovat mezi prostředky
nabízenými provozovateli v oblasti telekomunikací,
informačních technologií nebo sítí v zájmu usnadnění
nákupu digitálního zboží nebo služeb, jako např.
vyzváněcích tónů, hudby nebo digitálních novin, a jejich
distribuce do digitálních zařízení. Obsah tohoto zboží a
těchto služeb může vytvářet třetí strana nebo provozovatel,
který jim může přidávat skutečnou hodnotu v podobě
přístupových, distribučních nebo vyhledávacích systémů.
V posledním uvedeném případě, kdy jsou zboží nebo
služby distribuovány jedním z těchto provozovatelů nebo
z technických důvodů třetí stranou a kdy je lze využít
pouze prostřednictvím digitálních přístrojů, jako jsou
mobilní telefony nebo počítače, by se tento právní rámec
neměl použít, neboť činnost provozovatele jde nad rámec
pouhé platební transakce. Je však vhodné tento právní
rámec uplatnit na případy, kdy provozovatel jedná výlučně
jako zprostředkovatel, který zajišťuje jen uskutečnění
platby ve prospěch dodavatele jakožto třetí strany.
(7) Poukazování peněz je jednoduchá platební služba
založená na tom, že plátce poskytne hotovost
poskytovateli platebních služeb, který příslušnou částku
poukáže např. prostřednictvím komunikační sítě příjemci
nebo jinému poskytovateli platebních služeb, jenž jedná
jménem příjemce. V některých členských státech
poskytují supermarkety, velkoobchodníci a
maloobchodníci veřejnosti obdobnou službu umožňující
platby za veřejné služby a placení dalších pravidelných
účtů za domácnost. S těmito službami určenými k placení
účtů by se mělo zacházet jako s poukazováním peněz
podle této směrnice, nepovažují-li příslušné orgány tuto
činnost za jinou platební službu uvedenou v příloze.
(8) Je nezbytné určit kategorie poskytovatelů platebních
služeb, kteří mohou oprávněně poskytovat platební služby
v celém Společenství, tedy úvěrové instituce, které
přijímají vklady od uživatelů, které mohou být použity pro
financování platebních transakcí a které by měly i nadále
podléhat obezřetnostním požadavkům podle směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14.
června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o
jejím výkonu ( 8 ), dále instituce elektronických peněz,
které vydávají elektronické peníze, které mohou být
použity pro financování platebních transakcí a které by
měly i nadále podléhat obezřetnostním požadavkům podle
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/46/ES ze
dne 18. září 2000 o přístupu k činnosti institucí
elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním
dohledu nad touto činností ( 9 ), a rovněž poštovní žirové
instituce, které mají oprávnění podle vnitrostátních
právních předpisů.
(9) Tato směrnice stanoví pravidla pro provádění
platebních transakcí v případě, že peněžní prostředky
představují elektronické peníze podle definice v čl. 1 odst.
3 písm. b) směrnice 2000/46/ES. Tato směrnice by však
neměla upravovat vydávání elektronických peněz, ani by
neměla měnit obezřetnostní úpravu institucí
elektronických peněz stanovenou ve směrnici 2000/46/ES.
Platebním institucím by proto nemělo být dovoleno
vydávat elektronické peníze.
(10) S cílem odstranit právní překážky vstupu na trh je
však nezbytné zavést jednotnou licenci pro všechny
poskytovatele platebních služeb, které nejsou spojeny s
přijímáním vkladů či vydáváním elektronických peněz. Je
proto vhodné zavést novou kategorii poskytovatelů
platebních služeb, „platební instituce“, a poskytnout
povolení poskytovat platební služby v celém Společenství
právnickým osobám nespadajícím do žádné ze stávajících
kategorií, za podmínky, že bude dodržen celý soubor
přísných podmínek. Na takové služby by se tak vztahovaly
stejné podmínky v celém Společenství.
(11) Je třeba, aby podmínky pro udělení a zachování
povolení pro platební instituce obsahovaly obezřetnostní
požadavky přiměřené provozním a finančním rizikům,
kterým tyto subjekty při své činnosti čelí. V této
souvislosti je potřeba stanovit rozumné požadavky na
počáteční kapitál v kombinaci s následnými kapitálovými
požadavky, které by mohly být dále propracovány v
závislosti na potřebách trhu. Z důvodu vysoké
rozmanitosti v oblasti platebních služeb by tato směrnice
měla k zajištění toho, aby se u všech poskytovatelů
platebních služeb se stejnými riziky zacházelo stejným
způsobem, umožňovat různé metody ve spojení s určitým
stupněm volného uvážení v oblasti dohledu. Požadavky
kladené na platební instituce by měly odrážet skutečnost,
že platební instituce jsou zapojeny do specializovanějších
a omezenějších činností, a jsou tak vystaveny rizikům,
která jsou užší a snáze sledovatelná a kontrolovatelná než
rizika, jež vznikají v rámci širšího spektra činností
úvěrových institucí. Platebním institucím by mělo být
zejména zakázáno přijímat vklady od uživatelů a měly by
být oprávněny využívat pouze peněžní prostředky přijaté
od uživatelů za účelem provádění platebních služeb. Je
třeba přijmout ustanovení pro to, aby peněžní prostředky
klientů byly drženy odděleně od peněžních prostředků
platební instituce určených na jiné obchodní činnosti. Na
platební instituce by se měla rovněž vztahovat účinná
ustanovení zaměřená proti praní peněz a proti financování
terorismu.
(12) Platební instituce by měly sestavovat své roční účetní
závěrky a konsolidované účetní závěrky v souladu se
směrnicí Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978 o
ročních účetních závěrkách některých forem společností
( 10 ) a případně směrnicí Rady 83/349/EHS ze dne 13.
června 1983 o konsolidovaných účetních závěrkách ( 11 )
a směrnicí Rady 86/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o
ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních
závěrkách bank a ostatních finančních institucí ( 12 ).
Roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky by
měly být podrobeny auditu, není-li platební instituce od
této povinnosti osvobozena podle směrnice 78/660/EHS a
případně směrnic 83/349/EHS a 86/635/EHS.
(13) Tato směrnice by měla upravovat poskytování úvěrů
platebními institucemi, tj. poskytování úvěrového rámce a
vydávání úvěrových karet, pouze v případech, kdy je úvěr
úzce svázán s platebními službami. Pouze je-li úvěr
poskytován za účelem usnadnění platebních služeb a je
krátkodobé povahy a není poskytován na dobu delší než
dvanáct měsíců, včetně revolvingového úvěru, je vhodné
povolit platebním institucím poskytovat úvěr, pokud jde o
jejich přeshraniční činnosti za podmínky, že je tento úvěr
refinancován zejména z kapitálu dané platební instituce,
jakož i prostředků získaných z kapitálových trhů, avšak
nikoliv z prostředků, které platební instituce drží jménem
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
389
klientů za účelem poskytování platebních služeb. Tímto by
neměla být dotčena směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22.
prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů
členských států týkajících se spotřebitelského úvěru ( 13 )
nebo jiné příslušné právní předpisy Společenství nebo
členských států týkající se podmínek poskytování úvěru
spotřebitelům neharmonizovaných touto směrnicí.
(14) Je třeba, aby členské státy určily orgány odpovědné
za udělování povolení platebním institucím, za
vykonávání kontrol a za rozhodování o odnětí povolení. S
cílem zajistit rovné zacházení by neměly členské státy
uplatňovat vůči platebním institucím jiné požadavky než
ty, které uvádí tato směrnice. Je však zapotřebí, aby
veškerá rozhodnutí, která učiní příslušné orgány, byla
soudně přezkoumatelná. Kromě toho úkoly příslušných
orgánů nesmí být dotčen dohled nad platebními systémy,
což je úloha, kterou má vykonávat Evropský systém
centrálních bank, v souladu se čtvrtou odrážkou čl. 105
odst. 2 Smlouvy.
(15) Vzhledem k tomu, že je žádoucí, aby byla
registrována totožnost a sídlo všech subjektů poskytujících
služby poukazování peněz a aby všem těmto subjektům
byl udělen určitý stupeň uznání nezávisle na tom, zda jsou
schopny v plném rozsahu splnit podmínky pro získání
povolení pro platební instituce, aby žádný z nich nebyl
nucen přejít do černé ekonomiky, a aby byl vytvořen
rámec určitých minimálních právních a regulačních
požadavků pro všechny subjekty poskytující služby
poukazování peněz, je vhodné a v souladu se zásadami
zvláštního doporučení VI Finančního akčního výboru proti
praní peněz zavést mechanismus umožňující, aby se s
poskytovateli platebních služeb, kteří nejsou schopni
splnit všechny tyto podmínky, zacházelo stejně jako s
platebními institucemi. Za tímto účelem by členské státy
měly takové subjekty zapisovat do rejstříku platebních
institucí a současně na ně neuplatňovat všechny podmínky
pro povolení nebo jejich část. Je však nezbytné, aby tato
možnost odchylky podléhala přísným požadavkům
týkajícím se objemu platebních transakcí. Platební
instituce, na něž se tato výjimka vztahuje, nemohou
uplatňovat právo na usazování ani volný pohyb služeb, a
ani by neměly tato práva vykonávat nepřímo, pokud jsou
členem platebního systému.
(16) Je nezbytné, aby každý poskytovatel platebních
služeb měl přístup ke službám v oblasti technické
infrastruktury platebních systémů. Tento přístup by však
měl podléhat splnění vhodných požadavků s cílem zajistit
integritu a stabilitu těchto systémů. Každý poskytovatel
platebních služeb žádající o účast v platebním systému by
měl účastníkům platebního systému předložit důkaz o tom,
že jeho vnitřní mechanismy jsou dostatečně odolné vůči
všem druhům rizika. Tyto platební systémy obvykle
zahrnují např. čtyřstranné karetní systémy i významné
systémy pro zpracování bankovních převodů a inkas. Aby
bylo možno zajistit rovné zacházení v rámci celého
Společenství stejně jako mezi různými kategoriemi
poskytovatelů platebních služeb v souladu s podmínkami
jejich licencí, je třeba objasnit pravidla týkající se přístupu
k poskytování platebních služeb a účasti v platebních
systémech. Je třeba zavést ustanovení pro nediskriminační
zacházení s platebními institucemi, jimž bylo uděleno
povolení, a úvěrovými institucemi tak, aby každý
poskytovatel platebních služeb účastnící se hospodářské
soutěže na vnitřním trhu mohl využívat služeb v oblasti
technické infrastruktury těchto platebních systémů za
stejných podmínek. Je vhodné stanovit odlišné zacházení s
poskytovateli platebních služeb, jimž bylo uděleno
povolení, a s poskytovateli platebních služeb požívajícími
výjimky podle této směrnice, jakož i výjimky podle článku
8 směrnice 2000/46/ES z důvodu rozdílů v jejich
obezřetnostním rámci. Rozdíly v cenových podmínkách
by měly být každopádně povoleny pouze v případě, že je
to odůvodněno rozdíly v nákladech vynaložených
poskytovali platebních služeb. Tím by neměla být dotčena
práva členských států omezit přístup k systémově
důležitým systémům v souladu se směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o
neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v
systémech vypořádání obchodů s cennými papíry ( 14 ),
ani pravomoci Evropské centrální banky a Evropského
systému centrálních bank (ESCB) stanovené v čl. 105 odst.
2 Smlouvy a v článku 3.1 a článku 22 statutu ESCB,
týkající se přístupu k platebním systémům.
(17) Ustanovení o přístupu k platebním systémům by se
neměla používat na systémy zřízené a provozované
jediným poskytovatelem platebních služeb. Tyto platební
systémy mohou fungovat buď v přímé konkurenci s
platebními systémy, nebo, což je častější, zaplňují mezeru
na trhu, která není platebními systémy přiměřeně pokryta.
Obvykle zahrnují trojstranné systémy, například
trojstranné karetní systémy, platební služby nabízené
poskytovateli telekomunikačních služeb nebo služby
poukazování peněz, přičemž provozovatel systému působí
jako poskytovatel platebních služeb pro plátce i příjemce,
jakož i vnitřní systémy bankovních skupin. V zájmu
podpory hospodářské soutěže, kterou mohou tyto platební
systémy do prostředí zavedených tradičních platebních
systémů přinést, by v zásadě nebylo vhodné udělit přístup
k těmto platebním systémům třetím stranám. Tyto systémy
by však měly vždy podléhat právním předpisům
Společenství a členských států v oblasti hospodářské
soutěže, které mohou vyžadovat udělení přístupu k těmto
systémům v zájmu zachování účinné hospodářské soutěže
na platebních trzích.
(18) Je třeba stanovit soubor pravidel s cílem zajistit
transparentnost podmínek a plnění informačních
požadavků pro oblast platebních služeb.
(19) Tato směrnice by se neměla vztahovat na hotovostní
transakce, neboť jednotný trh pro hotovostní platby již
existuje, ani na platební transakce prováděné na základě
papírových šeků, neboť je vzhledem k jejich povaze nelze
zpracovávat tak efektivně jako jiné prostředky k provádění
plateb. Osvědčené postupy v této oblasti by však měly
vycházet ze zásad stanovených v této směrnici.
(20) Jelikož se spotřebitelé a podniky nenacházejí ve
stejném postavení, nepotřebují stejnou úroveň ochrany.
Zatímco v případě spotřebitelů je důležité zaručit jejich
práva prostřednictvím ustanovení, od nichž se smlouva
nemůže odchýlit, je vhodné nechat podnikům a
organizacím možnost dohodnout se jinak. Členské státy by
však měly mít možnost stanovit, že s mikropodniky, jak
jsou definovány v doporučení Komise 2003/361/ES ze dne
6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a
středních podniků ( 15 ), se bude nakládat stejně jako se
spotřebiteli. Některá zásadní ustanovení této směrnice by
se v každém případě měla používat vždy bez ohledu na
postavení uživatele.
390 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
(21) Tato směrnice by měla stanovit povinnosti
poskytovatelů platebních služeb ohledně poskytování
informací uživatelům platebních služeb, kteří by měli o
platební službě vždy obdržet jasné informace na stejně
vysoké úrovni, aby byli na jejich základě schopni si vybrat
a využít služeb kdekoli v EU. V zájmu průhlednosti by
měla tato směrnice stanovit harmonizované požadavky,
které mají uživatelům platebních služeb zajistit nezbytné a
postačující informace týkající se jak smlouvy o platební
službě, tak platebních transakcí. V zájmu podpory
hladkého fungování jednotného trhu platebních služeb by
členské státy měly mít možnost přijmout pouze ustanovení
o informacích, která jsou stanovena v této směrnici.
(22) Spotřebitelé by měli být chráněni proti nepoctivým a
klamavým praktikám v souladu se směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o
nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na
vnitřním trhu ( 16 ), jakož i směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o
některých právních aspektech služeb informační
společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním
trhu (směrnice o elektronickém obchodu) ( 17 ) a směrnicí
Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23.
září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na
trh na dálku ( 18 ). Doplňující ustanovení v těchto
směrnicích zůstávají i nadále použitelná. Měl by však být
vyjasněn zejména vztah mezi požadavky na informace v
předsmluvní fázi podle této směrnice a podle směrnice
2002/65/ES.
(23) Požadované informace by měly být přiměřené
potřebám uživatelů a měly by být sdělovány standardním
způsobem. Požadavky na informace v případě jednorázové
platební transakce by se však měly lišit od požadavků v
případě rámcové smlouvy, která zahrnuje řadu platebních
transakcí.
(24) V praxi jsou rámcové smlouvy a platební transakce
jimi upravené mnohem běžnější a ekonomicky důležitější
než jednorázové platební transakce. V případě platebního
účtu nebo zvláštního platebního prostředku se požaduje
rámcová smlouva. Proto by požadavky na předběžné
informace o rámcových smlouvách měly být poměrně
komplexní a informace by měly být vždy poskytovány na
papíře nebo na jiném trvanlivém médiu, jako jsou např.
výpisy vytištěné z terminálu pro tisk výpisů z účtu, diskety,
CD-ROM, DVD a pevné disky osobních počítačů, na
nichž lze ukládat elektronickou poštu, a internetové
stránky, jsou-li tyto stránky přístupné pro budoucí využití
a po dobu přiměřenou účelu informací a umožňují-li
kopírování uložených informací v nezměněném stavu.
Způsob, jakým jsou následné informace o provedených
platebních transakcích předávány, by však mělo být
možné dohodnout v rámcové smlouvě mezi
poskytovatelem a uživatelem platebních služeb, například
že v internetovém bankovnictví budou všechny informace
o platebním účtu k dispozici on-line.
(25) V případě jednorázových platebních transakcí by
měly být z podnětu poskytovatele platebních služeb vždy
poskytovány pouze zásadní informace. Jelikož plátce je
obvykle při zadávání platebního příkazu přítomen, není
nutné stanovit povinnost, aby byly informace v každém
případě poskytnuty na papíře nebo na jiném trvanlivém
médiu. Poskytovatel platebních služeb může informace
poskytnout ústně na přepážce nebo je zpřístupnit jiným
způsobem, např. zveřejněním podmínek na vývěsní desce
v provozovně. Měly by být rovněž poskytnuty údaje o tom,
kde jsou k dispozici podrobnější informace (např. adresa
internetové stránky). Pokud však o to spotřebitel požádá,
měly by být nejdůležitější informace poskytnuty na papíře
nebo na jiném trvanlivém médiu.
(26) Tato směrnice by měla stanovit právo spotřebitele
obdržet zdarma relevantní informace, než bude zavázán
jakoukoli smlouvou o platebních službách. Spotřebitel by
měl mít možnost požadovat předběžné informace i
rámcovou smlouvu zdarma na papíře kdykoliv po dobu
smluvního vztahu, aby mohl porovnat služby
poskytovatelů platebních služeb a jejich podmínky a v
případě jakéhokoliv sporu si ověřit svá smluvní práva a
povinnosti. Tato ustanovení by měla být v souladu se
směrnicí 2002/65/ES. Ustanovení této směrnice, která se
týkají výslovně bezplatných informací, by neměla
znamenat, že by za poskytování informací spotřebitelům
podle jiných příslušných směrnic bylo možné zpoplatnit.
(27) Způsob, jakým by měl poskytovatel platebních služeb
požadované informace uživateli platebních služeb předat,
by měl přihlédnout k potřebám uživatele platebních služeb
i k praktickým technickým otázkám a nákladové
efektivnosti v závislosti na dané situaci, s ohledem na
ujednání v příslušné smlouvě o platebních službách.
Směrnice by proto měla rozlišovat dva způsoby, jakými by
poskytovatel platebních služeb měl informace předávat:
informace by měly být buď poskytnuty, tj. poskytovatel
platebních služeb by je měl ve vhodný okamžik v souladu
s požadavky této směrnice aktivně sdělit, bez dalšího
upomínání ze strany uživatele platebních služeb, nebo by
informace měly být uživateli platebních služeb
zpřístupněny, s přihlédnutím k jakékoli žádosti o další
informace, kterou uživatel může vznést. V tomto druhém
případě by uživatel platebních služeb měl učinit určité
aktivní kroky, aby informace získal, např. vyžádat si je
výslovně od poskytovatele platebních služeb, přihlásit se
do e-mailové schránky k bankovnímu účtu nebo vložit
platební kartu do terminálu pro tisk výpisů z účtu. Pro tyto
účely by poskytovatel platebních služeb měl zajistit, aby
přístup k informacím byl možný a aby informace byly
uživateli platebních služeb k dispozici.
(28) Dále by měl spotřebitel bez dodatečného poplatku
obdržet základní informace o provedených platebních
transakcích. V případě jednorázové platební transakce by
si poskytovatel platebních služeb neměl poskytnutí těchto
informací účtovat samostatně. Stejně tak by měly být
bezplatně poskytnuty každý měsíc informace o platebních
transakcích podle rámcové smlouvy. S přihlédnutím k
významu transparentnosti při stanovení cen a k odlišným
potřebám spotřebitelů by však strany měly mít možnost
dohodnout se na poplatcích za častější nebo doplňující
informace. Aby se náležitě zohlednily různé vnitrostátní
praxe, mělo by být členským státům umožněno stanovit
pravidla požadující, aby měsíční papírové výpisy z
platebních účtů byly vždy poskytovány bezplatně.
(29) V zájmu usnadnění mobility klientů by spotřebitelé
měli mít po uplynutí jednoho roku možnost ukončit
bezplatně rámcovou smlouvu. Dohodnutá výpovědní lhůta
by neměla být u spotřebitelů delší než jeden měsíc a u
poskytovatelů platebních služeb kratší než dva měsíce.
Touto směrnicí by neměla být dotčena povinnost
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
391
poskytovatele platebních služeb vypovědět smlouvu o
platebních službách za výjimečných okolností, vyplývající
z jiných příslušných právních předpisů Společenství nebo
členských států, jako jsou např. právní předpisy o praní
peněz a financování terorismu, jakákoli opatření zaměřená
na zmrazení finančních prostředků a veškerá konkrétní
opatření související s prevencí a vyšetřováním trestné
činnosti.
(30) Platební prostředky pro platby malých částek by měly
sloužit jako levná a snadno použitelná alternativa v
případě levného zboží a služeb a neměly by být nadměrně
zatíženy přílišnými požadavky. Příslušné požadavky na
informace a jejich prováděcí pravidla by proto měly být
omezeny na podstatné informace a měly by se rovněž
zohlednit technické možnosti, které mohou být oprávněně
očekávány od platebních prostředků určených pro platby
velmi malých částek. I přes mírnější režim by uživatel
platebních služeb měl požívat přiměřené ochrany s
ohledem na omezená rizika představovaná těmito
platebními prostředky, zejména pokud jde o předplacené
platební prostředky.
(31) V zájmu snížení rizik a důsledků neautorizovaných
nebo nesprávně provedených platebních transakcí by
uživatel platebních služeb měl poskytovatele platebních
služeb co nejdříve informovat o veškerých sporech
týkajících se údajně neautorizovaných nebo nesprávně
provedených platebních transakcí za předpokladu, že
poskytovatel platebních služeb splnil své informační
povinnosti podle této směrnice. Pokud uživatel platebních
služeb dodrží lhůtu pro oznámení, měl by mít možnost
uplatnit svá práva během promlčecích lhůt podle
vnitrostátních právních předpisů. Touto směrnicí by
nemělo být dotčeno uplatňování dalších práv ve vztazích
mezi uživateli platebních služeb a poskytovateli platebních
služeb.
(32) Aby byl uživatel platebních služeb motivován k
nahlášení každé krádeže nebo ztráty platebního prostředku
bez zbytečného odkladu svému poskytovateli a aby se tak
snížilo riziko neautorizovaných platebních transakcí, měl
by uživatel nést odpovědnost pouze za omezenou částku, s
výjimkou případů, kdy se uživatel platebních služeb
dopustil podvodného jednání nebo hrubé nedbalosti.
Jakmile navíc uživatel poskytovateli platebních služeb
oznámí, že jeho platební prostředek mohl být zneužit,
neměla by být na uživateli požadována úhrada žádných
dalších ztrát vyplývajících z neoprávněného použití
daného prostředku. Touto směrnicí není dotčena
odpovědnost poskytovatelů platebních služeb za technické
zabezpečení svých vlastních produktů.
(33) Při posuzování možné nedbalosti na straně uživatele
platebních služeb by se mělo přihlédnout ke všem
okolnostem. Důkazy a stupeň údajné nedbalosti by se
měly hodnotit podle vnitrostátních právních předpisů.
Smluvní podmínky a podmínky týkající se poskytování a
používání platebního prostředku, jejichž důsledkem by
bylo zvýšení důkazního břemene spotřebitele nebo snížení
důkazního břemene vydavatele, by se měly považovat od
počátku za neplatné.
(34) Členské státy by však měly mít možnost stanovit
méně přísná pravidla, než je uvedeno výše, aby zachovaly
stávající úroveň ochrany spotřebitele a podpořily důvěru v
bezpečné používání elektronických platebních prostředků.
Skutečnost, že s různými platebními nástroji jsou spojena
různá rizika, by měla být odpovídajícím způsobem
zohledněna, což by mělo podpořit vydávání bezpečnějších
prostředky. Členským státům by mělo být umožněno
odpovědnost plátce snížit nebo od ní zcela upustit s
výjimkou případů, kdy se plátce dopustil podvodného
jednání.
(35) Je třeba přijmout ustanovení týkající se podílu na
ztrátách v případě neautorizovaných platebních transakcí.
Na uživatele platebních služeb, kteří nejsou spotřebiteli, se
mohou vztahovat odlišná ustanovení, neboť takoví
uživatelé jsou obvykle lépe schopni posoudit riziko
podvodu a učinit protiopatření.
(36) Tato směrnice by měla stanovit pravidla pro vracení
prostředků, která by chránila spotřebitele v případě, že
provedená platební transakce překračuje rozumně
očekávanou částku. Poskytovatelé platebních služeb by
měli mít možnost stanovit pro své zákazníky ještě
příznivější podmínky, jako např. vracet peněžní prostředky
ze všech platebních transakcí, jež jsou předmětem sporu.
V případech, kdy uživatel požaduje vrácení peněžních
prostředků z platební transakce, by se práva na vrácení
peněžních prostředků neměla dotknout odpovědnosti
plátce vůči příjemci vyplývající ze vztahu, který je
důvodem transakce, např. za zboží nebo služby, jež byly
objednány, spotřebovány nebo oprávněně vyúčtovány, ani
oprávnění uživatele zrušit platební příkaz.
(37) V zájmu finančního plánování a včasného plnění
platebních závazků potřebují mít spotřebitelé i podniky
jistotu o tom, jak dlouho provedení platebního příkazu trvá.
Proto by tato směrnice měla stanovit, od kdy práva a
povinnosti nabývají účinku, tedy zejména od okamžiku,
kdy poskytovatel platebních služeb obdrží platební příkaz,
včetně okamžiku, kdy měl příležitost daný platební příkaz
obdržet prostřednictvím komunikačních prostředků
dohodnutých ve smlouvě o platebních službách, bez
ohledu na jakékoli předchozí zapojení do procesu
vedoucího k vytvoření a předání platebního příkazu, např.
bezpečnostní kontrola a kontrola dostatečnosti peněžních
prostředků, informace o použití osobního identifikačního
čísla nebo vydání platebního příslibu. Dále by k přijetí
platebního příkazu mělo docházet v okamžiku, kdy
poskytovatel platebních služeb plátce obdrží platební
příkaz, na jehož základě má dojít k odepsání peněžních
prostředků z účtu plátce. Den nebo okamžik, kdy příjemce
předá svému poskytovateli služeb platební příkazy k
provedení platby, např. ve vztahu k platební kartě nebo
inkasům, nebo kdy poskytovatel platebních služeb
příjemce poskytne příjemci předběžné financování k
souvisejícím částkám (prostřednictvím podmíněného
úvěru k jeho účtu), by v tomto ohledu neměly být důležité.
Uživatelé by měli mít možnost spolehnout se na řádné
provedení úplného a platného platebního příkazu, pokud
poskytovatel platebních služeb nemá žádné smluvní nebo
zákonné důvody pro jeho odmítnutí. Pokud poskytovatel
platebních služeb platební příkaz odmítne, toto odmítnutí
spolu s jeho odůvodněním by mělo být uživateli
platebních služeb sděleno při nejbližší příležitosti v
souladu s požadavky právních předpisů Společenství a
vnitrostátních právních předpisů.
(38) Vzhledem k rychlosti, s jakou moderní plně
automatizované platební systémy zpracovávají platební
transakce, což znamená, že po určitém okamžiku již nelze
392 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
platební příkaz zrušit, aniž by nevznikly vysoké náklady v
důsledku osobního zásahu, je nezbytné stanovit jasnou
lhůtu pro odvolání příkazu. V závislosti na druhu platební
služby a platebního příkazu se však daný okamžik může
lišit na základě dohody stran. Zrušení se v této souvislosti
použije pouze na vztah mezi uživatelem platebních služeb
a poskytovatelem platebních služeb a nedotýká se tedy
neodvolatelnosti platebních transakcí a jejich zúčtování v
platebních systémech.
(39) Touto neodvolatelností by nemělo být dotčeno právo
nebo povinnost poskytovatele platebních služeb podle
právních předpisů některých členských států na základě
rámcové smlouvy plátce nebo vnitrostátních právních a
správních předpisů nebo pokynů vrátit plátci částku
provedené platební transakce v případě sporu mezi
plátcem a příjemcem. Tato náhrada by se měla považovat
za nový platební příkaz. S výjimkou uvedených případů
by právní spory vyplývající ze vztahu, na jehož základě
byl platební příkaz podán, měly být řešeny výhradně mezi
plátcem a příjemcem.
(40) V zájmu plně integrovaného, přímého zpracování
plateb a v zájmu právní jistoty, pokud jde o plnění
veškerých souvisejících povinností mezi uživateli
platebních služeb, je nezbytné, aby byla na účet příjemce
připsána celá částka převedená plátcem. V souladu s tím
by nemělo být možné, aby kterýkoli ze zprostředkovatelů,
jenž se na uskutečnění platební transakce podílí, mohl
provádět odpočty z převáděné částky. Je však zapotřebí
umožnit dohodu mezi příjemcem platby a jeho
poskytovatelem platebních služeb, podle níž by si
poskytovatel mohl odečítat vlastní poplatky. Aby si však
příjemce mohl ověřit, že splatná částka byla řádně
uhrazena, měly by poskytnuté následné informace o
platební transakci uvádět nejen plnou výši převedených
platebních prostředků, ale také výši veškerých poplatků.
(41) Pokud jde o poplatky, zkušenosti ukazují, že
nejúčinnějším systémem je sdílení poplatků mezi plátcem
a příjemcem, neboť usnadňuje přímé zpracování plateb. Je
proto třeba stanovit, že poplatky budou obvykle vybírány
přímo od plátce a příjemce prostřednictvím jejich
poskytovatelů platebních služeb. To by však mělo platit
pouze v případech, kdy platební transakce nevyžaduje
směnu měny. Výše jakýchkoli účtovaných poplatků může
být rovněž nulová, neboť ustanovení této směrnice se
nedotýkají praxe, kdy poskytovatel platebních služeb
nezpoplatňuje připsání částky na účet spotřebitele. V
závislosti na smluvních podmínkách může poskytovatel
platebních služeb obdobně zpoplatňovat využití platební
služby pouze příjemci (obchodníkovi), což ve svém
důsledku vede k tomu, že plátci nejsou účtovány žádné
poplatky. Platební systémy mohou být zpoplatněny
formou paušálního poplatku za určité období. Ustanovení
o převáděné částce ani o jakýchkoli účtovaných poplatcích
nemají přímý vliv na stanovení cen mezi poskytovateli
platebních služeb nebo jakýmikoli zprostředkovateli.
(42) Za účelem podpory transparentnosti a hospodářské
soutěže by poskytovatel platebních služeb neměl příjemci
bránit v tom, aby od plátce požadoval poplatek za použití
konkrétního platebního prostředku. Přestože by příjemci
měli mít možnost zpoplatňovat používání určitého
platebního prostředku, členské státy mohou rozhodnout,
zda jakoukoli takovou praxi zakáží nebo omezí, pokud to
podle jejich názoru lze ospravedlnit z hlediska zneužívání
cenové politiky nebo takové tvorby cen, která by mohla
mít nepříznivý dopad na používání určitého platebního
prostředku s přihlédnutím k potřebě podporovat
hospodářskou soutěž a používání efektivních platebních
prostředků.
(43) V zájmu zlepšení efektivnosti plateb v rámci celého
Společenství by lhůta pro provedení všech platebních
příkazů z podnětu plátce v eurech nebo měně členského
státu mimo eurozónu, včetně bankovních převodů a
poukázání peněz měla být nejvýše jeden den. Pro všechny
ostatní platby, jako např. pro platby z podnětu nebo
prostřednictvím příjemce, včetně inkasa a plateb kartou,
by shodná jednodenní lhůta pro provedení měla platit v
případě, že neexistuje výslovná dohoda mezi
poskytovatelem platebních služeb a plátcem, jež by
stanovila delší lhůtu pro provedení. Výše uvedené lhůty by
mohly být prodlouženy o jeden pracovní den, pokud je
platební příkaz podán na papíře. To umožňuje poskytovat i
nadále platební služby těm spotřebitelům, kteří jsou zvyklí
pouze na papírové doklady. V případě použití režimu
inkasa by poskytovatel platebních služeb příjemce měl
inkasní příkaz předat ve lhůtách dohodnutých mezi
příjemcem a jeho poskytovatelem platebních služeb, aby
bylo možné zúčtování v dohodnutý den splatnosti.
Vzhledem ke skutečnosti, že vnitrostátní platební
infrastruktury jsou často vysoce efektivní, a s cílem
zabránit jakémukoliv zhoršení současné úrovně služeb, by
členské státy měly mít možnost zachovat nebo přijmout
pravidla, jež případně stanoví lhůtu pro provedení platby
kratší než jeden pracovní den.
(44) Ustanovení o převodu částky v plné výši a o lhůtě pro
provedení platby by měla představovat osvědčený postup
v případě, že se jeden z poskytovatelů služeb nenachází ve
Společenství.
(45) Aby se mohli uživatelé platebních služeb rozhodnout,
potřebují být bezpodmínečně obeznámeni se skutečnými
náklady a poplatky spojenými s platebními službami.
Používání netransparentních metod tvorby cen by proto
nemělo být dovoleno, neboť se všeobecně uznává, že tyto
metody uživatelům velmi znesnadňují zjištění skutečné
ceny platební služby. Zejména je třeba zamezit valutování
v neprospěch uživatele.
(46) Hladký a účinný chod platebního systému závisí na
tom, zda se uživatel může spolehnout, že poskytovatel
platebních služeb provede platební transakci správně a v
dohodnutém čase. Poskytovatel je obvykle schopen
vyhodnotit rizika spojená s platební transakcí. Je to
poskytovatel, kdo poskytuje platební systém, zařizuje
zpětné vyžádání nesprávně umístěných nebo nesprávně
přidělených peněžních prostředků a ve většině případů
rozhoduje o zprostředkovatelích, kteří se provedení
platební transakce účastní. Vzhledem ke všem těmto
skutečnostem je zcela namístě, s výjimkou neobvyklých a
nepředvídatelných okolností, aby poskytovatel platebních
služeb nesl odpovědnost za provedení platební transakce,
kterou přijal od uživatele, kromě takových jednání a
opomenutí na straně poskytovatele platebních služeb
příjemce, za jehož výběr je odpovědný výhradně příjemce.
Aby však plátce nezůstal zcela bez ochrany v
nepravděpodobných situacích, kdy otázka, zda
poskytovatel platebních služeb příjemce danou částku
platby řádně obdržel či nikoliv, může zůstat
nezodpovězena (z důvodu nejasnosti), příslušné důkazní
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
393
břemeno by mělo spočívat na poskytovateli platebních
služeb plátce. Zpravidla lze očekávat, že
zprostředkovatelská instituce, obvykle „neutrální“ subjekt
jako například centrální banka nebo clearingové místo,
převádějící částku platby od odesílajícího poskytovatele
platebních služeb k přijímajícímu poskytovateli platebních
služeb, bude údaje o účtu ukládat a bude schopna je v
případě potřeby poskytnout. Jakmile je částka platby
připsána na účet přijímajícího poskytovatele platebních
služeb, příjemci vzniká okamžitě nárok na připsání částky
na jeho účet vůči jeho poskytovateli platebních služeb.
(47) Poskytovatel platebních služeb plátce by měl nést
odpovědnost za správné provedení platby, mimo jiné
zejména odpovědnost za celou částku platební transakce a
lhůtu pro její provedení, jakož i plnou odpovědnost za
jakékoli selhání dalších stran v platebním řetězci až po
účet příjemce. V důsledku této odpovědnosti by
poskytovatel platebních služeb plátce měl v případě, že
poskytovateli platebních služeb příjemce nebyla připsána
částka v plné výši, opravit příslušnou platební transakci
nebo vrátit bez zbytečného odkladu příslušnou částku
transakce plátci, aniž jsou dotčeny jakékoli jiné nároky,
které lze uplatnit v souladu s vnitrostátním právem. Tato
směrnice by se měla týkat pouze smluvních závazků a
odpovědnosti mezi uživatelem platebních služeb a
poskytovatelem platebních služeb. Řádné fungování
převodů a jiných platebních služeb však vyžaduje, aby
poskytovatelé platebních služeb a jejich zprostředkovatelé,
např. zpracovatelé, měli uzavřeny smlouvy, v nichž jsou
dohodnuta jejich vzájemná práva a povinnosti. Otázky
týkající se odpovědností představují podstatnou část těchto
jednotných smluv. K zajištění toho, aby se poskytovatelé
platebních služeb a zprostředkovatelé podílející se na
platební transakci mohli na sebe navzájem spolehnout, je
nezbytné mít právní jistotu, že poskytovatel platebních
služeb, který nenese odpovědnost, získá náhradu za
vzniklé ztráty nebo částky uhrazené podle ustanovení této
směrnice o odpovědnosti. Další práva a podrobnosti
týkající se obsahu postihu a způsobu vyřizování nároků
vůči poskytovateli platebních služeb nebo
zprostředkovateli vyplývajících z nesprávného provedení
platební transakce tak může být ponecháno na smluvních
ujednáních.
(48) Je třeba umožnit poskytovateli platebních služeb, aby
jednoznačně stanovil údaje potřebné pro správné
provedení platebního příkazu. Na druhé straně, aby se
zabránilo roztříštěnosti a nebylo ohroženo zavádění
integrovaných platebních systémů ve Společenství, by
však nemělo být členským státům dovoleno vyžadovat u
platebních transakcí používání zvláštního identifikátoru.
To by však členským státům nemělo bránit v tom, aby od
poskytovatele platebních služeb plátce vyžadovaly jednání
s náležitou péčí a ověřování shody jedinečného
identifikátoru, je-li to technicky možné bez nutnosti
osobního zásahu, jakož i odmítnutí platebního příkazu v
případě, že je zjištěna neshoda jedinečného identifikátoru,
a informování plátce o této skutečnosti. Odpovědnost
poskytovatele platebních služeb by měla být omezena na
správné provedení platební transakce v souladu s
platebním příkazem uživatele platební služby.
(49) V zájmu usnadnění účinného předcházení podvodům
a boje proti podvodům v celém Společenství je třeba
přijmout úpravu týkající se účinné výměny údajů mezi
poskytovateli platebních služeb, jimž by mělo být
umožněno shromažďování, zpracovávání a výměna
osobních údajů o osobách zapojených do platebních
podvodů. Veškeré tyto činnosti by měly být vykonávány v
souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady
95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob
v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném
pohybu těchto údajů ( 19 ).
(50) Je nezbytné zajistit účinné dodržování ustanovení
vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této
směrnice. Měly by být proto stanoveny vhodné postupy,
podle kterých bude možné řešit stížnosti na poskytovatele
platebních služeb, kteří nedodržují tato ustanovení, a jež
zajistí, že v případě potřeby budou uvaleny účinné,
přiměřené a odrazující sankce.
(51) Aniž je dotčeno právo klientů podat žalobu k soudu,
měly by členské státy zajistit snadno přístupné a
nenákladné mimosoudní řešení sporů mezi poskytovateli
platebních služeb a spotřebiteli, jež vyplývají z práv a
povinností stanovených v této směrnici. Čl. 5 odst. 2
Římské úmluvy o právu rozhodném pro smluvní
závazkové vztahy ( 20 ) zajišťuje, že žádné smluvní
podmínky týkající se rozhodného práva nemohou
narušovat ochranu spotřebitele, kterou mu poskytují
kogentní ustanovení právních předpisů země, v níž má
spotřebitel obvyklé bydliště.
(52) Členské státy by měly stanovit, zda příslušné orgány
určené pro udělování povolení platebním institucím
mohou být rovněž příslušnými orgány, pokud jde o
mimosoudní postupy pro vyřizování stížností a zjednávání
nápravy.
(53) Touto směrnicí by neměla být dotčena ustanovení
vnitrostátních právních předpisů, pokud jde o odpovědnost
za škodu způsobenou nepřesností při vyjádření nebo šíření
prohlášení.
(54) Z důvodu nutnosti přezkumu účinného fungování této
směrnice a sledování pokroku při vytváření jednotného
platebního trhu je třeba, aby Komise tři roky po uplynutí
doby stanovené pro provedení této směrnice ve
vnitrostátním právu vypracovala zprávu. S ohledem na
celkovou integraci finančních služeb a harmonizovanou
ochranu spotřebitele rovněž nad rámec účinného
fungování této směrnice, bude možná nutné zaměřit se v
rámci přezkumu především na potřebu rozšířit oblast
působnosti, pokud jde o třetí měny a platební transakce, u
nichž se pouze jeden zúčastněný poskytovatel platebních
služeb nachází na území Společenství.
(55) Jelikož ustanovení této směrnice nahrazují ustanovení
směrnice 97/5/ES, je třeba uvedenou směrnici zrušit.
(56) Je nezbytné stanovit podrobnější pravidla týkající se
podvodného užití platebních karet, což je oblast v
současnosti upravená směrnicí Evropského parlamentu a
Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně
spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku ( 21 ) a
směrnicí 2002/65/ES. Tyto směrnice by proto měly být
odpovídajícím způsobem změněny.
(57) Jelikož se podle směrnice 2006/48/ES na finanční
instituce nevztahují stejná pravidla jako na úvěrové
instituce, je třeba zajistit, aby pro ně platily stejné
podmínky jako pro platební instituce, aby mohly
394 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
poskytovat platební služby v celém Společenství.
Směrnice 2006/48/ES by proto měla být odpovídajícím
způsobem změněna.
(58) Jelikož poukazování peněz je v této směrnici
vymezeno jako platební služba, která vyžaduje získání
povolení pro platební instituce nebo registraci některých
fyzických či právnických osob požívajících za určitých
okolností stanovených v této směrnici výjimky, měla by
být směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES
ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního
systému k praní peněz a financování terorismu ( 22 )
odpovídajícím způsobem změněna.
(59) V zájmu právní jistoty je vhodné přijmout přechodná
ustanovení, podle nichž by bylo osobám, které zahájily
svou činnost jako platební instituce v souladu s
vnitrostátními právními předpisy platnými před vstupem
této směrnice v platnost, umožněno pokračovat v jejich
činnosti v daném členském státu po určité období.
(60) Jelikož cíle této směrnice, totiž vytvoření jednotného
trhu platebních služeb, nemůže být uspokojivě dosaženo
na úrovni členských států, protože je k tomu zapotřebí
harmonizace celé řady různých pravidel, která v
současnosti existují v rámci právních systémů jednotlivých
členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na
úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření
v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5
Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality
stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje
rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.
(61) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla
být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze
dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích
pravomocí svěřených Komisi ( 23 ).
(62) Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí
prováděcích předpisů, aby byl zohledněn technologický
rozvoj a rozvoj trhu. Jelikož uvedená opatření mají obecný
význam a jejich účelem je měnit jiné než podstatné prvky
této směrnice, musejí být přijata regulativním postupem s
kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí
1999/468/ES.
(63) Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o
zdokonalení tvorby právních předpisů ( 24 ) jsou členské
státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu
Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co
nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími
opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
HLAVA I
PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE
Článek 1
Předmět
1. Tato směrnice stanoví pravidla, podle nichž členské
státy rozlišují těchto šest kategorií poskytovatelů
platebních služeb:
a) úvěrové instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a)
směrnice 2006/48/ES, včetně jejich poboček ve smyslu čl.
4 odst. 3 uvedené směrnice, které se nacházejí ve
Společenství, s hlavním sídlem ve Společenství, nebo v
souladu s článkem 38 uvedené směrnice mimo
Společenství;
b) instituce elektronických peněz ve smyslu čl. 1 odst. 3
písm. a) směrnice 2000/46/ES;
c) poštovní žirové instituce, jež jsou v souladu s
vnitrostátními právními předpisy oprávněny poskytovat
platební služby;
d) platební instituce ve smyslu této směrnice;
e) Evropská centrální banka a národní centrální banky,
pokud nejednají jako měnový orgán nebo jako jiné veřejné
orgány;
f) členské státy a jejich regionální a místní orgány, pokud
nejednají jako veřejné orgány.
2. Tato směrnice rovněž stanoví pravidla týkající se
transparentnosti podmínek a požadavků na informace o
platebních službách, stejně jako příslušných práv a
povinností uživatelů platebních služeb a poskytovatelů
platebních služeb v souvislosti s poskytováním platebních
služeb jakožto pravidelnou činností při výkonu povolání
nebo podnikatelské činnosti.
Článek 2
Oblast působnosti
1. Tato směrnice se vztahuje na platební služby
poskytované v rámci Společenství. S výjimkou článku 73
se však hlavy III a IV použijí pouze v případě, že jak
poskytovatel platebních služeb plátce, tak i poskytovatel
platebních služeb příjemce, nebo jediný poskytovatel
platebních služeb v dané platební transakci se nacházejí na
území Společenství.
2. Hlavy III a IV se vztahují na platební služby
uskutečňované v eurech nebo v měně některého z
členských států mimo eurozónu.
3. Členské státy mohou upustit od uplatňování všech nebo
části ustanovení této směrnice na ty instituce, které jsou
uvedeny v článku 2 směrnice 2006/48/ES, s výjimkou
první a druhé odrážky uvedeného článku.
Článek 3
Výjimky z oblasti působnosti
Tato směrnice se nevztahuje na:
a) platební transakce uskutečněné výhradně v hotovosti
přímo od plátce k příjemci, bez jakéhokoli zásahu
zprostředkovatele;
b) platební transakce od plátce k příjemci uskutečněné
prostřednictvím obchodního zástupce oprávněného ke
sjednávání nebo uzavírání obchodů spočívajících v prodeji
nebo nákupu zboží nebo služeb jménem plátce či příjemce;
c) profesionální fyzickou přepravu bankovek a mincí,
včetně jejich sběru, zpracování a doručování;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
395
d) platební transakce spočívající v neprofesionálním sběru
a doručování hotovosti v rámci neziskové nebo
charitativní činnosti;
e) služby, kdy příjemce poskytuje hotovost plátci jako
součást platební transakce na výslovnou žádost uživatele
platebních služeb těsně před provedením platební
transakce prostřednictvím platby za koupi zboží nebo
služeb;
f) směnárenské obchody, tzn. směnu hotovosti za hotovost,
při níž peněžní prostředky nejsou uloženy na platebním
účtu;
g) platební transakce založené na některém z následujících
dokladů vystavené na poskytovatele platebních služeb s
cílem zpřístupnit peněžní prostředky příjemci:
i) papírové šeky v souladu s Ženevskou úmluvou ze dne
19. března 1931, která stanoví jednotné šekové právo,
ii) papírové šeky podobné šekům uvedeným v bodu i)
upravené právními předpisy členských států, jež nejsou
stranami Ženevské úmluvy ze dne 19. března 1931, která
stanoví jednotné šekové právo,
iii) papírové směnky v souladu s Ženevskou úmluvou ze
dne 7. června 1930, která stanoví jednotné právo
směnečné,
iv) papírové směnky podobné směnkám uvedeným v bodu
iii) upravené právními předpisy členských států, jež nejsou
stranami Ženevské úmluvy ze dne 7. června 1930, která
stanoví jednotné právo směnečné,
v) papírové poukázky,
vi) papírové cestovní šeky nebo
vii) papírové poštovní peněžní poukázky podle definice
Světové poštovní unie;
h) platební transakce prováděné v rámci platebního
systému nebo systému pro vypořádání obchodů s cennými
papíry mezi zúčtovateli, ústředními protistranami,
clearingovými institucemi nebo centrálními bankami a
jinými účastníky systému a poskytovateli platebních
služeb, aniž je dotčen článek 28;
i) platební transakce související se správou cenných papírů,
včetně dividend, výnosů nebo jiných příjmů, nebo se
zpětného odkupu nebo prodeje, prováděné osobami
uvedenými v písmenu h) nebo investičními podniky,
úvěrovými institucemi, subjekty kolektivního investování
nebo společnostmi pro správu aktiv poskytujícími
investiční služby a jakýmikoli jinými subjekty, které mají
povolení provádět úschovu a správu finančních nástrojů;
j) služby poskytované poskytovateli technických služeb,
kteří podporují poskytování platebních služeb, aniž by v
kterémkoli okamžiku převáděné peněžní prostředky
přecházely do jejich držby, včetně zpracování a
uchovávání údajů, svěřenecké služby a služby na ochranu
soukromí, ověřování údajů a totožnosti, poskytování
informačních technologií a komunikačních sítí a
poskytování a údržby terminálů a zařízení využívaných v
oblasti platebních služeb;
k) služby založené na nástrojích, které lze použít k
pořízení zboží nebo služeb pouze v prostorách
využívaných vydavatelem nebo na základě obchodní
dohody s vydavatelem v rámci omezené sítě poskytovatelů
služeb anebo pro omezený sortiment výrobků nebo služeb;
l) platební transakce prováděné pomocí jakéhokoli
telekomunikačního, digitálního nebo informačně
technologického zařízení, kdy zakoupené zboží a služby
jsou dodány do telekomunikačního, digitálního nebo
informačně technologického zařízení a mají být
prostřednictvím takového zařízení použity, za předpokladu,
že provozovatel daného telekomunikačního, digitálního
nebo informačně technologického systému nejedná pouze
jako zprostředkovatel mezi uživatelem platebních služeb a
dodavatelem zboží a služeb;
m) platební transakce prováděné mezi poskytovateli
platebních služeb jakož i mezi jejich zástupci nebo
pobočkami na jejich vlastní účet;
n) platební transakce mezi mateřskou společností a její
dceřinou společností nebo mezi dceřinými společnostmi
téhož mateřského podniku, bez jakéhokoli
zprostředkovatelského zásahu jiného poskytovatele
platebních služeb, který patří do téže skupiny, nebo
o) služby pro výběr hotovosti pomocí bankomatů
poskytované poskytovateli jednajících jménem jednoho
nebo více vydavatelů karet, kteří nejsou jednou ze stran
rámcové smlouvy se zákazníkem vybírajícím peníze z
platebního účtu, za podmínky, že tito poskytovatelé
neprovádějí jiné platební služby uvedené v příloze.
Článek 4
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
1) „domovským členským státem“:
i) členský stát, na jehož území se nachází sídlo
poskytovatele platebních služeb, nebo
ii) členský stát, na jehož území se nachází ústředí
poskytovatele platebních služeb, pokud poskytovatel
platebních služeb nemá podle vnitrostátního práva sídlo;
2) „hostitelským členským státem“ členský stát jiný než
domovský členský stát, v němž má poskytovatel
platebních služeb zástupce nebo pobočku nebo v němž
poskytuje platební služby;
3) „platební službou“ jakákoliv z podnikatelských činností
uvedených v příloze;
4) „platební institucí“ právnická osoba, jíž bylo v souladu
s článkem 10 uděleno povolení poskytovat a provádět
platební služby v celém Společenství;
5) „platební transakcí“ úkon uložení, převodu nebo výběru
peněžních prostředků, ať už z podnětu plátce, nebo
příjemce, bez ohledu na jakékoli související povinnosti
mezi plátcem a příjemcem;
6) „platebním systémem“ systém sloužící k převodu
peněžních prostředků s formálními a standardizovanými
396 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
postupy a společnými pravidly pro zpracování, zúčtování a
vypořádání platebních transakcí;
7) „plátcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je
majitelem platebního účtu a umožní platební příkaz z
daného platebního účtu, nebo v případě neexistence
platebního účtu fyzická nebo právnická osoba, která dá
platební příkaz;
8) „příjemcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je
zamýšleným příjemcem peněžních prostředků, jež jsou
předmětem platební transakce;
9) „poskytovatelem platebních služeb“subjekt uvedený v
čl. 1 odst. 1 a fyzické a právnické osoby požívající
výjimky podle článku 26;
10) „uživatelem platebních služeb“ fyzická nebo
právnická osoba, která využívá platební službu jakožto
plátce, příjemce nebo obojí;
11) „spotřebitelem“ fyzická osoba, která při smlouvách o
platebních službách, na něž se vztahuje tato směrnice,
jedná za účelem, který nespadá do její obchodní,
podnikatelské nebo profesní činnosti;
12) „rámcovou smlouvou“ smlouva o platebních službách,
kterou se řídí budoucí provádění jednotlivých a za sebou
následujících platebních transakcí a která může obsahovat
povinnosti a podmínky pro zřízení platebního účtu;
13) „poukazováním peněz“ platební služba, při které
dochází k přijetí peněžních prostředků od plátce, bez
vytvoření jakéhokoliv platebního účtu na jméno plátce
nebo příjemce, výhradně za účelem převodu příslušné
částky příjemci nebo jinému poskytovateli platebních
služeb jednajícímu jménem příjemce nebo při níž dochází
k přijetí těchto peněžních prostředků jménem příjemce a
jejich zpřístupnění příjemci;
14) „platebním účtem“ účet vedený na jméno jednoho
nebo více uživatelů platebních služeb, který je využíván k
provádění platebních transakcí;
15) „peněžními prostředky“ bankovky a mince,
bezhotovostní peníze a elektronické peníze vymezené v čl.
1 odst. 3 písm. b) směrnice 2000/46/ES;
16) „platebním příkazem“ jakýkoli pokyn vydané plátcem
nebo příjemcem poskytovateli platebních služeb, jímž
žádá o provedení platební transakce;
17) „dnem valuty“ referenční čas, který poskytovatel
platebních služeb používá při výpočtu úroků z peněžních
prostředků odepsaných z platebního účtu nebo připsaných
na platební účet;
18) „referenčním směnným kurzem“ směnný kurz, jenž se
použije jako základ pro výpočet jakékoli směny měny a
jenž je zpřístupněn poskytovatelem platebních služeb nebo
pochází z veřejně přístupného zdroje;
19) „ověřením“ postup, který poskytovateli platebních
služeb umožňuje ověřit použití konkrétního platebního
prostředku, včetně jeho osobních bezpečnostních prvků;
20) „referenční úrokovou sazbou“ úroková sazba, jež se
použije jako základ pro výpočet jakéhokoli úroku, který
má být uplatněn, a jež pochází z veřejně přístupného
zdroje, který mohou strany smlouvy o platební službě
ověřit;
21) „jedinečným identifikátorem“ kombinace písmen,
číslic nebo symbolů, kterou uživateli platebních služeb
určí poskytovatel platebních služeb a kterou uživatel
platebních služeb musí uvést za účelem jednoznačné
identifikace jiného uživatele platebních služeb anebo jeho
platebního účtu pro platební transakci;
22) „zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba, která
jménem platební instituce provádí platební služby;
23) „platebním prostředkem“ jakékoli personalizované
zařízení nebo soubor postupů dohodnutých mezi
uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních
služeb a používaný uživatelem platebních služeb, aby dal
podnět k platebnímu příkazu;
24) „prostředky dálkové komunikace“ veškeré prostředky,
které mohou být použity k uzavření smlouvy o platebních
službách mezi poskytovatelem platebních služeb a
uživatelem platebních služeb, aniž by byli současně
fyzicky přítomni;
25) „trvanlivým médiem“ každý nástroj, který uživateli
platebních služeb umožňuje ukládat informace určené
jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí
využití a po dobu přiměřenou jejich účelu, a který
umožňuje kopírování uložených informací beze změny;
26) „mikropodnikem“ podnik, který v okamžiku uzavření
smlouvy o platebních službách vyhovuje definici podle
článku 1 a čl. 2 odst. 1 a 3 přílohy doporučení
2003/361/ES;
27) „pracovním dnem“ den, kdy má příslušný
poskytovatel platebních služeb plátce nebo poskytovatel
platebních služeb příjemce zapojený do provedení platební
transakce otevřeno pro obchody potřebné pro provedení
platební transakce;
28) „inkasem“ platební služba pro odepsání částky
transakce z účtu plátce, při níž podnět k platební transakci
dává příjemce na základě souhlasu, který plátce udělil
příjemci, poskytovateli platebních služeb příjemce nebo
svému vlastnímu poskytovateli platebních služeb;
29) „pobočkou“ provozovna jiná než ústředí, která je
součástí platební instituce, nemá právní subjektivitu a
přímo provádí některé nebo všechny operace tvořící
podstatu činností platební instituce; má-li platební
instituce ústředí v jednom členském státě a více
provozoven v jiném členském státě, považují se všechny
tyto provozovny za jedinou pobočku;
30) „skupinou“ skupina podnikatelských subjektů, která se
skládá z mateřské společnosti, jejích dceřiných společností
a subjektů, v nichž mateřská společnost nebo její dceřiné
společnosti mají podíl, jakož i podnikatelské subjekty,
které jsou ve vzájemném vztahu ve smyslu čl. 12 odst. 1
směrnice 83/349/EHS.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
397
HLAVA II
POSKYTOVATELÉ PLATEBNÍCH SLUŽEB
KAPITOLA 1
Platební instituce
Oddíl 1
Obecná pravidla
Článek 5
Žádosti o povolení
Pro získání povolení působit jako platební instituce je
třeba předložit příslušným orgánům domovského
členského státu žádost společně s těmito podklady:
a) plán činností uvádějící zejména typ plánovaných
platebních služeb;
b) obchodní plán včetně kalkulace předpokládaného
rozpočtu na první tři účetní období, který prokazuje, že
žadatel je schopen používat vhodné a přiměřené systémy,
zdroje a postupy nutné pro řádný provoz;
c) doklad o tom, že platební instituce má počáteční kapitál
stanovený v článku 6;
d) u platebních institucí uvedených v čl. 9 odst. 1 popis
opatření přijatých za účelem ochrany peněžních
prostředků uživatelů platebních služeb v souladu s
článkem 9;
e) popis mechanismů pro správu a řízení a vnitřních
kontrolních mechanismů žadatele, včetně správních
postupů, postupů řízení rizik a účetních postupů, který
ukazuje, že tyto mechanismy pro správu a řízení, kontrolní
mechanismy a postupy jsou přiměřené, vhodné, řádné a
adekvátní;
f) popis vnitřních kontrolních mechanismů, které žadatel
zavedl ke splnění povinností souvisejících s praním peněz
a financováním terorismu podle směrnice 2005/60/ES a
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1781/2006
ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci
doprovázejících převody peněžních prostředků ( 25 );
g) popis organizačního uspořádání žadatele včetně, tam,
kde to připadá v úvahu, popisu zamýšleného využívání
zástupců a poboček a popisu opatření pro zajišťování
činnosti externími subjekty (dále jen „outsourcing“), a
dále popis účasti žadatele ve vnitrostátních nebo
mezinárodních platebních systémech;
h) totožnost osob, které drží přímo nebo nepřímo
kvalifikovanou účast podle čl. 4 odst. 11 směrnice
2006/48/ES v žadateli, a velikost jejich účastí a důkaz o
tom, že jsou osobami vhodnými z hlediska potřeby zajistit
řádné a obezřetné řízení platební instituce;
i) totožnost vedoucích pracovníků a osob odpovědných za
řízení platební instituce a případně osob odpovědných za
řízení činností v oblasti platebních služeb platební
instituce, jakož i důkazy, že tyto osoby se těší dobré
pověsti a mají vhodné znalosti a zkušenosti pro provádění
platebních služeb, jak je stanoví domovský členský stát
platební instituce;
j) tam, kde to připadá v úvahu, totožnost statutárních
auditorů a auditorských společností vymezených ve
směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze
dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a
konsolidovaných účetních závěrek ( 26 );
k) právní status žadatele a stanovy;
l) adresa ústředí žadatele.
Pro účely písmen d), e) a g) poskytne žadatel popis svých
pravidel auditu a organizačních opatření, která zavedl s
cílem učinit veškeré přiměřené kroky na ochranu zájmů
uživatelů a pro zajištění nepřetržitého a spolehlivého
provádění platebních služeb.
Článek 6
Počáteční kapitál
Členské státy vyžadují, aby platební instituce měly v
okamžiku udělení povolení počáteční kapitál, složený z
položek vymezených v čl. 57 písm. a) a b) směrnice
2006/48/ES, v této výši:
a) poskytuje-li platební instituce pouze platební službu
uvedenou v bodě 6 přílohy, její kapitál musí být vždy
nejméně 20 000 EUR;
b) poskytuje-li platební instituce platební službu uvedenou
v bodě 7 přílohy, její kapitál musí být vždy nejméně 50
000 EUR, a
c) poskytuje-li platební instituce některou z platebních
služeb uvedených v bodech 1 až 5 přílohy, její kapitál
musí být vždy nejméně 125 000 EUR.
Článek 7
Kapitál
1. Kapitál platební instituce ve smyslu článků 57 až 61,
63, 64 a 66 směrnice 2006/48/ES nesmí klesnout pod vyšší
z částek uvedených v článcích 6 a 8.
2. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby se
předešlo vícenásobnému použití prvků způsobilých pro
výpočet kapitálu, pokud platební instituce patří do stejné
skupiny jako jiná platební instituce, úvěrová instituce,
investiční podnik, společnost pro správu aktiv nebo
pojišťovna. Tento odstavec se použije také v případě, kdy
platební instituce je hybridní povahy a vykonává činnosti
jiné než stanovené v příloze.
3. Jsou-li splněny podmínky stanovené v článku 69
směrnice 2006/48/ES, mohou se členské státy nebo jejich
příslušné orgány rozhodnout neuplatňovat článek 8 na
platební instituce, které jsou součástí konsolidovaného
dohledu nad mateřskou úvěrovou institucí podle směrnice
2006/48/ES.
Článek 8
Výpočet výše kapitálu
1. Beohledu na požadavky na počáteční kapitál uvedené v
článku 6 členské státy vyžadují, aby platební instituce
měly vždy kapitál, jehož výše se vypočítá v souladu s
jednou z níže uvedených tří metod, kterou určí příslušné
orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy:
Metoda A
398 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Kapitál platební instituce musí dosahovat výše
odpovídající nejméně 10 % fixních režijních nákladů této
platební instituce za předcházející rok. Příslušné orgány
mohou tento požadavek upravit v případě, že v obchodech
platební instituce došlo od předchozího roku k podstatné
změně. V případě platební instituce, která ke dni výpočtu
podniká méně než jeden rok, musí kapitál dosahovat výše
odpovídající nejméně 10 % odpovídajících fixních
režijních nákladů předpokládaných v obchodním plánu
tohoto podniku, pokud příslušné orgány nevyžadují
úpravu tohoto plánu.
Metoda B
Kapitál platební instituce musí dosahovat výše
odpovídající nejméně součtu níže uvedených prvků
vynásobenému faktorem navýšení k podle odstavce 2, kde
objem plateb (OP) představuje jednu dvanáctinu celkové
částky platebních transakcí provedených platební institucí
v předcházejícím roce:
a) 4,0 % z části OP do výše 5 milionů EUR
plus
b) 2,5 % z části OP převyšující 5 milionů EUR a
nepřesahující 10 milionů EUR
plus
c) 1 % z části OP převyšující 10 milionů EUR a
nepřesahující 100 milionů EUR
plus
d) 0,5 % z části OP převyšující 100 milionů EUR a
nepřesahující 250 milionů EUR
plus
e) 0,25 % z části OP převyšující 250 milionů EUR.
Metoda C
Kapitál platební instituce musí dosahovat výše
odpovídající nejméně příslušnému ukazateli vymezenému
v písmenu a), vynásobenému koeficientem násobení podle
písmene b) a znovu vynásobenému faktorem navýšení k
podle odstavce 2:
a) Příslušný ukazatel je součet těchto položek:
— úrokové výnosy,
— úrokové náklady,
— výnosy z poplatků a provizí a
— ostatní provozní výnosy.
Každá položka je do součtu zahrnuta s příslušným
kladným nebo záporným znaménkem. Mimořádné a
nepravidelné výnosy nesmějí být ve výpočtu příslušného
ukazatele použity. Výdaje na outsourcing služeb
poskytovaných třetími stranami mohou příslušný ukazatel
snížit, pokud dané výdaje vznikly u podniku, který
podléhá dohledu podle této směrnice. Příslušný ukazatel se
vypočítá na základě dvanácti měsíčních sledování ke
konci předchozího účetního období. Příslušný ukazatel se
vypočte za předchozí účetní období. Nicméně kapitál
vypočtený podle metody C nesmí klesnout pod 80 %
průměrné hodnoty příslušného ukazatele za předchozí tři
účetní období. Nejsou-li k dispozici auditované údaje, lze
použít neauditované odhady.
b) Koeficient násobení činí:
i) 10 % z části příslušného ukazatele do výše 2,5 milionů
EUR,
ii) 8 % z části příslušného ukazatele v rozpětí od 2,5
milionů EUR do 5 milionů EUR,
iii) 6 % z části příslušného ukazatele v rozpětí od 5
milionů EUR do 25 milionů EUR,
iv) 3 % z části příslušného ukazatele v rozpětí od 25
milionů EUR do 50 milionů EUR,
v) 1,5 % z části příslušného ukazatele nad 50 milionů
EUR.
2. Faktor navýšení k, který se používá v metodách B a C,
činí:
a) 0,5, poskytuje-li platební instituce pouze platební
službu uvedenou v bodě 6 přílohy;
b) 0,8, poskytuje-li platební instituce platební službu
uvedenou v bodě 7 přílohy;
c) 1, poskytuje-li platební instituce některou z platebních
služeb uvedených v bodech 1 až 5 přílohy.
3. 1 Příslušné orgány mohou na základě vyhodnocení
procesů řízení rizik, databáze ztrát z rizik a vnitřních
kontrolních mechanismů platební instituce vyžadovat, aby
platební instituce měla kapitál, který je až o 20 % vyšší
než částka, jež by byla výsledkem uplatnění metody
zvolené podle odstavce 1, nebo platební instituci povolit
mít kapitál, který je až o 20 % nižší než částka, jež by byla
výsledkem uplatnění metody zvolené podle odstavce 1.
Článek 9
Požadavky týkající se ochrany peněžních prostředků
1. Členské státy nebo příslušné orgány vyžadují, aby
platební instituce, která provádí kterékoli platební služby
uvedené v příloze a současně se zabývá jinými
obchodními činnostmi uvedenými v čl. 16 odst. 1 písm. c),
chránila peněžní prostředky, které obdržela od uživatelů
platebních služeb nebo prostřednictvím jiného
poskytovatele platebních služeb za účelem provedení
platebních transakcí, tímto způsobem:
1. Buď:
a) tyto peněžní prostředky nesmějí být nikdy směšovány s
peněžními prostředky jakékoli fyzické nebo právnické
osoby jiné, než jsou uživatelé platebních služeb, jejichž
jménem jsou peněžní prostředky drženy, a pokud tyto
peněžní prostředky platební instituce stále drží a na konci
pracovního dne následujícího po dni, kdy byly tyto
prostředky přijaty, dosud nebyly doručeny příjemci nebo
převedeny jinému poskytovateli platebních služeb, uloží
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
399
se tyto peněžní prostředky na samostatný účet vedený u
úvěrové instituce nebo se investují do bezpečných,
likvidních aktiv s nízkým rizikem určených příslušnými
orgány domovského členského státu, a
b) tyto peněžní prostředky musí být v souladu s
vnitrostátním právem a v zájmu daných uživatelů
platebních služeb chráněny před nároky jiných věřitelů
platební instituce, zejména v případě platební
neschopnosti,
nebo
c) tyto peněžní prostředky musí být kryty pojištěním nebo
jinou srovnatelnou zárukou poskytnutou pojišťovnou nebo
úvěrovou institucí, která nepatří do stejné skupiny jako
samotná platební instituce, ve výši rovnající se částce,
která by byla oddělena v případě neexistence pojištění
nebo jiné srovnatelné záruky a která je splatná v případě,
že bankovní instituce není schopna dostát svým finančním
závazkům.
2. Má-li platební instituce povinnost chránit peněžní
prostředky podle odstavce 1 a část těchto peněžních
prostředků má být použita na budoucí platební transakce a
zbývající částka má být použita na jiné než platební služby,
vztahují se na danou část peněžních prostředků, která se
má použít pro účely budoucích platebních transakcí,
rovněž požadavky podle odstavce 1. Je-li tato část
variabilní nebo není-li předem známa, mohou členské
státy povolit, aby platební instituce tento odstavec
uplatnily na reprezentativní část, která bude podle
předpokladů použita na platební služby, pokud tuto
reprezentativní část lze ke spokojenosti příslušných orgánů
přiměřeně odhadnout na základě historických údajů.
3. Členské státy nebo příslušné orgány mohou vyžadovat,
aby platební instituce, které se nezabývají jinými
obchodními činnostmi uvedenými v čl. 16 odst. 1 písm. c),
rovněž dodržovaly požadavky týkající se ochrany
peněžních prostředků uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
4. Členské státy nebo příslušné orgány mohou rovněž tyto
požadavky týkající se ochrany peněžních prostředků
omezit na peněžní prostředky těch uživatelů platebních
služeb, jejichž peněžní prostředky v jednotlivém případě
převyšují hranici 600 EUR.
Článek 10
Udělení povolení
1. Členské státy vyžadují, aby podniky jiné než uvedené v
čl. 1 odst. 1 písm. a) až c), e) a f) a jiné než právnické
nebo fyzické osoby požívající výjimky podle článku 26,
které mají v úmyslu poskytovat platební služby, získaly
před zahájením poskytování platebních služeb povolení
pro platební instituce. Povolení lze udělit pouze právnické
osobě usazené v členském státě.
2. Povolení se udělí, pokud údaje a doklady doprovázející
žádost vyhovují všem požadavkům podle článku 5 a
pokud příslušné orgány po přezkoumání žádosti dospějí k
příznivému celkovému hodnocení. Před udělením
povolení mohou příslušné orgány případně konzultovat
národní centrální banku nebo jiné příslušné veřejné orgány.
3. Platební instituce, jež musí mít podle vnitrostátních
právních předpisů svého domovského členského státu
sídlo, musí mít své ústředí v tomtéž členském státě, v
němž má své sídlo.
4. Příslušné orgány s ohledem na potřebu zajistit řádné a
obezřetné vedení platební instituce udělí povolení pouze v
případě, že platební instituce má zavedeny spolehlivé
mechanismy pro správu a řízení svého podnikání v oblasti
poskytování platebních služeb, které zahrnují jasnou
organizační strukturu s jednoznačně vymezenými,
transparentními a konzistentně rozdělenými úkoly,
účinnými postupy pro identifikaci, řízení, sledování a
ohlašování rizik, kterým platební instituce je nebo může
být vystavena, a odpovídající vnitřní kontrolní
mechanismy, včetně řádných správních a účetních postupů;
tato opatření, postupy a mechanismy jsou úplné a
přiměřené povaze, rozsahu a složitosti platebních služeb
poskytovaných platební institucí.
5. Poskytuje-li platební instituce jakoukoli z platebních
služeb uvedených v příloze a současně se zabývá jinými
podnikatelskými činnostmi, mohou příslušné orgány
vyžadovat založení samostatného subjektu pro podnikání v
oblasti platebních služeb, jestliže činnosti této platební
instituce mimo oblast platebních služeb zhoršují nebo by
mohly zhoršit finanční zdraví platební instituce nebo
schopnost příslušných orgánů sledovat dodržování všech
povinností stanovených touto směrnicí ze strany platební
instituce.
6. Příslušné orgány odmítnou vydat povolení, nejsou-li s
ohledem na potřebu zajistit řádné a obezřetné vedení
platební instituce přesvědčeny, že akcionáři nebo osoby s
kvalifikovanou účastí jsou k tomu způsobilé.
7. Existují-li mezi platební institucí a jinými fyzickými
nebo právnickými osobami úzká propojení podle definice
v čl. 4 bodu 46 směrnice 2006/48/ES, vydají příslušné
orgány povolení pouze tehdy, nebrání-li tato propojení
účinnému výkonu dohledových pravomocí příslušných
orgánů.
8. Příslušné orgány udělí povolení pouze v případě, že
účinnému výkonu jejich dohledových funkcí nebrání
právní nebo správní předpisy třetí země, jimiž se řídí jedna
či více fyzických nebo právnických osob, s nimiž má
platební instituce úzké propojení, anebo obtíže související
s uplatňováním těchto právních nebo správních předpisů.
9. Povolení je platné ve všech členských státech a
umožňuje dotyčné platební instituci poskytovat platební
služby v celém Společenství v souladu s volným pohybem
služeb nebo svobodou usazování za předpokladu, že dané
služby jsou předmětem tohoto povolení.
Článek 11
Sdělení rozhodnutí
Příslušné orgány uvědomí žadatele o tom, zda jeho žádosti
bylo vyhověno, nebo zda byla zamítnuta, do tří měsíců od
obdržení žádosti, nebo v případě neúplné žádosti do tří
měsíců od obdržení všech údajů, jež jsou k rozhodnutí
požadovány. Při každém zamítnutí žádosti jsou sděleny
důvody.
400 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Článek 12
Odnětí povolení
1. Příslušné orgány mohou odejmout povolení vydané
platební instituci pouze v případě, že tato platební instituce:
a) nevyužije své povolení do dvanácti měsíců, výslovně se
jej zřekne nebo neprovozuje činnost po dobu více než šesti
měsíců, nestanoví-li daný členský stát, že v takových
případech povolení zaniká;
b) získala povolení na základě nepravdivých prohlášení
nebo pomocí jakýchkoli jiných nedovolených prostředků;
c) již nesplňuje podmínky pro udělení povolení;
d) by při pokračování svého podnikání v oblasti platebních
služeb představovala hrozbu pro stabilitu platebního
systému nebo
e) spadá pod jeden z dalších případů, pro které vnitrostátní
právní předpisy stanoví odnětí povolení.
2. U každého odnětí povolení musí být uvedeno
odůvodnění a dotčené osoby musí být informovány.
3. Odnětí povolení se zveřejní.
Článek 13
Registrace
Členské státy zřídí veřejný rejstřík všech platebních
institucí, jimž bylo uděleno povolení, a jejich zástupců a
poboček, jakož i všech fyzických a právnických osob a
jejich zástupců a poboček, jimž byla udělena výjimka
podle článku 26, a institucí uvedených v čl. 2 odst. 3, jež
jsou v souladu s vnitrostátním právem oprávněny
poskytovat platební služby. Platební instituce se zapisují
do rejstříku domovského členského státu.
V tomto rejstříku jsou uvedeny platební služby, k nimž
bylo platební instituci uděleno povolení nebo k nimž byla
fyzická nebo právnická osoba zapsána do rejstříku.
Platební instituce, jimž bylo uděleno povolení, se v
rejstříku vedou odděleně od fyzických a právnických osob,
které byly do rejstříku zapsány podle článku 26. Rejstřík je
veřejně dostupný k nahlédnutí, přístupný on-line a
pravidelně se aktualizuje.
Článek 14
Zachování podmínek povolení
Dojde-li k jakékoli změně v údajích či doprovodných
podkladech poskytnutých podle článku 5, platební
instituce o tom neprodleně uvědomí příslušné orgány
svého domovského státu.
Článek 15
Účetnictví a povinný audit
1. Na platební instituce se obdobně vztahuje směrnice
78/660/EHS a tam, kde to připadá v úvahu, směrnice
83/349/EHS a 86/635/EHS a nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července
2005 o uplatňování mezinárodních účetních standardů
( 27 ).
2. Roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky
platebních institucí se ověřují statutárními auditory nebo
auditorskými společnostmi ve smyslu směrnice
2006/43/ES, ledaže by byly od tohoto ověření osvobozeny
podle směrnice 78/660/EHS a tam, kde to připadá v úvahu,
směrnic 83/349/EHS a 86/635/EHS.
3. Pro účely dohledu členské státy vyžadují, aby platební
instituce poskytovaly samostatné účetní údaje pro platební
služby uvedené v příloze a pro činnosti uvedené v čl. 16
odst. 1, které podléhají kontrole v rámci zprávy auditora.
Tam, kde to připadá v úvahu, tuto zprávu vypracují
statutární auditoři nebo auditorská společnost.
4. Povinnosti stanovené v článku 53 směrnice 2006/48/ES
se použijí obdobně na statutární auditory nebo auditorské
společnosti platebních institucí, pokud jde o činnosti v
oblasti poskytování platebních služeb.
Článek 16
Činnosti
1. Vedle poskytování platebních služeb uvedených v
příloze jsou platební instituce oprávněny vykonávat tyto
činnosti:
a) poskytování provozních a úzce souvisejících
doplňkových služeb, jako jsou zajištění provedení
platebních transakcí, směnárenské služby, úschova a dále
zpracování a uchovávání dat;
b) provozování platebních systémů, aniž je dotčen článek
28;
c) podnikatelské činnosti jiné než poskytování platebních
služeb s ohledem na použitelné právo Společenství a
vnitrostátní právo.
2. Zabývají-li se platební instituce poskytováním jedné
nebo více platebních služeb uvedených v příloze, mohou
mít pouze platební účty používané výhradně pro platební
transakce. Jakékoli peněžní prostředky, které platební
instituce obdržely od uživatelů platebních služeb za
účelem poskytnutí platebních služeb, nepředstavují vklad
nebo jiné splatné prostředky ve smyslu článku 5 směrnice
2006/48/ES, ani elektronické peníze ve smyslu čl. 1 odst.
3 směrnice 2000/46/ES.
3. Platební instituce mohou poskytnout úvěr související s
platebními službami uvedenými v bodech 4, 5 nebo 7 v
příloze pouze tehdy, jsou-li splněny tyto požadavky:
a) úvěr je doplňkový a je poskytován výhradně v
souvislosti s provedením platební transakce;
b) aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy o poskytování
úvěru formou úvěrových karet, úvěr poskytnutý v
souvislosti s platbou a uskutečněný v souladu s čl. 10 odst.
9 a článkem 25 musí být splacen v krátké lhůtě, která
nesmí v žádném případě překročit dvanáct měsíců;
c) tento úvěr se neposkytuje z peněžních prostředků
přijatých nebo držených za účelem provedení platební
transakce a
d) kapitál platební instituce je v souladu s požadavky
orgánů dohledu vždy přiměřený k celkové částce
poskytnutého úvěru.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
401
4. Platební instituce nesmí vykonávat činnost přijímání
vkladů nebo jiných splatných prostředků ve smyslu článku
5 směrnice 2006/48/ES.
5. Touto směrnicí nejsou dotčena opatření členských států,
kterými se provádí směrnice 87/102/EHS. Touto směrnicí
nejsou dotčeny ani jiné příslušné právní předpisy
Společenství a členských států týkající se podmínek
poskytování úvěru spotřebitelům neharmonizovaných
touto směrnicí, které jsou v souladu s právem Společenství.
Oddíl 2
Další požadavky
Článek 17
Využívání zástupců, poboček nebo externích subjektů
provádějících outsourcing
1. Má-li platební instituce v úmyslu poskytovat platební
služby prostřednictvím zástupce, sdělí příslušným
orgánům ve svém domovském členském státu tyto
informace:
a) jméno a adresu zástupce;
b) popis vnitřních kontrolních mechanismů, které budou
zástupci uplatňovat s cílem dosáhnout souladu s
povinnostmi souvisejícími s praním peněz a financováním
terorismu podle směrnice 2005/60/ES a
c) totožnost ředitelů a osob odpovědných za vedení
zástupce, kteří budou při poskytování platebních služeb
využívány, a důkaz o tom, že jsou vhodnými a správnými
osobami.
2. Obdrží-li příslušné orgány informace v souladu s
odstavcem 1, mohou následně daného zástupce zapsat do
rejstříku stanoveného v článku 13.
3. Před zápisem zástupce do rejstříku mohou příslušné
orgány přijmout další kroky za účelem ověření informací,
pokud se domnívají, že informace, které jim byly
poskytnuty, nejsou správné.
4. Pokud po ověření informací nejsou příslušné orgány
přesvědčeny, že informace, které jim byly poskytnuty
podle odstavce 1, jsou správné, odmítnou zapsat daného
zástupce do rejstříku stanoveného v článku 13.
5. Pokud chce platební instituce poskytovat platební
služby v jiném členském státě prostřednictvím zástupce,
musí dodržet postupy stanovené v článku 25. V takovém
případě před tím, než je zástupce zapsán do rejstříku podle
tohoto článku, informují příslušné orgány domovského
členského státu příslušné orgány hostitelského členského
státu o svém záměru zapsat daného zástupce do rejstříku a
přihlédnou k jejich stanovisku.
6. Mají-li příslušné orgány hostitelského členského státu
důvodné podezření, že v souvislosti s plánovaným
zapojením zástupce nebo zřízením pobočky dochází nebo
došlo k praní peněz nebo financování terorismu ve smyslu
směrnice 2005/60/ES či k jejich pokusu, nebo že zapojení
tohoto zástupce nebo zřízení této pobočky by mohlo zvýšit
riziko praní peněz nebo financování terorismu, informují
příslušné orgány domovského členského státu, které
mohou odmítnout zapsat zástupce nebo pobočku do
rejstříku, nebo mohou zrušit zápis zástupce nebo pobočky
do rejstříku, pokud již byl učiněn.
7. Má-li platební instituce v úmyslu svěřit provozní
funkce platebních služeb externím subjektům, uvědomí o
tom příslušné orgány svého domovského členského státu.
7. Outsourcing důležitých provozních funkcí nesmí být
proveden způsobem, který by podstatně zhoršil kvalitu
vnitřní kontroly platební instituce a schopnost příslušných
orgánů sledovat, zda platební instituce dodržuje všechny
povinnosti stanovené touto směrnicí.
7. Pro účely druhého pododstavce se provozní funkce
považuje za důležitou, pokud by její nesprávné provedení
nebo neprovedení podstatně narušilo soustavné plnění
požadavků ze strany platební instituce vyplývajících z
jejího povolení podle této hlavy nebo dalších jejích
povinností podle této směrnice, nebo její finanční
výkonnost nebo řádnost či kontinuitu jejích platebních
služeb. Členské státy zajistí, aby platební instituce v
případě, že svěří důležité provozní úkoly externím
subjektům, splnily tyto podmínky:
a) outsourcing nesmí vést k delegování vlastní
odpovědnosti vyššího vedení;
b) nesmí dojít ke změně vztahů a závazků platební
instituce vůči uživatelům platebních služeb podle této
směrnice;
c) podmínky, které musí platební instituce splnit, aby jí
bylo uděleno povolení a aby si toto povolení i nadále i
udržela v souladu s ustanoveními této hlavy, nesmějí být
narušeny a
d) žádná z ostatních podmínek, na jejichž základě bylo
povolení platební instituci uděleno, nesmí být zrušena
nebo změněna.
8. Platební instituce zajistí, aby zástupci nebo pobočky
jednající jejich jménem uvědomili o této skutečnosti
uživatele platebních služeb.
Článek 18
Odpovědnost
1. Členské státy zajistí, aby v případě, že platební
instituce svěří provádění svých provozních funkcí třetí
osobě, tyto platební instituce přijaly přiměřená opatření s
cílem zajistit dodržování ustanovení této směrnice.
2. Členské státy vyžadují, aby platební instituce nesly i
nadále plnou odpovědnost za veškeré činy svých
zaměstnanců nebo veškerých zástupců, poboček nebo
externích subjektů, provádějících outsourcing.
Článek 19
Uchovávání záznamů
Aniž je dotčena směrnice 2005/60/ES nebo jiné příslušné
právní předpisy Společenství nebo vnitrostátní právní
předpisy, členské státy vyžadují, aby platební instituce
uchovávaly veškeré příslušné záznamy pro účely této
hlavy po dobu nejméně pěti let.
402 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Oddíl 3
Příslušné orgány a dohled
Článek 20
Určení příslušných orgánů
1. Členské státy určí příslušné orgány odpovědné za
udělování povolení platebním institucím a obezřetnostní
dohled nad platebními institucemi, které mají dodržovat
povinnosti podle této hlavy. Těmito orgány jsou buď
orgány veřejné moci, nebo subjekty uznané vnitrostátními
právními předpisy, případně orgány veřejné moci, jež jsou
pro tento účel vnitrostátními právními předpisy výslovně
zmocněny, včetně národních centrálních bank.
1. Příslušné orgány musí být nezávislé na hospodářských
subjektech a předcházet střetu zájmů. Aniž je dotčen první
pododstavec, nesmí být platební instituce, úvěrové
instituce, instituce elektronických peněz ani poštovní
žirové instituce určeny jako příslušné orgány.
1. Členské státy informují Komisi odpovídajícím
způsobem.
2. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené podle
odstavce 1 měly veškeré pravomoci nezbytné pro plnění
svých povinností.
3. Existuje-li na území členského státu více než jeden
příslušný orgán pro záležitosti spadající do této hlavy,
zajistí tento členský stát jejich těsnou spolupráci, která jim
umožní účinně plnit své úkoly. Totéž platí v případech,
kdy orgány příslušné pro záležitosti spadající do této hlavy
nejsou příslušnými orgány odpovědnými za dohled nad
úvěrovými institucemi.
4. Plnění úkolů příslušných orgánů určených podle
odstavce 1 je v kompetenci příslušných orgánů
domovského členského státu.
5. Odstavec 1 neznamená, že by od příslušných orgánů
bylo vyžadováno provádění dohledu nad jinými
obchodními činnostmi platebních institucí než
poskytováním platebních služeb uvedených v příloze a
činnostmi uvedenými v čl. 16 odst. 1 písm. a).
Článek 21
Dohled
1. Členské státy zajistí, aby kontroly vykonávané
příslušnými orgány s cílem ověřit trvalé dodržování této
hlavy byly přiměřené, dostačující a aby odpovídaly
rizikům, jimž jsou platební instituce vystaveny.
1. Za účelem kontroly dodržování této hlavy jsou
příslušné orgány oprávněny přijímat zejména tato opatření:
a) požadovat po platební instituci, aby poskytla veškeré
údaje potřebné pro tuto kontrolu;
b) provádět kontroly na místě v platební instituci, u všech
zástupců a ve všech pobočkách, které poskytují platební
služby a za které platební instituce odpovídá nebo ve
všech externích subjektech, které poskytují outsourcing
platebních služeb;
c) vydávat doporučení a pokyny a případně závazné
správní předpisy a
d) pozastavit nebo odejmout povolení v případech
uvedených v článku 12.
2. Aniž jsou dotčeny postupy pro odnětí povolení a
ustanovení trestního práva, členské státy stanoví, že jejich
příslušné orgány mohou, poruší-li platební instituce právní
nebo správní předpisy v oblasti dohledu a poskytování
platebních služeb přijmout opatření nebo uplatnit sankce
vůči platebním institucím nebo osobám, které je ve
skutečnosti řídí, s cílem především ukončit zjištěné
protiprávní jednání nebo jeho příčiny.
3. Bez ohledu na požadavky stanovené v článku 6, čl. 7
odst. 1 a 2 a článku 8 členské státy zajistí, aby příslušné
orgány byly oprávněny přijímat opatření podle odstavce 1
tohoto článku k zajištění dostatečného kapitálu pro
platební služby, zejména v případě, kdy činnosti platební
instituce mimo oblast platebních služeb zhoršují nebo by
pravděpodobně zhoršily finanční zdraví platební instituce.
Článek 22
Služební tajemství
1. Aniž jsou dotčeny případy spadající pod trestní právo,
členské státy zajistí, aby veškeré osoby, které pracují nebo
pracovaly pro příslušné orgány, jakož i odborníci jednající
jménem příslušných orgánů byli vázáni služebním
tajemstvím.
2. Výměna informací podle článku 24 podléhá přísnému
dodržování služebního tajemství, jehož cílem je zajistit
ochranu práv jednotlivců a podnikatelských subjektů.
3. Členské státy mohou tento článek používat přiměřeně s
přihlédnutím k článkům 44 až 52 směrnice 2006/48/ES.
Článek 23
Právo obrátit se na soud
1. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí, která se týkají
platební instituce, učiněná příslušnými orgány podle
právních a správních předpisů přijatých v souladu s touto
směrnicí, byla soudně přezkoumatelná.
2. Odstavec 1 se použije i v případě nečinnosti.
Článek 24
Výměna informací
1. Příslušné orgány jednotlivých členských států
spolupracují mezi sebou navzájem a tam, kde to je vhodné,
s Evropskou centrální bankou a národními centrálními
bankami členských států a dalšími relevantními
příslušnými orgány určenými podle právních předpisů
Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů, jež se
vztahují na poskytovatele platebních služeb.
2. Kromě toho členské státy umožní výměnu informací
mezi příslušnými orgány a těmito subjekty:
a) příslušnými orgány dalších členských států, které jsou
odpovědné za udělování povolení a dohled nad platebními
institucemi;
b) Evropskou centrální bankou a národními centrálními
bankami členských států jakožto měnovými orgány a
orgány dohledu a tam, kde to je vhodné, jinými veřejnými
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
403
orgány, které jsou odpovědné za dohled nad platebními a
zúčtovacími systémy;
c) jinými příslušnými orgány určenými podle této
směrnice, směrnice 95/46/ES, směrnice 2005/60/ES a
dalších právních předpisů Společenství, jež se vztahují na
poskytovatele platebních služeb, jako například právních
předpisů týkajících se ochrany fyzických osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů, jakož i praní
peněz a financování terorismu.
Článek 25
Výkon práva na usazování a volného pohybu služeb
1. Každá platební instituce, jíž bylo uděleno povolení a
jež si na základě práva na usazování nebo práva volného
pohybu služeb přeje poprvé poskytovat platební služby v
členském státě jiném než ve svém domovském členském
státě, o tom uvědomí příslušný orgán ve svém domovském
členském státě.
1. Ve lhůtě jednoho měsíce od obdržení této informace
sdělí příslušné orgány domovského členského státu
příslušným orgánům hostitelského členského státu název a
adresu dané platební instituce, jména osob odpovědných
za řízení pobočky, její organizační strukturu a druh
platebních služeb, které zamýšlí na území hostitelského
členského státu poskytovat.
2. Za účelem vykonání kontrol a přijetí nezbytných
opatření uvedených v článku 21 vůči zástupci, pobočce
nebo externímu subjektu poskytujícímu platební instituci
outsourcing, nacházejícím se na území jiného členského
státu, spolupracují příslušné orgány domovského
členského státu s příslušnými orgány hostitelského
členského státu.
3. Na základě spolupráce podle odstavců 1 a 2 uvědomí
příslušné orgány domovského členského státu příslušné
orgány hostitelského členského státu, kdykoli mají v
úmyslu provést kontrolu na místě na území hostitelského
členského státu vykonat.
3. Příslušné orgány domovského členského státu však
mohou svěřit úkol vykonávat kontroly na místě u dotčené
instituce příslušným orgánům hostitelského členského
státu, pokud si to orgány domovského i hostitelského
členského státu přejí.
4. Příslušné orgány si navzájem poskytují všechny
podstatné nebo relevantní informace, zejména v případě
porušení nebo podezření na porušení právních předpisů ze
strany zástupce, pobočky nebo externího subjektu
poskytujícího outsourcing. V tomto ohledu příslušné
orgány na žádost sdělí všechny relevantní informace a z
vlastního podnětu předají všechny podstatné informace.
5. Odstavci 1 až 4 není dotčena povinnost příslušných
orgánů podle směrnice 2005/60/ES a nařízení (ES) č.
1781/2006, zejména podle čl. 37 odst. 1 směrnice
2005/60/ES a čl. 15 odst. 3 nařízení (ES) č. 1781/2006,
provádět dohled nebo sledovat dodržování požadavků
stanovených v uvedených aktech.
Oddíl 4
Výjimka
Článek 26
Podmínky
1. Bez ohledu na článek 13 mohou členské státy upustit,
nebo povolit příslušným orgánům, aby upustily, od
uplatňování všech nebo některých částí postupu a
podmínek uvedených v oddílech 1 až 3 s výjimkou článků
20, 22, 23 a 24 a povolit zápis fyzických nebo právnických
osob do rejstříku stanoveného v článku 13, jestliže
a) průměr za předchozích dvanáct měsíců z celkové částky
platebních transakcí provedených dotyčnou osobou,
včetně všech zástupců, za něž tato osoba nese plnou
odpovědnost, nepřesahuje 3 miliony EUR za měsíc. Tento
požadavek se posoudí na základě celkové částky
platebních transakcí předpokládaných v obchodním plánu
této osoby, pokud příslušné orgány nevyžadují úpravu
tohoto plánu, a
b) žádná z fyzických osob odpovědných za řízení nebo
provoz podniku nebyla odsouzena za trestné činy
související s praním peněz nebo financováním terorismu
nebo jiné finanční trestné činy.
2. Každá fyzická nebo právnická osoba zapsaná v
rejstříku podle odstavce 1 je povinna mít své ústředí nebo
místo pobytu v tom členském státě, ve kterém svou
činnost skutečně vykonává.
3. Na osoby uvedené v odstavci 1 se pohlíží jako na
platební instituce, ustanovení čl. 10 odst. 9 a článku 25 se
však na tyto osoby nepoužijí.
4. Členské státy mohou rovněž stanovit, že každá fyzická
nebo právnická osoba zapsaná do rejstříku podle odstavce
1 se může zabývat pouze některými činnostmi uvedenými
v článku 16.
5. Osoby uvedené v odstavci 1 oznámí příslušným
orgánům všechny změny své situace, jež mají vliv na
podmínky uvedené v uvedeném odstavci. Členské státy
přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby v případě,
že podmínky stanovené v odstavcích 1, 2 a 4 přestanou být
splňovány, dotyčné osoby požádaly o povolení do 30
kalendářních dnů postupem podle článku 10.
6. Tento článek se nepoužije na ustanovení směrnice
2005/60/ES ani na vnitrostátní předpisy týkající se praní
peněz.
Článek 27
Oznámení a informace
Jestliže členský stát využije výjimku uvedenou v článku
26, oznámí to Komisi do 1. listopadu 2009 a neprodleně jí
oznámí veškeré následné změny. Kromě toho členský stát
sdělí Komisi počet dotyčných fyzických a právnických
osob a informuje ji každoročně o celkové částce
platebních transakcí provedených k 31. prosinci každého
kalendářního roku v souladu s čl. 26 odst. 1 písm. a).
KAPITOLA 2
Společná ustanovení
404 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Článek 28
Přístup k platebním systémům
1. Členské státy zajistí, aby pravidla týkající se přístupu
poskytovatelů platebních služeb, jimž bylo uděleno
povolení nebo jsou zapsáni do rejstříku a kteří jsou
právnickými osobami, k platebním systémům byla
objektivní, nediskriminační a přiměřená a aby tato
pravidla nebránila přístupu více, než je nezbytně nutné pro
zabezpečení proti specifickým rizikům, např.
vypořádacímu riziku, provoznímu riziku a obchodnímu
riziku, a pro ochranu finanční a provozní stability
platebního systému.
1. Platební systémy nesmí poskytovatelům platebních
služeb, uživatelům platebních služeb ani jiným platebním
systémům ukládat tyto požadavky:
a) jakékoli omezující pravidlo týkající se skutečné účasti v
jiných platebních systémech;
b) jakékoli pravidlo, které činí rozdíly mezi poskytovateli
platebních služeb, jimž bylo uděleno povolení, nebo mezi
poskytovateli platebních služeb zapsanými v rejstříku,
pokud jde o práva, povinnosti a oprávnění účastníků, nebo
c) jakékoli omezení na základě statusu organizace.
2. Odstavec 1 se nevztahuje na:
a) platební systémy určené podle směrnice 98/26/ES;
b) platební systémy složené výlučně z poskytovatelů
platebních služeb patřících do skupiny kapitálově
propojených subjektů, kdy jeden z propojených subjektů
vykonává skutečnou kontrolu nad ostatními propojenými
subjekty, nebo
c) platební systémy, kde jediný poskytovatel platebních
služeb (ať již jako samostatný subjekt, nebo skupina):
— jedná nebo může jednat jako poskytovatel platebních
služeb pro plátce i příjemce a nese výlučnou odpovědnost
za řízení daného systému a
— povoluje jiným poskytovatelům platebních služeb
účastnit se v systému a tito jiní poskytovatelé platebních
služeb nemají právo vyjednávat mezi sebou vzájemné
poplatky ve vztahu k platebnímu systému, přestože mohou
stanovit své vlastní ceny ve vztahu k plátcům a příjemcům.
Článek 29
Zákaz poskytovat platební služby vztahující se na jiné
osoby, které nejsou poskytovateli platebních služeb
Členské státy zakáží fyzickým a právnickým osobám,
které nejsou ani poskytovateli platebních služeb, ani
nejsou výslovně vyloučeny z oblasti působnosti této
směrnice, poskytovat platební služby uvedené v příloze.
HLAVA III
TRANSPARENTNOST PODMÍNEK PLATEBNÍCH
SLUŽEB A POŽADAVKY NA INFORMACE O
PLATEBNÍCH SLUŽBÁCH
KAPITOLA I
Všeobecná pravidla
Článek 30
Oblast působnosti
1. Tato hlava se použije na jednorázové platební transakce,
rámcové smlouvy a platební transakce jimi upravené.
Není-li uživatelem platebních služeb spotřebitel, mohou se
strany dohodnout, že se tato hlava nepoužije jako celek
nebo zčásti.
2. Členské státy mohou stanovit, že ustanovení této hlavy
se použijí na mikropodniky stejným způsobem jako na
spotřebitele.
3. Touto směrnicí nejsou dotčena opatření členských států,
kterými se provádí směrnice 87/102/EHS. Touto směrnicí
nejsou dotčeny ani jiné příslušné právní předpisy
Společenství a členských států týkající se podmínek
poskytování úvěru spotřebitelům neharmonizovaných
touto směrnicí, které jsou v souladu s právem Společenství.
Článek 31
Ostatní ustanovení v právních předpisech Společenství
Ustanoveními této hlavy nejsou dotčeny žádné právní
předpisy Společenství obsahující další požadavky týkající
se předem poskytovaných informací.
Pokud se však použije rovněž směrnice 2002/65/ES,
požadavky na poskytování informací stanovené v čl. 3
odst. 1 uvedené směrnice, s výjimkou bodu 2 písm. c) až
g), bodu 3 písm. a), d) a e) a bodu 4 písm. b) uvedeného
odstavce, se nahrazují články 36, 37, 41 a 42 této směrnice.
Článek 32
Poplatky za informace
1. Poskytovatel platebních služeb nesmí uživateli
platebních služeb účtovat žádné poplatky za poskytování
informací podle této hlavy.
2. Poskytovatel platebních služeb a uživatel platebních
služeb se mohou dohodnout na poplatcích za doplňující
nebo častější informace, poskytované na žádost uživatele
platebních služeb, nebo za předávání informací na žádost
uživatele platebních služeb jinými komunikačními
prostředky, než jsou uvedeny v rámcové smlouvě.
3. V případech, kdy si poskytovatel platebních služeb
může účtovat poplatky za poskytování informací v
souladu s odstavcem 2, tyto poplatky musí být přiměřené a
odpovídat skutečným nákladům poskytovatele platebních
služeb.
Článek 33
Důkazní břemeno týkající se požadavků na informace
Členské státy mohou stanovit, že důkazní břemeno nese
poskytovatel platebních služeb, který musí prokázat, že
splnil požadavky na informace stanovené v této hlavě.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
405
Článek 34
Výjimka z požadavků na informace v případě
platebních prostředků pro platby malých částek a
elektronických peněz
1. V případě platebních prostředků, u kterých podle
rámcové smlouvy jednotlivé platební transakce
nepřekračují 30 EUR nebo které buď mají výdajový limit
150 EUR, nebo uchovávají peněžní prostředky, které
nepřekračují nikdy částku 150 EUR:
a) poskytne, odchylně od článků 41, 42 a 46, poskytovatel
platebních služeb plátci pouze informace o hlavních
charakteristikách dané platební služby, včetně způsobu,
jakým lze platební prostředek používat, odpovědnosti,
účtovaných poplatků a jiných faktických informací
nutných pro informované rozhodování, jakož i údaje o tom,
kde jsou snadným způsobem zpřístupněny jakékoli jiné
informace a podmínky vymezené v článku 42;
b) může být dohodnuto, že odchylně od článku 44
poskytovatel platebních služeb není povinen navrhovat
změny podmínek rámcové smlouvy způsobem
stanoveným v čl. 41 odst. 1;
c) může být dohodnuto, že odchylně od článků 47 a 48 po
provedení platební transakce:
i) poskytovatel platebních služeb poskytne nebo zpřístupní
pouze odkaz umožňující uživateli platební služby
identifikovat platební transakci, její částku, jakékoli
poplatky za ni nebo, v případech několika platebních
transakcí téhož druhu provedených ve prospěch téhož
příjemce, pouze informace o celkové částce a poplatcích
za tyto platební transakce,
ii) poskytovatel platebních služeb není povinen poskytnout
nebo zpřístupnit informace uvedené v bodu i), pokud je
platební prostředek použit anonymně nebo pokud
poskytovatel platebních služeb takové informace nemůže z
technického hlediska poskytnout. Poskytovatel platebních
služeb však plátci poskytne možnost ověřit částku
uložených peněžních prostředků.
2. U vnitrostátních platebních transakcí mohou členské
státy nebo jejich příslušné orgány snížit nebo zdvojnásobit
částky uvedené v odstavci 1. U předplacených platebních
prostředků mohou členské státy tyto částky zvýšit až na
500 EUR.
KAPITOLA 2
Jednorázové platební transakce
Článek 35
Oblast působnosti
1. Tato kapitola se použije na jednorázové platební
transakce, které nejsou upraveny rámcovou smlouvou.
2. Je-li platební příkaz k jednorázové platební transakci
předán platebním prostředkem upraveným rámcovou
smlouvou, není poskytovatel platebních služeb povinen
poskytnout ani zpřístupnit informace, které již byly
uživateli platebních služeb předány na základě rámcové
smlouvy s jiným poskytovatelem platebních služeb nebo
které mu budou předány podle uvedené rámcové smlouvy.
Článek 36
Předem poskytované všeobecné informace
1. Členské státy vyžadují, aby před tím, než je uživatel
platebních služeb vázán jakoukoli smlouvou nebo
nabídkou upravující jednorázovou platební službu,
poskytovatel platebních služeb zpřístupnil uživateli
platebních služeb snadno přístupným způsobem informace
a podmínky uvedené v článku 37. Na žádost uživatele
platebních služeb poskytne poskytovatel platebních služeb
informace a podmínky na papíře nebo jiném trvanlivém
médiu. Tyto informace a podmínky musí být formulovány
jasně a srozumitelně pomocí snadno pochopitelných slov v
úředním jazyce členského státu, ve kterém je platební
služba nabízena, nebo v jiném jazyce, na němž se dané
strany dohodnou.
2. Byla-li smlouva o jednorázové platební službě
uzavřena na žádost uživatele platebních služeb pomocí
prostředku dálkové komunikace, který poskytovateli
platebních služeb neumožňuje dodržet ustanovení
odstavce 1, splní poskytovatel platebních služeb své
povinnosti podle uvedeného odstavce neprodleně po
provedení platební transakce.
3. Povinnosti podle odstavce 1 lze rovněž splnit
poskytnutím kopie návrhu smlouvy o jednorázové platební
službě nebo návrhu platebního příkazu včetně informací a
podmínek uvedených v článku 37.
Článek 37
Informace a podmínky
1. Členské státy zajistí, aby uživateli platebních služeb
byly poskytnuty nebo zpřístupněny tyto informace a
podmínky:
a) uvedení údajů nebo jedinečného identifikátoru, které
musí uživatel platebních služeb poskytnout, aby platební
příkaz mohl být náležitě proveden;
b) maximální lhůta pro provedení platební služby, která
má být poskytnuta;
c) veškeré poplatky, které má uživatel platebních služeb
zaplatit svému poskytovateli platebních služeb a tam, kde
to připadá v úvahu, rozpis částek jakýchkoli poplatků;
d) tam, kde to připadá v úvahu, skutečný nebo referenční
směnný kurz, který bude při platební transakci použit.
2. Tam, kde to připadá v úvahu, musí být veškeré další
relevantní informace a podmínky uvedené v článku 42
uživateli platebních služeb zpřístupněny snadno
přístupným způsobem.
Článek 38
Informace pro plátce po přijetí platebního příkazu
Okamžitě po přijetí platebního příkazu poskytne nebo
zpřístupní poskytovatel platebních služeb plátce způsobem
stanoveným v čl. 36 odst. 1 plátci tyto informace:
a) odkaz umožňující plátci identifikovat platební transakci
a tam, kde je to vhodné, údaje týkající se příjemce;
406 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
b) částku platební transakce v měně použité v platebním
příkazu;
c) částku veškerých poplatků za platební transakci, které
má plátce zaplatit, a tam, kde to připadá v úvahu, rozpis
částek těchto poplatků;
d) případný směnný kurz použitý při platební transakci
poskytovatelem platebních služeb plátce nebo odkaz na
něj, jestliže je odlišný od kurzu stanoveného podle čl. 37
odst. 1 písm. d), a částku platební transakce po této směně
měny a
e) datum přijetí platebního příkazu.
Článek 39
Informace pro příjemce po provedení transakce
Okamžitě po provedení platební transakce poskytne nebo
zpřístupní poskytovatel platebních služeb příjemce
způsobem stanoveným v čl. 36 odst. 1 danému příjemci
tyto informace:
a) odkaz umožňující příjemci identifikovat platební
transakci a tam, kde je to vhodné, plátce a veškeré údaje
předané spolu s platební transakcí;
b) částku platební transakce v měně, v níž jsou peněžní
prostředky k dispozici příjemci;
c) částku veškerých poplatků za platební transakci, které
má příjemce zaplatit, a tam, kde to připadá v úvahu, rozpis
částek těchto poplatků;
d) případný směnný kurz použitý při platební transakci
poskytovatelem platebních služeb příjemce a částku
platební transakce před touto směnou měny a
e) den valuty částky připsané na účet.
KAPITOLA 3
Rámcové smlouvy
Článek 40
Oblast působnosti
Tato kapitola se použije na platební transakce upravené
rámcovou smlouvou.
Článek 41
Předem poskytované všeobecné informace
1. Členské státy vyžadují, aby včas před tím, než je
uživatel platebních služeb vázán jakoukoli rámcovou
smlouvou nebo nabídkou, poskytovatel platebních služeb
poskytnul uživateli platebních služeb na papíře nebo jiném
trvanlivém médiu informace a podmínky uvedené v
článku 42. Tyto informace a podmínky musí být
formulovány jasně a srozumitelně pomocí snadno
pochopitelných slov v úředním jazyce členského státu, ve
kterém je platební služba nabízena, nebo v jiném jazyce,
na němž se strany dohodnou.
2. Jestliže byla rámcová smlouva uzavřena na žádost
uživatele platebních služeb pomocí prostředku dálkové
komunikace, který poskytovateli platebních služeb
neumožňuje dodržet ustanovení odstavce 1, splní
poskytovatel platebních služeb své povinnosti podle
uvedeného odstavce neprodleně po uzavření rámcové
smlouvy.
3. Povinnosti podle odstavce 1 lze rovněž splnit
poskytnutím kopie návrhu rámcové smlouvy včetně
informací a podmínek uvedených v článku 42.
Článek 42
Informace a podmínky
Členské státy zajistí, aby uživateli platebních služeb byly
poskytnuty tyto informace a podmínky:
1) týkající se poskytovatele platebních služeb:
a) název poskytovatele platebních služeb, adresa jeho
ústředí a tam, kde to připadá v úvahu, adresa jeho zástupce
nebo pobočky usazeného v členském státě, ve kterém je
platební služba nabízena, a jakákoli jiná adresa, včetně
adresy elektronické pošty, důležitá pro komunikaci s
poskytovatelem platebních služeb a
b) údaje o příslušných orgánech dohledu a o rejstříku
stanoveném v článku 13 nebo o jakémkoli jiném veřejném
rejstříku obsahujícím povolení udělená poskytovateli
platebních služeb a registrační číslo, nebo rovnocenný
prostředek identifikace v daném rejstříku;
2) týkající se použití platební služby:
a) popis hlavních vlastností platební služby, která má být
poskytnuta;
b) uvedení údajů nebo jedinečného identifikátoru, které
musí uživatel platební služby poskytnout, aby platební
příkaz mohl být náležitě proveden;
c) forma a postup předání souhlasu s provedením platební
transakce a zrušení takového souhlasu podle článků 54 a
66;
d) odkaz na okamžik přijetí platebního příkazu podle
definice v článku 64 a případná omezující lhůta stanovená
poskytovatelem platebních služeb;
e) maximální lhůta pro provedení platební služby, která
má být poskytnuta, a
f) zda existuje možnost dohodnout výdajové limity pro
použití platebního prostředku podle čl. 55 odst. 1;
3) týkající se poplatků, úroků a směnných kurzů:
a) veškeré poplatky, které má uživatel platebních služeb
svému poskytovateli platebních služeb zaplatit, a tam, kde
to připadá v úvahu, rozpis částek jakýchkoli poplatků;
b) tam, kde to připadá v úvahu, úrokové sazby a směnné
kurzy, které mají být použity, nebo v případě použití
referenční úrokové sazby a referenčního směnného kurzu
způsob výpočtu skutečného úroku a příslušný den a index
nebo základ pro určení takové referenční úrokové sazby
nebo referenčního směnného kurzu, a
c) bylo-li tak dohodnuto, okamžité uplatnění změn
referenční úrokové sazby nebo směnného kurzu a
požadavky na informace související se změnami podle čl.
44 odst. 2;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
407
4) týkající se komunikace:
a) tam, kde to připadá v úvahu, komunikační prostředky,
včetně technických požadavků na vybavení uživatele
platebních služeb, na nichž se strany dohodly pro účely
předávání informací nebo oznámení podle této směrnice;
b) způsob a frekvence poskytování nebo zpřístupňování
informací podle této směrnice;
c) jazyk nebo jazyky, v nichž se uzavírá rámcová smlouva
a v nichž probíhá komunikace v rámci tohoto smluvního
vztahu, a
d) právo uživatele platebních služeb obdržet smluvní
podmínky rámcové smlouvy a informace a podmínky
podle článku 43;
5) týkající se ochranných a nápravných opatření:
a) tam, kde to připadá v úvahu, popis opatření, která musí
uživatel platebních služeb přijmout za účelem zabezpečení
platebního prostředku, a způsob, jakým je třeba uvědomit
poskytovatele platebních služeb pro účely čl. 56 odst. 1
písm. b);
b) bylo-li tak dohodnuto, podmínky, za nichž si
poskytovatel platebních služeb vyhrazuje právo
zablokovat platební prostředek v souladu s článkem 55;
c) odpovědnost plátce podle článku 61, včetně informací o
příslušné částce;
d) způsob, jakým musí uživatel platebních služeb
poskytovateli platebních služeb oznámit jakoukoli
neautorizovanou nebo nesprávně provedenou platební
transakci podle článku 58, a lhůta, v jaké tak musí učinit,
jakož i odpovědnost poskytovatele platebních služeb za
neautorizované platební transakce podle článku 60;
e) odpovědnost poskytovatele platebních služeb za
provedení platebních transakcí podle článku 75 a
f) podmínky pro vrácení peněžních prostředků podle
článků 62 a 63;
6) týkající se změn a vypovězení rámcové smlouvy:
a) bylo-li tak dohodnuto, informace o tom, že změny
podmínek podle článku 44 se považují za přijaté
uživatelem platebních služeb, pokud uživatel
poskytovateli platebních služeb přede dnem jejich
navrhovaného dne účinnosti neoznámí, že tyto změny
nepřijímá;
b) doba trvání smlouvy a
c) právo uživatele platebních služeb vypovědět rámcovou
smlouvu a všechna ujednání týkající se vypovězení podle
čl. 44 odst. 1 a článku 45;
7) týkající se opravných prostředků:
a) jakákoli smluvní doložka o právu, kterým se řídí
rámcová smlouva, nebo o příslušném soudu a
b) mimosoudní postupy pro vyřizování stížností a zjednání
nápravy, které má uživatel platebních služeb k dispozici
podle článků 80 až 83.
Článek 43
Dostupnost informací a podmínek rámcové smlouvy
Kdykoliv v průběhu smluvního vztahu má uživatel
platebních služeb právo na vlastní žádost obdržet smluvní
podmínky rámcové smlouvy, jakož i informace a
podmínky uvedené v článku 42, a to na papíře nebo jiném
trvanlivém médiu.
Článek 44
Změny podmínek rámcové smlouvy
1. Veškeré změny rámcové smlouvy, jakož i informací a
podmínek uvedených v článku 42 navrhne poskytovatel
platebních služeb způsobem stanoveným v čl. 41 odst. 1, a
to nejpozději dva měsíce před navrhovaným dnem
účinnosti těchto změn.
1. Tam, kde to připadá v úvahu podle čl. 42 bodu 6 písm.
a), informuje poskytovatel platebních služeb uživatele
platebních služeb o tom, že změny podmínek se považují
za přijaté uživatelem platebních služeb, pokud uživatel
poskytovateli platebních služeb před navrhovaným dnem
jejich účinnosti neoznámí, že tyto změny nepřijímá. V
tomto případě musí poskytovatel platebních služeb též
uvést, že uživatel platebních služeb má přede dnem
navrhované účinnosti změn právo vypovědět rámcovou
smlouvu s okamžitou účinností a bez poplatků.
2. Změny úrokových sazeb nebo směnných kurzů mohou
být použity okamžitě a bez oznámení, za předpokladu, že
toto právo bylo dohodnuto v rámcové smlouvě a že změny
jsou založeny na referenčních úrokových sazbách nebo
směnných kurzech dohodnutých podle čl. 42 bodu 3 písm.
b) a c). Uživatel platebních služeb musí být o jakékoli
změně úrokové sazby informován při nejbližší příležitosti
způsobem stanoveným v čl. 41 odst. 1, pokud se strany
nedohodly na zvláštní frekvenci nebo způsobu
poskytování nebo zpřístupňování informací. Změny
úrokových sazeb nebo směnných kurzů, které jsou pro
uživatele platebních služeb příznivější, však mohou být
uplatněny bez oznámení.
3. Změny úrokových sazeb nebo směnných kurzů
používaných při platebních transakcích se provádějí a
počítají neutrálním způsobem, který nediskriminuje
uživatele platebních služeb.
Článek 45
Vypovězení smlouvy
1. Uživatel platebních služeb může rámcovou smlouvu
kdykoliv vypovědět, pokud se strany nedohodly na
výpovědní lhůtě. Tato lhůta nesmí překročit jeden měsíc.
2. Vypovězení rámcové smlouvy, která byla uzavřena na
dobu delší než 12 měsíců nebo na dobu neurčitou,
nepodléhá po uplynutí 12 měsíců žádným poplatkům na
straně uživatele platebních služeb. Ve všech ostatních
případech jsou poplatky za vypovězení přiměřené a
odpovídají nákladům.
3. Je-li tak dohodnuto v rámcové smlouvě, poskytovatel
platebních služeb může rámcovou smlouvu uzavřenou na
408 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
dobu neurčitou vypovědět s nejméně dvouměsíční
výpovědní lhůtou způsobem stanoveným v čl. 41 odst. 1.
4. U poplatků za platební služby, jež jsou účtovány
pravidelně, platí uživatel platebních služeb pouze jejich
poměrnou část za dobu do okamžiku vypovězení smlouvy.
Pokud se poplatky platí předem, bude jejich poměrná část
vrácena.
5. Ustanoveními tohoto článku nejsou dotčeny právní a
správní předpisy členských států upravující práva stran
prohlásit rámcovou smlouvu za nevymahatelnou nebo od
počátku neplatnou.
6. Členské státy mohou přijmout ustanovení, která jsou
pro uživatele platebních služeb příznivější.
Článek 46
Informace před provedením jednotlivých platebních
transakcí
V případě jednotlivé platební transakce podle rámcové
smlouvy z podnětu plátce poskytovatel platebních služeb u
této konkrétní platební transakce na žádost plátce poskytne
jasné informace o maximální lhůtě pro provedení a o
poplatcích, které musí plátce zaplatit, a tam, kde to připadá
v úvahu, rozpis částek jakýchkoli poplatků.
Článek 47
Informace pro plátce o jednotlivých platebních
transakcích
1. Po odepsání částky jednotlivé platební transakce z účtu
plátce nebo po obdržení platebního příkazu v případě, že
plátce nevyužívá platební účet, poskytne poskytovatel
platebních služeb plátce způsobem stanoveným v čl. 41
odst. 1 danému plátci bez zbytečného odkladu tyto
informace:
a) odkaz umožňující plátci identifikovat každou platební
transakci a tam, kde je to vhodné, údaje týkající se
příjemce;
b) částku platební transakce v měně, v jaké byla odepsána
z platebního účtu plátce, nebo v měně použité pro platební
příkaz;
c) částku veškerých poplatků za platební transakci a tam,
kde to připadá v úvahu, jejich rozpis, nebo úrok, který má
plátce zaplatit;
d) případný směnný kurz použitý při platební transakci
poskytovatelem platebních služeb plátce a částku platební
transakce po této směně měny a
e) den valuty částky odepsané z účtu nebo datum přijetí
platebního příkazu.
2. Rámcová smlouva může obsahovat podmínku, že
informace uvedené v odstavci 1 se poskytují nebo
zpřístupňují pravidelně nejméně jednou měsíčně a
dohodnutým způsobem, který plátci umožňuje dané
informace ukládat a kopírovat v nezměněném stavu.
3. Členské státy však mohou vyžadovat, aby poskytovatel
platebních služeb jednou měsíčně poskytoval informace na
papíře bezplatně.
Článek 48
Informace pro příjemce o jednotlivých platebních
transakcích
1. Po provedení jednotlivé platební transakce poskytne
poskytovatel platebních služeb příjemce způsobem
stanoveným v čl. 41 odst. 1 danému příjemci bez
zbytečného odkladu tyto informace:
a) odkaz umožňující příjemci identifikovat platební
transakci a tam, kde je to vhodné, plátce a veškeré údaje
předané spolu s platební transakcí;
b) částku platební transakce v měně, v níž je částka
připsána na platební účet příjemce;
c) částku veškerých poplatků za platební transakci a tam,
kde to připadá v úvahu, jejich rozpis nebo úrok, který má
příjemce zaplatit;
d) případný směnný kurz použitý při platební transakci
poskytovatelem platebních služeb příjemce a částku
platební transakce před touto směnou měny a
e) den valuty částky připsané na účet.
2. Rámcová smlouva může obsahovat podmínku, že
informace uvedené v odstavci 1 se poskytují nebo
zpřístupňují pravidelně nejméně jednou měsíčně a
dohodnutým způsobem, který příjemci umožňuje dané
informace ukládat a kopírovat v nezměněném stavu.
3. Členské státy však mohou vyžadovat, aby poskytovatel
platebních služeb jednou měsíčně poskytoval informace na
papíře bezplatně.
KAPITOLA 4
Společná ustanovení
Článek 49
Měna transakce a směna měny
1. Platby se uskutečňují v měně, na které se strany
dohodnou.
2. Je-li služba směny měny nabídnuta před zahájením
platební transakce a je-li tato služba směny měny
nabídnuta v místě prodeje nebo příjemcem, strana
nabízející plátci danou službu směny měny sdělí plátci
veškeré poplatky stejně jako směnný kurz, který bude při
směně u platební transakce použit.
2. Plátce musí se službou směny měny na tomto základě
souhlasit.
Článek 50
Informace o dalších poplatcích nebo slevách
1. Pokud za použití určitého platebního prostředku
příjemce požaduje poplatek nebo nabízí slevu, příjemce
musí plátce o těchto skutečnostech informovat před
zahájením platební transakce.
2. Pokud za použití určitého platebního prostředku
poskytovatel platebních služeb nebo třetí osoba požadují
poplatek, poskytovatel platebních služeb musí uživatele
platebních služeb o těchto skutečnostech informovat před
zahájením platební transakce.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
409
HLAVA IV
PRÁVA A POVINNOSTI V SOUVISLOSTI S
POSKYTOVÁNÍM A UŽÍVÁNÍM PLATEBNÍCH
SLUŽEB
KAPITOLA 1
Společná ustanovení
Článek 51
Oblast působnosti
1. ►C1 Není-li uživatel platebních služeb spotřebitelem,
mohou se strany dohodnout, že čl. 52 odst. 1, čl. 54 odst. 3
a články 59, 61, 62, 63, 66 a 75 se zcela nebo zčásti
nepoužijí. ◄ Strany se rovněž mohou dohodnout na
odlišné lhůtě, než stanoví článek 58.
2. Členské státy mohou stanovit, že článek 83 se
nepoužije, pokud uživatel platebních služeb není
spotřebitelem.
3. Členské státy mohou stanovit, že ustanovení této hlavy
se použijí na mikropodniky stejným způsobem jako na
spotřebitele.
4. Touto směrnicí nejsou dotčena opatření členských států,
kterými se provádí směrnice 87/102/EHS. Touto směrnicí
nejsou dotčeny ani jiné příslušné právní předpisy
Společenství a členských států týkající se podmínek
poskytování úvěru spotřebitelům neharmonizovaných
touto směrnicí, které jsou v souladu s právem Společenství.
Článek 52
Poplatky
1. Poskytovatel platebních služeb nesmí uživateli
platebních služeb účtovat žádné poplatky za plnění svých
informačních povinností ani za nápravná a preventivní
opatření podle této hlavy, není-li v čl. 65 odst. 1, čl. 66
odst. 5 a čl. 74 odst. 2 stanoveno jinak. Tyto poplatky
musí být dohodnuty mezi uživatelem platebních služeb a
poskytovatelem platebních služeb a musí být přiměřené a
odpovídat skutečným nákladům poskytovatele platebních
služeb.
2. Nezahrnuje-li platební transakce směnu měny, členské
státy požadují, aby příjemce platil poplatky účtované jeho
poskytovatelem platebních služeb a plátce platil poplatky
účtované jeho poskytovatelem platebních služeb.
3. Poskytovatel platebních služeb nesmí příjemci bránit v
tom, aby od plátce požadoval poplatek nebo aby plátci
nabídl slevu za použití daného platebního prostředku.
Členské státy však mohou zakázat nebo omezit právo
požadovat poplatky s přihlédnutím k nutnosti povzbuzovat
hospodářskou soutěž a podporovat používání účinných
platebních prostředků.
Článek 53
Výjimka pro platební prostředky pro platby malých
částek a elektronické peníze
1. V případě platebních prostředků, u kterých podle
rámcové smlouvy jednotlivé platební transakce
nepřekračují 30 EUR nebo které buď mají výdajový limit
150 EUR, nebo uchovávají peněžní prostředky
nepřekračují nikdy částku 150 EUR, se mohou
poskytovatelé platebních služeb se svými uživateli
platebních služeb dohodnout, že:
a) ustanovení čl. 56 odst. 1 písm. b), čl. 57 odst. 1 písm. c)
a d), jakož i čl. 61 odst. 4 a 5 se nepoužijí, pokud platební
nástroj neumožňuje jeho zablokování nebo zabránění jeho
dalšího použití;
b) články 59, 60, a čl. 61 odst. 1 a 2 se nepoužijí, pokud se
platební prostředek používá anonymně nebo pokud
poskytovatel platebních služeb není z jiných důvodů, které
jsou dané povahou platebního prostředku, schopen
prokazovat, zda platební transakce byla autorizována;
c) odchylně od čl. 65 odst. 1 není od poskytovatele
platebních služeb požadováno, aby uživateli platebních
služeb oznámil zamítnutí platebního příkazu, pokud je
neprovedení služby zřejmé ze souvislostí;
d) odchylně od článku 66 nemůže plátce odvolat platební
příkaz po předání platebního příkazu nebo poté, co dal
svůj souhlas s provedením platební transakce příjemci;
e) odchylně od článků 69 a 70 se použijí jiné lhůty pro
provedení.
2. U vnitrostátních platebních transakcí mohou členské
státy nebo jejich příslušné orgány snížit nebo zdvojnásobit
částky uvedené v odstavci 1. U předplacených platebních
prostředků je mohou zvýšit až na 500 EUR.
3. Články 60 a 61 se použijí rovněž na elektronické
peníze ve smyslu čl. 1 odst. 3 písm. b) směrnice
2000/46/ES, s výjimkou případů, kdy poskytovatel
platebních služeb plátce není schopen zmrazit platební
účet nebo zablokovat platební prostředek. Členské státy
mohou tuto výjimku omezit na platební účty nebo platební
prostředky určité hodnoty.
KAPITOLA 2
Autorizace platebních transakcí
Článek 54
Souhlas a odvolání souhlasu
1. Členské státy zajistí, aby se platební transakce
považovala za autorizovanou pouze v případě, že plátce
dal souhlas s provedením platební transakce. Platební
transakce může být plátcem autorizována před provedením
platební transakce, nebo pokud se tak plátce a jeho
poskytovatel platebních služeb dohodnou, až následně po
jejím provedení.
2. Souhlas s provedením platební transakce nebo řady
platebních transakcí se dává ve formě dohodnuté mezi
plátcem a jeho poskytovatelem platebních služeb.
2. Pokud takový souhlas schází, platební transakce se
považuje za neautorizovanou.
3. Plátce může svůj souhlas odvolat kdykoli, avšak
nejpozději do okamžiku neodvolatelnosti podle článku 66.
Souhlas s provedením řady platebních transakcí může být
410 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
odvolán s tím účinkem, že každá budoucí platební
transakce bude považována za neautorizovanou.
4. Plátce a jeho poskytovatel platebních služeb se
dohodnout na postupu, jakým se dává souhlas s
provedením platební transakce.
Článek 55
Limity pro používání platebního prostředku
1. V případech, kdy je pro účely dání souhlasu použit
specifický platební nástroj, se plátce a poskytovatel
platebních služeb mohou dohodnout na výdajových
limitech pro platební transakce provedené tímto platebním
prostředkem.
2. Bylo-li tak dohodnuto v rámcové smlouvě, může si
poskytovatel platebních služeb vyhradit právo zablokovat
platební prostředek z objektivně opodstatněných důvodů
souvisejících s bezpečností platebního prostředku,
podezřením na neautorizované nebo podvodné použití
platebního prostředku nebo, v případě platebního
prostředku s úvěrovým rámcem, se značným zvýšením
rizika, že plátce možná nebude schopen splnit svůj
platební závazek.
3. Poskytovatel platebních služeb v takových případech
informuje plátce dohodnutým způsobem o zablokování
platebního prostředku a jeho důvodech, a to pokud možno
před zablokováním platebního prostředku a nejpozději
okamžitě po zablokování, s výjimkou případů, kdy by
poskytnutí těchto informací ohrozilo objektivně
opodstatněné bezpečnostní důvody nebo kdy je to
zakázáno jinými příslušnými právními předpisy
Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy.
4. Jakmile důvody pro zablokování platebního prostředku
pominou, poskytovatel platebních služeb platební
prostředek odblokuje nebo ho nahradí novým platebním
prostředkem.
Článek 56
Povinnosti uživatele platebních služeb v souvislosti s
platebními prostředky
1. Uživatel platebních služeb, který je oprávněn používat
platební nástroj, má tyto povinnosti:
a) používat platební prostředek v souladu s podmínkami,
které upravují vydávání a používání daného platebního
prostředku, a
b) oznámit poskytovateli platebních služeb nebo subjektu
jím určenému ztrátu, odcizení nebo zneužití platebního
prostředku nebo jeho neautorizované použití, a to
neprodleně po zjištění této skutečnosti.
2. Pro účely odstavce 1 písm. a) učiní uživatel platebních
služeb, jakmile obdrží platební prostředek, zejména
veškerá přiměřená opatření na ochranu jeho osobních
bezpečnostních prvků.
Článek 57
Povinnosti poskytovatele platebních služeb v
souvislosti s platebními prostředky
1. Poskytovatel platebních služeb vydávající platební
prostředek má tyto povinnosti:
a) zajistit, aby osobní bezpečnostní prvky platebního
prostředku nebyly přístupné nikomu jinému než uživateli
platebních služeb oprávněnému používat daný platební
prostředek; tím nejsou dotčeny povinnosti uživatele
platebních služeb podle článku 56;
b) zdržet se zasílání nevyžádaných platebních prostředků,
s výjimkou případů, kdy je potřeba vyměnit platební
prostředek daný uživateli platebních služeb již dříve;
c) zajistit dostupnost vhodných prostředků umožňujících
uživateli platebních služeb kdykoli učinit oznámení podle
čl. 56 odst. 1 písm. b) nebo požádat o odblokování podle
čl. 55 odst. 4; na žádost poskytne poskytovatel platebních
služeb uživateli platebních služeb prostředky, kterými
může po dobu 18 měsíců po oznámení prokázat, že takové
oznámení učinil, a
d) zabránit veškerému použití platebního prostředku,
jakmile bylo podáno oznámení podle čl. 56 odst. 1 písm.
b).
2. Poskytovatel platebních služeb nese riziko spojené se
zasláním platebního prostředku plátci nebo se zasláním
jakýchkoli osobnostních bezpečnostních prvků tohoto
prostředku.
Článek 58
Oznámení o neautorizovaných nebo nesprávně
provedených transakcích
Uživatel platebních služeb získá od poskytovatele
platebních služeb nápravu pouze v případě, že svému
poskytovateli platebních služeb neprodleně po zjištění a
nejpozději do třinácti měsíců ode dne odepsání částky z
účtu oznámí všechny neautorizované nebo nesprávně
provedené platební transakce vedoucí ke vzniku nároku,
včetně nároku podle článku 75; to neplatí v případě, kdy
poskytovatel platebních služeb, kde to připadalo v úvahu,
neposkytl nebo nezpřístupnil informace o dané platební
transakci v souladu s hlavou III.
Článek 59
Důkaz o ověření a provedení platebních transakcí
1. Členské státy vyžadují, aby v případě, že uživatel
platebních služeb popírá, že provedenou platební transakci
autorizoval, nebo tvrdí, že platební transakce nebyla
provedena správně, musel jeho poskytovatel platebních
služeb poskytnout důkaz, že platební transakce byla
ověřena, přesně zaznamenána, zanesena do účetnictví a že
nebyla ovlivněna selháním techniky nebo jinou chybou.
2. Pokud uživatel platební služby popírá autorizaci
provedené platební transakce, použití platebního
prostředku zaznamenané poskytovatelem platebních
služeb nemusí být samo o sobě postačující pro prokázání,
zda daná platební transakce byla plátcem autorizována
nebo zda se plátce dopustil podvodu nebo zda z důvodu
hrubé nedbalosti nebo úmyslně nesplnil jednu nebo více
svých povinností podle článku 56.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
411
Článek 60
Odpovědnost poskytovatele platebních služeb za
neautorizované platební transakce
1. Aniž je dotčen článek 58, členské státy zajistí, aby v
případě neautorizované platební transakce poskytovatel
platebních služeb plátce okamžitě vrátil plátci částku ve
výši neautorizované platební transakce a tam, kde to
připadá v úvahu, platební účet, z nějž byla částka
odepsána, obnovil do stavu, v jakém by byl, kdyby k
neautorizované platební transakci nedošlo.
2. Další finanční náhrada může být stanovena v souladu s
právními předpisy, které se vztahují na smlouvu
uzavřenou mezi plátcem a jeho poskytovatelem platebních
služeb.
Článek 61
Odpovědnost plátce za neautorizované platební
transakce
1. Odchylně od článku 60 nese plátce ztrátu do výše 150
EUR plynoucí z veškerých neautorizovaných platebních
transakcí, která vyplývá z použití ztraceného nebo
odcizeného platebního prostředku nebo ze zneužití
platebního prostředku v případě, že plátce nezajistil
ochranu jeho osobních bezpečnostních prvků před
zneužitím.
2. Plátce nese ztráty plynoucí z neautorizovaných
platebních transakcí, pokud vznikly v důsledku jeho
podvodného jednání nebo úmyslného nebo hrubě
nedbalostního nesplnění jedné nebo více jeho povinností
podle článku 56. V takových případech se maximální
částka uvedená v odstavci 1 tohoto článku nepoužije.
3. V případech, kdy plátce nejednal podvodně nebo s
úmyslem nesplnit své povinnosti podle článku 56, mohou
členské státy snížit odpovědnost podle odstavců 1 a 2
tohoto článku s přihlédnutím zejména k povaze osobních
bezpečnostních prvků platebního prostředku a k
okolnostem, za nichž k jeho ztrátě, odcizení nebo zneužití
došlo.
4. Plátce nenese žádné finanční následky vyplývající z
použití ztraceného, odcizeného nebo zneužitého
platebního prostředku po oznámení podle čl. 56 odst. 1
písm. b), s výjimkou případů, kdy jednal podvodně.
5. Pokud poskytovatel platebních služeb neposkytne
vhodné prostředky, aby bylo možno kdykoli oznámit
ztrátu, odcizení nebo zneužití platebního prostředku, jak
požaduje čl. 57 odst. 1 písm. c), nenese plátce
odpovědnost za finanční následky vyplývající z použití
tohoto platebního prostředku, s výjimkou případů, kdy
jednal podvodně.
Článek 62
Vrácení peněžních prostředků z platební transakce z
podnětu nebo prostřednictvím příjemce
1. Členské státy zajistí, aby plátce měl u svého
poskytovatele platebních služeb nárok na vrácení
peněžních prostředků z autorizované platební transakce z
podnětu nebo prostřednictvím příjemce, která již byla
provedena, jsou-li splněny tyto podmínky:
a) v okamžiku autorizace nebyla stanovena přesná částka
platební transakce a
b) částka platební transakce převyšuje částku, kterou by
plátce mohl rozumně očekávat s ohledem na svůj
předchozí výdajový model, podmínky své rámcové
smlouvy a příslušné okolnosti případu.
1. Na žádost poskytovatele platebních služeb poskytne
plátce věcné skutečnosti týkající se těchto podmínek.
1. Vrácené peněžní prostředky odpovídají částce
provedené platební transakce v plné výši.
1. U inkasa se plátce a jeho poskytovatel platebních
služeb mohou v rámcové smlouvě dohodnout, že plátce
má na vrácení peněžních prostředků od svého
poskytovatele platebních služeb nárok i v případě, že
podmínky pro vrácení peněžních prostředků podle prvního
pododstavce nejsou splněny.
2. Pro účely odst. 1 písm. b) prvního pododstavce však
plátce nemůže spoléhat na důvody, jež souvisejí se
směnou měny, pokud byl použit referenční směnný kurz
dohodnutý s jeho poskytovatelem platebních služeb v
souladu s čl. 37 odst. 1 písm. d) a čl. 42 odst. 3 písm. b).
3. V rámcové smlouvě mezi plátcem a jeho
poskytovatelem platebních služeb je možné dohodnout, že
plátce nemá právo na vrácení peněžních prostředků, pokud
plátce dal svůj souhlas s provedením platební transakce
přímo svému poskytovateli platebních služeb, a pokud to
připadá v úvahu, informace o budoucí platební transakci
byly plátci poskytnuty nebo zpřístupněny dohodnutým
způsobem nejméně čtyři týdny přede dnem splatnosti
poskytovatelem platebních služeb nebo příjemcem.
Článek 63
Žádosti o vrácení peněžních prostředků z platební
transakce z podnětu nebo prostřednictvím příjemce
1. Členské státy zajistí, aby plátce mohl požádat o vrácení
peněžních prostředků autorizované platební transakce z
podnětu nebo prostřednictvím příjemce podle článku 62, a
to ve lhůtě osmi týdnů ode dne, kdy byly peněžní
prostředky odepsány z účtu.
2. Do deseti pracovních dnů od obdržení žádosti o vrácení
peněžních prostředků poskytovatel platebních služeb buď
vrátí peněžní prostředky z platební transakce v plné výši,
nebo odůvodní odmítnutí vrácení peněžních prostředků a
uvede orgány, na které se plátce může v dané záležitosti
obrátit v souladu s články 80 až 83, pokud nesouhlasí s
uvedeným zdůvodněním.
2. Právo poskytovatele platebních služeb odmítnout
vrácení peněžních prostředků podle prvního pododstavce
se neuplatní v případě uvedeném v čl. 62 odst. 1 čtvrtém
pododstavci.
412 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
KAPITOLA 3
Provádění platebních transakcí
Oddíl 1
Platební příkazy a převáděné částky
Článek 64
Přijetí platebního příkazu
1. Členské státy zajistí, aby okamžikem přijetí byl
okamžik, kdy poskytovatel platebních služeb plátce obdrží
platební příkaz předaný přímo plátcem nebo nepřímo
příjemcem nebo jeho prostřednictvím. Připadne-li
okamžik přijetí na den, který není pracovním dnem pro
poskytovatele platebních služeb plátce, má se za to, že
platební příkaz byl přijat následující pracovní den.
Poskytovatel platebních služeb může stanovit okamžik
blízko konce pracovního dne, po jehož uplynutí se
všechny přijaté platební příkazy považují za platební
příkazy přijaté následující pracovní den.
2. Pokud se uživatel platebních služeb, který dal podnět k
platebnímu příkazu, a jeho poskytovatel platebních služeb
dohodnou, že provedení platebního příkazu má být
zahájeno v určitý den nebo na konci určitého období nebo
v den, kdy plátce dá peněžní prostředky k dispozici svému
poskytovateli platebních služeb, považuje se tento
dohodnutý den za okamžik přijetí pro účely článku 69.
Není-li dohodnutý den pro poskytovatele platebních
služeb pracovním dnem, má se za to, že přijatý platební
příkaz byl přijat následující pracovního den.
Článek 65
Odmítnutí platebního příkazu
1. Pokud poskytovatel platebních služeb odmítne provést
platební příkaz, toto odmítnutí a pokud možno důvody
tohoto odmítnutí a postup pro opravu jakýchkoli
faktických chyb, které vedly k tomuto odmítnutí, musí být
oznámeny uživateli platebních služeb, nezakazují-li to jiné
příslušné právní předpisy Společenství nebo vnitrostátní
právní předpisy.
1. Poskytovatel platebních služeb toto oznámení zašle
nebo zpřístupní dohodnutým způsobem při nejbližší
možné příležitosti a v každém případě ve lhůtách podle
článku 69.
1. Rámcová smlouva může obsahovat podmínku, že
poskytovatel platebních služeb si za toto oznámení může
účtovat poplatek, je-li odmítnutí objektivně opodstatněno.
2. Jsou-li splněny všechny podmínky stanovené v
rámcové smlouvě plátce, nesmí poskytovatel platebních
služeb plátce odmítnout provést autorizovaný platební
příkaz bez ohledu na to, zda byl platební příkaz podán z
podnětu plátce nebo z podnětu či prostřednictvím příjemce,
nezakazují-li to jiné příslušné právní předpisy
Společenství nebo vnitrostátní právní předpisy.
3. Pro účely článků 69 a 75 se platební příkaz, jehož
provedení bylo odmítnuto, nepovažuje za přijatý.
Článek 66
Neodvolatelnost platebního příkazu
1. Členské státy zajistí, aby uživatel platebních služeb
nemohl platební příkaz odvolat, jakmile poskytovatel
platebních služeb plátce tento příkaz přijal, není-li v tomto
článku stanoveno jinak.
2. V případě platební transakce z podnětu nebo
prostřednictvím příjemce nemůže plátce odvolat platební
příkaz po předání platebního příkazu nebo poté, co dal
svůj souhlas s provedením platební transakce příjemci.
3. V případě inkasa a aniž jsou dotčena práva na vrácení
peněžních prostředků, však může plátce platební příkaz
odvolat nejpozději do konce pracovního dne
předcházejícího dni dohodnutému pro odepsání peněžních
prostředků z účtu.
4. V případě uvedeném v čl. 64 odst. 2 může uživatel
platebních služeb odvolat platební příkaz nejpozději do
konce pracovního dne předcházejícího dohodnutému dni.
5. Po uplynutí lhůt stanovených v odstavcích 1 až 4 může
být platební příkaz odvolán pouze, pokud se tak uživatel
platebních služeb a jeho poskytovatel platebních služeb
dohodnou. V případě uvedeném v odstavcích 2 a 3 se
rovněž vyžaduje souhlas příjemce. Bylo-li tak dohodnuto
v rámcové smlouvě, může poskytovatel platebních služeb
za odvolání účtovat poplatek.
Článek 67
Převedené částky a obdržené částky
1. Členské státy vyžadují, aby poskytovatel platebních
služeb plátce, poskytovatel platebních služeb příjemce a
všichni zprostředkovatelé poskytovatelů platebních služeb
převedli částku platební transakce v plné výši a zdrželi se
srážení poplatků z převáděné částky.
2. Příjemce a jeho poskytovatel platebních služeb se však
mohou dohodnout, že poskytovatel platebních služeb si
své poplatky odečte z převáděné částky před jejím
připsáním na účet příjemce. V takovém případě se v
informacích poskytovaných příjemci oddělí částka
platební transakce v plné výši a poplatky.
3. Pokud jsou jakékoli poplatky jiné než uvedené v
odstavci 2 sraženy z převedené částky, poskytovatel
platebních služeb plátce zajistí, aby příjemce obdržel
částku platební transakce z podnětu plátce v plné výši. V
případech, kdy se platební transakce uskutečňuje z
podnětu nebo prostřednictvím příjemce, jeho poskytovatel
platebních služeb zajistí, aby příjemce obdržel částku
platební transakce v plné výši.
Oddíl 2
Lhůta pro provedení a den valuty
Článek 68
Oblast působnosti
1. Tento oddíl se vztahuje na:
a) platební transakce v eurech;
b) vnitrostátní platební transakce v měně dotyčného
členského státu mimo eurozónu a
c) platební transakce zahrnující pouze jednu směnu měny
mezi eurem a měnou členského státu, který není členem
eurozóny, provádí-li se požadovaná směna měny v
dotyčném členském státě, který není členem eurozóny, a
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
413
uskutečňuje-li přeshraniční převod v eurech v případě
přeshraničních platebních transakcí.
2. Na jiné platební transakce se tento oddíl použije, pokud
se uživatel platebních služeb a jeho poskytovatel
platebních služeb nedohodou jinak, s výjimkou článku 73,
který není dispozitivní. Pokud se však uživatel platebních
služeb a jeho poskytovatel platebních služeb dohodnou na
delší lhůtě, než je stanoveno v článku 69, nesmí tato lhůta
pro platební transakce uvnitř Společenství překročit čtyři
pracovní dny po okamžiku přijetí podle článku 64.
Článek 69
atební transakce na platební účet
1. Členské státy od poskytovatele platebních služeb plátce
vyžadují, aby zajistil, že po okamžiku přijetí podle článku
64 bude částka platební transakce připsána na účet
poskytovatele platebních služeb příjemce nejpozději do
konce následujícího pracovního dne. Do 1. ledna 2012 se
však plátce a jeho poskytovatel platebních služeb mohou
dohodnout na lhůtě, která nepřekročí tři pracovní dny. U
platebních transakcí, k nimž byl dán platební příkaz na
papíře, mohou být tyto lhůty prodlouženy o další pracovní
den.
2. Členské státy vyžadují, aby poskytovatel platebních
služeb příjemce použil den valuty a dal částku platební
transakce k dispozici na platební účet příjemce k dispozici
poté, co tyto peněžní prostředky obdržel podle článku 73.
3. Členské státy od poskytovatele platebních služeb
příjemce vyžadují, aby platební příkaz předložený
příjemcem nebo prostřednictvím příjemce předal
poskytovateli platebních služeb plátce ve lhůtách
dohodnutých mezi příjemcem a jeho poskytovatelem
platebních služeb tak, aby bylo možno zúčtovat inkaso v
dohodnutý den splatnosti.
Článek 70‘
Neexistence platebního účtu příjemce u poskytovatele
platebních služeb
Nemá-li příjemce u poskytovatele platebních služeb
platební účet, peněžní prostředky dá k dispozici příjemci
poskytovatel platebních služeb, který peněžní prostředky
pro příjemce obdržel ve lhůtě uvedené v článku 69.
Článek 71
Hotovost složená na platební účet
Složí-li spotřebitel hotovost na platební účet vedený u
poskytovatele platebních služeb v měně daného platebního
účtu, zajistí tento poskytovatel platebních služeb, aby
částka byla dána k dispozici s dnem valuty ihned po
okamžiku přijetí peněžních prostředků. Není-li uživatel
platebních služeb spotřebitelem, částka bude dána k
dispozici a valutována nejpozději následující pracovní den
po jejich obdržení.
Článek 72
Vnitrostátní platební transakce
V případě vnitrostátních platebních transakcí mohou
členské státy stanovit kratší maximální lhůty pro
provedení než lhůty stanovené v tomto oddílu.
Článek 73Den valuty a dostupnost peněžních
prostředků
1. Členské státy zajistí, aby dnem valuty u částky připsané
na platební účet příjemce byl nejpozději pracovní den, kdy
je částka platební transakce připsána na účet poskytovatele
platebních služeb příjemce.
1. Poskytovatel platebních služeb příjemce zajistí, aby
příjemce měl částku platební transakce k dispozici
okamžitě poté, co je tato částka připsána na účet
poskytovatele platebních služeb příjemce.
2. Členské státy zajistí, aby dnem valuty u částky
odepsané z platebního účtu plátce byl nejdříve okamžik,
kdy je částka platební transakce odepsána z tohoto
platebního účtu.
Oddíl 3
Odpovědnost
Článek 74
Nesprávné jedinečné identifikátory
1. Pokud je platební příkaz proveden v souladu s
jedinečným identifikátorem, považuje se tento příkaz za
správně provedený, pokud jde o příjemce uvedeného v
jedinečném identifikátoru.
2. Pokud je jedinečný identifikátor, který uživatel
platebních služeb uvedl, nesprávný, nenese poskytovatel
platebních služeb odpovědnost podle článku 75 za
neprovedení nebo nesprávné provedení platební transakce.
2. Poskytovatel platebních služeb plátce však vynaloží
přiměřené úsilí, aby peněžní prostředky, jež byly
předmětem transakce, byly vráceny.
2. Je-li tak dohodnuto v rámcové smlouvě, může si
poskytovatel platebních služeb za vrácení peněžních
prostředků účtovat poplatek.
3. Poskytne-li uživatel platebních služeb vedle údajů
uvedených v čl. 37 odst. 1 písm. a) nebo čl. 42 odst. 2
písm. b) dodatečné údaje, nese poskytovatel platebních
služeb odpovědnost pouze za provedení platebních
transakcí podle jedinečného identifikátoru uvedeného
uživatelem platebních služeb.
Článek 75
Neprovedení nebo nesprávné provedení transakce
1. Je-li platební příkaz předložen plátcem, pak aniž jsou
dotčeny článek 58, čl. 74 odst. 2 a 3 a článek 78, nese jeho
poskytovatel platebních služeb vůči němu odpovědnost za
správné provedení platební transakce, ledaže by mohl
plátci, a tam, kde je to podstatné, i poskytovateli
platebních služeb příjemce, prokázat, že poskytovatel
platebních služeb příjemce částku platební transakce
obdržel v souladu s čl. 69 odst. 1; v takovém případě nese
poskytovatel platebních služeb příjemce vůči příjemci
odpovědnost za správné provedení platební transakce.
1. Pokud nese odpovědnost podle prvního pododstavce
poskytovatel platebních služeb plátce, vrátí bez
zbytečného odkladu částku neprovedené nebo nesprávně
provedené platební transakce plátci a uvede, kde to
přichází v úvahu, platební účet, z nějž byla částka
414 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
odepsána, do stavu, v jakém byl, kdyby k nesprávně
provedené platební transakci nedošlo.
1. Pokud nese odpovědnost podle prvního pododstavce
poskytovatel platebních služeb příjemce, dá částku
platební transakce okamžitě k dispozici příjemci a
případně připíše příslušnou částku ve prospěch platebních
účtu příjemce.
1. V případě neprovedené nebo nesprávně provedené
platební transakce, byl-li platební příkaz předložen
plátcem, vyvine jeho poskytovatel platebních služeb bez
ohledu na odpovědnost podle tohoto odstavce na žádost
okamžité úsilí k vysledování platební transakce a
informuje plátce o výsledku.
2. Je-li platební příkaz předložen příjemcem nebo
prostřednictvím příjemce, pak aniž jsou dotčeny článek 58,
čl. 74 odst. 2 a 3 a článek 78, má poskytovatel platebních
služeb příjemce vůči tomuto příjemci odpovědnost za
správné předání platebního příkazu poskytovateli
platebních služeb plátce v souladu s čl. 69 odst. 3. Pokud
nese poskytovatel platebních služeb příjemce odpovědnost
podle tohoto pododstavce, předá neprodleně dotyčný
platební příkaz znovu poskytovateli platebních služeb
plátce.
2. Aniž jsou dotčeny článek 58, čl. 74 odst. 2 a 3 a článek
78, nese poskytovatel platebních služeb příjemce navíc
vůči tomuto příjemci odpovědnost za zpracování platební
transakce v souladu se svými povinnostmi podle článku 73.
Pokud nese odpovědnost poskytovatel platebních služeb
příjemce podle tohoto pododstavce, zajistí, aby částka
platební transakce byla příjemci k dispozici neprodleně
poté, co byla připsána na účet poskytovatele platebních
služeb příjemce.
2. V případě neprovedené nebo nesprávně provedené
platební transakce, za niž poskytovatel platebních služeb
příjemce nenese odpovědnost podle prvního a druhého
pododstavce, nese poskytovatel platebních služeb plátce
odpovědnost vůči tomuto plátci. Pokud nese poskytovatel
platebních služeb plátce odpovědnost v tomto smyslu,
vrátí řádně a bez zbytečného odkladu částku neprovedené
nebo nesprávně provedené platební transakce příjemci a
platební účet, z nějž byla položka odepsána, uvede do
stavu, v jakém by byl, pokud by k nesprávně provedené
platební transakci nedošlo.
2. V případě neprovedené nebo nesprávně provedené
platební transakce, pokud byl platební příkaz předložen
příjemcem nebo prostřednictvím příjemce, vyvine jeho
poskytovatel platebních služeb bez ohledu na odpovědnost
podle tohoto odstavce na žádost okamžité úsilí k dohledání
platební transakce a informuje příjemce o výsledku.
3. Kromě toho nesou poskytovatelé platebních služeb
vůči svým uživatelům platebních služeb odpovědnost za
veškeré poplatky, které vybírají, a veškeré úroky, které
jsou vůči uživateli platebních služeb uplatňovány v
důsledku neprovedení nebo nesprávného provedení
platební transakce.
Článek 76
Dodatečná finanční náhrada
Jakákoli dodatečná finanční náhrada, jež není stanovena v
tomto oddílu, může být stanovena v souladu s právem,
které se vztahuje na smlouvu uzavřenou mezi uživatelem
platebních služeb a jeho poskytovatelem platebních služeb.
Článek 77
Právo na postih
1. Lze-li odpovědnost poskytovatele platebních služeb
podle článku 75 přičítat jinému poskytovateli platebních
služeb nebo zprostředkovateli, odškodní daný
poskytovatel platebních služeb nebo zprostředkovatel
prvně jmenovaného poskytovatele platebních služeb za
všechny ztráty nebo částky uhrazené podle článku 75.
2. Další finanční náhrada může být stanovena dohodou
mezi poskytovateli platebních služeb nebo
zprostředkovateli a v souladu s právem, jímž se řídí
smlouva, kterou spolu uzavřeli.
Článek 78
Neuplatnění odpovědnosti
Odpovědnost podle kapitol 2 a 3 se nepoužije v případech
neobvyklých a nepředvídatelných okolností, nezávislých
na vůli strany dovolávající se těchto okolností, jejichž
následkům by nebylo možné přes veškeré úsilí zabránit,
nebo v případech, kdy je poskytovatel platebních služeb
vázán jinými právními povinnostmi vyplývajícími z
vnitrostátních právních předpisů nebo právních předpisů
Společenství.
KAPITOLA 4
Ochrana údajů
Článek 79
Ochrana údajů
Členské státy umožní zpracování osobních údajů
platebními systémy a poskytovateli platebních služeb, je-li
to nezbytné z důvodu předcházení platebním podvodům,
jejich vyšetřování a odhalování. Zpracování těchto
osobních údajů se provádí v souladu se směrnicí 95/46/ES.
KAPITOLA 5
Mimosoudní postupy pro vyřizování stížností a
zjednávání nápravy s cílem urovnání sporů
Oddíl 1
Postupy pro vyřizování stížností
Článek 80
Stížnosti
1. Členské státy zajistí, aby byly zavedeny postupy, které
uživatelům platebních služeb a jiným zúčastněným
stranám, včetně sdružení spotřebitelů, umožní podávat
příslušným orgánům stížnosti ohledně údajného porušení
ustanovení vnitrostátních právních předpisů, kterými se
provádí tato směrnice, ze strany poskytovatelů platebních
služeb.
2. Tam, kde je to vhodné, a aniž je dotčeno právo na
podání žaloby k soudu podle vnitrostátního procesního
práva, obsahuje odpověď příslušných orgánů stěžovateli
informaci o existenci mimosoudních postupů zavedených
podle článku 83.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
415
Článek 81
Sankce
1. Členské státy stanoví pravidla ohledně sankcí, která se
použijí v případě porušení vnitrostátních právních
předpisů přijatých podle této směrnice, a podniknou
veškerá nezbytná opatření pro jejich uplatnění. Stanovené
sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
2. Členské státy oznámí Komisi pravidla uvedená v
odstavci 1 a příslušné orgány uvedené v článku 82 do 1.
listopadu 2009 a oznámí jí neprodleně jakékoli následné
změny, které se těchto předpisů týkají.
Článek 82
Příslušné orgány
1. Členské státy přijmou veškerá opatření, jež jsou
nezbytná k tomu, aby postupy pro vyřizování stížností
podle čl. 80 odst. 1 a sankce stanovené v čl. 81 odst. 1
byly uplatňovány orgány zmocněnými k zajišťování
souladu s ustanoveními vnitrostátních právních předpisů
přijatých podle požadavků stanovených v tomto oddílu.
2. V případě porušení nebo podezření na porušení
ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých
podle hlav III a IV jsou příslušnými orgány podle odstavce
1 příslušné orgány domovského členského státu
poskytovatele platebních služeb, s výjimkou zástupců
činných a poboček provozovaných podle práva na
usazování, u nichž těmito příslušnými orgány jsou
příslušné orgány hostitelského členského státu.
Oddíl 2
Mimosoudní postupy pro zjednávání nápravy
Článek 83
Mimosoudní zjednávání nápravy
1. Členské státy zajistí přiměřené a účinné mimosoudní
postupy pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy v
rámci mimosoudního urovnání sporů mezi uživateli
platebních služeb a jejich poskytovateli platebních služeb
týkajících se práv a povinností, které vyplývají z této
směrnice, tam, kde je to vhodné, za využití stávajících
orgánů.
2. V případě přeshraničních sporů členské státy zajistí,
aby tyto orgány při jejich řešení spolupracovaly.
HLAVA V
PROVÁDĚCÍ OPATŘENÍ A PLATEBNÍ VÝBOR
Článek 84
Prováděcí opatření
Aby se zohlednil technický rozvoj a vývoj trhu v oblasti
platebních služeb a zajistilo se jednotné uplatňování této
směrnice, může Komise regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 85 odst. 2 přijmout prováděcí opatření,
jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této
směrnice a která se týkají:
a) úpravy seznamu činností uvedených v příloze v souladu
s články 2 až 4 a článkem 16;
b) změny definice mikropodniku ve smyslu čl. 4 bodu 26
v souladu se změnou doporučení 2003/361/ES;
c) aktualizace částek uvedených v čl. 26 odst. 1 a čl. 61
odst. 1 za účelem zohlednění inflace a významného vývoje
na trhu.
Článek 85
Výbor
1. Komisi je nápomocen Platební výbor.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst.
1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na
článek 8 zmíněného rozhodnutí.
HLAVA VI
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 86
Úplná harmonizace
1. Pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná
ustanovení, nesmí členské státy zachovávat ani zavádět
jiná ustanovení než ustanovení této směrnice; tím nejsou
dotčeny čl. 30 odst. 2, článek 33, čl. 34 odst. 2, čl. 45 odst.
6, čl. 47 odst. 3, čl. 48 odst. 3, čl. 51 odst. 2, čl. 52 odst. 3,
čl. 53 odst. 2, čl. 61 odst. 3 a články 72 a 88.
2. Pokud členský stát využije kteroukoli z možností
uvedených v odstavci 1, informuje o tom, jakož i o
jakýchkoli následných změnách Komisi. Komise zveřejní
informace prostřednictvím internetových stránek nebo
jiným snadno dostupným způsobem.
3. Členské státy zajistí, aby se poskytovatelé platebních
služeb neodchylovali na úkor uživatelů platebních služeb
od ustanovení vnitrostátního práva, kterými se provádějí
ustanovení této směrnice nebo které jim odpovídají, není-li
to v nich výslovně uvedeno.
3. Poskytovatelé platebních služeb se však mohou
rozhodnout poskytnout uživatelům platebních služeb
výhodnější podmínky.
Článek 87
Přezkum
Do 1. listopadu 2012 předloží Komise Evropskému
parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a
sociálnímu výboru a Evropské centrální bance zprávu o
provádění této směrnice a o jejích dopadech, zejména
pokud jde o:
— případnou nutnost rozšířit oblast působnosti této
směrnice na platební transakce ve všech měnách a na
platební transakce v případě, kdy se pouze jeden z
poskytovatelů platebních služeb nachází na území
Společenství,
— uplatňování článků 6, 8 a 9 týkajících se
obezřetnostních požadavků pro platební instituce, zejména
pokud jde o požadavky na kapitál a požadavky týkající se
ochrany peněžních prostředků (účelové vázání),
— případný dopad poskytnutí úvěru platební institucí v
souvislosti s platebními službami, jak je stanoveno v čl. 16
odst. 3,
416 Platební služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
— případný dopad požadavků na povolení pro platební
instituce na hospodářskou soutěž mezi platebními
institucemi a jinými poskytovateli platebních služeb, jakož
i na překážky vstupu nových poskytovatelů platebních
služeb na trh,
— uplatňování článků 34 a 53 této směrnice a případnou
potřebu zrevidovat oblast působnosti této směrnice ve
vztahu k platebním prostředkům pro platby malých částek
a elektronickým penězům a
— uplatňování a fungování článků 69 a 75 pro všechny
druhy platebních prostředků,
která bude tam, kde je to vhodné, doplněna návrhem na
její změnu.
Článek 88
Přechodná ustanovení
1. Aniž je dotčena směrnice 2005/60/ES nebo jiné
příslušné právní předpisy Společenství, členské státy
umožní právnickým osobám, které započaly svou činnost
jako platební instituce před 25. prosincem 2007 ve smyslu
této směrnice, v souladu s platnými vnitrostátními
právními předpisy, aby bez povolení podle článku 10
pokračovaly ve své činnosti na území dotčeného
členského státu do 30. dubna 2011. Všem takovým
osobám, kterým nebylo v uvedené lhůtě uděleno povolení,
se v souladu s článkem 29 zakazuje poskytovat platební
služby.
2. Bez ohledu na odstavec 1 se výjimka z požadavku na
získání povolení podle článku 10 udělí finančním
institucím, které započaly s činnostmi uvedenými v bodu 4
přílohy I směrnice 2006/48/ES a splňují podmínky čl. 24
odst. 1 prvního pododstavce písm. e) uvedené směrnice v
souladu s vnitrostátními právními předpisy před 25.
prosincem 2007. ►C1 Dotyčné finanční instituce však
příslušným orgánům domovského členského státu tyto
činnosti oznámí do 25. prosince 2009. ◄ Toto oznámení
musí dále obsahovat informace prokazující, že finanční
instituce splňují požadavky čl. 5 písm. a), d), g) až i), k) a
l). Jsou-li příslušné orgány přesvědčeny, že tyto
požadavky jsou splněny, budou dotyčné finanční instituce
zapsány do rejstříku podle článku 13 této směrnice.
Členské státy mohou svým příslušným orgánům povolit
osvobodit tyto finanční instituce od požadavků podle
článku 5 této směrnice.
3. Členské státy mohou stanovit, že právnické osoby
podle odstavce 1 automaticky získávají povolení a zapisují
se do rejstříku stanoveného v článku 13, pokud příslušné
orgány již mají důkaz o splnění požadavků stanovených v
článcích 5 a 10. Příslušné orgány informují dotyčné
subjekty před udělením povolení.
4. Aniž je dotčena směrnice 2005/60/ES nebo jiné
příslušné právní předpisy Společenství, členské státy
mohou umožnit fyzickým nebo právnickým osobám, které
v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými
před 25. prosincem 2007 započaly svou činnost jako
platební instituce ve smyslu této směrnice a které jsou
způsobilé pro výjimku podle článku 26, aby pokračovaly
ve své činnosti na území dotčeného členského státu po
přechodné období v délce nejvýše 3 let, aniž by jim byla
poskytnuta výjimka podle článku 26 a aniž by byly
zapsány do rejstříku stanoveného v článku 13. Všem
takovým osobám, kterým nebude v uvedené lhůtě udělena
výjimka, se v souladu s článkem 29 zakazuje poskytovat
platební služby.
Článek 89
Změna směrnice 97/7/ES
Článek 8 směrnice 97/7/ES se zrušuje.
Článek 90
Změna směrnice 2002/65/ES
Směrnice 2002/65/ES se mění takto:
1) V článku 4 se doplňuje nový odstavec, který zní:
„5. Pokud se použije rovněž směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007
o platebních službách na vnitřním trhu ( 28 ), ustanovení o
poskytování informací podle čl. 3 odst. 1 této směrnice, s
výjimkou odst. 2 písm. c) až g), odst. 3 písm. a), d) a e) a
odst. 4 písm. b), se nahrazují ustanoveními článků 36, 37,
41 a 42 uvedené směrnice.
2. Článek 8 se zrušuje.
Článek 91
Změny směrnice 2005/60/ES
Směrnice 2005/60/ES se mění takto:
1) V čl. 3 odst. 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:
„a) podnik jiný než úvěrová instituce, který provádí jednu
nebo více operací uvedených v bodech 2 až 12 a v bodě 14
přílohy I směrnice 2006/48/ES, včetně činností směnáren.“
2) V článku 15 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:
„1. Pokud členský stát umožňuje, aby se na vnitrostátní
úrovni spoléhalo jako na třetí osoby na úvěrové a finanční
instituce uvedené v čl. 2 odst. 1 bodě 1 nebo 2, které se
nacházejí na jeho území, umožní tento členský stát v
každém případě institucím a osobám uvedeným v čl. 2
odst. 1, které se nacházejí na jeho území, aby v souladu s
článkem 14 uznávaly a přijímaly výsledky hloubkové
kontroly klienta podle čl. 8 odst. 1 písm. a) až c),
provedené podle této směrnice institucí uvedenou v čl. 2
odst. 1 bodě 1 nebo 2 v jiném členském státě, s výjimkou
směnáren a platebních institucí vymezených v čl. 4 bodě 4
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze
dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním
trhu ( 29 ), které zejména poskytují platební službu
uvedenou v bodě 6 přílohy uvedené směrnice, včetně
fyzických a právnických osob, jimž byla udělena výjimka
podle článku 26 uvedené směrnice, která splňuje
požadavky článků 16 a 18 této směrnice, a to i tehdy,
pokud jsou dokumenty nebo údaje, na nichž jsou tyto
požadavky založeny, jiné než dokumenty a údaje
vyžadované v členském státě, ve kterém je zákazník
přijímán.
2. Pokud členský stát umožňuje, aby se na vnitrostátní
úrovni spoléhalo jako na třetí osoby na směnárny uvedené
v čl. 3 bodě 2 písm. a) a na platební instituce vymezené v
čl. 4 bodě 4 směrnice 2007/64/ES, které zejména poskytují
platební službu uvedenou v bodě 6 přílohy uvedené
směrnice a které se nacházejí na jeho území, umožní jim
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
417
tento členský stát v každém případě, aby v souladu s
článkem 14 této směrnice uznávaly a přijímaly výsledky
hloubkové kontroly klienta podle čl. 8 odst. 1 písm. a) až
c), provedené podle této směrnice institucí stejné kategorie
v jiném členském státě a splňující požadavky článků 16 a
18 této směrnice, a to i tehdy, pokud jsou dokumenty nebo
údaje, na nichž jsou tyto požadavky založeny, jiné než
dokumenty a údaje vyžadované v členském státě, ve
kterém je zákazník přijímán.
3) V čl. 36 odst. 1 se druhá věta zrušuje.
Článek 92
Změna směrnice 2006/48/ES
Příloha I směrnice 2006/48/ES se mění takto:
1) Bod 4 se nahrazuje tímto:
„4) Platební služby podle definice v čl. 4 bodu 3 směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13.
listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu
( 30 )
2) Bod 5 se nahrazuje tímto:
„5) vydávání a správa jiných prostředků k provádění
plateb (např. cestovních šeků a bankovních směnek),
pokud tato činnost nespadá pod bod 4“.
Článek 93
Zrušení
Směrnice 97/5/ES se zrušuje s účinkem od 1. listopadu
2009.
Článek 94
Provedení
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí
do 1. listopadu 2009. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
1. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn
při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví
členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení
vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti
působnosti této směrnice.
Článek 95
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 96
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA
PLATEBNÍ SLUŽBY (ČL. 4 BOD 3)
1. Služby umožňující vložení hotovosti na platební účet,
jakož i veškeré operace nutné pro vedení platebního účtu.
2. Služby umožňující výběry hotovosti z platebního účtu,
jakož i veškeré operace nutné pro vedení platebního účtu.
3. Provádění platebních transakcí, včetně převodu
peněžních prostředků, na platebním účtu vedeném u
poskytovatele platebních služeb uživatele nebo u jiného
poskytovatele platebních služeb:
— provádění inkasa, včetně jednorázového inkasa,
— provádění platebních transakcí prostřednictvím platební
karty nebo podobného prostředku,
— uskutečňování převodů, včetně trvalých příkazů.
4. Provádění platebních transakcí, u nichž se peněžní
prostředky čerpají z úvěru pro uživatele platebních služeb:
— provádění inkasa, včetně jednorázového inkasa,
— provádění platebních transakcí prostřednictvím platební
karty nebo podobného prostředku,
— uskutečňování převodů, včetně trvalých příkazů.
5. Vydávání nebo pořizování platebních prostředků.
6. Poukazování peněz.
7. Provádění platebních transakcí, kdy je souhlas plátce s
provedením platební transakce dáván pomocí jakéhokoliv
telekomunikačního, digitálního nebo informačně
technologického zařízení a platba je provedena ve
prospěch provozovatele dané telekomunikační nebo
informačně technologické soustavy nebo sítě, který jedná
výlučně jako zprostředkovatel mezi uživatelem platebních
služeb a dodavatelem zboží nebo služeb.
( 1 ) Úř. věst. C 109, 9.5.2006, s. 10.
( 2 ) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 24. dubna
2007 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a
rozhodnutí Rady ze dne 15. října 2007
( 3 ) Úř. věst L 43, 14.2.1997, s. 25.
( 4 ) Úř. věst L 344, 28.12.2001, s. 13.
( 5 ) Úř. věst L 365, 24.12.1987, s. 72.
( 6 ) Úř. věst L 317, 24.11.1988, s. 55.
( 7 ) Úř. věst L 208, 2.8.1997, s. 52.
( 8 ) Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2007/44/ES (Úř. věst. L 247,
21.9.2007, s. 1).
( 9 ) Úř. věst. L 275, 27.10.2000, s. 39.
( 10 ) Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a
Rady 2006/46/ES (Úř. věst. L 224, 16.8.2006, s. 1).
418 Elektronické peníze a virtuální peníze online v Evropské unii a jejich harmonizace
( 11 ) Úř. věst. L 193, 18.7.1983, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2006/99/ES (Úř. věst. L 363,
20.12.2006, s. 137).
( 12 ) Úř. věst. L 372, 31.12.1986, s. 1. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí 2006/46/ES.
( 13 ) Úř. věst. L 42, 12.2.1987, s. 48. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady
98/7/ES (Úř. věst. L 101, 1.4.1998, s. 17).
( 14 ) Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 45.
( 15 ) Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36.
( 16 ) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.
( 17 ) Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.
( 18 ) Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16. Směrnice ve znění
směrnice 2005/29/ES.
( 19 ) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. Směrnice ve
znění nařízení (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284,
31.10.2003, s. 1).
( 20 ) Úř. věst. C 27, 26.1.1998, s. 34.
( 21 ) Úř. věst. L 144, 4.6.1997, s. 19. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2005/29/ES.
( 22 ) Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.
( 23 ) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve
znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006,
s. 11).
( 24 ) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 11.
( 25 ) Úř. věst. L 345, 8.12.2006, s. 1.
( 26 ) Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 87.
( 27 ) Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1.
( 28 ) Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1.“
( 29 ) Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1.“
( 30 ) Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1.“
10. Elektronické peníze a virtuální peníze online
v Evropské unii a jejich harmonizace
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září
2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu
a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic
2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 první a třetí větu
a na článek 95 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru [1],
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky [2],
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy
[3],
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/46/ES
ze dne 18. září 2000 o přístupu k činnosti institucí
elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním
dohledu nad touto činností [4] byla přijata v reakci na
vznik nových předplacených elektronických platebních
produktů s cílem vytvořit jasný právní rámec pro upevnění
vnitřního trhu při zajištění náležité úrovně obezřetnostního
dohledu.
(2) V přezkumu směrnice 2000/46/ES Komise zdůraznila
potřebu revidovat uvedenou směrnici vzhledem k tomu, že
některá její ustanovení byla považována za překážku
vytvoření skutečného jednotného trhu služeb
elektronických peněz a rozvoje těchto uživatelsky
přívětivých služeb.
(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES
ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na
vnitřním trhu [5] vytvořila moderní a soudržný právní
rámec pro platební služby, zahrnující koordinaci
vnitrostátních předpisů týkajících se obezřetnostních
požadavků na novou kategorii poskytovatelů platebních
služeb, totiž na platební instituce.
(4) S cílem odstranit překážky přístupu na trh a usnadnit
přístup k činnosti vydávání elektronických peněz a její
výkon je třeba revidovat pravidla, kterým instituce
elektronických peněz podléhají, aby byly zajištěny rovné
podmínky pro všechny poskytovatele platebních služeb.
(5) Působnost této směrnice je vhodné omezit na
poskytovatele platebních služeb, kteří vydávají
elektronické peníze. Tato směrnice by se neměla vztahovat
na peněžní hodnotu uchovávanou na konkrétních
předplacených platebních nástrojích určených k řešení
přesně stanovených potřeb, které lze použít pouze
omezeně, a to buď proto, že umožňují držiteli
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
419
elektronických peněz nákup zboží nebo služeb pouze v
prostorách vydavatele elektronických peněz nebo v rámci
omezené sítě poskytovatelů služeb na základě přímé
obchodní dohody s profesionálním vydavatelem, anebo
proto, že mohou být použity pouze za účelem získání
omezeného sortimentu zboží nebo služeb. Nástroj by měl
být považován za použitelný v rámci takové omezené sítě
tehdy, pokud je možné jej použít pouze pro nákup zboží a
služeb v konkrétní prodejně či řetězci prodejen anebo k
nákupu omezeného sortimentu zboží nebo služeb bez
ohledu na polohu prodejního místa. Takové nástroje by
mohly zahrnovat zákaznické platební karty, karty pro
odběr pohonných hmot, členské platební karty, karty
používané ve veřejné dopravě, stravenky nebo poukazy na
služby (například poukazy na péči o děti nebo poukazy
pro systémy sociálních služeb, které slouží jako příspěvek
na zaměstnávání pracovníků vykonávajících práce v
domácnosti, například úklid, žehlení nebo zahradnické
práce), na něž se někdy uplatňují zvláštní daně a
pracovněprávní rámec, které mají podpořit využívání
takovýchto nástrojů, a splnit tak cíle stanovené v právních
předpisech v oblasti sociálního zabezpečení. Pokud se z
tohoto zvláštního nástroje stane všeobecně používaný
nástroj, nemělo by se vyloučení z oblasti působnosti této
směrnice dále uplatňovat. Nástroje, které mohou být
použity k nákupu v obchodech stanoveného okruhu
prodejců, by neměly být vyloučeny z oblasti působnosti
této směrnice, neboť takové nástroje jsou většinou určeny
pro síť poskytovatelů služeb, která průběžně roste.
(6) Je rovněž vhodné, aby se tato směrnice nevztahovala
na peněžní hodnotu, která je použita k nákupu digitálního
zboží nebo služeb, kde provozovatel přidává k výrobku
nebo službě vzhledem k jeho povaze reálnou hodnotu,
například v podobě přístupových, vyhledávacích či
distribučních možností, za předpokladu, že předmětné
zboží nebo službu lze použít pouze na digitálním zařízení
jako například na mobilním telefonu nebo počítači a že
provozovatel daného telekomunikačního, digitálního nebo
informatického systému nejedná pouze jako
zprostředkovatel mezi uživatelem platebních služeb a
dodavatelem zboží nebo poskytovatelem služeb. Tak je
tomu v situaci, kdy předplatitel mobilního telefonu nebo
jiné digitální sítě platí přímo provozovateli a mezi
předplatitelem sítě a třetí stranou – dodavatelem zboží
nebo poskytovatelem služeb poskytovaných jako součást
transakce – neexistuje přímý platební vztah ani přímý
vztah dlužníka a věřitele.
(7) Je třeba zavést jasnou definici elektronických peněz,
která bude technicky neutrální. Tato definice by měla
zahrnovat všechny situace, kdy poskytovatel platebních
služeb poskytuje výměnou za peněžní prostředky
předplacenou uchovávanou hodnotu, která může být
použita k platebním účelům, protože ji třetí osoba přijímá
jako platbu.
(8) Definice elektronických peněz by měla zahrnovat
elektronické peníze, ať už jsou drženy na platebním
zařízení, které má držitel elektronických peněz k dispozici,
nebo jsou na dálku uchovávány na serveru a spravovány
držitelem elektronických peněz prostřednictvím zvláštního
účtu pro elektronické peníze. Tato definice by měla být
dostatečně obecná, aby nebránila technické inovaci, a
měla by zahrnovat nejen veškeré produkty elektronických
peněz, které jsou dnes k dispozici na trhu, ale také
produkty, které by mohly být vyvinuty v budoucnosti.
(9) Režim obezřetnostního dohledu nad institucemi
elektronických peněz by měl být přezkoumán a uveden do
souladu s riziky, kterým jsou tyto instituce vystaveny. Měl
by být také uveden do souladu s obezřetnostním dohledem,
kterému podléhají platební instituce podle směrnice
2007/64/ES. V tomto ohledu by se příslušné články
směrnice 2007/64/ES měly obdobně použít na instituce
elektronických peněz, aniž je dotčena tato směrnice. Proto
je třeba výrazem "platební instituce" ve směrnici
2007/64/ES rozumět "instituce elektronických peněz";
výrazem "platební služby" je třeba rozumět též "platební
služby a vydávání elektronických peněz"; výrazem
"uživatel platebních služeb" je třeba rozumět též
"uživatele platebních služeb a držitele elektronických
peněz"; výrazem "tato směrnice" je třeba rozumět směrnici
2007/64/ES i tuto směrnici; odkazu na hlavu II směrnice
2007/64/ES je třeba rozumět jako odkazu na hlavu II
směrnice 2007/64/ES i hlavu II této směrnice; odkazu na
článek 6 směrnice 2007/64/ES je třeba rozumět též jako
odkazu na článek 4 této směrnice; odkazu na čl. 7 odst. 1
směrnice 2007/64/ES je třeba rozumět též jako odkazu na
čl. 5 odst. 1 této směrnice; odkazu na čl. 7 odst. 2 směrnice
2007/64/ES je třeba rozumět též jako odkazu na čl. 5 odst.
6 této směrnice; odkazu na článek 8 směrnice 2007/64/ES
je třeba rozumět též jako odkazu na čl. 5 odst. 2 až 5 této
směrnice; odkazu na článek 9 směrnice 2007/64/ES je
třeba rozumět též jako odkazu na článek 7 této směrnice;
odkazu na čl. 16 odst. 1 směrnice 2007/64/ES je třeba
rozumět též jako odkazu na čl. 6 odst. 1 písm. c), d) a e)
této směrnice; a odkazu na článek 26 směrnice 2007/64/ES
je třeba rozumět též jako odkazu na článek 9 této směrnice.
(10) Uznává se, že instituce elektronických peněz
distribuují elektronické peníze, a to též prostřednictvím
prodeje nebo dalšího prodeje produktů elektronických
peněz veřejnosti tím, že poskytují prostředky pro distribuci
elektronických peněz zákazníkům, pro provádění zpětné
výměny elektronických peněz na žádost zákazníků nebo
pro dobíjení produktů elektronických peněz zákazníků,
svým jménem a prostřednictvím fyzických nebo
právnických osob v souladu s požadavky svých
příslušných obchodních modelů. I když by instituce
elektronických peněz neměly vydávat elektronické peníze
prostřednictvím zástupců, mělo by jim být nicméně
povoleno poskytovat platební služby uvedené v příloze
směrnice 2007/64/ES prostřednictvím zástupců za
předpokladu, že jsou splněny podmínky článku 17
uvedené směrnice.
(11) Je třeba stanovit požadavky na počáteční kapitál a
následný kapitál, aby byla zajištěna odpovídající úroveň
ochrany spotřebitelů i řádná a obezřetná činnost institucí
elektronických peněz. Vzhledem ke specifičnosti
elektronických peněz by měla být stanovena doplňková
metoda výpočtu následného kapitálu. Mělo by být plně
ponecháno na uvážení orgánu dohledu, aby zajistil, že
stejná rizika jsou u všech poskytovatelů platebních služeb
posuzována stejným způsobem a že metoda výpočtu
zohledňuje specifické obchodní postavení daných institucí
elektronických peněz. Kromě toho je třeba stanovit, aby
byly instituce elektronických peněz povinny držet peněžní
prostředky držitelů elektronických peněz odděleně od
peněžních prostředků instituce elektronických peněz
určených na jiné obchodní činnosti. Instituce
elektronických peněz by měly rovněž podléhat účinným
pravidlům proti praní peněz a financování terorismu.
420 Elektronické peníze a virtuální peníze online v Evropské unii a jejich harmonizace
(12) Provozování platebních systémů je činnost, která není
vyhrazena zvláštním kategoriím institucí. Je však třeba
uznat, že, stejně jako tomu je u platebních institucí, ji
mohou provádět i instituce elektronických peněz.
(13) Vydávání elektronických peněz není činností
přijímání vkladů ve smyslu směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o
přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu [6]
vzhledem k jejich specifické povaze jakožto elektronické
náhrady mincí a bankovek používané pouze k provádění
plateb obvykle omezeného rozsahu, a nikoli ke spoření.
Instituce elektronických peněz by neměly smět poskytovat
úvěry z peněžních prostředků získaných nebo držených za
účelem vydávání elektronických peněz. Vydavatelé
elektronických peněz by rovněž neměli smět poskytovat
úroky nebo jakýkoli jiný prospěch kromě případů, kdy
tento prospěch není spojen s délkou doby, během níž má
držitel elektronických peněz tyto peníze v držení.
Podmínky pro udělení a zachování povolení pro instituce
elektronických peněz by měly obsahovat obezřetnostní
požadavky přiměřené provozním a finančním rizikům,
kterým jsou tyto subjekty vystaveny při své činnosti
související s vydáváním elektronických peněz, nezávisle
na jakýchkoli jiných obchodních činnostech
provozovaných institucí elektronických peněz.
(14) Je však nutné zachovat rovné podmínky mezi
institucemi elektronických peněz a úvěrovými institucemi,
pokud jde o vydávání elektronických peněz, a tím zajistit
spravedlivou hospodářskou soutěž pro stejnou službu v
rámci většího množství institucí přinášející výhody
držitelům elektronických peněz. Toho by mělo být
dosaženo vyvážením méně těžkopádné formy
obezřetnostního dohledu, která bude uplatňována u
institucí elektronických peněz, ustanoveními přísnějšími,
než jsou ta, která platí pro úvěrové instituce, zejména
pokud jde o ochranu peněžních prostředků držitele
elektronických peněz. Vzhledem ke klíčovému významu
ochrany je nutné, aby byly příslušné orgány předem
informovány o jakékoli podstatné změně, například změně
metod ochrany, změně úvěrové instituce, u které jsou
chráněné peněžní prostředky uloženy, nebo změně
pojišťovny nebo úvěrové instituce, u níž byly peněžní
prostředky pojištěny nebo která na ně poskytla záruku.
(15) Pravidla činnosti poboček institucí elektronických
peněz s ústředím mimo Společenství by měla být obdobná
ve všech členských státech. Je důležité zajistit, aby tato
pravidla nebyla příznivější než ta, jež platí pro pobočky
institucí elektronických peněz s ústředím v jiném
členském státě. Společenství by mělo mít možnost
uzavírat dohody se třetími zeměmi o použití pravidel,
která poskytnou pobočkám institucí elektronických peněz
s ústředím mimo Společenství stejné zacházení v celém
Společenství. Na pobočky institucí elektronických peněz s
ústředím mimo Společenství by se nemělo vztahovat
právo usazování podle článku 43 Smlouvy v jiných
členských státech než těch, kde jsou usazeny, ani volný
pohyb služeb podle čl. 49 druhého pododstavce Smlouvy.
(16) Je vhodné umožnit členským státům, aby upustily od
uplatňování některých ustanovení této směrnice na
instituce, které vydávají elektronické peníze pouze v
omezeném objemu. Instituce, na něž se taková výjimka
vztahuje, by neměly být podle této směrnice oprávněny
uplatňovat právo usazování ani volný pohyb služeb a ani
by neměly tato práva vykonávat nepřímo jako členové
platebního systému. Je však žádoucí, aby byly
registrovány údaje o všech subjektech poskytujících
služby v oblasti elektronických peněz, včetně těch, na něž
se vztahuje výjimka. Za tímto účelem by členské státy
měly takové subjekty zapisovat do rejstříku institucí
elektronických peněz.
(17) Z důvodu obezřetnosti by členské státy měly zajistit,
aby elektronické peníze mohly vydávat pouze instituce
elektronických peněz řádně schválené podle této směrnice
nebo ty, na něž se vztahuje výjimka, úvěrové instituce
schválené podle směrnice 2006/48/ES, poštovní žirové
instituce, které jsou v souladu s vnitrostátními právními
předpisy oprávněny vydávat elektronické peníze, instituce
uvedené v článku 2 směrnice 2006/48/ES, Evropská
centrální banka a národní centrální banky, pokud nejednají
jako měnový orgán nebo jiný orgán veřejné moci, a
členské státy nebo jejich regionální a místní orgány, pokud
jednají jako orgány veřejné moci.
(18) Elektronické peníze musí být zpětně vyměnitelné, aby
byla zachována důvěra držitelů elektronických peněz.
Zpětná výměna sama o sobě neznamená, že by peněžní
prostředky přijaté výměnou za elektronické peníze měly
být považovány za vklady nebo jiné splatné peněžní
prostředky ve smyslu směrnice 2006/48/ES. Zpětná
výměna by měla být možná kdykoli, a to za jmenovitou
hodnotu a bez možnosti dohodnout se na minimální výši
částky pro zpětnou výměnu. Zpětná výměna by obecně
měla být bezplatná. Ve zvláštních případech řádně
uvedených v této směrnici by však mělo být možné
vyžadovat poplatek přiměřený nákladům, aniž by byly
dotčeny vnitrostátní daňové nebo sociální předpisy ani
jakékoli jiné povinnosti vydavatele elektronických peněz,
které vyplývají z ostatních příslušných předpisů
Společenství nebo z vnitrostátních právních předpisů, jako
jsou předpisy v oblasti boje proti praní peněz a
financování terorismu, ani žádná opatření zaměřená na
zmrazení finančních prostředků nebo jakákoli specifická
opatření související s bojem proti trestné činnosti a jejím
vyšetřováním.
(19) Držitelé elektronických peněz by měli mít možnost
využívat mimosoudní postupy pro vyřizování stížností a
zjednávání nápravy s cílem urovnání sporů. Proto by se
měla v souvislosti s touto směrnicí obdobně použít
kapitola 5 hlavy IV směrnice 2007/64/ES, aniž je dotčena
tato směrnice. Výrazem "poskytovatel platebních služeb"
je tedy třeba rozumět též "vydavatele elektronických
peněz", výrazem "uživatel platebních služeb" je třeba
rozumět též "držitele elektronických peněz" a odkazu na
hlavy III a IV směrnice 2007/64/ES je třeba rozumět též
jako odkazu na hlavu III této směrnice.
(20) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla
být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze
dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích
pravomocí svěřených Komisi [7].
(21) Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí
prováděcích předpisů, aby byla zohledněna inflace nebo
technologický rozvoj a rozvoj trhu a zajištěno
konvergentní uplatňování výjimek stanovených v této
směrnici. Jelikož tato opatření mají obecný význam a
jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
421
směrnice, musí být přijata regulativním postupem s
kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí
1999/468/ES.
(22) Účinnost této směrnice je třeba přezkoumat. Tři roky
po uplynutí lhůty pro provedení této směrnice by proto
Komise měla vypracovat zprávu. Členské státy by měly
Komisi informovat o uplatňování některých ustanovení
této směrnice.
(23) V zájmu právní jistoty by měla být přijata přechodná
ustanovení, podle nichž by instituce elektronických peněz,
které zahájily činnost v souladu s vnitrostátními právními
předpisy provádějícími směrnici 2000/46/ES, mohly
pokračovat ve své činnosti v daném členském státě po
určitou dobu. Tato doba by měla být delší v případě
institucí elektronických peněz, kterým byla udělena
výjimka podle článku 8 směrnice 2000/46/ES.
(24) Tato směrnice zavádí novou definici elektronických
peněz, na jejichž vydávání je možno použít výjimky podle
článků 34 a 53 směrnice 2007/64/ES. Proto by měl být
odpovídajícím způsobem změněn režim zjednodušené
hloubkové kontroly institucí elektronických peněz podle
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze
dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního
systému k praní peněz a financování terorismu [8].
(25) Podle směrnice 2006/48/ES jsou instituce
elektronických peněz považovány za úvěrové instituce,
přestože nemohou ani přijímat vklady od veřejnosti, ani z
prostředků od veřejnosti získaných poskytovat úvěry. S
ohledem na systém zavedený touto směrnicí je vhodné
změnit definici úvěrové instituce uvedenou ve směrnici
2006/48/ES, aby bylo zajištěno, že instituce
elektronických peněz nebudou považovány za úvěrové
instituce. Úvěrové instituce by však měly být i nadále
oprávněny vydávat elektronické peníze a vykonávat tuto
činnost v celém Společenství, s výhradou vzájemného
uznávání a komplexního obezřetnostního dohledu, který se
na ně vztahuje v souladu s právními předpisy Společenství
v oblasti bankovnictví. V zájmu zachování rovných
podmínek by však mělo být úvěrovým institucím
umožněno, aby případně tuto činnost vykonávaly
prostřednictvím dceřiné společnosti v rámci režimu
obezřetnostního dohledu podle této směrnice namísto
podle směrnice 2006/48/ES.
(26) Ustanovení této směrnice nahrazují všechna
odpovídající ustanovení směrnice 2000/46/ES. Směrnice
2000/46/ES by proto měla být zrušena.
(27) Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě
dosaženo na úrovni členských států, protože je k tomu
zapotřebí harmonizace řady různých pravidel, která v
současnosti existují v právních řádech jednotlivých
členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na
úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření
v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5
Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality
stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice
rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.
(28) Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o
zdokonalení tvorby právních předpisů [9] jsou členské
státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu
Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co
nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími
opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
HLAVA I
OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
1. Tato směrnice stanoví pravidla pro výkon činnosti
vydávání elektronických peněz; za tímto účelem členské
státy rozlišují následující kategorie vydavatelů
elektronických peněz:
a) úvěrové instituce ve smyslu čl. 4 bodu 1 směrnice
2006/48/ES, včetně, v souladu s vnitrostátním právem,
poboček, ve smyslu čl. 4 bodu 3 uvedené směrnice,
úvěrových institucí s ústředím mimo Společenství, které se
nacházejí ve Společenství v souladu s článkem 38 uvedené
směrnice;
b) instituce elektronických peněz ve smyslu čl. 2 bodu 1
této směrnice, včetně, v souladu článkem 8 této směrnice a
s vnitrostátním právem, poboček institucí elektronických
peněz s ústředím mimo Společenství, které se nacházejí ve
Společenství;
c) poštovní žirové instituce, které jsou podle vnitrostátního
práva oprávněny vydávat elektronické peníze;
d) Evropská centrální banka a národní centrální banky,
pokud nejednají jako měnový orgán nebo jiný orgán
veřejné moci;
e) členské státy a jejich regionální a místní orgány, pokud
jednají jako orgány veřejné moci.
2. Hlava II této směrnice stanoví pravidla pro přístup k
činnosti institucí elektronických peněz, její výkon a
obezřetnostní dohled nad touto činností.
3. Členské státy mohou upustit od uplatňování všech nebo
části ustanovení hlavy II této směrnice na instituce
uvedené v článku 2 směrnice 2006/48/ES, s výjimkou
institucí uvedených v první a druhé odrážce zmíněného
článku.
4. Tato směrnice se nevztahuje na peněžní hodnotu
uchovávanou na nástrojích, pro něž platí výjimka podle čl.
3 písm. k) směrnice 2007/64/ES.
5. Tato směrnice se nevztahuje na peněžní hodnotu, která
je použita na platební transakce, pro něž platí výjimka
podle čl. 3 písm. l) směrnice 2007/64/ES.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
1) "institucí elektronických peněz" právnická osoba, jíž
bylo podle hlavy II uděleno povolení vydávat elektronické
peníze;
2) "elektronickými penězi" elektronicky, a to i magneticky,
uchovávaná peněžní hodnota vyjádřená pohledávkou za
422 Elektronické peníze a virtuální peníze online v Evropské unii a jejich harmonizace
vydavatelem, vydaná proti přijetí peněžních prostředků za
účelem provádění platebních transakcí vymezených v čl. 4
bodě 5 směrnice 2007/64/ES a přijímaná jinou fyzickou či
právnickou osobou, než je vydavatel elektronických peněz;
3) "vydavatelem elektronických peněz" subjekty uvedené
v čl. 1 odst. 1, instituce, kterým byla udělena výjimka
podle čl. 1 odst. 3, nebo právnické osoby, kterým byla
udělena výjimka podle článku 9;
4) "průměrem elektronických peněz v oběhu" průměrná
celková výše finančních závazků z elektronických peněz
vydaných na konci každého kalendářního dne za
předcházejících šest kalendářních měsíců, jež je
vypočítána prvního kalendářního dne každého
kalendářního měsíce a používána pro tento kalendářní
měsíc.
HLAVA II
POŽADAVKY NA PŘÍSTUP K ČINNOSTI
INSTITUCÍ ELEKTRONICKÝCH PENĚZ, NA JEJÍ
VÝKON A OBEZŘETNOSTNÍ DOHLED NAD NÍ
Článek 3
Obecná obezřetnostní pravidla
1. Aniž je dotčena tato směrnice, použijí se článek 5,
články 10 až 15, čl. 17 odst. 7 a články 18 až 25 směrnice
2007/64/ES obdobně na instituce elektronických peněz.
2. Instituce elektronických peněz informují příslušné
orgány předem o každé podstatné změně opatření
přijatých na ochranu peněžních prostředků, které obdržely
výměnou za vydané elektronické peníze.
3. Každá fyzická nebo právnická osoba, která se rozhodla
nabýt nebo držet, přímo nebo nepřímo, kvalifikovanou
účast ve smyslu čl. 4 bodu 11 směrnice 2006/48/ES v
instituci elektronických peněz nebo tuto kvalifikovanou
účast dále zvýšit nebo snížit, přímo nebo nepřímo, čímž by
její podíl na kapitálu nebo na hlasovacích právech dosáhl
nebo překročil hranice 20 %, 30 % nebo 50 % anebo pod
ně poklesl, anebo pokud by se tím instituce elektronických
peněz stala nebo přestala být její dceřinou společností,
informuje příslušné orgány předem o svém záměru nabýt,
držet, zvýšit nebo snížit kvalifikovanou účast.
Navržený nabyvatel poskytne příslušnému orgánu
informace o výši zamýšlené účasti a příslušné informace
uvedené v čl. 19a odst. 4 směrnice 2006/48/ES.
Jestliže je pravděpodobné, že vliv osob uvedených ve
druhém pododstavci bude mít nepříznivý dopad na řádné a
obezřetné řízení instituce, vyjádří příslušné orgány
nesouhlas nebo učiní jiná vhodná opatření nezbytná k
ukončení tohoto stavu. Tato opatření mohou zahrnovat
soudní příkazy, sankce proti vedoucím osobám nebo
pozastavení hlasovacích práv spojených s podíly drženými
dotyčnými společníky nebo členy.
Podobná opatření se uplatní na fyzické nebo právnické
osoby, které nesplní povinnost předem poskytnout
informace stanovené v tomto odstavci.
Pokud je podíl nabyt přes nesouhlas příslušných orgánů,
přijmou tyto orgány bez ohledu na jakékoli další přijaté
sankce opatření, kterými se buď pozastaví výkon
hlasovacích práv nabyvatele, nebo zajistí neplatnost
odevzdaných hlasů nebo možnost jejich zrušení.
Členské státy mohou osvobodit instituce elektronických
peněz, které vykonávají jednu nebo více činností
uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. e), od některých nebo
všech povinností podle tohoto odstavce nebo umožnit
svým příslušným orgánům, aby je od nich osvobodily.
4. Členské státy umožní institucím elektronických peněz,
aby distribuovaly elektronické peníze a prováděly jejich
zpětnou výměnu prostřednictvím fyzických nebo
právnických osob, které jednají jejich jménem. Přeje-li si
instituce elektronických peněz distribuovat elektronické
peníze v jiném členském státě a využít přitom takovéto
fyzické nebo právnické osoby, postupuje podle článku 25
směrnice 2007/64/ES.
5. Bez ohledu na odstavec 4 nesmějí instituce
elektronických peněz vydávat elektronické peníze
prostřednictvím zástupců. Instituce elektronických peněz
mohou poskytovat platební služby uvedené v čl. 6 odst. 1
písm. a) prostřednictvím zástupců pouze tehdy, pokud jsou
splněny podmínky stanovené v článku 17 směrnice
2007/64/ES.
Článek 4
Počáteční kapitál
Členské státy vyžadují, aby počáteční kapitál institucí
elektronických peněz složený z položek stanovených v čl.
57 písm. a) a b) směrnice 2006/48/ES činil při udělení
povolení nejméně 350000 EUR.
Článek 5
Kapitál
1. Kapitál instituce elektronických peněz ve smyslu článků
57 až 61, 63, 64 a 66 směrnice 2006/48/ES nesmí klesnout
pod vyšší z částek požadovaných podle odstavců 2 až 5
tohoto článku nebo podle článku 4 této směrnice.
2. Ve vztahu k činnostem uvedeným v čl. 6 odst. 1 písm.
a), které nejsou spojeny s vydáváním elektronických peněz,
se požadavky na kapitál instituce elektronických peněz
vypočítají jednou ze tří metod (A, B nebo C) stanovených
v čl. 8 odst. 1 a 2 směrnice 2007/64/ES. Vhodnou metodu
určí příslušné orgány v souladu s vnitrostátními právními
předpisy.
Ve vztahu k činnosti vydávání elektronických peněz se
požadavky na kapitál instituce elektronických peněz
vypočítají metodou D stanovenou v odstavci 3.
Instituce elektronických peněz musí mít vždy kapitál,
který je nejméně roven součtu požadavků stanovených v
prvním a druhém pododstavci.
3. Metoda D: Kapitál instituce elektronických peněz pro
vydávání elektronických peněz činí nejméně 2 % průměru
elektronických peněz v oběhu.
4. Pokud instituce elektronických peněz vykonává
některou z činností uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. a),
která není spojena s vydáváním elektronických peněz,
nebo některou z činností uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. b)
až e) a částka elektronických peněz v oběhu není předem
známa, povolí příslušné orgány této instituci vypočítat
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
423
požadavky na svůj kapitál na základě reprezentativní části,
jež má být podle předpokladu použita na vydávání
elektronických peněz, pod podmínkou, že tuto
reprezentativní část lze rozumným způsobem odhadnout
na základě dřívějších údajů a že to příslušné orgány
považují za uspokojivé. Pokud instituce elektronických
peněz nevyvíjela činnost po dostatečně dlouhou dobu,
vypočítají se její požadavky na kapitál na základě
předpokládané výše elektronických peněz v oběhu
doložené obchodním plánem, s výhradou úprav tohoto
plánu požadovaných příslušnými orgány.
5. Příslušné orgány mohou na základě vyhodnocení
postupů pro řízení rizik, databází ztrát z rizik a vnitřních
kontrolních mechanismů instituce elektronických peněz
požadovat, aby tato instituce měla kapitál až o 20 % vyšší,
než je částka stanovená pomocí příslušné metody v
souladu s odstavcem 2, nebo povolit, aby instituce
elektronických peněz měla kapitál až o 20 % nižší, než je
částka stanovená pomocí příslušné metody v souladu s
odstavcem 2.
6. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby se
předešlo vícenásobnému použití prvků způsobilých pro
výpočet kapitálu:
a) pokud instituce elektronických peněz patří do stejné
skupiny jako jiná instituce elektronických peněz, úvěrová
instituce, platební instituce, investiční podnik, společnost
pro správu aktiv, pojišťovna nebo zajišťovna;
b) pokud instituce elektronických peněz vykonává jiné
činnosti než vydávání elektronických peněz.
7. Jsou-li splněny podmínky stanovené v článku 69
směrnice 2006/48/ES, mohou se členské státy nebo jejich
příslušné orgány rozhodnout neuplatňovat odstavce 2 a 3
tohoto článku na instituce elektronických peněz, které jsou
zahrnuty do konsolidovaného dohledu nad mateřskou
úvěrovou institucí podle směrnice 2006/48/ES.
Článek 6
Činnosti
1. Instituce elektronických peněz jsou vedle vydávání
elektronických peněz oprávněny vykonávat i kteroukoli z
těchto činností:
a) poskytování platebních služeb uvedených v příloze
směrnice 2007/64/ES;
b) poskytování úvěrů souvisejících s platebními službami
uvedenými v bodech 4, 5 nebo 7 přílohy směrnice
2007/64/ES, pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl.
16 odst. 3 a 5 uvedené směrnice;
c) poskytování provozních služeb a úzce spojených
doplňkových služeb souvisejících s vydáváním
elektronických peněz nebo s poskytováním platebních
služeb uvedených v písmenu a);
d) provozování platebních systémů ve smyslu čl. 4 bodu 6
směrnice 2007/64/ES, aniž je dotčen článek 28 uvedené
směrnice;
e) obchodní činnosti jiné než vydávání elektronických
peněz s ohledem na platné právo Společenství a
vnitrostátní právo.
Úvěr podle prvního pododstavce písm. b) nesmí být
poskytován z peněžních prostředků přijatých výměnou za
elektronické peníze a držených v souladu s čl. 7 odst. 1.
2. Instituce elektronických peněz nesmí od veřejnosti
přijímat vklady ani jiné splatné peněžní prostředky ve
smyslu článku 5 směrnice 2006/48/ES.
3. Veškeré peněžní prostředky, které instituce
elektronických peněz získá od držitele elektronických
peněz, musí být neprodleně vyměněny za elektronické
peníze. Tyto peněžní prostředky nepředstavují vklad ani
jiné splatné peněžní prostředky přijaté od veřejnosti ve
smyslu článku 5 směrnice 2006/48/ES.
4. Ustanovení čl. 16 odst. 2 a 4 směrnice 2007/64/ES se
vztahují na peněžní prostředky obdržené na činnosti
uvedené v odst. 1 písm. a) tohoto článku, které nejsou
spojeny s vydáváním elektronických peněz.
Článek 7
Požadavky na ochranu peněžních prostředků
1. Členské státy vyžadují, aby instituce elektronických
peněz chránila peněžní prostředky, které získala výměnou
za vydané elektronické peníze v souladu s čl. 9 odst. 1 a 2
směrnice 2007/64/ES. Peněžní prostředky získané formou
platby prostřednictvím platebního nástroje nemusí být
chráněny až do doby, kdy jsou připsány na platební účet
instituce elektronických peněz nebo dány instituci
elektronických peněz jinak k dispozici, v souladu s
případnými požadavky na lhůty pro provedení transakce
stanovenými ve směrnici 2007/64/ES. V každém případě
jsou tyto peněžní prostředky chráněny nejpozději po
uplynutí pěti pracovních dní ve smyslu čl. 4 bodu 27
uvedené směrnice od vydání elektronických peněz.
2. Pro účely odstavce 1 jsou bezpečnými aktivy s nízkým
rizikem položky aktiv spadající do kategorií v tabulce 1
bodě 14 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady
2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové
přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí
[10], u nichž kapitálový požadavek pro specifické riziko
nepřekračuje 1,6 %, avšak s vyloučením jiných
kvalifikujících položek, jak jsou definovány v bodě 15
uvedené přílohy.
Pro účely odstavce 1 jsou bezpečnými aktivy s nízkým
rizikem rovněž podílové jednotky v subjektu kolektivního
investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP),
který investuje pouze do aktiv uvedených v prvním
pododstavci.
Za výjimečných okolností, a existuje-li řádné zdůvodnění,
mohou příslušné orgány na základě zhodnocení
bezpečnosti, splatnosti, hodnoty nebo jiných rizikových
prvků aktiv, které jsou uvedeny v prvním a druhém
pododstavci, určit, která z těchto aktiv nepředstavují pro
účely odstavce 1 bezpečná aktiva s nízkým rizikem.
3. Článek 9 směrnice 2007/64/ES se vztahuje na instituce
elektronických peněz pro činnosti uvedené v čl. 6 odst. 1
písm. a) této směrnice, které nejsou spojeny s vydáváním
elektronických peněz.
4. Pro účely odstavců 1 a 3 mohou členské státy nebo
jejich příslušné orgány v souladu s vnitrostátními právními
424 Elektronické peníze a virtuální peníze online v Evropské unii a jejich harmonizace
předpisy určit, kterou metodu mají instituce
elektronických peněz použít pro ochranu peněžních
prostředků.
Článek 8
Vztahy se třetími zeměmi
1. Členské státy neuplatňují vůči pobočkám institucí
elektronických peněz s ústředím mimo Společenství v
případě, že zahajují nebo provozují činnost, ustanovení,
jež by je ve výsledku zvýhodňovala před institucí
elektronických peněz s ústředím ve Společenství.
2. Příslušné orgány oznámí Komisi veškerá povolení
vydaná institucím elektronických peněz s ústředím mimo
Společenství pro jejich pobočky.
3. Aniž je dotčen odstavec 1, může Společenství v
dohodách uzavřených s jednou nebo více třetími zeměmi
sjednat použití ustanovení, jež zajistí pobočkám instituce
elektronických peněz s ústředím mimo Společenství stejné
zacházení v celém Společenství.
Článek 9
Volitelné výjimky
1. Členské státy mohou upustit od uplatňování nebo
umožnit svým příslušným orgánům, aby upustily od
uplatňování, všech nebo některých částí postupů a
podmínek stanovených v článcích 3, 4, 5 a 7 této směrnice,
s výjimkou článků 20, 22, 23 a 24 směrnice 2007/64/ES, a
umožnit právnickým osobám zápis do rejstříku institucí
elektronických peněz, pokud splňují oba tyto požadavky:
a) veškeré obchodní činnosti vytvářejí průměr
elektronických peněz v oběhu, který nepřekračuje limit
stanovený členským státem a v žádném případě není vyšší
než 5000000 EUR, a
b) žádná z fyzických osob odpovědných za řízení nebo
provoz podniku nebyla odsouzena za trestné činy
související s praním peněz nebo financováním terorismu
nebo jiné finanční trestné činy.
Pokud instituce elektronických peněz vykonává některou z
činností uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. a), která není
spojena s vydáváním elektronických peněz, nebo některou
z činností uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. b) až e) a částka
elektronických peněz v oběhu není předem známa, povolí
příslušné orgány této instituci elektronických peněz
používat první pododstavec písm. a) na základě
reprezentativní části, jež má být podle předpokladu
použita na vydávání elektronických peněz, pod
podmínkou, že tuto reprezentativní část lze rozumným
způsobem odhadnout na základě dřívějších údajů a že to
příslušné orgány považují za uspokojivé. Pokud instituce
elektronických peněz nevyvíjela obchodní činnost po
dostatečně dlouhou dobu, je splnění tohoto požadavku
hodnoceno na základě předpokládané výše elektronických
peněz v oběhu doložené obchodním plánem, s výhradou
úprav tohoto plánu požadovaných příslušnými orgány.
Členské státy mohou rovněž podmínit udělení volitelných
výjimek splněním dalšího požadavku na maximální částku
uchovávanou na platebním prostředku nebo platebním
účtu spotřebitele, na němž jsou elektronické peníze
uchovávány.
Právnická osoba zapsaná v rejstříku v souladu s tímto
odstavcem může poskytovat platební služby nesouvisející
s elektronickými penězi vydanými v souladu s tímto
článkem pouze za předpokladu, že jsou splněny podmínky
stanovené v článku 26 směrnice 2007/64/ES.
2. Právnická osoba zapsaná v rejstříku podle odstavce 1 je
povinna mít ústředí v členském státě, ve kterém svou
činnost skutečně vykonává.
3. Na právnickou osobu zapsanou v rejstříku podle
odstavce 1 se pohlíží jako na instituci elektronických
peněz. Ustanovení čl. 10 odst. 9 a článku 25 směrnice
2007/64/ES se však na ni nepoužijí.
4. Členské státy mohou stanovit, že právnická osoba
zapsaná v rejstříku podle odstavce 1 smí vykonávat pouze
některé z činností uvedených v čl. 6 odst. 1.
5. Právnická osoba uvedená v odstavci 1:
a) oznámí příslušným orgánům všechny změny své situace,
jež mají význam pro podmínky uvedené v odstavci 1, a
b) nejméně jednou ročně ke dni stanovenému příslušnými
orgány podá hlášení o průměrné výši elektronických peněz
v oběhu.
6. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho,
aby v případě, že podmínky stanovené v odstavcích 1, 2 a
4 přestanou být plněny, dotyčná právnická osoba požádala
o povolení do 30 kalendářních dnů v souladu s článkem 3.
Každé takové osobě, která nepožádá o povolení v této
lhůtě, je v souladu s článkem 10 vydávání elektronických
peněz zakázáno.
7. Členské státy zajistí, aby jejich příslušné orgány měly
dostatečné pravomoci ke kontrole průběžného plnění
požadavků stanovených v tomto článku.
8. Tento článek se nepoužije na směrnici 2005/60/ES ani
na vnitrostátní právní předpisy proti praní peněz.
9. Jestliže členský stát využije výjimku uvedenou v
odstavci 1, oznámí to Komisi do 30. dubna 2011.
Neprodleně jí oznámí veškeré následné změny. Kromě
toho členský stát sdělí Komisi počet dotčených
právnických osob a uvědomí ji každoročně o celkové
částce elektronických peněz vydaných k 31. prosinci
každého kalendářního roku v oběhu, jak je uvedeno v
odstavci 1.
HLAVA III
VYDÁVÁNÍ A ZPĚTNÁ VÝMĚNA
ELEKTRONICKÝCH PENĚZ
Článek 10
Zákaz vydávání elektronických peněz
Aniž je dotčen článek 18, zakáží členské státy vydávat
elektronické peníze fyzickým nebo právnickým osobám,
které nejsou vydavateli elektronických peněz.
Článek 11
Vydávání a zpětná výměna
1. Členské státy zajistí, aby vydavatelé elektronických
peněz vydávali elektronické peníze proti přijetí peněžních
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
425
prostředků ve jmenovité hodnotě odpovídající výši
přijatých peněžních prostředků.
2. Členské státy zajistí, aby vydavatelé elektronických
peněz na žádost držitele elektronických peněz provedli
kdykoli zpětnou výměnu peněžní hodnoty držených
elektronických peněz ve výši odpovídající jejich jmenovité
hodnotě.
3. Smlouva mezi vydavatelem elektronických peněz a
držitelem elektronických peněz jasně a zřetelně stanoví
podmínky pro zpětnou výměnu, včetně jakýchkoli s tím
spojených poplatků, a držitel elektronických peněz je o
těchto podmínkách informován před tím, než je vázán
jakoukoli smlouvou nebo nabídkou.
4. Zpětná výměna může podléhat poplatku pouze tehdy,
pokud je tak stanoveno ve smlouvě v souladu s odstavcem
3, a pouze v některém z těchto případů:
a) je-li zpětná výměna požadována před ukončením
smlouvy;
b) je-li ve smlouvě uveden den ukončení smlouvy a držitel
elektronických peněz vypoví smlouvu před tímto datem
nebo
c) je-li zpětná výměna požadována více než jeden rok po
dni ukončení smlouvy.
Každý takovýto poplatek musí být přiměřený a úměrný
skutečným nákladům vynaloženým vydavatelem
elektronických peněz.
5. Pokud je zpětná výměna požadována před ukončením
smlouvy, může držitel elektronických peněz požadovat
zpětnou výměnu části nebo všech elektronických peněz.
6. Pokud držitel elektronických peněz požaduje zpětnou
výměnu v den ukončení smlouvy nebo do jednoho roku od
tohoto dne:
a) je zpětně vyměněna celková peněžní hodnota držených
elektronických peněz nebo
b) v případě, že instituce elektronických peněz provozuje
jednu nebo více činností uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. e)
a není předem známo, jaká část peněžních prostředků bude
použita jako elektronické peníze, jsou zpětně vyměněny
veškeré peněžní prostředky, které držitel elektronických
peněz vyžaduje.
7. Bez ohledu na odstavce 4, 5 a 6 upravuje práva osoby
přijímající elektronické peníze jiné než spotřebitele na
zpětnou výměnu smlouva mezi vydavatelem
elektronických peněz a touto osobou.
Článek 12
Zákaz úročení
Členské státy zakáží poskytování úroků nebo jakéhokoli
jiného prospěchu spojeného s dobou, během níž držitel
elektronických peněz tyto peníze drží.
Článek 13
Mimosoudní postupy vyřizování stížností a zjednávání
nápravy s cílem urovnání sporů
Aniž je dotčena tato směrnice, použije se kapitola 5 hlavy
IV směrnice 2007/64/ES obdobně na vydavatele
elektronických peněz ve vztahu k jejich povinnostem
vyplývajícím z této hlavy.
HLAVA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ A PROVÁDĚCÍ
OPATŘENÍ
Článek 14
Prováděcí opatření
1. Komise může přijmout opatření, která jsou nezbytná k
aktualizaci této směrnice s cílem zohlednit inflaci nebo
technologický vývoj a vývoj trhu. Tato opatření, jež mají
za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15
odst. 2.
2. Komise přijme opatření, aby zajistila konvergentní
uplatňování výjimek uvedených v čl. 1 odst. 4 a 5. Tato
opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky
této směrnice, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 15 odst. 2.
Článek 15
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen Platební výbor, zřízený článkem
85 směrnice 2007/64/ES.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst.
1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na
článek 8 zmíněného rozhodnutí.
Článek 16
Plná harmonizace
1. Aniž je dotčen čl. 1 odst. 3, čl. 3 odst. 3 šestý
pododstavec, čl. 5 odst. 7, čl. 7 odst. 4, článek 9 a čl. 18
odst. 2, a v míře, ve které tato směrnice stanoví
harmonizaci, nesmějí členské státy zachovávat ani zavádět
jiná ustanovení, než která jsou stanovena v této směrnici.
2. Členské státy zajistí, aby se vydavatelé elektronických
peněz neodchylovali v neprospěch držitelů elektronických
peněz od ustanovení vnitrostátních právních předpisů,
kterými se provádějí ustanovení této směrnice nebo která
jim odpovídají, není-li v nich výslovně stanoveno jinak.
Článek 17
Přezkum
Do 1. listopadu 2012 předloží Komise Evropskému
parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a
sociálnímu výboru a Evropské centrální bance zprávu o
uplatňování a dopadu této směrnice, zejména o
uplatňování obezřetnostních požadavků na instituce
elektronických peněz, popřípadě doplněnou návrhem na
její změnu.
Článek 18
Přechodná ustanovení
1. Členské státy povolí institucím elektronických peněz,
které před 30. dubnem 2011 zahájily činnosti v souladu s
426 Elektronické peníze a virtuální peníze online v Evropské unii a jejich harmonizace
vnitrostátními právními předpisy provádějícími směrnici
2000/46/ES v členském státě, ve kterém mají ústředí, aby
pokračovaly v těchto činnostech v daném členském státě a
v jakémkoli jiném členském státě v souladu s úpravou
vzájemného uznávání obsaženou ve směrnici 2000/46/ES,
aniž by byly povinny žádat o povolení podle článku 3 této
směrnice a splňovat ostatní ustanovení hlavy II této
směrnice nebo ustanovení, na něž uvedená hlava odkazuje.
Členské státy uloží těmto institucím elektronických peněz
povinnost předložit veškeré potřebné informace
příslušným orgánům, které do 30. října 2011 posoudí, zda
tyto instituce splňují požadavky této směrnice, a pokud ne,
jaká opatření musí být přijata, aby bylo jejich splnění
zajištěno, nebo zda je vhodné povolení odejmout.
Institucím elektronických peněz, které splňují požadavky,
se udělí povolení, zapíší se do rejstříku a jsou povinny
splňovat požadavky stanovené v hlavě II. Pokud instituce
elektronických peněz nesplní požadavky stanovené v této
směrnici do 30. října 2011, je jim zakázáno vydávat
elektronické peníze.
2. Členské státy mohou stanovit, že instituce
elektronických peněz automaticky získají povolení a zapíší
se do rejstříku uvedeného v článku 3, pokud příslušné
orgány již mají doklad, že dotčená instituce elektronických
peněz splňuje požadavky stanovené v článcích 3, 4 a 5.
Příslušné orgány vyrozumí dotčené instituce
elektronických peněz před udělením povolení.
3. Členské státy povolí institucím elektronických peněz,
které před 30. dubnem 2011 zahájily činnosti v souladu s
vnitrostátními právními předpisy, kterými se provádí
článek 8 směrnice 2000/46/ES, aby pokračovaly ve své
činnosti na území dotčeného členského státu v souladu se
směrnicí 2000/46/ES do 30. dubna 2012, aniž by byly
povinny žádat o povolení podle článku 3 této směrnice a
splňovat ostatní ustanovení hlavy II této směrnice nebo
ustanovení, na něž uvedená hlava odkazuje. Institucím
elektronických peněz, kterým v uvedené lhůtě není
uděleno povolení ani výjimka podle článku 9, je zakázáno
vydávat elektronické peníze.
Článek 19
Změny směrnice 2005/60/ES
Směrnice 2005/60/ES se mění takto:
1) V čl. 3 odst. 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:
"a) podnik jiný než úvěrová instituce, který provádí jednu
nebo více operací uvedených v bodech 2 až 12 a v bodech
14 a 15 přílohy I směrnice 2006/48/ES, včetně činností
směnáren;".
2) V čl. 11 odst. 5 se písmeno d) nahrazuje tímto:
"d) elektronických peněz ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16.
září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických
peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad
touto činností [], pokud maximální částka elektronicky
uchovávaná na médiu nepřekračuje 250 EUR a toto
médium nelze dobíjet, nebo pokud lze médium dobíjet, je
pro kalendářní rok stanoven celkový limit transakcí ve
výši 2500 EUR, s výjimkou případů, kdy je na žádost
držitele elektronických peněz v témže kalendářním roce v
souladu s článkem 11 směrnice 2009/110/ES zpětně
vyměněna částka 1000 EUR nebo vyšší. Pokud jde o
vnitrostátní platební transakce, mohou členské státy nebo
jejich příslušné orgány zvýšit částku 250 EUR uvedenou v
tomto písmenu na 500 EUR.
Článek 20
Změny směrnice 2006/48/ES
Směrnice 2006/48/ES se mění takto:
1) Článek 4 se mění takto:
a) bod 1 se nahrazuje tímto:
"1) "úvěrovou instituci" se rozumí podnik, jehož činnost
spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných
peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na
vlastní účet;";
b) bod 5 se nahrazuje tímto:
"5) "finanční institucí" se rozumí podnik jiný než úvěrová
instituce, jehož hlavní činností je nabývání účastí nebo
výkon jedné nebo více činností uvedených v příloze I
bodech 2 až 12 a 15;".
2) V příloze I se doplňuje nový bod, který zní:
"15. Vydávání elektronických peněz".
Článek 21
Zrušení
Směrnice 2000/46/ES se zrušuje s účinkem ode dne 30.
dubna 2011, aniž je dotčen čl. 18 odst. 1 a 3 této směrnice.
Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na
tuto směrnici.
Článek 22
Provedení
1. Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí
do 30. dubna 2011. Jejich znění sdělí neprodleně Komisi.
Budou tyto předpisy používat ode dne 30. dubna 2011.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn
při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví
členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení
vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti
působnosti této směrnice.
Článek 23
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 24
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
427
Ve Štrasburku dne 16. září 2009.
Za Evropský parlament
předseda
J. Buzek
Za Radu
předsedkyně
C. Malmström
[1] Stanovisko ze dne 26. února 2009 (dosud nezveřejněné
v Úředním věstníku).
[2] Úř. věst. C 30, 6.2.2009, s. 1.
[3] Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 24. dubna
2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a
rozhodnutí Rady ze dne 27. července 2009.
[4] Úř. věst. L 275, 27.10.2000, s. 39.
[5] Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1.
[6] Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1.
[7] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
[8] Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.
[9] Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.
[10] Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 201.
[] Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7".
--------------------------------------------------
11. Pojistné služby online v Evropské unii a jejich
harmonizace
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25.
listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím
výkonu (Solventnost II) (Přepracované znění)
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 a článek 55 této
smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru ( 1 ),
po konzultaci s Výborem regionů,
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy
( 2 ),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Mělo by být provedeno několik podstatných změn v
první směrnici Rady 73/239/EHS ze dne 24. července
1973 o koordinaci právních a správních předpisů
týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném
než životním a jejího výkonu ( 3 ), směrnici Rady
78/473/EHS ze dne 30. května 1978 o koordinaci
právních a správních předpisů týkajících se soupojištění v
rámci Společenství ( 4 ), směrnici Rady 87/344/EHS ze
dne 22. června 1987 o koordinaci právních a správních
předpisů týkajících se pojištění právní ochrany ( 5 ),
druhé směrnici Rady 88/357/EHS ze dne 22. června 1988
o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se
přímého pojištění jiného než životního, kterou se stanoví
opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu
služeb ( 6 ), směrnici Rady 92/49/EHS ze dne 18. června
1992 o koordinaci právních a správních předpisů
týkajících se přímého pojištění jiného než životního (třetí
směrnice o neživotním pojištění) ( 7 ), směrnici
Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES ze dne 27. října
1998 o doplňkovém dozoru nad pojišťovnami v
pojišťovací skupině ( 8 ), směrnici Evropského
parlamentu a Rady 2001/17/ES ze dne19. března 2001 o
reorganizaci a likvidaci pojišťoven ( 9 ), směrnici
Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne 5.
listopadu 2002 o životním pojištění ( 10 ) a směrnici
Evropského parlamentu a Rady 2005/68/ES ze dne 16.
listopadu 2005 o zajištění ( 11 ). Z důvodu
srozumitelnosti by měly být uvedené směrnice
přepracovány.
(2) Aby se usnadnil přístup k pojišťovacím a
zajišťovacím činnostem a k jejich výkonu, je třeba
odstranit nejvážnější rozdíly mezi právními předpisy
členských států týkajících se pravidel, která se vztahují na
pojišťovny a zajišťovny. Pojišťovnám a zajišťovnám by
se proto měl poskytnout právní rámec pro výkon
pojišťovací činnosti na celém vnitřním trhu, čímž by se
pojišťovnám a zajišťovnám se sídlem ve Společenství
mělo usnadnit krytí rizik a závazků nacházejících se na
jeho území.
(3) Je v zájmu řádného fungování vnitřního trhu a
ochrany věřitelů, aby byla zavedena koordinovaná
pravidla pro dohled nad pojišťovacími skupinami a pro
reorganizaci a likvidační řízení týkající se pojišťoven za
účelem ochrany věřitelů.
(4) Je vhodné, aby se systém stanovený touto směrnicí
nevztahoval na určité podniky poskytující pojišťovací
služby, a to z důvodu jejich velikosti, právního postavení,
charakteru a souvisejícího úzkého propojení se systémy
veřejného pojištění nebo z důvodu jejich nabídky
428 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
zvláštních služeb. Dále je žádoucí vyloučit určité
instituce v několika členských státech, jejichž činnost se
vztahuje jen na velmi úzkou oblast a je omezena
zákonem na konkrétní území nebo na určité osoby.
(5) Velmi malé pojišťovny splňující určité podmínky,
včetně objemu hrubého výnosu z pojistného, který je
nižší než 5 milionů EUR, jsou z působnosti této směrnice
vyňaty. V okamžiku provedení této směrnice by však
měla být všem pojišťovnám a zajišťovnám, které již
získaly licenci podle stávajících směrnic, tato licence
zachována. Podniky, které jsou vyňaty z působnosti této
směrnice, by měly mít možnost využívat základních
svobod, jež zaručuje Smlouva. Tyto podniky mají
možnost zažádat si o povolení podle této směrnice, aby
mohly využívat výhod jednotné licence stanovené touto
směrnicí.
(6) Členské státy by měly mít možnost vyžadovat, aby se
podniky, které provozují pojišťovací nebo zajišťovací
činnost a které jsou vyňaty z působnosti této směrnice,
zaregistrovaly. Členské státy rovněž mohou stanovit, že
tyto podniky budou podléhat obezřetnostnímu a
právnímu dohledu.
(7) Směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o
sbližování právních předpisů členských států týkajících
se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu
motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro
případ takové odpovědnosti pojištění ( 12 ), sedmá
směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983,
založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o
konsolidovaných účetních závěrkách ( 13 ), druhá
směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o
sbližování právních předpisů členských států týkajících
se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu
motorových vozidel ( 14 ), směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o
trzích finančních nástrojů ( 15 ) a směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o
přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu
( 16 ) stanoví obecná pravidla v oblasti účetnictví,
odpovědnosti z provozu motorových vozidel, finančních
nástrojů a úvěrových institucí a pro tyto oblasti stanoví
definice. Je vhodné, aby se některé z definic stanovených
v těchto směrnicích použily pro účely této směrnice.
(8) Přístup k pojišťovací nebo zajišťovací činnosti by měl
podléhat předchozímu povolení. Je proto nezbytné
stanovit podmínky a postup pro vydávání daného
povolení, jakož i pro odmítnutí je vydat.
(9) Směrnice zrušené touto směrnicí nestanoví žádná
pravidla, pokud jde o rozsah zajišťovacích služeb, jejichž
provozování může být pojišťovně povoleno. Rozhodnutí
o tom, zda budou stanovena v tomto ohledu nějaká
pravidla, je ponecháno na členských státech.
(10) Odkazy na pojišťovny nebo zajišťovny v této
směrnici by měly zahrnovat i kaptivní pojišťovny a
zajišťovny s výjimkou případů, kdy pro tyto pojišťovny a
zajišťovny platí zvláštní ustanovení.
(11) Vzhledem ke skutečnosti, že tato směrnice
představuje zásadní nástroj k vytvoření vnitřního trhu,
měly by mít pojišťovny a zajišťovny povolené ve svém
domovském státě možnost provozovat prostřednictvím
poboček nebo v podobě poskytování služeb některé nebo
všechny své činnosti v celém Společenství. Je proto
vhodné provést takovou harmonizaci, která je nutná a
dostatečná k dosažení vzájemného uznávání povolení a
systémů dohledu, aby tak platilo pro celé Společenství
jediné povolení a umožnilo se, aby dohled nad
pojišťovnou nebo zajišťovnou prováděl domovský
členský stát.
(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních
předpisů členských států týkajících se pojištění
občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových
vozidel (čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel)
( 17 ) stanoví pravidla pro jmenování škodních zástupců.
Uvedená pravidla by se měla použít pro účely této
směrnice.
(13) Zajišťovny by měly omezit předmět své činnosti na
zajišťovací činnost a související operace. Takový
požadavek by zajišťovně neměl bránit v provozování
takových činností, jakými je například poskytování
statistického nebo pojistněmatematického poradenství,
analýza rizik nebo průzkum pro klienty. Může též
zahrnovat funkci holdingové společnosti a činnosti
související s činnostmi finančního sektoru ve smyslu čl. 2
bodu 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém
dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a
investičními podniky ve finančním konglomerátu ( 18 ).
V žádném případě tento požadavek neumožňuje
provádění nesouvisejících bankovních a finančních
činností.
(14) Ochrana pojistníků předpokládá, že se na pojišťovny
a zajišťovny vztahují účinné solventnostní požadavky, z
nichž vyplývá účinná alokace kapitálu v celé Evropské
unii. Vzhledem k tržnímu vývoji již není stávající systém
přiměřený. Je proto nezbytné zavést nový regulační
rámec.
(15) V souladu s nejnovějším vývojem v oblasti řízení
rizik v rámci Mezinárodní a. s.ociace orgánů pro dohled v
pojišťovnictví, Rady pro mezinárodní účetní standardy a
Mezinárodní aktuárské a. s.ociace a v souladu s
aktuálním vývojem v ostatních finančních odvětvích by
měl být přijat přístup vycházející z ekonomického rizika,
který poskytuje pojišťovnám a zajišťovnám pobídky k
tomu, aby řádně měřily a řídily svá rizika. Harmonizace
by se měla zvýšit tím, že se stanoví zvláštní pravidla pro
oceňování aktiv a závazků, včetně technických rezerv.
(16) Hlavním cílem úpravy v oblasti pojištění a zajištění
a dohledu nad touto oblastí, je přiměřená ochrana
pojistníků a oprávněných osob. Pojem oprávněná osoba
má zahrnout všechny fyzické a právnické osoby, které
mohou podle pojistné smlouvy uplatňovat nárok. V potaz
by měly být brány i další cíle úpravy v oblasti pojištění a
zajištění a dohledu nad touto oblastí, jakými jsou finanční
stabilita a spravedlivé stabilní trhy, ovšem neměly by
ohrožovat hlavní cíl.
(17) Očekává se, že tato směrnice zajistí ještě lepší
ochranu pojistníků. Bude požadovat, aby členské státy
poskytovaly orgánům dohledu zdroje nezbytné k plnění
jejich povinností, jak stanoví tato směrnice. Tyto zdroje
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
429
zahrnují veškeré nezbytné kapacity, včetně finančních a
lidských zdrojů.
(18) Orgány dohledu členských států musí mít k dispozici
veškeré prostředky, které jsou nezbytné k zajištění
řádného výkonu činnosti pojišťoven a zajišťoven v rámci
celého Společenství na základě práva usazování nebo
volného pohybu služeb. Aby se zajistil účinný dohled,
měla by být veškerá opatření orgánů dohledu, nehledě na
význam dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny pro
celkovou finanční stabilitu trhu, přiměřená povaze,
rozsahu a složitosti rizik spojených s činností pojišťovny
nebo zajišťovny.
(19) Tato směrnice by neměla pro malé a střední
pojišťovny představovat příliš velkou zátěž. Jedním z
nástrojů k dosažení tohoto cíle je řádné uplatňování
zásady proporcionality. Tato zásada by se měla vztahovat
jak na požadavky na pojišťovny a zajišťovny, tak i na
výkon pravomocí dohledu.
(20) Zejména by tato směrnice neměla představovat příliš
velkou zátěž pro pojišťovny, které se specializují na
poskytování specifických druhů pojištění nebo poskytují
služby specifickým zákaznickým segmentům, a měla by
vzít na vědomí, že specializace v tomto směru může být
cenným nástrojem účinného a efektivního řízení rizik. K
dosažení tohoto cíle a v zájmu řádného uplatňování
zásady proporcionality by mělo být rovněž stanoveno, že
podniky mohou používat vlastní údaje ke kalibrování
parametrů v modulech upisovacích rizik pro standardní
vzorce solventnostních kapitálových požadavků.
(21) Tato směrnice by měla také zohledňovat specifickou
povahu kaptivních pojišťoven a kaptivních zajišťoven.
Protože tyto pojišťovny a zajišťovny pouze kryjí rizika
spojená s průmyslovou nebo obchodní skupinou, k níž
patří, měly by se zajistit vhodné přístupy, které jsou v
souladu se zásadou proporcionality a které zohledňují
povahu, rozsah a komplexnost jejich činnosti.
(22) Dohled nad zajišťovací činností by měl zohledňovat
specifické rysy zajišťovnictví, zejména jeho globální
charakter a skutečnost, že pojistníci jsou sami
pojišťovnami nebo zajišťovnami.
(23) Orgány dohledu by měly být schopny získat od
pojišťoven a zajišťoven informace, které jsou nezbytné
pro účely dohledu, včetně – v případě potřeby –
informací, které zveřejňuje pojišťovna nebo zajišťovna v
rámci účetního výkaznictví, kotování na burze a při
plnění dalších právních a regulačních požadavků.
(24) Orgány dohledu domovského členského státu by
měly odpovídat za sledování finančního zdraví
pojišťoven a zajišťoven. Za tímto účelem by měly tyto
orgány pravidelně provádět přezkumy a hodnocení.
(25) Orgány dohledu by měly mít možnost zohlednit
účinky dobrovolných kodexů chování a transparentnosti,
jimiž se řídí příslušné instituce zabývající se obchodem s
neregulovanými nebo alternativními investičními nástroji,
na řízení rizik a aktiv.
(26) Výchozím bodem pro přiměřenost kvantitativních
požadavků v pojišťovnictví je solventnostní kapitálový
požadavek. Orgány dohledu by proto měly mít pravomoc
uložit navýšení kapitálového požadavku k
solventnostnímu kapitálovému požadavku jen za
výjimečných okolností a v případech uvedených v této
směrnici po procesu kontroly orgány dohledu. Standardní
vzorec solventnostního kapitálového požadavku by měl
zohledňovat rizikový profil většiny pojišťoven a
zajišťoven. Mohou se však vyskytnout i případy, v nichž
standardizovaný přístup přiměřeně nezohledňuje velmi
specifický rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny.
(27) Uložení navýšení kapitálového požadavku je
výjimečným opatřením v tom smyslu, že by mělo být
používáno pouze jako poslední možnost tehdy, když jsou
ostatní opatření dohledu neúčinná nebo nevhodná. Navíc
je nutno pojem výjimečné opatření chápat v kontextu
konkrétní situace každého podniku, nikoli ve vztahu k
počtu případů, v nichž byla povinnost navýšit kapitál,
uložena na konkrétním trhu.
(28) Navýšení kapitálového požadavku by mělo trvat do
té doby, dokud nejsou uvedeny do pořádku okolnosti, za
nichž bylo toto opatření uloženo. V případě značných
nedostatků v úplném nebo částečném vnitřním modelu
nebo značných pochybení při řízení a kontrole orgán
dohledu zajistí, aby pojišťovna nebo zajišťovna vyvinula
veškeré úsilí pro odstranění nedostatků, které vedly k
uložení navýšení kapitálového požadavku. Pokud však
standardizovaný přístup odpovídajícím způsobem
neodráží velmi specifický rizikový profil daného podniku,
může navýšení kapitálového požadavku přetrvávat
několik let po sobě.
(29) Některá rizika je možné řádně řešit pouze
prostřednictvím požadavků v oblasti řízení a kontroly
namísto kvantitativních požadavků zohledněných v
solventnostním kapitálovém požadavku. Pro přiměřené
řízení pojišťovny a regulační systém je proto nezbytný
účinný řídící a kontrolní systém.
(30) Řídící a kontrolní ystém zahrnuje funkce řízení rizik,
zajišťování shody s předpisy, vnitřního auditu a
pojistněmatematickou funkci.
(31) Funkce je administrativní schopnost vykonávat
konkrétní úkoly související s řízením a kontrolou. Určení
konkrétní funkce nebrání pojišťovně nebo zajišťovně ve
svobodném rozhodování, jak tuto funkci organizovat v
praxi, pokud to v této směrnici není stanoveno jinak.
Nemělo by to vést k nadměrně zatěžujícím požadavkům,
jelikož by se mělo přihlížet k povaze, rozsahu a
komplexnosti operací pojišťovny nebo zajišťovny. Mělo
by být proto umožněno, aby tyto funkce vykonávali
vlastní zaměstnanci, aby bylo využíváno poradenství
externích odborníků nebo aby byly tyto funkce zajištěny
externě u odborníků v mezích stanovených touto směrnicí.
(32) Mimoto v menších a jednoduše strukturovaných
pojišťovnách nebo zajišťovnách by mělo být umožněno,
aby jedna osoba nebo organizační jednotka vykonávala
více než jednu funkci, s výjimkou funkce vnitřního auditu.
(33) Funkce zahrnuté do řídícího a kontrolního systému
jsou považovány za funkce klíčové, a tudíž také za
významné a rozhodující.
(34) Každá osoba, která vykonává klíčové funkce, by
měla být způsobilá a bezúhonná, aby mohla plnit tyto
430 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
funkce. Oznamovací povinnost ve vztahu k orgánu
dohledu by se však měla vztahovat pouze na ty osoby,
které zastávají klíčové funkce.
(35) Pro účely posouzení úrovně požadované způsobilosti
je nutno vzít v úvahu jako doplňkové faktory odbornou
kvalifikaci a zkušenosti pracovníků, kteří skutečně
podnik řídí nebo v něm zastávají jiné klíčové funkce.
(36) Nedílnou součástí obchodní strategie všech
pojišťoven a zajišťoven by mělo být pravidelné
posuzování jejich celkových solventnostních potřeb se
zřetelem na jejich specifický rizikový profil (vlastní
posouzení rizik a solventnosti). K tomuto posuzování
není nutné vypracovat interní model, ani nemá sloužit k
výpočtu kapitálového požadavku odlišného od
solventnostního kapitálového požadavku nebo
minimálního kapitálového požadavku. Výsledky každého
posuzování by měly být sděleny orgánu dohledu v rámci
informací, které se mají poskytovat pro účely dohledu.
(37) Za účelem zajištění účinného dohledu nad externě
zajištěnými funkcemi nebo činnostmi je nezbytné, aby
orgány dohledu pojišťoven a zajišťoven, které si dávají
externě zajišťovat činnosti, měly právo provádět inspekce
na místě a měly přístup ke všem příslušným údajům,
které má v držení poskytovatel externích služeb, ať je
tento poskytovatel regulovaným subjektem, či nikoli.
Aby se přihlédlo k tržnímu vývoji a zajistilo se, že budou
dále plněny podmínky pro zajištění služeb nebo činností,
je třeba vyrozumět orgány dohledu dříve, než se
rozhodující nebo významné funkce nebo činnosti nechají
externě zajistit. Tyto požadavky by měly zohledňovat
činnost společného fóra a jsou v souladu se stávajícími
pravidly a praxí v bankovnictví, jakož i se směrnicí
2004/39/ES a jejím použitím na úvěrové instituce.
(38) V zájmu zajištění transparentnosti by měly
pojišťovny a zajišťovny alespoň jednou za rok zveřejnit
podstatné informace o své solventnosti a finanční situaci,
čímž se rozumí jejich bezplatné zpřístupnění veřejnosti
buď v tištěné nebo v elektronické podobě. Pojišťovny a
zajišťovny by měly mít možnost zveřejnit na základě
vlastního rozhodnutí i dodatečné informace.
(39) Je třeba přijmout ustanovení o výměně informací
mezi orgány dohledu a orgány nebo subjekty, jež z titulu
své funkce pomáhají posilovat stabilitu finančního
systému. Je proto nutné stanovit podmínky, za kterých by
byla tato výměna informací možná. Navíc, pokud je
stanoveno, že informace lze sdělit jen s výslovným
souhlasem orgánů dohledu, měly by tyto orgány mít
možnost svůj souhlas případně podmínit splněním
přísných podmínek.
(40) Je třeba podporovat sbližování dohledu nejen z
hlediska nástrojů dohledu, ale též z hlediska postupů pro
dohled. V tomto ohledu by měl sehrávat významnou
úlohu Evropský výbor orgánů dozoru nad
pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním
(dále jen „výbor CEIOPS“), zřízený rozhodnutím Komise
2009/79/ES ( 19 ), jenž by měl Evropskému parlamentu a
Komisi pravidelně podávat zprávy o dosaženém pokroku.
(41) Cílem předkládání informací a zpráv o navýšení
kapitálového požadavku od výboru CEIOPS není omezit
jeho používání, jak to umožňuje tato směrnice, ale
přispívat ke stále většímu sbližování dohledu ve věci
navyšování kapitálu mezi orgány dohledu v různých
členských státech.
(42) Orgány dohledu a vnitrostátní statistické orgány by
měly spolupracovat a vyměňovat si informace, aby tak
omezily administrativní zátěž a zabránily zdvojování
úkolů.
(43) Pro účely posílení dohledu nad pojišťovnami a
zajišťovnami a v zájmu ochrany pojistníků by statutární
auditoři ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném
auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek ( 20 )
měli mít povinnost bezodkladně sdělit jakékoli
skutečnosti, které by mohly závažně ovlivnit finanční
situaci nebo administrativní uspořádání pojišťovny nebo
zajišťovny.
(44) Pojišťovny vykonávající činnosti životního a
neživotního pojištění by měly v zájmu ochrany pojistníků
v životním pojištění uvedené činnosti řídit odděleně. Na
uvedené pojišťovny by se měly vztahovat tytéž
kapitálové požadavky, které jsou použitelné pro
rovnocennou pojišťovací skupinu, tvořenou životní a
neživotní pojišťovnou, přičemž se přihlédne ke zvýšené
převoditelnosti kapitálu v případě kompozitních
pojišťoven.
(45) Při posuzování finanční situace pojišťoven a
zajišťoven by se mělo vycházet z řádných ekonomických
zásad a měly by se optimálně využívat informace, které
poskytují finanční trhy, jakož i obecně dostupné údaje o
technických rizicích pojištění. Solventnostní požadavky
by zejména měly vycházet z ekonomického oceňování
celé rozvahy.
(46) Normy pro oceňování pro účely dohledu by měly být
v co nejvyšší možné míře slučitelné s mezinárodním
vývojem v účetnictví, aby se tak omezila administrativní
zátěž pojišťoven a zajišťoven.
(47) V souladu s uvedeným přístupem by kapitálové
požadavky měly být kryty rozvahovými nebo
podrozvahovými položkami kapitálu. Vzhledem k tomu,
že v případě likvidace nedokáží všechny finanční zdroje
plně a průběžně absorbovat ztráty, měly by být položky
kapitálu zařazovány podle kritérií kvality do tří tříd a
odpovídajícím způsobem by měla být omezena i
použitelná výše kapitálu na krytí kapitálových požadavků.
Limity použitelné pro položky kapitálu by se měly použít
pouze k určení solventnostní situace pojišťoven a
zajišťoven a neměly by dále omezovat volnost pojišťoven
a zajišťoven při interním řízení kapitálu.
(48) Obecně lze říci, že aktiva, která jsou očištěná od
všech předvídatelných závazků, dokáží absorbovat ztráty
způsobené nepříznivými obchodními výkyvy při
pokračování v činnosti i při likvidaci. Proto by měla být
ve velké většině případů, kdy aktiva převyšují závazky
oceněné podle zásad stanovených v této směrnici,
posuzována tato aktiva jako vysoce kvalitní kapitál (třída
1).
(49) Ne všechna aktiva určitého podniku nepodléhají
omezení. V některých členských státech u některých
specifických produktů existují účelově vázané fondy,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
431
které dávají určité kategorii pojistníků v rámci jejich
vlastního „fondu“ větší práva ve vztahu k aktivům. I když
jsou tato aktiva zahrnuta do výpočtu přebytku aktiv nad
závazky pro účely kapitálu, nemohou být ve skutečnosti
použita k pokrytí rizik mimo uvedený účelově vázaný
fond. V zájmu konzistence s ekonomickým přístupem je
zapotřebí, aby hodnocení kapitálu bylo upraveno tak, aby
odráželo odlišný charakter aktiv, která patří do účelově
vázaného fondu. Obdobně by měl také výpočet
solventnostního kapitálového požadavku – v případě
těchto účelově vázaných fondů – odrážet snížení
možnosti sdílet prostředky nebo je diverzifikovat.
(50) V některých členských státech je běžné, že
pojišťovny prodávají produkty životního pojištění, v
souvislosti s nimiž pojistníci a oprávněné osoby výměnou
za výnos z příspěvků či jejich části přispívají do
rizikového kapitálu společnosti. Tyto kumulované zisky
tvoří disponibilní bonusový fond, který je majetkem
právního subjektu, v němž byl vytvořen.
(51) Disponibilní bonusový fond by měl být oceňován v
souladu s ekonomickým přístupem stanoveným v této
směrnici. V tomto ohledu by neměl být pouhý odkaz na
ocenění disponibilního bonusového fondu v ročních
účetních závěrkách považován za dostačující. V souladu
s požadavkem na kapitál by se měla na disponibilní
bonusový fond vztahovat kritéria této směrnice pro
zařazení do tříd. To mimo jiné znamená, že za kapitál
třídy 1 by měla být považována pouze ta část
disponibilního bonusového fondu, která splňuje
požadavky na zařazení do třídy 1.
(52) Vzájemné pojišťovny nebo pojišťovny na bázi
vzájemnosti s variabilními příspěvky mohou vyzvat své
členy k úhradě dodatečných příspěvků (dále jen
„dodatečné výzvy členů“) s cílem navýšit objem
finančních zdrojů, které mají k dispozici k absorbování
ztrát. Tyto dodatečné výzvy členů mohou představovat
pro vzájemné pojišťovny nebo pojišťovny na bázi
vzájemnosti významný zdroj financování, a to i v
případech, kdy tyto pojišťovny čelí nepříznivým
obchodním výkyvům. Tyto dodatečné výzvy členů by
proto měly být uznány za doplňkový kapitál a jako
takové by měly být posuzovány pro účely solventnosti.
Zejména v případě vzájemných pojišťoven majitelů lodí
či pojišťoven majitelů lodí na bázi vzájemnosti s
variabilními příspěvky, jež pojišťují výhradně námořní
rizika, jsou dodatečné výzvy členů dlouho zavedenou
praxí, jež se řídí specifickými pravidly pro vrácení
prostředků, a schválená částka těchto výzev členů by
měla být považována za kapitál dobré kvality (třída 2).
Obdobně v případě jiných vzájemných pojišťoven či
pojišťoven na bázi vzájemnosti, kdy mají dodatečné
výzvy členů podobnou kvalitu, by schválená částka
těchto výzev členů měla být rovněž považována za
kapitál dobré kvality (třída 2).
(53) Aby mohly pojišťovny a zajišťovny splnit své
závazky vůči pojistníkům a oprávněným osobám, členské
státy by měly požadovat, aby uvedené pojišťovny a
zajišťovny vytvořily dostatečné technické rezervy.
Zásady a pojistněmatematické a statistické metody
výpočtu uvedených technických rezerv by měly být v
celém Společenství harmonizovány, aby se tak dosáhlo
lepší srovnatelnosti a transparentnosti.
(54) Výpočet technických rezerv by měl být ve shodě s
oceňováním aktiv a dalších závazků, konzistentní s trhem
a v souladu s mezinárodním vývojem v účetnictví a
dohledu.
(55) Hodnota technických rezerv by proto měla
odpovídat částce, kterou by potřebovaly pojišťovny a
zajišťovny zaplatit, pokud by okamžitě převedly svá
smluvní práva a závazky na jinou pojišťovnu nebo
zajišťovnu. Hodnota technických rezerv by tudíž měla
odpovídat částce, kterou by potřebovaly jiné pojišťovny a
zajišťovny (referenční podnik) na vyrovnání příslušných
pojistných a zajistných závazků. Výše technických rezerv
by měla zohledňovat povahu pojistného kmene.
Konkrétní informace o určité pojišťovně nebo zajišťovně,
jako například informace o vyřizování pojistných nároků
a o výdajích, by se měly při výpočtu použít pouze v
případě, že uvedená informace umožní pojišťovnám a
zajišťovnám lépe zohlednit povahu pojistného kmene.
(56) Předpoklady týkající se referenčního podniku, o
němž se předpokládá, že převezme a vyrovná příslušné
pojistné a zajistné závazky, by měly být harmonizovány v
celém Společenství. Jde zejména o takové předpoklady
týkající se referenčního podniku, které stanoví, zda by
měly být nebo neměly – a pokud ano, tak do jaké míry –
zohledněny diverzifikační efekty při výpočtu rizikové
přirážky, zda by měly být analyzovány jako část
posouzení dopadu prováděcích opatření a poté
harmonizovány na úrovni Společenství.
(57) Pro účely výpočtu technických rezerv by mělo být
umožněno využít přiměřené interpolace a extrapolace z
přímo sledovatelných tržních hodnot.
(58) V zájmu ekonomického oceňování pojistných a
zajistných závazků je nezbytné, aby se očekávaná
současná hodnota pojistných závazků vypočítala na
základě stávajících a důvěryhodných informací i reálných
předpokladů a přihlédlo se k finančním zárukám a opcím
v pojistných a zajistných smlouvách. Mělo by se
požadovat, aby se používaly účinné a harmonizované
pojistněmatematické metody.
(59) Pro výpočet technických rezerv by měly být
stanoveny zjednodušené přístupy, aby se zohlednila
zvláštní situace malých a středních pojišťoven nebo
zajišťoven.
(60) Režim dohledu by měl stanovit požadavek citlivý na
rizika, který je založen na prospektivním výpočtu, s cílem
zajistit řádný a včasný zásah orgánů dohledu
(solventnostní kapitálový požadavek) a minimální úroveň
zabezpečení, pod kterou by neměla hodnota finančních
zdrojů klesnout (minimální kapitálový požadavek). V
zájmu dosažení jednotné úrovně ochrany pojistníků by se
měly kapitálové požadavky harmonizovat v celém
Společenství. V zájmu bezproblémového fungování této
směrnice by měla mezi solventnostním kapitálovým
požadavkem a minimálním kapitálovým požadavkem
existovat vhodná škála případných zásahů.
(61) Aby byly zmírněny nežádoucí potenciální
procyklické účinky finančního systému a předešlo se
tomu, aby pojišťovny a zajišťovny musely zbytečně
navyšovat další kapitál nebo prodávat své investice v
důsledku krátkodobých nepříznivých výkyvů na
432 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
finančních trzích, měl by modul tržního rizika
standardního vzorce pro výpočet solventnostního
kapitálového požadavku zahrnovat mechanismus
symetrické úpravy zohledňující změny úrovně cen akcií.
Mimoto by v případě výjimečných poklesů na finančních
trzích, a pokud tento mechanismus symetrické úpravy
není dostačující, aby pojišťovnám a zajišťovnám umožnil
dodržet solventnostní kapitálový požadavek, mělo být
přijato ustanovení, které by orgánům dohledu umožnilo
prodloužit lhůtu, během níž pojišťovny a zajišťovny musí
opět dosáhnout úrovně použitelného kapitálu kryjícího
solventnostní kapitálový požadavek.
(62) Solventnostní kapitálový požadavek by měl
zohledňovat úroveň použitelného kapitálu, která
pojišťovnám a zajišťovnám umožňuje absorbovat
významné ztráty a poskytuje pojistníkům a oprávněným
osobám přiměřenou záruku, že platby budou provedeny v
okamžiku své splatnosti.
(63) K zajištění toho, aby pojišťovny a zajišťovny měly
průběžně v držení použitelný kapitál na krytí
solventnostního kapitálového požadavku, jež zohledňují
veškeré změny jejich rizikového profilu, by tyto podniky
měly vypočítávat solventnostní kapitálový požadavek
nejméně jednou ročně, neustále jej monitorovat a znovu
jej vypočítávat, jakmile se rizikový profil podstatně
změní.
(64) V zájmu podpory řádného řízení rizik a přizpůsobení
regulačních kapitálových požadavků praxi v daném
odvětví by měl být solventnostní kapitálový požadavek
určen jako ekonomický kapitál, který mají mít v držení
pojišťovny a zajišťovny, aby se zajistilo, že úpadek může
nastat nejvýše v jednom z 200 případů, nebo –
alternativně – že tyto podniky budou stále schopny, s
pravděpodobností nejméně 99,5 %, plnit své závazky
vůči pojistníkům a oprávněným osobám během příštích
dvanácti měsíců. Ekonomický kapitál by se měl vypočítat
na základě skutečného rizikového profilu uvedených
pojišťoven a zajišťoven a přihlédnout by se mělo k
dopadu možných technik snižování rizika, jakož i k
účinkům diverzifikace.
(65) Je třeba zavést ustanovení ke stanovení standardního
vzorce pro výpočet solventnostního kapitálového
požadavku, aby svůj ekonomický kapitál mohly
posuzovat všechny pojišťovny a zajišťovny. Z hlediska
struktury standardního vzorce je třeba zaujmout
modulový přístup, což znamená, že jednotlivá vystavení
každé kategorii rizik je třeba v první fázi posoudit, a až
ve druhé fázi je agregovat. Použití parametrů
specifických pro pojišťovnu nebo zajišťovnu by se mělo
povolit, pokud umožňuje lépe zohlednit skutečný profil
upisovacího rizika, a to za předpokladu, že by tyto
parametry byly odvozeny s využitím standardizované
metody.
(66) Pro výpočet solventnostního kapitálového
požadavku by měly být v souladu se standardním
vzorcem stanoveny zjednodušené přístupy, aby se
zohlednila zvláštní situace malých a středních pojišťoven
nebo zajišťoven.
(67) Nový přístup, který vychází z rizik, v zásadě
nezahrnuje pojem kvantitativních investičních limitů ani
kritéria použitelnosti aktiv. Investiční limity a kritéria
použitelnosti aktiv by však mělo být možné zavést k
řešení rizik, na která se v dostatečné míře nevztahuje
podmodul standardního vzorce.
(68) V souladu s rizikově orientovaným přístupem k
solventnostnímu kapitálovému požadavku by mělo být za
zvláštních okolností možné použít pro výpočet
uvedeného požadavku namísto standardního vzorce
částečné nebo úplné interní modely. Uvedené interní
modely by měly podléhat předchozímu schválení orgány
dohledu, které bude vycházet z harmonizovaných
postupů a norem, aby se pojistníkům a oprávněným
osobám poskytla rovnocenná úroveň ochrany.
(69) Pokud výše použitelného primárního kapitálu klesne
pod úroveň minimálního kapitálového požadavku, mělo
by být pojišťovnám a zajišťovnám odejmuto povolení,
nejsou-li uvedené pojišťovny a zajišťovny schopny v
krátkém časovém období výši použitelného primárního
kapitálu opětovně vytvořit na úroveň minimálního
kapitálového požadavku.
(70) Minimální kapitálový požadavek by měl zajistit
minimální úroveň, pod kterou by neměl klesnout objem
finančních zdrojů. Je nezbytné, aby minimální kapitálový
požadavek byl vypočten podle jednoduchého vzorce,
který je omezen dolní a horní mezní hodnotou založenou
na solventnostním kapitálovém požadavku vycházejícím
z rizik, aby bylo dosaženo zvyšující se úrovně zásahů
orgánů dohledu a aby vycházel z údajů, které lze
kontrolovat.
(71) Pojišťovny a zajišťovny by měly disponovat
dostatečně kvalitními aktivy, které by měly pokrýt jejich
celkové finanční požadavky. Veškeré investice
pojišťoven a zajišťoven by se měly řídit zásadou
„obezřetné osoby“.
(72) Členské stát by neměly na pojišťovnách ani
zajišťovnách požadovat, aby svá aktiva investovaly do
určitých kategorií aktiv, protože tento požadavek by
nemusel být v souladu s liberalizací pohybu kapitálu
stanovenou v článku 56 Smlouvy.
(73) Je nezbytné zrušit veškerá ustanovení, která
členským státům umožňují požadovat jištění aktiv
kryjících technické rezervy pojišťovny nebo zajišťovny,
bez ohledu na formu tohoto požadavku, v případech, kdy
je pojistitel zajištěn u pojišťovny nebo zajišťovny
povolené podle této směrnice nebo u pojišťovny nebo
zajišťovny ve třetí zemi, jejíž režim dohledu je
považován za rovnocenný.
(74) Právní úprava dosud nestanovila podrobná kritéria
pro obezřetnostní posuzování navrhovaného nabytí, ani
postup pro jejich uplatňování. Za účelem poskytnutí
nezbytné právní jistoty, jasnosti a předvídatelnosti, pokud
jde o proces posuzování a jeho výsledek, je proto nutné
objasnit kritéria a proces obezřetnostního posuzování.
Tato kritéria a postupy byly zavedeny směrnicí
2007/44/ES. Ve vztahu k pojištění a zajištění by proto
tato ustanovení měla být kodifikována a začleněna do
této směrnice.
(75) Je proto nezbytně nutná maximální harmonizace
těchto postupů a obezřetnostního posuzování v celém
Společenství. Ustanovení o kvalifikované účasti by však
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
433
neměla členským státům bránit vyžadovat, aby byly
orgány dohledu informovány o nabytí účastí pod
prahovými hodnotami uvedenými v těchto ustanoveních,
pokud členský stát nestanoví pro tento účel více než
jednu dodatečnou prahovou hodnotu nižší než 10 %. Tato
ustanovení by rovněž neměla bránit tomu, aby orgány
dohledu vydávaly obecná doporučení týkající se toho,
kdy se má u takových účastí za to, že mohou mít za
následek podstatný vliv.
(76) Vzhledem k rostoucí mobilitě občanů Unie se čím
dál častěji nabízí pojištění odpovědnosti z provozu
motorových vozidel přeshraničně. S cílem zajistit další
řádné fungování systému zelených karet a dohod mezi
národními kancelářemi pojistitelů motorových vozidel je
vhodné, aby členské státy mohly na pojišťovnách
poskytujících na jejich území v rámci svých služeb
pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel
požadovat, aby se zapojily do činnosti národní kanceláře,
jakož i garančního fondu zřízeného v uvedeném
členském státě, a podílely se na jejich financování.
Členský stát, ve kterém jsou poskytovány služby, by měl
na pojišťovnách poskytujících pojištění odpovědnosti z
provozu motorových vozidel požadovat, aby na jeho
území jmenovaly zástupce, který by shromažďoval
všechny nutné informace o škodných případech a
zastupoval dotyčnou pojišťovnu.
(77) V rámci vnitřního trhu je v zájmu pojistníků, aby
měli přístup k co nejširšímu rozsahu pojistných produktů
dostupných ve Společenství. Členský stát, ve kterém se
nachází riziko nebo členský stát závazku, by proto měl
zajistit, aby nic na jeho území nebránilo v uvádění na trh
všech pojistných produktů nabízených k prodeji ve
Společenství, pokud nejsou v rozporu s právními
předpisy chránícími obecný zájem platnými v tomto
členském státě a v rozsahu, ve kterém obecný zájem není
chráněn právními předpisy domovského členského státu.
(78) Je třeba stanovit systém sankcí ukládaných v případě,
že v členském státě, ve kterém se nachází riziko nebo v
členském státě závazku, pojišťovna nedodržuje předpisy
na ochranu obecného zájmu, které se na ni vztahují.
(79) Na vnitřním pojistném trhu mají spotřebitelé širší a
rozmanitější výběr smluv. Pokud mají mít z této
rozmanitosti a ze zvýšené hospodářské soutěže plný
užitek, měli by spotřebitelé před uzavřením smlouvy i po
dobu jejího trvání obdržet všechny nutné informace
umožňující jim zvolit si smlouvu nejlépe odpovídající
jejich potřebám.
(80) Pojišťovna nabízející a. s.istenční smlouvy by měla
mít prostředky nezbytné k poskytnutí věcného plnění v
přiměřené lhůtě. Měla by být stanovena zvláštní
ustanovení pro výpočet solventnostního kapitálového
požadavku a absolutní dolní mez minimálního
kapitálového požadavku, který by taková pojišťovna
měla mít.
(81) Účinné provádění soupojištění v rámci Společenství
u činností, které s ohledem na svou povahu nebo rozsah
bývají zpravidla kryty mezinárodním soupojištěním, by
mělo být usnadněno minimální harmonizací, aby se
předešlo narušení hospodářské soutěže a nerovnému
zacházení. V této souvislosti by měly vedoucí pojišťovny
posuzovat pojistné události a stanovit výši technických
rezerv. V oblasti soupojištění v rámci Společenství by
měla být navíc umožněna zvláštní spolupráce jak mezi
orgány dohledu členských států, tak mezi těmito orgány a
Komisí.
(82) V zájmu ochrany pojištěných osob by měly být
harmonizovány vnitrostátní předpisy týkající se pojištění
právní ochrany. Jakékoli střety zájmů vyplývající
zejména ze skutečnosti, že pojišťovna pojišťuje jinou
osobu nebo pojišťuje osobu jak pro případ právní
ochrany, tak i v jiném pojistném odvětví, by měly být
pokud možno vyloučeny nebo vyřešeny. Za tímto účelem
lze vhodné úrovně ochrany pojistníků dosáhnout různými
způsoby. Ať je přijato jakékoli řešení, měly by být zájmy
osob, které mají pojištění právní ochrany, zabezpečeny
rovnocenným způsobem.
(83) Spory týkající se právní ochrany mezi pojišťovnami
a pojištěnými osobami by se měly urovnat co
nejkorektněji a nejrychleji. Je proto vhodné, aby členské
státy stanovily rozhodčí řízení nebo řízení, které by
skýtalo srovnatelné záruky.
(84) V některých členských státech slouží soukromé nebo
dobrovolné zdravotní pojištění jako částečná nebo úplná
alternativa zdravotního pojištění poskytovaného systémy
sociálního zabezpečení. Zvláštní povaha zdravotního
pojištění odlišuje toto pojištění od jiných odvětví
pojištění náhrady škody a životního pojištění natolik, že
je nutné zajistit, aby pojistníci měli bez ohledu na svůj
věk nebo rizikový profil skutečný přístup k soukromému
zdravotnímu pojištění nebo zdravotnímu pojištění
sjednávanému na dobrovolném základě. Vzhledem k
povaze a sociálním důsledkům smluv zdravotního
pojištění by orgány dohledu členského státu, ve kterém se
nachází riziko, měly požadovat soustavné oznamování
všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, aby
mohly ověřovat, že tyto smlouvy jsou částečnou nebo
úplnou alternativou zdravotního pojištění, které poskytuje
systém sociálního zabezpečení. Toto ověřování by
nemělo být předběžnou podmínkou pro uvádění produktů
na trh.
(85) Za tímto účelem přijaly některé členské státy
zvláštní právní předpisy. Takové právní předpisy by mělo
být možné přijmout k ochraně obecného zájmu nebo je
zachovat, pokud nepatřičně neomezují právo usazování
nebo volný pohyb služeb, s tím, že by se tyto předpisy
měly používat stejným způsobem. Povaha právních
předpisů se může lišit podle podmínek v jednotlivých
členských státech. Ochrany obecného zájmu je možno
docílit také tím, že od pojišťoven nabízejících soukromé
zdravotní pojištění nebo zdravotní pojištění sjednávané
na základě dobrovolnosti bude požadováno, aby nabízely
standardní pojistky v souladu s krytím poskytovaným
zákonnými systémy sociálního zabezpečení za sazby
pojistného na úrovni předepsaného maxima nebo pod ní a
podílely se na systémech kompenzace ztrát. Jako další
možnost může být požadováno, aby technický základ
soukromého zdravotního pojištění nebo zdravotního krytí
sjednávaného na dobrovolném základě byl podobný
životnímu pojištění.
(86) Hostitelské členské státy by měly požadovat, aby
každá pojišťovna nabízející na jejich území povinné
pojištění pro případ pracovních úrazů na vlastní riziko
dodržovala zvláštní ustanovení jejich vnitrostátního práva
434 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
o tomto pojištění. Tento požadavek by se však neměl
vztahovat na právní předpisy o finančním dohledu, které
by měly zůstat ve výlučné pravomoci domovského
členského státu.
(87) V některých členských státech nepodléhají
pojišťovací operace žádné formě nepřímého zdanění,
zatímco většina států uplatňuje zvláštní daně a jiné formy
poplatků, včetně přirážek určených institucím
provádějícím kompenzace. Struktury a sazby těchto daní
a poplatků se značně liší mezi členskými státy, ve kterých
jsou uplatňovány. Je vhodné odstranit stávající rozdíly
vedoucí k narušení hospodářské soutěže v pojišťovnictví
mezi členskými státy. Až do další harmonizace může tuto
otázku vyřešit použití daňových systémů a dalších forem
poplatků stanovených členskými státy, ve kterých se
nachází riziko nebo členským státem závazku a členské
státy zabezpečí, aby byla přijata opatření k zajištění toho,
aby byly tyto daně a poplatky vybírány.
(88) Ty členské státy, na které se nevztahuje nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne
17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní
závazkové vztahy (Řím I) ( 21 ) by, v souladu s touto
směrnicí, měly ustanovení uvedeného nařízení použít za
účelem určení rozhodného práva pojistných smluv, které
spadají do oblasti působnosti článku 7 uvedeného
nařízení.
(89) S cílem zohlednit mezinárodní aspekty
zajišťovnictví je třeba přijmout ustanovení, které by
umožnilo uzavírání mezinárodních dohod s třetí zemí
zaměřených na určení prostředků pro dohled nad
zajišťovacími subjekty, jež svoje činnosti provozují na
území všech smluvních stran. Kromě toho je třeba
stanovit pružný postup, jímž by bylo možné posoudit na
úrovni celého Společenství rovnocennost obezřetnosti
vůči třetím zemím s cílem zlepšit liberalizaci
zajišťovacích služeb v třetích zemích prostřednictvím
usazování nebo přeshraničním poskytováním služeb.
(90) Vzhledem ke zvláštní povaze finitního zajištění by
měly členské státy zajistit, aby pojišťovny a zajišťovny,
které uzavírají smlouvy o finitním zajištění nebo
vykonávají činnosti finitního zajištění, byly schopny
řádně identifikovat, ohodnotit a kontrolovat rizika, která z
těchto smluv nebo činností vyplývají.
(91) Je třeba stanovit vhodná pravidla pro zvláštní
účelové jednotky, které od pojišťoven a zajišťoven
přebírají rizika, aniž jsou samy pojišťovnou nebo
zajišťovnou. Vymahatelné částky od zvláštní účelové
jednotky by měly být považovány za odečitatelné
položky v rámci zajišťovacích nebo retrocesních smluv.
(92) Zvláštní účelové jednotky schválené před 31. říjnem
2012 se řídí právními předpisy členského státu, který tyto
zvláštní účelové jednotky schválil. Aby se však předešlo
regulační arbitráži, musí každá nová činnost zahájená
takovou zvláštní účelovou jednotkou po 31. říjnu 2012
podléhat ustanovením této směrnice.
(93) Vzhledem ke stále výraznějšímu přeshraničnímu
charakteru odvětví pojišťovnictví by měly být co nejvíce
omezeny rozdíly mezi režimy členských států, které se
týkají zvláštních účelových jednotek podléhajících
ustanovením této směrnice, a to s ohledem na strukturu
jejich orgánů dohledu.
(94) Další rozpracovávání zvláštních účelových jednotek
je nutno provádět s ohledem na činnosti prováděné v
jiných finančních odvětvích.
(95) Opatření týkající se dohledu nad pojišťovnami a
zajišťovnami ve skupině by měla umožnit orgánům
vykonávajícím dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami
vytvořit si podloženější úsudek o jejich finanční situaci.
(96) Při tomto dohledu nad skupinou by se měly v
nutném rozsahu brát v potaz holdingové pojišťovny a
holdingové pojišťovny se smíšenou činností. Z této
směrnice by však v žádném případě nemělo vyplývat, že
by členské státy musely vykonávat dohled nad těmito
podniky jednotlivě.
(97) Dohled nad jednotlivými pojišťovnami a
zajišťovnami zůstává hlavní zásadou pojišťovacího
dohledu, je však též nutno určit, které pojišťovny a
zajišťovny spadají do působnosti dohledu na úrovni
skupiny.
(98) Nestanoví-li právní předpisy Společenství a
vnitrostátní právní předpisy jinak, měly by mít podniky,
zejména vzájemné pojišťovny nebo pojišťovny na bázi
vzájemnosti, možnost vytvářet sdružení nebo skupiny, a
to nikoli na základě kapitálového propojení, ale na
základě formalizovaných pevných a dlouhodobých vazeb,
které vycházejí ze smluvního nebo jiného věcného uznání,
jež je zárukou finanční solidarity mezi těmito podniky.
Je-li rozhodující vliv uplatňován prostřednictvím
centralizované koordinace, měly by takové podniky
podléhat dohledu podle stejných pravidel jako skupiny
vzniklé na základě kapitálového propojení, aby bylo
dosaženo přiměřené úrovně ochrany pojistníků a rovných
podmínek mezi skupinami.
(99) Dohled nad skupinou by se měl v každém případě
uplatňovat na úrovni mateřské pojišťovny nebo
zajišťovny držící účast, která má sídlo ve Společenství.
Členské státy by však měly umožnit svým orgánům
dohledu, aby dohled nad skupinou uplatňovaly i v
omezeném počtu nižších úrovní, pokud to považují za
nutnost.
(100) U pojišťoven a zajišťoven, které tvoří součást
pojišťovací skupiny, je nezbytné vypočítat solventnost na
úrovni skupiny.
(101) Konsolidovaný solventnostní kapitálový požadavek
za skupinu by měl zohledňovat souhrnné rozložení rizik
ve všech pojišťovnách a zajišťovnách skupiny, aby
náležitě odrážel rizika skupiny.
(102) Pojišťovny a zajišťovny, které přísluší ke skupině,
by měly mít možnost požádat o schválení interního
modelu, který se na úrovni skupiny i jednotlivě použije
pro výpočet solventnosti.
(103) Některá ustanovení této směrnice stanoví explicitně,
že výbor CEIOPS má roli zprostředkovatele nebo
konzultanta, nicméně tato skutečnost by neměla
vylučovat výbor CEIOPS z role zprostředkovatele nebo
konzultanta ohledně ostatních ustanovení.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
435
(104) Tato směrnice odráží inovativní model dohledu, v
němž je klíčová role přisouzena orgánu dohledu nad
skupinou, přičemž uznává významnou roli samostatného
orgánu dohledu a tuto roli zachovává. Pravomoci a
odpovědnost orgánů dohledu jsou spojeny s jejich
povinností zodpovídat se ze své činnosti.
(105) Ke všem pojistníkům a oprávněným osobám by
mělo být přistupováno stejně, bez ohledu na jejich státní
příslušnost nebo místo bydliště. Za tímto účelem by měl
každý členský stát zajistit, aby veškerá opatření přijatá
orgánem dohledu na základě vnitrostátního mandátu
tohoto orgánu nebyla v rozporu se zájmy tohoto
členského státu nebo pojistníků a oprávněných osob v
tomto členském státě. Ve všech případech vyrovnávání
závazků a likvidací by měla být aktiva rozdělena
spravedlivým způsobem mezi všechny dotčené pojistníky,
bez ohledu na jejich státní příslušnost či místo bydliště.
(106) Je třeba zajistit, aby byl kapitál náležitým
způsobem rozdělen v rámci skupiny a případně byl k
dispozici na ochranu pojistníků a oprávněných osob. Pro
tyto účely by měly pojišťovny a zajišťovny v rámci
skupiny disponovat dostatečným kapitálem na krytí
svého solventnostního kapitálového požadavku.
(107) Všechny orgány dohledu, které jsou zapojeny do
dohledu nad skupinou, by měly být schopny porozumět
přijatým rozhodnutím, zejména pokud tato rozhodnutí
přijímá orgán dohledu nad skupinou. Je proto nutné, aby
v okamžiku, kdy získá jeden z orgánů dohledu relevantní
informace, byly tyto informace – jakmile jsou k dispozici
– předány ostatním orgánům dohledu, a všechny orgány
dohledu tak mohly zaujmout stanovisko na základě
stejných relevantních informací. Pokud se příslušným
orgánům dohledu nepodaří dosáhnout dohody, měl by být
v zájmu vyřešení této situace požádán výbor CEIOPS o
stanovisko.
(108) Solventnost dceřiné pojišťovny nebo zajišťovny
pojišťovací holdingové společnosti, pojišťovny nebo
zajišťovny ze třetí země může být ovlivněna finančními
zdroji skupiny, jejíž je součástí, a rozdělením finančních
zdrojů uvnitř této skupiny. Orgánům dohledu by proto
mělo být umožněno provádění dohledu nad skupinou a
přijímání odpovídajících opatření na úrovni pojišťovny
nebo zajišťovny, pokud její solventnost je nebo může být
ohrožena.
(109) Finanční situaci pojišťovny nebo zajišťovny by
mohly ovlivnit koncentrace rizik a operace uvnitř skupiny.
Orgány dohledu by proto měly mít možnost provádět
dohled nad těmito koncentracemi rizik a operacemi uvnitř
skupiny, přičemž by měly vzít v úvahu povahu vztahů
mezi regulovanými i neregulovanými subjekty včetně
holdingových pojišťoven a holdingových pojišťoven se
smíšenou činností, a přijímat odpovídající opatření na
úrovni pojišťovny nebo zajišťovny, pokud její
solventnost je nebo může být ohrožena.
(110) Pojišťovny a zajišťovny v rámci skupiny by měly
disponovat vhodnými řídícími a kontrolními systémy,
které by měly podléhat kontrole orgány dohledu.
(111) Ze zúčastněných orgánů dohledu by měl být
jmenován pro všechny pojišťovací a zajišťovací skupiny
orgán dohledu nad skupinou. Práva a povinnosti orgánu
dohledu nad skupinou by měly zahrnovat příslušné
koordinační a rozhodovací pravomoci. Orgány, které se
účastní dohledu nad pojišťovnami a zajišťovnami
příslušícími k téže skupině, by měly stanovit koordinační
ujednání.
(112) S ohledem na zvyšující se pravomoci orgánů
dohledu nad skupinou by mělo být zajištěno, aby kritéria
výběru orgánu dohledu nad skupinou nemohla být
svévolně obcházena. Zejména v případech, kdy orgán
dohledu nad skupinou bude pověřen tím, aby zohlednil
strukturu skupiny a poměrný význam činnosti pojišťoven
a zajišťoven na jednotlivých trzích, neměly by být
transakce uvnitř skupiny a zajištění skupiny při
posuzování jejich poměrného významu na trhu
započítány dvakrát.
(113) Dohledu nad skupinou by se měly účastnit orgány
dohledu ze všech členských států, v nichž jsou podniky
usazeny, a to jako kolegium orgánů dohledu. Měly by mít
přístup k informacím, jež jsou přístupné i dalším
orgánům dohledu v rámci kolegia orgánů dohledu, a
možnost aktivně a průběžně se podílet na rozhodování.
Měla by se navázat spolupráce mezi orgány dohledu nad
pojišťovnami a zajišťovnami, jakož i mezi těmito orgány
a orgány příslušnými pro dohled nad podniky působícími
v jiných finančních odvětvích.
(114) Činnosti kolegia orgánů dohledu by měly být
přiměřené povaze, rozsahu a komplexnosti rizik
spojených s činností všech podniků, které patří do
skupiny, a přeshraniční dimenzi. Mělo by být zřízeno
kolegium orgánů dohledu, které by zajišťovalo účinné
naplňování spolupráce, výměnu informací a konzultační
postupy mezi orgány dohledu přítomnými v kolegiu
orgánů dohledu v souladu touto směrnicí. Orgány
dohledu by měly toto kolegium orgánů dohledu využívat
k podpoře sbližování svých rozhodnutí a k úzké
spolupráci při výkonu činností dohledu napříč skupinou
na základě harmonizovaných kritérií.
(115) Výbor CEIOPS by měl mít podle této směrnice
poradní roli. Doporučení výboru CEIOPS by nemělo být
při rozhodování příslušného orgánu dohledu závazné.
Příslušný orgán dohledu by měl při rozhodování toto
doporučení náležitě zohlednit a vysvětlit veškeré
podstatné odchylky od něj.
(116) Na pojišťovny a zajišťovny, které jsou členy
skupiny, jejíž sídlo je mimo Společenství, by se měla
vztahovat rovnocenná a vhodná ujednání pro dohled nad
skupinami. Je proto nezbytné zajistit transparentnost
pravidel a výměnu informací o všech závažných
záležitostech s orgány třetích zemí. V zájmu zajištění
harmonizovaného přístupu k určení a posouzení
rovnocennosti orgánu dohledu nad pojišťovnami a
zajišťovnami ze třetí země by mělo být stanoveno, že
Komise přijme závazné rozhodnutí týkající se
rovnocennosti režimů solventnosti třetích zemí. Pokud
jde o třetí země, ohledně nichž Komise nepřijala žádné
rozhodnutí, provede posouzení rovnocennosti orgán
dohledu nad skupinou, a to po konzultacích s dalšími
příslušnými orgány dohledu.
(117) Vzhledem k tomu, že vnitrostátní předpisy o
reorganizačních opatřeních a likvidačních řízeních nejsou
436 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
harmonizovány, je vhodné zajistit v rámci vnitřního trhu
vzájemné uznávání reorganizačních opatření a právních
předpisů členských států o likvidačních řízeních ve
vztahu k pojišťovnám, jakož i nutnou spolupráci, přičemž
je v rámci těchto kroků třeba brát v potaz jednotu,
univerzálnost, koordinaci, zveřejňování, jakož i rovné
zacházení a ochranu věřitelů z pojištění.
(118) Mělo by se zajistit, aby reorganizační opatření,
která přijal příslušný orgán členského státu z důvodu
zachování nebo obnovení řádné finanční situace
pojišťovny a s cílem v co nejširším měřítku předcházet
likvidaci, byla plně účinná v rámci celého Společenství.
Vůči třetím zemím by se však účinky těchto
reorganizačních opatření a likvidačních řízení neměly
nikterak projevit.
(119) Mělo by se rozlišovat mezi orgány příslušnými pro
účely reorganizačních opatření a likvidačních řízení a
orgány pro dohled nad pojišťovnami.
(120) Definice „pobočky“ pro účely nesolventnosti by
měla v souladu se stávajícími zásadami nesolventnosti
zohlednit skutečnost, že právní subjektivitu má výlučně
pojišťovna. Právní předpisy domovského členského státu
by však měly stanovit způsob, jakým by se při likvidaci
pojišťovny mělo naložit s aktivy a závazky v držení
nezávislé osoby, která má stálé oprávnění jednat jako
zástupce dané pojišťovny.
(121) Měly by být stanoveny podmínky, za kterých by do
oblasti působnosti této směrnice spadala likvidační řízení,
která nejsou způsobena insolventností a která při
vyplacení pohledávek z pojištění berou v úvahu pořadí
priorit. Pohledávky zaměstnanců pojišťovny, které
vznikly na základě pracovních smluv a pracovních
poměrů, by mělo být možno převést na vnitrostátní
záruční systém mezd. S těmito převedenými
pohledávkami by se mělo zacházet podle práva
domovského členského státu (lex concursus).
(122) Reorganizačními opatřeními se předem nevylučuje
zahájení likvidačního řízení. Likvidační řízení by proto
mělo být možno zahájit v případě, že nebyla přijata
reorganizační opatření, nebo může být zahájeno po přijetí
těchto opatření, a může skončit vyrovnáním nebo jinými
obdobnými opatřeními, včetně reorganizačních opatření.
(123) Přijímat rozhodnutí o likvidačních řízeních
pojišťoven by měly být zmocněny pouze příslušné
orgány domovského členského státu. Tato rozhodnutí by
měla být účinná po celém Společenství a měly by je
uznat všechny členské státy. Měla by být zveřejňována v
Úředním věstníku Evropské unie a v souladu s postupy
domovského členského státu. K informacím by měli mít
přístup známí věřitelé se sídlem ve Společenství, kteří by
měli mít právo přihlásit pohledávky a předložit vysvětlení.
(124) Do likvidačních řízení by měla být zahrnuta
veškerá aktiva a závazky pojišťovny.
(125) Všechny podmínky pro zahájení, vedení a ukončení
likvidačního řízení by se měly řídit právem domovského
členského státu.
(126) V zájmu zajištění koordinovaného postupu v rámci
členských států by měly být orgány dohledu domovského
členského státu a orgány všech ostatních členských států
neprodleně informovány o zahájení likvidačního řízení.
(127) Je nanejvýš důležité, aby pojištěné osoby, pojistníci,
oprávněné osoby a všichni poškození, kteří mají přímé
právo žalovat pojišťovnu z pohledávky vzniklé na
základě pojišťovacích operací, byli v průběhu
likvidačních řízení chráněni; rozumí se tím, že by se tato
ochrana neměla vztahovat na pohledávky, které
nevznikly ze závazků vyplývajících z pojistných smluv
nebo pojišťovacích operací, ale na základě
občanskoprávní odpovědnosti zástupce při jednáních, za
která podle práva rozhodného pro pojistnou smlouvy
nebo operaci zástupce sám podle této pojistné smlouvy
nebo operace nenese odpovědnost. Aby se dosáhlo tohoto
cíle, měly by mít členské státy možnost volby
rovnocenných metod, jimiž by se zajistila zvláštní úprava
pro věřitele z pojištění, přičemž žádná z uvedených
metod by členskému státu nebránila, aby zavedl rozlišení
pořadí mezi různými kategoriemi pohledávek z pojištění.
Dále je třeba zajistit žádoucí rovnováhu mezi ochranou
věřitelů z pojištění a ostatních přednostních věřitelů, kteří
jsou chráněni právními předpisy dotyčného členského
státu.
(128) Součástí zahájení likvidačního řízení by mělo být
odnětí povolení k výkonu činnosti, které bylo vydáno
pojišťovně, pokud se tak již nestalo.
(129) Věřitelé by v likvidačním řízení měli mít právo
přihlásit pohledávky nebo předložit písemná vysvětlení.
Pohledávky věřitelů s bydlištěm nebo sídlem v členském
státě, který není totožný s domovským členským státem,
by měly být posuzovány stejným způsobem jako stejné
pohledávky v domovském členském státě bez jakékoli
diskriminace na základě státní příslušnosti nebo bydliště.
(130) Na ochranu oprávněných očekávání a právní jistoty
u některých transakcí v jiných členských státech, než je
domovský členský stát, je nutno určit právo rozhodné pro
účinky reorganizačních opatření a likvidačních řízení k
probíhajícím soudním řízením a k výkonu individuálních
práv na základě těchto soudních řízení.
(131) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by
měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady
1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro
výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi ( 22 ).
(132) Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijímání
opatření týkajících se úpravy příloh a opatření, kterými se
zejména upřesňují pravomoci a činnosti, jež mají
vykonávat orgány dohledu, a jimiž se stanoví podrobnější
požadavky v oblastech, jakými je například řídící a
kontrolní systém, zveřejňování informací, kritéria pro
posuzování kvalifikované účasti, výpočet technických
rezerv a kapitálových požadavků, investiční pravidla a
dohled nad skupinou. Komise by měla být rovněž
zmocněna k přijímání prováděcích opatření, která
poskytují třetím zemím status rovnocennosti s
ustanoveními této směrnice. Jelikož tato opatření mají
obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním o
nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata
regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku
5a rozhodnutí 1999/468/ES.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
437
(133) Jelikož cílů této směrnice nemůže být dosaženo
uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich může
být z důvodu rozsahu a účinků tohoto opatření lépe
dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství
přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity
stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou
proporcionality stanovenou v uvedeném článku
nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné
pro dosažení těchto cílů.
(134) Směrnice Rady 64/225/EHS ze dne 25. února 1964
o odstranění omezení svobody usazování a volného
pohybu služeb v oblasti zajištění a retrocese ( 23 ),
směrnice Rady 73/240/EHS ze dne 24. července 1973,
kterou se odstraňují omezení svobody usazování v oblasti
přímého pojištění jiného než životního ( 24 ), směrnice
Rady 76/580/EHS ze dne 29. června 1976, kterou se mění
směrnice 73/239/EHS o koordinaci právních a správních
předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém
pojištění jiném než životním a jejího výkonu ( 25 ) a
směrnice Rady 84/641/EHS ze dne 10. prosince 1984,
kterou se mění první směrnice (73/239/EHS) o
koordinaci právních a správních předpisů týkajících se
přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než
životním a jejího výkonu ( 26 ), a to zejména ve vztahu k
asistenčním službám pro turisty, se staly obsoletními, a
proto by měly být zrušeny.
(135) Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním
právu by se měla omezovat na ustanovení, která v
porovnání s předchozími směrnicemi představují
podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním
právu nezměněná ustanovení je totiž stanovena v
předchozích směrnicích.
(136) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti
členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve
vnitrostátním právu uvedených v části B přílohy VI.
(137) Komise přezkoumá přiměřenost stávajících
systémů záruk v pojišťovnictví a předloží příslušný
legislativní návrh.
(138) Ustanovení čl. 17 odst. 2 směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o
činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního
pojištění a dohledu nad nimi ( 27 ) odkazuje na stávající
legislativní ustanovení o míře solventnosti. Tyto odkazy
by měly být uchovány s cílem zachovat současný stav.
Komise by měla co nejdříve provést revizi směrnice
2003/41/ES ve smyslu čl. 21 odst. 4 uvedené směrnice.
Komise by měla za pomoci výboru CEIOPS vytvořit
řádný systém pravidel pro instituce zaměstnaneckého
penzijního pojištění, přičemž by měla plně zohlednit
zásadní odlišnosti tohoto pojištění; proto by jimi nemělo
být dotčeno případné uplatňování této směrnice na tyto
instituce.
(139) Přijetím této směrnice se mění rizikový profil
pojišťovny ve vztahu k pojistníkovi. Komise by měla co
nejdříve a nejpozději do konce roku 2010, předložit návrh
revize směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování
pojištění ( 28 ) a zohlednit při tom, jaké důsledky bude
mít tato směrnice pro pojistníky.
(140) Je nanejvýš nutné provést další dalekosáhlé
reformy regulačního modelu finančního odvětví EU a
modelu dohledu nad tímto odvětvím a Komise by je měla
rychle navrhnout a řádně v nich zohlednit závěry
předložené dne 25. února 2009 expertní skupinou, které
předsedal Jacques de Larosière. Komise by měla
navrhnout právní předpisy nezbytné k vyřešení zjištěných
nedostatků, které se týkají ustanovení o koordinaci a
spolupráci orgánů dohledu.
(141) Je nutné požádat výbor CEIOPS o radu, jak co
nejlépe vyřešit otázky související s rozšířením dohledu
nad skupinou a řízením kapitálu v rámci skupiny
pojišťoven nebo zajišťoven. Výbor CEIOPS by měl být
vyzván, aby poskytl takové rady, které pomohou Komisi
vypracovat vlastní návrhy pod podmínkou, že vyhovují
požadavkům na vysoký stupeň ochrany pojistníků (a
oprávněných osob) a na zachování finanční stability. V
tomto ohledu by měl být výbor CEIOPS vyzván, aby
poskytl Komisi rady týkající se struktury a zásad, jimiž
by se mohly řídit případné budoucí změny této směrnice,
které mohou být nezbytné pro realizaci případně
navržených změn. Komise by měla předložit Evropskému
parlamentu a Radě zprávu s vhodnými návrhy
alternativních režimů v oblasti obezřetnostního dohledu
nad pojišťovnami a zajišťovnami v rámci skupin, které
rozšíří účinné řízení kapitálu v rámci skupin, pokud bude
zajištěno, že bude zřízen vhodný podpůrný regulační
rámec k zavedení takového režimu.
Především je žádoucí, aby režim skupinové podpory
fungoval na řádných základech vycházejících z existence
harmonizovaných a finančně zajištěných systémů záruk v
pojišťovnictví; harmonizovaného a právně závazného
rámce pro příslušné orgány, centrální banky a
ministerstva financí týkajícího se krizového řízení,
rozhodování a sdílení fiskálních povinností, který slaďuje
pravomoci dohledu s fiskální odpovědností; právně
závazného rámce pro zprostředkování sporů týkajících se
dohledu; harmonizovaného rámce pro provedení
včasného zásahu; a harmonizovaného rámce pro postupy
v případě převodu aktiv, platební neschopnosti a
likvidace, který odstraňuje překážky převoditelnosti aktiv
obsažené ve vnitrostátních právních předpisech týkajících
se obchodních společností. Komise by ve své zprávě
měla rovněž vzít v úvahu důsledky diverzifikačních
efektů z dlouhodobého hlediska a riziko vyplývající z
příslušnosti ke skupině, postupy týkající se řízení rizik v
centralizované skupině, fungování skupinových interních
modelů a také dohled nad operacemi v rámci skupiny a
koncentrace rizik.
(142) Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o
zdokonalení tvorby právních předpisů ( 29 ) jsou členské
státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu
Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co
nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a
prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
OBSAH
HLAVA I
OBECNÁ PRAVIDLA PRO PŘÍSTUP K ČINNOSTI V
PŘÍMÉM POJIŠTĚNÍ A ZAJIŠTĚNÍ A PRO JEJÍ
VÝKON
438 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
KAPITOLA I
Předmět, oblast působnosti a definice
ODDÍL 1
Předmět a oblast působnosti
ODDÍL 2
Vynětí z oblasti působnosti
Pododdíl 1
Obecně
Pododdíl 2
Neživotní pojištění
Pododdíl 3
Životní pojištění
Pododdíl 4
Zajištění
ODDÍL 3
Definice
KAPITOLA II
Přístup k činnost
KAPITOLA III
Orgány dohledu a obecná pravidla
KAPITOLA IV
Podmínky pro výkon činnosti
ODDÍL 1
Odpovědnost správního, řídícího nebo kontrolního
orgánu
ODDÍL 2
Řídící a kontrolní systém
ODDÍL 3
Zveřejňování informací
ODDÍL 4
Kvalifikované účasti
ODDÍL 5
Profesní tajemství, výměna informací a podpora
sbližování dohledu
ODDÍL 6
Povinnosti auditorů
KAPITOLA V
Provozování činnosti životního a neživotního pojištění
KAPITOLA VI
Pravidla pro oceňování aktiv a závazků, technické
rezervy, kapitál, solventnostní kapitálový požadavek,
minimální kapitálový požadavek a investiční pravidla
ODDÍL 1
Oceňování aktiv a závazků
ODDÍL 2
Pravidla pro technické rezervy
ODDÍL 3
Kapitál
Pododdíl 1
Určení kapitálu
Pododdíl 2
Zařazení kapitálu
Pododdíl 3
Použitelnost kapitálu
ODDÍL 4
Solventnostní kapitálový požadavek
Pododdíl 1
Obecná ustanovení o solventnostním kapitálovém
požadavku s využitím standardního vzorce nebo interního
modelu
Pododdíl 2
Solventnostní kapitálový požadavek – standardní vzorec
Pododdíl 3
Solventnostní kapitálový požadavek úplné a částečné
interní modely
ODDÍL 5
Minimální kapitálový požadavek
ODDÍL 6
Investice
KAPITOLA VII
Pojišťovny a zajišťovny v obtížích nebo protiprávním
postavení
KAPITOLA VIII
Právo usazování a volný pohyb služeb
ODDÍL 1
Usazování pojišťoven
ODDÍL 2
Volný pohyb služeb poskytovaných pojišťovnám
Pododdíl1
Obecná ustanovení
Pododdíl 2
Odpovědnost z provozu motorových vozidel
ODDÍL 3
Pravomoci orgánů dohledu hostitelského členského státu
Pododdíl 1
Pojištění
Pododdíl 2
Zajištění
ODDÍL 4
Statistické informace
ODDÍL 5
Zacházení se smlouvami z poboček v likvidaci
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
439
KAPITOLA IX
Pobočky usazené ve společenství a patřící pojišťovnám
nebo zajišťovnám se sídlem mimo společenství
ODDÍL 1
Přístup k činnosti
ODDÍL 2
Zajištění
KAPITOLA X
Dceřiné podniky pojišťoven a zajišťoven řídících se
právem třetí země a nabývání účastí těmito pojišťovnami
a zajišťovnami
HLAVA II
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O POJIŠTĚNÍ A
ZAJIŠTĚNÍ
KAPITOLA I
Rozhodné právo a podmínky smluv týkajících se přímého
pojištění
ODDÍL 1
Rozhodné právo
ODDÍL 2
Povinné pojištění
ODDÍL 3
Obecný zájem
ODDÍL 4
Pojistné podmínky a sazby pojistného
ODDÍL 5
Informace pro pojistníky
Pododdíl 1
Neživotní pojištění
Pododdíl 2
Životní pojištění
KAPITOLA II
Zvláštní ustanovení o neživotním pojištění
ODDÍL 1
Obecná ustanovení
ODDÍL 2
Soupojištění v rámci společenství
ODDÍL 3
Asistenční služby
ODDÍL 4
Pojištění právní ochrany
ODDÍL 5
Zdravotní pojištění
ODDÍL 6
Pojištění pro případ pracovních úrazů
KAPITOLA III
Zvláštní ustanovení o životním pojištění
KAPITOLA IV
Zvláštní pravidla pro zajištění
HLAVA III
DOHLED NAD POJIŠŤOVNAMI A ZAJIŠŤOVNAMI
VE SKUPINĚ
KAPITOLA I
Dohled nad skupinou: definice, použitelnost, oblast
působnosti a úrovně
ODDÍL 1
Definice
ODDÍL 2
Použitelnost a oblast působnosti
ODDÍL 3
Úrovně
KAPITOLA II
Finanční situace
ODDÍL 1
Skupinová solventnost
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
Pododdíl 2
Volba metody výpočtu a obecné zásady
Pododdíl 3
Použití metod výpočtu
Pododdíl 4
Metody výpočtu
Pododdíl 5
Dohled nad skupinovou solventností pojišťoven a
zajišťoven, které jsou dceřinými podniky pojišťovací
holdingové společnosti
Pododdíl 6
Dohled nad skupinovou solventností v případě skupin s
centralizovaným řízením rizik
ODDÍL 2
Koncentrace rizik a operace uvnitř skupiny
ODDÍL 3
Řízení rizik a vnitřní kontrola
KAPITOLA III
Opatření k usnadnění dohledu nad skupinou
KAPITOLA IV
Třetí země
KAPITOLA V
Holdingové pojišťovny se smíšenou činností
HLAVA IV
HLAVA IV – REORGANIZACE A LIKVIDACE
POJIŠŤOVEN
440 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
KAPITOLA I
Oblast působnosti a definice
KAPITOLA II
Reorganizační opatření
KAPITOLA III
Likvidační řízení
KAPITOLA IV
Společná ustanovení
HLAVA V
JINÁ USTANOVENÍ
HLAVA VI
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
KAPITOLA I
Přechodná ustanovení
ODDÍL 1
Pojištění
ODDÍL 2
Zajištění
KAPITOLA II
Závěrečná ustanovení
PŘÍLOHA I
ODVĚTVÍ NEŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ
A. Klasifikace rizik podle pojistných odvětví
B. Název povolení vydávaného pro více než jedno
pojistné odvětví
PŘÍLOHA II
ODVĚTVÍ ŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ
PŘÍLOHA III
PRÁVNÍ FORMY POJIŠŤOVEN A ZAJIŠŤOVEN
A. Formy neživotní pojišťovny
B. Formy životní pojišťovny
C. Formy zajišťovny
PŘÍLOHA IV
STANDARDNÍ VZOREC SOLVENTNOSTNÍHO
KAPITÁLOVÉHO POŽADAVKU (SCR)
1. Výpočet základního solventnostního kapitálového
požadavku
2. Výpočet modulu neživotního upisovacího rizika
3. Výpočet modulu životního upisovacího rizika
4. Výpočet modulu tržního rizika
PŘÍLOHA V
SKUPINY ODVĚTVÍ NEŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ
PRO ÚČELY ČLÁNKU 159
PŘÍLOHA VI
Část A
Zrušené směrnice a jejich následné změny (uvedené v
článku 310)
Část B
Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu (uvedené v
článku 310)
PŘÍLOHA VII
SROVNÁVACÍ TABULKA
HLAVA I
OBECNÁ PRAVIDLA PRO PŘÍSTUP K ČINNOSTI V
PŘÍMÉM POJIŠTĚNÍ A ZAJIŠTĚNÍ A PRO JEJÍ
VÝKON
KAPITOLA I
Předmět, oblast působnosti a definice
Oddíl 1
Předmět a oblast působnosti
Článek 1
Předmět
Tato směrnice stanoví pravidla týkající se:
1. přístupu k samostatným výdělečným činnostem v
přímém pojištění a zajištění a jejich výkonu ve
Společenství;
2. dohledu nad pojišťovacími a zajišťovacími skupinami;
3. reorganizace a likvidace pojišťoven poskytujících
přímé pojištění.
Článek 2
Oblast působnosti
1. Tato směrnice se vztahuje na pojišťovny poskytující
přímé životní a neživotní pojištění a usazené nebo
hodlající se usadit na území členského státu.
1. Vztahuje se rovněž na zajišťovny, které provozují
pouze zajišťovací činnosti a které jsou usazeny na území
členského státu nebo zamýšlejí se tam usadit, s výjimkou
hlavy IV.
2. Pokud jde o neživotní pojištění, vztahuje se tato
směrnice na činnosti v odvětvích stanovených v části A
přílohy I. Pro účely prvního pododstavce odstavce 1
neživotní pojištění zahrnuje asistenční služby
poskytované osobám, které se dostanou do nesnází na
cestách, při pobytu mimo svůj domov nebo při pobytu
mimo své bydliště. Spočívá v závazku poskytnout na
základě předchozí úhrady pojistného okamžitě dostupnou
pomoc osobě oprávněné podle asistenční smlouvy,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
441
jestliže se tato osoba dostane do nesnází v důsledku
nahodilé události v případech a za podmínek uvedených
ve smlouvě.
2. Tato pomoc může spočívat v poskytnutí peněžního
nebo věcného plnění. Věcné plnění může být také
poskytováno pomocí zaměstnanců a vybavení
poskytovatele.
2. Pod činnost asistenčních služeb nespadá servis, údržba,
doplňkové služby ani pouhé informace o poskytování
pomoci nebo zprostředkování pomoci.
3. Pokud jde o životní pojištění, vztahuje se tato
směrnice na:
a) tyto činnosti životního pojištění, pokud jsou na
smluvním základě:
i) životní pojištění, které zahrnuje pojištění pouze pro
případ dožití se stanoveného věku, pojištění pouze pro
případ smrti, pojištění pro případ dožití se stanoveného
věku nebo pro případ dřívější smrti, životní pojištění s
výplatou zaplaceného pojistného, svatební pojištění,
pojištění pro případ narození;
ii) důchodové pojištění;
iii) doplňkové pojištění sjednávané doplňkově k
životnímu pojištění, zejména pojištění pro případ úrazu
včetně pracovní neschopnosti, pojištění smrti následkem
úrazu a pojištění invalidity nebo pracovní neschopnosti
následkem úrazu nebo nemoci;
iv) typ trvalého zdravotního pojištění, které nelze zrušit a
které v současnosti existuje v Irsku a Spojeném
království;
b) tyto operace, pokud jsou na smluvním základě a pokud
podléhají dohledu orgánů odpovědných za dohled nad
soukromým pojištěním:
i) operace, u kterých je založen spolek přispěvatelů s
cílem společné kapitalizace příspěvků a následného
rozdělení takto akumulovaných aktiv mezi přeživší osoby
nebo mezi oprávněné osoby po zemřelých (tontiny);
ii) operace umořování kapitálu založené na pojistně
matematických výpočtech, u kterých se za předem
dohodnuté jednorázové nebo pravidelně se opakující
platby stanoví závazky určitých výplat po určitou dobu;
iii) správa skupinových penzijních fondů, zahrnující
správu investic, a zejména aktiv tvořících rezervy
subjektů, které provádějí platbu v případě smrti nebo
dožití se stanoveného věku nebo v případě přerušení nebo
omezení činnosti;
iv) operace uvedené v bodě iii), pokud jsou doprovázeny
pojištěním kryjícím buď zachování kapitálu, nebo
minimální úrokový výnos;
v) operace prováděné životními pojišťovnami, které jsou
uvedeny v kapitole 1 hlavy 4 knihy IV francouzského
„code des assurances“ (pojišťovacího řádu);
c) operace závisející na délce lidského života, které jsou
předepsány nebo stanoveny v právních předpisech o
sociálním pojištění, jsou-li vykonávány nebo spravovány
životními pojišťovnami na jejich vlastní riziko v souladu
s právními předpisy členského státu.
Oddíl 2
Vynětí z oblasti působnosti
Pododdíl 1
Obecně
Článek 3
Zákonné systémy
Aniž je dotčen čl. 2 odst. 3 písm. c), nevztahuje se tato
směrnice na pojištění tvořící část zákonného systému
sociálního zabezpečení;
Článek 4
Vynětí z oblasti působnosti z důvodu velikosti
1. Aniž jsou dotčeny články 3 a 5 až 10, nevztahuje se
tato směrnice na pojišťovnu, která splňuje všechny tyto
podmínky:
a) hrubý roční výnos pojišťovny z předepsaného
pojistného nepřesahuje 5 milionů EUR;
b) celková hodnota technických rezerv bez částek
vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních
účelových jednotek podle článku 76 nepřekročí 25
milionů EUR;
c) je-li podnik součástí skupiny, celková hodnota
technických rezerv skupiny bez částek vymahatelných ze
zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek
nepřekročí 25 milionů EUR;
d) činnost podniku nezahrnuje pojišťovací nebo
zajišťovací činnosti v oblasti odpovědností, úvěrů a záruk
(kaucí), pokud nepředstavují doplňková rizika ve smyslu
čl. 16 odst. 1;
e) činnost podniku nezahrnuje zajišťovací operace,
jejichž objem překročí částku 0,5 milionu EUR, pokud
jde o hrubý výnos z předepsaného pojistného, nebo 2,5
milionu EUR, pokud jde o hodnotu technických rezerv
bez částek vymahatelných ze zajistných smluv a od
zvláštních účelových jednotek, nebo více než 10 % jejich
hrubého výnosu z předepsaného pojistného nebo více než
10 % jejich technických rezerv bez částek vymahatelných
ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek.
2. Pokud je kterákoliv z částek uvedených v odstavci 1
překročena ve třech po sobě následujících letech, použije
se tato směrnice od čtvrtého roku.
3. Odchylně od odstavce 1 se tato směrnice vztahuje na
všechny podniky žádající o povolení provádět
pojišťovací a zajišťovací činnosti, u nichž se očekává, že
442 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
jejich hrubý roční výnos z předepsaného pojistného nebo
hrubé technické rezervy bez částek vymahatelných ze
zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek
překročí během následujících pěti let částky uvedené v
odstavci 1.
4. Tato směrnice se přestane vztahovat na pojišťovny, u
nichž orgán dohledu zjistil, že splňují tyto podmínky:
a) žádná z částek uvedených v odstavci 1 nebyla
překročena ve třech posledních po sobě následujících
letech; a
b) neočekává se, že by výše částek stanovená v odstavci 1
byla překročena v následujících pěti letech.
4. Pokud dotyčná pojišťovna vykonává činnost v souladu
s články 145 až 149, odstavec 1 tohoto článku se
nepoužije.
5. Odstavce 1 a 4 nebrání žádnému podniku v tom, aby
požádal o povolení nebo aby i nadále měl platné povolení
podle této směrnice.
Pododdíl 2
Neživotní pojištění
Článek 5
Operace
Pokud jde o neživotní pojištění, nevztahuje se tato
směrnice na tyto operace:
1. operace umořování kapitálu, jak jsou stanoveny
právními předpisy každého členského státu;
2. operace vzájemných podpůrných spolků, u nichž se
plnění mění podle dostupných zdrojů a kde jsou
stanoveny paušální členské příspěvky;
3. operace prováděné organizacemi bez právní
subjektivity za účelem poskytování vzájemného
zabezpečení pro své členy, aniž se platí pojistné nebo se
vytvářejí technické rezervy; nebo
4. operace pojištění exportních úvěrů na účet státu nebo
se zárukou státu, nebo když je stát pojistitelem.
Článek 6
Asistenční služby
1. Tato směrnice se nevztahuje na asistenční služby,
které splňují všechny tyto podmínky:
a) asistenční služby se poskytují v případě nehody nebo
poruchy silničního vozidla, pokud k nehodě nebo poruše
dojde na území členského státu pojišťovny poskytující
pojistnou ochranu;
b) odpovědnost za asistenční služby je omezena na dále
uvedené operace:
i) havarijní službu na místě, k níž pojišťovna poskytující
ochranu využívá převážně svých vlastních zaměstnanců a
vybavení;
ii) převoz vozidla do nejbližšího nebo nejvhodnějšího
místa, kde může být opraveno, a případná přeprava řidiče
a spolucestujících, obvykle uskutečněná týmiž prostředky
asistence, do nejbližšího místa, z něhož mohou
pokračovat v cestě jinými prostředky; a
iii) převoz vozidla, případně i s řidičem a
spolucestujícími, domů, do místa odjezdu nebo do
původního cíle cesty ve stejném státě, jestliže to
umožňuje domovský členský stát pojišťovny poskytující
pojistnou ochranu; a
c) asistenční služba není prováděna pojišťovnou spadající
do působnosti této směrnice.
2. V případech uvedených v odst. 1 písm. b) bodech i) a
ii) podmínka, že k nehodě nebo poruše musí dojít na
území členského státu pojišťovny poskytující ochranu,
neplatí, jestliže je oprávněná osoba členem instituce
poskytující ochranu a jestliže havarijní služba na místě
nebo převoz vozidla jsou poskytovány prostě proti
předložení členské karty bez zaplacení jakékoli přirážky
k pojistnému podobnou institucí v dotyčné zemi na
základě dohody o vzájemnosti, nebo v případě Irska a
Spojeného království, pokud asistenční služby poskytuje
stejná instituce vykonávající činnost v obou státech.
3. Tato směrnice se nevztahuje na operace uvedené v
odst. 1 písm. b) bodě iii), jestliže dojde k nehodě nebo
poruše na území Irska nebo v případě Spojeného
království na území Severního Irska a vozidlo, případně i
s řidičem a spolucestujícími, je přepraveno domů, do
místa odjezdu nebo do původního cíle cesty na území
kteréhokoli z těchto dvou států.
4. Tato směrnice se nevztahuje na asistenční služby
prováděné Automobilovým klubem Lucemburského
velkovévodství, pokud k nehodě nebo poruše silničního
vozidla došlo mimo území Lucemburského
velkovévodství a asistenční služba spočívá v převozu
vozidla, které mělo uvedenou nehodu nebo u něhož došlo
k uvedené poruše, případně i s řidičem a spolucestujícími,
domů.
Článek 7
Vzájemné pojišťovny
Tato směrnice se nevztahuje na vzájemné pojišťovny
vykonávající činnosti neživotního pojištění, které
uzavřely s jinou vzájemnou pojišťovnou dohodu
poskytující plné zajištění pojistným smlouvám jimi
vydaným nebo podle níž určitá pojišťovna přebírá za
postupující pojišťovnu závazky vyplývající z těchto
smluv. V tom případě se na přebírající pojišťovnu
vztahuje tato směrnice.
Článek 8
Instituce
Tato směrnice se nevztahuje na následující instituce
vykonávající činnosti neživotního pojištění, ledaže dojde
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
443
ke změně jejich stanov nebo příslušných právních
předpisů, pokud jde o rozsah jejich působnosti:
1. v Dánsku Falck Danmark;
2. v Německu tyto instituce, jež jsou částečně
veřejnoprávní:
a) Postbeamtenkrankenkasse;
b) Krankenversorgung der Bundesbahnbeamten;
3. v Irsku the Voluntary Health Insurance Board;
4. ve Španělsku Consorcio de Compensación de Seguros.
Pododdíl 3
Životní pojištění
Článek 9
Operace a činnosti
Pokud jde o životní pojištění, nevztahuje se tato směrnice
na tyto operace a činnosti:
1. operace vzájemných pojišťoven, u nichž se plnění liší
podle dostupných zdrojů a které požadují na každém ze
svých členů odpovídající paušální příspěvek;
2. operace prováděné jinými subjekty, než jsou podniky
uvedené v článku 2, jejichž účelem je poskytovat plnění
zaměstnaným nebo samostatně výdělečným osobám
patřícím do jednoho podniku nebo skupiny podniků nebo
do jednoho oboru nebo skupiny oborů v případě smrti
nebo dožití se stanoveného věku nebo v případě přerušení
nebo omezení činnosti, ať již jsou nebo nejsou závazky
vyplývající z těchto operací vždy plně kryty
matematickými rezervami;
3. penzijní činnosti penzijních pojišťoven stanovené v
zákonu o penzijním pojištění zaměstnanců (TyEL) a
souvisejících finských právních předpisech, pokud:
a) penzijní pojišťovny, které již podle finských právních
předpisů mají povinnost mít pro své penzijní činnosti
oddělené účetnictví a systémy správy, ode dne 1. ledna
1995 vytvoří samostatné právní subjekty pro výkon
těchto činností; a
b) finské orgány nediskriminačním způsobem umožňují
všem státním příslušníkům a společnostem z členských
států vykonávat podle finských právních předpisů
činnosti určené v článku 2 vztahující se k této výjimce
prostřednictvím kontroly nebo účasti ve stávající
pojišťovně nebo skupině nebo prostřednictvím vytváření
nových pojišťoven nebo skupin, včetně penzijních
pojišťoven, nebo účastí v nich.
Článek 10
Subjekty, pojišťovny a instituce
Pokud jde o životní pojištění, nevztahuje se tato směrnice
na následující subjekty, pojišťovny a instituce:
1. subjekty, které se zavazují poskytovat plnění výhradně
v případě smrti, kde částka těchto plnění nepřevyšuje
průměrné pohřební náklady za jednu smrt nebo kde je
poskytováno věcné plnění;
2. spolek „Versorgungverband deutscher
Wirtschaftsorganisationen“ v Německu, pokud nedojde
ke změně jeho stanov ohledně rozsahu jeho působnosti;
3. konsorcium „Consorcio de Compesación de
Seguros“ ve Španělsku, pokud nedojde ke změně jeho
stanov ohledně rozsahu jeho činností nebo působnosti.
Pododdíl 4
Zajištění
Článek 11
Zajištění
Pokud jde o zajištění, nevztahuje se tato směrnice na
zajišťovací činnosti, které provádí nebo plně zaručuje
vláda členského státu, která tak jedná z důvodů
závažného veřejného zájmu jako poslední instance v
zajištění, včetně okolností, kdy tuto její roli vyžaduje
taková situace na trhu, v níž nelze získat přiměřené
obchodní krytí.
Článek 12
Zajišťovny ukončující svou činnost
1. Zajišťovny, které do 10. prosince 2007 přestaly
uzavírat nové zajišťovací smlouvy a výhradně spravují
svůj stávající kmen zajistných smluv tak, aby mohly
ukončit svoji činnost, nepodléhají této směrnici.
2. Členské státy sestaví seznam dotyčných zajišťoven a
zašlou jej všem ostatním členským státům.
Oddíl 3
Definice
Článek 13
Definice
Pro účely této směrnice platí tyto definice:
1. „pojišťovnou“ se rozumí podnik poskytující přímé
životní nebo neživotní pojištění, kterému bylo vydáno
povolení v souladu s článkem 14;
2. „kaptivní pojišťovnou“ se rozumí pojišťovna vlastněná
jiným finančním podnikem než pojišťovnou nebo
zajišťovnou či skupinou pojišťoven nebo zajišťoven ve
smyslu čl. 212 odst. 1 písm. c) nebo nefinančním
podnikem, jejímž účelem je poskytovat výhradně pojistné
krytí rizik podniku nebo podniků, k nimž patří, nebo
podniku či podniků skupiny, jejímž je členem;
444 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
3. „pojišťovnou ze třetí země“ se rozumí podnik, který by
musel mít pro své fungování jako pojišťovna povolení v
souladu s článkem 14, pokud by měl své sídlo ve
Společenství;
4. „zajišťovnou“ se rozumí podnik, který získal povolení
vykonávat zajišťovací činnosti v souladu s článkem 14;
5. „kaptivní zajišťovnou“ se rozumí zajišťovna vlastněná
jiným finančním podnikem než pojišťovnou nebo
zajišťovnou či skupinou pojišťoven nebo zajišťoven ve
smyslu čl. 212 odst. 1 písm. c) nebo nefinančním
podnikem, jejímž účelem je poskytovat výhradně zajistné
krytí rizik podniku nebo podniků, k nimž patří, nebo
podniku či podniků skupiny, jejímž je členem;
6. „zajišťovnou ze třetí země“ se rozumí podnik, který by
musel mít pro své fungování jako zajišťovna povolení v
souladu s článkem 14, pokud by měl své sídlo ve
Společenství;
7. „zajištěním“ se rozumí jedna z následujících činností:
a) činnost sestávající z přebírání rizik postoupených
pojišťovnou nebo pojišťovnou ze třetí země nebo jinou
zajišťovnou nebo zajišťovnou ze třetí země, nebo
b) v případě společenství zajistitelů známém jako Lloyd’s
činnost spočívající v převzetí rizik postoupených členem
Lloyd’s, pojišťovnou nebo zajišťovnou jinou než
společenstvím zajistitelů známém jako Lloyd’s;
8. „domovským členským státem“ se rozumí:
a) u neživotního pojištění členský stát, v němž se nachází
sídlo pojišťovny, která kryje riziko;
b) u životního pojištění členský stát, ve kterém se nachází
sídlo pojišťovny kryjící závazek;
c) u zajištění členský stát, v němž se nachází sídlo
zajišťovny;
9. „hostitelským členským státem“ se rozumí členský stát
jiný než domovský členský stát, v němž má pojišťovna
nebo zajišťovna pobočku nebo poskytuje služby; u
životního a neživotního pojištění se členským státem, v
němž pojišťovna nebo zajišťovna poskytuje služby,
rozumí členský stát závazku nebo členský stát, ve kterém
se nachází riziko, pokud jsou závazek nebo riziko kryty
pojišťovnou nebo pobočkou, jež se nachází v jiném
členském státě;
10. „orgánem dohledu“ se rozumí vnitrostátní orgán nebo
orgány, které jsou právním předpisem pověřeny
dohledem nad pojišťovnami nebo zajišťovnami;
11. „pobočkou“ se rozumí zastoupení nebo pobočka
pojišťovny nebo zajišťovny, která se nachází na území
jiného členského státu, než je domovský členský stát;
12. „provozovnou“ se rozumí sídlo nebo pobočka
podniku;
13. „členským státem, ve kterém se nachází riziko“ se
rozumí kterýkoli:
a) členský stát, ve kterém se nachází majetek, pokud se
pojištění vztahuje buď na budovy, nebo na budovy a
jejich obsah, pokud je obsah kryt stejnou pojistnou
smlouvou;
b) členský stát registrace, pokud se pojištění vztahuje na
vozidla jakéhokoli typu;
c) členský stát, ve kterém pojistník uzavřel pojistnou
smlouvu, pokud se jedná o pojistné smlouvy na dobu
maximálně čtyř měsíců, které kryjí rizika na cestách nebo
o dovolených, bez ohledu na odvětví;
d) ve všech případech, které nejsou výslovně zahrnuty v
písmenech a), b) nebo c), členský stát, ve kterém se
nachází:
i) bydliště pojistníka, nebo
ii) je-li pojistník právnickou osobou, provozovna
pojistníka, ke které se smlouva vztahuje;
14. „členským státem závazku“ se rozumí členský stát, ve
kterém se nachází:
a) bydliště pojistníka, nebo
b) je-li pojistník právnickou osobou, provozovna
pojistníka, ke které se smlouva vztahuje;
15. „mateřským podnikem“ se rozumí mateřský podnik
ve smyslu článku 1 směrnice 83/349/EHS;
16. „dceřiným podnikem“ se rozumí dceřiný podnik ve
smyslu článku 1 směrnice 83/349/EHS, včetně jeho
dceřiných podniků;
17. „úzkým propojením“ se rozumí situace, ve kterých
jsou dvě nebo více fyzické nebo právnické osoby trvale
spojeny s touž osobou vztahem kontroly;
18. „kontrolou“ se rozumí vztah mezi mateřským
podnikem a dceřiným podnikem, jak je stanoven v článku
1 směrnice 83/349/EHS, nebo podobný vztah mezi
jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobou a podnikem;
19. „transakcí uvnitř skupiny“ se rozumí jakákoliv
transakce, při níž pojišťovna nebo zajišťovna závisí
přímo či nepřímo na jiných podnicích ve stejné skupině
nebo na jakékoli fyzické či právnické osobě úzce spojené
s podniky v této skupině, pokud jde o splnění smluvního
či mimosmluvního závazku, ať už za úplatu či nikoli;
20. „účastí“ se rozumí přímé nebo nepřímé držení
nejméně 20 % hlasovacích práv v podniku nebo
základního kapitálu podniku;
21. „kvalifikovanou účastí“ se rozumí přímá nebo
nepřímá účast v podniku, který představuje 10 % či více
základního kapitálu nebo hlasovacích práv nebo který
dává možnost vykonávat značný vliv na vedení tohoto
podniku;
22. „regulovaným trhem“ se rozumí jeden z těchto trhů:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
445
a) v případě trhu nacházejícího se v členském státě
regulovaný trh, jak je definován v čl. 4 odst. 1 bodě 14
směrnice 2004/39/ES;
b) v případě trhu nacházejícího se ve třetí zemi finanční
trh, který splňuje tyto podmínky:
i) je uznáván domovským členským státem pojišťovny a
splňuje požadavky srovnatelné s požadavky stanovenými
směrnicí 2004/39/ES; a
ii) finanční nástroje používané na uvedeném trhu mají
kvalitu srovnatelnou s kvalitou nástrojů používaných na
regulovaném trhu nebo na trzích domovského členského
státu;
23. „národní kanceláří“ se rozumí národní kancelář
pojistitelů podle definice uvedené v čl. 1 bodě 3 směrnice
72/166/EHS;
24. „národním garančním fondem“ se rozumí subjekt
uvedený v čl. 1 bodě 4 směrnice 84/5/EHS;
25. „finančním podnikem“ se rozumí kterýkoli z těchto
subjektů:
a) úvěrová instituce, finanční instituce nebo podnik
pomocných bankovních služeb ve smyslu čl. 4 bodů 1, 5
a 21 směrnice 2006/48/ES;
b) pojišťovna nebo zajišťovna nebo pojišťovací
holdingová společnost ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. f);
c) investiční podnik nebo finanční instituce ve smyslu čl.
4 odst. 1 bodu 1 směrnice 2004/39/ES; nebo
d) smíšená finanční holdingová společnost ve smyslu čl.
2 bodu 15 směrnice 2002/87/ES;
26. „zvláštní účelovou jednotkou (special purpose
vehicle)“ se rozumí jakýkoliv podnik, ať už zapsaný do
obchodního rejstříku či nikoli, jiný než existující
pojišťovna nebo zajišťovna, který přebírá rizika od
pojišťoven nebo zajišťoven a který plně financuje jejich
vystavení těmto rizikům prostřednictvím výnosů z
vydávání dluhopisů nebo jakéhokoli jiného mechanismu
financování, kdy jsou práva věřitelů z těchto dluhopisů
nebo mechanismu financování podřízena zajistným
závazkům tohoto podniku;
27. „velkými riziky“ se rozumí:
a) rizika zařazená do odvětví 4, 5, 6, 7, 11 a 12 v části A
přílohy I;
b) rizika zařazená do odvětví 14 a 15 v části A přílohy I,
jestliže pojistník profesionálně vykonává průmyslovou
nebo obchodní činnost nebo svobodné povolání a riziko
se týká této činnosti;
c) rizika zařazená do odvětví 3, 8, 9, 10, 13 a 16 v části A
přílohy I, pokud pojistník překročí limity u alespoň dvou
z těchto kritérií:
i) u celkové bilance 6,2 milionů EUR v aktivech;
ii) u čistého obratu ve smyslu směrnice Rady
78/660/EHS ze dne 25. července 1978 založená na čl. 54
odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách
některých forem společností ( 30 ) 12,8 milionů EUR;
iii) u průměrného počtu zaměstnanců během účetního
obdob: 250 zaměstnanců.
Pokud pojistník patří do skupiny podniků, pro které se
vede konsolidované účetnictví ve smyslu směrnice
83/349/EHS, uplatňují se kritéria uvedená v prvním
pododstavci písm. c) na základě konsolidovaných účtů.
Členské státy mohou doplnit kategorii uvedenou v
prvním pododstavci písm. c) o rizika pojišťovaná
profesními sdruženími, společnými podniky nebo
dočasnými seskupeními;
28. „externím zajištěním služeb nebo činností
(outsourcing)“ se rozumí ujednání v jakékoli podobě
mezi pojišťovnou nebo zajišťovnou a poskytovatelem
služeb bez ohledu na to, zda podléhá dohledu nebo ne,
podle něhož dotyčný poskytovatel služeb vykonává
proces, službu nebo činnost – ať již přímo nebo
prostřednictvím jejich dalšího externího zajištění – kterou
by jinak vykonávala sama pojišťovna nebo zajišťovna;
29. „funkcí“ v rámci řídícího a kontrolního systému se
rozumí interní kapacita vykonávat praktické úkoly; řídící
a kontrolní systém zahrnuje funkci řízení rizik, funkci
zajišťování shody s předpisy, funkci vnitřního auditu a
pojistněmatematickou funkci;
30. „upisovacím rizikem“ se rozumí riziko ztráty nebo
nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků v
důsledku nepřiměřených předpokladů ohledně stanovení
cen a rezerv;
31. „tržním rizikem“ se rozumí riziko ztráty nebo
nepříznivé změny ve finanční situaci vyplývající přímo
nebo nepřímo z kolísání úrovně a volatility tržních cen
aktiv, závazků a finančních nástrojů;
32. „úvěrovým rizikem“ se rozumí riziko ztráty nebo
nepříznivé změny ve finanční situaci vyplývající z
kolísání úvěrového ratingu emitentů cenných papírů,
protistran a jakýchkoli dlužníků, jimž jsou pojišťovny a
zajišťovny vystaveny, v podobě selhání protistrany nebo
rizika kreditního rozpětí nebo koncentrace tržních rizik;
33. „operačním rizikem“ se rozumí riziko ztráty
vyplývající z nedostatečnosti nebo selhání vnitřních
procesů, pracovníků a systémů nebo z vnějších událostí;
34. „rizikem likvidity“ se rozumí riziko, že pojišťovny a
zajišťovny nejsou schopny vypořádat své investice a další
aktiva za účelem vyrovnání svých finančních závazků v
okamžiku, kdy se stávají splatnými;
35. „rizikem koncentrace“ se rozumí všechna vystavení
rizikům s možnou ztrátou, která je dostatečně velká, aby
ohrozila solventnost nebo finanční situaci pojišťoven a
zajišťoven;
36. „technikami snižování rizik“ se rozumí všechny
techniky, které umožňují pojišťovnám a zajišťovnám
přenést část nebo všechna jejich rizika na jinou stranu;
446 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
37. „diverzifikačními efekty“ se rozumí snížení vystavení
pojišťoven a zajišťoven a skupin rizikům, související s
diverzifikací jejich činnosti, které vyplývá ze skutečnosti,
že nepříznivý výsledek jednoho rizika lze vyrovnat
příznivějším výsledkem jiného rizika, pokud uvedená
rizika nejsou plně souvztažná;
38. „prognózou rozdělení pravděpodobnosti“ se rozumí
matematická funkce, která přiřazuje vyčerpávajícímu
souboru vzájemně se vylučujících budoucích událostí
pravděpodobnost uskutečnění;
39. „mírou rizika“ se rozumí matematická funkce, která
přiřazuje peněžní částku dané prognóze rozdělení
pravděpodobnosti a monotónně roste s úrovní vystavení
rizikům, která jsou podkladem dané prognózy rozdělení
pravděpodobnosti;
KAPITOLA II
Přístup k činnosti
Článek 14
Zásada povolení
1. Přístup k přímé pojišťovací nebo zajišťovací činnosti,
na kterou se vztahuje tato směrnice, podléhá
předchozímu povolení.
2. O povolení uvedené v odstavci 1 musí u orgánů
dohledu domovského členského státu žádat tyto subjekty:
a) každá pojišťovna nebo zajišťovna, která zřizuje své
sídlo na území tohoto státu; nebo
b) každá pojišťovna, která si poté, co jí je vydáno
povolení podle odstavce 1, přeje rozšířit svou činnost na
celé odvětví pojištění nebo jiná odvětví pojištění než již
povolená;
Článek 15
Rozsah povolení
1. Povolení podle článku 14 je platné pro celé
Společenství. Umožňuje zde pojišťovnám a zajišťovnám
provozovat činnost, přičemž se uvedené povolení
vztahuje také na právo usazování a volný pohyb služeb.
2. S výhradou článku 14 se povolení vydává na každé
odvětví přímého pojištění uvedené v části A přílohy I
nebo v příloze II. Týká se celého odvětví, ledaže si
žadatel přeje krýt pouze některá rizika zařazená do tohoto
odvětví.
2. Rizika zahrnutá v příslušném odvětví nesmějí být
zahrnuta v žádném jiném odvětví s výjimkou případů
uvedených v článku 16.
2. Povolení lze vydat pro dvě nebo více odvětví, pokud
vnitrostátní právní předpisy členského státu povolují v
těchto odvětvích vykonávat činnost současně.
3. Pokud jde o neživotní pojištění, členské státy mohou
vydávat povolení pro skupiny odvětví uvedených v části
B přílohy I.
3. Orgány dohledu mohou omezit povolení požadované
pro jedno z odvětví na činnosti uvedené v obchodním
plánu uvedeném v článku 23.
4. Pojišťovny spadající do působnosti této směrnice
mohou provozovat asistenční činnost uvedenou v článku
6, pouze pokud jim bylo vydáno povolení pro odvětví 18
v části A přílohy I, aniž je dotčen čl. 16 odst. 1. V tom
případě se tato směrnice na danou činnost vztahuje.
5. Pokud jde o zajištění, povolení se vydává pro
neživotní zajištění, životní zajištění nebo pro různé typy
zajištění.
5. Žádost o povolení se posuzuje na základě obchodního
plánu předloženého podle čl. 18 odst. 1 písm. c) a splnění
podmínek pro udělení povolení stanovených členským
státem, ve kterém se o povolení žádá.
Článek 16
Doplňková rizika
1. Pojišťovna, které bylo vydáno povolení pro hlavní
riziko zahrnuté do určitého odvětví nebo skupiny odvětví,
jak je uvedeno v příloze I, může také pojišťovat rizika
zahrnutá do jiného odvětví, aniž je k tomu třeba získat
povolení, pokud jde o tato rizika, za předpokladu, že tato
rizika splňují všechny tyto podmínky:
a) souvisejí s hlavním rizikem;
b) týkají se předmětu, který je pojištěn proti hlavnímu
riziku;
c) jsou pojištěna ve smlouvě, kterou je pojištěno hlavní
riziko.
2. Odchylně od odstavce 1 nelze rizika zahrnutá do
odvětví 14, 15 a 17 v části A přílohy I považovat za
doplňková rizika k jiným odvětvím.
2. Pojištění právní ochrany, jak je stanoveno v odvětví
17, však lze považovat za doplňkové riziko k odvětví 18,
jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 1 a některá
z těchto podmínek:
a) hlavní riziko se vztahuje výhradně k asistenčním
službám poskytnutým osobám, které se dostanou do
nesnází na cestách, při pobytu mimo svůj domov nebo při
pobytu mimo své bydliště; nebo
b) pojištění se týká sporů nebo rizik vznikajících z
užívání námořních plavidel nebo v souvislosti s jejich
užíváním.
Článek 17
Právní forma pojišťovny nebo zajišťovny
1. Domovský členský stát vyžaduje, aby každá
pojišťovna nebo zajišťovna, která žádá o povolení podle
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
447
článku 14, přijala některou z právních forem stanovených
v příloze III.
2. Členské státy mohou založit podniky ve veřejnoprávní
formě za předpokladu, že tyto podniky budou mít za cíl
provádět pojišťovací a zajišťovací operace za
rovnocenných podmínek, za kterých vykonávají činnost
soukromoprávní podniky.
3. Komise může přijmout prováděcí opatření týkající se
rozšíření seznamu forem stanovených v příloze III.
3. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Článek 18
Podmínky povolení
1. Domovský členský stát vyžaduje, aby každá
pojišťovna nebo zajišťovna, která žádá o povolení:
a) pokud jde o pojišťovnu, omezila svůj předmět
podnikání na pojišťovací činnosti a operace, které z nich
přímo vyplývají, s vyloučením všech jiných obchodních
činností;
b) pokud jde o zajišťovnu, omezila svůj předmět činnosti
na zajišťovací činnosti a s nimi související operace; tento
požadavek se může rozšířit i na funkci holdingové
společnosti a činnosti ve finančním sektoru ve smyslu čl.
2 bodu 8 směrnice 2002/87/ES;
c) předložila obchodní plán podle článku 23;
d) měla v držení použitelný kapitál na krytí absolutní
dolní meze minimálního kapitálového požadavku
stanovené v čl. 129 odst. 1 písm. d);
e) prokázala, že bude schopna mít v držení použitelný
kapitál na krytí solventnostního kapitálového požadavku,
jak je stanoveno v článku 100 a následujících článcích;
f) prokázala, že bude schopna mít v držení použitelný
primární kapitál na krytí minimálního kapitálového
požadavku, jak je stanoveno v článku 128 a následujících
článcích;
g) prokázala, že bude schopna splnit požadavky řídícího a
kontrolního systému uvedené v kapitole IV, oddílu 2;
h) pokud jde o neživotní pojištění, oznámila jméno a
adresu všech škodních zástupců jmenovaných podle
článku 4 směrnice 2000/26/ES v každém jiném členském
státě, než ve kterém je žádáno o povolení, jestliže rizika,
jež mají být kryta, patří do odvětví 10 v části A přílohy I
této směrnice, s vyloučením odpovědnosti dopravce.
2. Pojišťovna žádající o povolení k rozšíření své činnosti
na jiná odvětví nebo o rozšíření povolení, které se
vztahuje jen na některá rizika zařazená do jednoho
odvětví, musí předložit obchodní plán podle článku 23.
2. Navíc musí prokázat, že disponuje použitelným
kapitálem na krytí solventnostního kapitálového
požadavku a minimálního kapitálového požadavku
stanovenými v čl. 100 prvním pododstavci a v článku 128.
3. Aniž je dotčen odstavec 2, pojišťovna provozující
životní pojištění, která žádá o povolení rozšířit svou
činnost na rizika uvedená v odvětvích 1 nebo 2 v části A
přílohy I, jak je uvedeno v článku 73, prokáže:
a) že vlastní použitelný primární kapitál na krytí
absolutní dolní meze minimálního kapitálového
požadavku pro životní pojišťovny a absolutní dolní meze
minimálního kapitálového požadavku pro neživotní
pojišťovny, jak je uvedeno v čl. 129 odst. 1 písm. d);
b) že se zavazuje pokrýt minimální finanční požadavky
uvedené v čl. 74 odst. 3 a následujících článcích.
4. Aniž je dotčen odstavec 2, pojišťovna provozující
neživotní pojištění pro rizika uvedená v odvětvích 1 nebo
2 v části A přílohy I, která žádá o povolení rozšířit svou
činnost na rizika životního pojištění, jak je uvedeno v
článku 73, prokáže:
a) že vlastní použitelný primární kapitál na krytí
absolutní dolní meze minimálního kapitálového
požadavku pro životní pojišťovny a absolutní dolní meze
minimálního kapitálového požadavku pro neživotní
pojišťovny, jak je uvedeno v čl. 129 odst. 1 písm. d);
b) že se zavazuje pokrýt minimální finanční požadavky
uvedené v čl. 74 odst. 3 a následujících článcích.
Článek 19
Úzké propojení
Jestliže mezi pojišťovnou nebo zajišťovnou a jinými
právnickými nebo fyzickými osobami existuje úzké
propojení, vydají orgány dohledu povolení pouze tehdy,
pokud tato propojení nebrání řádnému výkonu funkcí
dohledu.
Orgány dohledu také odmítnou vydat povolení, pokud
právní a správní předpisy třetí země vztahující se na
jednu nebo více fyzických nebo právnických osob, se
kterými má pojišťovna nebo zajišťovna úzké propojení,
nebo potíže související s uplatňováním těchto předpisů
brání řádnému výkonu dohledu.
Orgány dohledu požadují na pojišťovnách a zajišťovnách,
aby jim neustále poskytovaly informace, které potřebují
ke sledování toho, zda jsou trvale dodržovány podmínky
uvedené v prvním pododstavci.
Článek 20
Sídlo pojišťovny a zajišťovny
Členské státy vyžadují, aby se skutečné sídlo pojišťovny
nebo zajišťovny nalézalo v členském státě, ve kterém má
pojišťovna nebo zajišťovna své sídlo zapsané v rejstříku.
Článek 21
Pojistné a zajistné podmínky a sazby pojistného a
zajistného
448 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
1. Členské státy nevyžadují předchozí schválení nebo
pravidelné oznamování všeobecných a zvláštních
pojistných nebo zajistných podmínek, sazeb pojistného
nebo zajistného, technických podkladů používaných
zejména pro výpočet sazeb pojistného nebo zajistného a
technických rezerv nebo formulářů a jiných tiskopisů,
které hodlá pojišťovna nebo zajišťovna používat při
svých jednáních s pojistníky nebo cedujícími nebo
retrocedujícími podniky.
1. Domovský členský stát však může pro životní
pojištění a pro výhradní účel ověření souladu s
vnitrostátními předpisy o zásadách pojistné matematiky
vyžadovat pravidelné oznamování technických podkladů
používaných pro výpočet sazeb pojistného a zajistného a
technických rezerv. Uvedený požadavek nepředstavuje
předběžnou podmínku pro povolení činnosti životní
pojišťovny.
2. Členské státy zachovají nebo přijímají nové předpisy
o předchozím oznamování nebo schvalování
zamýšleného zvýšení pojistných nebo zajistných sazeb
pouze jako součást obecného systému kontroly cen.
3. Členské státy mohou u pojišťoven, které žádají o
povolení pro odvětví 18 v části A přílohy I nebo kterým
již bylo vydáno, ověřovat jejich přímé nebo nepřímé
lidské a materiální zdroje, včetně kvalifikace jejich
lékařských týmů a kvality vybavení, které mají k
dispozici pro plnění závazků vyplývajících z uvedeného
odvětví.
4. Členské státy mohou zachovat nebo přijmout právní a
správní předpisy požadující schválení zakladatelské
smlouvy a stanov nebo jakýchkoli jiných dokumentů,
které jsou nezbytné pro běžné provádění dohledu.
Článek 22
Ekonomické potřeby trhu
Členské státy nepožadují, aby byla jakákoli žádost o
povolení posuzována s ohledem na ekonomické potřeby
trhu.
Článek 23
Obchodní plán
1. Obchodní plán uvedený v čl. 18 odst. 1 písm. c) musí
obsahovat údaje nebo podklady týkající se:
a) povahy rizik nebo závazků, které dotyčná pojišťovna
nebo zajišťovna navrhuje krýt;
b) druhu zajišťovacích smluv, které zajišťovna hodlá
uzavřít s cedujícími podniky;
c) základních zásad pro zajištění a retrocese;
d) položek primárního kapitálu, z nichž sestává absolutní
dolní mez minimálního kapitálového požadavku;
e) předpokládaných nákladů na zřízení provozního
systému a obchodní sítě; finančních zdrojů, které mají
pokrýt tyto náklady, a pokud jsou rizika, která mají být
kryta, zařazena do odvětví 18 v části A přílohy I, také
zdrojů, které má pojišťovna k dispozici pro zabezpečení
přislíbené asistenční služby.
2. Kromě požadavků uvedených v odstavci 1 obsahuje
uvedený plán na první tři účetní období:
a) předpokládanou rozvahu;
b) odhady budoucího solventnostního kapitálového
požadavku, jak je stanoven v kapitole VI oddílu 4
pododdílu 1 na základě předpokládané rozvahy uvedené
v písmenu a), jakož i metodu výpočtu použitou k
odvození těchto odhadů;
c) odhady budoucího minimálního kapitálového
požadavku, jak je stanoven v článcích 128 a 129, na
základě předpokládané rozvahy uvedené v písmenu a),
jakož i metodu výpočtu použitou k odvození těchto
odhadů;
d) odhady finančních zdrojů určených ke krytí
technických rezerv, minimálního kapitálového požadavku
a solventnostního kapitálového požadavku.
e) u neživotního pojištění a zajištění rovněž tyto údaje:
i) předpokládané náklady na správu kromě zřizovacích
nákladů, zejména běžné náklady a provize,
ii) předpokládané pojistné nebo příspěvky a náklady na
pojistná plnění;
f) u životního pojištění rovněž plán uvádějící podrobné
odhady předpokládaných příjmů a výdajů s ohledem na
přímé pojištění, převzaté zajištění a postoupené zajištění.
Článek 24
Akcionáři a společníci s kvalifikovanými účastmi
1. Orgány dohledu domovského členského státu nesmějí
pojišťovně nebo zajišťovně vydat povolení k výkonu
pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, dokud jim není
sdělena totožnost jejích akcionářů nebo společníků, ať
přímých nebo nepřímých, ať fyzických nebo právnických
osob, které mají v uvedené pojišťovně nebo zajišťovně
kvalifikovanou účast, a výše této účasti.
1. Uvedené orgány odmítnou vydat povolení, pokud
vzhledem k potřebě zajistit řádné a obezřetné řízení
pojišťovny nebo zajišťovny nejsou spokojeny s
kvalifikací akcionářů nebo společníků.
2. Pro účely odstavce 1 se berou v úvahu hlasovací práva
uvedená v článcích 9 a 10 směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince
2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících
se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou
přijaty k obchodování na regulovaném trhu ( 31 ) a
podmínky týkající se jejich sčítání stanovené v čl. 12 odst.
4 a 5 zmíněné směrnice.
2. Členské státy neberou v úvahu hlasovací práva ani
účasti, které investiční podniky nebo úvěrové instituce
případně drží v důsledku upsání finančních nástrojů nebo
umístění finančních nástrojů na základě pevného závazku
převzetí, zahrnutého v bodě 6 oddílu A přílohy I
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
449
směrnice 2004/39/ES, pokud tato práva nejsou
vykonávána ani jinak využívána k zasahování do řízení
emitenta a pokud jsou zcizena do jednoho roku od nabytí.
Článek 25
Odmítnutí vydat povolení
Každé rozhodnutí o odmítnutí vydat povolení musí být
podrobně odůvodněno a oznámeno dotyčné pojišťovně
nebo zajišťovně.
Každý členský stát učiní opatření, aby v případě
odmítnutí vydat povolení bylo možné obrátit se na soud.
To musí být umožněno i v případech, kdy orgány
dohledu nevyřídí žádost o povolení do šesti měsíců ode
dne obdržení.
Článek 26
Předběžné konzultace s orgány ostatních členských států
1. Před udělením povolení pojišťovně nebo zajišťovně je
třeba konzultovat orgány dohledu jiných členských států,
pokud je pojišťovna nebo zajišťovna kterýmkoli z těchto
podniků:
a) dceřiným podnikem pojišťovny nebo zajišťovny
povolené v tomto jiném členském státě;
b) dceřiným podnikem mateřského podniku pojišťovny
nebo zajišťovny povolené v tomto jiném členském státě;
nebo
c) podnikem kontrolovaným stejnou osobou, ať již
fyzickou nebo právnickou, která kontroluje pojišťovnu
nebo zajišťovnu povolenou v tomto jiném členském státě.
2. Před udělením povolení pojišťovně nebo zajišťovně je
třeba konzultovat s orgány daného členského státu, které
jsou odpovědné za dohled nad úvěrovými institucemi
nebo investičními podniky, pokud je pojišťovna nebo
zajišťovna kterýmkoli z těchto podniků:
a) dceřiným podnikem úvěrové instituce nebo
investičního podniku, který získal povolení ve
Společenství;
b) dceřiným podnikem mateřského podniku úvěrové
instituce nebo investičního podniku povoleného ve
Společenství; nebo
c) podnikem kontrolovaným stejnou osobou, fyzickou či
právnickou, která kontroluje úvěrovou instituci nebo
investiční podnik povolený ve Společenství.
3. Dotyčné orgány uvedené v odstavcích 1 a 2 se
vzájemně konzultují zejména při hodnocení vhodnosti
akcionářů a způsobilost a bezúhonnosti všech osob, které
skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné
klíčové funkce a účastní se řízení jiného podniku ze
stejné skupiny.
3. Vzájemně se informují o všech údajích týkajících se
vhodnosti akcionářů a vhodnosti a řádnosti všech osob,
které skutečně řídí pojišťovnu nebo mají jiné klíčové
funkce, majících význam pro ostatní příslušné orgány
zúčastněné při vydávání povolení i při průběžné kontrole
dodržování provozních podmínek.
KAPITOLA III
Orgány dohledu a obecná pravidla
Článek 27
Hlavní cíl dohledu
Členské státy zajistí, aby byly orgánům dohledu
poskytnuty všechny prostředky a aby měly příslušné
odborné znalosti, kapacitu a mandát, které jsou nezbytné
k dosažení hlavního cíle dohledu, a to ochrany pojistníků
a osob oprávněných k pojistnému plnění.
Článek 28
Finanční stabilita a procyklické účinky
Aniž je dotčen hlavní cíl dohledu stanovený v článku 27,
členské státy zajistí, aby orgány dohledu při výkonu
svých obecných povinností pečlivě zvážily potenciální
dopady svých rozhodnutí na stabilitu dotyčných
finančních systémů v Evropské unii, a to především v
mimořádných situacích, a aby vzaly v úvahu informace
dostupné v dané době.
V době výjimečných pohybů na finančních trzích vezmou
orgány dohledu v potaz potenciální procyklické účinky
svých opatření.
Článek 29
Obecné zásady dohledu
1. Dohled je založen na perspektivním přístupu
vycházejícím z rizik. Zahrnuje neustálé ověřování
řádného výkonu pojišťovací nebo zajišťovací činnosti a
dodržování ustanovení o dohledu pojišťovnami a
zajišťovnami.
2. Dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami zahrnuje
vhodnou kombinaci kontrolních činností na dálku a
inspekcí na místě.
3. Členské státy zajistí, aby se požadavky stanovené v
této směrnici uplatňovaly způsobem, který je přiměřený
povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s
činností pojišťovny nebo zajišťovny.
4. Komise zajistí, aby se v prováděcích opatřeních
zohlednila zásada proporcionality, a zajistilo se tak
přiměřené uplatňování této směrnice zejména u malých
pojišťoven.
Článek 30
Orgány dohledu a oblast působnosti dohledu
1. Finanční dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami,
včetně dohledu nad činností, kterou vykonávají buď
prostřednictvím poboček, nebo v rámci volného pohybu
450 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
služeb, náleží do výhradní pravomoci domovského
členského státu.
2. Finanční dohled podle odstavce 1 zahrnuje ověřování
veškeré činnosti pojišťovny a zajišťovny, její solventnosti,
tvorby technických rezerv, jejích aktiv a použitelného
kapitálu v souladu s předpisy nebo obvyklou praxí v
domovském členském státě podle předpisů přijatých na
úrovni Společenství.
2. Jestliže má dotyčná pojišťovna povolení krýt rizika
zařazená v odvětví 18 v části A přílohy I, rozšiřuje se
dohled na sledování technických prostředků, které má
pojišťovna k dispozici pro provoz asistenčních služeb, k
jejichž výkonu se zavázala, pokud právo domovského
členského státu stanoví sledování těchto prostředků.
3. Pokud mají orgány dohledu členského státu, ve kterém
se nachází riziko, nebo členského státu závazku nebo v
případě zajišťovny orgány dohledu hostitelského
členského státu důvod domnívat se, že činnosti
pojišťovny nebo zajišťovny mohou ovlivnit její finanční
zdraví, informují o tom orgány dohledu domovského
členského státu této pojišťovny nebo zajišťovny.
3. Orgány dohledu domovského členského státu
pojišťovny nebo zajišťovny rozhodnou, zda pojišťovna
nebo zajišťovna dodržuje obezřetnostní zásady stanovené
v této směrnici.
Článek 31
Transparentnost a odpovědnost
1. Orgány dohledu plní své úkoly transparentním a
odpovědným způsobem s patřičným ohledem na ochranu
důvěrných informací.
2. Členské státy zajistí, aby byly zveřejňovány tyto
informace:
a) znění právních a správních předpisů a obecných
doporučení v oblasti pojišťovnictví;
b) obecná kritéria a metody, včetně nástrojů vytvořených
v souladu s čl. 34 odst. 4, použité v procesu kontroly
orgánem dohledu, jak jsou stanoveny v článku 36;
c) souhrnné statistické údaje o hlavních aspektech
obezřetnostního rámce;
d) způsob, jakým se v praxi provádějí možnosti
stanovené v této směrnici;
e) cíle dohledu a jeho hlavní funkce a činnosti.
2. Zveřejňování informací stanovené v prvním
pododstavci, musí být dostatečné, aby umožnilo srovnání
přístupů dohledu přijatých orgány dohledu různých
členských států.
2. Zveřejňování informací se provádí v jednotném
formátu a pravidelně se aktualizuje. Informace uvedené v
prvním pododstavci písm. a) až e) jsou v každém
členském státě přístupné na jednotné elektronické adrese.
3. Členské státy stanoví transparentní postupy týkající se
jmenování a odvolání členů řídících a správních subjektů
svých orgánů dohledu.
4. Komise přijme prováděcí opatření týkající se odstavce
2 a určí hlavní aspekty, o nichž se zveřejňují souhrnné
statistické údaje, úpravu, strukturu, obsah a datum
zveřejnění.
4. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Článek 32
Zákaz odmítnutí zajišťovacích smluv nebo retrocesních
smluv
1. Domovský členský stát pojišťovny neodmítne
zajišťovací smlouvu uzavřenou se zajišťovnou nebo
pojišťovnou povolenou v souladu s článkem 14 z důvodů
přímo spojených s finančním zdravím této zajišťovny
nebo této pojišťovny.
2. Domovský členský stát zajišťovny neodmítne
retrocesní smlouvu uzavřenou zajišťovnou se zajišťovnou
nebo pojišťovnou povolenou v souladu s článkem 14 z
důvodů přímo se týkajících finančního zdraví této
zajišťovny nebo pojišťovny.
Článek 33
Dohled nad pobočkami usazenými v jiném členském
státě
Členské státy stanoví, že pokud pojišťovna nebo
zajišťovna, jíž bylo vydáno povolení v jiném členském
státě, provozuje činnost prostřednictvím pobočky, mohou
orgány dohledu domovského členského státu poté, co
informují orgány dohledu hostitelského členského státu,
samy nebo prostřednictvím osob jmenovaných pro
uvedený účel na místě ověřovat informace nutné k
zajištění finančního dohledu nad touto pojišťovnou nebo
zajišťovnou.
Orgány dotyčného hostitelského členského státu se
mohou uvedených ověřování účastnit.
Článek 34
Obecné pravomoci orgánů dohledu
1. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly
pravomoc přijímat preventivní opatření a opatření k
nápravě za účelem zajištění toho, aby pojišťovny a
zajišťovny dodržovaly právní a správní předpisy, jež
musí dodržovat v každém členském státě.
2. Orgány dohledu mají pravomoc přijímat jakákoli
nezbytná opatření, případně včetně opatření správní nebo
finanční povahy, pokud jde o pojišťovny a zajišťovny a
členy jejich správního, řídícího nebo kontrolního orgánu.
3. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly
pravomoc požadovat všechny informace nezbytné pro
provádění dohledu v souladu s článkem 35.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
451
4. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly právo
vypracovat, kromě výpočtu solventnostního kapitálového
požadavku, případně nezbytné kvantitativní nástroje v
rámci procesu kontroly orgánem dohledu k posouzení
schopnosti pojišťoven a zajišťoven zvládat možné
události nebo budoucí změny v hospodářských
podmínkách, které by mohly mít nepříznivé účinky na
jejich celkovou finanční situaci. Orgány dohledu mají
pravomoc požadovat, aby pojišťovny a zajišťovny
prováděly odpovídající testy.
5. Orgány dohledu mají pravomoc provádět šetření na
místě v prostorách pojišťoven a zajišťoven;
6. Pravomoci orgánů dohledu se uplatňují včas a
přiměřeně.
7. Pravomoci ohledně pojišťoven a zajišťoven uvedené v
odstavcích 1 až 5 jsou také dostupné, pokud jde o externě
zajišťované činnosti pojišťoven a zajišťoven.
8. Opatření uvedená v odstavcích 1 až 5 a 7 se vymáhají,
a případně i soudním výkonem rozhodnutí.
Článek 35
Informace, které se poskytují pro účely dohledu
1. Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny
předkládaly orgánům dohledu informace, které jsou
nezbytné pro účely dohledu. Tyto informace zahrnují
přinejmenším informace nezbytné pro následující kroky
při provádění procesu uvedeného v článku 36:
a) posouzení systému správy uplatňovaného
pojišťovnami a zajišťovnami, činnosti, kterou provádějí,
zásad oceňování používaných pro účely solventnosti,
rizik, jimž čelí, a systémů řízení rizik, jejich kapitálové
struktury, potřeb a řízení;
b) přijímání vhodných rozhodnutí vyplývajících z výkonu
jejich práv a povinností dohledu.
2. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly tyto
pravomoci:
a) určovat povahu, rozsah a úpravu informací uvedených
v odstavci 1, jejichž předložení požadují od pojišťoven a
zajišťoven v těchto časových okamžicích:
i) v předem stanovených lhůtách;
ii) nastanou-li předem stanovené události;
iii) během šetření týkajících se situace pojišťovny nebo
zajišťovny;
b) získávat veškeré informace, které mají o smlouvách
zprostředkovatelé, nebo o smlouvách, které se uzavřely
se třetími osobami; a
c) požadovat informace od externích odborníků, jako jsou
auditoři a pojistní matematici.
3. Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 zahrnují:
a) kvalitativní nebo kvantitativní prvky nebo jakoukoli
jejich vhodnou kombinaci;
b) historické, nynější nebo očekávané prvky nebo
jakoukoli jejich vhodnou kombinaci; a
c) údaje z vnitřních nebo vnějších zdrojů nebo jakékoli
jejich vhodné kombinace.
4. Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou v souladu s
těmito zásadami:
a) musí odrážet povahu, rozsah a komplexnost činnosti
dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny a zejména rizik
spjatých s jejich činností;
b) musí být přístupné, úplné ve všech podstatných
ohledech, srovnatelné a v průběhu času konzistentní;
c) musí být relevantní, spolehlivé a srozumitelné.
5. Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny
měly vhodné systémy a struktury za účelem splnění
požadavků stanovených v odstavcích 1 až 4, jakož i
písemnou koncepci, schválenou správním, řídícím nebo
kontrolním orgánem pojišťovny nebo zajišťovny a
zajišťující průběžnou přiměřenost předkládaných
informací.
6. Komise přijme prováděcí opatření blíže určující
informace uvedené v odstavcích 1 až 4 za účelem
zajištění přiměřeného rozsahu sbližování, pokud jde o
oznamování orgánům dohledu.
6. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Článek 36
Proces kontroly orgánem dohledu
1. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu
přezkoumávaly a hodnotily strategie, procesy a postupy
hlášení, které zavedly pojišťovny a zajišťovny za účelem
splnění právních a správních předpisů přijatých podle této
směrnice.
1. Přezkum a hodnocení zahrnou hodnocení
kvalitativních požadavků týkajících se řídícího a
kontrolního systému, posuzování rizik, jimž dotyčné
pojišťovny a zajišťovny čelí nebo mohou čelit, a
posuzování schopnosti uvedených pojišťoven a
zajišťoven posuzovat tato rizika s ohledem na prostředí, v
němž pojišťovny a zajišťovny vykonávají činnost.
2. Orgány dohledu zejména přezkoumávají a hodnotí
soulad s:
a) řídícím a kontrolním systémem, včetně vlastního
posouzení rizik a solventnosti, jak je stanoven v kapitole
IV oddílu 2;
b) technickými rezervami, jak jsou stanoveny v kapitole
VI oddílu 2;
452 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
c) kapitálovými požadavky, jak jsou stanoveny v kapitole
VI oddílu 4 a 5;
d) investičními pravidly, jak jsou stanovena v kapitole VI
oddílu 6;
e) kvalitou a kvantitou kapitálu, jak jsou stanoveny v
kapitole VI oddílu 3;
f) pokud pojišťovna nebo zajišťovna používá úplný nebo
částečný interní model, průběžným plněním požadavků
pro úplné a částečné interní modely stanovené v kapitole
VI oddílu 4 pododdílu 3.
3. Orgány dohledu zavedou přiměřené nástroje sledování,
které jim umožňují zjistit zhoršující se finanční situaci v
pojišťovně nebo zajišťovně a sledovat, jak je toto
zhoršení napraveno.
4. Orgány dohledu posuzují přiměřenost metod a
postupů pojišťoven a zajišťoven, které mají určovat
možné události nebo budoucí změny v hospodářských
podmínkách, které by mohly mít nepříznivé účinky na
celkovou finanční situaci dotyčné pojišťovny nebo
zajišťovny.
4. Orgány dohledu posuzují schopnost pojišťoven a
zajišťoven odolat těmto možným událostem nebo
budoucím změnám v hospodářských podmínkách.
5. Orgány dohledu mají pravomoci nezbytné k tomu, aby
mohly od pojišťoven a zajišťoven požadovat odstranění
slabých stránek nebo nedostatků zjištěných v procesu
kontroly orgánem dohledu.
6. Přezkum, hodnocení a posouzení uvedené v
odstavcích 1, 2 a 4 se provádějí pravidelně.
6. Orgány dohledu stanoví minimální četnost a rozsah
těchto přezkumů, hodnocení a posuzování s ohledem na
povahu, rozsah a komplexnost činností dotyčné
pojišťovny nebo zajišťovny.
Článek 37
Navýšení kapitálového požadavku
1. V návaznosti na proces kontroly orgánem dohledu
mohou orgány dohledu za výjimečných okolností uložit
pojišťovně nebo zajišťovně navýšení kapitálového
požadavku, a to v rozhodnutí s uvedením důvodů. Takto
mohou rozhodnout pouze v těchto případech:
a) orgán dohledu učiní závěr, že rizikový profil
pojišťovny nebo zajišťovny se významně odchyluje od
předpokladů k solventnostnímu kapitálovému požadavku,
jak byl vypočítán s použitím standardního vzorce v
souladu s kapitolou VI oddílem 4 pododdílem 2, a
i) požadavek používat interní model podle článku 119
není vhodný nebo je neúčinný; nebo
ii) kdy se v souladu s článkem 119 vypracovává částečný
nebo úplný interní model;
b) orgán dohledu učiní závěr, že se rizikový profil
pojišťovny nebo zajišťovny významně odchyluje od
předpokladů k solventnostnímu kapitálovému požadavku,
jak byl vypočítán s použitím interního modelu nebo
částečného interního modelu v souladu s kapitolou VI
oddílem 4 pododdílem 3, protože jistá kvantifikovatelná
rizika jsou zachycena nedostatečně a úprava modelu s
cílem lépe zohlednit daný rizikový profil nebyla v
přiměřeném časovém úseku úspěšná; nebo
c) orgán dohledu učiní závěr, že systém správy
pojišťovny nebo zajišťovny se významně odchyluje od
norem stanovených v kapitole IV oddílu 2, že tyto
odchylky brání pojišťovně nebo zajišťovně v tom, aby
byla schopna řádně zjišťovat, měřit, sledovat a řídit rizika,
jimž je nebo by mohla být vystavena, a podávat o nich
zprávy, a je nepravděpodobné, že samotné uplatnění
jiných opatření dostatečně zlepší nedostatky v
přiměřeném časovém úseku.
2. V případech stanovených v odst. 1 písm. a) a b) se
navýšení kapitálového požadavku vypočítá tak, aby
pojišťovna nebo zajišťovna splňovala čl. 101 odst. 3.
2. V případech stanovených v odst. 1 písm. c) odpovídá
navýšení kapitálového požadavku míře závažných rizik
vyplývajících z nedostatků, které byly důvodem
rozhodnutí orgánu dohledu o navýšení kapitálového
požadavku.
3. V případech stanovených v odst. 1 písm. b) a c) orgán
dohledu zajistí, aby pojišťovna nebo zajišťovna vyvinula
veškeré úsilí pro odstranění nedostatků, které vedly k
uložení navýšení kapitálového požadavku.
4. Navýšení kapitálového požadavku uvedené v odstavci
1 je kontrolováno orgánem dohledu alespoň jednou ročně
a je zrušeno, jestliže pojišťovna odstranila nedostatky,
které vedly k jeho uložení.
5. Solventnostní kapitálový požadavek, včetně navýšení
kapitálového požadavku, nahradí nepřiměřený
solventnostní kapitálový požadavek.
5. Aniž je dotčen první pododstavec, solventnostní
kapitálový požadavek zahrnuje navýšení kapitálového
požadavku v souladu s odst. 1 písm. c) pro účely výpočtu
rizikové přirážky uvedené v čl. 77 odst. 5.
6. Komise přijme prováděcí opatření, která blíže určí
okolnosti, za nichž lze uložit navýšení kapitálového
požadavku, a metody výpočtu tohoto navýšení.
6. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Článek 38
Dohled nad externě zajištěnými funkcemi a činnostmi
(outsourcingem)
1. Aniž je dotčen článek 49, členské státy zajistí, aby
pojišťovny a zajišťovny, které si dávají externě zajišťovat
určitou funkci nebo určitou pojišťovací nebo zajišťovací
činnost, učinily všechny kroky nezbytné k zajištění
splnění podmínek:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
453
a) poskytovatel služeb musí v souvislosti s externě
zajištěnou funkcí nebo činností spolupracovat s orgány
dohledu pojišťovny nebo zajišťovny;
b) pojišťovny nebo zajišťovny, jejich auditoři a orgány
dohledu musí mít skutečný přístup k údajům souvisejícím
s externě zajištěnými funkcemi nebo činnostmi;
c) orgány dohledu musí mít skutečný přístup k
provozním prostorům poskytovatele služeb a musí být
schopny vykonávat uvedená práva.
2. Členský stát, v němž se nachází poskytovatel služeb,
povolí orgánům dohledu pojišťovny nebo zajišťovny, aby
samy nebo prostřednictvím osob, které pro tento účel
jmenují, prováděly inspekce na místě v prostorách
poskytovatele služeb. Orgán dohledu pojišťovny nebo
zajišťovny o tom informuje příslušný orgán členského
státu, v němž se nachází poskytovatel služeb, před
provedením inspekce na místě. V případě subjektu, který
nepodléhá takovému dohledu, je příslušným orgánem
orgán dohledu.
2. Orgány dohledu členských států pojišťovny nebo
zajišťovny mohou k provádění uvedených inspekcí na
místě zmocnit orgány dohledu členského státu, v němž se
nachází poskytovatel služeb.
Článek 39
Převod pojistného kmene
1. Za podmínek stanovených vnitrostátními právními
předpisy vydají členské státy povolení pojišťovnám a
zajišťovnám se sídlem na jejich území k převodu celého
nebo části jejich pojistného kmene uzavřených buď v
rámci práva usazování, nebo volného pohybu služeb na
přebírající podnik usazený ve Společenství.
1. Takový převod lze povolit, pouze pokud orgány
dohledu domovského členského státu přebírajícího
podniku potvrdí, že po započtení převodu má přebírající
podnik nezbytný použitelný kapitál na krytí
solventnostního kapitálového požadavku uvedeného v čl.
100 prvním pododstavci.
2. V případě pojišťoven se použijí odstavce 3 až 6.
3. Pokud pobočka hodlá převést celý pojistný kmen nebo
jeho část, je třeba konzultovat členský stát, v němž se
nachází tato pobočka.
4. Za okolností zmiňovaných v odstavcích 1 a 3 orgány
dohledu domovského členského státu převádějící
pojišťovny povolí převod po obdržení souhlasu od
orgánů členských států, ve kterých byly smlouvy
uzavřeny na základě práva usazování nebo volného
pohybu služeb.
5. Orgány členských států, které byly konzultovány,
poskytnou stanovisko nebo souhlas orgánům
domovského členského státu převádějící pojišťovny do
tří měsíců od obdržení žádosti o konzultaci.
5. Nedodání odpovědi konzultovanými orgány v
uvedené lhůtě se považuje za mlčky vyjádřený souhlas.
6. Převod pojistného kmene povolený v souladu s
odstavci 1 až 5 se zveřejňuje buď před udělením povolení,
nebo po jeho udělení způsobem stanoveným
vnitrostátními právními předpisy domovského členského
státu nebo v členském státě, ve kterém se nachází riziko,
nebo v členském státě závazku.
6. Tyto převody jsou bez dalšího účinné vůči
pojistníkům, pojištěným osobám a všem ostatním osobám
majícím práva nebo povinnosti vzniklé z převedených
smluv.
6. Prvním a druhým pododstavcem tohoto odstavce není
dotčeno právo členských států poskytnout pojistníkům
možnost smlouvy v určité lhůtě po převodu zrušit.
KAPITOLA IV
Podmínky pro výkon činnosti
Oddíl 1
Odpovědnost správního, řídícího nebo kontrolního
orgánu
Článek 40
Odpovědnost správního, řídícího nebo kontrolního
orgánu
Členské státy zajistí, aby správní, řídící nebo kontrolní
orgán pojišťovny nebo zajišťovny měl konečnou
odpovědnost za to, že dotyčná pojišťovna nebo
zajišťovna dodržuje právní a správní předpisy přijaté
podle této směrnice.
Oddíl 2
Řídící a kontrolní systém
Článek 41
Obecné požadavky v oblasti řízení a kontroly
1. Členské státy požadují, aby všechny pojišťovny a
zajišťovny měly účinný řídící a kontrolní systém, který
umožňuje řádné a obezřetné řízení činnosti.
1. Uvedený systém zahrnuje přinejmenším adekvátní
transparentní organizační strukturu s jasným rozdělením
a přiměřeným oddělením povinností a účinným
systémem pro zajištění předávání informací. Zahrnuje
dodržování požadavků stanovených v článcích 42 až 49.
1. Řídící a kontrolní systém je předmětem pravidelného
vnitřního přezkumu.
2. Řídící a kontrolní systém je přiměřený povaze,
rozsahu a komplexnosti činností pojišťovny nebo
zajišťovny.
3. Pojišťovny nebo zajišťovny mají písemnou koncepci,
pokud jde přinejmenším o řízení rizik, vnitřní kontrolu,
454 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
vnitřní audit a případně externí zajištění služeb nebo
činností. Zajistí, aby byly tyto koncepce uskutečňovány.
3. Uvedené písemné koncepce se přezkoumávají alespoň
jednou ročně. Podléhají předchozímu schválení správním,
řídícím nebo kontrolním orgánem a upravují se s
ohledem na jakoukoli významnou změnu v dotyčném
systému nebo oblasti.
4. Pojišťovny a zajišťovny přijmou vhodná opatření k
zajištění kontinuity a řádného výkonu svých činností,
včetně vypracování pohotovostních plánů. K tomuto
účelu podnik používá vhodné a přiměřené systémy,
zdroje a postupy.
5. Orgány dohledu mají přiměřené prostředky, metody a
pravomoci pro ověřování řídícího a kontrolního systému
pojišťoven a zajišťoven a pro hodnocení vznikajících
rizik zjištěných uvedenými pojišťovnami a zajišťovnami,
které mohou mít vliv na jejich finanční zdraví.
5. Členské státy zajistí, aby měly orgány dohledu
pravomoci nezbytné k tomu, aby mohly vyžadovat
zlepšení a posílení řídícího a kontrolního systému za
účelem zajištění dodržení požadavků stanovených v
článcích 42 až 49.
Článek 42
Požadavky na způsobilost a bezúhonnost osob, které
skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné
klíčové funkce
1. Pojišťovny a zajišťovny zajistí, aby všechny osoby,
které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají
jiné klíčové funkce, vždy splňovaly tyto požadavky:
a) mají odpovídající odbornou kvalifikaci, znalosti a
zkušenosti pro řádné a obezřetné řízení (způsobilost); a
b) mají dobrou pověst a jsou čestní (bezúhonnost).
2. Pojišťovny a zajišťovny oznámí orgánu dohledu
veškeré změny totožnosti osob, které skutečně řídí
pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové
funkce, spolu se všemi informacemi potřebnými k
posouzení, zda jakékoli nové osoby, které byly
jmenovány, aby řídily pojišťovnu nebo zajišťovnu, jsou
způsobilé a bezúhonné.
3. Pojišťovny a zajišťovny učiní oznámení svému orgánu
dohledu, pokud kterákoli osoba uvedená v odstavcích 1 a
2 byla nahrazena, protože již nesplňuje požadavky
uvedené v odstavci 1.
Článek 43
Doklad o bezúhonnosti
1. Požaduje-li členský stát od svých státních příslušníků,
aby předložili doklad o tom, že jsou bezúhonní, že
neprodělali úpadek, nebo obojí, přijme jako dostatečný
doklad od státních příslušníků jiných členských států
výpis ze soudního rejstříku nebo popřípadě rovnocenný
doklad vydaný příslušným soudním nebo správním
orgánem členského státu původu nebo předchozího
pobytu, z kterého vyplývá, že jsou tyto požadavky
splněny.
2. Nevydává-li členský stát původu nebo posledního
pobytu doklad uvedený v odstavci 1, může být nahrazen
místopřísežným prohlášením nebo v členských státech,
jejichž právo nezná institut místopřísežného prohlášení,
čestným prohlášením učiněným dotyčným státním
příslušníkem jiného členského státu před příslušným
soudním nebo správním orgánem nebo před notářem
členského státu původu nebo předchozího pobytu
státního příslušníka jiného členského státu.
2. Tento orgán nebo notář vydá potvrzení o
místopřísežném prohlášení nebo čestném prohlášení.
2. Prohlášení o neprodělání úpadku uvedené v prvním
pododstavci lze učinit rovněž před příslušným profesním
nebo oborovým sdružením příslušného členského státu.
3. Doklady a prohlášení uvedené v odstavcích 1 a 2
nesmějí být při předložení starší tří měsíců.
4. Členské státy určí orgány a subjekty příslušné k
vydávání dokladů uvedených v odstavcích 1 a 2 a
neprodleně o tom informují ostatní členské státy a
Komisi.
4. Každý členský stát také sdělí ostatním členským
státům a Komisi orgány nebo subjekty, kterým musí být
předkládány doklady uvedené v odstavcích 1 a 2 na
podporu žádosti o povolení výkonu činností uvedených v
článku 2 na území uvedeného členského státu.
Článek 44
Řízení rizik
1. Pojišťovny a zajišťovny musí mít účinný systém řízení
rizik zahrnující strategie, procesy a postupy hlášení
nezbytné pro neustálé zjišťování, měření, sledování,
řízení a hlášení rizik, na jednotlivé a souhrnné úrovni,
jimž jsou nebo by mohly být vystaveny, a jejich
vzájemných závislostí.
1. Uvedený systém řízení rizik musí být účinný a dobře
začleněn do organizační struktury a rozhodování
pojišťovny nebo zajišťovny, a musí být brán náležitě na
zřetel osobami, které skutečně podnik řídí nebo v něm
zastávají jiné klíčové funkce.
2. Systém řízení rizik se vztahuje na rizika, která budou
zahrnuta do výpočtu solventnostního kapitálového
požadavku, jak je stanoveno v čl. 101 odst. 4, jakož i na
rizika, která nejsou zahrnuta nebo nejsou plně zahrnuta
do jeho výpočtu.
2. Systém řízení rizik se vztahuje alespoň na tyto oblasti:
a) upisování pojištění a tvorba technických rezerv;
b) řízení aktiv a závazků;
c) investice, zejména deriváty a podobné závazky;
d) řízení rizika likvidity a rizika koncentrace;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
455
e) řízení operačních rizik;
f) zajištění a další techniky snižování rizik.
2. Písemná koncepce řízení rizik uvedená v čl. 41 odst. 3
zahrnuje koncepce týkající se tohoto odstavce druhého
pododstavce písmen a) až f).
3. Pokud jde o investiční riziko, pojišťovny a zajišťovny
prokážou, že dodržují kapitolu VI oddíl 6.
4. Pojišťovny a zajišťovny zavedou funkci řízení rizik,
která je členěna tak, aby usnadnila provádění systému
řízení rizik.
5. Pro pojišťovny a zajišťovny, které používají částečný
nebo úplný interní model schválený v souladu s články
112 a 113, se funkce řízení rizik vztahuje na tyto další
úkoly:
a) navrhnout a provést interní model;
b) testovat a ověřit platnost interního modelu;
c) vést dokumentaci k internímu modelu a jeho veškerým
změnám;
d) analyzovat chování interního modelu a vypracovávat o
něm souhrnné zprávy;
e) informovat správní, řídící nebo kontrolní orgán o
chování interního modelu, uvádět oblasti, v nichž je
zapotřebí zlepšení, a podávat uvedenému orgánu
nejnovější informace o úsilí zlepšit dříve zjištěné slabé
stránky;
Článek 45
Vlastní posouzení rizik a solventnosti
1. Každá pojišťovna nebo zajišťovna jako součást svého
systému řízení rizik provádí své vlastní posouzení rizik a
solventnosti.
1. Toto posouzení zahrnuje alespoň:
a) veškeré požadavky na solventnost s ohledem na
individuální rizikový profil, schválené limity rozsahu
rizika a obchodní strategii pojišťovny nebo zajišťovny;
b) neustálé dodržování kapitálových požadavků, jak jsou
stanoveny v kapitole VI oddílech 4 a 5, a požadavků
týkajících se technických rezerv, jak jsou stanoveny v
kapitole VI oddílu 2;
c) rozsah, kterým se rizikový profil pojišťovny nebo
zajišťovny odchyluje od předpokladů k solventnostnímu
kapitálovému požadavku, jak je stanoven v čl. 101 odst. 3,
vypočítanému standardním vzorcem v souladu s
kapitolou VI oddílem 4 pododdílem 2 nebo částečným
nebo úplným interním modelem v souladu s kapitolou VI
oddílem 4 pododdílem 3.
2. Pro účely odst. 1 písm. a) dotyčná pojišťovna nebo
zajišťovna zavede procesy, které jsou přiměřené povaze,
komplexnosti a rozsahu rizik spojených s činností
pojišťovny nebo zajišťovny a které jí umožňují náležitě
zjišťovat a posuzovat rizika, jimž čelí v krátkodobém a
dlouhodobém výhledu a jimž je nebo by mohla být
vystavena. Pojišťovna nebo zajišťovna prokáže metody
použité v tomto posouzení.
3. V případě uvedeném v odst. 1 písm. c), pokud se
používá interní model, se provede posouzení spolu s
opětovnou kalibrací, která mění interní riziková čísla na
míru rizika a kalibraci solventnostního kapitálového
požadavku.
4. Vlastní posouzení rizik a solventnosti je nedílnou
součástí obchodní strategie a neustále se zohledňuje v
strategických rozhodnutích pojišťovny nebo zajišťovny.
5. Pojišťovny nebo zajišťovny provádějí posouzení
uvedené v odstavci 1 pravidelně a neprodleně po jakékoli
významné změně ve svém rizikovém profilu.
6. Pojišťovny a zajišťovny informují orgány dohledu o
výsledcích každého vlastního posouzení rizik a
solventnosti v rámci informací oznamovaných podle
článku 35.
7. Vlastní posouzení rizik a solventnosti neslouží k
výpočtu kapitálového požadavku. Solventnostní
kapitálový požadavek lze upravit pouze v souladu s
články 37, 231 až 233 a 238.
Článek 46
Vnitřní kontrola
1. Pojišťovny a zajišťovny zavedou účinný systém
vnitřní kontroly.
1. Uvedený systém zahrnuje přinejmenším správní a
účetní postupy, rámec vnitřní kontroly, vhodné
mechanismy ohlašování na všech úrovních pojišťovny
nebo zajišťovny a funkci zajišťování shody s předpisy
(compliance function).
2. Funkce zajišťování shody s předpisy zahrnuje
poskytování poradenství správnímu, řídícímu nebo
kontrolnímu orgánu ohledně dodržování právních a
správních předpisů přijatých podle této směrnice.
Zahrnuje rovněž posouzení dopadu veškerých změn v
právním prostředí na operace dotyčné pojišťovny nebo
zajišťovny, jakož i určení a posouzení rizika nedodržení
předpisů.
Článek 47
Vnitřní audit
1. Pojišťovny a zajišťovny zřídí účinnou funkci vnitřního
auditu.
1. Funkce vnitřního auditu zahrnuje hodnocení, zda jsou
systém vnitřní kontroly a další prvky řídícího a
kontrolního systému vhodné a efektivní.
2. Funkce vnitřního auditu musí být objektivní a
nezávislá na provozních funkcích.
456 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
3. Veškerá zjištění a doporučení vnitřního auditu se
oznamují správnímu, řídícímu nebo kontrolnímu orgánu,
který stanoví, jaká opatření se přijmou ve vztahu ke
každému ze zjištění a doporučení vnitřního auditu, a
zajistí, aby byla tato opatření provedena.
Článek 48
Pojistněmatematická funkce
1. Pojišťovny a zajišťovny zřídí účinnou
pojistněmatematickou funkci, která:
a) koordinuje výpočet technických rezerv;
b) zajišťuje přiměřenost používaných metodik a
podkladových modelů, jakož i předpokladů učiněných při
výpočtu technických rezerv;
c) posuzuje dostatečnost a kvalitu údajů používaných při
výpočtu technických rezerv;
d) srovnává nejlepší odhady se zkušeností;
e) informuje správní, řídící nebo kontrolní orgán o
spolehlivosti a adekvátnosti výpočtu technických rezerv;
f) dohlíží na výpočet technických rezerv v případech
stanovených v článku 82;
g) vyjadřuje názor na celkovou koncepci upisování;
h) vyjadřuje názor na adekvátnost zajistných ujednání;
i) přispívá k účinnému provádění systému řízení rizik
uvedeného v článku 44, zejména pokud jde o konstrukci
rizikových modelů, které jsou podkladem výpočtu
kapitálových požadavků stanovených v kapitole VI
oddílech 4 a 5 a pokud jde o posouzení uvedené v článku
45.
2. Pojistněmatematickou funkci vykonávají osoby, které
mají znalosti pojistné a finanční matematiky, jež jsou
přiměřené povaze, rozsahu a komplexnosti rizik
spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny, a které
jsou schopné prokázat své příslušné zkušenosti na
příslušné odborné a jiné úrovni.
Článek 49
Externí zajištění služeb nebo činností (outsourcing)
1. Členské státy zajistí, aby pojišťovny nebo zajišťovny
nadále plně odpovídaly za plnění všech svých povinností
podle této směrnice, pokud si dávají externě zajišťovat
funkce nebo jakékoli pojišťovací nebo zajišťovací
činnosti.
2. Externí zajištění rozhodujících nebo důležitých
provozních funkcí nebo činností se neprovádí tak, aby
vedlo k:
a) podstatnému zhoršení kvality řídícího a kontrolního
systému dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny;
b) nadměrnému zvýšení operačního rizika;
c) zhoršení schopnosti orgánů dohledu sledovat, jak
pojišťovna nebo zajišťovna plní své povinnosti;
d) narušení nepřetržité a uspokojivé služby poskytované
pojistníkům.
3. Než si pojišťovny a zajišťovny dají externě zajistit
rozhodující nebo důležité funkce nebo činnosti, uvědomí
včas orgány dohledu a informují je i o jakémkoli
následném závažném vývoji, pokud jde o uvedené funkce
nebo činnosti.
Článek 50
Prováděcí opatření
1. Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se blíže
stanoví:
a) prvky systémů uvedených v článcích 41, 44, 46 a 47, a
zejména oblasti, na které se má vztahovat řízení aktiv a
závazků a investiční koncepce, jak je uvedeno v čl. 44
odst. 2, pojišťoven a zajišťoven;
b) funkce uvedené v článcích 44 a 46 až 48;
c) požadavky stanovené v článku 42 a funkce, které jim
podléhají;
d) podmínky, za nichž lze externě zajišťovat služby nebo
činnosti, zejména u poskytovatelů služeb, kteří mají sídlo
ve třetích zemích.
2. Pokud je nezbytné zajistit přiměřené sbližování
posouzení uvedeného v čl. 45 odst. 1 písm. a), může
Komise přijmout prováděcí opatření s cílem blíže
vymezit prvky tohoto posouzení.
3. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Oddíl 3
Zveřejňování informací
Článek 51
Zpráva o solventnosti a finanční situaci: obsah
1. Členské státy zohlední informace požadované v čl. 35
odst. 3 a zásady stanovené v čl. 35 odst. 4 a požadují, aby
pojišťovny a zajišťovny každoročně zveřejňovaly zprávu
o své solventnosti a finanční situaci.
1. Tato zpráva obsahuje následující informace, a to buď
v plném rozsahu, nebo prostřednictvím odkazů na
povahou i rozsahem rovnocenné informace zveřejněné
podle jiných právních nebo regulativních požadavků:
a) popis činnosti a výkonnosti pojišťovny nebo
zajišťovny;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
457
b) popis řídícího a kontrolního systému a posouzení jeho
přiměřenosti s ohledem na rizikový profil pojišťovny
nebo zajišťovny;
c) popis vystavení rizikům, koncentrace rizik, snížení
rizik a citlivosti rizik, a to samostatně pro každou
kategorii rizika;
d) popis – a to samostatně pro aktiva, technické rezervy a
další závazky – podkladů a metod použitých k jejich
ocenění spolu s vysvětlením veškerých významných
rozdílů v podkladech a metodách použitých k jejich
ocenění v účetní závěrce;
e) popis řízení kapitálu, včetně alespoň:
i) struktury a výše kapitálu a jeho kvality;
ii) výše solventnostního kapitálového požadavku a
minimálního kapitálového požadavku;
iii) možnosti uvedené v článku 304, která je použita pro
výpočet solventnostního kapitálového požadavku;
iv) informací umožňujících řádné porozumění hlavním
rozdílům mezi předpoklady souvisejícími se standardním
vzorcem a předpoklady souvisejícími s jakýmkoli
interním modelem použitým pojišťovnou nebo
zajišťovnou pro výpočet jejího solventnostního
kapitálového požadavku;
v) částky jakéhokoli nedodržení minimálního
kapitálového požadavku nebo jakéhokoli významného
nedodržení solventnostního kapitálového požadavku
během období, o němž se podává zpráva, a to i kdyby
bylo toto nedodržení následně vyřešeno, s vysvětlením
vzniku a následků, jakož i jakýchkoli přijatých
nápravných opatření.
2. Popis uvedený v odst. 1 písm. e) bodě i) zahrnuje
analýzu veškerých významných změn ve srovnání s
předešlým obdobím, o němž se podává zpráva, a
vysvětlení veškerých významných rozdílů, pokud jde o
hodnotu těchto prvků v účetní závěrce, a stručný popis
převoditelnosti kapitálu.
2. Ze zveřejnění solventnostního kapitálového
požadavku uvedeného v odst. 1 písm. e) bodě ii) jsou
odděleně patrné částky vypočítané podle kapitoly VI
oddílu 4 pododdílů 2 a 3 a jakékoli navýšení kapitálového
požadavku podle článku 37 nebo dopad specifických
parametrů, jejichž používání je od pojišťoven a
zajišťoven požadováno v souladu s článkem 110, spolu se
stručnou informací o jeho odůvodnění dotyčným
orgánem dohledu.
2. Nicméně a aniž jsou dotčena jakákoli zveřejnění
povinná na základě jiných právních nebo regulativních
požadavků, členské státy mohou stanovit, i když je
zveřejněn celkový solventnostní kapitálový požadavek
podle odst. 1 písm. e) bodu ii), že navýšení kapitálového
požadavku nebo dopad specifických parametrů, jejichž
používání je od pojišťoven a zajišťoven požadováno v
souladu s článkem 110, se nemusí zveřejňovat
samostatně během přechodného období, které končí
nejpozději dne 31. října 2017.
2. Zveřejnění solventnostního kapitálového požadavku je
případně provázeno sdělením, že jeho konečná částka
stále podléhá posouzení orgánem dohledu.
Článek 52
Informace pro výbor CEIOPS a jeho zprávy
1. Členské státy požadují, aby orgány dohledu
poskytovaly výboru CEIOPS každoročně tyto informace:
a) průměrné navýšení kapitálového požadavku na jeden
podnik a rozdělení tohoto navýšení orgánem dohledu v
předchozím roce, měřeno jako procento solventnostního
kapitálového požadavku, uvedeného samostatně takto:
i) pro všechny pojišťovny a zajišťovny;
ii) pro životní pojišťovny;
iii) pro neživotní pojišťovny;
iv) pro pojišťovny poskytující životní i neživotní
pojištění;
v) pro zajišťovny;
b) pro každé zveřejnění uvedené v písmenu a) podíl
navýšení kapitálového požadavku podle čl. 37 odst. 1
písmen a), b) a c).
2. Výbor CEIOPS zveřejňuje každoročně tyto informace:
a) za všechny členské státy společně celkové rozdělení
navýšení kapitálového požadavku, měřeno jako procento
solventnostního kapitálového požadavku, pro každou z
těchto kategorií:
i) všechny pojišťovny a zajišťovny;
ii) životní pojišťovny;
iii) neživotní pojišťovny;
iv) pojišťovny poskytující životní i neživotní pojištění;
v) zajišťovny;
b) za každý členský stát zvlášť rozdělení navýšení
kapitálového požadavku, měřeno jako procento
solventnostního kapitálového požadavku, které kryje
všechny pojišťovny a zajišťovny v daném členském státě;
c) pro každé zveřejnění uvedené v písm. a) a b) podíl
navýšení kapitálového požadavku podle čl. 37 odst. 1
písm. a), b) a c).
3. Výbor CEIOPS poskytuje Evropskému parlamentu,
Radě a Komisi informace uvedené v odstavci 2 spolu se
zprávou nastiňující stupeň sbližování dohledu v různých
členských státech, pokud jde o použití navýšení
kapitálového požadavku.
Článek 53
Zpráva o solventnosti a finanční situaci: použitelné
zásady
458 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
1. Orgány dohledu povolí pojišťovnám nebo
zajišťovnám nezveřejňovat informace v těchto případech:
a) pokud by zveřejněním těchto informací konkurenti
pojišťovny nebo zajišťovny získali významnou
neoprávněnou výhodu;
b) pokud existují povinnosti vůči pojistníkům nebo
vztahy vůči jiným protistranám zavazující pojišťovnu
nebo zajišťovnu k zachování tajemství nebo důvěrnosti.
2. Jestliže nezveřejnění informací povolí orgán dohledu,
pojišťovny a zajišťovny to uvedou ve své zprávě o
solventnosti a finanční situaci a spolu s odůvodněním.
3. Orgány dohledu povolí pojišťovnám a zajišťovnám
využít zveřejnění informací učiněná na základě jiných
právních nebo regulativních požadavků nebo odkázat na
ně v té míře, v jaké tato zveřejnění informací odpovídají
svou povahou a rozsahem informacím požadovaným
podle článku 51.
4. Odstavce 1 a 2 se nevztahují na informace uvedené v
čl. 51 odst. 1 písm. e).
Článek 54
Zpráva o solventnosti a finanční situaci: aktualizace a
další informace sdělované z vlastního rozhodnutí
1. V případě jakéhokoli důležitého vývoje, který
významně ovlivňuje relevantnost informací
zveřejňovaných podle článků 51 a 53, pojišťovny a
zajišťovny sdělují vhodné informace o povaze a účincích
tohoto vývoje.
1. Pro účely prvního pododstavce se za důležitý vývoj
považuje přinejmenším:
a) pokud je zaznamenáno nedodržování minimálního
kapitálového požadavku a orgán dohledu buď soudí, že
pojišťovna nebo zajišťovna nebude schopna předložit
reálný krátkodobý finanční plán, nebo neobdrží tento
plán do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo nedodržení
zjištěno;
b) pokud je zaznamenáno významné nedodržování
solventnostního kapitálového požadavku a orgány
dohledu neobdrží reálný ozdravný plán do dvou měsíců
ode dne, kdy bylo nedodržení zjištěno.
1. V případech uvedených v druhém pododstavci písm. a)
orgány dohledu požadují, aby dotyčná pojišťovna nebo
zajišťovna okamžitě zveřejnila částku nedodržování a
rovněž podala vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně
veškerých přijatých nápravných opatření. Pokud
navzdory krátkodobému finančnímu plánu, který byl
původně považován za reálný, nebylo vyřešeno
nedodržování minimálního kapitálového požadavku do tří
měsíců od jeho zjištění, sdělí se to na konci uvedeného
období a rovněž podá vysvětlení jeho vzniku a následků,
včetně veškerých dalších nápravných opatření, jež byla
přijata, a také veškerých dalších nápravných opatření, jež
jsou plánována.
1. V případech uvedených v druhém pododstavci písm. b)
orgány dohledu požadují, aby dotyčná pojišťovna nebo
zajišťovna okamžitě sdělila částku nedodržování a rovněž
podala vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně
veškerých přijatých nápravných opatření. Pokud
navzdory ozdravnému plánu, který byl původně
považován za reálný, nebylo vyřešeno nedodržování
solventnostního kapitálového požadavku do šesti měsíců
po jeho zjištění, sdělí se to na konci daného období a
rovněž podá vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně
veškerých dalších nápravných opatření, jež byla přijata, a
také veškerých dalších nápravných opatření, jež jsou
plánována.
2. Pojišťovny a zajišťovny mohou zveřejňovat z
vlastního rozhodnutí veškeré informace nebo podávat
vysvětlení týkající se jejich solventnosti a finanční
situace, jejichž zveřejnění nebo podání není již
vyžadováno podle článků 51 a 53 a odstavce 1 tohoto
článku.
Článek 55
Zpráva o solventnosti a finanční situaci: koncepce a
schválení
1. Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny
měly vhodné systémy a struktury za účelem splnění
požadavků stanovených v článcích 51, 53 a čl. 54 odst. 1,
jakož i písemnou koncepci zajišťující průběžnou
přiměřenost veškerých informací zveřejňovaných v
souladu s články 51, 53 a 54.
2. Zpráva o solventnosti a finanční situaci podléhá
schválení ze strany správního, řídícího nebo kontrolního
orgánu pojišťovny nebo zajišťovny a zveřejňuje se pouze
po tomto schválení.
Článek 56
Zpráva o solventnosti a finanční situaci: prováděcí
opatření
Komise přijme prováděcí opatření blíže stanovující
informace, které musí být zveřejňovány, a prostředky,
jimiž se toho dosáhne.
Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné
prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají
regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.
Oddíl 4
Kvalifikované účasti
Článek 57
Nabývání účastí
1. Členské státy stanoví, že každá fyzická či právnická
osoba nebo takové osoby jednající ve shodě (dále jen
„navrhovaný nabyvatel“), které přijaly rozhodnutí buď
přímo nebo nepřímo nabýt kvalifikovanou účast v
pojišťovně nebo zajišťovně, nebo přímo nebo nepřímo
takovou účast zvýšit, což by vedlo k tomu, že by účast na
hlasovacích právech nebo na základním kapitálu, který
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
459
drží, dosáhl jedné z prahových hodnot 20 %, 30 % nebo
50 % nebo ji překročil anebo že by se pojišťovna nebo
zajišťovna stala jejich dceřiným podnikem (dále jen
„navrhované nabytí“), to musí nejprve písemně oznámit
orgánům dohledu dané pojišťovny nebo zajišťovny, ve
které zamýšlejí nabýt nebo zvýšit kvalifikovanou účast, a
uvést výši své zamýšlené účasti a významné informace,
jak je uvedeno v čl. 59 odst. 4. Členské státy nemusí
uplatňovat prahovou hodnotu 30 %, pokud v souladu s čl.
9 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/109/ES uplatňují
prahovou hodnotu ve výši jedné třetiny.
2. Členské státy stanoví, že každá fyzická či právnická
osoba, která přijala rozhodnutí přímo nebo nepřímo zcizit
kvalifikovanou účast v pojišťovně nebo zajišťovně, to
musí nejprve písemně oznámit orgánům dohledu
domovského členského státu a uvést výši své' účasti po
zamýšleném zcizení. Tato osoba musí rovněž oznámit
orgánům dohledu domovského členského státu každé
rozhodnutí snížit svoji kvalifikovanou účast tak, že by
účast na hlasovacích právech nebo na základním kapitálu,
který drží, klesla pod 20 %, 30 % nebo 50 % anebo tak,
že by pojišťovna nebo zajišťovna přestala být jejím
dceřiným podnikem. Členské státy nemusí uplatňovat
prahovou hodnotu 30 %, pokud v souladu s čl. 9 odst. 3
písm. a) směrnice 2004/109/ES uplatňují prahovou
hodnotu ve výši jedné třetiny.
Článek 58
Lhůta pro posouzení
1. Orgány dohledu obratem a v každém případě do dvou
pracovních dnů od obdržení oznámení podle čl. 57 odst. 1
a od případného následného obdržení informací
uvedených v odstavci 2 písemně potvrdí jejich přijetí
navrhovanému nabyvateli.
1. Orgány dohledu ve lhůtě nejvýše šedesáti pracovních
dnů počínaje dnem písemného potvrzení o přijetí
oznámení a všech dokumentů, které mají být podle
požadavku členského státu k oznámení přiloženy na
základě seznamu uvedeného v čl. 59 odst. 4, (dále jen
„lhůta pro posouzení“) provedou posouzení stanovené v
čl. 59 odst. 1 (dále jen „posouzení“).
1. Orgány dohledu uvědomí navrhovaného nabyvatele
při potvrzení přijetí o konci lhůty pro posouzení.
2. Pokud je to nutné, mohou orgány dohledu během
lhůty pro posouzení, a nejpozději v její padesátý pracovní
den, požádat o další informace nezbytné pro dokončení
posouzení. Tato žádost je písemná a upřesňuje, které
doplňující informace jsou třeba.
2. Na dobu mezi dnem žádosti orgánu dohledu o
informace a obdržením odpovědi na tuto žádost od
navrhovaného nabyvatele se lhůta pro posouzení staví.
Stavení nepřesáhne dvacet pracovních dnů. Orgány
dohledu mohou podle svého uvážení vznést jakoukoli
další žádost o doplnění nebo objasnění informací, to však
nesmí vést ke stavení lhůty pro posouzení.
3. Orgány dohledu mohou prodloužit stavení lhůty pro
posouzení podle odst. 2 druhého pododstavce až na 30
pracovních dnů, pokud
a) je navrhovaný nabyvatel usazen mimo Společenství
nebo je mimo Společenství regulován nebo
b) navrhovaný nabyvatel je fyzickou nebo právnickou
osobou, která nepodléhá dohledu ani dohledu podle této
směrnice, směrnice Rady 85/611/EHS ze dne 20.
prosince 1985 o koordinaci právních a správních předpisů
týkajících se subjektů kolektivního investování do
převoditelných cenných papírů (SKIPCP) ( 32 ) nebo
směrnic 2004/39/ES či 2006/48/ES.
4. Pokud se orgány dohledu po ukončení posuzování
rozhodnou vyjádřit nesouhlas s navrhovaným nabytím,
vyrozumí o tom písemně do dvou pracovních dnů a před
uplynutím lhůty pro posouzení navrhovaného nabyvatele
a své rozhodnutí zdůvodní. S výhradou vnitrostátního
práva je možné náležité odůvodnění takového rozhodnutí
na žádost navrhovaného nabyvatele zveřejnit. To nebrání
členským státům, aby orgánu dohledu umožnily zveřejnit
toto odůvodnění bez žádosti navrhovaného nabyvatele.
5. Pokud orgány dohledu nevyjádří písemně nesouhlas s
navrhovaným nabytím ve lhůtě pro posouzení, považuje
se navrhované nabytí za schválené.
6. Orgány dohledu mohou stanovit a v případě potřeby
prodloužit maximální lhůtu pro dokončení navrhovaného
nabytí.
7. Členské státy nesmějí pro oznamování přímých nebo
nepřímých nabytí hlasovacích práv nebo základního
kapitálu orgánům dohledu a pro jejich schvalování těmito
orgány stanovit požadavky přísnější, než jsou stanoveny
v této směrnici.
8. Komise přijme prováděcí opatření, která dále upřesní
úpravy obezřetnostních kritérií stanovených v čl. 59 odst.
1 s cílem zohlednit budoucí vývoj a zajistit jednotné
uplatňování článků 57 až 63.
8. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Článek 59
Posouzení
1. S ohledem na možný vliv navrhovaného nabyvatele na
pojišťovnu nebo zajišťovnu hodnotí orgány dohledu při
posuzování oznámení uvedeného v čl. 57 odst. 1 a
informací uvedených v čl. 58 odst. 2 za účelem zajištění
řádného a obezřetného řízení pojišťovny nebo zajišťovny,
v níž je navrhováno nabytí, vhodnost navrhovaného
nabyvatele a finanční rozumnost navrhovaného nabytí
podle všech těchto kritérií:
a) pověst navrhovaného nabyvatele;
b) pověst a zkušenost všech osob, které budou v důsledku
navrhovaného nabytí řídit činnosti pojišťovny nebo
zajišťovny;
c) finanční zdraví navrhovaného nabyvatele, zejména ve
vztahu k vykonávané a plánované činnosti v pojišťovně
nebo zajišťovně, v níž je navrhováno nabytí;
460 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
d) skutečnost, zda bude pojišťovna nebo zajišťovna
schopna dodržet a nadále dodržovat obezřetnostní
požadavky na základě této směrnice a případně jiných
směrnic, zejména směrnice 2002/87/ES, a zejména zda
má skupina, jejíž součástí se pojišťovna nebo zajišťovna
stane, strukturu umožňující výkon účinného dohledu,
účinnou výměnu informací mezi orgány dohledu a
vymezení působnosti mezi orgány dohledu;
e) skutečnost, zda existuje důvodné podezření, že ve
spojení s navrhovaným nabytím dochází nebo došlo k
praní peněz nebo k financování terorismu nebo k
pokusům o ně ve smyslu článku 1 směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o
předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a
financování terorismu ( 33 ) nebo že by navrhované
nabytí mohlo zvýšit riziko takového jednání.
2. Orgány dohledu mohou vyjádřit nesouhlas s
navrhovaným nabytím pouze tehdy, pokud je to na
základě kritérií stanovených v odstavci 1 důvodné nebo
pokud informace předložené navrhovaným nabyvatelem
nejsou úplné.
3. Členské státy nestanoví žádné předběžné podmínky co
do výše účasti, které je třeba dosáhnout, ani neumožňují
svým orgánům dohledu posuzovat navrhované nabytí z
hlediska hospodářských potřeb trhu.
4. Členské státy zveřejní seznam informací, jež jsou
nutné k provedení posouzení a jež je třeba poskytnout
orgánům dohledu spolu s oznámením uvedeným v čl. 57
odst. 1. Požadované informace musí být přiměřené a
musí odpovídat povaze navrhovaného nabyvatele a
navrhovaného nabytí. Členské státy nepožadují
informace, které pro obezřetnostní posuzování nemají
význam.
5. Bez ohledu na čl. 58 odst. 1, 2 a 3, pokud byly
příslušnému orgánu oznámeny dva nebo více návrhů na
nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti ve stejné
pojišťovně nebo zajišťovně, přistupuje orgán dohledu k
navrhovaným nabyvatelům nediskriminačním způsobem.
Článek 60
Nabytí regulovanými finančními podniky
1. Orgány dohledu se při posuzování navzájem plně
konzultují, pokud je navrhovaným nabyvatelem:
a) úvěrová instituce, pojišťovna nebo zajišťovna,
investiční podnik nebo správcovská společnost ve smyslu
čl. 1a bodu 2 směrnice 85/611/EHS (dále jen
„správcovská společnost SKIPCP“) s povolením v jiném
členském státě nebo v odvětví jiném, než ve kterém je
navrhováno nabytí;
b) mateřský podnik úvěrové instituce, pojišťovny nebo
zajišťovny, investičního podniku nebo správcovské
společnosti SKIPCP s povolením v jiném členském státě
nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navrhováno
nabytí, nebo
c) fyzická nebo právnická osoba, která kontroluje
úvěrovou instituci, pojišťovnu nebo zajišťovnu,
investiční podnik nebo správcovskou společnost SKIPCP
s povolením v jiném členském státě nebo v odvětví jiném,
než ve kterém je navrhováno nabytí.
2. Orgány dohledu si bez zbytečného prodlení vzájemně
poskytují veškeré informace nutné nebo užitečné pro
posouzení. K tomuto účelu si na požádání vzájemně
sdělují veškeré užitečné informace a z vlastního podnětu
sdělují veškeré podstatné informace. V rozhodnutí orgánu
dohledu, který vydal povolení pojišťovně nebo
zajišťovně, v níž je navrhováno nabytí, se uvedou
veškeré názory nebo výhrady orgánu dohledu pověřeného
dohledem nad navrhovaným nabyvatelem.
Článek 61
Informování orgánů dohledu pojišťovnou nebo
zajišťovnou
Pojišťovna nebo zajišťovna neprodleně informuje orgán
dohledu svého domovského členského státu o všech
nabytích nebo prodejích účasti na svém základním
kapitálu, které způsobí, že uvedené podíly překročí
příslušnou hranici, která je uvedena v článku 57 a čl. 58
odst. 1 až 7, nebo pod ni klesnou.
Pojišťovna nebo zajišťovna také informuje alespoň
jednou ročně uvedený orgán dohledu svého domovského
členského státu o jménech akcionářů a společníků
držících kvalifikovaný podíl a o výši těchto podílů, jak
vyplývá například z informací obdržených na výročních
valných hromadách akcionářů a společníků nebo z
informací získaných na základě povinností pro
společnosti kotované na burze cenných papírů.
Článek 62
Kvalifikované účasti, pravomoci orgánů dohledu
Členské státy požadují, aby v případech, kdy by vliv,
který mají osoby uvedené v článku 57, mohl způsobit
újmu řádnému a obezřetnému řízení pojišťovny nebo
zajišťovny, přijal orgán dohledu domovského členského
státu pojišťovny nebo zajišťovny, v níž se usiluje o
kvalifikovanou účast nebo její zvýšení, vhodná opatření k
ukončení uvedené situace. Tato opatření mohou například
spočívat v soudních zákazech, sankcích proti ředitelům a
vedoucím zaměstnancům nebo pozastavení výkonu
hlasovacích práv spojených s akciemi vlastněnými
danými akcionáři nebo společníky.
Podobná opatření se uplatňují na fyzické i právnické
osoby, které nesplní oznamovací povinnost stanovenou v
článku 57.
Pokud je účast získána přes nesouhlas orgánů dohledu,
přijmou členské státy, bez ohledu na jakékoli další přijaté
sankce, kterékoli z těchto opatření:
1. pozastavení výkonu odpovídajících hlasovacích práv;
nebo
2. zajištění neplatnosti odevzdaných hlasů nebo zajištění
možnosti jejich zrušení.
Článek 63
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
461
Hlasovací práva
Pro účely tohoto oddílu se berou v úvahu hlasovací práva
uvedená v článcích 9 a 10 směrnice 2004/109/ES a
podmínky týkající se jejich sčítání stanovené v čl. 12 odst.
4 a 5 zmíněné směrnice.
Členské státy neberou v úvahu hlasovací práva ani účasti,
které investiční podniky nebo úvěrové instituce případně
drží v důsledku upsání finančních nástrojů nebo umístění
finančních nástrojů na základě pevného závazku převzetí,
zahrnutého v bodě 6 oddílu A přílohy I směrnice
2004/39/ES, pokud tato práva nejsou vykonávána ani
jinak využívána k zasahování do řízení emitenta a pokud
jsou zcizena do jednoho roku od nabytí.
Oddíl 5
Profesní tajemství, výměna informací a podpora
sbližování dohledu
Článek 64
Profesní tajemství
Členské státy zajistí, aby všechny osoby, které pracují
nebo pracovaly pro orgány dohledu, jakož i auditoři nebo
experti jednající jménem uvedených orgánů, byli povinni
zachovávat profesní tajemství.
Aniž jsou dotčeny případy, na které se vztahuje trestní
právo, nesmějí být žádné důvěrné informace, které
uvedené osoby získaly při plnění svých povinností,
prozrazeny žádné osobě ani orgánu, kromě informací v
celkové nebo souhrnné formě, kde není možno
identifikovat jednotlivé pojišťovny a zajišťovny.
Avšak v případech, kdy je na pojišťovnu nebo zajišťovnu
vyhlášen konkurs nebo u ní byla nařízena nucená
likvidace, mohou být v občanskoprávním nebo
obchodním řízení sdělovány důvěrné informace, které se
netýkají třetích osob zapojených do pokusů pojišťovnu
nebo zajišťovnu zachránit.
Článek 65
Výměna informací mezi orgány dohledu členských států
Článek 64 nevylučuje výměnu informací mezi orgány
dohledu různých členských států. Tyto informace
podléhají povinnosti profesního tajemství stanovené v
článku 64.
Článek 66
Dohody o spolupráci s třetími zeměmi
Členské státy mohou uzavírat dohody o spolupráci
upravující výměnu informací s orgány dohledu třetích
zemí nebo s orgány nebo subjekty třetích zemí
definovanými v čl. 68 odst. 1 a 2 pouze tehdy, pokud
informace, které mají být sděleny, podléhají profesnímu
tajemství, které odpovídá alespoň zárukám uvedeným v
tomto oddílu. Tato výměna informací musí být určena
pro výkon dohledu uvedenými orgány nebo subjekty.
Pokud informace, které mají být sděleny členským státem
třetí zemi, pocházejí z jiného členského státu, nesmějí být
zveřejněny bez výslovného souhlasu orgánu dohledu
tohoto členského státu a případně pouze pro účely, pro
které tento orgán daly svůj souhlas.
Článek 67
Použití důvěrných informací
Orgány dohledu, které obdrží důvěrné informace podle
článků 64 nebo 65, je mohou používat jen při plnění
svých povinností a pro tyto účely:
1. kontrolu, zda jsou plněny podmínky pro přístup k
pojišťovací a zajišťovací činnosti a pro usnadnění
sledování výkonu této činnosti, zvláště s ohledem na
sledování technických rezerv, solventnostního
kapitálového požadavku, minimálního kapitálového
požadavku, a řídícího a kontrolního systému;
2. ukládání sankcí;
3. opravný prostředek ve správním řízení proti rozhodnutí
orgánu dohledu;
4. soudní řízení podle této směrnice.
Článek 68
Výměna informací s jinými orgány
1. Články 64 a 67 nebrání:
a) výměně informací mezi několika orgány dohledu ve
stejném členském státě při plnění jejich funkcí dohledu;
b) výměně informací mezi orgány dohledu a kterýmkoli z
následujících orgánů, subjektů a osob, které se nacházejí
ve stejném členském státě, při plnění jejich funkcí
dohledu:
i) orgány příslušnými pro dohled nad úvěrovými
institucemi a jinými finančními organizacemi a orgány
pověřenými dohledem nad finančními trhy;
ii) subjekty, jež se zabývají likvidací a konkursem
pojišťoven nebo zajišťoven a jiným podobným řízením;
iii) osobami příslušnými k provádění povinných auditů
účtů pojišťoven, zajišťoven a jiných finančních institucí;
c) sdělování subjektům, které řídí nucené likvidační
řízení nebo spravují garanční fondy, informací nutných k
plnění jejich úkolů.
1. Výměny informací uvedené v písmenech b) a c) se
mohou uskutečňovat také mezi různými členskými státy.
1. Informace obdržené těmito orgány, subjekty a
osobami podléhají povinnosti profesního tajemství
stanovené v článku 64.
2. Články 64 až 67 nebrání členským státům v tom, aby
povolily výměnu informací mezi orgány dohledu a
kterýmkoli z těchto orgánů a osob:
462 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
a) orgány zodpovědnými za dohled nad subjekty, jež se
zabývají likvidací a konkursem pojišťoven a zajišťoven a
jiným podobným řízením;
b) orgány zodpovědnými za dohled nad osobami, které
jsou pověřeny prováděním povinných auditů účtů
pojišťoven, zajišťoven, úvěrových institucí, investičních
podniků a ostatních finančních institucí;
c) nezávislými znalci pojišťoven a zajišťoven
provádějícími právními předpisy upravený dohled nad
uvedenými pojišťovnami a zajišťovnami a orgány
příslušnými pro dohled nad těmito znalci.
2. Členské státy, které použijí první pododstavec,
vyžadují, aby byly splněny alespoň tyto podmínky:
a) informace musí být určeny k výkonu dohledu nebo
dohledu podle prvního pododstavce;
b) obdržené informace musí podléhat povinnosti
profesního tajemství stanoveného v článku 64;
c) pokud informace pocházejí z jiného členského státu,
nesmějí být sdělovány bez výslovného souhlasu orgánů
dohledu, od nichž pocházejí, a případně výhradně pro
účely, pro které uvedené orgány udělily svůj souhlas.
2. Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským
státům jména orgánů, osob a subjektů, které smějí
obdržet informace podle prvního a druhého pododstavce.
3. Články 64 až 67 nebrání členským státům v tom, aby s
cílem posílení stability a integrity finančního systému,
povolily výměnu informací mezi orgány dohledu a
orgány nebo subjekty příslušnými pro odhalování a
vyšetřování porušování práva společností.
3. Členské státy, které použijí první pododstavec,
vyžadují, aby byly splněny alespoň tyto podmínky:
a) informace musí být určeny k odhalování a vyšetřování
podle prvního pododstavce;
b) obdržené informace musí podléhat povinnosti
profesního tajemství stanovené v článku 64;
c) pokud informace pocházejí z jiného členského státu,
nesmějí být sdělovány bez výslovného souhlasu orgánu
dohledu, od něhož pocházejí, a případně výhradně pro
účely, pro které uvedený orgán udělil svůj souhlas.
3. Pokud členský stát, orgány nebo subjekty uvedené v
prvním pododstavci provádějí svůj úkol odhalování nebo
vyšetřování s pomocí osob jmenovaných pro tento účel
kvůli zvláštní způsobilosti těchto osob, avšak které
nejsou zaměstnány ve veřejné správě, lze možnost
výměny informací stanovené v prvním pododstavci
rozšířit na tyto osoby za podmínek stanovených v druhém
pododstavci.
3. Pro účely provádění druhého pododstavce písm. c)
sdělí orgány nebo subjekty uvedené v prvním
pododstavci orgánům dohledu, od nichž informace
pocházejí, jména a přesné pověření osob, kterým mají být
informace předány.
4. Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským
státům jména orgánů, osob nebo subjektů, které smějí
obdržet informace podle odstavce 3.
Článek 69
Sdělování informací orgánům ústřední státní správy
odpovědným za právní předpisy v oblasti financí
Články 64 a 67 nebrání členským státům v tom, aby na
základě právních předpisů povolily sdělování určitých
informací jiným orgánům své ústřední státní správy, které
odpovídají za právní předpisy týkající se dohledu nad
úvěrovými institucemi, finančními institucemi,
investičními službami a pojišťovnami nebo zajišťovnami,
a inspektorům působícím jménem uvedených orgánů.
Tyto informace je možné sdělit pouze tehdy, pokud je to
nutné z důvodu obezřetnostního dohledu. Členské státy
však zajistí, aby se informace obdržené podle článku 65 a
čl. 68 odst. 1 a informace obdržené prostřednictvím
ověřování na místě, které je uvedeno v článku 32, směly
sdělovat pouze s výslovným souhlasem orgánu dohledu,
od něhož informace pocházejí, nebo orgánu dohledu
členského státu, ve kterém se ověřování na místě
provádělo.
Článek 70
Předávání informací centrálním bankám a měnovým
orgánům
Aniž je dotčen tento oddíl, orgán dohledu může předávat
informace potřebné pro plnění svých úkolů:
1. centrálním bankám nebo jiným subjektům s funkcí
podobnou měnovým orgánům;
2. případně jiným správním orgánům odpovědným za
dohled nad platebními systémy.
Tyto orgány a subjekty mohou také sdělovat orgánům
dohledu informace, které potřebují pro účely článku 67.
Informace obdržené v této souvislosti podléhají
povinnosti profesního tajemství stanovené v tomto oddílu.
Článek 71
Sbližování v oblasti dohledu
1. Členské státy zajistí, aby byla v mandátech orgánů
dohledu vhodně zohledněna dimenze Evropské unie.
2. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu při plnění
svých povinností zohlednily sbližování v oblasti nástrojů
dohledu a postupů dohledu při uplatňování požadavků
právních a správních předpisů přijatých podle této
směrnice. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby se
orgány dohledu účastnily činnosti výboru CEIOPS podle
rozhodnutí 2009/79/ES a řádně zohledňovaly jeho
pokyny a doporučení uvedená v odstavci 3 tohoto článku.
3. V případě potřeby poskytuje výbor CEIOPS právně
nezávazné pokyny a doporučení, pokud jde o provádění
ustanovení této směrnice a jejích prováděcích opatření, a
to za účelem účinnějšího sbližování postupů dohledu.
Kromě toho výbor CEIOPS podává pravidelně, a
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
463
přinejmenším každé dva roky, Evropskému parlamentu,
Radě a Komisi zprávu o pokroku, jehož bylo dosaženo
při sbližování dohledu ve Společenství.
Oddíl 6
Povinnosti auditorů
Článek 72
Povinnosti auditorů
1. Členské státy přinejmenším stanoví, aby osoby,
kterým bylo vydáno povolení ve smyslu osmé směrnice
Rady 84/253/EHS ze dne 10. dubna 1984, založené na čl.
54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o schvalování osob
pověřených prováděním povinného auditu účetních
dokumentů ( 34 ), provádějící v pojišťovně nebo
zajišťovně povinný audit uvedený v článku 51 čtvrté
směrnice Rady 78/660/EHS, článku 37 směrnice Rady
83/349/EHS nebo v článku 31 směrnice 85/611/EHS
nebo jiný zákonem stanovený úkol, měly povinnost
neprodleně oznámit orgánům dohledu jakoukoli
skutečnost nebo rozhodnutí týkající se uvedené
pojišťovny nebo zajišťovny, které zjistily při výkonu
tohoto úkolu a které by mohly způsobit kterýkoli z
následujících důsledků:
a) závažné porušení právních a správních předpisů
stanovících podmínky pro povolení, nebo konkrétně
upravujících provozování činností pojišťovnami a
zajišťovnami;
b) narušení pokračování činnosti pojišťovny nebo
zajišťovny;
c) odmítnutí ověření účtů nebo vyslovení výhrad k nim;
d) nedodržování solventnostního kapitálového požadavku;
e) nedodržování minimálního kapitálového požadavku.
1. Osoby uvedené v prvním pododstavci musí rovněž
oznámit jakékoli skutečnosti a rozhodnutí, které zjistí při
plnění úkolu popsaného v prvním pododstavci v
pojišťovně nebo zajišťovně mající úzké propojení
vyplývající z řídícího vztahu s pojišťovnou nebo
zajišťovnou, v níž uvedené osoby plní uvedený úkol.
2. Sdělí-li osoby schválené ve smyslu směrnice
84/253/EHS v dobré víře orgánům dohledu jakékoliv
skutečnosti uvedené v odstavci 1, nepovažuje se to za
porušení omezení poskytování informací, jak je stanoví
smlouva nebo právní či správní předpis, a u těchto osob
nevzniká žádná odpovědnost.
KAPITOLA V
Provozování činnosti životního a neživotního pojištění
Článek 73
Výkon činnosti v životní a neživotním pojištění
1. Pojišťovny nesmějí obdržet povolení k souběžnému
provozování činností životního a neživotního pojištění.
2. Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy stanovit,
že:
a) pojišťovnám, kterým bylo vydáno povolení k
provozování činnosti životního pojištění, může být
vydáno povolení pro činnosti neživotního pojištění pro
rizika uvedená v odvětvích 1 a 2 v části A přílohy I;
b) pojišťovnám, kterým bylo vydáno povolení výhradně
pro rizika uvedená v odvětvích 1 a 2 v části A přílohy I,
může být vydáno povolení k provozování činnosti
životního pojištění.
2. Každá z těchto činností je však v souladu s článkem
74 spravována odděleně.
3. Členské státy mohou stanovit, že pojišťovny uvedené
v odstavci 2 musí dodržovat účetní pravidla pro životní
pojišťovny pro veškeré jejich činnosti. Až do koordinace
v tomto směru mohou členské státy také stanovit, že s
ohledem na předpisy pro likvidaci se na činnosti týkající
se rizik uvedených v odvětvích 1 a 2 v části A přílohy I
provozované uvedenými pojišťovnami budou vztahovat
pravidla pro činnosti životního pojištění.
4. Pokud má neživotní pojišťovna finanční, obchodní
nebo administrativní propojení s životní pojišťovnou,
zajistí orgány dohledu domovských členských států, aby
účetnictví dotyčných pojišťoven nebylo zkresleno
dohodami mezi těmito pojišťovnami nebo jakýmkoli
ujednáním, které by mohlo ovlivnit rozvrhování výdajů a
příjmů.
5. Pojišťovny, které v následujících dnech provozovaly
souběžně činnosti životního i neživotního pojištění, na
něž se vztahuje tato směrnice, mohou pokračovat v
souběžném provozování těchto činností, pokud je každá z
těchto činností v souladu s článkem 74 spravována
odděleně:
a) dne 1. ledna 1981 pro pojišťovny s povolením v Řecku;
b) dne 1. ledna 1986 pro pojišťovny s povolením ve
Španělsku a Portugalsku;
c) dne 1. ledna 1995 pro pojišťovny s povolením v
Rakousku, Finsku a Švédsku;
d) dne 1. května 2004 pro pojišťovny s povolením v
České republice, Estonsku, na Kypru, v Lotyšsku, Litvě,
Maďarsku, na Maltě, v Polsku, Slovinsku a na Slovensku;
e) dne 1 ledna 2007 pro pojišťovny s povolením v
Bulharsku a Rumunsku;
f) dne 15. března 1979 pro všechny ostatní pojišťovny.
5. Domovský členský stát může uložit pojišťovnám, aby
ve lhůtě určené tímto členským státem ukončily souběžné
provozování činností životního a neživotního pojištění,
které provozovaly ke dnům uvedeným v prvním
pododstavci.
Článek 74
464 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Oddělená správa životního a neživotního pojištění
1. Oddělená správa podle článku 73 je organizována tak,
aby činnost životního pojištění byla oddělena od činnosti
neživotního pojištění.
1. Příslušné zájmy pojistníků v životním a neživotním
pojištění nesmějí být dotčeny, a zejména ze zisků
životního pojištění mají prospěch pojistníci v životním
pojištění, jako by životní pojišťovna provozovala pouze
činnost životního pojištění.
2. Aniž jsou dotčeny články 100 a 128, pojišťovny
uvedené v čl. 73 odst. 2 a 5 vypočtou:
a) fiktivní minimální kapitálový požadavek v oblasti
životního pojištění, připadající na jejich činnost životního
pojištění nebo zajištění, vypočítaný tak, jako kdyby
dotyčná pojišťovna provozovala pouze uvedenou činnost,
na základě oddělených účtů uvedených v odstavci 6; a
b) fiktivní minimální kapitálový požadavek v oblasti
neživotního pojištění, připadající na jejich činnost
neživotního pojištění nebo zajištění, vypočítaný tak, jako
kdyby dotyčná pojišťovna provozovala pouze uvedenou
činnost, na základě oddělených účtů uvedených v
odstavci 6.
3. Pojišťovny uvedené v čl. 73 odst. 2 a 5 kryjí
odpovídající hodnotou položek použitelného primárního
kapitálu alespoň:
a) fiktivní minimální kapitálový požadavek v oblasti
životního pojištění, připadající na činnost životního
pojištění;
b) fiktivní minimální kapitálový požadavek v oblasti
neživotního pojištění, připadající na činnost neživotního
pojištění.
3. Minimální finanční požadavky uvedené v prvním
pododstavci, připadající na činnost životního pojištění a
činnost neživotního pojištění, nesmějí být neseny druhou
činností.
4. Pokud jsou minimální finanční požadavky uvedené v
odstavci 3 splněny a pokud je o tom orgán dohledu
informován, pojišťovna může použít ke krytí
solventnostního kapitálového požadavku uvedeného v
článku 100 výslovně uvedené položky použitelného
kapitálu, které jsou stále k dispozici, pro jednu nebo
druhou činnost.
5. Orgány dohledu analyzují výsledky činností životního
i neživotního pojištění, aby zajistily, že jsou dodržovány
požadavky odstavců 1 až 4.
6. Účetnictví je třeba vést tak, aby byly odděleně patrné
zdroje pro životní a pro neživotní pojištění. Celkové
příjmy, zejména pojistné, platby zajistitelů, příjmy z
investování, a výdaje, zejména pojistná plnění, doplnění
technických rezerv, zajistné a provozní náklady na
pojišťovací činnost, je třeba rozvrhnout podle původu.
Položky společné oběma činnostem se účtují v souladu s
metodami rozvrhování, které musí být schváleny
orgánem dohledu.
6. Pojišťovny na základě svého účetnictví připraví
finanční výkaz, v němž položky použitelného primárního
kapitálu na krytí každého fiktivního minimálního
kapitálového požadavku uvedeného v odstavci 2 jsou
jasně určeny v souladu s čl. 98 odst. 4.
7. Pokud výše použitelného primárního kapitálu
připadajícího na jednu z činností nepostačuje na pokrytí
minimálních finančních požadavků uvedených v odst. 3
prvním pododstavci, použijí orgány dohledu na činnost s
nedostatečnou výší použitelného primárního kapitálu
opatření stanovená v této směrnici bez ohledu na to, jaké
jsou výsledky ve druhé činnosti.
7. Odchylně od odst. 3 druhého pododstavce mohou
uvedená opatření zahrnovat povolení převodu výslovně
uvedených položek použitelného primárního kapitálu z
jedné činnosti do druhé.
KAPITOLA VI
Pravidla pro oceňování aktiv a závazků, technické
rezervy, kapitál, solventnostní kapitálový požadavek,
minimální kapitálový požadavek a investiční pravidla
Oddíl 1
Oceňování aktiv a závazků
Článek 75
Oceňování aktiv a závazků
1. Není-li uvedeno jinak, členské státy zajistí, aby
pojišťovny a zajišťovny oceňovaly aktiva a závazky takto:
a) aktiva se oceňují částkou, za niž by se mohla vyměnit
mezi znalými partnery ochotnými uskutečnit transakci za
obvyklých podmínek;
b) závazky se oceňují částkou, za niž by se mohly převést
nebo vypořádat mezi znalými partnery ochotnými
uskutečnit transakci za obvyklých podmínek.
1. Při oceňování závazků podle písm. b) se nesmí
provádět žádná úprava s ohledem na vlastní kreditní
rating pojišťovny nebo zajišťovny.
2. Komise přijme prováděcí opatření ke stanovení metod
a předpokladů, které se použijí pro oceňování aktiv a
závazků stanovených v odstavci 1.
2. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Oddíl 2
Pravidla pro technické rezervy
Článek 76
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
465
Obecná ustanovení
1. Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny
vytvořily technické rezervy pro své veškeré pojistné a
zajistné závazky vůči pojistníkům a oprávněným osobám
z pojistných nebo zajistných smluv.
2. Hodnota technických rezerv musí odpovídat stávající
částce, kterou by pojišťovny a zajišťovny musely vyplatit,
pokud by okamžitě převedly své pojistné a zajistné
závazky na jinou pojišťovnu nebo zajišťovnu.
3. Při výpočtu technických rezerv se důsledně použijí
informace poskytované finančními trhy, jakož i obecně
dostupné údaje o upisovacích rizicích (soulad s trhem).
4. Výpočet technických rezerv se provede obezřetně,
spolehlivě a objektivně.
5. Podle zásad uvedených v odstavcích 2, 3 a 4 a s
ohledem na zásady uvedené v čl. 75 odst. 1 se výpočet
technických rezerv provede v souladu s články 77 až 82 a
86.
Článek 77
Výpočet technických rezerv
1. Hodnota technických rezerv se rovná součtu
nejlepšího odhadu a rizikové přirážky uvedeným v
odstavcích 2 a 3.
2. Nejlepší odhad odpovídá pravděpodobnostmi
váženému průměru budoucích peněžních toků s ohledem
na časovou hodnotu peněz (očekávanou současnou
hodnotu budoucích peněžních toků), přičemž se použije
příslušná časová struktura bezrizikových úrokových měr.
2. Výpočet nejlepšího odhadu se zakládá na aktuálních a
důvěryhodných informacích, jakož i reálných
předpokladech, a provede se prostřednictvím
přiměřených, použitelných a náležitých
pojistněmatematických a statistických metod.
2. Při výpočtu nejlepšího odhadu se použije projekce
peněžních toků, která zohlední veškeré nezbytné
přírůstky a úbytky peněžních prostředků k vypořádání
pojistných a zajistných závazků po dobu jejich trvání.
2. Nejlepší odhad se vypočte jako hrubý, tj. aniž by byly
odečteny částky vymahatelné ze zajistných smluv a od
zvláštních účelových jednotek. Uvedené částky se
vypočítají odděleně podle článku 81.
3. Výše rizikové přirážky musí být taková, aby se
zajistilo, že hodnota technických rezerv bude odpovídat
očekávané částce, kterou potřebují pojišťovny a
zajišťovny na vyrovnání pojistných a zajistných závazků.
4. Pojišťovny a zajišťovny ocení nejlepší odhad a
rizikovou přirážku odděleně.
4. Pokud však lze budoucí peněžní toky v souvislosti s
pojistnými a zajistnými závazky spolehlivě replikovat
prostřednictvím finančních nástrojů, u nichž je možné
sledovat spolehlivou tržní hodnotu, hodnota technických
rezerv v souvislosti s těmito budoucími peněžními toky
se určí na základě tržní hodnoty uvedených finančních
nástrojů. V tomto případě se nevyžadují oddělené
výpočty nejlepšího odhadu a rizikové přirážky.
5. Pokud pojišťovny a zajišťovny oceňují nejlepší odhad
a rizikovou přirážku odděleně, riziková přirážka se
vypočte tak, že se určí náklady na obstarání použitelného
kapitálu, které se rovnají solventnostnímu kapitálovému
požadavku, jenž je nezbytný na podporu pojistných a
zajistných závazků po dobu jejich trvání.
5. Sazba, která se použije pro určení nákladů na
obstarání použitelného kapitálu (sazba nákladů na
kapitál), musí být pro všechny pojišťovny a zajišťovny
totožná a je pravidelně revidována.
5. Použitá sazba nákladů na kapitál se musí rovnat
dodatečné sazbě přesahující příslušnou bezrizikovou
úrokovou míru, již by zaplatila pojišťovna nebo
zajišťovna, která drží použitelný kapitál podle oddílu 3,
rovnající se kapitálovému solventnostnímu požadavku
nezbytnému pro zabezpečení pojistných a zajistných
závazků po dobu jejich trvání.
Článek 78
Další prvky zohledněné při výpočtu technických rezerv
Kromě článku 77 přihlédnou pojišťovny a zajišťovny při
výpočtu technických rezerv k:
1. veškerým nákladům, které vzniknou při správě
pojistných a zajistných závazků;
2. inflaci, včetně nákladů a pojistných plnění, které
vzniknou v důsledku inflace;
3. veškerým očekávaným platbám pojišťoven a
zajišťoven pojistníkům a oprávněným osobám, včetně
budoucích nezaručených podílech na zisku, bez ohledu
na to, zda jsou tyto platby smluvně zaručeny, či nikoli,
nevztahuje-li se na uvedené platby čl. 91 odst. 2.
Článek 79
Oceňování finančních záruk a smluvních opcí zahrnutých
do pojistných a zajistných smluv
Při výpočtu technických rezerv zohlední pojišťovny a
zajišťovny hodnotu finančních záruk a veškerých
smluvních opcí zahrnutých do pojistných a zajistných
smluv.
Veškeré předpoklady pojišťoven a zajišťoven související
s pravděpodobností, že pojistníci uplatní smluvní opce,
včetně storna a odbytného, musí být reálné a musí být
založeny na stávajících a důvěryhodných informacích. V
uvedených předpokladech se explicitně či implicitně
přihlédne k dopadu, který by mohly mít budoucí změny
finančních podmínek i jiných než finančních podmínek
na výkon uvedených opcí.
Článek 80
Rozčlenění
466 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Při výpočtu technických rezerv rozčlení pojišťovny a
zajišťovny své pojistné a zajistné závazky do rizikově
homogenních skupin, a to přinejmenším podle druhu
pojištění.
Článek 81
Částky vymahatelné ze zajistných smluv a od zvláštních
účelových jednotek
Pojišťovny a zajišťovny musí při výpočtu částek
vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních
účelových jednotek dodržovat články 76 až 80.
Při výpočtu částek vymahatelných ze zajistných smluv a
od zvláštních účelových jednotek pojišťovny a zajišťovny
přihlédnou k časovým rozdílům mezi náhradami a
přímými platbami.
Výsledek uvedeného výpočtu se upraví tak, aby se v něm
zohlednily očekávané ztráty dané selháním protistrany.
Uvedená úprava se zakládá na posouzení
pravděpodobnosti selhání protistrany a průměrné ztráty z
tohoto selhání (ztráta ze selhání).
Článek 82
Kvalita údajů a použití aproximací, včetně individuálního
přístupu, u technických rezerv
Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny zavedly
vnitřní procesy a postupy, kterými se zabezpečí vhodnost,
úplnost a přesnost údajů používaných pro výpočet
technických rezerv.
Pokud za specifických okolností pojišťovny a zajišťovny
nemají dostatečné údaje přiměřené kvality, aby na
skupinu nebo podskupinu svých pojistných a zajistných
závazků nebo na částky vymahatelné ze zajistných smluv
a od zvláštních účelových jednotek použily spolehlivou
pojistněmatematickou metodu, lze pro výpočet nejlepšího
odhadu použít vhodné aproximace, včetně individuálního
přístupu.
Článek 83
Porovnání se zkušenostmi
Pojišťovny a zajišťovny zavedou procesy a postupy,
kterými zajistí, aby se nejlepší odhady a předpoklady, jež
jsou základem pro výpočet nejlepších odhadů, pravidelně
porovnávaly se zkušenostmi.
Pokud se porovnáním zjistí systematická odchylka mezi
zkušenostmi a výpočty nejlepších odhadů, které
uskutečnily pojišťovny nebo zajišťovny, dotyčná
pojišťovna nebo zajišťovna provede přiměřené úpravy
používaných pojistněmatematických metod nebo
vytvářených předpokladů.
Článek 84
Přiměřenost úrovně technických rezerv
Pojišťovny a zajišťovny doloží na žádost orgánů dohledu
přiměřenost úrovně svých technických rezerv, jakož i
použitelnost a náležitost uplatňovaných metod, a
vhodnost použitých podkladových statistických údajů.
Článek 85
Navýšení technických rezerv
Pokud výpočet technických rezerv pojišťoven a
zajišťoven není v souladu s články 76 až 83, mohou
orgány dohledu na pojišťovnách a zajišťovnách
požadovat navýšení technických rezerv tak, aby
odpovídaly úrovni určené podle uvedených článků.
Článek 86
Prováděcí opatření
Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví:
a) pojistněmatematické a statistické metody výpočtu
nejlepšího odhadu podle čl. 77 odst. 2;
b) příslušná časová struktura bezrizikových úrokových
měr, která se použije pro výpočet nejlepšího odhadu
podle čl. 77 odst. 2;
c) okolnosti, za nichž se technické rezervy vypočítají jako
celek nebo jako součet nejlepšího odhadu a rizikové
přirážky, jakož i metody, které se použijí v případě, kdy
se technické rezervy vypočítají jako celek;
d) metody a předpoklady, které se použijí při výpočtu
rizikové přirážky, včetně určení výše použitelného
kapitálu nezbytného na krytí pojistných a zajistných
závazků a kalibraci sazby nákladů na kapitál;
e) druh pojištění, na jejichž základě se pojistné a zajistné
závazky rozčlení pro výpočet technických rezerv;
f) normy, které je třeba dodržovat pro zajištění vhodnosti,
úplnosti a přesnosti údajů používaných při výpočtu
technických rezerv, a specifické okolnosti, za nichž by
bylo vhodné použít pro výpočet nejlepšího odhadu
aproximace, včetně individuálního přístupu;
g) metody, které se použijí při výpočtu úpravy dané
selháním protistrany uvedené v článku 81, která má za cíl
zohlednit očekávané ztráty z důvodu nesplnění závazků
protistranou;
h) případně zjednodušené metody a techniky pro výpočet
technických rezerv, aby se zajistilo, že
pojistněmatematické a statistické metody uvedené v
písmenech a) a d) jsou úměrné povaze, rozsahu a
komplexnosti rizik, která podstupují pojišťovny a
zajišťovny, a to včetně kaptivních pojišťoven a
zajišťoven.
Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné
prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají
regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.
Oddíl 3
Kapitál
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
467
Pododdíl 1
Určení kapitálu
Článek 87
Kapitál
Kapitál je tvořen součtem primárního kapitálu uvedeného
v článku 88 a doplňkového kapitálu uvedeného v článku
89.
Článek 88
Primární kapitál
Primární kapitál je tvořen těmito položkami:
1. aktivy převyšujícími závazky oceňovanými podle
článku 75 a oddílu 2;
2. podřízenými závazky.
Převyšující částka podle bodu 1 se sníží o výši vlastních
akcií, které drží pojišťovna nebo zajišťovna.
Článek 89
Doplňkový kapitál
1. Doplňkový kapitál je tvořen jinými položkami než
základním kapitálem, které si lze vyžádat k absorbování
ztrát.
1. Doplňkový kapitál může zahrnovat tyto položky,
nejsou-li položkami primárního kapitálu:
a) nesplacený základní kapitál nebo počáteční kapitál, k
jehož splacení nebyla podána výzva;
b) akreditivy a záruky;
c) jakékoli další právně závazné závazky, které obdrží
pojišťovny a zajišťovny.
1. V případě vzájemné pojišťovny nebo pojišťovny na
bázi vzájemnosti s variabilními příspěvky může
doplňkový kapitál rovněž zahrnovat jakékoli budoucí
nároky, které uvedená pojišťovna nebo společnost může
vznést vůči svým členům prostřednictvím výzvy k
dodatečnému příspěvku během následujících dvanácti
měsíců.
2. Pokud byla položka doplňkového kapitálu zaplacena
nebo k jejímu splacení byla podána výzva, považuje se za
aktivum a přestává být součástí položek doplňkového
kapitálu.
Článek 90
Schválení doplňkového kapitálu orgány dohledu
1. Výše doplňkového kapitálu, ke kterému se přihlíží při
určování kapitálu, podléhá předchozímu schválení orgány
dohledu.
2. Částka připsaná každé položce doplňkového kapitálu
zohlední schopnost položky absorbovat ztrátu a vychází z
obezřetných a reálných předpokladů. Pokud má položka
doplňkového kapitálu pevnou jmenovitou hodnotu, její
hodnota se rovná její jmenovité hodnotě, pokud tato
hodnota náležitě odráží schopnost položky absorbovat
ztrátu.
3. Orgány dohledu schválí:
a) peněžní hodnotu každé položky doplňkového kapitálu
nebo
b) metodu určování hodnoty každé položky doplňkového
kapitálu, přičemž orgány dohledu schválí výši hodnoty
určené touto metodou na konkrétní období.
4. Orgány dohledu budou při schvalování veškerých
položek doplňkového kapitálu vycházet z posouzení:
a) postavení protistran z hlediska jejich platební
schopnosti a ochoty zaplatit;
b) vymahatelnosti zdrojů s přihlédnutím k právní formě
položky, jakož i k veškerým podmínkám, které by mohly
bránit zdárnému zaplacení položky nebo podání výzvy k
jejímu splacení;
c) veškerých informací o výsledcích předchozích výzev,
které na daný doplňkový kapitál vznesly pojišťovny a
zajišťovny, lze-li tyto informace spolehlivým způsobem
použít k posouzení očekávaného výsledku budoucích
výzev.
Článek 91
Disponibilní bonusový fond
1. Disponibilní bonusový fond se považuje za
nerozdělené zisky, které nebyly určeny k rozdělení
pojistníkům a oprávněným osobám.
2. Pokud to umožňuje vnitrostátní právo, nepovažuje se
disponibilní bonusový fond za pojistné a zajistné závazky,
splňuje-li kritéria stanovená v čl. 94 odst. 1.
Článek 92
Prováděcí opatření
1. Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví:
a) kritéria pro poskytování schválení orgány dohledu
podle článku 90;
b) nakládání s účastmi ve smyslu čl. 212 odst. 2 třetího
pododstavce ve finančních a úvěrových institucích,
pokud jde o určování kapitálu.
1. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
2. Účasti ve finančních a úvěrových institucích podle
odst. 1 písm. b) zahrnují:
468 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
a) účasti, které pojišťovny a zajišťovny drží v:
i) úvěrových institucích a finančních institucích ve
smyslu čl. 4 bodů 1 a 5 směrnice 2006/48/ES,
ii) investičních podnicích ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1
směrnice 2004/39/ES;
b) podřízené pohledávky a nástroje uvedené v článku 63
a čl. 64 odst. 3 směrnice 2006/48/ES, které mají
pojišťovny a zajišťovny v držení ve vztahu k subjektům
definovaným v písmenu a) tohoto odstavce, v nichž drží
účast.
Pododdíl 2
Zařazení kapitálu
Článek 93
Charakteristiky a rysy užité při zařazování kapitálu do
tříd
1. Položky kapitálu se zařazují do tří tříd. Zařazení
těchto položek závisí na tom, zda patří mezi primární
kapitál či doplňkový kapitál, a na tom, zda mají tyto
charakteristiky:
a) položka je k dispozici, nebo si ji lze vyžádat, k
absorbování ztrát při plném pokračování činnosti, jakož i
v případě likvidace (stálá dostupnost);
b) v případě likvidace je pro absorbování ztrát k dispozici
celková výše položky a položka se jejímu držiteli
odmítne splatit do té doby, než dojde ke splnění
veškerých dalších závazků (podřízenost), včetně
pojistných a zajistných závazků vůči pojistníkům a
oprávněným osobám z pojistných nebo zajistných smluv.
2. Při posuzování toho, do jaké míry má vlastní kapitál
charakteristiky stanovené v odst. 1 písm. a) a b), a to jak
v současnosti, tak i v budoucnosti, je náležitě zohledněna
doba trvání položky, zejména zda má či nemá datum
splatnosti. Pokud má položka kapitálu datum splatnosti,
je zohledněna relativní doba trvání ve srovnání s trváním
pojistných a zajistných závazků pojišťovny/zajišťovny
(dostatečná doba trvání).
2. Mimoto se zvažují tyto rysy:
a) zda je položka osvobozena od požadavků nebo
podnětů k předčasnému splacení nominální částky
(absence podnětů k předčasnému splacení);
b) zda je položka osvobozena od povinných pevně
stanovených poplatků (absence povinných nákladů na
správu);
c) zda je položka zproštěna jakýchkoli finančních břemen
(absence finančních břemen).
Článek 94
Hlavní kritéria pro zařazení do tříd
1. Položky primárního kapitálu se zařadí do třídy 1,
pokud mají z podstatné části charakteristiky stanovené v
čl. 93 odst. 1 písm. a) a b), přičemž se zohlední rysy
stanovené v čl. 93 odst. 2.
2. Položky primárního kapitálu se zařadí do třídy 2,
pokud mají z podstatné části charakteristiky stanovené v
čl. 93 odst. 1 písm. b), přičemž se zohlední rysy
stanovené v čl. 93 odst. 2.
2. Položky doplňkového kapitálu se zařadí do třídy 2,
pokud mají z podstatné části charakteristiky stanovené v
čl. 93 odst. 1 písm. a) a b), přičemž se zohlední rysy
stanovené v čl. 93 odst. 2.
3. Do třídy 3 se zařadí jakékoli položky primárního nebo
doplňkového kapitálu, které nespadají do odstavců 1 a 2.
Článek 95
Zařazení kapitálu do tříd
Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny
zařazovaly položky kapitálu do tříd na základě kritérií
stanovených v článku 94.
Za tímto účelem se pojišťovny a zajišťovny případně řídí
seznamem položek kapitálu uvedeným v čl. 97 odst. 1
písm. a).
Pokud v uvedeném seznamu není zahrnuta některá
položka kapitálu, pojišťovny a zajišťovny ji v souladu s
prvním pododstavcem posoudí a zařadí. Uvedené
zařazení podléhá schválení orgánu dohledu.
Článek 96
Zařazení specifických položek kapitálu v pojišťovnictví
Aniž je dotčen článek 95 a čl. 97 odst. 1 písm. a), pro
účely této směrnice se použijí tato zařazení:
1. do třídy 1 se zařazuje disponibilní bonusový fond, na
který se vztahuje čl. 91 odst. 2;
2. do třídy 2 se zařazují akreditivy a záruky, které jsou v
zájmu věřitelů pojišťovny svěřeny nezávislému správci a
které vydaly úvěrové instituce podle směrnice
2006/48/ES;
3. do třídy 2 se zařazují jakékoli budoucí nároky, které
vzájemné pojišťovny vlastníků lodí či pojišťovny
vlastníků lodí na bázi vzájemnosti s variabilními
příspěvky a výhradně pojišťující rizika uvedená v
odvětvích 6, 12 a 17 v části A přílohy I mohou vznést
vůči svým členům prostřednictvím výzvy k dodatečným
příspěvkům splatným před uplynutím následujících
dvanácti měsíců.
V souladu v čl. 94 odst. 2 druhým pododstavcem se do
třídy 2 se zařazují jakékoli budoucí nároky, které
vzájemné pojišťovny sdružení vlastníků lodí či
pojišťovny vlastníků lodí na bázi vzájemnosti s
variabilními příspěvky mohou vznést vůči svým členům
prostřednictvím výzvy k dodatečným příspěvkům
splatným před uplynutím následujících dvanácti měsíců a
které nespadají pod první pododstavec bod 3, pokud mají
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
469
do značné míry charakteristiky stanovené v čl. 93 odst. 1
písm. a) a b), přičemž jsou zohledněny rysy stanovené v
čl. 93 odst. 2.
Článek 97
Prováděcí opatření
1. Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví:
a) seznam položek kapitálu, a to včetně položek
uvedených v článku 96, u nichž se má za to, že splňují
kritéria stanovená v článku 94, jenž u každé položky
kapitálu obsahuje přesný popis rysů, kterými se určilo její
zařazení;
b) metody, které použijí orgány dohledu při schvalování
posouzení a zařazení položek kapitálu, na které se
nevztahuje seznam uvedený v písmenu a).
1. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
2. Komise pravidelně přezkoumává seznam uvedený v
odst. 1 písm. a) a případně jej na základě tržního vývoje
aktualizuje.
Pododdíl 3
Použitelnost kapitálu
Článek 98
Použitelnost a limity pro třídy 1, 2 a 3
1. Pokud jde o dodržování solventnostního kapitálového
požadavku, vztahují se na použitelné hodnoty položek
třídy 2 a třídy 3 kvantitativní limity: Tyto limity musí
zajistit, aby byla splněny alespoň tyto podmínky:
a) podíl položek třídy 1 je v rámci použitelného kapitálu
vyšší než jedna třetina celkového použitelného kapitálu;
b) použitelná hodnota položek třídy 3 je nižší než jedna
třetina celkového použitelného kapitálu.
2. Pokud jde o dodržování minimálního kapitálového
požadavku, vztahují se na hodnotu položek primárního
kapitálu zařazených do třídy 2 a použitelných na krytí
minimálního kapitálového požadavku kvantitativní limity.
Tyto limity musí minimálně zajistit, aby podíl položek
třídy 1 na použitelném primárním kapitálu byl vyšší než
polovina celkového použitelného primárního kapitálu.
3. Použitelná výše kapitálu na krytí solventnostního
kapitálového požadavku stanoveného v článku 100 se
rovná součtu výše třídy 1, použitelné výše třídy 2 a
použitelné výše třídy 3.
4. Použitelná výše primárního kapitálu na krytí
minimálního kapitálového požadavku stanoveného v
článku 128 se rovná součtu výše třídy 1 a použitelné
hodnoty položek primárního kapitálu zařazených do třídy
2.
Článek 99
Prováděcí opatření
Komise přijme prováděcí opatření, kterými se stanoví:
a) kvantitativní limity uvedené v čl. 98 odst. 1 a 2;
b) úpravy, jež by měly být provedeny s cílem zohlednit
nepřevoditelnost těch položek kapitálu, které mohou být
použity pouze na krytí ztrát vzniklých u konkrétní části
závazků či konkrétních rizik (účelově vázané fondy).
Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné
prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají
regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.
Oddíl 4
Solventnostní kapitálový požadavek
Pododdíl 1
Obecná ustanovení o solventnostním kapitálovém
požadavku s využitím standardního vzorce nebo interního
modelu
Článek 100
Obecná ustanovení
Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny měly
v držení použitelný kapitál na krytí solventnostního
kapitálového požadavku.
Solventnostní kapitálový požadavek se vypočítá podle
standardního vzorce v pododdílu 2 nebo prostřednictvím
interního modelu stanoveného v pododdílu 3.
Článek 101
Výpočet solventnostního kapitálového požadavku
1. Solventnostní kapitálový požadavek se vypočte podle
odstavců 2 až 5.
2. Solventnostní kapitálový požadavek se vypočte za
předpokladu, že pojišťovna nebo zajišťovna bude ve své
činnosti pokračovat.
3. Solventnostní kapitálový požadavek se kalibruje tak,
aby se zajistilo, že bude přihlédnuto ke všem
kvantifikovatelným rizikům, jimž je pojišťovna nebo
zajišťovna vystavena. Vztahuje se na stávající smlouvy a
na nové smlouvy, které budou podle očekávání sepsány v
následujících dvanácti měsících. U stávajících smluv
kryje tento požadavek pouze neočekávané ztráty.
3. Solventnostní kapitálový požadavek odpovídá hodnotě
v riziku primárního kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny
na hladině spolehlivosti 99,5 % v časovém horizontu
jednoho roku.
470 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
4. Solventnostní kapitálový požadavek kryje alespoň tato
rizika:
a) neživotní upisovací riziko;
b) životní upisovací riziko;
c) zdravotní upisovací riziko;
d) tržní riziko;
e) úvěrové riziko;
f) operační riziko.
4. Operační rizika uvedená v prvním pododstavci písm. f)
zahrnují právní rizika a vylučují rizika vyplývající ze
strategických rozhodnutí, jakož i rizika ztráty dobré
pověsti.
5. Pojišťovny a zajišťovny přihlédnou při výpočtu
solventnostního kapitálového požadavku k účinku
technik snižování rizik, pokud budou úvěrová a jiná
rizika vyplývající z použití daných technik odpovídajícím
způsobem zohledněna v solventnostním kapitálovém
požadavku.
Článek 102
Četnost výpočtu
1. Pojišťovny a zajišťovny vypočítají solventnostní
kapitálový požadavek alespoň jednou ročně a oznámí
výsledek výpočtu orgánům dohledu.
1. Pojišťovny a zajišťovny drží použitelný kapitál, který
kryje poslední oznámený solventnostní kapitálový
požadavek.
1. Pojišťovny a zajišťovny musí průběžně sledovat výši
použitelného kapitálu a solventnostního kapitálového
požadavku.
1. Pokud se rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny
podstatně odchyluje od předpokladů, z nichž vycházel
poslední oznámený solventnostní kapitálový požadavek,
dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna solventnostní
kapitálový požadavek okamžitě přepočte a oznámí jej
orgánům dohledu.
2. Pokud existuje opodstatněná domněnka, že se od data
posledního oznámení solventnostního kapitálového
požadavku podstatně změnil rizikový profil pojišťovny
nebo zajišťovny, orgány dohledu mohou dotyčnou
pojišťovnu nebo zajišťovnu požádat, aby solventnostní
kapitálový požadavek přepočítala.
Pododdíl 2
Solventnostní kapitálový požadavek standardní vzorec
Článek 103
Struktura standardního vzorce
Solventnostní kapitálový požadavek vypočtený podle
standardního vzorce je součtem těchto položek:
a) základního solventnostního kapitálového požadavku
stanoveného v článku 104;
b) kapitálového požadavku k operačnímu riziku
stanoveného v článku 107;
c) úpravy o schopnost technických rezerv a odložené
daňové povinnosti absorbovat ztráty stanovené v článku
108.
Článek 104
Konstrukce základního solventnostního kapitálového
požadavku
1. Základní solventnostní kapitálový požadavek zahrnuje
jednotlivé rizikové moduly, které jsou agregovány podle
přílohy IV bodu 1.
1. Tento požadavek musí sestávat alespoň z těchto
rizikových modulů:
a) neživotního upisovacího rizika;
b) životního upisovacího rizika;
c) zdravotního upisovacího rizika;
d) tržního rizika;
e) rizika selhání protistrany.
2. Pro účely odst. 1 písm. a), b) a c) se pojistné a zajistné
operace přidělí upisovacímu rizikovému modulu, který
nejlépe zohledňuje technickou povahu podkladových
rizik.
3. Celkový solventnostní kapitálový požadavek, který
musí být v souladu se zásadami stanovenými v článku
101, se stanoví na základě korelačního koeficientu pro
agregaci rizikových modulů podle odstavce 1, jakož i na
základě kalibrace kapitálových požadavků ke každému
rizikovému modulu.
4. Každý rizikový modul podle odstavce 1 se kalibruje
prostřednictvím hodnoty v riziku na hladině spolehlivosti
99,5 % v časovém horizontu jednoho roku.
4. Při konstrukci každého rizikového modulu se
přihlédne k případným diverzifikačním efektům.
5. Na všechny pojišťovny a zajišťovny se z hlediska
základního solventnostního kapitálového požadavku a
zjednodušených výpočtů stanovených v článku 109
použijí tytéž konstrukce a specifikace rizikových modulů.
6. U katastrofických rizik lze pro výpočet modulů
životních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik
případně použít zeměpisnou specifikaci.
7. Při výpočtu modulů životních, neživotních a
zdravotních upisovacích rizik mohou pojišťovny a
zajišťovny, po schválení orgány dohledu, nahradit v
konstrukci standardního vzorce podskupinu parametrů
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
471
tohoto vzorce parametry specifickými pro danou
pojišťovnu nebo zajišťovnu.
7. Tyto parametry se kalibrují na základě interních údajů
dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny nebo údajů, které
mají přímou spojitost s operacemi uvedené pojišťovny
nebo zajišťovny s použitím standardizovaných metod.
7. Během schvalování ověří orgány dohledu úplnost,
přesnost a vhodnost použitých údajů.
Článek 105
Výpočet základního solventnostního kapitálového
požadavku
1. Základní solventnostní kapitálový požadavek se
vypočte podle odstavců 2 až 6.
2. Modul neživotního upisovacího rizika zohlední riziko
vyplývající ze závazků týkajících se neživotního pojištění
v souvislosti s krytými riziky a postupy používanými při
výkonu činnosti.
2. Přihlédne k neurčitosti výsledků pojišťoven a
zajišťoven v souvislosti se stávajícími pojistnými a
zajistnými závazky a s novými smlouvami, které budou
podle očekávání sepsány v následujících dvanácti
měsících.
2. Modul se vypočte podle přílohy IV bodu 2 jako
kombinace kapitálových požadavků alespoň k těmto
podmodulům:
a) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty
pojistných závazků vyplývajícího z kolísání načasování,
četnosti a závažnosti pojistných událostí a načasování a
výše částek na likvidaci pojistných událostí (riziko
pojistného a technických rezerv v neživotním pojištění);
b) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty
pojistných závazků vyplývajícího ze značné neurčitosti
předpokladů při tvorbě cen a stanovení rezerv v
souvislosti s mimořádnými nebo výjimečnými událostmi
(neživotní katastrofické riziko).
3. Modul životního upisovacího rizika zohlední riziko
vyplývající ze závazků týkajících se životního pojištění v
souvislosti s krytými riziky a postupy používanými při
výkonu činnosti.
3. Modul se vypočte podle přílohy IV bodu 3 jako
kombinace kapitálových požadavků alespoň k těmto
podmodulům:
a) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty
pojistných závazků vyplývajícího ze změn úrovně,
vývoje nebo volatility měr úmrtnosti, kdy zvýšení míry
úmrtnosti vede ke zvýšení hodnoty pojistných závazků
(riziko úmrtnosti);
b) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty
pojistných závazků vyplývajícího ze změn úrovně,
vývoje nebo volatility měr úmrtnosti, kdy snížení míry
úmrtnosti vede ke zvýšení hodnoty pojistných závazků
(riziko dlouhověkosti);
c) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty
pojistných závazků vyplývajícího ze změn úrovně,
vývoje nebo volatility míry invalidity, míry chorobnosti a
míry nemocnosti (riziko invalidity nebo pracovní
neschopnosti a nemocnosti);
d) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty
pojistných závazků vyplývajícího ze změn úrovně,
vývoje nebo volatility nákladů vzniklých při správě
pojistných a zajistných smluv (riziko nákladů v životním
pojištění);
e) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty
pojistných závazků vyplývajícího z kolísání úrovně,
vývoje nebo volatility revizních sazeb uplatňovaných na
důchody, které jsou dány změnami v právním prostředí
nebo zdravotním stavu pojištěných osob (riziko revize);
f) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty
pojistných závazků vyplývajícího ze změn úrovně nebo
volatility míry storna, míry ukončení, míry obnovení a
míry odbytného u pojistných smluv (riziko storen);
g) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty
pojistných závazků vyplývajícího ze značné neurčitosti
předpokladů při tvorbě cen a stanovení rezerv v
souvislosti s mimořádnými nebo zvláštními událostmi
(životní katastrofické riziko).
4. Modul zdravotního upisovacího rizika zohlední riziko
vyplývající ze závazků týkajících se zdravotního pojištění,
ať je či není provozováno na podobném technickém
základě jako životní pojištění, v souvislosti s krytými
riziky a používanými postupy při výkonu činnosti.
4. Pokrývá alespoň tato rizika:
a) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty
pojistných závazků vyplývajícího ze změn úrovně,
vývoje nebo volatility nákladů vzniklých při správě
pojistných a zajistných smluv;
b) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty
pojistných závazků vyplývajícího z kolísání načasování,
četnosti a závažnosti pojistných událostí a načasování a
výše částek na likvidaci pojistných událostí v době
stanovení rezerv;
c) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty
pojistných závazků vyplývajícího ze značné neurčitosti
předpokladů při tvorbě cen a stanovení rezerv v
souvislosti s vypuknutím rozsáhlých epidemií, jakož i
nezvyklého nahromadění rizik v rámci těchto
mimořádných okolností.
5. Modul tržního rizika zohlední riziko vyplývající z
úrovně nebo volatility tržních cen finančních nástrojů,
které ovlivňují hodnotu aktiv a závazků pojišťovny nebo
zajišťovny. Tento modul řádným způsobem zohlední
strukturální nesoulad mezi aktivy a závazky, zejména z
hlediska jejich trvání.
5. Modul se vypočte podle přílohy IV bodu 4 jako
kombinace kapitálových požadavků alespoň k těmto
podmodulům:
472 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
a) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů
na změny časové struktury úrokových měr nebo jejich
volatility (úrokové riziko);
b) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů
na změny úrovně tržních cen akcií nebo jejich volatility
(akciové riziko);
c) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů
na změny úrovně tržních cen nemovitostí nebo jejich
volatility (nemovitostní riziko);
d) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů
na změny úrovně kreditních rozpětí nebo jejich volatility
v rámci časové struktury bezrizikových úrokových měr
(riziko kreditního rozpětí);
e) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů
na změny úrovně tržních cen směnných kurzů nebo jejich
volatility (měnové riziko);
f) dodatečných rizik pro pojišťovnu nebo zajišťovnu
vyplývajících z nedostatečné diverzifikace portfolia aktiv
nebo z velké expozice riziku selhání jednotlivým
emitentem cenných papírů nebo skupinou spřízněných
emitentů (koncentrace tržního rizika).
6. Modul rizika selhání protistrany zohlední možné
ztráty v nadcházejících dvanácti měsících dané
neočekávaným selháním nebo zhoršením kreditního
ratingu protistran a dlužníků pojišťoven a zajišťoven.
Modul rizika selhání protistrany se vztahuje na smlouvy
týkající se snižování rizika, jako je například zajištění,
sekuritizace a deriváty, pohledávky za zprostředkovateli,
jakož i veškeré jiné úvěrové expozice, na které se
nevztahuje podmodul rizika kreditního rozpětí. Náležitě
zohlední kolaterál nebo jiné zajištění v držení pojišťovny
nebo zajišťovny nebo na její účet a rizika s tím spojená.
6. Pro každou protistranu platí, že v modulu rizika
selhání protistrany se přihlédne k celkové expozici riziku
protistrany dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny vůči
uvedené protistraně nehledě na právní formu smluvních
závazků vůči uvedené pojišťovně nebo zajišťovně.
Článek 106
Výpočet podmodulu akciového rizika: mechanismus
symetrické úpravy
1. Podmodul akciového rizika vypočtený podle
standardního vzorce zahrnuje symetrickou úpravu
akciového kapitálového požadavku určenou k pokrytí
rizika vyplývajícího z výkyvů cen akcií.
2. Symetrická úprava standardního akciového
kapitálového požadavku, kalibrovaného v souladu s čl.
104 odst. 4, pokrývající riziko vyplývající z výkyvů cen
akcií, vychází z funkce současné míry příslušného
akciového indexu a váženého průměru tohoto indexu.
Tento vážený průměr se vypočte za odpovídající časové
období, které bude stejné pro všechny pojišťovny i pro
zajišťovny.
3. Symetrická úprava standardního akciového
kapitálového požadavku pokrývající riziko vyplývající z
výkyvů cen akcií nesmí vést k tomu, že bude uplatňován
akciový kapitálový požadavek o více než 10 procentních
bodů nižší nebo o více než 10 procentních bodů vyšší než
standardní akciový kapitálový požadavek.
Článek 107
Kapitálový požadavek k operačnímu riziku
1. Kapitálový požadavek k operačnímu riziku zohledňuje
operační rizika, nejsou-li již zohledněna v rizikových
modulech uvedených v článku 104. Uvedený požadavek
se kalibruje podle čl. 101 odst. 3.
2. Pokud jde o smlouvy týkající se životního pojištění,
podle nichž nesou investiční riziko pojistníci, při výpočtu
kapitálového požadavku k operačnímu riziku se přihlédne
k částce ročních výdajů k uvedeným pojistným závazkům.
3. Pokud jde o jiné pojistné a zajistné operace, než které
jsou uvedeny v odstavci 2, při výpočtu kapitálového
požadavku k operačnímu riziku se přihlédne k objemu
uvedených operací z hlediska získaného pojistného a
technických rezerv, které jsou drženy ve vztahu k
uvedeným pojistným závazkům. V tomto případě nebude
kapitálový požadavek k operačnímu riziku vyšší než 30 %
základního solventnostního kapitálového požadavku
vztahujícího se k uvedeným pojistným a zajistným
operacím.
Článek 108
Úprava o schopnost technických rezerv a odložené
daňové povinnosti absorbovat ztráty
Úprava o schopnost technických rezerv a odložené
daňové povinnosti absorbovat ztráty uvedená v čl. 103
odst. 1 písm. c) odráží případnou náhradu za
neočekávané ztráty prostřednictvím současného snížení
technických rezerv či odložené daňové povinnosti nebo
kombinací obou těchto postupů.
Uvedená úprava přihlédne k účinku snižování rizik
prostřednictvím budoucích nezaručených podílů na zisku
z pojistných smluv, mohou-li pojišťovny a zajišťovny
prokázat, že snížení uvedených plnění lze použít na krytí
případných neočekávaných ztrát. Účinek snižování rizik
prostřednictvím budoucích nezaručených podílů na zisku
nesmí být vyšší než součet technických rezerv a odložené
daňové povinnosti vztahujících se k uvedeným budoucím
nezaručený podílům na zisku.
Pro účely druhého pododstavce se hodnota budoucích
nezaručených podílů na zisku za nepříznivých okolností
porovná s hodnotou těchto podílů za předpokladů, z nichž
vychází výpočet nejlepšího odhadu.
Článek 109
Zjednodušení standardního vzorce
Pojišťovny a zajišťovny mohou pro určitý podmodul
nebo rizikový modul použít zjednodušený výpočet,
pokud to odůvodňuje povaha, rozsah a komplexnost rizik,
kterým jsou tyto pojišťovny nebo zajišťovny vystaveny, a
pokud by bylo neúměrné požadovat po všech
pojišťovnách a zajišťovnách provedení
standardizovaného výpočtu.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
473
Zjednodušené výpočty se kalibrují podle čl. 101 odst. 3.
Článek 110
Významné odchylky od podkladových předpokladů k
výpočtu podle standardního vzorce
Pokud není vhodné vypočítat solventnostní kapitálový
požadavek podle standardního vzorce stanoveného v
pododdílu 2 z toho důvodu, že se rizikový profil dotyčné
pojišťovny nebo zajišťovny podstatně odchyluje od
podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního
vzorce, mohou orgány dohledu prostřednictvím
odůvodněného rozhodnutí na dotyčné pojišťovně nebo
zajišťovně požadovat, aby při výpočtu modulů životních,
neživotních a zdravotních upisovacích rizik nahradily
podskupinu parametrů tohoto vzorce parametry
specifickými pro danou pojišťovnu nebo zajišťovnu, jak
je uvedeno v čl. 104 odst. 7. Tyto parametry se vypočítají
tak, aby bylo zajištěno, aby daná pojišťovna nebo
zajišťovna dodržela ustanovení čl. 101 odst. 3.
Článek 111
Prováděcí opatření
1. Aby se při výpočtu solventnostního kapitálového
požadavku podle standardního vzorce zajistilo stejné
zacházení se všemi pojišťovnami a zajišťovnami nebo se
přihlédlo k vývoji trhu, Komise přijme prováděcí
opatření, kterými se stanoví:
a) standardní vzorec v souladu s články 101 a 103 až 109;
b) jakékoli nutné podmoduly nebo podmoduly přesněji
pokrývající rizika, která spadají pod příslušné moduly
rizik uvedené v článku 104, jakož i jejich pozdější
aktualizace;
c) metody, předpoklady a standardní parametry, které se
použijí pro výpočet všech modulů nebo podmodulů
základního solventnostního kapitálového požadavku
stanoveného v článcích 104, 105 a 304 mechanismus
symetrické úpravy a odpovídající časové období,
vyjádřené počtem měsíců, podle článku 106 a vhodný
přístup pro začlenění metody uvedené v článku 304 do
výpočtu solventnostního kapitálového požadavku podle
standardního vzorce;
d) korelační parametry, v případě potřeby včetně
parametrů uvedených v příloze IV, a postupy aktualizace
těchto parametrů;
e) metody a předpoklady, které se použijí pro posuzování
změn rizikového profilu dotyčné pojišťovny nebo
zajišťovny a pro úpravu výpočtu solventnostního
kapitálového požadavku, uplatňují-li pojišťovny a
zajišťovny techniky snižování rizik;
f) kvalitativní kritéria, která musí splňovat techniky
uvedené v písmenu e), aby se zajistilo, že se riziko
skutečně převedlo na třetí stranu;
g) metody a parametry, které se použijí při posuzování
kapitálového požadavku k operačnímu riziku uvedenému
v článku 107, včetně procentního limitu uvedeného v čl.
107 odst. 3;
h) metody a úpravy, jejichž prostřednictvím se zohlední
snížený rozsah diverzifikace rizika u pojišťoven a
zajišťoven v souvislosti s účelově vázanými fondy;
i) metoda, která se použije při výpočtu úpravy o
schopnost technických rezerv nebo odložené daňové
povinnosti absorbovat ztrátu stanovené v článku 108;
j) podskupina standardních parametrů v modulech
životních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik,
která se může nahradit parametry specifickými pro
pojišťovnu nebo zajišťovnu, jak je uvedeno v čl. 104 odst.
7;
k) standardizované metody, které pojišťovny nebo
zajišťovny použijí pro výpočet parametrů specifických
pro pojišťovny nebo zajišťovny uvedené v písmenu j) a
jakákoli kritéria ohledně úplnosti, přesnosti a vhodnosti
použitých údajů, která se musí splnit předtím, než je
schválí orgány dohledu;
l) zjednodušené výpočty stanovené pro určité podmoduly
a rizikové moduly, jakož i kritéria, jejichž splnění se na
pojišťovnách a zajišťovnách, včetně kaptivních
pojišťoven a zajišťoven, požaduje, aby byly oprávněny
využívat veškeré uvedené zjednodušené výpočty, jak je
uvedeno v článku 109;
m) přístup, který se má uplatnit u přidružených podniků
ve smyslu článku 212 při výpočtu solventnostního
kapitálového požadavku, zejména při výpočtu
podmodulu akciového rizika podle čl. 105 odst. 5, s
přihlédnutím k pravděpodobnému snížení volatility
hodnoty těchto přidružených podniků vyplývající ze
strategické povahy těchto investic a vlivu, který mají
podniky držící účast na tyto přidružené podniky.
1. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
2. Komise může přijmout prováděcí opatření, kterými se
stanoví kvantitativní limity a kritéria použitelnosti aktiv
pro krytí rizik, která v dostatečné míře nekryje podmodul.
Tato prováděcí opatření se použijí na aktiva kryjící
technické rezervy, s výjimkou aktiv držených ve vztahu
ke smlouvám týkajícím se životního pojištění, podle
nichž nesou investiční riziko pojistníci. Tato opatření
přezkoumává Komise se zřetelem k vývoji u
standardního vzorce a na finančních trzích.
2. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Pododdíl 3
Solventnostní kapitálový požadavek úplné a částečné
interní modely
Článek 112
474 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Obecná ustanovení o schvalování úplných a částečných
interních modelů
1. Členské státy zajistí, aby pojišťovny nebo zajišťovny
mohly vypočítat solventnostní kapitálový požadavek
podle úplného nebo částečného modelu, který schválily
orgány dohledu.
2. Pojišťovny a zajišťovny mohou použít částečné interní
modely pro výpočet:
a) jednoho nebo více rizikových modulů nebo podmodulů
základního solventnostního kapitálového požadavku
uvedených v článcích 104 a 105;
b) kapitálového požadavku k operačnímu riziku
uvedenému v článku 107;
c) úpravy uvedené v článku 108.
2. Konstrukci částečného modelu lze navíc uplatnit na
celou činnost pojišťoven a zajišťoven nebo pouze na
jednu nebo více větších oblastí jejich obchodní činnosti.
3. Pojišťovny a zajišťovny předloží ve všech žádostech o
schválení alespoň dokumentaci o tom, že interní model
splňuje požadavky stanovené v článcích 120 až 125.
3. Pokud se žádost o schválení týká částečného interního
modelu, přizpůsobí se požadavky stanovené v článcích
120 až 125 tak, aby zohlednily omezenou oblast
působnosti modelu.
4. Orgány dohledu rozhodnou o žádosti se všemi
náležitostmi do šesti měsíců od obdržení.
5. Orgány dohledu žádost schválí, pouze pokud jsou
přesvědčeny, že systémy dotyčné pojišťovny nebo
zajišťovny pro určování, měření, sledování, řízení a
oznamování rizik jsou přiměřené, a zejména, že interní
model je v souladu s požadavky podle odstavce 3.
6. Rozhodnutí odmítnout žádost o používání interního
modelu musí orgány dohledu odůvodnit.
7. Po obdržení schválení může být na základě
odůvodněného rozhodnutí požadováno, aby pojišťovny a
zajišťovny poskytly orgánům dohledu odhad
solventnostního kapitálového požadavku určeného podle
standardního vzorce uvedeného v pododdílu 2.
Článek 113
Zvláštní ustanovení ke schvalování částečných interních
modelů
1. Orgány dohledu schválí částečný interní model, pouze
pokud je uvedený model v souladu s požadavky
stanovenými v článku 112 a splňuje tyto dodatečné
podmínky:
a) omezená oblast působnosti modelu je pojišťovnou
nebo zajišťovnou řádně odůvodněna;
b) výsledný solventnostní kapitálový požadavek vhodněji
zohledňuje rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny, a
zejména je v souladu se zásadami stanovenými v
pododdílu 1;
c) jeho konstrukce je v souladu se zásadami stanovenými
v pododdílu 1, což umožňuje úplnou integraci částečného
interního modelu do standardního vzorce solventnostního
kapitálového požadavku.
2. Při posuzování žádosti o používání částečného
interního modelu, který se vztahuje pouze na určité
podmoduly daného rizikového modulu, na některé
obchodní činnosti pojišťovny nebo zajišťovny v
souvislosti s daným rizikovým modulem nebo na části
těchto podmodulů i činností, orgány dohledu mohou
požadovat, aby dotyčné pojišťovny a zajišťovny
předložily reálný přechodový plán na rozšíření
působnosti modelu.
2. V přechodovém plánu musí být stanoveno, jakým
způsobem pojišťovny a zajišťovny zamýšlí rozšířit
působnost modelu na jiné podmoduly nebo obchodní
činnosti, aby se zajistilo, že se model v souvislosti s
daným rizikovým modulem vztahuje na hlavní část jejich
pojistných operací.
Článek 114
Prováděcí opatření
Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví:
1. postup, který je třeba dodržovat v zájmu schválení
interního modelu;
2. úpravy norem stanovených v článcích 120 až 125,
které je třeba provést, aby bylo možné přihlédnout k
omezené oblasti působnosti částečného interního modelu.
Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné
prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají
regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.
Článek 115
Koncepce změny úplných a částečných interních modelů
Na začátku schvalovacího procesu schválí orgány
dohledu koncepci změny modelu dané pojišťovny nebo
zajišťovny. Pojišťovny a zajišťovny mohou podle této
koncepce svůj interní model změnit.
Koncepce musí zahrnovat specifikaci menších a větších
změn interního modelu.
Větší změny interního modelu, jakož i změny koncepce,
musí vždy podléhat předchozímu schválení orgány
dohledu, jak je stanoveno v článku 112.
Menší změny interního modelu nemusí podléhat
předchozímu schválení orgány dohledu, pokud jsou
vypracovány v souladu s danou koncepcí.
Článek 116
Odpovědnost správních, řídících nebo kontrolních orgánů
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
475
Správní, řídící nebo kontrolní orgány pojišťoven a
zajišťoven schválí žádost o schválení interního modelu
podle článku 112 určenou orgánům dohledu, jakož i
žádost o schválení jakýchkoli pozdějších větších změn
uvedeného modelu.
Správní, řídící nebo kontrolní orgán odpovídá za
zavedení systémů, které zajistí stálé a řádné fungování
interního modelu.
Článek 117
Návrat ke standardnímu vzorci
Byla-li schválena žádost podle článku 112, pojišťovny a
zajišťovny se k výpočtu celého nebo jakékoli části
solventnostního kapitálového požadavku podle
standardního vzorce stanoveného v pododdílu 2 vrátí jen
za řádně zdůvodněných okolností a se souhlasem orgánů
dohledu.
Článek 118
Nedodržování interního modelu
1. Pokud po obdržení schválení k používání interního
modulu od orgánů dohledu pojišťovny a zajišťovny
přestanou dodržovat požadavky stanovené v článcích 120
až 125, neprodleně předloží orgánům dohledu plán, jak v
přiměřené lhůtě obnoví dodržování požadavků, nebo
prokáží, že nedodržování požadavků nemá zásadnější
účinek.
2. Pokud pojišťovny a zajišťovny neprovedou plán podle
odstavce 1, orgány dohledu mohou požadovat, aby se
pojišťovny a zajišťovny vrátily k výpočtu
solventnostního kapitálového požadavku podle
standardního vzorce uvedeného v pododdílu 2.
Článek 119
Významné odchylky od podkladových předpokladů k
výpočtu podle standardního vzorce
Pokud není vhodné vypočítat solventnostní kapitálový
požadavek podle standardního vzorce stanoveného v
pododdílu 2 z toho důvodu, že se rizikový profil dotyčné
pojišťovny nebo zajišťovny podstatně odchyluje od
podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního
vzorce, mohou orgány dohledu prostřednictvím
odůvodněného rozhodnutí na dotyčné pojišťovně nebo
zajišťovně požadovat, aby k výpočtu solventnostního
kapitálového požadavku nebo jeho rizikových modulů
použily interní model.
Článek 120
Kontrola používání
Pojišťovny a zajišťovny prokáží, že interní model je
hojně používán a má významnou úlohu v jejich řídícím a
kontrolním systému uvedeném v článcích 41 až 50,
zejména pak v
a) jejich systému řízení rizik stanovenému v článku 44 a
jejich rozhodovacích procesech;
b) jejich posouzení ekonomického a solventnostního
kapitálu a v procesech jeho alokace, včetně posouzení
uvedeného v článku 45.
Pojišťovny a zajišťovny navíc prokáží, že četnost
výpočtu kapitálového solventnostního požadavku podle
interního modelu je v souladu s četností, s níž svůj interní
model používají pro jiné účely, na něž se vztahuje první
pododstavec.
Správní, řídící nebo kontrolní orgán odpovídá za zajištění
průběžné vhodnosti konstrukce a operací interního
modelu a rovněž za to, aby interní model nadále vhodně
zohledňoval rizikový profil dotyčné pojišťovny nebo
zajišťovny.
Článek 121
Normy statistické kvality
1. Interní model, a zejména výpočet prognózy rozdělení
pravděpodobnosti, z níž vychází, musí být v souladu s
kritérii stanovenými v odstavcích 2 až 9.
2. Metody používané k výpočtu prognózy rozdělení
pravděpodobnosti musí být založeny na přiměřených,
použitelných a náležitých pojistněmatematických a
statistických metodách a být v souladu s metodami
používanými pro výpočet technických rezerv.
2. Metody používané k výpočtu prognózy rozdělení
pravděpodobnosti musí být založeny na stávajících a
důvěryhodných informacích a na reálných předpokladech.
2. Pojišťovny a zajišťovny musí být schopny odůvodnit
orgánům dohledu předpoklady, které jsou základem pro
jejich interní model
3. Údaje používané pro interní model musí být přesné,
úplné a vhodné.
3. Pojišťovny a zajišťovny alespoň jednou ročně
aktualizují soubory údajů, které používají při výpočtu
prognózy rozdělení pravděpodobnosti.
4. Pro výpočet prognózy rozdělení pravděpodobnosti
není předepsána žádná zvláštní metoda.
4. Bez ohledu na zvolenou metodu výpočtu musí být
kapacita interního modelu pro zařazování rizik dostatečná
k tomu, aby zajistila jeho široké využití a významnou roli
v systému správy pojišťoven a zajišťoven, zejména v
jejich systému řízení rizik a rozhodovacích procesech,
jakož i v postupech alokace kapitálu podle článku 120.
4. Interní model musí krýt všechna podstatná rizika, jimž
jsou pojišťovny a zajišťovny vystaveny. Interní modely
musí krýt alespoň rizika uvedená v čl. 101 odst. 4.
5. Pokud jde o diverzifikační efekty, pojišťovny a
zajišťovny mohou přihlédnout k těmto diverzifikačním
efektům ve svém interním modelu v rámci jednotlivých
kategorií rizik i mezi těmito kategoriemi, pokud orgány
dohledu považují systém používaný pro měření
uvedených diverzifikačních efektů za přiměřený.
476 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
6. Pojišťovny a zajišťovny mohou ve svém interním
modelu plně přihlédnout k účinku technik snižování
úvěrového rizika, pokud jsou úvěrová rizika a jiná rizika
vyplývající z použití daných technik odpovídajícím
způsobem zohledněna v interním modelu.
7. Pojišťovny a zajišťovny ve svém interním modelu
přesně posoudí zvláštní rizika související s finančními
zárukami a veškerými smluvními opcemi, jsou-li
podstatná. Posoudí rovněž rizika související s opcemi
pojistníka a smluvními opcemi pojišťoven a zajišťoven
Za tímto účelem přihlédnou explicitně či implicitně k
dopadu, který by mohly mít budoucí změny finančních i
jiných než finančních podmínek na výkon uvedených
opcí.
8. Pojišťovny a zajišťovny mohou ve svém interním
modelu přihlédnout k budoucím opatřením vedení,
jejichž uskutečnění lze za určitých okolností odůvodněně
očekávat.
8. V případě stanoveném v prvním pododstavci zohlední
dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna dobu nezbytnou k
provedení takových opatření.
9. Pojišťovny a zajišťovny přihlédnou ve svém interním
modelu ke všem platbám pojistníkům a oprávněným
osobám, jež zamýšlejí provést, ať jsou uvedené platby
smluvně zaručeny, či nikoli.
Článek 122
Kalibrační normy
1. Pojišťovny a zajišťovny mohou pro účely konstrukce
interního modelu použít jiné časové období nebo míru
rizika než ty, které jsou stanoveny v čl. 101 odst. 3,
pokud výstupy interního modelu mohou uvedené
pojišťovny nebo zajišťovny používat pro výpočet
solventnostního kapitálového požadavku způsobem, který
pojistníkům a oprávněným osobám poskytne úroveň
ochrany odpovídající ustanovením článku 101.
2. Je-li to reálné, pojišťovny a zajišťovny odvodí
prostřednictvím metody hodnoty v riziku podle čl. 101
odst. 3 solventnostní kapitálový požadavek přímo z
prognózy rozdělení pravděpodobnosti získané interním
modelem.
3. Pokud pojišťovny a zajišťovny solventnostní
kapitálový požadavek nemohou odvodit přímo z
prognózy rozdělení pravděpodobnosti získané interním
modelem, orgány dohledu povolí, aby se v procesu
výpočtu solventnostního kapitálového požadavku použily
aproximace, pokud uvedené pojišťovny a zajišťovny
mohou orgánům dohledu prokázat, že je pojistníkům
poskytována úroveň ochrany odpovídající ustanovením
článku 101.
4. Orgány dohledu mohou na pojišťovnách a
zajišťovnách požadovat, aby svůj interní model uplatnily
na příslušná srovnávací portfolia za použití předpokladů
založených spíše na externích než interních údajích, aby
tak přezkoušely kalibraci interního modelu a ověřily, že
jeho specifikace je v souladu s obecně přijímanou tržní
praxí.
Článek 123
Připisování zisků a ztrát
Pojišťovny a zajišťovny alespoň jednou za rok
přezkoumají v každém větším obchodním útvaru příčiny
a zdroje zisků a ztrát.
Pojišťovny a zajišťovny prokáží, jak jsou v kategorizaci
rizik zvolené v interním modelu vysvětleny příčiny a
zdroje zisků a ztrát. V kategorizaci rizik a připisování
zisků a ztrát se zohlední rizikový profil daných
pojišťoven a zajišťoven.
Článek 124
Normy pro ověřování platnosti
Pojišťovny a zajišťovny pravidelně ověřují platnost
modelu, a to v cyklech, které zahrnují sledování chování
interního modelu, přezkum průběžné přiměřenosti jeho
specifikace a poměřování jeho výsledků se zkušenostmi.
Proces ověřování platnosti modelu zahrnuje účinnou
statistickou metodu pro ověřování platnosti interního
modelu, kterým pojišťovny a zajišťovny orgánům
dohledu prokazují, že jejich výsledné kapitálové
požadavky jsou přiměřené.
Použitou statistickou metodou se testuje přiměřenost
prognózy rozdělení pravděpodobnosti nejen vůči
škodnímu průběhu, ale rovněž vůči veškerým
souvisejícím podstatným novým údajům a informacím.
Proces ověřování platnosti modelu zahrnuje analýzu
stability interního modelu, a zejména testování citlivosti
výsledků interního modelu na změny klíčových
podkladových předpokladů. Zahrnuje rovněž posouzení
přesnosti, úplnosti a vhodnosti údajů používaných v
interním modelu.
Článek 125
Dokumentační normy
Pojišťovny a zajišťovny podrobně zdokumentují
konstrukci a fungování svého interního modelu.
Dokumentace musí být v souladu s články 120 až 124.
Dokumentace musí obsahovat nástin teorie, předpokladů,
jakož i matematického a empirického základu interního
modelu.
V dokumentaci se uvedou veškeré okolnosti, za nichž
interní model nemůže účinně fungovat.
Pojišťovny a zajišťovny zdokumentují veškeré větší
změny svého interního modelu, jak je stanoveno v článku
115.
Článek 126
Externí modely a údaje
Používání modelu nebo údajů získaných od třetí strany
nelze považovat za důvod pro výjimku z jakýchkoli
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
477
požadavků na interní model stanovených v článcích 120
až 125.
Článek 127
Prováděcí opatření
V zájmu harmonizovaného přístupu k používání interních
modelů v celém Společenství a lepšího posuzování
rizikového profilu a řízení činnosti pojišťoven a
zajišťoven Komise přijme k článkům 120 až 126
prováděcí opatření.
Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné
prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají
regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.
Oddíl 5
Minimální kapitálový požadavek
Článek 128
Obecná ustanovení
Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny měly
v držení použitelný primární kapitál na krytí minimálního
kapitálového požadavku.
Článek 129
Výpočet minimálního kapitálového požadavku
1. Minimální kapitálový požadavek se vypočítá v
souladu s těmito zásadami:
a) vypočítá se jasným a jednoduchým způsobem, který
umožní revizi výpočtu;
b) minimální kapitálový požadavek odpovídá výši
použitelného primárního kapitálu, pod níž by pojistníci a
oprávněné osoby byly vystaveny nepřijatelné úrovni
rizika, pokud by pojišťovnám a zajišťovnám bylo
povoleno pokračovat v jejich operacích;
c) lineární funkce uvedená v odstavci 2 pro výpočet
minimálního kapitálového požadavku se kalibruje na
hodnotu v riziku primárního kapitálu pojišťovny nebo
zajišťovny na hladině spolehlivosti 85 % v časovém
horizontu jednoho roku;
d) absolutní dolní mez minimálního kapitálového
požadavku:
i) činí 2 200 000 EUR pro neživotní pojišťovny včetně
kaptivních, s výjimkou případů, kdy jsou kryta všechna
nebo některá rizika uvedená v jednom z odvětví 10 až 15
v části A přílohy I a kdy absolutní dolní mez činí alespoň
3 200 000 EUR;
ii) činí 3 200 000 EUR pro životní pojišťovny včetně
kaptivních;
iii) činí 3 200 000 EUR pro zajišťovny s výjimkou
kaptivních, pro které nesmí být minimální kapitálový
požadavek nižší než 1 000 000 EUR;
iv) představuje součet částek uvedených v bodech i) a ii)
pro pojišťovny uvedené v čl. 73 odst. 5.
2. S výhradou odstavce 3 se minimální kapitálový
požadavek vypočítá jako lineární funkce skupiny nebo
podskupiny těchto proměnných: technické rezervy
pojišťovny nebo zajišťovny, předepsané pojistné nebo
zajistné, kapitál v riziku, odložená daňová povinnost a
administrativní náklady. Proměnné se ocení očištěné o
zajištění.
3. Aniž je dotčen odst. 1 písm. d), minimální kapitálový
požadavek nesmí být nižší než 25 % ani vyšší než 45 %
solventnostního kapitálového požadavku pojišťovny nebo
zajišťovny vypočteného podle kapitoly VI oddílu 4
pododdílů 2 nebo 3, a to včetně veškerého navýšení
kapitálového požadavku podle článku 37.
3. Členské státy svým orgánům dohledu umožní, aby po
dobou, která končí nejpozději dne 31. října 2014,
požadovaly od pojišťoven a zajišťoven uplatňování
procentních hodnot uvedených v prvním pododstavci
výhradně na jejich solventnostní kapitálový požadavek
vypočtený podle kapitoly VI oddílu 4 pododdílu 2.
4. Pojišťovny a zajišťovny vypočítají minimální
kapitálový požadavek alespoň jednou za čtvrt roku a
oznámí výsledek výpočtu orgánům dohledu.
4. Pokud je minimální kapitálový požadavek pojišťovny
nebo zajišťovny dán některou z mezních hodnot
uvedených v odstavci 3, poskytne tato pojišťovna nebo
zajišťovna orgánu dohledu informace, které umožní
řádně porozumět důvodům této situace.
5. Do 31. října 2017 Komise poskytne Evropskému
parlamentu a Evropskému výboru pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění zřízenému rozhodnutím
Komise 2004/9/ES ( 35 ) zprávu o předpisech členských
států a o postupech orgánů dohledu přijatých podle
odstavců 1 až 4.
5. Zpráva se bude zejména zabývat použitím a dolní a
horní mezní hodnotou uvedenou v odstavci 3 a problémy,
s kterými se potýkají orgány dohledu a pojišťovny nebo
zajišťovny při uplatňování tohoto článku.
Článek 130
Prováděcí opatření
Komise přijme prováděcí opatření, kterými se stanoví
výpočet minimálního kapitálového požadavku uvedeného
v článcích 128 a 129.
Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné
prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají
regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.
Článek 131
Přechodná ujednání k dodržování minimálního
kapitálového požadavku
Odchylně od článků 139 a 144, pokud pojišťovny a
zajišťovny dodržují požadovanou míru solventnosti podle
478 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
článku 28 směrnice 2002/83/ES, článku 16a směrnice
73/239/EHS nebo článku 37, 38 nebo 39 směrnice
2005/68/ES ke dni 31. října 2012, ale nedrží dostatečný
použitelný primární kapitál na krytí minimálního
kapitálového požadavku, musí dotyčné pojišťovny a
zajišťovny zajistit soulad s článkem 128 do 31. října 2013.
Pokud dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna nezajistí
soulad s článkem 128 ve lhůtě uvedené v prvním
pododstavci, odejme se pojišťovně nebo zajišťovně
povolení, s výhradou použitelných postupů stanovených
vnitrostátními právními předpisy.
Oddíl 6
Investice
Článek 132
Zásada „obezřetného jednání“
1. Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny
investovaly veškerá svá aktiva v souladu se zásadou
„obezřetného jednání“ stanovenou v odstavcích 2, 3 a 4.
2. Pokud jde o celkové portfolio aktiv, pojišťovny a
zajišťovny investují pouze do aktiv a nástrojů, jejichž
rizika může dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna řádně
určit, měřit, sledovat, řídit, kontrolovat a podávat o nich
zprávy, a odpovídajícím způsobem je zohlednit při
posuzování celkových potřeb solventnosti podle čl. 45
odst. 1 druhého pododstavce písm. a).
2. Veškerá aktiva, zejména aktiva na krytí minimálního
kapitálového požadavku a solventnostního kapitálového
požadavku, jsou investována tak, aby se zajistila
bezpečnost, likvidita a ziskovost portfolia jako celku.
Mimoto musí být umístění těchto aktiv takové, aby bylo
zajištěno, že budou k dispozici.
2. Aktiva držená na krytí technických rezerv jsou rovněž
investována způsobem, jenž je přiměřený povaze a trvání
pojistných a zajistných závazků. Uvedená aktiva jsou
investována v nejlepším zájmu všech pojistníků a
oprávněných osob, přičemž je zohledněn případný
politický cíl, jenž je zveřejněn v plném rozsahu.
2. Při střetu zájmů zajistí pojišťovny nebo subjekt, který
řídí jejich portfolio aktiv, aby byla investice učiněna v
nejlepším zájmu pojistníků a oprávněných osob.
3. Aniž je dotčen odstavec 2, u aktiv držených ve vztahu
k smlouvám týkajícím se životního pojištění, podle nichž
nesou investiční riziko pojistníci, se použije druhý, třetí a
čtvrtý pododstavec tohoto odstavce.
3. Pokud je pojistné plnění stanovené ve smlouvě přímo
spojeno s hodnotou podílových listů v SKIPCP podle
definice ve směrnici 85/611/EHS nebo s hodnotou aktiv
obsažených ve vnitřním fondu vlastněném pojišťovnami,
obvykle rozděleném do podílů, musí být technické
rezervy vztahující se k tomuto pojistnému ohledně těchto
plnění co nejvíce zastoupeny těmito podíly nebo v
případě, kdy podíly nejsou stanoveny, těmito aktivy.
3. Pokud je pojistné plnění stanovené ve smlouvě přímo
spojeno s indexem akcií nebo jinou referenční hodnotou,
než jsou hodnoty uvedené v druhém pododstavci, musí
být technické rezervy vztahující se k tomuto pojistnému
plnění co nejvíce zastoupeny buď podíly, které mají
představovat referenční hodnotu, nebo nejsou-li podíly
stanoveny, zabezpečenými a obchodovatelnými aktivy,
která co nejvíce odpovídají aktivům, na kterých je
založena daná referenční hodnota.
3. Pokud pojistné plnění uvedené v druhém a třetím
pododstavci zahrnuje záruku určitého výnosu z investic
nebo nějaké jiné zaručené plnění, řídí se aktiva na krytí
odpovídajících dodatečných technických rezerv
odstavcem 4.
4. Aniž je dotčen odstavec 2, použije se na ostatní aktiva,
než na která se vztahuje odstavec 3, druhý až pátý
pododstavec tohoto odstavce.
4. Použití derivátů je možné, pokud přispívají ke
snižování investičních rizik nebo usnadňují efektivní
správu portfolia.
4. Investice a aktiva, jejichž obchodování na
regulovaném finančním trhu není povoleno, musí být
udržovány na obezřetné úrovni,
4. Aktiva musí být náležitě diverzifikována tak, aby
nedošlo k nadměrné závislosti na určitém aktivu,
emitentovi nebo skupině podniků či zeměpisné oblasti ani
k nadměrnému nahromadění rizika v portfoliu jako celku.
4. Investice do aktiv vydaných stejným emitentem nebo
emitenty patřícími do stejné skupiny nesmí vystavit
pojišťovnu nadměrné koncentraci rizik.
Článek 133
Svoboda investovat
1. Členské státy nesmí na pojišťovnách a zajišťovnách
požadovat, aby investovaly do určitých kategorií aktiv.
2. Členské státy nesmí požadovat, aby investiční
rozhodnutí pojišťovny nebo zajišťovny či jejího
investičního správce podléhala jakékoli formě požadavků
na předchozí schválení nebo pravidelné oznamování.
3. Tímto článkem nejsou dotčeny požadavky členských
států omezující druhy aktiv nebo referenční hodnoty, na
něž se mohou vázat výhody vyplývající z pojistné
smlouvy. Jakákoli taková pravidla se uplatní pouze v
případě, kdy nese investiční riziko pojistník, který je
fyzickou osobou, a nesmějí být více omezující než
pravidla uvedená ve směrnici 85/611/EHS.
Článek 134
Umístění aktiv a zákaz zastavení aktiv
1. Pokud jde o pojistná rizika nacházející se ve
Společenství, členské státy nesmějí požadovat, aby aktiva
držená na krytí technických rezerv k uvedeným rizikům
byla umístěna v rámci Společenství nebo v určitém
členském státě.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
479
1. Kromě toho, pokud jde o částky ze zajistných smluv
vymahatelné vůči pojišťovnám nebo zajišťovnám
povoleným podle této směrnice nebo pojišťovnám nebo
zajišťovnám, jejichž sídlo se nachází ve třetí zemi, u
nichž se má za to, že jejich solventnostní režim odpovídá
článku 172, členské státy nesmějí požadovat, aby byla
aktiva představující uvedené vymahatelné částky
umístěna v rámci Společenství.
2. Je-li zajistitelem pojišťovna nebo zajišťovna povolená
v souladu s touto směrnicí, nesmí členské státy
zachovávat ani zavádět systém tvorby hrubých
technických rezerv, který požaduje zastavení aktiv pro
krytí dlužného zajistného a nezlikvidovaných zajistných
událostí.
Článek 135
Prováděcí opatření
1. Za účelem zajištění jednotného uplatňování této
směrnice může Komise přijmout prováděcí opatření,
jimiž se stanoví kvalitativní požadavky v těchto oblastech:
a) určení, měření, sledování, řízení a vykazování rizik
vyplývajících z investic vzhledem ke čl. 132 odst. 2
prvnímu pododstavci;
b) určení, měření, sledování, řízení a vykazování
specifických rizik vyplývajících z investic do derivátů a
aktiv uvedených v čl. 132 odst. 4 druhém pododstavci.
2. S cílem zajistit provázanost mezi odvětvími a
odstranit nesoulad mezi zájmy firem, které „mění“ úvěry
na obchodovatelné cenné papíry a jiné finanční nástroje
(původci), a zájmy pojišťoven nebo zajišťoven, které do
těchto cenných papírů nebo nástrojů investují, přijme
Komise prováděcí opatření, jimiž se stanoví:
a) požadavky, které musí splnit původce, aby směla
pojišťovna nebo zajišťovna investovat do cenných papírů
nebo nástrojů tohoto druhu vydaných po 1. lednu 2011,
včetně požadavků, které zajistí, aby si původce ponechal
čistý ekonomický úrok ve výši nejméně 5 %;
b) kvalitativní požadavky, které musí splnit pojišťovny
nebo zajišťovny, jež do těchto cenných papírů nebo
nástrojů investují.
3. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
KAPITOLA VII
Pojišťovny a zajišťovny v obtížích nebo protiprávním
postavení
Článek 136
Zjišťování a oznamování zhoršující se finanční situace
pojišťovny a zajišťovny
Pojišťovny a zajišťovny zavedou postupy ke zjišťování
zhoršující se finanční situace a pokud k takovému
zhoršení dojde, uvědomí o tom neprodleně orgány
dohledu.
Článek 137
Nedodržování požadavku na technické rezervy
Pokud pojišťovna nebo zajišťovna nevyhoví požadavkům
kapitoly VI oddílu 2, mohou jí orgány dohledu jejího
domovského členského státu zakázat volné nakládání s
aktivy poté, co svůj záměr sdělí orgánům dohledu
hostitelského členského státu. Orgány dohledu
domovského členského státu označí aktiva, jichž se mají
tato opatření týkat.
Článek 138
Nedodržování solventnostního kapitálového požadavku
1. Pojišťovny a zajišťovny informují neprodleně orgán
dohledu, jakmile zjistí, že není dodržován solventnostní
kapitálový požadavek, nebo existuje-li nebezpečí, že
daný požadavek nebude dodržován v následujících třech
měsících.
2. Poté, co dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna zjistí, že
nedodržuje solventnostní kapitálový požadavek, předloží
do dvou měsíců orgánu dohledu ke schválení reálný
ozdravný plán.
3. Orgán dohledu požaduje po dotyčné pojišťovně nebo
zajišťovně, aby přijala do šesti měsíců od doby, kdy
zjistila nedodržování solventnostního kapitálového
požadavku, nezbytná opatření k opětovnému stanovení
úrovně použitelného kapitálu kryjícího solventnostní
kapitálový požadavek nebo ke snížení svého rizikového
profilu, aby se zajistilo dodržování solventnostního
kapitálového požadavku.
3. Uvedenou lhůtu může orgán dohledu případně
prodloužit o tři měsíce.
4. V případě výjimečných poklesů na finančních trzích
mohou orgány dohledu prodloužit lhůtu uvedenou v odst.
3 druhém pododstavci o odpovídající dobu s přihlédnutím
ke všem relevantním faktorům.
4. Dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna předloží každé tři
měsíce svému orgánu dohledu zprávu o pokroku, v níž
jsou přijatá opatření a dosažený pokrok s cílem opětovně
dosáhnout úrovně použitelného kapitálu kryjícího
solventnostní kapitálový požadavek nebo snížit svůj
rizikový profil, aby bylo zajištěno dodržování
solventnostního kapitálového požadavku.
4. Prodloužení podle prvního pododstavce se zruší,
pokud ze zprávy o pokroku vyplývá, že nenastal žádný
významný pokrok v úsilí o opětovné dosažení úrovně
použitelného kapitálu kryjícího solventnostní kapitálový
požadavek nebo snížit svůj rizikový profil, aby bylo
zajištěno dodržování solventnostního kapitálového
požadavku od data, kdy bylo zjištěno nedodržení
solventnostního kapitálového požadavku, do data
předložení zprávy o pokroku.
5. Za výjimečných okolností, pokud se orgán dohledu
domnívá, že se finanční situace dotyčné pojišťovny nebo
480 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
zajišťovny bude dále zhoršovat, může také omezit nebo
zakázat volné nakládání s aktivy uvedené pojišťovny
nebo zajišťovny. Tento orgán dohledu informuje orgány
dohledu hostitelských členských států o veškerých
podniknutých opatřeních. Uvedené orgány na žádost
orgánu dohledu domovského členského státu přijmou
stejná opatření. Orgán dohledu domovského členského
státu označí aktiva, jichž se mají tato opatření týkat.
Článek 139
Nedodržování minimálního kapitálového požadavku
1. Pojišťovny a zajišťovny neprodleně informují orgán
dohledu, jakmile zjistí, že není dodržován minimální
kapitálový požadavek, nebo existuje-li nebezpečí, že
daný požadavek nebude dodržován v následujících třech
měsících.
2. Poté, co dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna zjistí, že
nedodržuje minimální kapitálový požadavek, předloží do
jednoho měsíce orgánu dohledu ke schválení reálný plán
krátkodobého financování, jímž by se do tří měsíců od
daného zjištění obnovily použitelný primární kapitál
alespoň na úroveň minimálního kapitálového požadavku
nebo jímž by se snížil rizikový profil, aby se zajistilo
dodržování solventnostního kapitálového požadavku.
3. Orgán dohledu domovského členského státu také
může omezit nebo zakázat volné nakládání s aktivy
pojišťovny nebo zajišťovny. Informuje o tom vhodným
způsobem orgány dohledu hostitelských členských států.
Uvedené orgány na žádost orgánu dohledu domovského
členského státu přijmou stejná opatření. Orgán dohledu
domovského členského státu označí aktiva, jichž se mají
tato opatření týkat.
Článek 140
Zákaz volného nakládání s aktivy na území členského
státu
Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby mohly v
případech podle článků 137 až 139 a čl. 144 odst. 2 v
souladu s vnitrostátními právními předpisy zakázat volné
nakládání s aktivy umístěnými na jejich území na žádost
domovského státu pojišťovny nebo zajišťovny, který
označí aktiva, jichž se taková opatření mají týkat.
Článek 141
Pravomoci orgánů dohledu za zhoršující se finanční
situace
Aniž jsou dotčeny články 138 a 139, pokud se
solventnost pojišťovny nebo zajišťovny dále zhoršuje,
mají orgány dohledu pravomoc přijmout veškerá
nezbytná opatření na ochranu zájmů pojistníků v případě
pojistných smluv nebo závazků ze zajistných smluv.
Tato opatření musí být přiměřená, a tudíž zohledňovat
úroveň zhoršení solventnosti dotyčné pojišťovny nebo
zajišťovny a dobu jeho trvání.
Článek 142
Ozdravný plán a plán financování
1. Ozdravný plán uvedený v čl. 138 odst. 2 a plán
financování uvedený v čl. 139 odst. 2 musí obsahovat
alespoň tyto údaje nebo doklady:
a) odhady předpokládaných správních nákladů, zejména
běžných nákladů a provizí;
b) předpokládané příjmy a výdaje s ohledem na přímé
pojištění, převzaté zajištění a postoupené zajištění;
c) předpokládanou rozvahu;
d) odhad finančních prostředků určených ke krytí
technických rezerv a solventnostního kapitálového
požadavku a minimálního kapitálového požadavku;
e) celkovou politiku zajištění.
2. Pokud orgány dohledu požadovaly ozdravný plán
podle čl. 138 odst. 2 nebo plán financování podle čl. 139
odst. 2 v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, zdrží se
vydávání povolení podle článku 39, pokud mají za to, že
jsou ohrožena práva pojistníků nebo plnění smluvních
závazků zajišťovny.
Článek 143
Prováděcí opatření
Komise přijme prováděcí opatření, v nichž stanoví
faktory, k nimž se přihlédne pro účely čl. 138 odst. 4,
včetně maximální odpovídající doby, vyjádřené počtem
měsíců, která musí být stejná pro všechny pojišťovny a
zajišťovny ve smyslu čl. 138 odst. 4 prvního pododstavce.
Pokud je nutné zlepšit sbližování, Komise může přijmout
prováděcí opatření, kterými se stanoví další specifikace k
ozdravnému plánu uvedenému v čl. 138 odst. 2, k plánu
financování uvedenému v čl. 139 odst. 2 a k článku 141,
přičemž se patřičně snaží zamezit procyklickým účinkům.
Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné
prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají
regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.
Článek 144
Odnětí povolení
1. Orgán dohledu domovského členského státu může
odejmout povolení vydané pojišťovně nebo zajišťovně v
těchto případech:
a) dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna nezačne využívat
povolení ve lhůtě dvanácti měsíců, výslovně se jej vzdá
nebo přestane vykonávat pojišťovací činnost na déle než
šest měsíců, ledaže dotyčný členský stát stanoví, že v
těchto případech povolení pozbývá platnosti;
b) dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna již nesplňuje
podmínky pro vydání povolení;
c) dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna závažným
způsobem poruší povinnosti podle předpisů, jež se na ni
vztahují.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
481
1. Orgán dohledu domovského členského státu odejme
povolení vydané určité pojišťovně nebo zajišťovně v
případě, že daná pojišťovna nebo zajišťovna nedodržuje
minimální kapitálový požadavek a orgán dohledu má za
to, že předložený plán financování je zjevně nevhodný,
nebo dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna nesplní
schválený plán financování do tří měsíců od zjištění, že
není dodržován minimální kapitálový požadavek.
2. V případě odnětí nebo pozbytí platnosti povolení
uvědomí orgán dohledu domovského členského státu o
této skutečnosti orgány dohledu ostatních členských států,
a ty přijmou příslušná opatření, aby zabránily pojišťovně
nebo zajišťovně v zahájení nových operací na svých
územích.
2. Orgán dohledu domovského členského státu, společně
s těmito orgány, přijme veškerá nezbytná opatření na
ochranu zájmů pojištěných osob, a zejména omezí volné
nakládání s aktivy pojišťovny podle článku 140.
3. Každé rozhodnutí o odnětí povolení musí být
podrobně odůvodněno a oznámeno dotyčné pojišťovně
nebo zajišťovně.
KAPITOLA VIII
Právo usazování a volný pohyb služeb
Oddíl 1
Usazování pojišťoven
Článek 145
Podmínky pro zřízení pobočky
1. Členské státy zajistí, aby pojišťovna, která hodlá zřídit
pobočku na území jiného členského státu, tento záměr
oznámila orgánům dohledu domovského členského státu.
1. Každá trvalá přítomnost pojišťovny na území
členského státu se pokládá za pobočku, a to i v případě,
kdy tato přítomnost nemá formu pobočky, ale je pouze
kanceláří vedenou vlastními zaměstnanci pojišťovny
nebo osobou, která je sice nezávislá, avšak má trvalé
zmocnění jednat za pojišťovnu podobným způsobem,
jako by jednalo její zastoupení.
2. Členské státy vyžadují, aby pojišťovna, která hodlá
založit pobočku na území jiného členského státu, uvedla
v oznámení podle odstavce 1 tyto údaje:
a) členský stát, na jehož území hodlá pobočku zřídit;
b) obchodní plán stanovící alespoň typ zamýšlených
činností a organizační strukturu pobočky;
c) jméno osoby, která má dostatečné pravomoci
zavazovat ve vztahu ke třetím osobám pojišťovnu nebo, v
případě sdružení pojistitelů Lloyd’s, dotyčné pojistitele a
zastupovat ji nebo je ve vztazích s orgány a soudy
členského státu, (dále jen „oprávněný zástupce“);
d) adresu v hostitelském členském státě, ze které mohou
být odesílány dokumenty a na kterou mohou být
dokumenty doručovány, včetně veškerých sdělení
oprávněnému zástupci;
2. Pokud jde o Lloyd’s, nesmějí se pojištěné osoby v
případě sporu v hostitelském členském státě
vyplývajícího z přijatých závazků nacházet v
nevýhodnějším postavení, než kdyby byl spor veden proti
pojišťovně obvyklého typu.
3. Pokud si neživotní pojišťovna přeje, aby její pobočka
kryla rizika zařazená do odvětví 10 v části A přílohy I s
vyloučením odpovědnosti dopravce, musí předložit
prohlášení, že se stala členem národní kanceláře
pojistitelů a garančního fondu hostitelského členského
státu.
4. Dojde-li ke změně ve kterémkoli z údajů oznámených
podle odst. 2 písm. b), c) nebo d), zašle pojišťovna
písemné oznámení o této změně orgánům dohledu
domovského členského státu a členského státu, v němž se
nachází uvedená pobočka, nejméně jeden měsíc před
provedením změny tak, aby orgány dohledu domovského
členského státu a orgány dohledu členského státu, v němž
se nachází uvedená pobočka, mohly splnit své povinnosti
podle článku 146.
Článek 146
Sdělování informací
1. Pokud orgány dohledu domovského členského státu
nemají, s přihlédnutím k zamýšlené činnosti, důvody
pochybovat o přiměřenosti řídícího a kontrolního
systému nebo finanční situaci pojišťovny nebo o
způsobilosti a bezúhonnosti oprávněného zástupce podle
článku 42, sdělí do tří měsíců po obdržení všech
informací uvedených v čl. 145 odst. 2 tyto informace
orgánu dohledu hostitelského členského státu, a zároveň
o tom uvědomí dotyčnou pojišťovnu.
1. Orgán dohledu domovského členského státu také
potvrdí, že pojišťovna kryje solventnostní kapitálový
požadavek a minimální kapitálový požadavek vypočtený
podle článků 100 a 129.
2. Pokud orgány dohledu domovského členského státu
odmítnou sdělit informace uvedené v čl. 145 odst. 2
orgánům dohledu hostitelského členského státu, sdělí
důvody odmítnutí dotyčné pojišťovně do tří měsíců od
obdržení všech dotyčných informací.
2. Toto odmítnutí nebo nečinnost lze napadnout u soudu
v domovském členském státě.
3. Dříve než pobočka pojišťovny zahájí svou činnost,
musí orgán dohledu hostitelského členského státu do
dvou měsíců od obdržení informací zmíněných v odstavci
1 uvědomit orgány dohledu domovského členského státu
o podmínkách, za nichž musí být tato činnost v
hostitelském členském státě vykonávána ve veřejném
zájmu. Orgán dohledu domovského členského státu sdělí
tyto informace dotyčné pojišťovně.
3. Pojišťovna může zřídit svou pobočku a zahájit svou
činnost od okamžiku, kdy orgán dohledu domovského
482 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
členského státu obdržel toto sdělení, nebo pokud orgán
domovského státu žádné sdělení neobdržel, od okamžiku,
kdy uplynula lhůta uvedená v prvním pododstavci.
Oddíl 2
Volný pohyb služeb poskytovaných pojišťovnami
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
Článek 147
Předchozí oznámení domovskému členskému státu
Každá pojišťovna, která zamýšlí poprvé provozovat
činnost v jednom nebo více členských státech v rámci
volného pohybu služeb, to nejprve oznámí příslušným
orgánům dohledu domovského členského státu a uvede
povahu rizik nebo závazků, které hodlá krýt.
Článek 148
Oznámení domovským členským státem
1. Do jednoho měsíce od oznámení stanoveného v
článku 147 sdělí orgány dohledu domovského členského
státu členskému státu nebo státům, na jejichž území
pojišťovna zamýšlí vykonávat činnost v rámci volného
pohybu služeb, tyto údaje:
a) potvrzení, že pojišťovna kryje solventnostní kapitálový
požadavek a minimální kapitálový požadavek vypočtený
v souladu s články 100 a 129;
b) pojistná odvětví, která je pojišťovna oprávněna
provozovat;
c) povahu rizik nebo závazků, které pojišťovna hodlá krýt
v hostitelském členském státě.
1. Současně orgány dohledu domovského členského
státu o tomto sdělení uvědomí dotyčnou pojišťovnu.
2. Členské státy, na jejichž území neživotní pojišťovna
hodlá v rámci volného pohybu služeb krýt rizika zařazená
do odvětví 10 v části A přílohy I s vyloučením
odpovědnosti dopravce, mohou požadovat, aby
pojišťovna předložila tyto údaje:
a) jméno a adresu zástupce uvedeného v čl. 18 odst. 1
písm. h),
b) prohlášení, že se stala členem národní kanceláře
pojistitelů a garančního fondu hostitelského členského
státu.
3. Pokud orgány dohledu domovského členského státu
nesdělí údaje uvedené v odstavci 1 ve lhůtě stanovené
tamtéž, vyrozumí v téže lhůtě pojišťovnu o důvodech
svého odmítnutí.
3. Toto odmítnutí nebo nečinnost lze napadnout u soudu
v domovském členském státě.
4. Pojišťovna může zahájit činnost od data, ke kterému
je uvědomena o sdělení uvedeném v odst. 1 prvním
pododstavci.
Článek 149
Změny v povaze rizik nebo závazků
Každá změna, kterou pojišťovna zamýšlí provést v
informacích uvedených v článku 145, podléhá postupu
stanovenému v článcích 147 a 148.
Pododdíl 2
Odpovědnost z provozu motorových vozidel
Článek 150
Povinné pojištění odpovědnosti z provozu motorových
vozidel
1. Pokud neživotní pojišťovna prostřednictvím pobočky
v členském státě kryje riziko zařazené do odvětví 10 v
části A přílohy I (kromě občanskoprávní odpovědnosti
dopravce), které se nachází v jiném členském státě,
hostitelský členský stát musí na uvedené pojišťovně
požadovat, aby se stala členem národní kanceláře a
garančního fondu tohoto státu a podílela se na jejich
financování.
2. Finanční příspěvek uvedený v odstavci 1 lze
poskytnout pouze na rizika spadající do odvětví 10 v části
A přílohy I (kromě občanskoprávní odpovědnosti
dopravce) krytá v rámci poskytování služeb. Uvedený
příspěvek se vypočte na stejném základě jako u
neživotních pojišťoven kryjících uvedená rizika
prostřednictvím provozovny v uvedeném členském státě.
2. Výpočet se provede podle přijatého pojistného za
uvedené odvětví v hostitelském členském státě nebo
počtu rizik, jež jsou v uvedeném odvětví v uvedeném
tomto hostitelském státě kryta.
3. Hostitelský členský stát může vyžadovat, aby se při
poskytování pojistných služeb dodržovala v uvedeném
členském státě pravidla o krytí zvýšených rizik, pokud se
tato pravidla vztahují na neživotní pojišťovny usazené v
tomto státě.
Článek 151
Nediskriminace osob uplatňujících nároky
Hostitelský členský stát musí na neživotní pojišťovně
vyžadovat, aby zabezpečila, že osoby uplatňující nároky
z událostí vzniklých na jeho území se nedostanou do
méně výhodné situace v důsledku toho, že pojišťovna
kryje riziko zařazené do odvětví 10 v části A přílohy I
(kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce) v rámci
poskytování služeb, a nikoli prostřednictvím provozovny
v uvedeném státě.
Článek 152
Zástupce
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
483
1. Pro účely uvedené v článku 151 musí hostitelský
členský stát na neživotní pojišťovně vyžadovat, aby
ustanovila zástupce s bydlištěm nebo usazeného na jeho
území, který bude shromažďovat všechny nutné
informace o škodných případech a který bude mít
dostatečné pravomoci pro zastupování pojišťovny ve
vztahu k poškozeným osobám uplatňujícím nároky,
včetně zmocnění k vyplácení částek odpovídajících
nárokům na náhradu škody, i pravomoc zastupovat tuto
pojišťovnu nebo případně dát ji zastupovat před soudy
nebo orgány tohoto členského státu ve vztahu k těmto
nárokům na náhradu škody.
1. Po tomto zástupci lze také požadovat, aby zastupoval
neživotní pojišťovnu před orgány dohledu hostitelského
členského státu při kontrole existence a platnosti pojistek
pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu
motorových vozidel.
2. Hostitelský členský stát nesmí na zástupci požadovat,
aby jménem neživotní pojišťovny, která jej ustanovila,
vykonával jiné činnosti, než jsou uvedeny v odstavci 1.
3. Ustanovení zástupce samo o sobě neznamená otevření
pobočky ve smyslu článku 145.
4. Jestliže pojišťovna nejmenovala zástupce, mohou
členské státy dát souhlas se jmenováním škodního
zástupce jmenovaného v souladu s článkem 4 směrnice
2000/26/ES, který je zmocněn vykonávat funkce zástupce
jmenovaného v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.
Oddíl 3
Pravomoci orgánů dohled u hostitelského členského státu
Pododdíl 1
Pojištění
Článek 153
Jazyk
Orgány dohledu hostitelského členského státu mohou
požadovat, aby informace, které jsou oprávněny
vyžadovat o činnosti pojišťoven působících na území
uvedeného členského státu, jim byly dodány v úředním
jazyce nebo úředních jazycích uvedeného státu.
Článek 154
Předchozí oznamování a předchozí schválení
1. Hostitelský členský stát nesmí přijmout předpisy
vyžadující předchozí schválení nebo pravidelné
oznamování všeobecných a zvláštních pojistných
podmínek, sazeb pojistného, nebo v případě životního
pojištění technických podkladů používaných zejména pro
výpočet sazeb pojistného a technických rezerv, nebo
formulářů a dalších dokladů, které pojišťovna hodlá
používat při svých jednáních s pojistníky.
2. Hostitelský členský stát může od pojišťovny, která
hodlá vykonávat na jeho území pojišťovací činnost,
požadovat pouze nepravidelné oznamování těchto
podmínek a jiných písemností pro účely ověření toho, že
jsou dodržovány vnitrostátní předpisy, přičemž tento
požadavek nesmí zakládat předběžnou podmínku pro to,
aby pojišťovna mohla vykonávat svou činnost.
3. Hostitelský členský stát může zachovat nebo zavádět
předběžné oznamování nebo schvalování zamýšleného
zvýšení pojistných sazeb pouze jako součást obecného
systému kontroly cen.
Článek 155
Pojišťovny nevyhovující právním předpisům
1. Pokud orgány dohledu některého hostitelského
členského státu dojdou k závěru, že pojišťovna s
pobočkou na jeho území nebo tam provozující činnost v
rámci volného pohybu služeb nevyhovuje právním
předpisům platným v uvedeném členském státě, vyzvou
ji, aby situaci napravila.
2. Pokud daná pojišťovna neprovede nutná opatření,
informují o tom orgány dohledu dotyčného členského
státu orgány dohledu domovského členského státu.
2. Orgány dohledu domovského členského státu co
nejdříve přijmou veškerá vhodná opatření k zajištění toho,
aby dotyčná pojišťovna situaci napravila.
2. Orgány dohledu domovského členského státu
informují o přijatých opatřeních orgány dohledu
hostitelského členského státu.
3. Pokud přes opatření učiněná domovským členským
státem nebo proto, že se ukazuje, že uvedená opatření
nejsou dostatečná nebo nebyla v uvedeném členském
státě přijata, pojišťovna i nadále porušuje platné právní
předpisy v hostitelském členském státě nebo se ukáže, že
uvedená opatření nejsou dostatečná, mohou orgány
dohledu hostitelského členského státu, po informování
orgánů dohledu domovského členského státu, přijmout
vhodná opatření k zabránění dalšího porušování předpisů
nebo k jeho postihování, včetně, v nezbytném rozsahu,
zabránění dalšímu uzavírání nových pojistných smluv
touto pojišťovnou na území hostitelského členského státu.
3. Členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možné
pojišťovnám doručovat právní dokumenty nutné pro
takováto opatření.
4. Odstavci 1, 2 a 3 nejsou dotčeny pravomoci
dotyčných členských států přijmout v naléhavých
případech vhodná opatření k zabránění nebo postihování
porušování právních předpisů na jejich území. Uvedené
pravomoci zahrnují možnost zabránit pojišťovnám v
uzavírání nových pojistných smluv na jejich území.
5. Odstavci 1, 2 a 3 není dotčena pravomoc členských
států postihovat porušení předpisů na jejich územích.
6. Jestliže pojišťovna, která se dopustí porušení právních
předpisů, má provozovnu nebo vlastní majetek v
dotyčném členském státě, mohou orgány dohledu tohoto
členského státu v souladu s vnitrostátními právními
484 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
předpisy uplatnit vnitrostátní správní sankce stanovené za
uvedené porušení právních předpisů a vymáhat je vůči
uvedené provozovně nebo majetku.
7. Každé opatření přijaté podle odstavců 2 až 6
zahrnující omezení provozování pojišťovací činnosti
musí být řádně odůvodněno a oznámeno dotyčné
pojišťovně.
8. Pojišťovny musí na vyžádání předkládat orgánům
dohledu hostitelského členského státu všechny
dokumenty od nich požadované pro účely odstavce 1 až 7,
pokud tuto povinnost mají i pojišťovny se sídlem v tomto
členském státě.
9. Členské státy Komisi vyrozumí o počtech a typech
případů, které byly odmítnuty podle článků 146 a 148, v
nichž byla přijata opatření podle odstavce 4 tohoto článku.
9. Každé dva roky na základě těchto údajů informuje
Komise Evropský výbor pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění.
Článek 156
Reklama
Pojišťovny se sídlem v členských státech mohou
propagovat své služby prostřednictvím všech dostupných
komunikačních prostředků v hostitelském členském státě
při respektování pravidel pro formu a obsah této reklamy,
přijatých z důvodu obecného zájmu.
Článek 157
Zdanění pojistného
1. Aniž je dotčena další harmonizace, podléhá každá
pojistná smlouva výhradně nepřímým daním a
parafiskálním poplatkům z pojistného v členském státě,
ve kterém se nachází riziko nebo v členském státě
závazku.
1. Pro účely prvního pododstavce se stanoví, že movitý
majetek umístěný v nemovitosti nacházející se na území
členského státu, s výjimkou přepravovaného zboží, se
považuje za riziko nacházející se v tomto členském státě,
a to i tehdy, jestliže nemovitost a její obsah nejsou kryty
stejnou pojistnou smlouvou.
1. V případě Španělska podléhá pojistná smlouva také
zákonem stanoveným příplatkům ve prospěch konsorcia
„Consorcio de Compesación de Seguros“ za výkon jeho
funkcí vztahujících se k náhradě ztrát z mimořádných
událostí, ke kterým dochází v tomto členské státě.
2. Rozhodným právem pro smlouvy podle článku 178
této směrnice a nařízení (ES) č. 593/2008 zůstává
nedotčen použitelný daňový režim.
3. Každý členský stát uplatňuje na pojišťovny kryjící
rizika nebo závazky nacházející se na jeho vlastním
území své vnitrostátní předpisy pro opatření, která mají
zajistit výběr nepřímých daní a parafiskálních poplatků
splatných podle odstavce 1.
Pododdíl 2
Zajištění
Článek 158
Zajišťovny nevyhovující právním předpisům
1. Pokud orgány dohledu členského státu dojdou k
závěru, že zajišťovna s pobočkou na jeho území nebo tam
provozující činnost v rámci volného pohybu služeb
nevyhovuje právním předpisům platným v uvedeném
členském státě, vyzvou ji, aby situaci napravila. Současně
o tom informují orgány dohledu domovského členského
státu.
2. Pokud přes opatření učiněná domovským členským
státem zajišťovna i nadále porušuje platné právní
předpisy v dotyčném hostitelském členském státě nebo se
ukáže, že uvedená opatření nejsou dostatečná, mohou
orgány dohledu tohoto hostitelského členského státu, po
informování orgánů dohledu domovského členského státu,
přijmout vhodná opatření k zabránění dalšího porušování
předpisů nebo k jeho postihování, včetně, v nezbytném
rozsahu, zabránění dalšímu uzavírání nových zajistných
smluv touto zajišťovnou na území hostitelského
členského státu.
2. Členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možné
zajišťovnám doručovat právní dokumenty nutné pro
uvedená opatření.
3. Každé opatření přijaté podle odstavce 1 a 2 zahrnující
sankce nebo omezení provozování zajišťovací činnosti se
odůvodní a oznámí dotyčné zajišťovně.
Oddíl 4
Statistické informace
Článek 159
Statistické informace o přeshraničních činnostech
Každá pojišťovna musí orgánu dohledu svého
domovského členského státu sdělit výši pojistného,
nákladů na pojistná plnění a provizí, nesnížené o zajištění,
a to zvlášť podle operací prováděných v rámci práva
usazování a operací prováděných v rámci volného
pohybu služeb, podle jednotlivých členských států a takto:
a) u u neživotního pojištění podle skupin odvětví, jak je
uvedeno v příloze V;
b) u životního pojištění podle všech odvětví I až X, jak je
uvedeno v příloze II.
V případě odvětví 10 v části A přílohy I, s vyloučením
odpovědnosti dopravce, musí dotyčná pojišťovna rovněž
informovat uvedený orgán dohledu o četnosti pojistných
plnění a průměrné výši nákladů na pojistná plnění.
Orgány dohledu domovského členského státu sdělí údaje
uvedené v prvním a druhém pododstavci v přiměřené
lhůtě a v souhrnné formě orgánům dohledu každého
dotyčného členského státu, který o to požádá.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
485
Oddíl 5
Zacházení se smlouvami z poboček v likvidaci
Článek 160
Likvidace pojišťoven
Při likvidaci pojišťovny musí být závazky ze smluv
uzavřených pobočkou nebo v rámci volného pohybu
služeb splněny stejným způsobem jako závazky
vyplývající z ostatních pojistných smluv uvedené
pojišťovny bez rozlišování státní příslušnosti pojištěných
osob a osob oprávněných k pojistnému plnění.
Článek 161
Likvidace zajišťoven
Při likvidaci zajišťovny musí být závazky ze smluv
uzavřených pobočkou nebo v rámci volného pohybu
služeb splněny stejným způsobem jako závazky
vyplývající z ostatních zajistných smluv uvedené
zajišťovny.
KAPITOLA IX
Pobočky usazené ve společenství a patřící pojišťovnám
nebo zajišťovnám se sídlem mimo společenství
Oddíl 1
Přístup k činnosti
Článek 162
Zásady a podmínky pro vydání povolení
1. Členské státy zajistí, aby přístup pojišťoven se sídlem
mimo Společenství k činnostem uvedeným v čl. 2 odst. 1
prvním pododstavci podléhal úřednímu povolení.
2. Členský stát může vydat povolení, jestliže pojišťovna
splňuje alespoň tyto podmínky:
a) je oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle
vnitrostátních právních předpisů, kterými se řídí;
b) zřídí pobočku na území členského státu, v němž žádá o
povolení;
c) zaváže se v místě vedení pobočky vést oddělené
účetnictví o činnosti, kterou zde provozuje, a uchovávat
zde veškeré doklady spojené s výkonem činnosti;
d) jmenuje odpovědného zástupce, který musí být
schválen orgány dohledu;
e) v členském státě, v němž žádá o povolení, vlastní
aktiva, jejichž hodnota se rovná alespoň polovině
absolutní dolní meze stanovené v čl. 129 odst. 1 písm. d)
pro minimální kapitálový požadavek, a uloží jednu
čtvrtinu uvedené absolutní dolní meze jako jistotu;
f) zaváže se ke krytí solventnostního kapitálového
požadavku a minimálního kapitálového požadavku v
souladu s požadavky podle článků 100 a 128;
g) oznámí jméno a adresu škodního zástupce
jmenovaného v každém jiném členském státě, než ve
kterém je žádáno o povolení, jestliže rizika, jež mají být
kryta, patří do odvětví 10 v části A přílohy I, s
vyloučením odpovědnosti dopravce;
h) předloží obchodní plán v souladu s článkem 163;
i) splňuje požadavky na řídící a kontrolní systém
stanovené v kapitole IV oddílu 2.
3. Pro účely této kapitoly se „pobočkou“ rozumí každá
trvalá přítomnost pojišťovny na území členského státu
pojišťovny uvedené v odstavci 1, která v uvedeném
členském státě získá povolení a vykonává pojišťovací
činnost.
Článek 163
Obchodní plán pobočky
1. Obchodní plán pobočky uvedený v čl. 162 odst. 2
písm. h) obsahuje:
a) povahu rizik nebo závazků, které pojišťovna hodlá krýt;
b) hlavní zásady zajištění;
c) odhady budoucího solventnostního kapitálového
požadavku stanoveného v kapitole VI oddílu 4 na základě
předpokládané rozvahy, jakož i metodu výpočtu
použitého k odvození těchto odhadů;
d) odhady budoucího minimálního kapitálového
požadavku stanoveného v kapitole VI oddílu 5 na základě
předpokládané rozvahy, jakož i metodu výpočtu
použitého k odvození těchto odhadů;
e) stav použitelného kapitálu a použitelného primárního
kapitálu pojišťovny v souvislosti se solventnostním
kapitálovým požadavkem a minimálním kapitálovým
požadavkem uvedeným v kapitole VI oddílech 4 a 5;
f) předpokládané náklady na vytvoření provozního
systému a organizaci obchodní sítě, finanční zdroje
zamýšlené k pokrytí uvedených nákladů, a pokud jsou
rizika, která mají být kryta, zařazena do odvětví 18 v
části A přílohy I, také zdroje, které má pojišťovna k
dispozici pro zabezpečení asistenčních služeb;
g) informace o struktuře řídícího a kontrolního systému.
2. Kromě požadavků stanovených v odstavci 1 obsahuje
obchodní plán pro první tři účetní období:
a) předpokládanou rozvahu;
b) odhady finančních zdrojů zamýšlených ke krytí
technických rezerv, minimálního kapitálového požadavku
a solventnostního kapitálového požadavku a;
c) u neživotního pojištění
486 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
i) předpokládané správní náklady mimo zřizovací
náklady, zejména běžné náklady a provize,
ii) předpokládané pojistné nebo příspěvky a náklady na
pojistná plnění;
d) u životního pojištění plán uvádějící podrobné odhady
předpokládaných příjmů a výdajů s ohledem na přímé
pojištění, převzaté zajištění a postoupené zajištění.
3. Pokud jde o životní pojištění, členské státy mohou na
pojišťovnách vyžadovat pravidelné oznamování
technických podkladů používaných pro výpočty sazeb
pojistného a technických rezerv, aniž by tento požadavek
představoval předběžnou podmínku pro výkon činnosti
uvedenou životní pojišťovnou.
Článek 164
Převod pojistného kmene
1. Za podmínek stanovených vnitrostátními právními
předpisy povolí členské státy pobočkám usazeným na
jejich území, na které se vztahuje tato kapitola, převést
celý pojistný kmen nebo jeho část přebírajícímu podniku
usazenému ve stejném členském státě, pokud orgány
dohledu tohoto členského státu nebo případně orgány
dohledu členského státu uvedeného v článku 167 potvrdí,
že po provedeném převodu bude mít přebírající podnik
nezbytný použitelný kapitál na krytí solventnostního
kapitálového požadavku uvedeného v čl. 100 prvním
pododstavci.
2. Za podmínek stanovených vnitrostátním právem
povolí členské státy a pobočkám zřízeným na jejich
území a uvedeným v této kapitole, aby převedly celý
pojistný kmen nebo jeho část na pojišťovnu, která má
sídlo v jiném členském státě, pokud orgány dohledu
uvedeného členského státu potvrdí, že přebírající podnik
disponuje nezbytným použitelným kapitálem na krytí
solventnostního kapitálového požadavku uvedenými v čl.
100 prvním pododstavci při započítání dotyčného
převodu.
3. Pokud za podmínek stanovených vnitrostátním
právem povolí členský stát pobočkám zřízeným na jeho
území a uvedeným v této kapitole, aby převedly celý
pojistný kmen nebo jeho část na pobočku uvedenou v této
kapitole a zřízenou na území jiného členské státu, zajistí,
aby orgány dohledu členského státu přebírajícího
podniku nebo případně členského státu uvedeného v
článku 167 potvrdily:
a) že přebírající podnik disponuje nezbytným
použitelným kapitálem na krytí solventnostního
kapitálového požadavku při započítání dotyčného
převodu;
b) že právo členského státu přebírajícího podniku
dovoluje takový převod; a
c) že tento členský stát s převodem souhlasí.
4. V případech uvedených v odstavcích 1 až 3 povolí
členský stát, ve kterém se nachází převádějící pobočka,
tento převod poté, co obdrží souhlas orgánů dohledu
členského státu, ve kterém se nachází riziko nebo
členského státu závazku, pokud se liší od členského státu,
ve kterém se nachází převádějící pobočka.
5. Orgány dohledu konzultovaných členských států sdělí
své stanovisko nebo souhlas orgánům dohledu
domovského členského státu převádějící pobočky do tří
měsíců od obdržení žádosti. Pokud orgány, se kterými
byly prováděny konzultace, neodpovědí v uvedené lhůtě,
považuje se to za příznivé stanovisko nebo tichý souhlas.
6. Převod povolený v souladu s odstavci 1 až 5 se
zveřejňuje za podmínek stanovených vnitrostátními
právními předpisy v členském státě, ve kterém se nachází
riziko, nebo v členském státě závazku.
6. Takový převod je automaticky platný vůči
pojistníkům, pojištěným osobám a jiným osobám, které
mají práva a povinnosti vyplývající z převedených smluv.
Článek 165
Technické rezervy
Členské státy požadují po pojišťovnách, aby si vytvořily
přiměřené technické rezervy ke krytí pojistných a
zajistných závazků převzatých na svých územích, které
se vypočítají podle kapitoly VI oddílu 2. Členské státy
požadují na pojišťovnách, aby aktiva a závazky
oceňovaly podle kapitoly VI oddílu 1 a kapitál určovaly
podle kapitoly VI oddílu 3.
Článek 166
Solventnostní kapitálový požadavek a minimální
kapitálový požadavek
1. Každý členský stát požaduje po pobočkách
vytvořených na jeho území, aby měly použitelný kapitál
skládající se z položek uvedených v čl. 98 odst. 3.
1. Solventnostní kapitálový požadavek a minimální
kapitálový požadavek se vypočte podle kapitoly VI
oddílů 4 a 5.
1. Při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku a
minimálního kapitálového požadavku je však třeba vzít v
úvahu jak u neživotního pojištění, tak u životního
pojištění pouze operace prováděné dotyčnou pobočkou.
2. Použitelná výše primárního kapitálu požadovaná na
krytí minimálního kapitálového požadavku a absolutní
dolní mez uvedeného minimálního kapitálového
požadavku se stanoví v souladu s čl. 98 odst. 4.
3. Použitelná výše primárního kapitálu nesmí být nižší
než polovina absolutní dolní meze požadované podle čl.
129 odst. 1 písm. d).
3. Jistota složená podle čl. 162 odst. 2 písm. e) se
započítává do této výše použitelného primárního kapitálu
na krytí minimálního kapitálového požadavku.
4. Aktiva představující solventnostní kapitálový
požadavek musí být umístěna v členském státě, v němž je
provozována činnost, až do výše minimálního
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
487
kapitálového požadavku a jejich přebytek se musí
nacházet ve Společenství.
Článek 167
Výhody pro pojišťovny s povolením ve více než jednom
členském státě
1. Pojišťovna, která požádala o povolení ve více než
jednom členském státě nebo je obdržela, může žádat o
tyto výhody, které mohou být poskytnuty pouze společně:
a) solventností kapitálový požadavek uvedený v článku
166 se vypočítá ve vztahu k veškeré činnosti vykonávané
ve Společenství;
b) jistota požadovaná podle čl. 162 odst. 2 písm. e) se
složí pouze v jednom z těchto členských států;
c) aktiva odpovídající minimálnímu kapitálovému
požadavku musí být umístěna podle článku 134 ve
kterémkoli z členských států, ve kterých pojišťovna
vykonává své činnosti.
1. V případech uvedených v písmenu a) prvního
pododstavce se pro účely uvedeného výpočtu přihlíží jen
k operacím, které provedly všechny pobočky zřízené v
rámci Společenství.
2. Žádost o poskytnutí výhod stanovených v odstavci 1
se podává orgánům dohledu dotyčných členských států.
V žádosti musí být uveden orgán členského státu, který v
budoucnu bude dohlížet na solventnost u veškeré činnosti
poboček usazených ve Společenství. Výběr tohoto orgánu
učiněný pojišťovnou musí být zdůvodněn.
2. Jistota podle čl. 162 odst. 2 písm. e) se složí v tomto
členském státě.
3. Výhody podle odstavce 1 mohou být poskytnuty
pouze tehdy, jestliže s nimi vysloví souhlas orgány
dohledu všech členských států, v nichž byla žádost
podána.
3. Tyto výhody nabývají účinnosti dnem, k němuž se
vybraný orgán dohledu vůči ostatním orgánům dohledu
zaváže k dohledu nad solventností poboček v celém
rozsahu jejich činnosti v rámci Společenství.
3. Zvolený orgán dohledu dostává od ostatních
členských států informace nezbytné pro dohled nad
celkovou solventností poboček usazených na jejich území.
4. Výhody poskytnuté na základě odstavců 1, 2 a 3 jsou
odňaty všemi dotyčnými členskými státy současně na
žádost jednoho nebo více členských států.
Článek 168
Informace týkající se účetnictví, obezřetnosti a statistiky
a pojišťovny v obtížích
Pro účely tohoto oddílu se použijí články 34, čl. 139 odst.
3, a články 140 a 141.
Pro účely článků 137 až 139, splňuje-li pojišťovna
podmínky pro poskytnutí výhod uvedených v čl. 167 odst.
1, 2 a 3, je orgán dohledu příslušný pro ověřování
solventnosti poboček usazených v rámci Společenství při
veškeré jejich činnosti postaven na roveň orgánu dohledu
členského státu, na jehož území se nachází ústředí
pojišťovny usazené ve Společenství.
Článek 169
Oddělení činností životního a neživotního pojištění
1. Pobočky uvedené v tomto oddíle nesmějí souběžně
vykonávat v tomtéž členském státě činnosti životního a
neživotního pojištění.
2. Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy stanovit,
že pobočky uvedené v tomto oddíle, které v odpovídající
den uvedený v čl. 73 odst. 5 prvním pododstavci
vykonávaly obě činnosti v členském státě souběžně, v
tom smějí pokračovat, pokud je každá činnost spravována
odděleně v souladu s článkem 74.
3. Každý členský stát, který podle čl. 73 odst. 5 druhého
pododstavce po pojišťovnách usazených na jeho území
požaduje, aby přestaly se souběžným výkonem činností,
které vykonávaly v odpovídající den uvedený v čl. 73
odst. 5 prvním pododstavci, musí tuto podmínku uložit
také pobočkám uvedeným v tomto oddíle, které jsou
usazeny na jeho území a souběžně tam vykonávají obě
činnosti.
3. Členské státy mohou stanovit, že pobočky uvedené v
tomto oddíle, jejichž skutečné sídlo vykonává souběžně
obě činnosti a které ke dnům uvedeným v článku 73 odst.
5 prvním pododstavci vykonávaly na území členského
státu výhradně činnost životního pojištění, tam mohou
pokračovat ve výkonu své činnosti. Jestliže si pojišťovna
přeje vykonávat činnost neživotního pojištění na tomto
území, může činnost životního pojištění vykonávat pouze
prostřednictvím dceřiné společnosti.
Článek 170
Odnětí povolení pojišťovnám, kterým bylo povolení
vydáno ve více než jednom členském státě
V případě odnětí povolení orgánem uvedeným v čl. 167
odst. 2 uvědomí tento orgán orgány dohledu ostatních
členských států, ve kterých pojišťovna vykonává svou
činnost, a uvedené orgány přijmou odpovídající opatření.
Je-li důvodem pro uvedené odnětí nedostatečná celková
solventnost, jak je stanovena a odsouhlasena členskými
státy podle článku 167, členské státy, které vyjádřily
souhlas, odejmou rovněž svá povolení.
Článek 171
Dohody s třetími zeměmi
Společenství může v dohodách uzavřených v souladu se
Smlouvou s jednou či více třetími zeměmi sjednat použití
odlišných ustanovení oproti ustanovením tohoto oddílu
za účelem zabezpečení přiměřené ochrany pojistníků a
pojištěných osob v členských státech na základě
vzájemnosti.
488 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Oddíl 2
Zajištění
Článek 172
Rovnocennost
1. Komise přijme prováděcí opatření, v nichž stanoví
kritéria pro posouzení, zda je solventnostní režim třetí
země uplatňovaný na zajišťovací činnosti pojišťoven
nebo zajišťoven se sídlem v uvedené třetí zemi
rovnocenný se solventnostním režimem, který stanoví
hlava I.
1. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
2. Komise může s přihlédnutím ke kritériím přijatým v
souladu s odstavcem 1 regulativním postupem podle čl.
301 odst. 2 rozhodnout, zda je solventnostní režim třetí
země uplatňovaný na zajišťovací činnosti pojišťoven
nebo zajišťoven se sídlem v uvedené třetí zemi
rovnocenný se solventnostním režimem, který stanoví
hlava I.
2. Tato rozhodnutí jsou pravidelně přezkoumávána.
3. Pokud se podle odstavce 2 považuje solventnostní
režim třetí země za rovnocenný s touto směrnicí, se
zajistnými smlouvami uzavřenými s pojišťovnami nebo
zajišťovnami, které mají své skutečné sídlo v uvedených
třetích zemích, se musí nakládat stejně jako se zajistnými
smlouvami uzavřenými s pojišťovnou nebo zajišťovnou,
která je povolena podle této směrnice.
Článek 173
Zákaz zastavení aktiv
Je-li zajistitelem pojišťovna nebo zajišťovna se sídlem v
třetí zemi, jejíž solventnostní režim se považuje za
rovnocenný se solventnostním režimem stanoveným v
této směrnici podle článku 172, členské státy nesmějí
zachovávat nebo nezavedou systém tvorby hrubých
technických rezerv, který požaduje zastavení aktiv pro
krytí dlužného zajistného a nevyřízených zajistných
událostí.
Článek 174
Zásady a podmínky pro provozování zajišťovací činnosti
Členský stát neuplatní vůči zajišťovnám třetích zemích,
které mají přístup k zajišťovacím činnostem nebo je
poskytují na jeho území, ustanovení vedoucí k
příznivějšímu zacházení s nimi než se zajišťovnami,
jejichž skutečné sídlo je v tomto členském státě.
Článek 175
Dohody s třetími zeměmi
1. Komise může Radě předložit návrhy na projednání
dohod s jednou či více třetími zeměmi o způsobech
provádění dohledu nad:
a) zajišťovnami ze třetích zemí, které provádějí
zajišťovací činnosti ve Společenství;
b) zajišťovnami ze Společenství, které provádějí
zajišťovací činnosti v třetí zemi.
2. Dohody podle odstavce 1 mají za cíl hlavně zajistit
účinný přístup na trh pro zajišťovny na území smluvních
stran za podmínek rovnosti obezřetného řízení a ustanovit
vzájemné uznání pravidel a postupů pro dohled nad
zajišťovnami. Jejich cílem je také zajištění toho, aby:
a) orgány dohledu členských států byly schopné získat
informace nutné pro dohled nad zajišťovnami, jejichž
skutečné sídlo se nachází ve Společenství a které
provádějí zajišťovací činnosti na území dotyčných třetích
zemí;
b) orgány dohledu třetích zemí byly schopné získat
informace nutné pro dohled nad zajišťovnami, jejichž
skutečné sídlo se nachází na jejich územích a které
provádějí zajišťovací činnosti na území Společenství.
3. Aniž je dotčen čl. 300 odst. 1 a 2 Smlouvy, prověří
Komise za pomoci Evropského výboru pro pojišťovnictví
a zaměstnanecké penzijní pojištění výsledky jednání
podle odstavce 1 tohoto článku a výslednou situaci.
KAPITOLA X
Dceřiné podniky pojišťoven a zajišťoven řídících se
právem třetí země a nabývání účasti těmito pojišťovnami
a zajišťovnami
Článek 176
Informace od členských států Komisi
Orgány dohledu členských států uvědomí Komisi a
příslušné orgány ostatních členských států o každém
povolení přímého nebo nepřímého dceřiného podniku
jedné nebo více mateřských podniků, které se řídí právem
třetí země.
Uvedené informace musí rovněž obsahovat údaje o
struktuře dotyčné skupiny.
Kdykoli pojišťovna nebo zajišťovna řídící se právem třetí
země získá účast v pojišťovně nebo zajišťovně, jíž bylo
vydáno povolení ve Společenství, kterým se tato
pojišťovna nebo zajišťovna stává dceřiným podnikem
uvedené pojišťovny nebo zajišťovny ze třetí země,
orgány dohledu domovského členského státu uvědomí
Komisi a orgány dohledu ostatních členských států.
Článek 177
Zacházení třetích zemí s pojišťovnami a zajišťovnami ze
Společenství
1. Členské státy informují Komisi o jakýchkoliv
obecných obtížích, se kterými se setkají jejich pojišťovny
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
489
nebo zajišťovny při usazování nebo výkonu svých
činností v třetí zemi nebo při provozování svých činností
v třetí zemi.
2. Komise pravidelně předkládá Radě zprávu o
zacházení s pojišťovnami nebo zajišťovnami, které mají
povolení ve Společenství, v třetích zemích, pokud jde o:
a) usazování zajišťoven nebo pojišťoven, kterým bylo
vydáno povolení ve Společenství, v třetích zemích;
b) získávání účastí v zajišťovnách nebo pojišťovnách ze
třetích zemí;
c) provádění pojišťovacích nebo zajišťovacích činností
takto usazenými pojišťovnami nebo zajišťovnami;
d) přeshraniční poskytování pojišťovacích nebo
zajišťovacích služeb ze Společenství do třetích zemí.
2. Komise předkládá tyto zprávy spolu s případnými
vhodnými návrhy Radě.
HLAVA II
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O POJIŠTĚNÍ A
ZAJIŠTĚNÍ
KAPITOLA I
Rozhodné právo a podmínky smluv týkajících se přímého
pojištění
Oddíl 1
Rozhodné právo
Článek 178
Rozhodné právo
Každý členský stát, na který se nepoužije nařízení (ES) č.
593/2008, musí uplatňovat ustanovení uvedeného
nařízení s cílem určit právo rozhodné pro pojistné
smlouvy, které spadají do oblasti působnosti článku 7
uvedeného nařízení.
Oddíl 2
Povinné pojištění
Článek 179
Související povinnosti
1. Neživotní pojišťovny mohou nabízet a uzavírat
smlouvy o povinném pojištění za podmínek stanovených
v tomto článku.
2. Pokud členský stát ukládá povinnost uzavřít pojištění,
vyhovuje pojistná smlouva této povinnosti, pouze pokud
je v souladu se zvláštními předpisy ohledně tohoto
pojištění, která přijal daný členský stát.
3. Pokud se v členském státě, který ukládá povinnost
uzavřít pojištění, na pojišťovně požaduje, aby oznámila
orgánům dohledu jakýkoli zánik krytí, může být tento
zánik namítán vůči poškozeným třetím osobám pouze za
podmínek stanovených dotyčným členským státem.
4. Každý členský stát sdělí Komisi rizika, na něž se
podle jeho právních předpisů vztahuje povinné pojištění,
přičemž uvede:
a) zvláštní předpisy týkající se tohoto pojištění;
b) údaje, které musí být uvedeny v osvědčení, jež musí
neživotní pojišťovna vydat pojištěné osobě, pokud tento
členský stát vyžaduje potvrzení o splnění povinnosti
uzavřít pojištění.
4. Členský stát může požadovat, aby údaje uvedené v
prvním pododstavci písm. b) obsahovaly i prohlášení
pojišťovny o tom, že smlouva je v souladu se zvláštními
předpisy týkajícími se dotyčného pojištění.
4. Komise zveřejní údaje uvedené v prvním pododstavci
písm. b) v Úředním věstníku Evropské unie.
Oddíl 3
Obecný Zájem
Článek 180
Obecný zájem
Členský stát, ve kterém se nachází riziko nebo členský
stát závazku, nesmí bránit pojistníkovi v uzavření
smlouvy s pojišťovnou, které bylo vydáno povolení za
podmínek článku 14, pokud toto uzavření smlouvy není v
rozporu s právními předpisy chránícími obecný zájem
platnými v členském státu, ve kterém se nachází riziko,
nebo v členském státu závazku.
Oddíl 4
Pojistné podmínky a sazby pojistného
Článek 181
Neživotní pojištění
1. Členské státy nevyžadují předchozí schválení nebo
soustavné oznamování všeobecných nebo zvláštních
pojistných podmínek, sazebníků pojistného, formulářů a
jiných tiskopisů, které pojišťovna hodlá používat při
svém styku s pojistníky.
1. Členské státy mohou pouze požadovat nesoustavné
oznamování uvedených pojistných podmínek a jiných
dokladů pro účely ověření dodržování vnitrostátních
předpisů, které se týkají pojistných smluv. Tyto
požadavky nesmí představovat předběžnou podmínku pro
výkon činnosti pojišťovny.
2. Členský stát, který ukládá povinnost uzavřít pojištění,
může požadovat, aby pojišťovny sdělily jeho orgánům
490 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
dohledu všeobecné a zvláštní podmínky takového
pojištění dříve, než se začnou používat.
3. Členské státy neponechají v platnosti ani nezavedou
povinnost předběžného oznamování nebo schvalování
zamýšleného zvýšení pojistných sazeb s výjimkou
případů, kdy je to součástí obecného systému kontroly
cen.
Článek 182
Životní pojištění
Členské státy nevyžadují předchozí schválení
pravidelného oznamování všeobecných a zvláštních
pojistných podmínek, sazeb pojistného, technických
podkladů používaných zejména pro výpočet sazeb
pojistného a technických rezerv a formulářů a jiných
tiskopisů, které hodlá životní pojišťovna využívat při
jednáních s pojistníky.
Domovský členský stát však může pro výhradní účel
ověření souladu s vnitrostátními předpisy o zásadách
pojistné matematiky vyžadovat pravidelné sdělování
technických podkladů používaných zejména pro výpočet
sazeb pojistného a technických rezerv. Tyto požadavky
nesmí představovat předběžnou podmínku pro výkon
činnosti pojišťovny.
Oddíl 5
Informace pro pojistníky
Pododdíl 1
Neživotní pojištění
Článek 183
Obecné informace pro pojistníky
1. Před uzavřením smlouvy týkající se neživotního
pojištění informuje neživotní pojišťovna pojistníka
a) o právu rozhodném pro smlouvu tam, kde strany
nemají možnost volného výběru práva, nebo
b) o tom, že strany mají možnost volného výběru práva
rozhodného pro smlouvu, s uvedením rozhodného práva,
které navrhuje pojistitel.
1. Pojišťovna rovněž informuje pojistníka o způsobu
vyřizování stížností pojistníků v záležitostech smluv,
včetně případné existence instituce, na kterou se lze se
stížnostmi obracet, aniž je dotčeno právo pojistníků
obrátit se na soud.
2. Povinnosti uvedené v odstavci 1 platí pouze tehdy,
pokud je pojistník fyzická osoba.
3. Prováděcí pravidla k odstavcům 1 a 2 stanoví členský
stát, ve kterém se nachází riziko.
Článek 184
Dodatečné informace v případě neživotního pojištění
nabízeného v rámci práva usazování nebo volného
pohybu služeb
1. Pokud je neživotní pojištění nabízeno v rámci práva
usazování nebo volného pohybu služeb, musí být
pojistník před tím, než se k něčemu zaváže, uvědomen o
tom, ve kterém členském státě se nachází sídlo, případně
pobočka, se kterou má být smlouva uzavřena.
1. Každý doklad vydaný pojistníkovi obsahuje údaje
uvedené v prvním pododstavci.
1. Povinnosti stanovené v prvním a druhém pododstavci
se nevztahují na velká rizika.
2. Smlouva nebo jakýkoli jiný doklad prokazující krytí
spolu s návrhem pojištění, pokud je pro pojistníka
závazná, musí uvádět adresu sídla a případně pobočky
neživotní pojišťovny, která poskytuje krytí.
2. Členské státy mohou požadovat, aby jméno a adresa
zástupce neživotní pojišťovny uvedeného v čl. 148 odst.
2 písm. a) byly také uvedeny v dokladech zmíněných v
prvním pododstavci tohoto odstavce.
Pododdíl 2
Životní pojištění
Článek 185
Informace pro pojistníky
1. Před uzavřením smlouvy týkající se životního
pojištění musí být pojistníkovi sděleny alespoň informace
uvedené v uvedené v odstavcích 2 až 4.
2. O životní pojišťovně musí být sděleny tyto informace:
a) jméno pojišťovny a její právní forma;
b) jméno členského státu, ve kterém se nachází sídlo a
případně pobočka, se kterou je smlouva uzavírána;
c) adresa sídla a případně pobočky, se kterou je smlouva
uzavírána.
d) konkrétní odkaz na zprávu o její solventnosti a
finanční situaci podle článku 51, který umožní
pojistníkovi snadný přístup k těmto informacím.
3. O závazku musí být sděleny tyto informace:
a) definice všech plnění a všech opcí;
b) doba trvání smlouvy;
c) způsoby ukončení smlouvy;
d) způsoby platby pojistného a a dobu placení;
e) způsoby výpočtu a rozdělení bonusů;
f) údaje o hodnotě odbytného a výplat a výši, ve které
jsou garantovány;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
491
g) přiměřené informace o pojistném za každé pojištění, za
hlavní pojištění a případně doplňkové pojištění;
h) pro pojistné smlouvy spojené s fondy definice
jednotek, se kterými jsou plnění spojena;
i) povaha podkladových aktiv pojistných smluv
spojených s fondy;
j) podmínky uplatnění práva na odstoupení od smlouvy
bez postihu;
k) obecné informace o daňovém režimu použitelném na
typ pojistky;
l) opatření pro vyřizování stížností pojistníků, pojištěných
osob nebo osob oprávněných podle smluv, případně
včetně existence orgánu pro vyřizování stížností, aniž je
dotčeno právo zahájit soudní řízení;
m) rozhodné právo pro smlouvu, pokud strany nemají
možnost volného výběru práva, nebo pokud si strany
mohou zvolit rozhodné právo, právo, které navrhuje
životní pojišťovna zvolit.
4. Dále jsou sděleny konkrétní informace, které
pojistníkovi umožní správně pochopit rizika spojená se
smlouvou, jež pojistník přebírá.
5. Pojistník musí být po celou dobu trvání smlouvy
informován o všech změnách týkajících se těchto
informací:
a) všeobecných a zvláštních pojistných podmínek
b) jakékoli změny jména životní pojišťovny, její právní
formy nebo adresy jejího sídla a případně pobočky, s níž
je smlouva uzavřena:
c) všech informací uvedených v odst. 3 písm. d) až j) v
případě změny v pojistných podmínkách nebo změny
právních předpisů použitelných na smlouvu;
d) každoročních informací o stavu bonusů.
5. Pokud v souvislosti s nabídkou životního pojištění
nebo s uzavřením životní pojistky předkládá pojistitel
číselné údaje týkající se částky potenciálních plateb nad
rámec smluvně dohodnutých plateb, musí pojistitel
poskytnout pojistníkovi příklad výpočtu, z něhož vychází
potenciální částka k výplatě, přičemž jako základ pro
výpočet pojistného použije model se třemi různými
úrokovými sazbami. Toto ustanovení se nevztahuje na
termínované pojistky a smlouvy. Pojistitel musí
pojistníka jasně a srozumitelně informovat o tom, že
příklad výpočtu je pouze matematický model na základě
smyšlených předpokladů a že pojistitel nesmí z tohoto
vzorového výpočtu vyvozovat jakékoli smluvní nároky.
5. V případě pojištění s účastí na zisku musí pojistitel
jednou za rok písemně informovat pojistníka o stavu jeho
nároků, v němž bude zahrnuta účast na zisku. Navíc
pokud pojistitel předložil číselné údaje o potenciálním
budoucím vývoji účasti na zisku, musí informovat
pojistníka o rozdílech mezi skutečným vývojem a
počátečními údaji.
6. Informace podle odstavců 2 až 5 musí být poskytnuty
jasně a přesně, písemně a v úředním jazyce členského
státu závazku.
6. Tyto informace však mohou být v jiném jazyce, pokud
o to pojistník požádá a umožňují to právní předpisy
členského státu nebo pokud si pojistník může zvolit
rozhodné právo.
7. Členský stát závazku může na životních pojišťovnách
požadovat, aby poskytly další informace k informacím
uvedeným v odstavcích 2 až 5, pouze pokud to je nutné
pro správné pochopení základních prvků závazku
pojistníkem.
8. Podrobná prováděcí pravidla k odstavcům 1 až 7
přijme členský stát závazku.
Článek 186
Lhůta pro odstoupení od smlouvy
1. Členské státy stanoví, že pojistník, který uzavře
individuální smlouvu týkající se životního pojištění, má
lhůtu mezi 14 a 30 dny ode dne, kdy byl o uzavření
smlouvy informován, během které může od smlouvy
odstoupit.
1. Oznámení o odstoupení od smlouvy ze strany
pojistníka ho zprošťuje do budoucna veškerých závazků
vyplývajících ze smlouvy.
1. Další právní účinky a podmínky odstoupení od
smlouvy upravuje právo rozhodné pro smlouvu, zejména
pokud se týká způsobu informování pojistníka o tom, že
smlouva byla uzavřena.
2. Členské státy se mohou rozhodnout, že neuplatní
odstavec 1 v těchto případech:
a) je-li doba trvání smlouvy šest měsíců nebo méně;
b) pokud v důsledku postavení pojistníka nebo okolností,
za kterých je smlouva uzavřena, pojistník nepotřebuje
zvláštní ochranu.
2. Využijí-li členské státy možnosti uvedené v prvním
pododstavci, uvedou tuto skutečnost ve svých právních
předpisech.
KAPITOLA II
Zvláštní ustanovení o neživotním pojištění
Oddíl 1
Obecná ustanovení
Článek 187
Pojistné podmínky
Všeobecné a zvláštní podmínky pojistné smlouvy
nezahrnují jakékoli podmínky určené k tomu, aby v
492 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
jednotlivém případě vyhověly konkrétním okolnostem
rizika, které má být kryto.
Článek 188
Zrušení monopolů
Členské státy zajistí, aby monopoly ohledně přístupu k
činnosti v určitých pojistných odvětvích, které mají
subjekty usazené na jejich území uvedené v článku 8,
byly zrušeny.
Článek 189
Účast v systémech záruk členských států
Hostitelské členské státy mohou požadovat, aby neživotní
pojišťovny byly členy a účastnily se za stejných
podmínek jako neživotní pojišťovny, jimž vydal povolení
tento stát na svém území, jakéhokoli systému, který má
za účel zaručit pojistná plnění pojištěným a poškozeným
třetím osobám.
Oddíl 2
Soupojištění v rámci společenství
Článek 190
Operace soupojištění v rámci Společenství
1. Tento oddíl se vztahuje na operace soupojištění v
rámci Společenství, jimiž jsou takové případy
soupojištění, které se vztahují k jednomu nebo více
rizikům zařazeným do odvětví 3 až 16 v části A přílohy I
a které splňují tyto podmínky:
a) riziko je velkým rizikem;
b) riziko je kryto jedinou smlouvou za jediné úhrnné
pojistné na totéž období dvěma nebo více pojišťovnami, z
nichž každá kryje pouze vlastní část jakožto
„soupojistitel“, přičemž, jedna z těchto pojišťoven je
vedoucí pojišťovnou;
c) riziko se nachází uvnitř Společenství;
d) pro účel krytí tohoto rizika se na vedoucí pojišťovnu
pohlíží tak, jako kdyby byla pojišťovnou kryjící celé
riziko;
e) alespoň jeden ze soupojistitelů se účastní smlouvy
prostřednictvím sídla nebo pobočky usazené v jiném
členském státě než ve státě vedoucí pojišťovny;
f) vedoucí pojišťovna se plně ujme vedoucí úlohy v
soupojištění, a zejména stanoví podmínky pojištění a
sazby pojistného.
2. Články 147 až 152 se vztahují pouze na vedoucí
pojišťovnu.
3. Operace soupojištění, které nesplňují podmínky
stanovené v odstavci 1, podléhají i nadále ustanovením
této směrnice s výjimkou operací uvedených v tomto
oddíle.
Článek 191
Účast na soupojištění v rámci Společenství
Právo pojišťoven podílet se na soupojištění v rámci
Společenství nesmí podléhat jiným ustanovením, než jsou
ustanovení tohoto oddílu.
Článek 192
Technické rezervy
Částku technických rezerv stanovují jednotliví
soupojistitelé podle pravidel určených jejich domovským
členským státem nebo, pokud taková pravidla neexistují,
podle obvyklé praxe v tomto státě.
Technické rezervy však musí být rovny alespoň
technickým rezervám, které stanoví vedoucí pojistitel
podle pravidel svého domovského členského státu.
Článek 193
Statistické údaje
Domovské členské státy zajistí, aby soupojistitelé měli k
dispozici statistické údaje, z nichž je patrný rozsah
operací soupojištění v rámci Společenství, kterých se
účastní a členské státy, kterých se tyto operace týkají.
Článek 194
Zacházení se smlouvami o soupojištění v případě
likvidace pojišťovny
V případě likvidace pojišťovny musí být závazky
vyplývající z účasti na smlouvách o soupojištění v rámci
Společenství plněny stejně jako závazky vyplývající z
jiných pojistných smluv této pojišťovny, aniž by byla
rozlišována státní příslušnost pojištěných a oprávněných
osob.
Článek 195
Výměna informací mezi orgány dohledu
Pro účely provádění tohoto oddílu si orgány dohledu
členských států v rámci spolupráce uvedené v hlavě I
kapitole IV oddílu 5 navzájem poskytují všechny
nezbytné informace.
Článek 196
Spolupráce při provádění
Komise a orgány dohledu členských států musejí úzce
spolupracovat s cílem přešetřit případné potíže, které by
mohly vzniknout při provádění tohoto oddílu.
V průběhu této spolupráce posoudí zejména všechny
postupy, které by mohly naznačovat, že se vedoucí
pojišťovna neujímá vedoucí úlohy v soupojištění nebo že
krytí rizik zjevně nevyžaduje účast dvou nebo více
pojistitelů.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
493
Oddíl 3
Asistenční služby
Článek 197
Činnosti podobné asistenčním službám pro turisty
Členské státy mohou na poskytování asistenčních služeb
osobám, které se dostanou do nesnází za jiných okolností,
než jaké jsou uvedeny v čl. 2 odst. 2, uplatňovat tuto
směrnici.
Jestliže členský stát tuto možnost využije, musí na tuto
činnost pohlížet tak, jako by byla zařazena v odvětví 18 v
části A přílohy I.
Odstavcem 2 nejsou nikterak dotčeny možnosti
klasifikace stanovené v příloze I pro činnosti spadající
obvykle pod jiná odvětví.
Oddíl 4
Pojištění právní ochrany
Článek 198
Oblast působnosti tohoto oddílu
1. Tento oddíl se vztahuje na pojištění právní ochrany
uvedené v odvětví 17 v části A přílohy I, v jehož rámci se
pojišťovna zaváže nést po zaplacení pojistného výlohy
spojené s právním řízením a poskytovat další služby
přímo spojené s tímto pojištěním, zejména pokud jde o:
a) zabezpečení náhrady za ztrátu, škodu nebo úraz
utrpěný pojištěným, a to mimosoudním urovnáním nebo
občanským nebo trestním řízením;
b) obhajování nebo zastupování pojištěného v občanském,
trestním, správním nebo jiném řízení nebo v souvislosti s
jakýmikoli nároky vznesenými na jeho osobu.
2. Tento oddíl se nevztahuje:
a) na pojištění právní ochrany, jestliže se týká sporů nebo
rizik vzniklých z provozu námořních plavidel nebo v
souvislosti s ním;
b) na činnost provozovanou pojišťovnou poskytující
pojistnou ochranu občanskoprávní odpovědnosti za
účelem zastávání zájmů pojištěného nebo zastupování
pojištěného při jakémkoli soudním nebo správním řízení,
je-li tato činnost vykonávána současně ve vlastním zájmu
pojišťovny v rámci této pojistné ochrany;
c) jestliže se tak členský stát rozhodne, na pojištění
právní ochrany provozované pojistitelem, které splňuje
následující podmínky:
i) je provozováno v jiném členském státě, než ve kterém
má pojištěný své bydliště;
ii) toto pojištění tvoří součást smlouvy týkající se
výhradně asistenčních služeb poskytovaných osobám,
které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo
svůj domov nebo při pobytu mimo své bydliště.
2. Pro účely prvního pododstavce písm. c) musí být ve
smlouvě jasně stanoveno, že se dotyčná pojistná ochrana
omezuje pouze na okolnosti uvedené ve zmíněném
písmenu a je doplňková k asistenčním službám.
Článek 199
Samostatné smlouvy
Pojištění právní ochrany musí být předmětem samostatné
smlouvy oddělené od smlouvy vypracované pro jiná
pojistná odvětví, nebo předmětem zvláštní části sdružené
smlouvy, ve které musí být specifikována povaha
pojištění právní ochrany a uvedena, pokud to členský stát
vyžaduje, odpovídající výše pojistného.
Článek 200
Vyřizování nároků
1. Domovský členský stát zajistí, aby pojišťovny podle
volby učiněné členským státem nebo, pokud s tím
členský stát souhlasí, podle vlastní volby přijaly alespoň
jeden ze způsobů vyřizování nároků uvedených v
odstavci 2, 3 a 4.
1. Ať je přijato jakékoli řešení, považují se zájmy osob
majících pojištění právní ochrany podle tohoto oddílu za
zabezpečené rovnocenným způsobem.
2. Pojišťovna zajistí, aby žádný z jejích zaměstnanců
zabývajících se vyřizováním nároků na úhradu výloh
právní ochrany nebo právním poradenstvím pro toto
odvětví nevykonával současně podobnou činnost v jiném
podniku s finančními, obchodními nebo
administrativními vazbami na pojišťovnu a provozujícím
jedno nebo více jiných odvětví pojištění uvedených v
příloze I.
2. Kompozitní pojišťovny zajistí, aby žádný z jejich
zaměstnanců zabývajících se vyřizováním nároků na
úhradu výloh právní ochrany nebo právním poradenstvím
pro toto odvětví nevykonával současně podobnou činnost
pro jiné odvětví provozované pojišťovnou.
3. Pojišťovna pověří vyřizováním nároků na úhradu
výloh právní ochrany jinou pojišťovnu se samostatnou
právní subjektivitou. Tato pojišťovna musí být uvedena
ve zvláštní smlouvě nebo ve zvláštní části sdružené
smlouvy uvedené v článku 199.
3. Jestliže tato pojišťovna se samostatnou právní
subjektivitou má vazby na jinou pojišťovnu, která
provozuje jedno nebo více odvětví pojištění uvedená v
části A přílohy I, nesmějí zaměstnanci pojišťovny se
samostatnou právní subjektivitou zabývající se
vyřizováním nároků z pojistných událostí nebo právním
poradenstvím spojeným s tímto vyřizováním současně
vykonávat stejnou nebo podobnou činnost v této jiné
pojišťovně. Členský stát může stanovit stejné podmínky i
pro členy správního, řídícího nebo kontrolního orgánu
pojišťovny.
494 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
4. V pojistné smlouvě se stanoví, že má pojištěná osoba
právo si od okamžiku, kdy mu vzniká podle smlouvy
nárok na pojistné plnění, zvolit advokáta podle vlastní
volby nebo, pokud to vnitrostátní právo připouští, jinou
náležitě kvalifikovanou osobu.
Článek 201
Svobodný výběr advokáta
1. Každá smlouva o pojištění právní ochrany musí
výslovně obsahovat tato ustanovení:
a) je-li třeba obrátit se na advokáta nebo na jinou osobu,
která má podle vnitrostátního práva vhodnou kvalifikaci
k obhajování a zastupování pojištěné osoby nebo k hájení
jejích zájmů při jakémkoli soudním nebo správním řízení,
musí mít pojištěná osoba možnost si takového advokáta
nebo jinou osobu svobodně vybrat;
b) pojištěná osoba musí mít možnost svobodně si vybrat
advokáta, nebo jestliže tomu dají přednost, v rozsahu
umožněném vnitrostátním právem jakoukoli jinou
náležitě kvalifikovanou osobu k hájení svých zájmů,
kdykoli dojde ke střetu zájmů.
2. Pro účely tohoto oddílu se „advokátem“ rozumí
jakákoli osoba oprávněná vykonávat svou profesní
činnost pod jedním z názvů uvedených ve směrnici Rady
77/249/EHS ze dne 22. března 1977 o usnadnění
účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů ( 36 ).
Článek 202
Výjimky ze svobodného výběru advokáta
1. Členské státy mohou u pojištění právní ochrany
stanovit výjimku z čl. 201 odst. 1, jsou-li současně
splněny všechny tyto podmínky:
a) pojištění je omezeno na případy vzniklé z používání
silničních vozidel na území dotyčného členského státu;
b) pojištění je spojeno se smlouvou o poskytnutí
asistenčních služeb v případě nehody nebo poruchy
silničního vozidla;
c) pojišťovna právní ochrany ani pojistitel asistenčních
služeb neprovozují žádné odvětví pojištění odpovědnosti;
d) jsou přijata opatření, aby právní poradenství a
zastupování každé ze sporných stran v případě sporu bylo
vykonáváno zcela nezávislými advokáty, pokud mají tyto
strany pojištění právní ochrany u stejné pojišťovny.
2. Výjimkou poskytnutou podle odstavce 1 tohoto článku
není dotčeno uplatňování článku 200.
Článek 203
Rozhodčí řízení
Členské státy zajistí, aby v případě rozdílnosti názoru
pojišťovny právní ochrany a pojištěné osoby byl spor
urovnán v rozhodčím řízení nebo jiném řízení se
srovnatelnými zárukami objektivnosti, aniž je tím
dotčeno případné právo obrátit se na soud, které může
stanovit vnitrostátní právo.
V pojistné smlouvě se stanoví, že pojištěná osoba má
právo využít těchto řízení.
Článek 204
Střet zájmů
Dojde-li ke střetu zájmů nebo k neshodě v otázce
vyřešení sporu, musí pojistitel právní ochrany nebo
případně kancelář pověřená vyřizováním nároků
informovat pojištěného o právu uvedeném v čl. 201 odst.
1, tj. o možnosti využít řízení podle článku 203.
Článek 205
Zrušení specializace na pojištění právní ochrany
Členské státy zruší všechny předpisy, jež na jejich území
zakazují pojišťovně současně provozovat pojištění právní
ochrany a jiných pojistných odvětví.
Oddíl 5
Zdravotní pojištění
Článek 206
Zdravotní pojištění jako alternativa k povinnému
sociálnímu zabezpečení
1. Členské státy, ve kterých smlouvy kryjící rizika
zařazená do odvětví 2 v části A přílohy I mohou sloužit
jako částečná nebo úplná alternativa ke zdravotnímu
pojištění poskytovanému povinným systémem sociálního
zabezpečení, mohou požadovat:
a) aby tyto smlouvy vyhovovaly zvláštním právním
předpisům přijatým uvedeným členským státem na
ochranu obecného zájmu v tomto pojistném odvětví;
b) aby všeobecné a zvláštní podmínky tohoto pojištění
byly sděleny orgánům dohledu uvedeného členského
státu dříve, než budou použity.
2. Členské státy mohou požadovat, aby systém
zdravotního pojištění zmíněný v odstavci 1 byl
provozován na technickém základě podobném
technickému základu životního pojištění, přičemž musí
splňovat všechny následující podmínky:
a) pojistné je vypočítáváno na podkladě tabulek
nemocnosti a jiných statistických údajů týkajících se
členského státu, ve kterém se nachází riziko, v souladu s
matematickými metodami používanými v pojištění;
b) je zřízena rezerva na stárnutí;
c) pojistitel může zrušit smlouvu pouze během pevně
určené doby stanovené členským státem, ve kterém se
nachází riziko;
d) smlouva stanoví, že pojistné může být zvýšeno nebo
výplaty sníženy i pro smlouvy během jejich platnosti;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
495
e) smlouva stanoví, že pojistníci mohou změnit svou
stávající smlouvu na novou smlouvu, která je v souladu s
odstavcem 1, nabízenou stejnou pojišťovnou nebo
stejnou pobočkou, přičemž se vezmou v úvahu jimi
nabytá práva.
2. V případě uvedeném v písmenu e) prvního
pododstavce bude vzata v úvahu rezerva na stárnutí a
nová lékařská prohlídka může být požadována pouze pro
zvýšené krytí.
2. Orgány dohledu dotyčného členského státu vydají
tabulky nemocnosti a jiné relevantní statistické údaje
uvedené v písmenu a) prvního pododstavce a předají je
orgánům dohledu domovského členského státu.
2. Pojistné stanovené podle rozumných
pojistněmatematickýh předpokladů musí být dostatečné s
přihlédnutím ke všem aspektům finanční situace
pojišťoven tak, aby byly schopny plnit všechny své
závazky. Domovský členský stát vyžaduje, aby technické
podklady pro výpočet pojistného byly předány orgánům
dohledu dříve, než se pojistný produkt uvede na trh.
2. Třetí a čtvrtý pododstavec se rovněž vztahuje na
případy, kdy jsou měněny stávající smlouvy.
Oddíl 6
Pojištění pro případ pracovních úrazů
Článek 207
Povinné pojištění pro případ pracovních úrazů
Členské státy mohou požadovat, aby každá pojišťovna,
která nabízí na vlastní riziko na jejich území povinné
pojištění pro případ pracovních úrazů, plnila jejich
zvláštní vnitrostátní předpisy týkající se takového
pojištění, s výjimkou předpisů týkajících se finančního
dohledu, který je ve výlučné pravomoci domovského
členského státu.
KAPITOLA III
Zvláštní ustanovení o životním pojištění
Článek 208
Zákaz povinného postoupení části pojištění
Členské státy nepožadují na životních pojišťovnách, aby
postoupily část svého pojištění z činností uvedených v čl.
2 odst. 3 subjektu nebo subjektům určeným
vnitrostátními právními předpisy.
Článek 209
Pojistné za novou činnost
Pojistné za nově sjednávané pojištění musí být dostatečné
a založené na rozumných pojistněmatematických
předpokladech, aby umožnilo životním pojišťovnám
splnit všechny závazky, a zejména vytvořit odpovídající
technické rezervy.
Za tímto účelem se mohou brát v úvahu všechny stránky
finanční situace životní pojišťovny, kromě zdrojů, které
nejsou pojistným a nepocházejí z něho a které jsou
systematické a trvalé tak, že mohou z dlouhodobého
hlediska ohrozit solventnost dotyčné pojišťovny.
KAPITOLA IV
Zvláštní pravidla pro zajištění
Článek 210
Finitní zajištění
1. Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny,
které uzavírají smlouvy o finitním zajištění nebo
vykonávají činnosti finitního zajištění, byly schopné
odpovídajícím způsobem zjišťovat, měřit, sledovat, řídit,
kontrolovat a oznamovat rizika, která z těchto smluv resp.
činností vyplývají.
2. V rámci zajištění harmonizovaného přístupu v oblasti
činností finitního zajištění může Komise přijmout
prováděcí opatření upřesňující ustanovení odstavce 1 s
ohledem na sledování, řízení a kontrolu rizik
vyplývajících z činností finitního zajištění.
2. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice včetně jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
3. Pro účely odstavců 1 a 2 se „finitním
zajištěním“ rozumí zajištění, v jehož rámci explicitní
maximální možné ztráty vyjádřené jako převedené
maximální ekonomické riziko, vyplývající z převodu
značného pojistnětechnického rizika i rizika načasování,
přesáhnou pojistné po dobu trvání dané smlouvy o
omezenou, avšak významnou částku, spolu s nejméně
jedním z těchto rysů:
a) explicitní a podstatné zvážení časové hodnoty peněz;
b) smluvní ustanovení pro řízení rovnováhy
ekonomických důsledků mezi smluvními stranami v
určitém časovém úseku k dosažení převodu cílového
rizika.
Článek 211
Zvláštní účelové jednotky (special purpose vehicles)
1. Členské státy umožní zřízení zvláštních účelových
jednotek na svém území, které podléhají předchozímu
povolení orgánů dohledu.
2. Komise v rámci zajištění harmonizovaného přístupu v
oblasti zvláštních účelových jednotek přijme prováděcí
opatření, která stanoví:
a) rozsah povolení;
496 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
b) povinné podmínky, které musí být začleněny do všech
vydaných smluv;
c) požadavky vhodnosti a řádnosti podle článku 42 na
osoby provozující zvláštní účelovou jednotku;
d) požadavky vhodnosti a řádnosti na akcionáře nebo
členy mající kvalifikovanou účast ve zvláštní účelové
jednotce;
e) řádné správní a účetní postupy, přiměřené mechanismy
vnitřní kontroly a požadavky na řízení rizik;
f) požadavky na informace týkající se účetnictví,
obezřetnosti a statistiky;
g) požadavky solventnosti.
2. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice včetně jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
3. Zvláštní účelové jednotky schválené před 31. říjnem
2012 se řídí právem členského státu, který tyto jednotky
schválil. Na jakoukoli novou činnost této jednotky
zahájenou po uvedeném dni se nicméně použijí odstavce
1 a 2.
HLAVA III
DOHLED NAD POJIŠŤOVNAMI A ZAJIŠŤOVNAMI
VE SKUPINĚ
KAPITOLA I
Dohled nad skupinou: definice, použitelnost, oblast
působnosti a úrovně
Oddíl 1
Definice
Článek 212
Definice
1. Pro účely této hlavy se rozumí:
a) „podnikem držícím účast“ podnik, který je buď
mateřským podnikem, nebo jiným podnikem, který drží
účast, nebo podnik spojený s jiným podnikem vztahem ve
smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS;
b) „přidruženým podnikem“ buď dceřiný podnik, nebo
jiný podnik, ve kterém je držena účast, nebo podnik
spojený s jiným podnikem vztahem ve smyslu čl. 12 odst.
1 směrnice 83/349/EHS;
c) „skupinou“ skupina podniků,
i) která sestává z podniku držícího účast, jeho dceřiných
podniků a subjektů, ve kterých tento podnik nebo jeho
dceřiné podniky drží účast, nebo z podniků, mezi nimiž
existují vzájemné vztahy ve smyslu čl. 12 odst. 1
směrnice 83/349/EHS; nebo
ii) která je založena na smluvně nebo jinak vytvořených
pevných a dlouhodobých finančních vazbách mezi těmito
podniky a která může zahrnovat vzájemné pojišťovny
nebo sdružení na bázi vzájemnosti, pokud:
— jeden z těchto podniků má prostřednictvím centrální
koordinace fakticky dominantní vliv na rozhodování
ostatních podniků, které jsou členy skupiny, včetně
přijímání finančních rozhodnutí,
— vznik a zánik těchto vztahů pro účely této hlavy
podléhá předchozímu souhlasu orgánu dohledu nad
skupinou;
kde se podnik, který provádí centrální koordinaci,
považuje za mateřský podnik, a ostatní podniky se
považují za podniky dceřiné;
d) „orgánem dohledu nad skupinou“ orgán dohledu
odpovědný za provádění dohledu nad skupinou,
ustanovený v souladu s článkem 247;
e) „kolegiem orgánů dohledu“ se rozumí stálá, avšak
flexibilní struktura pro spolupráci a koordinaci mezi
orgány dohledu v příslušných členských státech;
M1
f) „pojišťovací holdingovou společností“ mateřský
podnik, který není smíšenou finanční holdingovou
společností a jehož hlavní podnikatelskou činností je
získávat a držet účasti v dceřiných podnicích, přičemž
těmito dceřinými podniky jsou výlučně nebo především
pojišťovny nebo zajišťovny či pojišťovny nebo
zajišťovny z třetích zemí a alespoň jeden z těchto
dceřiných podniků je pojišťovna nebo zajišťovna;
g) „pojišťovací holdingovou společností se smíšenou
činností“ mateřský podnik jiný než pojišťovna,
pojišťovna z třetí země, zajišťovna, zajišťovna z třetí
země, pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená
finanční holdingová společnost, jejíž alespoň jeden
dceřiný podnik je pojišťovnou nebo zajišťovnou;
h) „smíšenou finanční holdingovou společností“ smíšená
finanční holdingová společnost ve smyslu čl. 2 bodu 15
směrnice 2002/87/ES.
B
2. Pro účely této hlavy budou orgány dohledu považovat
za mateřský podnik také jakýkoli podnik, který má podle
názoru orgánů dohledu fakticky dominantní vliv na jiný
podnik.
2. Za dceřiný podnik budou také považovat jakýkoli
podnik, na který má podle názoru orgánů dohledu
fakticky dominantní vliv mateřský podnik.
2. Za účast budou rovněž považovat přímé nebo nepřímé
držení hlasovacích práv nebo kapitálu v podniku, který
podle názoru příslušných orgánů fakticky podléhá
dominantnímu vlivu.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
497
Oddíl 2
Použitelnost a oblast působnosti
Článek 213
Použitelnost dohledu nad skupinou
1. Členské státy zajistí dohled na úrovni skupiny nad
pojišťovnami a zajišťovnami, které jsou členy skupiny, a
to v souladu s ustanoveními této hlavy.
1. Ustanovení této směrnice, která stanoví pravidla pro
dohled nad jednotlivými pojišťovnami a zajišťovnami, se
na tyto podniky vztahují i nadále, pokud není v této hlavě
stanoveno jinak.
M1
2. Členské státy zajistí, aby se dohled nad skupinou
vztahoval na:
a) pojišťovny nebo zajišťovny, které drží účast alespoň v
jedné pojišťovně, zajišťovně nebo pojišťovně či
zajišťovně z třetí země, v souladu s články 218 až 258;
b) pojišťovny nebo zajišťovny, jejichž mateřským
podnikem je pojišťovací holdingová společnost nebo
smíšená finanční holdingová společnost se skutečným
sídlem v Unii, v souladu s články 218 až 258;
c) pojišťovny nebo zajišťovny, jejichž mateřským
podnikem je pojišťovací holdingová společnost nebo
smíšená finanční holdingová společnost se skutečným
sídlem v třetí zemi nebo pojišťovna či zajišťovna z třetí
země, a to v souladu s články 260 až 263;
d) pojišťovny nebo zajišťovny, jejichž mateřským
podnikem je pojišťovací holdingová společnost se
smíšenou činností, a to v souladu s článkem 265.
3. V případech uvedených v odst. 2 písm. a) a b), kdy
pojišťovna nebo zajišťovna držící účast nebo pojišťovací
holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová
společnost se skutečným sídlem v Unii je buď
přidruženým podnikem regulovaného podniku nebo
smíšené finanční holdingové společnosti podléhající
doplňkovému dozoru ve smyslu čl. 5 odst. 2 směrnice
2002/87/ES, nebo je sama tímto regulovaným podnikem
nebo touto smíšenou finanční holdingovou společností,
může orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s
ostatními příslušnými orgány dohledu rozhodnout, že u
této pojišťovny nebo zajišťovny držící účast anebo u této
pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené
finanční holdingové společnosti upustí od výkonu
dohledu nad koncentrací rizik podle článku 244 této
směrnice, dohledu nad operacemi uvnitř skupiny podle
článku 245 této směrnice, nebo obojího.
4. Vztahují-li se na smíšenou finanční holdingovou
společnost rovnocenná ustanovení této směrnice i
směrnice 2002/87/ES, zejména pokud jde o dohled
založený na riziku, může orgán dohledu nad skupinou po
konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu
rozhodnout, že na tuto smíšenou finanční holdingovou
společnost použije pouze příslušná ustanovení směrnice
2002/87/ES.
5. Vztahují-li se na smíšenou finanční holdingovou
společnost rovnocenná ustanovení této směrnice i
směrnice 2006/48/ES, zejména pokud jde o dohled
založený na riziku, může orgán dohledu nad skupinou po
dohodě s orgánem vykonávajícím dohled na
konsolidovaném základě v sektoru bankovnictví a v
sektoru investičních služeb rozhodnout, že použije pouze
ustanovení směrnice vztahující se na nejvýznamnější
sektor určený v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice
2002/87/ES.
6. Orgán dohledu nad skupinou informuje o
rozhodnutích přijatých podle odstavců 4 a 5 Evropský
orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví)
zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1093/2010 ( 37 ) a Evropský orgán dohledu (Evropský
orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění) zřízený nařízením Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1094/2010 ( 38 ). Evropský orgán pro
bankovnictví, Evropský orgán pro pojišťovnictví a
zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropský orgán
dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy)
zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1095/2010 ( 39 ) vypracují prostřednictvím Společného
výboru evropských orgánů dohledu (dále jen „Společný
výbor“) pokyny pro sbližování postupů dohledu a
vypracují návrh regulačních technických norem, který
předloží Komisi do tří let od přijetí uvedených pokynů.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační
technické normy uvedené v prvním pododstavci v
souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010,
nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010.
B
Článek 214
Oblast působnosti dohledu nad skupinou
M1
1. Výkon dohledu nad skupinou podle článku 213
nezahrnuje povinnost orgánů dohledu vykonávat dohled
nad jednotlivými pojišťovnami nebo zajišťovnami z
třetích zemí, pojišťovacími holdingovými společnostmi,
smíšenými finančními holdingovými společnostmi nebo
pojišťovacími holdingovými společnostmi se smíšenou
činností, aniž je dotčen článek 257 ve vztahu k
pojišťovacím holdingovým společnostem nebo smíšeným
finančním holdingovým společnostem.
B
2. Orgán dohledu nad skupinou může v jednotlivých
případech rozhodnout, že do dohledu nad skupinou podle
článku 213 nezahrne některý podnik, pokud:
a) se tento podnik nachází ve třetí zemi, v níž existují
právní překážky k předávání nezbytných informací, aniž
je dotčen článek 229;
498 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
b) podnik, který by měl být do dohledu zahrnut, má s
ohledem na účel dohledu nad skupinou zanedbatelný
význam;
c) by zahrnutí tohoto podniku bylo z hlediska účelu
dohledu nad skupinou nevhodné nebo zavádějící.
2. Pokud by však podle prvního pododstavce písm. b)
mohlo být z dohledu vyloučeno jednotlivě více podniků
stejné skupiny, tyto podniky nelze vyloučit, mají-li
společně nezanedbatelný význam.
2. Pokud je orgán dohledu nad skupinou toho názoru, že
by některá pojišťovna či zajišťovna neměla být zahrnuta
do dohledu nad skupinou prvního pododstavce písm. b) a
c), přijme rozhodnutí teprve po konzultaci s ostatními
příslušnými orgány dohledu.
2. Pokud orgán dohledu nad skupinou některou
pojišťovnu nebo zajišťovnu nezahrne do dohledu nad
skupinou podle prvního pododstavce písm. b) a c),
mohou orgány dohledu členského státu, ve kterém se
tento podnik nachází požadovat, aby podnik vedoucí
skupinu poskytnul veškeré informace, které mohou
usnadnit dohled nad dotyčnou pojišťovnou nebo
zajišťovnou.
Oddíl 3
Úrovně
Článek 215
Poslední mateřský podnik na úrovni Společenství
M1
1. Pokud pojišťovna nebo zajišťovna držící účast,
pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční
holdingová společnost uvedená v čl. 213 odst. 2 písm. a)
a b) je sama dceřiným podnikem jiné pojišťovny,
zajišťovny, pojišťovací holdingové společnosti nebo
smíšené finanční holdingové společnosti se sídlem v Unii,
použijí se články 218 až 258 pouze na úrovni poslední
mateřské pojišťovny, zajišťovny, pojišťovací holdingové
společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti
se sídlem v Unii.
2. V případech, kdy poslední mateřská pojišťovna,
zajišťovna, pojišťovací holdingová společnost nebo
smíšená finanční holdingová společnost se sídlem v Unii
uvedená v odstavci 1 je dceřiným podnikem podniku
podléhajícího doplňkovému dozoru podle čl. 5 odst. 2
směrnice 2002/87/ES, může orgán dohledu nad skupinou
po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu
rozhodnout, že na úrovni tohoto posledního mateřského
podniku nebo společnosti upustí od výkonu dohledu nad
koncentrací rizik podle článku 244, dohledu nad
operacemi uvnitř skupiny podle článku 245, nebo obojího.
B
Článek 216
Poslední mateřský podnik na vnitrostátní úrovni
M1
1. Pokud pojišťovna nebo zajišťovna držící účast,
pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční
holdingová společnost se sídlem v Unii uvedená v čl. 213
odst. 2 písm. a) a b) nemá sídlo ve stejném členském státě
jako poslední mateřský podnik na úrovni Unie uvedený v
článku 215, mohou členské státy povolit svým orgánům
dohledu, aby po konzultaci s orgánem dohledu nad
skupinou a s posledním mateřským podnikem na úrovni
Unie rozhodly, že do dohledu nad skupinou zahrnou
poslední mateřskou pojišťovnu, zajišťovnu, pojišťovací
holdingovou společnost nebo smíšenou finanční
holdingovou společnost na vnitrostátní úrovni.
B
2. Orgán dohledu může u posledního mateřského
podniku na vnitrostátní úrovni omezit dohled nad
skupinou na ustanovení jednoho nebo více oddílů
kapitoly II.
3. Pokud se orgán dohledu rozhodne uplatnit na poslední
mateřský podnik na vnitrostátní úrovni ustanovení
kapitoly II oddílu 1, metoda, kterou v souladu s článkem
220 orgán dohledu nad skupinou uplatní na poslední
mateřský podnik na úrovni Společenství ve smyslu
článku 215, bude považována za směrodatnou a bude
orgánem dohledu nadále uplatňována v dotyčném
členském státě.
4. Pokud se orgán dohledu rozhodne uplatnit na poslední
mateřský podnik na vnitrostátní úrovni ustanovení
kapitoly II oddílu 1 a pokud poslední mateřský podnik na
úrovni Společenství ve smyslu článku 215 obdrží v
souladu s článkem 231 nebo s čl. 233 odst. 5 povolení
provést výpočet skupinového solventnostního
kapitálového požadavku i solventnostního kapitálového
požadavku jednotlivých pojišťoven a zajišťoven ve
skupině podle interního modelu, bude toto rozhodnutí
považováno za směrodatné a bude orgánem dohledu
nadále uplatňováno v dotyčném členském státě.
4. V takovém případě, pokud orgán dohledu usoudí, že
rizikový profil posledního mateřského podniku na
vnitrostátní úrovni se podstatně odchyluje od interního
modelu schváleného na úrovni Společenství a pokud
tento podnik dostatečně nezohlední připomínky orgánu
dohledu, může tento orgán dohledu tomuto podniku
uložit navýšení kapitálového požadavku ke skupinovému
solventnostnímu kapitálovému požadavku stanovenému
na základě takového modelu, nebo ve výjimečných
případech, kdyby takové navýšení kapitálového
požadavku nebylo odpovídající, může orgán dohledu
požadovat, aby tento podnik vypočítal svůj skupinový
solventnostní kapitálový požadavek na základě
standardního modelu.
4. Orgán dohledu zdůvodní takové rozhodnutí jak
podniku, tak orgánu dohledu nad skupinou.
5. Pokud se orgán dohledu rozhodne uplatnit na
mateřský podnik držící účast na vnitrostátní úrovni
ustanovení kapitoly II oddílu 1, nesmí tento podnik v
souladu s články 236 nebo 243 podat žádost o povolení,
aby se na jakýkoliv z jeho dceřiných podniků vztahovaly
články 238 a 239.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
499
6. Pokud členské státy umožní orgánům dohledu
rozhodnout, jak uvedeno v odstavci 1, zajistí, aby žádné z
takových rozhodnutí nebylo přijato resp. nezůstávalo v
platnosti, pokud mateřský podnik držící účast na
vnitrostátní úrovni je dceřiným podnikem mateřského
podniku držícího účast na úrovni Společenství podle
článku 215, který obdržel v souladu s článkem 237 nebo
243 povolení, aby se na tento jeho dceřiný podnik
vztahovaly články 238 a 239.
7. Komise může přijmout prováděcí opatření stanovující
okolnosti, za kterých může být rozhodnutí uvedené v
odstavci 1 přijato.
7. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Článek 217
Mateřský podnik držící účast v několika členských
státech
1. Pokud členské státy umožní orgánům dohledu
přijmout rozhodnutí uvedené v článku 216, umožní jim
také, aby mohly uzavřít dohody s orgány dohledu v
jiných členských státech, ve kterých působí jiný
přidružený poslední mateřský podnik na vnitrostátní
úrovni, a to s cílem provádět dohled nad skupinou na
úrovni podskupiny zahrnující několik členských států.
1. Pokud příslušné orgány dohledu uzavřely dohodu
uvedenou v prvním pododstavci, dohled nad skupinou se
nebude provádět u žádného posledního mateřského
podniku podle článku 216 působícího v jiných členských
státech než v členském státě, ve kterém se nachází
podskupina uvedená v prvním pododstavci tohoto
odstavce.
2. Ustanovení čl. 216 odst. 2 až 6 se použijí obdobně.
3. Komise může přijmout prováděcí opatření stanovující
okolnosti, za kterých může být rozhodnutí uvedené v
odstavci 1 přijato.
3. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
KAPITOLA II
Finanční situace
Oddíl 1
Skupinová solventnost
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
Článek 218
Dohled nad skupinovou solventností
1. Dohled nad skupinovou solventností se vykonává v
souladu s odstavcem 2 a 3 tohoto článku, článkem 246 a
kapitolou III.
2. Nastane-li případ uvedený v čl. 213 odst. 2 písm. a),
budou členské státy vyžadovat, aby pojišťovny nebo
zajišťovny držící účast zajistily, že skupina neustále
disponuje částkou použitelného kapitálu, která se rovná
alespoň solventnostnímu kapitálovému požadavku
vypočtenému podle pododdílu 2, 3 a 4.
3. Nastane-li případ uvedený v čl. 213 odst. 2 písm. b),
budou členské státy vyžadovat, aby pojišťovny a
zajišťovny ve skupině zajistily, že skupina neustále
disponuje částkou použitelného kapitálu, která se rovná
alespoň skupinovému solventnostnímu kapitálovému
požadavku vypočtenému podle pododdílu 5.
4. Požadavky uvedené v odstavci 2 a 3 podléhají
kontrole prováděné orgánem dohledu nad skupinou, a to
v souladu s kapitolou III. Ustanovení článku 136 a čl. 138
odst. 1 až 4 se použijí obdobně.
5. Jakmile podnik držící účast zjistí, že skupina již
nedodržuje solventnostní kapitálový požadavek nebo že
existuje riziko, že tento požadavek nebude dodržován v
následujících třech měsících, a sdělí tuto skutečnost
orgánu dohledu nad skupinou, orgán dohledu informuje
ostatní orgány dohledu v kolegiu orgánů dohledu.
Kolegium poté posoudí situaci skupiny.
M1
Článek 219
Četnost výpočtu
1. Orgán dohledu nad skupinou zajistí, aby výpočty
uvedené v čl. 218 odst. 2 a 3 byly prováděny alespoň
jednou ročně, přičemž tyto výpočty provádí pojišťovna
nebo zajišťovna držící účast, pojišťovací holdingová
společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost.
Podklady pro tento výpočet a jeho výsledky předloží
orgánu dohledu nad skupinou buď pojišťovna nebo
zajišťovna držící účast, nebo pokud skupinu nevede
pojišťovna nebo zajišťovna, pojišťovací holdingová
společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost
nebo ten podnik ve skupině, který po konzultaci s
ostatními příslušnými orgány dohledu a se samotnou
skupinou určí orgán dohledu nad skupinou.
2. Pojišťovna, zajišťovna, pojišťovací holdingová
společnost a smíšená finanční holdingová společnost
musí průběžně sledovat částku skupinového
solventnostního kapitálového požadavku. Pokud se
rizikový profil skupiny podstatně odchyluje od
předpokladů pro poslední oznámený skupinový
solventnostní kapitálový požadavek, musí být tento
skupinový solventnostní kapitálový požadavek
neprodleně přepočten a oznámen orgánům dohledu nad
skupinou.
500 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Pokud existuje opodstatněná domněnka, že se ode dne
posledního oznámení skupinového solventnostního
kapitálového požadavku výrazně změnil rizikový profil
skupiny, orgány dohledu nad skupinou mohou požádat,
aby byl skupinový solventnostní kapitálový požadavek
znovu přepočítán.
B
Pododdíl 2
Volba metody výpočtu a obecné zásady
Článek 220
Volba metody výpočtu
1. Výpočet skupinové solventnosti pojišťoven a
zajišťoven uvedených v čl. 213 odst. 2 písm. a) bude
proveden podle technických pravidel a podle jedné z
metod uvedených v článcích 221 až 233.
2. Členské státy zajistí, aby výpočet skupinové
solventnosti pojišťoven a zajišťoven uvedených v čl. 213
odst. 2 písm. a) byl proveden podle metody 1 uvedené v
článcích 230 až 232.
2. Členské státy však umožní orgánům dohledu, pokud
vykonávají funkci orgánu dohledu nad určitou skupinou,
aby mohly po konzultaci s ostatními příslušnými orgány
dohledu a se samotnou skupinou rozhodnout, že uplatní
na skupinu metodu 2 uvedenou v článcích 233 a 234
nebo kombinaci metod 1 a 2, pokud by použití samotné
metody 1 nebylo přiměřené.
Článek 221
Zohlednění poměrného podílu
1. Při výpočtu skupinové solventnosti se zohlední
poměrný podíl držený podnikem v přidružených
podnicích.
1. Pro účely prvního pododstavce se tento poměrný podíl
stanoví jako:
a) procento použité pro sestavení konsolidované účetní
uzávěrky, pokud je použita metoda 1; nebo
b) poměr upsaného kapitálu, který podnik držící účast
přímo nebo nepřímo drží, pokud je použita metoda 2.
1. Je-li však přidružený podnik dceřiným podnikem,
který nemá dostatek kapitálu použitelného ke krytí
solventnostního kapitálového požadavku, bude zohledněn
celkový deficit solventnosti dceřiného podniku, a to bez
ohledu na použitou metodu.
1. Pokud je podle názoru orgánů dohledu odpovědnost
mateřského podniku, který drží majetkovou účast,
omezena výlučně na tuto majetkovou účast, mohou tyto
orgány dohledu nad skupinou povolit zohlednění deficitu
solventnosti dceřiného podniku na poměrném základě.
2. Orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s ostatními
příslušnými orgány dohledu a se samotnou skupinou určí,
jaká poměrná část bude zohledněna, jestliže:
a) neexistuje majetkové propojení mezi některými
podniky ve skupině;
b) orgán dohledu rozhodl, že přímé nebo nepřímé držení
hlasovacích práv či kapitálu v jiném podniku bude
kvalifikováno jako účast, neboť podle jeho názoru
umožňuje vykonávat značný vliv na řízení tohoto
podniku;
c) orgán dohledu rozhodl, že podnik je mateřským
podnikem jiného podniku, neboť podle názoru uvedeného
orgánu dohledu má na tento podnik fakticky dominantní
vliv.
Článek 222
Zamezení vícenásobného použití použitelného kapitálu
1. Vícenásobné použití kapitálu použitelného pro
solventnostní kapitálový požadavek různých pojišťoven
nebo zajišťoven zahrnutých do tohoto výpočtu není
povoleno.
1. Za tímto účelem je nutné z výpočtu skupinové
solventnosti, pokud tak nestanoví již metody popsané v
pododdíle 4, vyloučit tyto částky:
a) hodnotu jakéhokoli aktiva pojišťovny nebo zajišťovny
držící účast, které představuje financování kapitálu
použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek
některé z jejích přidružených pojišťoven nebo zajišťoven;
b) hodnotu jakéhokoli aktiva pojišťovny nebo zajišťovny
přidružené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, které
představuje financování kapitálu použitelného pro
solventnostní kapitálový požadavek této pojišťovny nebo
zajišťovny držící účast;
c) hodnotu jakéhokoli aktiva pojišťovny nebo zajišťovny
přidružené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, které
představuje financování kapitálu použitelného pro
solventnostní kapitálový požadavek jakékoli jiné
pojišťovny nebo zajišťovny přidružené pojišťovně nebo
zajišťovně držící účast.
2. Aniž je dotčen odstavec 1, následující položky mohou
být zahrnuty do výpočtu pouze v té míře, v jaké jsou
použitelné pro krytí solventnostního kapitálového
požadavku dotyčného přidruženého podniku:
a) disponibilní bonusový fond, na který se vztahuje čl. 91
odst. 2, vytvořené v životní pojišťovně nebo zajišťovně
přidružené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, u níž
se skupinová solventnost vypočítává;
b) jakýkoli upsaný, ale nesplacený kapitál pojišťovny
nebo zajišťovny přidružené pojišťovně nebo zajišťovně
držící účast, u níž se skupinová solventnost vypočítává.
2. Do výpočtu nelze v žádném případě zahrnout
následující položky:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
501
i) upsaný, ale nesplacený kapitál, který představuje
potenciální závazek podniku držícího účast;
ii) upsaný, ale nesplacený kapitál pojišťovny nebo
zajišťovny držící účast, který představuje potenciální
závazek přidružené pojišťovny nebo zajišťovny; nebo
iii) upsaný, ale nesplacený kapitál přidružené pojišťovny
nebo zajišťovny, který představuje potenciální závazek
jiné pojišťovny nebo zajišťovny přidružené této
pojišťovně nebo zajišťovně držící účast.
3. Jestliže jsou orgány dohledu toho názoru, že kapitálu
použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek jiné
přidružené pojišťovny nebo zajišťovny, než je uvedeno v
odstavci 2, nemohou být dány účinně k dispozici za
účelem krytí solventnostního kapitálového požadavku
pojišťovny nebo zajišťovny držící účast, u níž se
skupinová solventnost vypočítává, lze tyto použitelný
kapitál zahrnout do výpočtu pouze do té míry, v jaké jsou
použitelné pro krytí solventnostního kapitálového
požadavku přidruženého podniku.
4. Součet položek kapitálu uvedených v odstavcích 2 a 3
nesmí přesáhnout solventnostní kapitálový požadavek
přidružené pojišťovny nebo zajišťovny.
5. Veškerý použitelný kapitál pojišťovny nebo
zajišťovny přidružené pojišťovny nebo zajišťovny držící
účast, u níž se vypočítává skupinová solventnost, které
podléhají předchozímu povolení orgánu dohledu podle
článku 90, může být zahrnut do výpočtu pouze tehdy,
pokud byly řádně povoleny orgánem vykonávajícím
dohled nad přidruženým podnikem.
Článek 223
Vyloučení tvorby kapitálu uvnitř skupiny
1. Při výpočtu skupinové solventnosti se nezohlední
žádný kapitál použitelný pro solventnostní kapitálový
požadavek, které pocházejí z recipročního financování
mezi pojišťovnou nebo zajišťovnou držící účast a
kterýmkoli z těchto podniků:
a) přidruženým podnikem;
b) podnikem držícím účast;
c) jiným přidruženým podnikem jakéhokoli jejího
podniku držícího účast.
2. Při výpočtu skupinové solventnosti se nezohlední
žádný kapitál použitelný pro solventnostní kapitálový
požadavek pojišťovny nebo zajišťovny přidružené
pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, u níž se
vypočítává skupinová solventnost, pokud dotyčný
použitelný kapitál pochází z recipročního financování s
jiným podnikem přidruženým k této pojišťovně nebo
zajišťovně držící účast.
3. Za reciproční financování se považuje případ, kdy
pojišťovna nebo zajišťovna, nebo kterýkoli z jejích
přidružených podniků, drží účast nebo poskytuje úvěry
dalšímu podniku, jenž přímo nebo nepřímo drží kapitál
použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek prvně
uvedeného podniku.
Článek 224
Ocenění
Aktiva a závazky budou oceněny v souladu s článkem 75.
Pododdíl 3
Použití metod výpočtu
Článek 225
Přidružené pojišťovny a zajišťovny
Pokud je pojišťovně nebo zajišťovně přidružena více než
jedna pojišťovna nebo zajišťovna, bude do výpočtu
skupinové solventnosti zahrnuta každá z těchto
přidružených pojišťoven nebo zajišťoven.
Členské státy mohou stanovit, že pokud má přidružená
pojišťovna nebo zajišťovna své sídlo v jiném členském
státě než pojišťovna nebo zajišťovna, u které se výpočet
solventnostního kapitálového požadavku provádí, bude
při jeho výpočtu zohledněn solventnostní kapitálový
požadavek a použitelný kapitál tohoto přidruženého
podniku, které odpovídají požadavkům stanoveným tímto
jiným členským státem.
M1
Článek 226
Zprostředkující pojišťovací holdingové společnosti
1. Při výpočtu skupinové solventnosti se u pojišťovny
nebo zajišťovny, která drží prostřednictvím pojišťovací
holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové
společnosti účast v přidružené pojišťovně nebo
zajišťovně či v pojišťovně nebo zajišťovně z třetí země,
zohlední situace zprostředkující pojišťovací holdingové
společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti.
Zprostředkující pojišťovací holdingová společnost nebo
zprostředkující smíšená finanční holdingová společnost je
výhradně za účelem tohoto výpočtu posuzována jako
pojišťovna nebo zajišťovna podléhající pravidlům
stanoveným v hlavě I kapitole VI oddíle 4 pododdílech 1,
2 a 3, pokud jde o solventnostní kapitálový požadavek, a
podmínkám stanoveným v hlavě I kapitole VI oddíle 3
pododdílech 1, 2 a 3, pokud jde o kapitál použitelný pro
solventnostní kapitálový požadavek.
2. V případě, že zprostředkující pojišťovací holdingová
společnost nebo zprostředkující smíšená finanční
holdingová společnost drží podřízené pohledávky nebo
jiný použitelný kapitál, na který se vztahují omezení
podle článku 98, je tento kapitál považován za použitelný
pouze do výše částky, která se vypočte uplatněním
omezení podle článku 98 na celkový použitelný kapitál
na skupinové úrovni ve srovnání se solventnostním
kapitálovým požadavkem na skupinové úrovni.
Veškerý použitelný kapitál zprostředkující pojišťovací
holdingové společnosti nebo zprostředkující smíšené
finanční holdingové společnosti, který by podléhal
502 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
předchozímu povolení orgánu dohledu v souladu s
článkem 90, pokud by byl držen pojišťovnou nebo
zajišťovnou, může být zohledněn při výpočtu skupinové
solventnosti pouze tehdy, pokud byl řádně povolen
orgánem dohledu nad skupinou.
B
Článek 227
Přidružené pojišťovny a zajišťovny ze třetích zemí
1. Při výpočtu skupinové solventnosti pojišťovny nebo
zajišťovny, která drží účast v pojišťovně nebo zajišťovně
ze třetí země, v souladu s článkem 233 je výhradně pro
účely tohoto výpočtu tato pojišťovna nebo zajišťovna ze
třetí země posuzována jako přidružená pojišťovna nebo
zajišťovna.
1. Pokud však ve třetí zemi, ve které má tento podnik
sídlo, podnik podléhá povolení a solventnostnímu režimu,
který je přinejmenším rovnocenný solventnostnímu
režimu stanovenému v hlavě I kapitole VI, mohou
členské státy stanovit, že se při výpočtu solventnosti
tohoto podniku zohlední solventnostní kapitálový
požadavek a použitelný kapitál, které odpovídají
požadavkům stanoveným tímto jiným členským státem.
2. Orgán dohledu nad skupinou na žádost podniku
držícího účast nebo z vlastního podnětu ověří, zda
solventnostní režim uplatňovaný třetí zemí je
přinejmenším rovnocenný.
2. Orgán dohledu nad skupinou rozhodne o
rovnocennosti režimů teprve po konzultaci s ostatními
příslušnými orgány dohledu a s výborem CEIOPS.
3. Komise může přijmout prováděcí opatření, v nichž
stanoví kritéria pro posouzení, zda je solventnostní režim
uplatňovaný třetí zemí rovnocenný solventnostnímu
režimu stanovenému v hlavě I kapitole VI.
3. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
4. Komise může po konzultaci s Evropským výborem
pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a s
ohledem na kritéria přijatá podle odstavce 3 tohoto
článku, regulativním postupem podle čl. 301 odst. 2
rozhodnout, zda solventnostní režim uplatňovaný třetí
zemí je rovnocenný solventnostnímu režimu
stanovenému v hlavě I kapitole VI.
4. Tato rozhodnutí podléhají pravidelnému přezkumu,
aby byly zohledněny veškeré změny solventnostního
režimu stanoveného v hlavě I kapitole VI a
solventnostního režimu uplatňovaného třetí zemí.
5. Pokud Komise v souladu s odstavcem 4 rozhodne, že
solventnostní režim v třetí zemi je rovnocenný, nepoužije
se odstavec 2.
5. Pokud Komise v souladu s odstavcem 3 rozhodne, že
solventnostní režim uplatňovaný třetí zemí není
rovnocenný, pak nelze zohlednit solventnostní kapitálový
požadavek a použitelný kapitál určený dotyčnou třetí
zemí podle druhého pododstavce odstavce 1 a pojišťovna
nebo zajišťovna ze třetí země bude posuzována výhradně
podle ustanovení prvního pododstavce odstavce 1.
Článek 228
Přidružené uvěrové instituce, investiční podniky a
finanční instituce
Pro účely výpočtu skupinové solventnosti pojišťovny
nebo zajišťovny, která drží účast v uvěrové instituci,
investičním podniku nebo finanční instituci, členské státy
umožní svým pojišťovnám nebo zajišťovnám držícím
účast použít obdobně metodu 1 nebo 2 stanovenou v
příloze I směrnice 2002/87/ES. Metoda 1 stanovená v
této příloze se však použije pouze v případě, že orgán
dohledu nad skupinou považuje integrované řízení a
vnitřní kontrolu subjektů, které by byly zahrnuty do
účetní konsolidace, za uspokojivé. Zvolenou metodu je
třeba používat jednotně ve všech pozdějších případech.
Členské státy však umožní svým orgánům dohledu, které
vykonávají funkci orgánu dohledu nad určitou skupinou,
aby mohly na žádost podniku držícího účast nebo z
vlastního podnětu rozhodnout o odečtení jakékoli účasti
uvedené v prvním pododstavci od kapitálu použitelného
pro skupinovou solventnost podniku držícího účast.
Článek 229
Nedostupnost nezbytných informací
Pokud příslušné orgány dohledu nemají k dispozici
informace o přidruženém podniku se sídlem v členském
státě nebo v třetí zemi, které jsou nezbytné pro výpočet
skupinové solventnosti pojišťovny nebo zajišťovny,
odečte se účetní hodnota výše uvedeného podniku v
pojišťovně nebo zajišťovně držící účast od kapitálu
použitelného pro skupinovou solventnost.
V takovém případě se nerealizované zisky z takové účasti
nebudou považovat za kapitál použitelný pro skupinovou
solventnost.
Pododdíl 4
Metody výpočtu
Článek 230
Metoda 1 (standardní): metoda účetní konsolidace
1. Výpočet skupinové solventnosti pojišťovny nebo
zajišťovny držící účast se provádí na základě
konsolidované účetní závěrky.
1. Skupinová solventnost pojišťovny nebo zajišťovny
držící účast se rovná rozdílu mezi:
a) kapitálem použitelným pro solventnostní kapitálový
požadavek, vypočítanými na základě konsolidovaných
účetních údajů a
b) skupinovým solventnostním kapitálovým požadavkem,
vypočítaným na základě konsolidovaných účetních údajů.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
503
1. Pravidla stanovená v hlavě I kapitole VI oddílu 3
pododdílech 1, 2 a 3 a v hlavě I kapitole VI oddílu 4
pododdílech 1, 2 a 3 se použijí pro výpočet kapitálu
použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek a
skupinový solventnostní kapitálový požadavek
prováděný na základě konsolidovaných účetních údajů.
2. Skupinový solventnostní kapitálový požadavek
vycházející z konsolidovaných účetních údajů
(konsolidovaný skupinový solventnostní kapitálový
požadavek) se vypočítá buď podle standardního vzorce,
nebo podle schváleného interního modelu, a to způsobem
odpovídajícím obecným zásadám stanoveným v hlavě I
kapitole VI oddílu 4 pododdílech 1 a 2 a v hlavě I
kapitole VI oddílu 4 pododdílech 1 a 3.
2. Konsolidovaný skupinový solventnostní kapitálový
požadavek bude tvořen minimálně součtem:
a) minimálního kapitálového požadavku podle článku
129 pojišťoven nebo zajišťoven držících účast a
b) poměrného podíl minimálního kapitálového
požadavku připadajícího na přidruženou pojišťovnu a
zajišťovnu.
2. Toto minimum bude kryto použitelným primárním
kapitálem v souladu s čl. 98 odst. 4.
2. Při určování, zda tento kapitál je použitelný pro
minimální konsolidovaný skupinový solventnostní
kapitálový požadavek, se obdobně použijí zásady
stanovené v článcích 221 až 229. Ustanovení čl. 139 odst.
1 a 2 se použijí obdobně.
Článek 231
Skupinový interní model
M1
1. Podají-li pojišťovna nebo zajišťovna a její přidružené
podniky, případně přidružené podniky pojišťovací
holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové
společnosti společně, žádost o povolení výpočtu
konsolidovaného skupinového solventnostního
kapitálového požadavku a solventnostního kapitálového
požadavku pojišťoven a zajišťoven ve skupině na základě
interního modelu, příslušné orgány dohledu společně
rozhodnou, zda toto povolení udělí, a v případě potřeby
určí podmínky, jimž toto povolení podléhá.
B
1. Žádost uvedená v prvním pododstavci bude podána
pouze u orgánu dohledu nad skupinou.
1. Orgán dohledu nad skupinou bude neprodleně
informovat ostatní příslušné orgány dohledu.
2. Příslušné orgány dohledu podniknou vše, co je v jejich
pravomoci, aby přijaly společné rozhodnutí o této žádosti
do šesti měsíců ode dne, kdy orgán dohledu nad skupinou
obdržel žádost obsahující všechny náležitosti.
2. Orgán dohledu nad skupinou předá neprodleně tuto
žádost obsahující všechny náležitosti ostatním příslušným
orgánům dohledu.
3. Orgán dohledu nad skupinou a kterýkoli jiný příslušný
orgán dohledu mohou v době uvedené v odstavci 2
požádat o vyjádření výbor CEIOPS. Výbor CEIOPS je
požádán o vyjádření rovněž v případě, že o to požádá
podnik držící účast.
3. V případě, že je výbor CEIOPS požádán o vyjádření,
jsou o této skutečnosti informovány všechny příslušné
orgány dohledu a období uvedené v odstavci 2 se
prodlouží o dva měsíce.
4. Pokud výbor CEIOPS nebyl požádán o vyjádření
podle odst. 3 prvního pododstavce a pokud příslušné
orgány dohledu nepřijmou společné rozhodnutí do šesti
měsíců ode dne, kdy orgán dohledu nad skupinou obdržel
žádost obsahující všechny náležitosti, orgán dohledu nad
skupinou požádá výbor CEIOPS, aby během dalších
dvou měsíců předložil své vyjádření všem příslušným
orgánům dohledu. Orgán dohledu nad skupinou přijme
rozhodnutí do tří týdnů od předložení uvedeného
vyjádření, přičemž toto vyjádření řádně zohlední.
5. Bez ohledu na to, zda byl výbor CEIOPS požádán o
vyjádření, orgán dohledu nad skupinou rozhodnutí
odůvodní a zohlední v něm stanoviska ostatních
příslušných orgánů dohledu.
5. Orgán dohledu nad skupinou předá rozhodnutí
žadateli a ostatním příslušným orgánům dohledu.
5. Příslušné orgány dohledu toto rozhodnutí dodržují.
6. Nebude-li společné rozhodnutí přijato v období
stanoveném v odstavcích 2 a 3, rozhodne orgán dohledu
nad skupinou o této žádosti samostatně.
6. Při tomto rozhodování orgán dohledu nad skupinou
náležitě zohlední:
a) veškeré názory a výhrady ostatních příslušných orgánů
dohledu vyjádřené během příslušného období;
b) stanovisko výboru CEIOPS, pokud byl tento výbor
požádán o vyjádření.
6. Rozhodnutí obsahuje řádné odůvodnění a vysvětlení
všech podstatných odchylek od stanoviska výboru
CEIOPS.
6. Orgán dohledu nad skupinou předá rozhodnutí
žadateli a ostatním příslušným orgánům dohledu.
6. Toto rozhodnutí je uznáno jako směrodatné a
uplatňováno příslušnými orgány dohledu.
7. Pokud kterýkoliv z příslušných orgánů dohledu usoudí,
že rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny pod jeho
dohledem se podstatně odchyluje od předpokladů
interního modelu schváleného skupinou, a pokud tento
podnik dostatečně nezohlednil připomínky orgánu
dohledu, může tento orgán dohledu v souladu s článkem
37 uložit navýšení kapitálového požadavku k
solventnostnímu kapitálovému požadavku této
504 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
pojišťovny nebo zajišťovny stanovenému na základě
interního modelu.
7. Ve výjimečných případech, kdy by takové navýšení
kapitálového požadavku nebylo přiměřené, může orgán
dohledu požadovat, aby dotyčný podnik vypočítal svůj
solventnostní kapitálový požadavek na základě
standardního vzorce uvedeného v hlavě I kapitole VI
oddílu 4 pododdílech 1 a 2. V souladu s případy
uvedenými v čl. 37 odst. 1 písm. a) a c) může orgán
dohledu uložit navýšení kapitálového požadavku k
solventnostnímu kapitálovému požadavku dotyčné
pojišťovny nebo zajišťovny stanovenému na základě
standardního vzorce.
7. Orgán dohledu zdůvodní jakékoliv takové rozhodnutí
uvedené v prvním a druhém pododstavci jak pojišťovně
nebo zajišťovně, tak orgánu dohledu nad skupinou.
Článek 232
Navýšení skupinového kapitálového požadavku
Při určování, zda konsolidovaný skupinový solventnostní
kapitálový požadavek odpovídajícím způsobem
zohledňuje rizikový profil skupiny, věnuje orgán dohledu
nad skupinou zvláštní pozornost veškerým případům, v
nichž mohou nastat okolnosti uvedené v čl. 37 odst. 1
písm. a) až c), zejména pokud:
a) by použitým standardním vzorcem nebo interním
modelem mohla být nedostatečně kryta specifická rizika
na úrovni skupiny s ohledem na obtížnost jejich
kvantifikace;
b) je příslušnými orgány dohledu v souladu s článkem 37
a čl. 231 odst. 7 uloženo navýšení kapitálového
požadavku k solventnostnímu kapitálovému požadavku
přidružené pojišťovny nebo zajišťovny;
Ustanovení čl. 37 odst. 1 až 5 a prováděcí opatření přijatá
podle čl. 37 odst. 6 se použijí obdobně.
Pokud rizikový profil skupiny není dostatečně zohledněn,
může být uloženo navýšení kapitálového požadavku ke
skupinovému konsolidovanému solventnostnímu
kapitálovému požadavku.
Článek 233
Metoda 2 (alternativní metoda): metoda odpočtu
agregovaných dat
1. Skupinová solventnost pojišťovny nebo zajišťovny
držící účast se rovná rozdílu mezi:
a) souhrnem použitelným kapitálem skupiny podle
odstavce 2;
b) a hodnotou přidružených pojišťoven nebo zajišťoven v
pojišťovně nebo zajišťovně držící účast a souhrnným
skupinovým solventnostním kapitálovým požadavkem
podle odstavce 3.
2. Souhrnný použitelný kapitál skupiny jsou součtem:
a) kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny držící účast
použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek;
b) poměrného podílu pojišťovny nebo zajišťovny držící
účast v kapitálu použitelném pro solventnostní kapitálový
požadavek přidružených pojišťoven nebo zajišťoven.
3. Souhrnný solventnostní kapitálový požadavek skupiny
je součtem:
a) solventnostního kapitálového požadavku pojišťovny
nebo zajišťovny držící účast;
b) poměrného podílu solventnostního kapitálového
požadavku přidružených pojišťoven nebo zajišťoven.
4. Spočívá-li účast v přidružených pojišťovnách nebo
zajišťovnách plně nebo z části v nepřímém vlastnictví, do
hodnoty přidružených pojišťoven nebo zajišťoven v
pojišťovně nebo zajišťovně držící účast se zahrne
hodnota tohoto nepřímého vlastnictví s ohledem na
rozhodné navazující účasti, a do položek uvedených v
odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. b) se zahrnou příslušné
poměrné podíly kapitálu použitelného pro solventnostní
kapitálový požadavek přidružených pojišťoven nebo
zajišťoven resp. podíly solventnostního kapitálového
požadavku přidružených pojišťoven nebo zajišťoven.
M1
5. Podají-li pojišťovna nebo zajišťovna a její přidružené
podniky, případně přidružené podniky pojišťovací
holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové
společnosti společně, žádost o povolení výpočtu
solventnostního kapitálového požadavku pojišťoven a
zajišťoven ve skupině na základě interního modelu,
článek 231 se použije obdobně.
B
6. Při určování, zda souhrnný skupinový solventnostní
kapitálový požadavek vypočítaný podle odstavce 3
přiměřeně zohledňuje rizikový profil skupiny, věnují
příslušné orgány dohledu nad skupinou zvláštní
pozornost veškerým specifickým rizikům na úrovni
skupiny, která by mohla být nedostatečně kryta s
ohledem na obtížnost jejich kvantifikace.
6. Pokud se rizikový profil skupiny podstatně odchyluje
od předpokladů pro souhrnný skupinový solventnostní
kapitálový požadavek, může být uloženo navýšení
kapitálového požadavku k souhrnnému skupinovému
solventnostnímu kapitálovému požadavku.
6. Ustanovení čl. 37 odst. 1 až 5 a prováděcí opatření
přijatá podle čl. 37 odst. 6 se použijí obdobně.
Článek 234
Prováděcí opatření
Komise přijme prováděcí opatření stanovující technické
zásady a metody uvedené v článcích 220 až 229 a
podmínky použití článků 230 až 233 v rámci zajištění
jednotného uplatňování ve Společenství.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
505
Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné
prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají
regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.
Pododdíl 5
M1
Dohled nad skupinovou solventností pojišťoven a
zajišťoven, které jsou dceřinými podniky pojišťovací
holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové
společnosti
Článek 235
Skupinová solventnost pojišťovací holdingové
společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti
1. Pokud jsou pojišťovny nebo zajišťovny dceřinými
podniky pojišťovací holdingové společnosti nebo
smíšené finanční holdingové společnosti, zajistí orgán
dohledu nad skupinou, aby byl výpočet skupinové
solventnosti proveden na úrovni pojišťovací holdingové
společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti
podle čl. 220 odst. 2 až článku 233.
2. Pro účely tohoto výpočtu je mateřský podnik
posuzován jako pojišťovna nebo zajišťovna podléhající
pravidlům stanoveným v hlavě I kapitole VI oddíle 4
pododdílech 1, 2 a 3, pokud jde o solventnostní
kapitálový požadavek, a podmínkám stanoveným v hlavě
I kapitole VI oddíle 3 pododdílech 1, 2 a 3, pokud jde o
kapitál použitelný pro solventnostní kapitálový
požadavek.
B
Pododdíl 6
Dohled nad skupinovou solventností v případě skupin s
centralizovaným řízením rizik
Článek 236
Dceřiné podniky pojišťovny nebo zajišťovny: podmínky
Členské státy zajistí, aby se pravidla stanovená v článcích
238 a 239 vztahovala na jakoukoli pojišťovnu nebo
zajišťovnu, která je jejím dceřiným podnikem, pokud
jsou splněny všechny tyto podmínky:
a) dceřiný podnik podléhá dohledu nad skupinou
prováděnému orgánem dohledu nad skupinou na úrovni
mateřského podniku v souladu s touto hlavou a orgán
dohledu nad skupinou o ní nerozhodl ve smyslu čl. 214
odst. 2;
b) postupy pro řízení rizik a mechanismy vnitřní kontroly
mateřského podniku se vztahují i na dceřiný podnik a
mateřský podnik splňuje požadavky příslušných orgánů
dohledu na obezřetné řízení dceřiného podniku;
c) mateřský podnik obdržel schválení uvedené v čl. 246
odst. 4 třetím pododstavci;
d) mateřský podnik obdržel schválení uvedené v čl. 256
odst. 2;
e) mateřský podnik podal žádost o povolení, aby se na
pojišťovnu nebo zajišťovnu vztahovaly články 238 a 239,
a tato žádost byla kladně vyřízena postupem podle článku
237.
Článek 237
Dceřiné podniky pojišťovny nebo zajišťovny: rozhodnutí
o žádosti
1. V případě, že je podána žádost, aby se na pojišťovnu
nebo zajišťovnu vztahovala pravidla stanovená v článcích
238 a 239, příslušné orgány dohledu rozhodnou společně
v rámci kolegia orgánů dohledu a po důkladné konzultaci,
zda požadované povolení udělí, a v případě potřeby
stanoví podmínky, kterým bude povolení podléhat.
1. Žádost uvedená v prvním pododstavci se podává
pouze orgánu dohledu, který povolil dceřiný podnik.
Tento orgán dohledu neprodleně informuje ostatní členy
kolegia orgánů dohledu a předá jim žádost obsahující
všechny náležitosti.
2. Příslušné orgány dohledu učiní vše, co je v jejich
pravomoci, aby přijaly společné rozhodnutí o této žádosti
do tří měsíců ode dne, kdy všechny orgány dohledu v
kolegiu orgánů dohledu obdrží žádost obsahující všechny
náležitosti.
3. Existují-li v souvislosti se schvalováním žádosti
uvedené v odstavci 1 rozdílné názory, může orgán
dohledu nad skupinou nebo kterýkoli jiný příslušný orgán
dohledu v době uvedené v odstavci 2 požádat o vyjádření
výbor CEIOPS. Byl-li výbor CEIOPS požádán o
vyjádření, je tato skutečnost oznámena všem příslušným
orgánům dohledu a doba uvedená v odstavci 2 se
prodlouží o jeden měsíc.
3. Byl-li výbor CEIOPS požádán o vyjádření, příslušné
orgány dohledu před přijetím společného rozhodnutí jeho
vyjádření náležitě zohlední.
4. Orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, předá
žadateli společné rozhodnutí uvedené v odstavcích 2 a 3,
které obsahuje řádné odůvodnění a, pokud byl výbor
CEIOPS požádán o vyjádření, vysvětlení všech
podstatných odchylek od stanoviska výboru CEIOPS.
Společné rozhodnutí se považuje za směrodatné a je
dotčenými orgány dohledu uplatňováno.
5. Nepřijmou-li příslušné orgány dohledu společné
rozhodnutí v době stanovené v odstavcích 2 a 3, orgán
dohledu nad skupinou rozhodne o této žádosti samostatně.
5. Při přijímání tohoto rozhodnutí orgán dohledu nad
skupinou náležitě zohlední:
a) veškeré názory a výhrady příslušných orgánů dohledu
vyjádřené během příslušného období;
b) veškeré výhrady ostatních orgánů dohledu v kolegiu
orgánů dohledu vyjádřené během příslušného období;
506 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
c) stanovisko výboru CEIOPS, pokud byl tento výbor
požádán o vyjádření.
5. Rozhodnutí se řádně odůvodní a obsahuje vysvětlení
všech podstatných odchylek od výhrad ostatních
příslušných orgánů dohledu a od stanoviska výboru
CEIOPS. Orgán dohledu nad skupinou předává kopii
rozhodnutí žadateli a ostatním příslušným orgánům
dohledu.
Článek 238
Dceřiné podniky pojišťovny nebo zajišťovny: stanovení
solventnostního kapitálového požadavku
1. Aniž je dotčen článek 231, vypočte se solventnostní
kapitálový požadavek dceřiného podniku způsobem
stanoveným v odstavcích 2, 4 a 5 tohoto článku.
2. Je-li solventnostní kapitálový požadavek dceřiného
podniku vypočítán na základě interního modelu
schváleného na úrovni skupiny v souladu s článkem 231
a pokud orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik,
usoudí, že jeho rizikový profil se podstatně odchyluje od
tohoto interního modelu, a pokud tento podnik dostatečně
nezohlední připomínky orgánu dohledu, může tento
orgán dohledu v případech uvedených v článku 37
navrhnout navýšení kapitálového požadavku k
solventnostnímu kapitálovému požadavku tohoto
dceřiného podniku stanoveného na základě takového
modelu, nebo ve výjimečných případech, kdy by takové
navýšení kapitálového požadavku nebylo vhodné, může
orgán dohledu požadovat, aby tento podnik vypočítal
svůj skupinový solventnostní kapitálový požadavek na
základě standardního vzorce. Orgán dohledu projedná
svůj návrh s kolegiem orgánů dohledu a sdělí důvody k
takovému návrhu jak dceřinému podniku, tak kolegiu
orgánů dohledu.
3. Je-li solventnostní kapitálový požadavek dceřiného
podniku vypočítán na základě standardního vzorce a
orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, usoudí, že
se jeho rizikový profil podstatně odchyluje od
předpokladů pro standardní vzorec, a pokud tento podnik
dostatečně nezohlední připomínky orgánu dohledu, může
tento orgán dohledu ve výjimečných případech navrhnout,
aby byla podniku uložena v souladu s článkem 110
povinnost, aby při výpočtu modulů životních, neživotních
a zvláštních zdravotních upisovacích rizik nahradil
podskupinu parametrů použitých při metodě výpočtu
konkrétními parametry dotyčného podniku, nebo aby
bylo v případech uvedených v článku 37 uloženo
navýšení kapitálového požadavku k solventnostnímu
kapitálovému požadavku tohoto dceřiného podniku.
3. Orgán dohledu projedná svůj návrh s kolegiem orgánů
dohledu a sdělí důvody k takovému návrhu jak
dceřinému podniku, tak kolegiu orgánů dohledu.
4. Kolegium orgánů dohledu učiní vše, co je v jeho
pravomoci, aby bylo dosaženo dohody o návrhu orgánu
dohledu, který povolil dceřiný podnik, nebo o jiných
možných opatřeních.
5. Nedojde-li ke shodě mezi orgánem dohledu a orgánem
dohledu nad skupinou do jednoho měsíce od podání
návrhu orgánem dohledu, záležitost je postoupena k
posouzení výboru CEIOPS, který v dvouměsíční lhůtě
zaujme své stanovisko.
5. Orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, náležitě
zohlední toto stanovisko, než přijme konečné rozhodnutí.
5. Rozhodnutí se řádně odůvodní a zohlední názory a
výhrady ostatních příslušných orgánů dohledu v rámci
kolegia orgánů dohledu a stanovisko výboru CEIOPS.
5. Orgán dohledu oznamuje rozhodnutí dceřinému
podniku a kolegiu orgánů dohledu.
Článek 239
Dceřiné podniky pojišťovny nebo zajišťovny: nedodržení
solventnostního kapitálového požadavku a minimálního
kapitálového požadavku
1. V případě nedodržení solventnostního kapitálového
požadavku zašle orgán dohledu, který povolil dceřiný
podnik, aniž je dotčen článek 138, neprodleně kolegiu
orgánů dohledu ozdravný plán předložený dceřiným
podnikem, jehož cílem je do šesti měsíců po prvním
zjištění, že solventnostní kapitálový požadavek není
dodržován, obnovit úroveň použitelného kapitálu nebo
snížit rizikový profil, a tím zajistit, aby byl solventnostní
kapitálový požadavek dodržován.
1. Kolegium orgánů dohledu učiní vše, co je v jeho
pravomoci, aby bylo dosaženo dohody o návrhu orgánu
dohledu týkajícího se schválení ozdravného plánu do čtyř
měsíců od data, kdy bylo zjištěno nedodržení
solventnostního kapitálového požadavku.
1. Pokud k dohodě nedojde, rozhodne orgán dohledu,
který dceřiný podnik povolil, o schválení ozdravného
plánu samostatně, přičemž řádně zohlední stanoviska a
výhrady ostatních orgánů dohledu v rámci kolegia orgánů
dohledu.
2. Pokud orgán dohledu, který dceřiný podnik povolil,
zjistí v souladu s článkem 136, že se zhoršuje finanční
situace, neprodleně oznámí kolegiu orgánů dohledu
navržená opatření. S výjimkou mimořádných situací se
navržená opatření projednají v kolegiu orgánů dohledu.
2. Kolegium orgánů dohledu učiní vše, co je v jeho
pravomoci, aby bylo dohody o navržených opatřeních
dosaženo do jednoho měsíce ode dne oznámení.
2. Pokud k dohodě nedojde, rozhodne orgán dohledu,
který dceřiný podnik povolil, zda navržená opatření
schválí, přičemž řádně zohlední stanoviska a výhrady
ostatních orgánů dohledu v rámci kolegia orgánů dohledu.
3. V případě nedodržení minimálního kapitálového
požadavku zašle orgán dohledu, který povolil dceřiný
podnik, aniž je dotčen článek 139, neprodleně kolegiu
orgánů dohledu krátkodobý finanční plán předložený
dceřiným podnikem, jehož cílem je do tří měsíců po
zjištění, že minimální kapitálový požadavek není
dodržován, obnovit úroveň použitelného kapitálu, které
pokrývají minimální kapitálový požadavek, nebo snížit
jeho rizikový profil, a tím zajistit, aby byl minimální
kapitálový požadavek dodržován. Opatření přijatá za
účelem dodržení minimálního kapitálového požadavku na
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
507
úrovni dceřiného podniku se oznamují kolegiu orgánů
dohledu.
Článek 240
Dceřiné podniky pojišťovny nebo zajišťovny: ukončení
platnosti výjimek
1. Pravidla uvedená v článku 238 a 239 přestávají platit,
pokud:
a) přestane být dodržována podmínka uvedená v čl. 236
písm. a);
b) přestane být dodržována podmínka uvedená v čl. 236
písm. b) a skupina v přiměřené lhůtě neobnovila stav, kdy
je tato podmínka opět dodržována;
c) přestanou být dodržovány podmínky uvedené v čl. 236
písm. c) a d).
1. Nastane-li případ uvedený v prvním pododstavci písm.
a) a orgán dohledu nad skupinou rozhodne, po konzultaci
s kolegiem orgánů dohledu, vyjmout dceřiný podnik z
dohledu nad skupinou, který provádí, neprodleně o tom
informuje příslušný orgán dohledu a mateřský podnik.
1. Pro účely čl. 236 písm. b), c) a d) je mateřský podnik
odpovědný za to, že tyto podmínky jsou dodržovány
průběžně. V případě, že nejsou dodržovány, neprodleně o
tom informuje orgán dohledu nad skupinou a orgán
dohledu nad příslušným dceřiným podnikem. Mateřský
podnik předloží plán jak v přiměřené lhůtě obnoví stav,
kdy jsou podmínky opět dodržovány.
1. Aniž je dotčen třetí pododstavec, orgán dohledu nad
skupinou na vlastní podnět ověří alespoň jednou ročně, že
podmínky uvedené v čl. 236 písm. b), c) a d) jsou stále
dodržovány. Orgán dohledu nad skupinou provede toto
ověření na žádost příslušného orgánu dohledu, pokud má
tento závažné obavy, že tyto podmínky nejsou průběžně
dodržovány.
1. Pokud provedené ověření povede k odhalení
nedostatků, orgán dohledu nad skupinou vyzve mateřský
podnik, aby předložil plán, jak v přiměřené lhůtě obnovit
stav, kdy jsou podmínky opět dodržovány.
1. Pokud orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s
kolegiem orgánů dohledu určí, že tento plán uvedený ve
třetím nebo pátém pododstavci je nedostatečný, nebo že
není uplatňován v dohodnuté lhůtě, orgán dohledu nad
skupinou z toho vyvodí, že podmínky uvedené v čl. 236
písm. b), c) a d) nejsou dodržovány a neprodleně o tom
informuje příslušný orgán dohledu.
2. Režim uvedený v článcích 238 a 239 začíná znovu
platit, pokud mateřský podnik předloží novou žádost a ta
je postupem podle článku 237 kladně vyřízena.
Článek 241
Dceřiné podniky pojišťovny nebo zajišťovny: prováděcí
opatření
V rámci zajištění jednotného uplatňování článků 236 až
240 Komise přijme prováděcí opatření týkající se:
a) kritérií, na jejichž základě se posuzuje, zda jsou
splněny podmínky stanovené v článku 236;
b) kritérií, na jejichž základě se posuzuje, jaká situace je
považována za mimořádnou podle čl. 239 odst. 2; a
c) postupů, které použijí orgány dohledu při výměně
informací a výkonu svých práv a povinností v souladu s
články 237 až 240.
Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné
prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají
regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.
Článek 242
Přezkum
1. Do 31. října 2014 Komise posoudí uplatňování hlavy
III této směrnice, přičemž se zaměří na spolupráci orgánů
dohledu v rámci kolegií orgánů dohledu a fungování
těchto kolegií, na právní status výboru CEIOPS a postupy
pro dohled nad navyšováním kapitálu, a předloží
Evropskému parlamentu a Radě zprávu, k níž případně
připojí návrhy na změnu této směrnice.
2. Do 31. října 2015 Komise posoudí, zda je přínosné
rozšířit dohled nad skupinou a řízení kapitálu v rámci
skupiny pojišťoven nebo zajišťoven včetně odkazu na
KOM(2008)0119 a na zprávu Hospodářského a
měnového výboru Evropského parlamentu o tomto
návrhu ze dne 16. října 2008 (A6-0413/2008). Toto
posouzení se zaměří na případná opatření k rozšíření
řádného přeshraničního řízení pojišťovacích skupin,
zejména pokud jde o řízení rizik a aktiv. Ve svém
posouzení Komise mimo jiné zohlední nové skutečnosti a
vývoj v oblasti:
a) harmonizovaných rámců pro včasný zásah;
b) postupů v centralizovaném řízení rizik ve skupině a
fungování skupinových interních modelů včetně
zátěžových testů;
c) operací uvnitř skupiny a koncentrace rizik;
d) projevů diverzifikace a koncentrace z dlouhodobého
hlediska;
e) právně závazného rámce pro mediaci v oblasti sporů
týkajících se dohledu;
f) harmonizovaného rámce pro převoditelnost aktiv a
postupy v případě platební neschopnosti a likvidace,
který odstraňuje překážky převoditelnosti aktiv obsažené
ve vnitrostátních právních předpisech týkajících se
obchodních společností;
g) srovnatelné úrovně ochrany pojistníků a oprávněných
osob podniků v rámci jedné skupiny, zejména v
krizových situacích;
h) harmonizovaného a přiměřeně finančně zajištěného
řešení pro celou Evropskou unii, pokud jde o systémy
záruk v pojišťovnictví;
508 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
i) harmonizovaného právně závazného rámce mezi
příslušnými orgány, centrálními bankami a ministerstvy
financí týkajícího se krizového řízení, řešení sporů a
sdílení fiskální zátěže, který slaďuje dohledčí pravomoci
s povinnostmi ve fiskální oblasti.
2. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě
zprávu, k níž případně připojí návrhy na změnu této
směrnice.
M1
Článek 243
Dceřiné podniky pojišťovací holdingové společnosti nebo
smíšené finanční holdingové společnosti
Články 236 až 242 se použijí obdobně na pojišťovny a
zajišťovny, které jsou dceřinými podniky pojišťovací
holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové
společnosti.
B
Oddíl 2
Koncentrace rizik a operace uvnitř skupiny
Článek 244
Dohled nad koncentrací rizik
1. Dohled nad koncentrací rizik se vykonává v souladu s
odstavcem 2 a 3 tohoto článku, článkem 246 a kapitolou
III.
M1
2. Členské státy vyžadují, aby pojišťovny a zajišťovny,
pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené
finanční holdingové společnosti pravidelně a nejméně
jednou ročně poskytovaly orgánu dohledu nad skupinou
zprávy o každé závažné koncentraci rizik na úrovni
skupiny, s výjimkou případů, kdy se použije čl. 215 odst.
2.
Nezbytné informace poskytne orgánu dohledu nad
skupinou pojišťovna nebo zajišťovna, která je v čele
skupiny, nebo není-li skupina vedena pojišťovnou nebo
zajišťovnou, pojišťovací holdingová společnost, smíšená
finanční holdingová společnost nebo pojišťovna nebo
zajišťovna ve skupině, kterou po konzultaci s ostatními
příslušnými orgány dohledu a se samotnou skupinou určí
orgán dohledu nad skupinou.
Koncentrace rizik podle prvního pododstavce podléhá
kontrole v rámci dohledu, který vykonává orgán dohledu
nad skupinou.
B
3. Orgán dohledu nad skupinou, po konzultaci s
ostatními příslušnými orgány dohledu a skupinou, určí
druh rizik, o kterých pojišťovny a zajišťovny v konkrétní
skupině musí informovat za všech okolností.
3. Orgán dohledu nad skupinou a ostatní příslušné
orgány dohledu zohlední při určování těchto druhů rizik
respektive. ve svém stanovisku ohledně těchto druhů
rizik specifičnost skupiny i systém řízení rizik ve skupině.
3. V rámci určení závažné koncentrace rizik, která
podléhá ohlašovací povinnosti, orgán dohledu nad
skupinou stanoví, po konzultaci s ostatními příslušnými
orgány dohledu a skupinou, přiměřené limity založené na
solventnostním kapitálovém požadavku nebo technických
rezervách.
3. Při kontrole koncentrace rizik bude orgán dohledu nad
skupinou sledovat zejména případné riziko přenosu ve
skupině, riziko střetu zájmů a úroveň či objem rizik.
4. Komise může pro účely odstavců 2 a 3 přijmout
prováděcí opatření ohledně definice a určení závažné
koncentrace rizik a ohlašovací povinnosti v případě
koncentrace rizik.
4. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Článek 245
Dohled nad operacemi uvnitř skupiny
1. Dohled nad transakcemi uvnitř skupiny se vykonává v
souladu s odstavcem 2 a 3 tohoto článku, článkem 246 a
kapitolou III.
M1
2. Členské státy vyžadují, aby pojišťovny a zajišťovny,
pojišťovací holdingové společnosti a smíšené finanční
holdingové společnosti pravidelně a nejméně jednou
ročně poskytovaly orgánu dohledu nad skupinou zprávy o
veškerých významných transakcích mezi pojišťovnami a
zajišťovnami ve skupině, včetně transakcí provedených
fyzickými osobami, které jsou s některým z podniků ve
skupině úzce propojeny, s výjimkou případů, kdy se
použije čl. 215 odst. 2.
U velmi významných operací uvnitř skupiny členské
státy navíc požadují poskytnutí zprávy v co nejkratším
možném termínu.
Nezbytné informace poskytne orgánu dohledu nad
skupinou pojišťovna nebo zajišťovna, která je v čele
skupiny, nebo není-li skupina vedena pojišťovnou nebo
zajišťovnou, pojišťovací holdingová společnost, smíšená
finanční holdingová společnost nebo pojišťovna nebo
zajišťovna ve skupině, kterou po konzultaci s ostatními
příslušnými orgány dohledu a se samotnou skupinou určí
orgán dohledu nad skupinou.
Tyto operace uvnitř skupiny podléhají kontrole v rámci
dohledu, který vykonává orgán dohledu nad skupinou.
B
3. Orgán dohledu nad skupinou, po konzultaci s
ostatními příslušnými orgány dohledu a skupinou, určí
druh operací uvnitř skupiny, o kterých pojišťovny a
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
509
zajišťovny v konkrétní skupině musí informovat za všech
okolností. Ustanovení čl. 244 odst. 3 se použije obdobně.
4. Komise může pro účely odstavců 2 a 3 přijmout
prováděcí opatření ohledně definice a určení významných
transakcí uvnitř skupiny a ohlašovací povinnosti, která se
vztahuje na transakce uvnitř skupiny.
4. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Oddíl 3
Řízení rizik a vnitřní kontrola
Článek 246
Dohled nad systémem správy
1. Požadavky stanovené v hlavě I kapitole IV oddílu 2 se
použijí obdobně na úrovni skupiny.
1. Aniž je dotčen první pododstavec, ve všech podnicích
zahrnutých do dohledu nad skupinou podle čl. 213 odst. 2
písm. a) a b) se použijí jednotné systémy řízení rizik a
vnitřní kontroly i ohlašovací postupy tak, aby tyto
systémy a ohlašovací postupy mohly být kontrolovány na
úrovni skupiny.
2. Aniž je dotčen odstavec 1, mechanismy vnitřní
kontroly ve skupině zahrnují alespoň:
a) přiměřené mechanismy pro skupinovou solventnost,
které umožňují určovat a měřit všechna podstatná
podstupovaná rizika a stanovit odpovídající výši kapitálu
ke krytí těchto rizik;
b) řádné ohlašovací a účetní postupy, podle kterých jsou
sledovány a řízeny operace uvnitř skupiny a koncentrace
rizik.
3. Systémy a ohlašovací postupy uvedené v odstavcích 1
a 2 podléhají kontrole prováděné orgánem dohledu nad
skupinou, a to v souladu s pravidly stanovenými v
kapitole III.
M1
4. Členské státy požadují, aby pojišťovna nebo
zajišťovna držící účast, pojišťovací holdingová
společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost
provedla posouzení na úrovni skupiny podle článku 45.
Vlastní posouzení rizik a solventnosti provedené na
úrovni skupiny podléhá kontrole v rámci dohledu, který
vykonává orgán dohledu nad skupinou v souladu s
kapitolou III.
4. Pokud je výpočet solventnosti na úrovni skupiny
prováděn metodou 1 uvedenou v článku 230, pojišťovna
nebo zajišťovna držící účast, pojišťovací holdingová
společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost
poskytne orgánu dohledu nad skupinou řádné vysvětlení
rozdílu mezi výší solventnostního kapitálového
požadavku všech pojišťoven nebo zajišťoven ve skupině
a skupinovým konsolidovaným solventnostním
kapitálovým požadavkem.
4. Pojišťovna nebo zajišťovna držící účast, pojišťovací
holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová
společnost může, pokud její postup schválí orgán dohledu
nad skupinou, provést všechna posouzení požadovaná
podle článku 45 současně na úrovni skupiny a na úrovni
kteréhokoli dceřiného podniku ve skupině a vytvořit
jediný dokument, který bude obsahovat všechna
posouzení.
B
4. Před udělením souhlasu v souladu s třetím
pododstavcem orgán dohledu nad skupinou konzultuje s
členy kolegia orgánů dohledu a řádně zohlední jejich
názory a výhrady.
4. Pokud skupina zvolí možnost uvedenou v třetím
pododstavci, předloží tento dokument současně všem
příslušným orgánům dohledu. Využití této možnosti
nezbavuje dotyčné dceřiné podniky povinnosti zajistit,
aby byly splněny všechny podmínky požadované
článkem 45.
KAPITOLA III
Opatření k usnadnění dohledu nad skupinou
Článek 247
Orgán dohledu nad skupinou
1. Z orgánů dohledu dotyčných členských států bude
zvolen jediný orgán, odpovědný za koordinaci a výkon
dohledu nad skupinou (dále jen „orgán dohledu nad
skupinou“).
2. Je-li tentýž orgán dohledu příslušný pro všechny
pojišťovny a zajišťovny ve skupině, úloha orgánu
dohledu nad skupinou bude vykonávána tímto orgánem
dohledu.
2. Ve všech ostatních případech, s výhradou odstavce 3,
plní roli orgánu dohledu nad skupinou:
a) pokud skupinu vede pojišťovna nebo zajišťovna, orgán
dohledu, který povolil tuto pojišťovnu nebo zajišťovnu;
M1
b) pokud skupinu nevede pojišťovna nebo zajišťovna,
tento orgán dohledu:
i) pokud mateřským podnikem pojišťovny nebo
zajišťovny je pojišťovací holdingová společnost nebo
smíšená finanční holdingová společnost, orgán dohledu,
který povolil tuto pojišťovnu nebo zajišťovnu,
ii) v případě, že dvě nebo více pojišťoven nebo
zajišťoven se sídlem v Unii mají za mateřský podnik
stejnou pojišťovací holdingovou společnost nebo
smíšenou finanční holdingovou společnost a jeden z
těchto podniků byl povolen v členském státě, ve kterém
má pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená
510 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
finanční holdingová společnost sídlo, orgán dohledu
příslušný pro pojišťovnu nebo zajišťovnu povolenou v
tomto členském státě,
iii) pokud skupinu vedou dvě nebo více pojišťovacích
holdingových společností nebo smíšených finančních
holdingových společností se sídly v různých členských
státech a v každém z těchto členských států je jedna
pojišťovna nebo zajišťovna, orgán dohledu příslušný pro
pojišťovnu nebo zajišťovnu s největší bilanční sumou;
iv) v případě, že dvě nebo více pojišťoven nebo
zajišťoven se sídlem v Unii mají za mateřský podnik
stejnou pojišťovací holdingovou společnost nebo
smíšenou finanční holdingovou společnost a žádný z
těchto podniků nebyl povolen v členském státě, ve
kterém má pojišťovací holdingová společnost nebo
smíšená finanční holdingová společnost sídlo, orgán
dohledu, který povolil pojišťovnu nebo zajišťovnu s
největší bilanční sumou, nebo
v) pokud se jedná o skupinu, která nemá mateřský podnik,
a ve všech ostatních případech neuvedených v bodech i)
až iv) orgán dohledu, který povolil pojišťovnu nebo
zajišťovnu s největší bilanční sumou.
B
3. Ve zvláštních případech se mohou příslušné orgány
dohledu na žádost jakéhokoli orgánu společným
rozhodnutím odchýlit od kritérií uvedených v odstavci 2,
pokud by bylo jejich uplatnění nevhodné vzhledem ke
struktuře skupiny a k poměrnému významu činnosti
pojišťoven a zajišťoven v jednotlivých zemích, a určit za
orgán dohledu nad skupinou jiný orgán dohledu.
3. Za tímto účelem může kterýkoliv z příslušných orgánů
dohledu požadovat, aby bylo projednáno, zda kritéria
uvedená v odstavci 2 jsou odpovídající. Takovéto
projednání však neproběhne častěji než jednou ročně.
3. Příslušné orgány dohledu podniknou vše, co je v jejich
pravomoci, aby přijaly společné rozhodnutí ohledně
volby orgánu dohledu nad skupinou, a to do tří měsíců
ode dne, kdy byla podána žádost o projednání. Příslušné
orgány dohledu umožní skupině vyjádřit své stanovisko,
než přijmou rozhodnutí.
4. Během tříměsíčního období uvedeného v odst. 3
třetím pododstavci může kterýkoli příslušný orgán
dohledu požádat, aby byl výbor CEIOPS požádán o
vyjádření. V případě, že je výbor CEIOPS požádán o
vyjádření, prodlouží se uvedené období o dva měsíce.
5. Je-li výbor CEIOPS požádán o vyjádření, příslušné
orgány dohledu před přijetím společného rozhodnutí jeho
vyjádření náležitě zohlední. Společné rozhodnutí se řádně
odůvodní a obsahuje vysvětlení všech podstatných
odchylek od stanovisek přijatých výborem CEIOPS.
6. Není-li přijato společné rozhodnutí, které se odchyluje
od kritérií stanovených v odstavci 2, funkce orgánu
dohledu nad skupinou je svěřena orgánu dohledu, jenž je
určen v souladu s odstavcem 2.
7. Výbor CEIOPS informuje nejméně jednou ročně
Evropský parlament, Radu a Komisi o hlavních potížích
při uplatňování odstavců 2, 3 a 6.
7. Vyskytnou-li se jakékoli závažnější obtíže při
uplatňování kritérií uvedených v odstavcích 2 a 3, přijme
Komise prováděcí opatření, jež tato kritéria upřesní.
7. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
8. Má-li členský stát více než jeden orgán dohledu, který
vykonává obezřetnostní dohled nad pojišťovnami a
zajišťovnami, přijme dotyčný členský stát nezbytná
opatření, aby zajistil koordinaci činnosti těchto orgánů.
Článek 248
Práva a povinnosti orgánu dohledu nad skupinou a
ostatních orgánů dohledu – kolegium orgánů dohledu
1. Práva a povinnosti orgánu dohledu nad skupinou v
oblasti dohledu nad skupinou zahrnují:
a) koordinaci shromažďování a šíření užitečných nebo
zásadních informací při běžných a mimořádných
situacích, včetně šíření informací důležitých pro kontrolní
činnost orgánu dohledu;
b) dohled nad finanční situací skupiny a její
vyhodnocování;
c) hodnocení, zda skupina dodržuje pravidla pro
solventnost, koncentraci rizik a operace uvnitř skupiny,
jak jsou stanoveny v článcích 218 až 245;
d) hodnocení řídícího a kontrolního systému skupiny, jak
stanoveno v článku 246, tj. zda členové správního,
řídícího nebo kontrolního orgánu podniku držícího účast
splňují požadavky stanovené v článcích 42 a 257;
e) plánování a koordinaci kontrolních činností při
běžných a mimořádných situacích ve spolupráci s
příslušnými orgány dohledu, a to formou pravidelných
jednání konaných nejméně jednou ročně nebo jinými
přiměřenými prostředky, s ohledem na povahu, rozsah a
komplexitu rizik spjatých s činností podniků, které jsou
členy skupiny;
f) jiné úkoly, opatření a rozhodnutí, které orgánu dohledu
nad skupinou ukládá tato směrnice nebo které vyplývají z
jejího uplatňování, zejména řízení postupu schvalování
interního modelu na úrovni skupiny, jak je stanoveno v
článcích 231 a 233, a postupu udělování souhlasu s
uplatněním režimu stanoveného v článcích 237 až 240.
2. Za účelem usnadnění plnění úkolů v rámci dohledu
nad skupinou podle odstavce 1 se zřídí kolegium orgánů
dohledu, kterému předsedá orgán dohledu nad skupinou.
2. Kolegium orgánů dohledu zajistí, aby spolupráce,
výměna informací a postupy konzultace mezi orgány
dohledu, které jsou členy kolegia, probíhaly účinně v
souladu s hlavou III s cílem napomáhat sbližování jejich
rozhodnutí a činností.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
511
3. Členy kolegia orgánů dohledu jsou orgán dohledu nad
skupinou a orgány dohledu všech členských států, ve
kterých se nacházejí sídla všech dceřiných podniků.
3. Členy kolegií orgánů dohledu mohou být rovněž
orgány dohledu nad významnými pobočkami a
přidruženými podniky. Jejich účast je však omezena
pouze na dosažení cíle účinné výměny informací.
3. Účinné fungování kolegia orgánů dohledu může
vyžadovat, aby některé činnosti prováděl omezený počet
orgánů dohledu, které jsou jeho členy.
4. Aniž jsou dotčena jakákoli opatření přijatá podle této
směrnice, jsou kolegia orgánů dohledu zřizována na
základě dohod o koordinaci mezi orgánem dohledu nad
skupinou a ostatními příslušnými orgány dohledu.
4. V případě rozdílných názorů na dohody o koordinaci
může kterýkoli člen kolegia orgánů dohledu záležitost
postoupit výboru CEIOPS.
4. Před přijetím konečného rozhodnutí orgán dohledu
nad skupinou po konzultaci s příslušnými orgány dohledu
řádně zváží veškerá stanoviska, která výbor CEIOPS
vydal, do dvou měsíců od jejich přijetí. Rozhodnutí se
řádně odůvodní a obsahuje vysvětlení všech podstatných
odchylek od stanoviska výboru CEIOPS. Orgán dohledu
nad skupinou předá rozhodnutí ostatním příslušným
orgánům dohledu.
5. Aniž jsou dotčena jakákoli opatření přijatá podle této
směrnice, stanoví se v dohodách o koordinaci uvedených
v odstavci 4 postupy pro:
a) rozhodování mezi příslušnými orgány dohledu v
souladu s články 231, 232 a 247;
b) konzultace podle odstavce 4 tohoto článku a podle čl.
218 odst. 5.
5. Aniž jsou dotčena práva a povinnosti, která orgánu
dohledu nad skupinou a ostatním orgánům dohledu
plynou z této směrnice, mohou být dohodami o
koordinaci svěřeny orgánu dohledu nad skupinou nebo
ostatním orgánům dohledu další úkoly, pokud se tím
zvýší účinnost dohledu nad skupinou a není ohrožena
kontrolní činnost členů kolegia orgánů dohledu s
ohledem na jejich individuální povinnosti.
5. Kromě toho mohou dohody o koordinaci stanovit
postupy pro:
a) konzultace mezi příslušnými orgány dohledu, zejména
ve smyslu článků 213 až 217, 219 až 221, 227, 244 až
246, 250, 256, 260 a 262;
b) spolupráci s jinými orgány dohledu.
6. Výbor CEIOPS vypracuje pokyny pro fungování
kolegií orgánů dohledu, a to na základě komplexního
posouzení jejich činnosti zaměřeného na úroveň jejich
sbližování. Tato posouzení se provádějí nejméně jednou
za tři roky. Členské státy zajistí, aby orgán dohledu nad
skupinou předal výboru CEIOPS informace o fungování
kolegia orgánů dohledu a o nastalých obtížích, které jsou
pro toto posouzení významné.
7. Komise přijme pro účely odstavců 1 až 6 prováděcí
opatření ohledně koordinace dohledu nad skupinou,
včetně definice významné pobočky.
7. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Článek 249
Spolupráce a výměna informací mezi orgány dohledu
1. Orgány odpovědné za dohled nad jednotlivými
pojišťovnami a zajišťovnami ve skupině budou úzce
spolupracovat s orgánem dohledu nad skupinou, zejména
pokud pojišťovna nebo zajišťovna čelí finančním potížím.
1. Aby tyto orgány dohledu, včetně orgánu dohledu nad
skupinou, měly k dispozici informace stejného rozsahu,
aniž by byla dotčena jejich působnost, a bez ohledu na to,
zda mají tyto orgány sídlo ve stejném členském státě, si
tyto orgány vzájemně předávají informace, aby umožnily
a usnadnily výkon kontrolní činnosti ostatních orgánů
podle této směrnice. Příslušné orgány dohledu a orgán
dohledu nad skupinou si proto neprodleně sdělují veškeré
relevantní informace, jakmile jsou k dispozici. Informace
uvedené v tomto pododstavci zahrnují mimo jiné údaje o
činnostech skupiny a orgánů dohledu a informace
poskytnuté skupinou.
M1
1. Orgán dohledu nad skupinou předloží příslušným
orgánům dohledu a Evropskému orgánu pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění
informace týkající se skupiny v souladu s článkem 19, čl.
51 odst. 1 a čl. 254 odst. 2, zejména pokud jde o právní,
řídící a organizační strukturu skupiny.
B
2. Orgány odpovědné za dohled nad jednotlivými
pojišťovnami a zajišťovnami ve skupině a orgán dohledu
nad skupinou okamžitě svolají schůzi všech orgánů
dohledu zapojených do dohledu nad skupinou alespoň v
těchto případech:
a) dozví-li se o závažném porušení solventnostního
kapitálového požadavku či minimálního kapitálového
požadavku konkrétní pojišťovnou nebo zajišťovnou;
b) dozví-li se o závažném porušení solventnostního
kapitálového požadavku na úrovni skupiny vypočítaného
na základě konsolidovaných údajů nebo souhrnného
skupinového solventnostního kapitálového požadavku, v
souladu s nímž je uplatňována metoda výpočtu podle
hlavy III kapitoly II oddílu 1 pododdílu 4;
c) jestliže se vyskytnou nebo se již vyskytly jiné
výjimečné okolnosti.
3. Komise přijme prováděcí opatření, jimiž stanoví
informace, které orgán dohledu nad skupinou
512 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
systematicky shromažďuje a sděluje ostatním příslušným
orgánům dohledu a informace, které orgánu dohledu nad
skupinou sdělují ostatní příslušné orgány dohledu.
3. Komise přijme prováděcí opatření, jimiž stanoví, které
informace jsou pro dohled na úrovni skupiny zásadní
nebo relevantní, s cílem zajistit jednotnost ohlašovacích
postupů.
3. Opatření, uvedená v tomto odstavci, jež mají za účel
změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím
doplněním, se přijímají regulativním postupem s
kontrolou podle čl. 301 odst. 3.
Článek 250
Konzultace mezi orgány dohledu
1. Aniž je dotčen článek 248, příslušné orgány dohledu
se před rozhodnutím v jakékoliv věci, která je důležitá
pro kontrolní činnost jiných orgánů dohledu, vzájemně
informují v rámci kolegia orgánů dohledu o:
a) změnách ve složení akcionářů, organizační nebo řídicí
struktuře pojišťoven nebo zajišťoven ve skupině, které
vyžadují souhlas nebo povolení orgánů dohledu; a
b) důležitých sankcích a výjimečných opatřeních,
přijatých příslušnými orgány, včetně navýšení
kapitálového požadavku k solventnostnímu kapitálovému
požadavku uloženého podle článku 37 a jakéhokoli
omezení použití interního modelu pro výpočet
solventnostního kapitálového požadavku uloženého podle
hlavy I kapitoly VI oddílu 4 pododdílu 3.
1. Pro účely písmene b) musí být orgán dohledu nad
skupinou vždy konzultován.
1. Pokud má být rozhodnutí přijato na základě informací
poskytnutých jinými orgány dohledu, příslušné orgány
dohledu se vzájemně informují před tím, než přijmou
rozhodnutí.
2. Aniž je dotčen článek 248, může orgán dohledu
rozhodnout, že nebude konzultovat v naléhavém případě
nebo v případě, kdy by taková konzultace mohla ohrozit
účinnost rozhodnutí. V tomto případě orgán dohledu
neprodleně informuje ostatní příslušné orgány dohledu.
Článek 251
Požadavek orgánu dohledu nad skupinou na ostatní
orgány dohledu
Orgán dohledu nad skupinou může vyzvat orgány
dohledu členského státu, ve kterém má mateřský podnik
sídlo, jež samy nevykonávají dohled nad skupinou podle
článku 247, aby požádaly mateřský podnik o jakékoli
informace užitečné pro výkon jeho práv a povinností v
oblasti koordinace, jak je stanoveno v článku 248, a aby
předaly tyto informace orgánu dohledu nad skupinou.
Pokud orgán dohledu nad skupinou potřebuje informace
uvedené v čl. 254 odst. 2, a tyto informace již byly
poskytnuty jinému orgánu dohledu, obrátí se na tento
orgán, kdykoli to bude možné, aby předešel dvojímu
oznamování různým orgánům zúčastněným na dohledu.
Článek 252
Spolupráce s orgány odpovědnými za úvěrové instituce a
investiční společnosti
Pokud jsou pojišťovna nebo zajišťovna a buď úvěrová
instituce, jak je vymezena ve směrnici 2006/48/ES nebo
investiční podnik, jak je vymezen ve směrnici
2004/39/ES nebo oba, přímo nebo nepřímo přidružené
nebo mají společný podnik, který v nich drží účast,
příslušné orgány dohledu a orgány, které nesou
odpovědnost za dohled nad těmito dalšími podniky úzce
spolupracují.
Aniž jsou dotčeny příslušné pravomoci jednotlivých
orgánů, tyto orgány si navzájem poskytují informace,
které mohou zjednodušit plnění jejich úkolů, a to zejména
úkolů stanovených v této hlavě.
Článek 253
Profesní tajemství a důvěrnost informací
Členské státy povolují výměnu informaci mezi svými
orgány dohledu a mezi svými orgány dohledu a ostatními
orgány, jak je uvedeno v článcích 249 až 252.
Informace získané v rámci dohledu nad skupinou, a
zejména každá výměna informací mezi jednotlivými
orgány dohledu a mezi orgány dohledu a ostatními
orgány, která je stanovena touto hlavou, podléhají
ustanovením článku 295.
Článek 254
Přístup k informacím
1. Členské státy zajistí, aby fyzické i právnické osoby,
které se účastní dohledu nad skupinou a jejich přidružené
podniky a podniky držící v nich účast, měly možnost
předávat si vzájemně informace, které mohou být
užitečné pro účely dohledu nad skupinou.
2. Členské státy zajistí, aby jejich orgány, které jsou
odpovědné za výkon dohledu nad skupinou, měly přístup
ke všem informacím potřebným pro účely tohoto dohledu,
a to bez ohledu na povahu dotyčných podniků. Článek 35
se použije obdobně.
2. Příslušné orgány dohledu se mohou za účelem získání
nezbytných informací samy přímo obrátit na podniky ve
skupině pouze tehdy, pokud takové informace byly již
vyžádány na pojišťovně nebo zajišťovně podléhající
dohledu nad skupinou, avšak nebyly dodány v přiměřené
lhůtě.
Článek 255
Ověřování informací
1. Členské státy zajistí, aby jejich orgány dohledu mohly
buď přímo nebo prostřednictvím osob, které k tomuto
účelu jmenují, provádět na jejich území ověřování na
místě informací uvedených v článku 254 v prostorách:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
513
a) pojišťovny nebo zajišťovny podléhající dohledu nad
skupinou;
b) podniku přidruženého této pojišťovně nebo zajišťovně;
c) mateřského podniku této pojišťovny nebo zajišťovny;
d) přidružených podniků mateřského podniku této
pojišťovny nebo zajišťovny.
2. V případě, že si orgány dohledu ve zvláštních
případech chtějí ověřit informace o regulovaném či
neregulovaném podniku, který je součástí skupiny a
nachází se v jiném členském státě, požádají orgány
dohledu tohoto jiného členského státu, aby ověření daly
provést.
2. Orgány, které obdrží takovou žádost, ji vyřídí v rámci
svých pravomocí tak, že buď provedou ověření přímo,
nebo svěří jejich provedení auditorovi nebo znalci, nebo
umožní orgánu, který žádost podal, aby ověření provedl
sám. Orgán dohledu nad skupinou bude informován o
tomto postupu.
2. Orgán dohledu, který podal žádost, se může podle své
úvahy ověřování zúčastnit, pokud je neprovádí přímo.
Článek 256
Zpráva o solventnosti a finanční situaci skupiny
M1
1. Členské státy vyžadují, aby pojišťovny a zajišťovny
držící účast, pojišťovací holdingové společnosti a
smíšené finanční holdingové společnosti každoročně
zveřejňovaly zprávu o solventnosti a finanční situaci
skupiny. Články 51, 53, 54 a 55 se použijí obdobně.
2. Pojišťovna nebo zajišťovna držící účast, pojišťovací
holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová
společnost může, pokud její postup schválí orgán dohledu
nad skupinou, předložit jednu společnou zprávu o své
solventnosti a finanční situaci, která obsahuje:
a) informace o skupině, které musí být zveřejněny v
souladu s odstavcem 1;
b) informace o každém z dceřiných podniků ve skupině,
které musí být jednotlivě identifikovatelné a které musí
být zveřejňovány v souladu s články 51, 53, 54 a 55.
Před udělením souhlasu v souladu s prvním
pododstavcem může orgán dohledu nad skupinou
konzultovat členy kolegia orgánů dohledu a přihlédnout k
jejich názorům a výhradám.
B
3. Pokud jsou ve zprávě uvedené v odstavci 2
opomenuty informace, jejichž poskytnutí orgán dohledu,
jenž povolil dceřiný podnik ve skupině, vyžaduje od
srovnatelných podniků a pokud jsou tyto opomenuté
informace podstatné, příslušný orgán dohledu má
pravomoc vyžadovat, aby dotyčný dceřiný podnik
nezbytné informace zveřejnil dodatečně.
4. Komise přijme prováděcí opatření blíže vymezující
informace, které musí být sděleny, a prostředky, jimiž se
toho dosáhne, pokud jde o společnou zprávu o
solventnosti a finanční situaci.
4. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
M1
Článek 257
Správní, řídící nebo kontrolní orgán pojišťovacích
holdingových společností a smíšených finančních
holdingových společností
Členské státy vyžadují, aby všechny osoby, které
skutečně řídí pojišťovací holdingovou společnost nebo
smíšenou finanční holdingovou společnost, splňovaly
požadavky způsobilosti a bezúhonnosti nezbytné pro
výkon svých povinností.
Článek 42 se použije obdobně.
B
Článek 258
Donucovací opatření
M1
1. Pokud pojišťovny nebo zajišťovny ve skupině
nesplňují požadavky stanovené v článcích 218 až 246
nebo v případě, že jsou požadavky splněny, ale může být
přesto ohrožena solventnost, anebo v případě, že operace
uvnitř skupiny nebo koncentrace rizik představují hrozbu
pro finanční situaci pojišťoven nebo zajišťoven, přijmou
nezbytná opatření k co nejrychlejší nápravě:
a) orgán dohledu nad skupinou, pokud jde o pojišťovací
holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové
společnosti;
b) orgány dohledu, pokud jde o pojišťovny a zajišťovny.
Pokud v případě uvedeném v prvním pododstavci písm. a)
orgán dohledu nad skupinou není jedním z orgánů
dohledu členského státu, ve kterém má pojišťovací
holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová
společnost sídlo, orgán dohledu nad skupinou informuje
tyto orgány dohledu o svých zjištěních, aby jim umožnil
přijmout nezbytná opatření.
Pokud v případě uvedeném v prvním pododstavci písm. b)
orgán dohledu nad skupinou není jedním z orgánů
dohledu členského státu, ve kterém má pojišťovna nebo
zajišťovna sídlo, orgán dohledu nad skupinou informuje
tyto orgány dohledu o svých zjištěních, aby jim umožnil
přijmout nezbytná opatření.
Aniž je dotčen odstavec 2, členské státy určí opatření,
která mohou jejich orgány dohledu přijmout vůči
514 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
pojišťovacím holdingovým společnostem a smíšeným
finančním holdingovým společnostem.
Příslušné orgány dohledu, včetně orgánu dohledu nad
skupinou, vzájemně koordinují svá opatření.
2. Aniž jsou dotčeny jejich trestněprávní předpisy, uloží
členské státy sankce nebo přijmou opatření týkající se
pojišťovacích holdingových společnosti a smíšených
finančních holdingových společností, které poruší právní
nebo správní předpisy přijaté k provedení této hlavy,
nebo osob, které skutečně tyto společnosti řídí. Orgány
dohledu úzce spolupracují k zajištění toho, aby tyto
sankce nebo opatření byly účinné, zejména pokud se
ústřední správní orgán nebo hlavní organizační jednotka
pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené
finanční holdingové společnosti nenachází ve stejném
členském státě jako její sídlo.
B
3. Komise může přijmout prováděcí opatření ohledně
koordinace donucovacích opatření uvedených v odstavci
1 a 2.
3. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se
přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301
odst. 3.
Článek 259
Zprávy výboru CEIOPS
1. Výbor CEIOPS se každoročně účastní slyšení ve
výboru Evropského parlamentu. Pokud se slyšení koná v
období podávání zpráv výborem CEIOPS podle čl. 71
odst. 3, je tato povinnost ve vztahu k Evropskému
parlamentu splněna účastí výboru CEIOPS na tomto
slyšení.
2. Na slyšení uvedeném v odstavci 1 výbor CEIOPS
informuje mimo jiné o veškerých významných
zkušenostech z dohledčí činnosti a ze spolupráce mezi
orgány dohledu v rámci hlavy III, a zejména o:
a) postupu jmenování orgánu dohledu nad skupinou,
počtu těchto orgánů a jejich zeměpisném rozmístění;
b) fungování kolegia orgánů dohledu, zejména o zapojení
a angažovanosti orgánů dohledu, které nepůsobí jako
orgány dohledu nad skupinou.
3. Pro účely odstavce 1 může výbor CEIOPS také
případně informovat o poznatcích získaných na základě
posouzení uvedeného v čl. 248 odst. 6.
KAPITOLA IV
Třetí země
Článek 260
Mateřské podniky se sídlem mimo Společenství: kontrola
rovnocennosti
1. V případě uvedeném v čl. 213 odst. 2 písm. c),
příslušné orgány dohledu ověří, zda pojišťovny a
zajišťovny, jejichž mateřský podnik má své sídlo mimo
Společenství, podléhají dohledu uplatňovanému orgánem
dohledu třetí země, a zda je tento dohled rovnocenný
dohledu nad skupinou stanovenému v této hlavě pro
pojišťovny a zajišťovny uvedené v čl. 213 odst. 2 písm. a)
a b).
1. Ověření provede orgán dohledu, který by byl orgánem
dohledu nad skupinou, pokud by byla na žádost
mateřského podniku nebo kterékoliv z pojišťoven a
zajišťoven povolených ve Společenství nebo z vlastního
podnětu použita kritéria stanovená v čl. 247 odst. 2,
pokud Komise předtím nerozhodla o rovnocennosti dané
třetí země. Tento orgán dohledu přijme rozhodnutí pouze
po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a s
výborem CEIOPS.
2. Komise může přijmout prováděcí opatření stanovující
kritéria pro posouzení, zda obezřetnostní režim třetí země
pro dohled nad skupinami je rovnocenný dohledu nad
skupinami stanovenému v této hlavě. Tato opatření, jež
mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této
směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním
postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.
3. Komise může po konzultaci s Evropským výborem
pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a s
ohledem na kritéria přijatá podle odstavce 2 regulativním
postupem podle čl. 301 odst. 2 rozhodnout, zda
obezřetnostní režim pro dohled nad skupinami ve třetí
zemi je rovnocenný dohledu nad skupinami stanovenému
v této hlavě.
3. Tato rozhodnutí podléhají pravidelnému přezkumu s
cílem zohlednit veškeré změny v obezřetnostním režimu
pro dohled nad skupinami uvedeném v této hlavě a v
obezřetnostním režimu pro dohled nad skupinami v této
třetí zemi a jakékoli jiné změny v předpisovém rámci,
která může rozhodnutí o rovnocennosti ovlivnit.
3. Pokud Komise přijme rozhodnutí ohledně třetí země v
souladu s prvním pododstavcem, toto rozhodnutí se
považuje za směrodatné pro účely ověření uvedeného v
odstavci 1.
Článek 261
Mateřské podniky se sídlem mimo Společenství:
rovnocennost
1. V případě rovnocenného dohledu ve smyslu článku
260 využívají členské státy rovnocenného dohledu nad
skupinou vykonávaného orgánem dohledu třetí země v
souladu s odstavcem 2.
2. Články 247 až 258 se použijí obdobně na spolupráci s
orgány dohledu třetí země.
M1
Článek 262
Mateřské podniky se sídlem v třetí zemi: nerovnocennost
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
515
1. Jestliže ověření uskutečněné podle článku 260 ukáže,
že neexistuje rovnocenný dohled, použijí členské státy na
pojišťovny a zajišťovny obdobně buď články 218 až 258,
s výjimkou článků 236 až 243, nebo jeden z postupů
stanovených v odstavci 2 tohoto článku.
Obecné zásady a postupy stanovené v článcích 218 až
258 se použijí na pojišťovací holdingovou společnost,
smíšenou finanční holdingovou společnost, pojišťovnu z
třetí země nebo na zajišťovnu z třetí země.
Pouze pro účely výpočtu skupinové solventnosti je
mateřský podnik posuzován jako pojišťovna nebo
zajišťovna, která podléhá stejným podmínkám, jako jsou
podmínky stanovené v hlavě I kapitole VI oddíle 3
pododdílech 1, 2 a 3, pokud jde o kapitál použitelný pro
solventnostní kapitálový požadavek a jeden z těchto
požadavků:
a) solventnostní kapitálový požadavek stanovený v
souladu se zásadami uvedenými v článku 226, jedná-li se
o pojišťovací holdingovou společnost nebo smíšenou
finanční holdingovou společnost;
b) solventnostní kapitálový požadavek stanovený v
souladu se zásadami uvedenými v článku 227, jedná-li se
o pojišťovnu z třetí země nebo o zajišťovnu z třetí země.
2. Členské státy umožní svým orgánům dohledu, aby
uplatňovaly jiné postupy, které zajistí přiměřený dohled
nad pojišťovnami a zajišťovnami ve skupině. Tyto
postupy schválí orgán dohledu nad skupinou po
konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu.
Orgány dohledu mohou zejména požadovat zřízení
pojišťovací holdingové společnosti se sídlem v Unii nebo
smíšené finanční holdingové společnosti se sídlem v Unii
a uplatňovat tuto hlavu na pojišťovny a zajišťovny ve
skupině, v jejímž čele stojí tato pojišťovací holdingová
společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost.
Zvolené postupy musí umožňovat dosažení cílů dohledu
nad skupinou definovaných v této hlavě a musí být
oznámeny ostatním příslušným orgánům dohledu a
Komisi.
B
Článek 263
Mateřské podniky se sídlem mimo Společenství: úrovně
M1
Pokud mateřský podnik uvedený v článku 260 je sám
dceřiným podnikem pojišťovací holdingové společnosti
nebo smíšené finanční holdingové společnosti se sídlem v
třetí zemi anebo pojišťovny nebo zajišťovny z třetí země,
provedou členské státy ověření uvedené v článku 260
pouze na úrovni posledního mateřského podniku, který je
pojišťovací holdingovou společností z třetí země,
smíšenou finanční holdingovou společností z třetí země,
pojišťovnou z třetí země nebo zajišťovnou z třetí země.
Orgány dohledu však v případě neexistence
rovnocenného dohledu uvedeného v článku 260 mohou
provést nové ověření na nižší úrovni, kde existuje
mateřský podnik pojišťoven nebo zajišťoven, ať na
úrovni pojišťovací holdingové společnosti z třetí země,
smíšené finanční holdingové společnosti z třetí země,
pojišťovny z třetí země nebo zajišťovny z třetí země.
B
V takovém případě orgán dohledu uvedený v čl. 260 odst.
1 druhém pododstavci zdůvodní své rozhodnutí skupině.
Článek 262 se použije obdobně.
Článek 264
Spolupráce s orgány dohledu třetích zemí
1. Komise může Radě předložit návrhy na projednání
dohod s jednou či více třetími zeměmi o způsobech
provádění dohledu nad:
a) pojišťovnami nebo zajišťovnami, které ve smyslu
článku 213 drží účast v podnicích se sídlem v třetí zemi,
a
b) pojišťovnami ze třetích zemí nebo zajišťovnami ze
třetích zemí, které ve smyslu článku 213 drží účast v
podnicích se sídlem ve Společenství.
2. Dohody uvedené v odstavci 1 by měly zejména zajistit:
a) aby orgány dohledu členských států byly schopny
získat informace nutné pro dohled nad skupinami
pojišťoven a zajišťoven, které mají své sídlo ve
Společenství a které mají dceřiné podniky nebo drží účast
v podnicích mimo Společenství, a
b) aby orgány dohledu třetích zemí byly schopny získat
informace nutné pro dohled nad skupinami pojišťoven a
zajišťoven ze třetích zemí, které mají své sídlo na území
třetích zemí, a které mají dceřiné podniky nebo drží účast
v podnicích v jednom nebo více členských státech;
3. Aniž jsou dotčena ustanovení čl. 300 odst. 1 a 2
Smlouvy, Komise posoudí výsledek jednání uvedeného v
odstavci 1, přičemž jí bude nápomocen Evropský výbor
pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění.
KAPITOLA V
Holdingové pojišťovny se smíšenou činností
Článek 265
Operace uvnitř skupiny
1. Členské státy zajistí, aby v případě, že mateřský
podnik jedné nebo více pojišťoven nebo zajišťoven je
pojišťovací holdingovou společností se smíšenou činností,
orgány dohledu odpovědné za dohled nad těmito
pojišťovnami nebo zajišťovnami vykonávaly obecný
dohled nad transakcemi mezi těmito pojišťovnami nebo
zajišťovnami a pojišťovací holdingovou společností se
smíšenou činností a jejími přidruženými podniky.
2. Články 245, 249 až 255 a 258 se použijí obdobně.
516 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Článek 266
Spolupráce s třetími zeměmi
Pro spolupráci s třetími zeměmi se použije obdobně
článek 264.
HLAVA IV
REORGANIZACE A LIKVIDACE POJIŠŤOVEN
KAPITOLA I
Oblast působnosti a definice
Článek 267
Oblast působnosti této hlavy
Tato hlava se vztahuje na reorganizační opatření a
likvidační řízení týkající se:
a) pojišťoven;
b) poboček pojišťoven ze třetích zemí, které se nacházejí
na území Společenství.
Článek 268
Definice
1. Pro účely této hlavy se použijí tyto definice:
a) „příslušnými orgány“ se rozumí správní nebo soudní
orgány členského státu příslušné pro provádění
reorganizačních opatření nebo likvidačního řízení;
b) „pobočkou“ se rozumí každá trvalá přítomnost
pojišťovny, která vykonává pojišťovací činnost na území
jiného členského státu, než je její domovský členský stát;
c) „reorganizačními opatřeními“ se rozumějí opatření v
podobě určité intervence příslušných orgánů, jejichž
účelem je uchovat nebo obnovit zdravou finanční situaci
pojišťovny a která mají vliv na již existující práva jiných
osob, než je samotná pojišťovna, mimo jiné například
opatření zahrnující možnost pozastavení plateb, odložení
opatření souvisejících s výkonem rozhodnutí nebo
krácení pohledávek;
d) „likvidačním řízením“ se rozumí kolektivní řízení,
jehož součástí je prodej majetku pojišťovny a rozdělení
výnosu z prodeje mezi věřitele, akcionáře nebo
společníky, což nevyhnutelně zahrnuje určitou intervenci
příslušných orgánů, včetně případů, kdy jsou kolektivní
řízení ukončena vyrovnáním nebo jiným obdobným
opatřením, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou
způsobena platební neschopností či zda jsou dobrovolná
nebo povinná;
e) „správcem“ se rozumí každá osoba nebo orgán
jmenovaný příslušnými orgány pro účely řízení
reorganizačních opatření;
f) „likvidátorem“ se rozumí každá osoba nebo orgán
jmenovaný příslušnými orgány nebo statutárními orgány
pojišťovny pro účely řízení likvidačního řízení;
g) „pohledávkami z pojištění“ se rozumějí všechny
částky, které pojišťovna dluží pojištěným osobám,
pojistníkům, oprávněným osobám nebo jakémukoli
poškozenému s přímým právem přihlásit pohledávku
proti pojišťovně a které vznikly na základě pojistné
smlouvy nebo na základě jakékoli operace uvedené v čl.
2 odst. 3 písm. b) a c) v přímém pojištění, včetně částky
odložené stranou pro tyto osoby, pokud nejsou dosud
známy některé části dluhu.
1. Pojistné, které dluží pojišťovna v důsledku neuzavření
nebo zrušení pojistné smlouvy nebo operace uvedené v
prvním pododstavci písm. g) v souladu s právem
rozhodným pro tuto smlouvu nebo operaci před
zahájením likvidačního řízení, se také považuje za
pohledávku z pojištění.
2. Pro účely použití této hlavy v případech
reorganizačních opatření a likvidačních řízení pobočky
pojišťovny ze třetí země, která se nachází na území
Společenství, se použijí tyto definice:
a) „domovským členským státem“ se rozumí členský stát,
ve kterém bylo pobočce vydáno povolení v souladu s
články 145 až 149;
b) „orgány dohledu“ se rozumí orgány dohledu
domovského členského státu;
c) „příslušnými orgány“ se rozumí příslušné orgány
domovského členského státu.
KAPITOLA II
Reorganizační opatření
Článek 269
Přijetí reorganizačních opatření rozhodné právo
1. O reorganizačních opatřeních týkajících se pojišťoven,
včetně jejich poboček, jsou oprávněny rozhodovat pouze
příslušné orgány domovského členského státu.
2. Reorganizační opatření nebrání tomu, aby domovský
členský stát zahájil likvidační řízení.
3. Reorganizační opatření se řídí právními předpisy a
postupy platnými v domovském členském státě, pokud
články 285 až 292 nestanoví jinak.
4. Reorganizační opatření přijatá v souladu s právními
předpisy domovského členského státu jsou účinná v
plném rozsahu v celém Společenství bez nutnosti dalších
formalit, a sice i vůči třetím osobám v ostatních
členských státech, a to i v případě, že právní předpisy
těchto jiných členských států nestanoví tato reorganizační
opatření nebo podmiňují jejich používání podmínkami,
které nejsou splněny.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
517
5. Reorganizační opatření jsou účinná v celém
Společenství od okamžiku nabytí účinnosti v domovském
členském státě.
Článek 270
Informace poskytované orgánům dohledu
Příslušné orgány domovského členského státu informují
neprodleně orgány dohledu tohoto členského státu o
každém reorganizačním opatření, pokud možno ještě před
jeho přijetím, nebo ihned poté.
Orgány dohledu domovského členského státu neprodleně
informují orgány dohledu všech ostatních členských států
o rozhodnutí přijmout reorganizační opatření a o
možných praktických dopadech těchto opatření.
Článek 271
Zveřejnění rozhodnutí o reorganizačních opatřeních
1. V případech, kdy existuje v domovském členském
státě možnost podat opravný prostředek proti
reorganizačnímu opatření, zveřejní příslušné orgány
domovského členského státu, správce nebo oprávněná
osoba v domovském členském státě rozhodnutí o
reorganizačním opatření v souladu s podmínkami
platnými v domovském členském státě a kromě toho při
nejbližší možné příležitosti zveřejní v Úředním věstníku
Evropské unie výňatek z dokumentu, kterým se stanoví
reorganizační opatření.
1. Orgány dohledu ostatních členských států, které byly
informovány o rozhodnutí přijmout reorganizační
opatření podle článku 270, mohou zveřejnit toto
rozhodnutí na svém území způsobem, který považují za
vhodný.
2. V textu zveřejněném podle odstavce 1 se určí
příslušný orgán domovského členského státu, rozhodné
právo podle čl. 269 odst. 3 a popřípadě stanovený správce.
Text se uveřejní v úředním jazyce nebo v jednom z
úředních jazyků členského státu, kde je informace
zveřejněna.
3. Reorganizační opatření jsou účinná bez ohledu na
ustanovení o zveřejnění, která jsou uvedena v odstavcích
1 a 2, a jsou plně účinná vůči věřitelům, pokud příslušné
orgány domovského členského státu nebo právo tohoto
členského státu nestanoví jinak.
4. Jestliže se reorganizační opatření dotýkají výhradně
práva akcionářů, společníků nebo zaměstnanců
pojišťovny jako takových, odstavce 1, 2 a 3 se nepoužijí,
pokud rozhodné právo vztahující se na tato reorganizační
opatření nestanoví jinak.
4. Příslušné orgány určí způsob, jakým jsou informovány
osoby uvedené v prvním pododstavci v souladu s
rozhodným právem.
Článek 272
Informace určené známým věřitelům a právo přihlásit
pohledávky
1. Jestliže právní předpisy domovského členského státu
vyžadují pro uznání pohledávky její přihlášení nebo
stanoví povinné oznámení reorganizačního opatření
věřitelům, kteří mají bydliště nebo sídlo v tomto
členském státě, informují příslušné orgány domovského
členského státu nebo správce v souladu s článkem 281 a
čl. 283 odst. 1 zároveň i známé věřitele, kteří mají
bydliště nebo sídlo v jiném členském státě.
2. Jestliže právní předpisy domovského členského státu
stanoví právo věřitelů, kteří mají bydliště nebo sídlo v
tomto členském státě, přihlásit pohledávky nebo předložit
vysvětlení ke svým pohledávkám, mají věřitelé, kteří
mají bydliště nebo sídlo v jiném členském státě, stejné
právo v souladu s článkem 282 a čl. 283 odst. 2.
KAPITOLA III
Likvidační řízení
Článek 273
Zahájení likvidačního řízení informace určené orgánům
dohledu
1. Rozhodnutí zahájit likvidační řízení ve vztahu k
pojišťovně, včetně jejích poboček v jiných členských
státech, jsou oprávněny přijmout pouze příslušné orgány
domovského členského státu. Toto rozhodnutí mohou
přijmout buď za situace, kdy nejsou zavedena
reorganizační opatření, nebo následně po jejich přijetí.
2. Rozhodnutí o zahájení likvidačního řízení pojišťovny,
včetně jejích poboček v jiných členských státech, přijaté
na základě právních předpisů domovského členského
státu, je uznáváno bez dalších formalit v celém
Společenství a nabývá v něm účinku okamžikem nabytí
účinnosti v členském státě, ve kterém je řízení zahájeno.
3. Příslušné orgány domovského členského státu musí
ihned informovat orgány dohledu tohoto členského státu
o rozhodnutí zahájit likvidační řízení, pokud možno ještě
před tím, než je řízení zahájeno, nebo ihned poté.
3. Orgány dohledu domovského členského státu
neprodleně informují orgány dohledu všech ostatních
členských států o rozhodnutí zahájit likvidační řízení a o
možných praktických dopadech tohoto řízení.
Článek 274
Rozhodné právo
1. Rozhodnutí zahájit likvidační řízení pojišťovny,
likvidační řízení a jeho účinky se řídí příslušnými
právními předpisy domovského členského státu, pokud
články 285 až 292 nestanoví jinak.
2. Právo domovského členského státu musí určit alespoň:
a) majetkové hodnoty, jež tvoří součást majetkové
podstaty, a nakládání s majetkovými hodnotami, jež
pojišťovna nabude nebo převede po zahájení likvidačního
řízení;
b) pravomoci pojišťovny a likvidátora;
518 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
c) podmínky, za nichž se může uplatnit započtení
vzájemných pohledávek;
d) účinky likvidačního řízení na současné smlouvy, jichž
je pojišťovna stranou;
e) účinky likvidačního řízení na soudní řízení vedená
jednotlivými věřiteli, s výjimkou probíhajících soudních
řízení uvedených v článku 292;
f) pohledávky, které musí být přihlášeny za majetkovou
podstatou pojišťovny, a nakládání s pohledávkami, které
vznikly po zahájení likvidačního řízení;
g) předpisy upravující přihlašování, ověřování a
zjišťování pohledávek;
h) předpisy upravující rozdělení výnosu z prodeje
majetkových hodnot, stanovení pořadí pohledávek a
práva věřitelů, jejichž pohledávky byly částečně
uspokojeny po zahájení likvidačního řízení na základě
věcného práva nebo prostřednictvím započtení;
i) podmínky pro ukončení likvidačního řízení a důsledky
ukončení likvidačního řízení, zejména vyrovnáním;
j) práva věřitelů po ukončení likvidačního řízení;
k) subjekt, který je povinen hradit náklady a výdaje
likvidačního řízení;
l) pravidla týkající se neplatnosti a odporovatelnosti
právních aktů poškozujících všechny věřitele.
Článek 275
Nakládání s pohledávkami z pojištění
1. Členské státy zajistí, aby pohledávky z pojištění byly
nadřazeny všem ostatním pohledávkám uplatňovaným
vůči pojišťovně jedním nebo oběma následujícími
způsoby:
a) ve vztahu k aktivům tvořícím technické rezervy mají
pohledávky z pojištění absolutní přednost před
jakýmikoli jinými pohledávkami za pojišťovnou;
b) ve vztahu k souhrnu aktiv pojišťovny mají pohledávky
z pojištění přednost před jinými pohledávkami za
pojišťovnou, s výjimkou pouze pro:
i) pohledávky zaměstnanců vzniklé na základě
pracovních smluv a pracovního poměru;
ii) daňové pohledávky státních orgánů;
iii) pohledávky systémů sociálního zabezpečení;
iv) věcně zajištěné pohledávky za majetkem.
2. Aniž je dotčen odstavec 1, mohou členské státy
stanovit, že všechny výdaje nebo jejich část, které
vznikly v souvislosti s likvidačním řízením, jak jsou
stanoveny jejich vnitrostátní právní předpisy, mají
přednost před pohledávkami z pojištění.
3. Členské státy, které zvolí způsob uvedený v odst. 1
písm. a), vyžadují, aby pojišťovna založila a pravidelně
aktualizovala zvláštní evidenci v souladu s článkem 276.
Článek 276
Zvláštní evidence
1. Každá pojišťovna povede ve svém sídle zvláštní
evidenci aktiv tvořících technické rezervy vypočítaných a
investovaných podle právních předpisů domovského
členského státu.
2. V případě, že pojišťovna vykonává činnost v životním
i neživotním pojištění, povede ve svém sídle samostatnou
evidenci pro oba typy činnosti.
2. Ovšem v případech, kdy členský stát povolí, aby
pojišťovna pojišťovala život a rizika uvedená v odvětvích
1 a 2 v části A přílohy I, může stanovit, že tyto
pojišťovny jsou povinny vést pro všechny své činnosti
jednu evidenci.
3. Celková hodnota evidovaných aktiv oceněných v
souladu s právními předpisy platnými v domovském
členském státě není nikdy nižší než hodnota technických
rezerv.
4. V případech, kdy na evidovaném aktivu vázne věcné
právo ve prospěch věřitele nebo třetí osoby, což
způsobuje, že část hodnoty aktiva není k dispozici pro
účely krytí závazků, zaznamená se tato skutečnost do
evidence a částka, která není k dispozici, se nezahrne do
celkové hodnoty uvedené v odstavci 3.
5. Při likvidaci pojišťovny způsobem uvedeným v čl.
275 odst. 1 se o nakládání s aktivem rozhoduje podle
právních předpisů domovského členského státu, pokud se
na toto aktivum nevztahují články 286, 287 nebo 288, a
to v případech kdy:
a) na aktivu použitém pro krytí technických rezerv vázne
věcné právo ve prospěch věřitele nebo třetí osoby, bez
splnění podmínek uvedených v odstavci 4;
b) toto aktivum podléhá výhradě vlastnictví ve prospěch
věřitele nebo třetí osoby; nebo
c) věřitel má právo požadovat vzájemné započtení svých
pohledávek proti pohledávkám pojišťovny.
6. Po zahájení likvidačního řízení se složení aktiv
evidovaných v souladu s odstavci 1 až 5 již nemění a v
evidenci se bez souhlasu příslušného orgánu neprovádí
žádná oprava, s výjimkou opravy čistě administrativních
chyb.
6. Likvidátor však k těmto aktivům připočítá také výnos
z jejich prodeje a hodnotu čistého přijatého pojistného s
ohledem na příslušná pojistná odvětví za období mezi
zahájením likvidačního řízení a okamžikem platby
pojistných plnění nebo dokud není uskutečněn převod
pojistného kmene.
7. Pokud je výnos z prodeje aktiv menší než jejich
odhadovaná hodnota v evidenci, likvidátor tuto
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
519
skutečnost objasní orgánům dohledu domovského
členského státu.
Článek 277
Převedení práv věřitele na garanční systém
Domovský členský stát může stanovit, že v případech,
kdy došlo k převedení práv věřitelů z pojištění na
garanční systém založený v uvedeném členském státě,
nesmějí pohledávky vyplývající z tohoto systému
využívat zvýhodnění uvedené v čl. 275 odst. 1.
Článek 278
Krytí přednostních pohledávek aktivy
Členské státy, které zvolí způsob uvedený v čl. 275 odst.
1 písm. b) požadují, aby každá pojišťovna kdykoli a
nezávisle na možné likvidaci zajistila krytí pohledávek,
které mohou být nadřazeny pohledávkám z pojištění
podle čl. 275 odst. 1 písm. b) a které pojišťovna
zaevidovala ve svém účetnictví, a které jsou zajištěny
aktivy kdykoliv a nezávisle na případné likvidaci.
Článek 279
Odnětí povolení
1. Pokud je rozhodnuto o zahájení likvidačního řízení u
pojišťovny, odejme se této pojišťovně povolení postupem
stanoveným v článku 144 a ponechá se pouze v rozsahu
nutném pro účely odstavce 2.
2. Odnětí povolení podle odstavce 1 nebrání
likvidátorovi nebo jiné osobě jmenované příslušnými
orgány, aby pokračoval ve výkonu některých činností
pojišťovny v rozsahu nezbytném nebo vhodném pro
účely likvidace.
2. Domovský členský stát může stanovit, že se tyto
činnosti vykonávají se souhlasem a pod dohledem orgánů
dohledu tohoto členského státu.
Článek 280
Zveřejnění rozhodnutí o likvidačním řízení
1. Příslušný orgán, likvidátor nebo osoba jmenovaná pro
tento účel příslušnými orgány zveřejní rozhodnutí o
zahájení likvidačního řízení v souladu s postupy platnými
pro zveřejnění stanovenými domovským členským
státem a zároveň zveřejní výpis z rozhodnutí o likvidaci v
Úředním věstníku Evropské unie.
1. Orgány dohledu všech ostatních členských států, které
byly informovány o rozhodnutí zahájit likvidační řízení v
souladu s čl. 273 odst. 3, mohou zveřejnit toto rozhodnutí
v rámci své územní působnosti způsobem, který považují
za vhodný.
2. V textu rozhodnutí zveřejněného podle odstavce 1 se
uvede příslušný orgán domovského členského státu,
rozhodné právo a ustanovený likvidátor. Text se
zveřejňuje v úředním jazyce nebo v jednom z úředních
jazyků členského státu, kde se informace zveřejňuje.
Článek 281
Informace určené známým věřitelům
1. Po zahájení likvidačního řízení příslušné orgány
domovského členského státu, likvidátor nebo osoba
jmenovaná pro tento účel příslušnými orgány neprodleně
informují písemně a jednotlivě každého známého věřitele,
který má bydliště nebo sídlo v jiném členském státě.
2. V oznámení podle odstavce 1 se uvádí zejména časové
lhůty, sankce stanovené v souvislosti s těmito lhůtami,
orgán nebo úřad pověřený přijímat přihlášení pohledávek
nebo vysvětlení týkající se pohledávek a veškerá ostatní
opatření.
2. V oznámení bude zároveň uvedeno, zda věřitelé,
jejichž pohledávky jsou přednostní nebo věcně zajištěné,
musí své pohledávky přihlásit.
2. V případě pohledávek z pojištění oznámení dále
uvedou všeobecné účinky likvidačního řízení na pojistné
smlouvy, zejména datum, kdy pojistné smlouvy ztrácejí
svou účinnost, a práva a povinnosti pojištěných osob v
souvislosti se smlouvou nebo operací.
Článek 282
Právo přihlásit pohledávky
1. Každý věřitel, včetně správních orgánů členských
států, který má bydliště nebo sídlo v jiném členském státě,
než který je domovským členským státem, má právo
přihlásit pohledávky nebo předložit písemná vysvětlení
ke svým pohledávkám.
2. S pohledávkami všech věřitelů uvedených v odstavci
1 se nakládá a jejich pořadí je stanoveno stejným
způsobem jako u pohledávek obdobné povahy, pokud by
je přihlásili věřitelé, kteří mají bydliště nebo sídlo v
domovském členském státě. Příslušné orgány musí proto
fungovat tak, aby na úrovni Společenství nikoho
nediskriminovaly.
3. S výjimkou případů, kdy právo domovského
členského státu stanoví jinak, zašle věřitel příslušnému
orgánu kopii veškerých podkladů a uvede:
a) povahu a částku pohledávky;
b) datum vzniku pohledávky;
c) zda uplatňuje přednostní pořadí, věcné zajištění nebo
výhradu vlastnictví;
d) popřípadě které majetkové hodnoty jsou kryty jeho
zajištěním.
3. Přednost udělenou pohledávkám z pojištění podle
článku 275 není nutné uvádět.
Článek 283
Jazyky a forma
520 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
1. Informace obsažené v oznámení popsaném v čl. 281
odst. 1 se uvádějí v úředním jazyce nebo v jednom z
úředních jazyků domovského členského státu.
1. Pro tento účel se používá formulář s jedním z
následujících nadpisů uvedeným ve všech úředních
jazycích Evropské unie:
a) „Výzva k přihlášení pohledávky. Dodržte lhůty!“;
nebo
b) pokud právo domovského členského státu vyžaduje
předložení vysvětlení k pohledávkám, „Výzva k
předložení vysvětlení k pohledávce. Dodržte lhůty!“.
1. Avšak v případech, kdy má známý věřitel pohledávku
z pojištění, se uvedou informace v oznámení zmíněném v
čl. 281 odst. 1 v úředním jazyce nebo v jednom z
úředních jazyků členského státu, v němž má věřitel
bydliště nebo sídlo.
2. Věřitelé, kteří mají bydliště nebo sídlo v členském
státě, který není totožný s domovským členským státem,
mohou přihlásit své pohledávky nebo předložit vysvětlení
k pohledávkám v úředním jazyce nebo v jednom z
úředních jazyků tohoto jiného členského státu.
2. V tom případě je přihláška jeho pohledávky, případně
vysvětlení k pohledávce, označena nadpisem „Přihláška
pohledávky“, případně „Vysvětlení k pohledávce“, a je
vyhotovena v úředním jazyce nebo v jednom z úředních
jazyků domovského členského státu.
Článek 284
Pravidelné informace určené věřitelům
1. Likvidátoři pravidelně vhodným způsobem informují
věřitele o průběhu likvidace.
2. Orgány dohledu členských států mohou požadovat
informace o postupu likvidace od orgánů dohledu
domovského členského státu.
KAPITOLA IV
Společná ustanovení
Článek 285
Účinky na některé smlouvy a na některá práva
Odchylně od článků 269 a 274, účinky přijetí
reorganizačních opatření nebo zahájení likvidačního
řízení se řídí těmito pravidly:
a) pracovní smlouvy a pracovněprávní vztahy se řídí
výhradně právem členského státu rozhodným pro
pracovní smlouvu nebo pracovněprávní vztah;
b) smlouvy, jimiž se převádí právo užívat nebo vlastnit
nemovitý majetek, se řídí výhradně právem členského
státu, v němž se nemovitý majetek nachází; a
c) práva pojišťovny ve vztahu k nemovitému majetku,
lodi nebo letadlu, které podléhají registraci ve veřejném
registru, se řídí výhradně právem členského státu, v jehož
působnosti je tento registr veden.
Článek 286
Věcná práva třetích osob
1. Přijetím reorganizačních opatření nebo zahájením
likvidačního řízení nejsou dotčena věcná práva věřitelů
nebo třetích osob k hmotnému či nehmotnému, movitému
či nemovitému majetku jak k přesně určeným
majetkovým hodnotám, tak k souborům neurčených
majetkových hodnot, jejichž složení se postupem doby
mění, který patříc pojišťovně a který se v okamžiku
přijetí těchto opatření nebo zahájení řízení nachází na
území jiného členského státu.
2. Práva uvedená v odstavci 1 zahrnují alespoň:
a) právo zcizit majetkové hodnoty nebo nechat je zcizit a
uspokojit se z výnosu nebo příjmu plynoucího z těchto
majetkových hodnot, zejména na základě zástavního
práva nebo hypotéky;
b) výhradní právo inkasovat pohledávku, zejména právo
zajištěné zástavním právem k pohledávce nebo
postoupením pohledávky jako způsobu zajištění;
c) právo požadovat vydání věci od někoho nebo
požadovat její vrácení od kohokoli, kdo věc drží nebo
užívá proti vůli oprávněné osoby;
d) požívací právo.
3. Právo zapsané ve veřejném registru a účinné vůči
třetím osobám, na základě kterého lze získat věcné právo
ve smyslu odstavce 1, se považuje za věcné právo.
4. Odstavec 1 nevylučuje žaloby na neplatnost nebo
odporovatelnost právního úkonu podle čl. 274 odst. 2
písm. l).
Článek 287
Výhrada vlastnictví
1. Přijetím reorganizačních opatření nebo zahájením
likvidačního řízení proti pojišťovně kupující majetek
nejsou dotčena práva prodávajícího, která vyplývají z
výhrady vlastnictví, pokud se v okamžiku přijetí těchto
opatření nebo zahájení řízení majetek nachází na území
jiného členského státu, než ve kterém byla taková
opatření či řízení přijata či zahájena.
2. Přijetí reorganizačních opatření po dodání věci nebo
zahájení likvidačního řízení proti pojišťovně prodávající
věc, není důvodem pro odstoupení od prodeje nebo pro
ukončení prodeje a nebrání kupujícímu nabýt vlastnictví,
pokud se v okamžiku zahájení těchto opatření nebo řízení
prodaná věc nachází na území jiného členského státu, než
ve kterém byla tato opatření přijata či řízení zahájeno.
3. Odstavce 1 a 2 tohoto článku nevylučují žalobu na
neplatnost nebo odporovatelnost právního úkonu podle čl.
274 odst. 2 písm. l).
Článek 288
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
521
Započtení vzájemných pohledávek
1. Zahájením reorganizačních opatření nebo likvidačního
řízení není dotčeno právo věřitelů požadovat započtení
jejich pohledávek proti pohledávkám pojišťovny, pokud
toto započtení povoluje právo rozhodné pro dotyčnou
pohledávku pojišťovny.
2. Odstavec 1 nevylučuje žaloby na neplatnost nebo
odporovatelnost právního úkonu podle čl. 274 odst. 2
písm. l).
Článek 289
Regulované trhy
1. Aniž je dotčen článek 286, řídí se účinky
reorganizačního opatření nebo zahájení likvidačního
řízení na práva a povinnosti osob na regulovaném trhu
výhradně právem rozhodným pro uvedený trh.
2. Odstavec 1 tohoto článku nevylučuje žalobu na
neplatnost nebo odporovatelnost právního úkonu podle čl.
274 odst. 2 písm. l), která může být použita pro odložení
plateb nebo transakcí podle právních předpisů platných
pro tento trh.
Článek 290
Úkony poškozující věřitele
Ustanovení čl. 274 odst. 2 písm. l) se nepoužije v případě,
že osoba, která získala výhodu z právního úkonu
poškozujícího všechny věřitele, prokáže, že se tento úkon
řídí právem jiného členského státu, než je domovský
členský stát, a toto právo nepřipouští v daném případě
žádný prostředek napadení tohoto právního úkonu.
Článek 291
Ochrana nabyvatelů-třetích osob
Pokud pojišťovna úkonem ukončeným po přijetí
reorganizačního opatření nebo po zahájení likvidačního
řízení zcizí za úplatu některou z níže uvedených věcí, řídí
se platnost tohoto úkonu příslušným právem, a to takto:
a) pokud jde o nemovitý majetek, řídí se právem
členského státu, v němž se nemovitý majetek nachází;
b) pokud jde o loď nebo letadlo podléhající registraci ve
veřejném registru, řídí se právem členského státu, v jehož
působnosti se registr vede;
c) pokud jde o převoditelné nebo jiné cenné papíry,
jejichž existence nebo převod předpokládají zápis do
registru nebo na účet stanovený zákonem nebo jež se
nacházejí v centrálním depozitním systému, který
podléhá právu členského státu, řídí se právem členského
státu, v jehož působnosti je veden registr, účet nebo
systém.
Článek 292
Probíhající soudní řízení
Účinky reorganizačních opatření nebo likvidačního řízení
na probíhající soudní řízení týkající se majetku nebo
práva, kterých byla pojišťovna zbavena, se řídí výhradně
právem členského státu, ve kterém toto soudní řízení
probíhá.
Článek 293
Správci a likvidátoři
1. Jmenování správce nebo likvidátora se dokládá
ověřenou kopií originálního rozhodnutí o jmenování nebo
jiným potvrzením, které vydaly příslušné orgány
domovského členského státu.
1. Členský stát, v němž hodlá správce nebo likvidátor
působit, může požadovat překlad do úředního jazyka
nebo do jednoho z úředních jazyků tohoto členského
státu. Nevyžadují se žádná úřední ověření tohoto
překladu ani další podobné formality.
2. Správci a likvidátoři jsou oprávněni vykonávat na
území všech členských států veškeré pravomoci, k jejichž
výkonu jsou oprávněni na území domovského členského
státu.
2. Osoby, které jsou správcům a likvidátorům
nápomocny nebo je zastupují, mohou být jmenovány v
souladu s právními předpisy domovského členského státu
v průběhu reorganizačního opatření nebo likvidačního
řízení, především v hostitelských členských státech, aby
jim pomohly překonat všechny obtíže, se kterými se
věřitelé v tomto státě setkají.
3. Při výkonu svých pravomocí podle právních předpisů
domovského členského státu správci nebo likvidátoři
dodržují právní předpisy členských států, na jejichž
území hodlají působit, především ve vztahu k postupům
při prodeji majetkových hodnot a při informování
zaměstnanců.
3. Tyto pravomoci nezahrnují používání donucovacích
prostředků ani právo rozhodovat právní řízení nebo spory.
Článek 294
Zápis ve veřejném registru
1. Správce, likvidátor nebo jiný orgán či osoba řádně
zmocněná v domovském členském státě může požadovat,
aby se reorganizační opatření nebo rozhodnutí zahájit
likvidační řízení zapsala do příslušného veřejného
registru vedeného v ostatních členských státech.
1. Pokud však členský stát stanoví povinnost zápisu, jsou
orgán nebo osoba uvedené v prvním pododstavci povinny
přijmout veškerá opatření nezbytná pro zajištění tohoto
zápisu.
2. Náklady na zápis se považují za náklady a výdaje
řízení.
Článek 295
Profesní tajemství
522 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Všechny osoby, které mají povinnost přijímat či sdělovat
informace v souvislosti s postupy stanovenými v článcích
270, 273 a 296, jsou vázány ustanoveními o profesním
tajemství v článcích 64 až 69, s výjimkou soudních
orgánů, na které se vztahují příslušné vnitrostátní
předpisy.
Článek 296
Pobočky pojišťoven ze třetích zemí
Pokud pojišťovna ze třetí země založila pobočky ve více
než jednom členském státě, zachází se s každou takovou
pobočkou z hlediska použití této hlavy samostatně.
Příslušné orgány a orgány dohledu těchto členských států
musí usilovat o koordinaci svých činností.
Všichni správci nebo likvidátoři musí obdobně usilovat o
koordinaci svých činností.
HLAVA V
JINÁ USTANOVENÍ
Článek 297
Právo obrátit se na soud
Členské státy zajistí, aby rozhodnutí učiněná ohledně
pojišťoven nebo zajišťoven na základě právních a
správních předpisů provádějících tuto směrnici byla
přezkoumatelná soudem.
Článek 298
Spolupráce mezi členskými státy a Komisí
1. Členské státy navzájem spolupracují za účelem
usnadnění dohledu nad pojišťovacím a zajišťovacím
sektorem v rámci Společenství a uplatňování této
směrnice.
2. Komise a orgány dohledu členských států úzce
spolupracují za účelem usnadnění dohledu nad
pojišťovacím a zajišťovacím sektorem ve Společenství a
za účelem posouzení všech obtíží, které mohou vzniknout
při uplatňování této směrnice.
3. Členské státy informují Komisi o jakýchkoli větších
obtížích, vzniklých při uplatňování této směrnice.
3. Komise a orgány dohledu dotyčných členských států
prozkoumají tyto obtíže co nejdříve, aby nalezly vhodné
řešení.
Článek 299
Euro
Pokud tato směrnice odkazuje na euro, je jeho směnná
hodnota v národních měnách, která se má používat od 31.
prosince každého roku, protihodnota z posledního dne
předcházejícího měsíce října, pro který jsou k dispozici
směnné hodnoty eura ve všech měnách Společenství.
Článek 300
Přezkum částek vyjádřených v eurech
Částky v eurech uvedené v této směrnici se
přezkoumávají každých pět zvýšením základní částky v
eurech podle procentní změny harmonizovaného indexu
spotřebitelských cen všech členských států, který
zveřejňuje Eurostat od 31. října 2012 do data přezkumu a
zaokrouhlují se směrem nahoru na celé statisíce eur.
Úprava se neprovádí, je-li procentní změna od poslední
úpravy menší než 5 %.
Komise zveřejní upravené částky v Úředním věstníku
Evropské unie.
Členské státy uplatní upravené částky do dvanácti měsíců
od jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 301
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen Evropský výbor pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění,
zřízený rozhodnutím 2004/9/ES.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a
7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8
zmíněného rozhodnutí.
3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst.
1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na
článek 8 zmíněného rozhodnutí.
Článek 302
Oznámení předložená před vstupem v platnost právních a
správních předpisů nezbytných pro dosažení souladu s
články 57 až 63.
Řízení o posouzení navrhovaných nabytích, u nichž byla
oznámení uvedená v článku 57 podána příslušným
orgánům před vstupem v platnost právních a správních
předpisů nezbytných pro dosažení souladu s články 57 až
63, jsou vedena v souladu s vnitrostátním právem
členských států platným ke dni oznámení.
Článek 303
Změny směrnice 2003/41/ES
Směrnice 2003/41/ES se mění takto:
1. V článku 17 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Pro účely výpočtu minimální částky dodatečných
aktiv se použijí pravidla stanovená v článcích 17a až
17d.“
2. Vkládají se nové články, které znějí:
„Článek 17a
Disponibilní míra solventnosti
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
523
1. Každý členský stát požaduje po institucích uvedených
v čl. 17 odst. 1, které se nacházejí na jeho území, aby
vždy měly dostatečnou disponibilní míru solventnosti pro
veškerou svou činnost odpovídající alespoň požadavkům
této směrnice.
2. Disponibilní míra solventnosti se skládá z aktiv
instituce očištěných od všech předvídatelných závazků po
odečtení položek nehmotného majetku, a to včetně:
a) splaceného základního kapitálu nebo v případě
instituce mající formu vzájemné pojišťovny splaceného
skutečného počátečního kapitálu plus všechny účty členů
vzájemné pojišťovny, které splňují tato kritéria:
i) ve stanovách musí být stanoveno, že platby členům lze
provádět z těchto účtů jen tehdy, nezpůsobí-li to pokles
disponibilní míry solventnosti pod požadovanou úroveň,
nebo pokud byly po zrušení podniku vyrovnány všechny
ostatní dluhy pojišťovny,
ii) ve stanovách musí být stanoveno, že co se týče plateb
uvedených v bodě i) prováděných z důvodů jiných, než je
individuální ukončení členství ve vzájemné pojišťovně,
musí být alespoň jeden měsíc předem informovány
příslušné orgány, které mohou během této doby platbu
zakázat, a
iii) odpovídající ustanovení stanov smějí být změněna
pouze poté, co příslušné orgány prohlásí, že nemají ke
změně žádné námitky, aniž jsou dotčena kritéria uvedená
v bodech i) a ii);
b) rezerv (zákonné rezervní fondy a dobrovolné rezervy)
nevztahujících se k přijatým závazkům;
c) zisku nebo ztráty po odečtení splatných dividend; a
d) v rozsahu povoleném vnitrostátními právními předpisy
rezervy zisku obsažené v rozvaze, pokud mohou být
použity ke krytí případných ztrát, které nebyly určeny k
rozdělení členům a oprávněným osobám.
2. Disponibilní míra solventnosti se snižuje o částku
vlastních akcií přímo držených institucí.
3. Členské státy mohou stanovit, že disponibilní míra
solventnosti může zahrnovat také:
a) kumulativní prioritní akciový kapitál a podřízený
dluhový kapitál až do výše 50 % disponibilní míry
solventnosti nebo požadované míry solventnosti, podle
toho, co je nižší, z něhož nejvýše 25 % může připadat na
podřízený dluhový kapitál se stanovenou dobou
splatnosti nebo na kumulativní prioritní akciový kapitál
se stanovenou dobou splatnosti, pokud existují závazné
dohody, podle kterých se v případě úpadku nebo
likvidace instituce podřízený dluhový kapitál nebo
prioritní akciový kapitál řadí za nároky všech ostatních
věřitelů a nemá být zaplacen, dokud nejsou vyrovnány
všechny ostatní dosud nevyrovnané dluhy;
b) cenné papíry bez stanoveného data splatnosti a ostatní
nástroje, včetně kumulativních prioritních akcií jiných,
než které jsou uvedeny v písmenu a), až do výše 50 %
disponibilní míry solventnosti nebo požadované míry
solventnosti, podle toho, co je nižší, pro celkový součet
těchto cenných papírů a podřízeného dluhového kapitálu
uvedeného v písmenu a) za předpokladu, že jsou splněny
tyto podmínky:
i) nesmějí být splaceny na podnět držitele nebo bez
předchozího souhlasu příslušného orgánu;
ii) emisní smlouva musí instituci umožňovat odložit
platbu úroků z úvěru;
iii) pohledávky věřitele z úvěru vůči instituci se musí v
plném rozsahu řadit až za pohledávky všech
nepodřízených věřitelů;
iv) doklady, jimiž se řídí emise cenných papírů, musí
obsahovat ustanovení o schopnosti absorbovat ztráty z
dluhů a nezaplacených úroků, přičemž instituci musí být
umožněno pokračovat v činnosti;
v) přihlédne se pouze ke skutečně splaceným částkám.
Pro účely písmene a) musí podřízený dluhový kapitál
splňovat také tyto podmínky:
i) přihlédne se pouze ke skutečně splacené částce,
ii) u přijatých úvěrů se stanovenou dobou splatnosti musí
být původní doba splatnosti alespoň pět let. Nejpozději
jeden rok před dnem splatnosti musí instituce předložit
příslušným orgánům ke schválení plán, z něhož vyplývá,
jak bude zachována disponibilní míra solventnosti nebo
jak bude uvedena na požadovanou úroveň ke dni
splatnosti, pokud se rozsah, v jakém je úvěr zařazen jako
součást disponibilní míry solventnosti, postupně
nesnižuje během nejméně posledních pěti let přede dnem
splatnosti. Příslušné orgány mohou povolit předčasné
splacení těchto úvěrů, pokud o to emitující instituce
požádá a její disponibilní míra solventnosti nepoklesne
pod požadovanou úroveň;
iii) u přijatých úvěrů bez stanovené doby splatnosti musí
být dodržena pětiletá výpovědní lhůta, ledaže tyto dluhy
nadále nejsou považovány za součást disponibilní míry
solventnosti nebo pokud je pro dřívější splatnost
výslovně požadován předchozí souhlas příslušných
orgánů. V druhém případě musí instituce informovat
příslušné orgány nejméně šest měsíců před navrhovaným
datem splacení, přičemž musí uvést disponibilní a
požadovanou míru solventnosti před a po splacení.
Příslušné orgány povolí splacení pouze tehdy, neklesne-li
disponibilní míra solventnosti instituce pod požadovanou
úroveň;
iv) smlouva o úvěru nesmí obsahovat ustanovení, podle
kterých se za určitých okolností, kromě likvidace
instituce, dluh stane splatným před dohodnutým dnem
splatnosti;
v) smlouvu o úvěru lze změnit pouze tehdy, prohlásí-li
příslušné orgány, že nemají proti změně námitky;
4. Na žádost instituce, doplněnou podpůrnými doklady a
adresovanou příslušnému orgánu domovského členského
státu, a se souhlasem tohoto příslušného orgánu, může
disponibilní míra solventnosti obsahovat také:
524 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
a) pokud se nepoužívá metoda zillmerizace, nebo pokud
se používá a je nižší než akviziční přirážka obsažená v
pojistném, rozdíl mezi nezillmerizovanou nebo částečně
zillmerizovanou matematickou rezervou a matematickou
rezervou zillmerizovanou podílem rovnajícím se
akviziční přirážce obsažené v pojistném;
b) veškeré skryté čisté rezervy vzniklé z ocenění aktiv,
nemají-li tyto skryté čisté rezervy výjimečnou povahu;
c) jednu polovinu nesplaceného základního kapitálu nebo
počátečního kapitálu, jakmile splacená část dosáhne 25 %
tohoto základního kapitálu nebo počátečního kapitálu, až
do 50 % disponibilní míry solventnosti nebo požadované
míry solventnosti, podle toho, co je nižší.
4. Hodnota uvedená v písmenu a) nesmí převýšit 3,5 %
součtu rozdílů mezi pojistnými částkami životních
pojištění a zaměstnaneckého penzijního pojištění a
matematickými rezervami pro všechna pojištění, pro
které je metoda zillmerizace možná. Rozdíl se sníží o
částku všech neodepsaných pořizovacích nákladů
zahrnutých do aktiv;
5. Komise může přijmout prováděcí opatření k
odstavcům 2, 3 a 4, které zohlední vývoj, jenž vyžaduje
technické úpravy položek přicházející v úvahu pro
dostupnou míru solventnosti.
5. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než
podstatné prvky této směrnice, se přijímají regulativním
postupem s kontrolou podle článku 21b.
Článek 17b
Požadovaná míra solventnosti
1. S výhradou článku 17c se požadovaná míra
solventnosti určuje v souladu s odstavci 2 až 6 podle
rozsahu pojistných rizik.
2. Požadovaná míra solventnosti se rovná součtu těchto
položek:
a) první výsledek:
4 % z matematických rezerv vztahujících se k přímému
pojištění a k převzatému zajištění nebo postoupenému
zajištění se vynásobí poměrem, který nesmí být nižší než
85 %, celkových matematických rezerv očištěných od
zajistných cesí k hrubým celkovým matematickým
rezervám za předchozí účetní období.
b) druhý výsledek:
u pojistek, u nichž riziková pojistná částka není záporné
číslo, se 0,3 % z této pojistné částky vynásobí poměrem,
který nesmí být nižší než 50 %, celkové rizikové pojistné
částky za předchozí účetní období, kterou si instituce
ponechala k tíži, po odečtení zajistných cesí a retrocesí k
celkové rizikové pojistné částce včetně zajištění.
Pro krátkodobá pojištění pro případ smrti s dobou trvání
pojištění nejvýše tři roky činí tato část 0,1 %. Pro toto
pojištění s dobou trvání delší než tři roky, ale kratší než
pět let, činí uvedená část 0,15 %.
3. U doplňkových pojištění uvedených v čl. 2 odst. 3
písm. a) bodě iii) směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k
pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu
(Solventnost II) ( 40 ) se požadovaná míra solventnosti
rovná požadované míře solventnosti pro instituce podle
článku 17d.
4. U operací umořování kapitálu uvedených v čl. 2 odst.
3 písm. b) bodě ii) směrnice 2009/138/ES se požadovaná
míra solventnosti rovná 4 % matematických rezerv
vypočtených v souladu s odst. 2 písm. a).
5. U operací uvedených v čl. 2 odst. 3 písm. b) bodě i)
směrnice 2009/138/ES se požadovaná míra solventnosti
rovná 1 % jejich aktiv.
6. U pojištění podle čl. 2 odst. 3 písm. a) bodů i) a ii)
směrnice 2009/138/ES spojeného s investičními fondy a
u operací uvedených v čl. 2 odst. 3 písm. d) bodech iii),
iv) a v) směrnice 2009/138/ES se požadovaná míra
solventnosti rovná součtu těchto položek:
a) nakolik instituce nese investiční riziko, podílu ve výši
4 % technických rezerv vypočtených v souladu s odst. 2
písm. a);
b) nakolik instituce nenese žádné investiční riziko, ale
příděl zdrojů na správní náklady je pevně stanoven na
dobu delší než pět let, podílu 1 % technických rezerv
vypočtených v souladu s odst. 2 písm. a);
c) nakolik instituce nenese žádné investiční riziko a
příděl zdrojů na správní náklady není pevně stanoven na
dobu delší než pět let, částky odpovídající 25 % čistých
správních výdajů v předchozím účetním období
týkajících se této činnosti;
d) nakolik instituce kryje riziko smrti, podílu 0,3 %
rizikové pojistné částky vypočtené v souladu s odst. 2
písm. b).
Článek 17c
Garanční fond
1. Členské státy mohou stanovit, že třetina požadované
míry solventnosti, jak je stanovena v článku 17b, je
tvořena garančním fondem. Tento fond se skládá z
položek uvedených v čl. 17a odst. 2 a 3 a se souhlasem
příslušného orgánu domovského členského státu rovněž v
čl. 17a odst. 4 písm. b).
2. Garanční fond nesmí být nižší než 3 miliony EUR.
Každý členský stát může stanovit snížení minimální výše
garančního fondu o 25 % v případě vzájemných
pojišťoven a společností na bázi vzájemnosti.
Článek 17d
Požadovaná míra solventnosti pro účely čl. 17b odst. 3
1. Požadovaná míra solventnosti se stanoví buď na
základě celoroční výše pojistného nebo příspěvků, nebo
na základě průměrné výše pojistných plnění za poslední
tři účetní období.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
525
2. Výše požadované míry solventnosti se rovná vyššímu
z dvou výsledků uvedených v odstavcích 3 a 4.
3. Základ pojistného se vypočte s použitím vyšší částky z
hrubého předepsaného pojistného nebo příspěvků, jak je
vypočteno níže, a hrubého přijatého pojistného nebo
příspěvků.
3. Sečtou se splatné pojistné nebo příspěvky (včetně
poplatků souvisejících s pojistným nebo příspěvky) v
přímém pojištění v předchozím účetním období.
3. K tomuto součtu se připočte celková částka přijatého
zajistného v předchozím účetním období.
3. Od tohoto součtu se pak odečte celková částka
pojistného nebo příspěvků stornovaných v předchozím
účetním období a celková částka daní a poplatků
spojených s pojistným nebo s příspěvky zahrnutými do
výše uvedeného součtu.
3. Takto vypočítaná částka se rozdělí na dvě části, z
nichž první činí až 50 miliónů EUR a druhá tvoří zbytek;
18 % první části a 16 % druhé části se sečtou.
3. Takto získaný součet se vynásobí poměrem
existujícím za předchozí tři účetní období mezi částkou
pojistných plnění, kterou ponese instituce, po odečtení
úhrad za zajištění, a celkovou výší pojistných plnění.
Tento poměr nesmí být v žádném případě nižší než 50 %.
4. Základ pojistného plnění se vypočte takto:
4. Sečtou se částky vyplacených pojistných plnění z
přímého pojištění (bez odečtení pojistných plnění
uhrazených zajistiteli a retrocesionáři) za období uvedená
v odstavci 1.
4. K tomuto součtu se připočte částka pojistných plnění z
převzatého zajištění nebo z retrocesí za stejné období a
částka rezerv na nevyplacená pojistná plnění vytvořená
na konci předchozího účetního období jak pro přímé
pojištění, tak pro převzaté zajištění.
4. Od tohoto součtu se odečte částka příjmů z regresů
během období uvedených v odstavci 1.
4. Od zbývající částky se odečte částka rezerv na
nevyřízené pojistné události vytvořená na počátku
druhého účetního období předcházejícího poslednímu
účetně uzavřenému účetnímu období jak z přímého
pojištění, tak z převzatého zajištění.
4. Jedna třetina takto získané částky se rozdělí na dvě
části, první do výše 35 milionů EUR a druhá tvoří zbytek;
26 % první části a 23 % druhé části se sečtou.
4. Takto získaný součet se vynásobí poměrem
existujícím za předchozí tři účetní období mezi částkou
pojistných plnění, kterou ponese instituce, po odečtení
úhrad za zajištění, a celkovou výší pojistných plnění.
Tento poměr nesmí být nižší než 50 %.
5. Je-li požadovaná míra solventnosti vypočítaná podle
odstavců 2, 3 a 4 nižší než požadovaná míra solventnosti
v předchozím roce, požadovaná míra solventnosti se
rovná alespoň požadované míře solventnosti v
předchozím roce vynásobené poměrem částky
technických rezerv na nevyřízené pojistné události na
konci předchozího účetního období a částky technických
rezerv na nevyřízené pojistné události na počátku
předchozího účetního období. V těchto výpočtech se
technické rezervy vypočítají bez zohlednění zajištění,
poměr však nesmí být vyšší než 1.
3. Vkládají se nové články, které znějí:
„Článek 21a
Přezkum výše garančního fondu
1. Částka v eurech stanovená v čl. 17c odst. 2 se
každoročně přezkoumává počínaje dnem 31. října 2012,
aby se vzaly v úvahu změny v harmonizovaném indexu
spotřebitelských cen zahrnujícím všechny členské státy,
který zveřejňuje Eurostat.
1. Tato částka se automaticky upravuje zvýšením
základní částky v eurech o procentní změnu uvedeného
indexu během období mezi 31. prosincem 2009 a dnem
přezkumu a zaokrouhluje se směrem nahoru na celé
statisíce eur.
1. Pokud je změna od poslední úpravy menší než 5 %,
úprava se neprovede.
2. Komise informuje Evropský parlament a Radu
každoročně o přezkumu a upravené částce uvedené v
odstavci 1.
Článek 21b
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen Evropský výbor pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění,
zřízený rozhodnutím Komise 2004/9/ES ( 41 ).
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst.
1 až 4 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8
zmíněného rozhodnutí.
Článek 304
Podmodul akciového rizika založený na trvání
1. Členské státy mohou povolit životní pojišťovny
poskytující:
a) zaměstnanecké penzijní pojištění v souladu s článkem
4 směrnice 2003/41/ES, nebo
b) důchodové dávky vyplácené při dosažení nebo
očekávaném dosažení odchodu do starobního důchodu,
pokud se na příslušné platby pojistného uplatňuje daňový
odpočet, který může pojistník využít v souladu s
právními předpisy členského státu, jenž povolil daný
podnik;
pokud:
i) se všechna aktiva a závazky odpovídající těmto
činnostem vykazují, spravují a organizují odděleně od
ostatních činností pojišťoven a nelze je převádět,
526 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
ii) činnost podniků týkající se písmen a) a b), ve vztahu k
nimž je uplatňován přístup uvedený v tomto odstavci, je
prováděna pouze v členském státě, v němž byl podnik
povolen,
iii) závazky odpovídajících těmto činnostem v držení
podniku mají průměrné trvání vyšší než dvanáct let,
aby se mohl použít podmodul solventnostního
kapitálového požadavku vztahující se k akciovému riziku,
který se kalibruje metodou hodnoty v riziku, po určitou
dobu, která je v souladu s jeho obvyklou dobou držení
akciových investic, a to na hladině spolehlivosti nezbytné
k tomu, aby pojistníkům a oprávněným osobám poskytla
úroveň ochrany odpovídající článku 101, pokud je postup
stanovený tímto článkem používán pouze ve vztahu k
aktivům a závazkům uvedeným v bodě i). Při výpočtu
solventnostního kapitálového požadavku se tato aktiva a
závazky plně zohledňují pro účely posouzení účinků
diverzifikace, aniž je dotčena potřeba ochrany zájmů
pojistníků a oprávněných osob v jiných členských státech.
Přístup uvedený v prvním pododstavci se použije pouze
se souhlasem orgánů dohledu a pouze tehdy, pokud jsou
solventnost i likvidita, jakož i strategie, procesy a
postupy oznamování daného podniku ve vztahu k řízení
aktiv a závazků takové, že průběžně zajišťují, že je
podnik schopen držet akciové investice po dobu, která je
v souladu s jeho obvyklou dobou držení akciových
investic. Podnik musí být schopen orgánu dohledu
prokázat, že tato podmínka byla ověřena s mírou
spolehlivosti nezbytné k tomu, aby pojistníkům a
oprávněným osobám poskytla úroveň ochrany
odpovídající článku 101.
Pojišťovny a zajišťovny se k používání přístupu podle
článku 105 vrátí jen za řádně odůvodněných okolností a
se souhlasem orgánů dohledu.
2. Do 31. října 2015 Komise předloží Evropskému
výboru pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění a Evropskému parlamentu zprávu o používání
přístupu uvedeného v odstavci 1 a o postupech orgánů
dohledu přijatých podle odstavce 1, k níž případně připojí
vhodné návrhy. Tato zpráva se zaměří zejména na
přeshraniční účinky používání tohoto přístupu s cílem
předcházet regulační arbitráži ze strany pojišťoven a
zajišťoven.
HLAVA VI
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
KAPITOLA I
Přechodná ustanovení
Oddíl 1
Pojištění
Článek 305
Výjimky a zrušení omezujících opatření
1. Členské státy mohou osvobodit neživotní pojišťovny,
které ke dni 31. ledna 1975 nevyhověly požadavkům
článků 16 a 17 směrnice 73/239/EHS, u nichž míra
solventnosti ke dni 31. července 1978 nedosahuje
šestinásobku částky minimálního garančního fondu
požadovaného podle čl. 17 odst. 2 směrnice 73/239/EHS,
od povinnosti zřídit takový minimální garanční fond před
koncem účetního období, v němž výnos z pojistného
nebo příspěvků dosáhne šestinásobku tohoto minimálního
garančního fondu. Na základě výsledků přezkumu
předpokládaného v čl. 298 odst. 2 Rada jednomyslně na
návrh Komise rozhodne, kdy má být toto osvobození
členskými státy zrušeno.
2. Neživotní pojišťovny založené ve Spojeném
království prostřednictvím „Royal Charter“, „private
Act“ nebo „special public Act“ mohou pokračovat ve své
činnosti v právní formě, ve které byly zřízeny dne 31.
července 1973 bez časového omezení.
2. Životní pojišťovny vytvořené ve Spojeném království
prostřednictvím „Royal Charter“ nebo „private Act“ nebo
„special public Act“ smějí vykonávat svou činnost v
právní formě, ve které byly zřízeny dne 15. března 1979,
po neomezenou dobu.
2. Spojené království sestaví seznam těchto pojišťoven
uvedených v prvním a druhém pododstavci a zašle jej
ostatním členským státům a Komisi.
3. Společnosti registrované ve Spojeném království na
základě „Friendly Societies Acts“ smějí pokračovat v
činnostech životního pojištění a spořitelních činnostech,
které v souladu se svým účelem vykonávaly dne 15.
března 1979.
4. Na žádost neživotních pojišťoven, které splňují
požadavky stanovené v hlavě I kapitole VI oddílech 2, 4
a 5, členské státy zruší restriktivní opatření, jako jsou
opatření ohledně hypoték, depozit a záruk.
Článek 306
Práva nabytá stávajícími pobočkami a pojišťovnami
1. Na pobočky, které zahájily činnost v souladu s
předpisy platnými v členském státě, ve kterém se nachází
pobočka přede dnem 1. červencem 1994, se pohlíží tak,
jako by prošly postupem stanoveným v článcích 145 a
146.
2. Články 147 a 148 nejsou dotčena práva nabytá
pojišťovnami vykonávajícími činnost v rámci volného
pohybu služeb před 1. červencem 1994.
Oddíl 2
Zajištění
Článek 307
Přechodné období pro čl. 57 odst. 3 a čl. 60 odst. 6
směrnice 2005/68/ES
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
527
Členský stát může odložit použitelnost ustanovení čl. 57
odst. 3 směrnice 2005/68/ES pozměňující čl. 15 odst. 3
směrnice 73/239/EHS a ustanovení v čl. 60 odst. 6
směrnice 2005/68/ES do 10. prosince 2008.
Článek 308
Práva nabytá stávajícími zajišťovnami
1. Zajišťovny podléhající této směrnici, které získaly
povolení nebo oprávnění provozovat zajišťovací činnosti
v souladu s předpisy členských států, v nichž mají své
skutečné sídlo, před 10. prosince 2005, budou
považovány za povolené v souladu s článkem 14.
1. Jsou však povinny splnit ustanovení této směrnice
týkající se provozování činností v zajištění a požadavků
stanovených v čl. 18 odst. 1 písm. b) a d) až g), článcích
19, 20 a 24 a hlavě I kapitole VI oddílech 2, 3 a 4.
2. Členské státy mohou povolit zajišťovnám uvedeným v
odstavci 1, které k 10. prosinci 2005 nesplnily požadavky
v souladu s čl. 18 odst. 1 písm. b), články 19, 20 a hlavou
I kapitolou VI oddíly 2, 3 a 4, lhůtu do 10. prosince 2008,
aby tyto požadavky splnily.
KAPITOLA II
Závěrečná ustanovení
Článek 309
Provedení
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 4, 10,
13, 14, 18, 23, 26 až 32, 34 až 49, 51 až 55, 67, 68, 71, 72,
74 až 85, 87 až 91, 93 až 96, 98,100 až110, 112, 113, 115
až 126, 128, 129, 131 až 134, 136 až 142, 144, 146, 148,
162 až 167, 172, 173, 178, 185, 190, 192, 210 až 233,
235 až 240, 243 až 258, 260 až 263, 265, 266, 303 a 304
a přílohami III a IV do ►M2 30. června 2013 ◄ .
M2
1. Právní a správní předpisy uvedené v prvním
pododstavci se použijí ode dne 1. ledna 2014.
B
1. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat
odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz
učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž
obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a
správních předpisech na směrnice zrušené touto směrnicí
se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a
znění prohlášení si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení
vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti
působnosti této směrnice.
Článek 310
Zrušení
Směrnice 64/225/EHS, 73/239/EHS, 73/240/EHS,
76/580/EHS, 78/473/EHS, 84/641/EHS, 87/344/EHS,
88/357/EHS, 92/49/EHS, 98/78/ES, 2001/17/ES,
2002/83/ES a 2005/68/ES ve znění aktů uvedených v
části A přílohy VI se zrušují s účinkem ode dne ►M2 1.
ledna 2014 ◄ , aniž jsou dotčeny povinnosti členských
států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve
vnitrostátním právu a jejich použitelnost uvedených v
části B přílohy VI.
Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na
tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou
obsaženou v příloze VII.
Článek 311
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Články 1 až 3, 5 až 9, 11, 12, 15 až 17, 19 až 22, 24, 25,
33, 56 až 66, 69, 70, 73, 143, 145, 147, 149 až 161, 168
až 171, 174 až 177, 179 až 184, 186 až 189, 191, 193 až
209, 267 až 300, 302, 305 až 308 a přílohy I, II, V, VI a
VII se použijí ode dne ►M2 1. ledna 2014 ◄ .
Článek 312
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
ODVĚTVÍ NEŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ
A. Klasifikace rizik podle pojistných odvětví
1. Úraz (včetně pracovních úrazů a nemocí z povolání):
— paušální finanční plnění,
— plnění mající povahu odškodnění,
— kombinace obou těchto plnění,
— úraz cestujících.
2. Nemoc:
— paušální finanční plnění,
— plnění mající povahu odškodnění,
— kombinace obou těchto plnění.
3. Pozemní vozidla (mimo železniční vozový park)
Veškerá poškození, ztráty nebo zničení:
— u pozemních motorových vozidel,
— u pozemních vozidel mimo motorová vozidla.
4. Železniční vozový park
528 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Veškerá poškození, ztráty nebo zničení železničního
vozového parku.
5. Letecké dopravní prostředky
Veškerá poškození, ztráty nebo zničení leteckých
dopravních prostředků.
6. Plavidla (námořní, jezerní, říční a průplavová)
Veškerá poškození, ztráty nebo zničení:
— říčních a průplavových plavidel,
— jezerních plavidel,
— námořních plavidel.
7. Dopravované zboží (včetně zboží, zavazadel a jiných
předmětů)
Veškerá poškození, ztráty nebo zničení dopravovaného
zboží nebo zavazadel bez ohledu na způsob dopravy.
8. Požár a přírodní živly
Veškerá poškození, ztráty nebo zničení majetku (mimo
majetek zahrnutý v odvětvích 3, 4, 5, 6 a 7) způsobené:
— požárem,
— výbuchem,
— vichřicí (bouří),
— přírodními živly mimo vichřici (bouři),
— jadernou energií,
— sesuvem nebo poklesem půdy.
9. Jiné škody na majetku
Veškerá poškození, ztráty nebo zničení majetku (kromě
majetku zahrnutého v odvětvích 3, 4, 5, 6 a 7) v důsledku
krupobití nebo mrazu a jakákoli událost, jako je krádež,
mimo případy uvedené v odvětví 8.
10. Odpovědnost za škody z provozu motorových
vozidel
Veškerá odpovědnost za škody vyplývající z použití
pozemních motorových vozidel (včetně odpovědnosti
dopravce za škodu).
11. Odpovědnost za škody z provozu leteckých
dopravních prostředků
Veškerá odpovědnost za škody vyplývající z použití
leteckých dopravních prostředků (včetně odpovědnosti
dopravce za škodu).
12. Odpovědnost za škody z provozu plavidel (námořní,
jezerní, říční a průplavová)
Veškerá odpovědnost za škody vyplývající z použití
námořních, jezerních, říčních a průplavových plavidel
(včetně odpovědnosti dopravce za škodu).
13. Obecná odpovědnost za škody
Veškerá odpovědnost za škody mimo druhy uvedené pod
odvětvími 10, 11 a 12.
14. Úvěr
— nesolventnost (obecně),
— exportní úvěr,
— splátkový úvěr,
— hypotéky,
— zemědělský úvěr.
15. Záruka (kauce):
— záruka (kauce) přímá,
— záruka (kauce) nepřímá.
16. Různé finanční ztráty:
— rizika z výkonu povolání,
— nedostatečný příjem (obecně),
— nepříznivé počasí,
— ušlé příjmy,
— trvalé běžné výdaje,
— nepředvídané obchodní výdaje,
— ztráta tržní hodnoty,
— ztráta příjmů z nájmu nebo jiných příjmů,
— jiné nepřímé obchodní ztráty,
— jiné neobchodní finanční ztráty,
— jiné druhy finančních ztrát.
17. Právní ochrana
Právní ochrana a náklady vedení sporu.
18. Asistenční služby
Asistenční služby poskytované osobám, které se dostanou
do nesnází na cestách, při pobytu mimo svůj domov nebo
při pobytu mimo své bydliště.
B. Název povolení vydávaného pro více než jedno
pojistné odvětví
Povolení, která se současně týkají následujících odvětví,
budou mít tyto názvy:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
529
a) odvětví 1 a 2: „Pojištění úrazu a nemoci“;
b) odvětví 1 (čtvrtá odrážka), 3, 7 a 10: „Pojištění
motorových vozidel“;
c) odvětví 1 (čtvrtá odrážka), 4, 6, 7 a 12: „Námořní a
dopravní pojištění“;
d) odvětví 1 (čtvrtá odrážka), 5, 7 a 11: „Letecké
pojištění“;
e) odvětví 8 a 9: „Pojištění proti požáru a jiným
majetkovým škodám“;
f) odvětví 10, 11, 12 a 13: „Pojištění odpovědnosti za
škody“;
g) odvětví 14 a 15: „Pojištění úvěru a záruky (kauce)“;
h) všechna odvětví podle rozhodnutí členských států,
které o svém rozhodnutí informují ostatní členské státy a
Komisi.
PŘÍLOHA II
ODVĚTVÍ ŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ
I. Životní pojištění uvedená v čl. 2 odst. 3 písm. a)
bodech i), ii) a iii), kromě pojištění uvedených v
odvětvích II a III.
II. Svatební pojištění, pojištění pro případ narození.
III. pojištění uvedená v čl. 2 odst. 3 písm. a) bodech i), ii),
která jsou spojena s investičními fondy.
IV. Trvalé zdravotní pojištění uvedené v čl. 2 odst. 3
písm. a) bodě iv).
V. Tontiny uvedené v čl. 2 odst. 3 písm. b) bodě i).
VI. Operace umořování kapitálu uvedené v čl. 2 odst. 3
písm. b) bodě ii).
VII. Správa skupinových penzijních fondů podle čl. 2
odst. 3 písm. b) bodů iii) a iv).
VIII. Operace uvedené v čl. 2 odst. 3 písm. b) bodě iii).
IX. Operace uvedené v čl. 2 odst. 3 písm. c).
PŘÍLOHA III
PRÁVNÍ FORMY POJIŠŤOVEN A ZAJIŠŤOVEN
A. Formy neživotní pojišťovny:
1. v případě Belgického království: „société
anonyme/naamloze vennootschap“, „société en
commandite par actions/commanditaire vennootschap op
aandelen“, „association d’assurance mutuelle/onderlinge
verzekeringsvereniging“, „société
coopérative/coöperatieve vennootschap“, „société
mutualiste/maatschappij van onderlinge bijstand“;
2. v případě Bulharské republiky: „акционерно
дружество“;
3. v případě České republiky: „akciová společnost“,
„družstvo“;
4. v případě Dánského království: „aktieselskaber“,
„gensidige selskaber“;
5. v případě Spolkové republiky Německo:
„Aktiengesellschaft“, „Versicherungsverein auf
Gegenseitigkeit“, „Öffentlich-rechtliches
Wettbewerbsversicherungsunternehmen“;
6. v případě Estonské republiky: „aktsiaselts“;
7. v případě Irska: „incorporated companies limited by
shares or by guarantee or unlimited“;
8. v případě Řecké republiky: „ανώνυμη εταιρία“,
„αλληλασφαλιστικός συνεταιρισμός“;
9. v případě Španělského království: „sociedad anónima“,
„sociedad mutua“, „sociedad cooperativa“;
10. v případě Francouzské republiky: „société anonyme“,
„société d’assurance mutuelle“, „institution de
prévoyance régie par le code de la sécurité sociale“,
„institution de prévoyance régie par le code rural“,
„mutuelles régies par le code de la mutualité“;
11. v případě Italské republiky: „società per azioni“,
„società cooperativa“, „mutua di assicurazione“;
12. v případě Kyperské republiky: „εταιρεία
περιορισμένης ευθύνης με μετοχές“, „εταιρεία
περιορισμένης ευθύνης χωρίς μετοχικό κεφάλαιο“;
13. v případě Lotyšské republiky: „apdrošināšanas akciju
sabiedrība“, „savstarpējās apdrošināšanas kooperatīvā
biedrība“;
14. v případě Litevské republiky: „akcinės bendrovės“,
„uždaroji akcinė bendrovės“;
15. v případě Lucemburského velkovévodství: „société
anonyme“, „société en commandite par actions“,
„association d’assurances mutuelles“, „société
coopérative“;
16. v případě Maďarské republiky: „biztosító
részvénytársaság“, „biztosító szövetkezet“, „biztosító
egyesület“, „külföldi székhelyű biztosító magyarországi
fióktelepe“;
17. v případě Republiky Malta: „limited liability
company/kumpannija b responsabbilta' limitata“;
18. v případě Nizozemského království: „naamloze
vennootschap“, „onderlinge waarborgmaatschappij“;
19. v případě Rakouské republiky: „Aktiengesellschaft“,
„Versicherungsverein auf Gegenseitigkeit“;
20. v případě Polské republiky: „spółka akcyjna“,
„towarzystwo ubezpieczeń wzajemnych“;
530 Pojistné služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
21. v případě Portugalské republiky: „sociedade
anónima“, „mútua de seguros“;
22. v případě Rumunska: „societăți pe acțiuni“, „societăți
mutuale“;
23. v případě Republiky Slovinsko: „delniška družba“,
„družba za vzajemno zavarovanje“;
24. v případě Slovenské republiky: „akciová spoločnosť“;
25. v případě Finské republiky: „keskinäinen
vakuutusyhtiö/ömsesidigt försäkringsbolag“,
„vakuutusosakeyhtiö/försäkringsaktiebolag“,
„vakuutusyhdistys/försäkringsförening“;
26. v případě Švédského království:
„försäkringsaktiebolag“, „ömsesidiga försäkringsbolag“,
„understödsföreningar“;
27. v případě Spojeného království: „companies limited
by shares or by guarantee or unlimited“, „societies
registered under the Industrial and Provident Societies
Acts“, „societies registered under the Friendly societies
Acts“, „the accociation of underwriters known as
Lloyd’s“;
28. v každém případě a jako alternativa formám neživotní
pojišťovny uvedeným v bodech 1 až 27, forma evropské
společnosti (SE), jak je vymezena v nařízení Rady (ES) č.
2157/2001 ( 42 ).
B. Formy životní pojišťovny:
1. v případě Belgického království: „société
anonyme/naamloze vennootschap“, „société en
commandite par actions/commanditaire vennootschap op
aandelen“, „association d’assurance mutuelle/onderlinge
verzekeringsvereniging“, „société
coopérative/coöperatieve vennootschap“, „société
coopérative/coöperatieve vennootschap“;
2. v případě Bulharské republiky: „акционерно
дружество“, „взаимозастрахователна кооперация“;
3. v případě České republiky: „akciová společnost“,
„družstvo“;
4. v případě Dánského království: „aktieselskaber“,
„gensidige selskaber“, „pensionskasser omfattet af lov
om forsikringsvirksomhed (tværgående pensionskasser)“;
5. v případě Spolkové republiky Německo:
„Aktiengesellschaft“, „Versicherungsverein auf
Gegenseitigkeit“, „Öffentlich-rechtliches
Wettbewerbsversicherungsunternehmen“;
6. v případě Estonské republiky: „aktsiaselts“;
7. v případě Irska: „incorporated companies limited by
shares or by guarantee or unlimited“, „societies registered
under the Industrial and Provident Societies Acts“,
„societies registered under the Friendly Societies Acts“;
8. v případě Řecké republiky: „ανώνυμη εταιρία“;
9. v případě Španělského království: „sociedad anónima“,
„sociedad mutua“, „sociedad cooperativa“;
10. v případě Francouzské republiky: „société anonyme“,
„société d’assurance mutuelle“, „institution de
prévoyance régie par le code de la sécurité sociale“,
„institution de prévoyance régie par le code rural“,
„mutuelles régies par le code de la mutualité“;
11. v případě Italské republiky: „società per azioni“,
„società cooperativa“, „mutua di assicurazione“;
12. v případě Kyperské republiky: „εταιρεία
περιορισμένης ευθύνης με μετοχές“, „εταιρεία
περιορισμένης ευθύνης με εγγύηση“;
13. v případě Lotyšské republiky: „apdrošināšanas akciju
sabiedrība“, „savstarpējās apdrošināšanas kooperatīvā
biedrība“;
14. v případě Litevské republiky: „akcinės bendrovės“,
„uždaroji akcinė bendrovė“;
15. v případě Lucemburského velkovévodství: „société
anonyme“, „société en commandite par actions“,
„association d’assurances mutuelles“, „société
coopérative“;
16. v případě Maďarské republiky: „biztosító
részvénytársaság“, „biztosító szövetkezet“, „biztosító
egyesület“, „külföldi székhelyű biztosító magyarországi
fióktelepe“;
17. v případě Republiky Malta: „limited liability
company/kumpannija b' responsabbilta' limitata“;
18. v případě Nizozemského království: „naamloze
vennootschap“, „onderlinge waarborgmaatschappij“;
19. v případě Rakouské republiky: „Aktiengesellschaft“,
„Versicherungsverein auf Gegenseitigkeit“;
20. v případě Polské republiky: „spółka akcyjna“,
„towarzystwo ubezpieczeń wzajemnych“;
21. v případě Portugalské republiky: „sociedade
anónima“, „mútua de seguros“;
22. v případě Rumunska: „societăți pe acțiuni“, „societăți
mutuale“;
23. v případě Republiky Slovinsko: „delniška družba“,
„družba za vzajemno zavarovanje“;
24. v případě Slovenské republiky: „akciová spoločnosť“;
25. v případě Finské republiky: „keskinäinen
vakuutusyhtiö/ömsesidigt försäkringsbolag“,
„vakuutusosakeyhtiö/försäkringsaktiebolag“,
„vakuutusyhdistys/försäkringsförening“;
26. v případě Švédského království:
„försäkringsaktiebolag“, „ömsesidiga försäkringsbolag“,
„understödsföreningar“;
27. v případě Spojeného království: „companies limited
by shares or by guarantee or unlimited“, „societies
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
531
registered under the Industrial and Provident Societies
Acts“, „societies registered or incorporated under the
Friendly Societies Acts“, „the association of underwriters
known as Lloyd’s“;
28. v každém případě a jako alternativa formám životní
pojišťovny uvedeným v bodech 1 až 27, forma evropské
společnosti (SE), jak je vymezena v nařízení Rady (ES) č.
2157/2001.
C. Formy zajišťovny:
1. v případě Belgického království: „société
anonyme/naamloze vennootschap“, „société en
commandite par actions/commanditaire vennootschap op
aandelen“, „association d’assurance mutuelle/onderlinge
verzekeringsvereniging“, „société
coopérative/coöperatieve vennootschap“, „société
coopérative/coöperatieve vennootschap“;
2. v případě Bulharské republiky „акционерно
дружество“;
3. v případě České republiky: „akciová společnost“;
4. v případě Dánského království: „aktieselskaber“,
„gensidige selskaber“;
5. v případě Spolkové republiky Německo:
„Aktiengesellschaft“, „Versicherungsverein auf
Gegenseitigkeit“, „Öffentlich-rechtliches
Wettbewerbsversicherungsunternehmen“;
6. v případě Estonské republiky: „aktsiaselts“;
7. v případě Irska: „incorporated companies limited by
shares or by guarantee or unlimited“;
8. v případě Řecké republiky: „ανώνυμη εταιρία“,
„αλληλασφαλιστικός συνεταιρισμός“;
9. v případě Španělského království: „sociedad anónima“;
10. v případě Francouzské republiky: „société anonyme“,
„société d’assurance mutuelle“, „institution de
prévoyance régie par le code de la sécurité sociale“,
„institution de prévoyance régie par le code rural“,
„mutuelles régies par le code de la mutualité“;
11. v případě Italské republiky: „società per azioni“;
12. v případě Kyperské republiky: „εταιρεία
περιορισμένης ευθύνης με μετοχές“, „εταιρεία
περιορισμένης ευθύνης με εγγύηση“;
13. v případě Lotyšské republiky: „akciju sabiedrība“,
„sabiedrība ar ierobežotu atbildību“;
14. v případě Litevské republiky: „akcinės bendrovės“,
„uždaroji akcinė bendrovė“;
15. v případě Lucemburského velkovévodství: „société
anonyme“, „société en commandite par actions“,
„association d’assurances mutuelles“, „société
coopérative“;
16. v případě Maďarské republiky: „biztosító
részvénytársaság“, „biztosító szövetkezet“, „harmadik
országbeli biztosító magyarországi fióktelepe“;
17. v případě Republiky Malta: „limited liability
company/kumpannija tà responsabbità limitata“;
18. v případě Nizozemského království: „naamloze
vennootschap“, „onderlinge waarborgmaatschappij“;
19. v případě Rakouské republiky: „Aktiengesellschaft“,
„Versicherungsverein auf Gegenseitigkeit“;
20. v případě Polské republiky: „spółka akcyjna“,
„towarzystwo ubezpieczeń wzajemnych“;
21. v případě Portugalské republiky: „sociedade
anónima“, „mútua de seguros“;
22. v případě Rumunska: „societate pe actiuni“;
23. v případě Republiky Slovinsko: „delniška družba“;
24. v případě Slovenské republiky: „akciová spoločnosť“;
25. v případě Finské republiky: „keskinäinen
vakuutusyhtiö/ömsesidigt försäkringsbolag“,
„vakuutusosakeyhtiö/försäkringsaktiebolag“,
„vakuutusyhdistys/försäkringsförening“;
26. v případě Švédského království:
„försäkringsaktiebolag“, „ömsesidigt försäkringsbolag“;
27. v případě Spojeného království: „companies limited
by shares or by guarantee or unlimited“, „societies
registered under the Industrial and Provident Societies
Acts“, „societies registered or incorporated under the
Friendly Societies Acts“, „the association of underwriters
known as Lloyd’s“;
28. v každém případě a jako alternativa formám
zajišťovny uvedeným v bodech 1 až 27, forma evropské
společnosti (SE), jak je vymezena v nařízení (ES) č.
2157/2001.
PŘÍLOHA IV - PŘÍLOHA VII
Poznámka autorů sborníku: Přílohy z kapacitních
důvodů vynechány.
532 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
12. Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich
harmonizace
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna
2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady
87/102/EHS
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÝCH
SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského
společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a
sociálního výboru ( 1 ),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy
( 2 ),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986
o sbližování právních a správních předpisů členských
států týkajících se spotřebitelského úvěru ( 3 ) stanoví na
úrovni Společenství pravidla pro smlouvy o
spotřebitelském úvěru.
(2) V roce 1995 předložila Komise zprávu o uplatňování
směrnice 87/102/EHS a vedla rozsáhlé konzultace se
zúčastněnými subjekty. V roce 1997 Komise předložila
souhrnnou zprávu o reakcích na zprávu z roku 1995. V
roce 1996 byla vypracována druhá zpráva o uplatňování
směrnice 87/102/EHS.
(3) Tyto zprávy a konzultace odhalily významné rozdíly
mezi právními předpisy jednotlivých členských států v
oblasti úvěrů pro fyzické osoby obecně a spotřebitelských
úvěrů zvláště. Analýza vnitrostátních právních předpisů
provádějících směrnici 87/102/EHS ukazuje, že z důvodu
rozdílů v právní nebo hospodářské situaci na vnitrostátní
úrovni používají členské státy vedle směrnice
87/102/EHS řadu nástrojů na ochranu spotřebitele.
(4) Situace de facto a de iure vyplývající z těchto rozdílů
mezi vnitrostátními právními úpravami vede v některých
případech k narušení hospodářské soutěže mezi věřiteli
ve Společenství a vytváří překážky na vnitřním trhu tam,
kde členské státy přijaly různá kogentní ustanovení
přísnější než ustanovení podle směrnice 87/102/EHS. To
omezuje schopnost spotřebitele přímo využít postupně
rostoucí dostupnost přeshraničních úvěrů. Tato narušení a
omezení mohou mít opět následky, pokud jde o poptávku
po zboží a službách.
(5) V posledních letech došlo ke značnému vývoji v
druzích úvěrů nabízených spotřebitelům a jimi
využívaných. Objevily se nové úvěrové nástroje a jejich
využití se dále rozvíjí. Stávající předpisy je proto nutné
změnit a případně rozšířit jejich působnost.
(6) V souladu se Smlouvou zahrnuje vnitřní trh prostor
bez vnitřních hranic, v němž jsou zajištěny volný pohyb
zboží a služeb a svoboda usazování. Pro podporu rozvoje
přeshraničních aktivit je nezbytný vývoj průhlednějšího a
efektivnějšího úvěrového trhu v prostoru bez vnitřních
hranic.
(7) Pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního
trhu spotřebitelských úvěrů je nezbytné zajistit
harmonizovaný rámec Společenství v celé řadě klíčových
oblastí. Právní předpisy Společenství zaměřené na
budoucnost, schopné přizpůsobit se budoucím formám
úvěrů a umožňující členským státům odpovídající stupeň
pružnosti při jejich provádění by měly s ohledem na
neustále se vyvíjející trh spotřebitelských úvěrů a
vzrůstající mobilitu evropských občanů napomoci při
zavedení moderní právní úpravy spotřebitelského úvěru.
(8) Je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany
spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. Mělo by
proto být možné, aby volný pohyb úvěrových nabídek
probíhal za optimálních podmínek jak pro ty, kdo úvěr
nabízejí, tak pro ty, kdo o něj žádají, a to s řádným
přihlédnutím ke specifické situaci v jednotlivých
členských státech.
(9) Úplná harmonizace je nezbytná pro zajištění vysoké a
rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů ve
Společenství a pro vytvoření skutečného vnitřního trhu.
Členským státům by proto nemělo být povoleno
zachovávat ani zavádět jiná vnitrostátní ustanovení, než
která jsou stanovena v této směrnici. Toto omezení by se
však mělo vztahovat pouze na ustanovení harmonizovaná
tuto směrnicí. Kde tato harmonizovaná ustanovení nejsou,
měly by mít členské státy i nadále možnost zachovávat
nebo zavádět vnitrostátní právní předpisy. Členské státy
tak mohou například zachovávat nebo zavádět
vnitrostátní předpisy o společné a nerozdílné
odpovědnosti prodávajícího nebo poskytovatele služeb a
věřitele. Jiným příkladem této možnosti členských států
by mohlo být zachování nebo zavedení vnitrostátních
předpisů o zrušení kupní smlouvy nebo smlouvy o
poskytnutí služby, jestliže spotřebitel uplatní své právo
odstoupit od úvěrové smlouvy. V této souvislosti by mělo
být členským státům dovoleno, aby u úvěrových smluv
na dobu neurčitou stanovily minimální dobu mezi
okamžikem, kdy věřitel požádá o splacení úvěru, a
okamžikem, kdy musí být úvěr splacen.
(10) Definice obsažené v této směrnici určují rozsah
harmonizace. Povinnost členských států provést
ustanovení této směrnice by se tedy měla omezovat na
oblast její působnosti stanovenou uvedenými definicemi.
Touto směrnicí by však nemělo být dotčeno uplatňování
ustanovení této směrnice členskými státy v oblastech,
které nespadají do oblasti její působnosti, je-li to v
souladu s právem Společenství. Členské státy by tak
mohly zachovat nebo zavést vnitrostátní právní předpisy,
které odpovídají této směrnici nebo některým z jejích
ustanovení, pro úvěrové smlouvy mimo oblast její
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
533
působnosti, například na úvěrové smlouvy na částky nižší
než 200 EUR nebo vyšší než 75 000 EUR. Členské státy
by dále mohly uplatňovat ustanovení této směrnice na
vázané úvěry, které nepokrývá definice smlouvy o
vázaném úvěru stanovená v této směrnici. Ustanovení o
smlouvách o vázaném úvěru by tedy mohla být
uplatňována i na úvěrové smlouvy, které jen zčásti slouží
k financování kupní smlouvy nebo smlouvy o poskytnutí
služby.
(11) V případě zvláštních úvěrových smluv, na které se
vztahují pouze některá ustanovení této směrnice, by
členským státům nemělo být povoleno přijímat
vnitrostátní právní předpisy provádějící jiná ustanovení
této směrnice. Členské státy by však měly mít i nadále
možnost upravit ve svých vnitrostátních právních
předpisech tyto druhy úvěrových smluv, pokud jde o jiné
otázky neharmonizované touto směrnicí.
(12) Smlouvy o průběžném poskytování služeb nebo o
dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel po
dobu poskytování nebo dodávání platí ve splátkách, se
mohou od úvěrových smluv, na něž se vztahuje tato
směrnice, značně lišit co do zájmů dotčených smluvních
stran a způsobu a předmětu plnění. Proto by mělo být
upřesněno, že takové smlouvy se pro účely této směrnice
nepovažují za úvěrové smlouvy. Mezi tyto druhy smluv
patří pojistná smlouva, kdy se pojištění platí v měsíčních
splátkách.
(13) Tato směrnice by se neměla vztahovat na některé
druhy úvěrových smluv, jako jsou debetní karty s
odloženou splatností, podle jejichž podmínek musí být
úvěr splacen do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné
poplatky.
(14) Úvěrové smlouvy týkající se poskytnutí úvěru
zajištěného nemovitostí by měly být z oblasti působnosti
této směrnice vyňaty. Tento druh úvěru má velmi
specifickou povahu. Z oblasti působnosti této směrnice
by měly být rovněž vyňaty úvěrové smlouvy, jejichž
účelem je financování nabytí nebo zachování
vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající či
projektované budově. Úvěrové smlouvy by však neměly
být z oblasti působnosti této směrnice vyňaty jen proto,
že jejich účelem je obnova nebo zvýšení hodnoty
stávající budovy.
(15) Tato směrnice se použije nezávisle na tom, zde je
věřitelem právnická nebo fyzická osoba. Nedotýká se
však práva členských států omezit, v souladu s právem
Společenství, poskytování spotřebitelského úvěru pouze
na právnické osoby nebo na některé právnické osoby.
(16) Některá ustanovení této směrnice by se měla použít
na fyzické a právnické osoby (zprostředkovatele úvěru),
které v rámci své živnosti, podnikání nebo povolání za
úplatu předkládají nebo nabízejí úvěrové smlouvy
spotřebitelům, pomáhají spotřebitelům prováděním
přípravných prací pro uzavření úvěrové smlouvy nebo
uzavírají úvěrové smlouvy se spotřebiteli jménem
věřitele. Organizace, které umožní použití své totožnosti
při propagaci úvěrových produktů, například úvěrových
karet, a které mohou tyto produkty také doporučovat
svým členům, by neměly být považovány za
zprostředkovatele úvěru pro účely této směrnice.
(17) Tato směrnice upravuje pouze některé povinnosti
zprostředkovatelů úvěru ve vztahu ke spotřebitelům.
Členské státy by proto měly mít i nadále možnost
zachovávat nebo zavádět dodatečné povinnosti pro
zprostředkovatele úvěru včetně podmínek, za nichž může
zprostředkovatel úvěru získat odměnu od spotřebitele,
který si vyžádal jeho službu.
(18) V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a
Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých
obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním
trhu (směrnice o nekalých obchodních praktikách) ( 4 )
by měli být spotřebitelé chráněni proti nekalým nebo
zavádějícím praktikám, zejména pokud jde o poskytování
informací věřitelem. Tato směrnice by však měla
obsahovat zvláštní ustanovení o reklamách na úvěrové
smlouvy a o určitých standardních informacích, které by
měly být spotřebitelům poskytovány, aby jim bylo
umožněno zejména srovnávat různé nabídky. Tyto
informace by měly být poskytovány jasným, výstižným a
zřetelným způsobem prostřednictvím reprezentativního
příkladu. Není-li možné uvést celkovou výši úvěru, měl
by se stanovit strop jako celková zpřístupněná částka,
zejména pokud úvěrová smlouva dává spotřebiteli obecně
volnost v čerpání, avšak stanoví omezení částky. Strop by
měl vyjadřovat horní omezení částky úvěru, která může
být spotřebiteli zpřístupněna. Kromě toho by měly mít
členské státy i nadále možnost upravit ve svém
vnitrostátním právu požadavky týkající se reklamy, která
informace o nákladech úvěru neobsahuje.
(19) Aby se mohli spotřebitelé rozhodovat na základě
úplné znalosti věci, měli by před uzavřením úvěrové
smlouvy získat přiměřené informace o podmínkách a
nákladech úvěru a o svých povinnostech, přičemž by měli
mít možnost vzít si tyto informace s sebou a posoudit je.
Pro zajištění co největší průhlednosti a srovnatelnosti
nabídek by tyto informace měly zahrnovat především
roční procentní sazbu nákladů úvěru určovanou stejným
způsobem v celém Společenství. Jelikož roční procentní
sazba nákladů může být v této fázi uvedena pouze
pomocí příkladu, měl by být tento příklad reprezentativní.
Proto by měl odpovídat například průměrné délce trvání a
celkové částce úvěru poskytnutého pro uvažovaný druh
úvěrové smlouvy a případně koupenému zboží. Při
určování reprezentativního příkladu by se mělo rovněž
přihlédnout k četnosti určitých druhů úvěrových smluv na
konkrétním trhu. Pokud jde o výpůjční úrokovou sazbu,
četnost splátek a kapitalizaci úroků, měli by věřitelé
používat svou obvyklou metodu výpočtu pro dotyčný
spotřebitelský úvěr.
(20) Celkové náklady úvěru pro spotřebitele by měly
zahrnovat veškeré náklady, včetně úroku, provizí, daní,
poplatků pro zprostředkovatele úvěru a veškerých
poplatků, které musí spotřebitel zaplatit v souvislosti s
úvěrovou smlouvou, s výjimkou nákladů na notáře.
Otázka, zda věřitel skutečně zná náklady, by měla být
posouzena objektivně se zohledněním požadavků náležité
profesionální péče.
(21) Úvěrové smlouvy, podle kterých se výpůjční
úroková sazba pravidelně reviduje na základě změn
referenční sazby uvedené v úvěrové smlouvě, by se
neměly považovat za úvěrové smlouvy s pevnou výpůjční
úrokovou sazbou.
534 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
(22) Členské státy by měly mít i nadále možnost
zachovávat nebo zavádět vnitrostátní předpisy zakazující
věřiteli požadovat od spotřebitele v souvislosti s
úvěrovou smlouvou otevření bankovního účtu nebo
uzavření smlouvy o jiné doplňkové službě nebo
požadovat zaplacení nákladů nebo poplatků souvisejících
s takovými bankovními účty nebo jinými doplňkovými
službami. V členských státech, v nichž jsou takové
kombinované nabídky povoleny, by spotřebitelé měli být
před uzavřením úvěrové smlouvy informováni o všech
doplňkových službách, které jsou povinné pro získání
úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek.
Náklady na tyto doplňkové služby by měly být zahrnuty
do celkových nákladů úvěru; nemůže-li však být výše
těchto nákladů určena předem, měli by spotřebitelé v
předsmluvní fázi obdržet přiměřené informace o existenci
nákladů. Předpokládá se, že věřitel má znalosti o
nákladech na doplňkové služby, které on sám nebo v
zastoupení třetí osoby spotřebiteli nabízí, ledaže jejich
výše závisí na zvláštních charakteristických rysech nebo
situaci spotřebitele.
(23) U zvláštních druhů úvěrových smluv je však
současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany
spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo
případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit
požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice
s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto druhů smluv.
(24) Spotřebitel musí před uzavřením úvěrové smlouvy
obdržet podrobné informace bez ohledu na to, zda je do
uvádění úvěru na trh zapojen zprostředkovatel úvěru či
nikoliv. Proto by se měly požadavky na předsmluvní
informace obecně vztahovat rovněž na zprostředkovatele
úvěru. Jestliže však dodavatelé zboží a poskytovatelé
služeb jednají jako zprostředkovatelé úvěru ve vedlejší
činnosti, není vhodné je zatěžovat právní povinností
poskytnout předsmluvní informace v souladu s touto
směrnicí. Dodavatele zboží a poskytovatele služeb je
možné například považovat za osoby jednající jako
zprostředkovatelé úvěru ve vedlejší činnosti, když jejich
činnost zprostředkovatele úvěru nepředstavuje hlavní cíl
jejich živnosti, podnikání nebo povolání. V těchto
případech je i nadále dosaženo dostatečné úrovně
ochrany spotřebitele vzhledem k tomu, že věřitel je
odpovědný za to, že spotřebitel obdrží úplné předsmluvní
informace, a to buď od zprostředkovatele, dohodnou-li se
tak věřitel a zprostředkovatel, nebo jiným vhodným
způsobem.
(25) Případnou závaznost informací poskytnutých
spotřebiteli před uzavřením úvěrové smlouvy a obdobím,
během něhož je věřitel těmito informacemi vázán, mohou
upravit členské státy.
(26) Členské státy by při zohlednění zvláštních
charakteristických rysů svých úvěrových trhů měly
přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných
praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Tato opatření
mohou zahrnovat například informování a vzdělávání
spotřebitelů, včetně upozornění na rizika spojených s
prodlením při splátkách a s nadměrným zadlužením.
Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité,
aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování
ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení
úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat
nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a
měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k
sankcionování věřitelů. Aniž jsou dotčena ustanovení o
úvěrovém riziku směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k
činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu ( 5 ), měli
by mít věřitelé povinnost kontrolovat v jednotlivých
případech úvěruschopnost spotřebitele. Za tímto účelem
by jim mělo být dovoleno využívat informace poskytnuté
spotřebitelem nejen během přípravy dané úvěrové
smlouvy, ale i v průběhu dlouhodobého obchodního
vztahu. Orgány členských států by mohly rovněž vydávat
vhodné pokyny a obecné směry pro věřitele. Rovněž
spotřebitel by měl jednat obezřetně a dodržovat své
smluvní povinnosti.
(27) I když mají být poskytnuty předsmluvní informace,
může spotřebitel stále ještě potřebovat další pomoc při
rozhodování o tom, která úvěrová smlouva z řady
nabízených produktů nejlépe odpovídá jeho potřebám a
finanční situaci. Proto by měly členské státy zajistit, aby
věřitelé u úvěrových produktů, jež nabízejí spotřebiteli,
takovou pomoc poskytovali. Příslušné předsmluvní
informace a základní charakteristiky nabízených
produktů by měly být případně spotřebiteli vysvětleny
individuálně tak, aby mohl pochopit možné dopady
těchto produktů na svou ekonomickou situaci. Tato
povinnost poskytnout spotřebiteli pomoc by se případně
měla vztahovat i na zprostředkovatele úvěru. Členské
státy by mohly stanovit, kdy a v jakém rozsahu se mají
takové informace spotřebiteli poskytovat, berouce v
úvahu konkrétní okolnosti, za kterých je úvěr nabízen,
potřebu pomoci spotřebiteli a povahu jednotlivých
úvěrových produktů.
(28) K posouzení úvěruschopnosti spotřebitele by měl
věřitel rovněž vyhledávat v příslušných databázích;
právní a faktické okolnosti mohou vyžadovat, aby se toto
vyhledávání lišilo co do rozsahu. Aby se předešlo
narušení hospodářské soutěže mezi věřiteli, mělo by se
zajistit, aby věřitelé měli přístup do soukromých nebo
veřejných databází týkajících se spotřebitelů v členském
státě, ve kterém nejsou usazeni, za podmínek
nevedoucích k diskriminaci oproti věřitelům v tomto
členském státě.
(29) Je-li rozhodnutí o zamítnutí žádosti o úvěr založeno
na vyhledávání v databázi, měl by věřitel spotřebitele o
této skutečnosti vyrozumět a sdělit mu údaje o použité
databázi. Věřitel by však neměl být povinen podávat
takovou informaci, pokud je to zakázáno jinými právními
předpisy Společenství, například právními předpisy o
praní peněz nebo financování terorismu. Tyto informace
by dále neměly být poskytovány, pokud by to bylo v
rozporu s veřejným pořádkem nebo s veřejnou
bezpečností, například s předcházením trestným činům a
jejich odhalováním, vyšetřováním nebo stíháním.
(30) Tato směrnice neupravuje otázky smluvního práva
související s platností úvěrových smluv. Členské státy
proto v této oblasti smějí zachovávat nebo zavádět
vnitrostátní předpisy, které jsou v souladu s právem
Společenství. Členské státy mohou právně upravit
nabídku na uzavření úvěrové smlouvy, zejména kdy má
být předložena a jak dlouho je pro věřitele závazná. Je-li
nabídka předložena ve stejný okamžik jako předsmluvní
informace uvedené v této směrnici, měla by být obsažena
ve zvláštním dokumentu, který může být připojen ke
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
535
standardním evropským informacím o spotřebitelském
úvěru, stejně jako veškeré dodatečné informace, jež si
věřitel přeje spotřebiteli poskytnout.
(31) Aby se spotřebitel mohl seznámit se svými právy a
povinnostmi podle úvěrové smlouvy, měla by tato
smlouva jasně a výstižně uvádět veškeré nezbytné
informace.
(32) K zajištění plné průhlednosti by měly být
spotřebiteli poskytnuty informace o výpůjční úrokové
sazbě, a to jak v předsmluvní fázi, tak při uzavírání
úvěrové smlouvy. V průběhu smluvního vztahu by měl
být spotřebitel dále informován o změnách pohyblivé
výpůjční úrokové sazby a změnách plateb jimi
způsobených. Tím nejsou dotčeny vnitrostátní právní
předpisy, které nesouvisejí s informacemi pro spotřebitele
a které stanoví podmínky nebo důsledky změn
nesouvisejících s platbami, výpůjčními úrokovými
sazbami a dalšími ekonomickými podmínkami úvěru,
například pravidla o právu věřitele změnit výpůjční
úrokovou sazbu pouze tehdy, pokud k tomu existuje
opodstatněný důvod, nebo o právu spotřebitele ukončit
platnost smlouvy v případě změny výpůjční úrokové
sazby nebo jiné ekonomické podmínky úvěru.
(33) Smluvní strany by měly mít právo obvyklým
způsobem ukončovat platnost úvěrové smlouvy na dobu
neurčitou. Je-li to dohodnuto v úvěrové smlouvě, měl by
mít věřitel navíc právo pozastavit z objektivně
opodstatněných důvodů právo spotřebitele na čerpání z
úvěrové smlouvy na dobu neurčitou. Tyto důvody mohou
zahrnovat například podezření na neoprávněné nebo
podvodné použití úvěru nebo podstatně zvýšené riziko,
že spotřebitel nebude schopen plnit svou povinnost úvěr
splatit. Tato směrnice se nedotýká vnitrostátního
smluvního práva upravujícího právo smluvních stran
odstoupit od úvěrové smlouvy z důvodu jejího porušení.
(34) S cílem sblížit postupy pro výkon práva na
odstoupení od smlouvy v podobných oblastech je
nezbytné upravit právo na odstoupení od smlouvy bez
sankcí a bez povinnosti předložit zdůvodnění, a to za
podmínek podobných podmínkám, které stanoví
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze
dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro
spotřebitele na trh na dálku ( 6 ).
(35) Pokud spotřebitel odstoupí od úvěrové smlouvy, v
souvislosti s níž obdržel zboží, zejména od koupě na
splátky nebo od smlouvy o pronájmu nebo leasingové
smlouvy předpokládající povinnost odkupu, neměly by
být touto směrnicí dotčeny žádné právní předpisy
členských států týkající se vrácení zboží nebo
jakýchkoliv souvisejících otázek.
(36) V některých případech již vnitrostátní právní
předpisy stanoví, že spotřebiteli nelze zpřístupnit finanční
prostředky před uplynutím určité lhůty. V těchto
případech mohou spotřebitelé chtít zajistit, že koupené
zboží nebo služby obdrží dříve. Proto mohou členské
státy v případě smluv o vázaném úvěru výjimečně
stanovit, že přeje-li si spotřebitel výslovně toto dřívější
obdržení zboží nebo služeb, může být lhůta pro výkon
práva na odstoupení od smlouvy zkrácena tak, aby
odpovídala době, před jejímž uplynutím nelze zpřístupnit
finanční prostředky.
(37) V případě smluv o vázaném úvěru existuje mezi
koupí zboží nebo služeb a úvěrovou smlouvou uzavřenou
pro tento účel vzájemná závislost. Proto uplatní-li
spotřebitel podle práva Společenství své právo odstoupit
od kupní smlouvy, neměl by být nadále vázán smlouvou
o vázaném úvěru. Tím by neměla být dotčena vnitrostátní
právní úprava smlouvy o vázaném úvěru v případech,
kdy byla kupní smlouva zrušena nebo kdy spotřebitel
uplatnil své právo odstoupit od smlouvy podle
vnitrostátního práva. Rovněž by neměla být dotčena
práva spotřebitele podle vnitrostátních předpisů, z nichž
vyplývá, že ve vztahu mezi spotřebitelem a dodavatelem
zboží či poskytovatelem služeb nemůže být přijat žádný
závazek ani nemůže být uskutečněna žádná platba, pokud
spotřebitel nepodepsal úvěrovou smlouvu za účelem
financování koupě daného zboží nebo služeb.
(38) Za určitých podmínek by spotřebiteli mělo být
umožněno uplatnit prostředky nápravy vůči věřiteli v
případě problémů souvisejících s kupní smlouvou.
Členské státy by však měly určit, v jakém rozsahu a za
jakých podmínek musí spotřebitel uplatnit prostředky
nápravy vůči dodavateli, zejména podat na něj žalobu,
předtím, než je oprávněn uplatnit je vůči věřiteli. Tato
směrnice by neměla zbavovat spotřebitele jejich práv
zaručených vnitrostátními předpisy o společné a
nerozdílné odpovědnosti prodávajícího nebo
poskytovatele služeb a věřitele.
(39) Spotřebitel by měl mít právo splnit své povinnosti
před uplynutím lhůty stanovené v úvěrové smlouvě. V
případě předčasného splacení, ať už částečného, nebo
úplného, by věřitel měl mít nárok na odškodnění za
náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru, a
to s přihlédnutím k případným souvisejícím úsporám
věřitele. Při stanovování metody výpočtu odškodnění je
však důležité dodržovat několik zásad. Výpočet
odškodnění, na něž má věřitel nárok, by měl být
průhledný a srozumitelný spotřebiteli již v předsmluvní
fázi a v každém případně v průběhu plnění úvěrové
smlouvy. Metoda výpočtu by navíc měla být snadno
použitelná pro věřitele a měla by usnadnit kontrolu
odškodnění příslušnými orgány. Z těchto důvodů a s
ohledem na to, že spotřebitelský úvěr není vzhledem k
délce svého trvání a výši financován pomocí nástrojů
dlouhodobého financování, by měl být strop pro výši
odškodnění stanoven paušální sazbou. Tento přístup
odráží zvláštní povahu úvěrů určených spotřebitelům a
neměl by jím být dotčen možný odlišný přístup k dalším
produktům, které jsou financovány pomocí nástrojů
dlouhodobého financování, jakými jsou například
hypoteční úvěry s pevnou úrokovou sazbou.
(40) Členské státy by měly mít právo stanovit, že v
případě předčasného splacení může věřitel uplatňovat
nárok na odškodnění pouze tehdy, pokud částka splacená
za dvanáct měsíců přesáhne hranici stanovenou
členskými státy. Při stanovení této hranice, která by
neměla být vyšší než 10 000 EUR, by členské státy měly
zohlednit například průměrnou výši spotřebitelských
úvěrů na svém trhu.
(41) Postoupení práv věřitele podle úvěrové smlouvy by
nemělo způsobit, že se spotřebitel ocitne v méně výhodné
pozici. Spotřebitel by měl také být řádně vyrozuměn v
případě, že je úvěrová smlouva postoupena třetí osobě.
536 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
Pokud však původní věřitel po dohodě s postupníkem i
nadále spravuje úvěr ve vztahu ke spotřebiteli, nemá
spotřebitel žádný významný zájem na tom, aby byl o
postoupení vyrozuměn. Proto by požadavek na úrovni
EU, aby byl spotřebitel v těchto případech o postoupení
vyrozuměn, nebyl přiměřený.
(42) Členské státy by měly mít i nadále možnost
zachovávat nebo zavádět vnitrostátní předpisy, které
stanoví hromadné formy komunikace, pokud je to
nezbytné pro účely související s efektivitou složitých
operací, jakými jsou sekuritizace nebo likvidace aktiv, k
nimž dochází při nucené správní likvidaci bank.
(43) Na podporu vytvoření a fungování vnitřního trhu a
zajištění vysokého stupně ochrany spotřebitelů v celém
Společenství je nutné zajistit srovnatelnost informací
týkajících se ročních procentních sazeb nákladů v rámci
celého Společenství. I přes jednotný matematický vzorec
pro výpočet roční procentní sazby nákladů stanovený
směrnicí 87/102/EHS není tato sazba v rámci celého
Společenství dosud plně srovnatelná. V jednotlivých
členských státech se při výpočtu roční procentní sazby
nákladů přihlíží k různým nákladovým faktorům. Tato
směrnice by proto měla jasně a vyčerpávajícím způsobem
definovat celkové náklady úvěru pro spotřebitele.
(44) K zajištění průhlednosti a stability trhu by členské
státy měly až do další harmonizace zajistit zavedení
vhodných opatření pro regulaci věřitelů nebo dohled nad
nimi.
(45) Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady
uznávané zejména Listinou základních práv Evropské
unie. Usiluje především o zajištění plného dodržování
pravidel o ochraně osobních údajů, vlastnických právech,
zákazu diskriminace, ochraně rodinného a
profesionálního života a ochraně spotřebitele podle
Listiny základních práv Evropské unie.
(46) Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení společných
pravidel pro některé aspekty právních a správních
předpisů členských států týkajících se spotřebitelských
úvěrů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni
členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na
úrovni Společenství, může Společenství přijmout
opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v
článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality
stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato
směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto
cíle.
(47) Členské státy by měly stanovit pravidla týkající se
sankcí za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle
této směrnice a zajistit jejich uplatňování. I když je volba
sankcí i nadále na členských státech, měly by být
stanovené sankce účinné, přiměřené a odrazující.
(48) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by
měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady
1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro
výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi ( 7 ).
(49) Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí
dodatečných předpokladů pro výpočet roční procentní
sazby nákladů. Jelikož tato opatření mají obecný význam
a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této
směrnice, musí být přijata regulativním postupem s
kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí
1999/468/ES.
(50) V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o
zdokonalení tvorby právních předpisů ( 8 ) jsou členské
státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu
Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co
nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a
prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.
(51) Z tohoto důvodu a s přihlédnutím k počtu změn,
které musí být ve směrnici 87/102/EHS provedeny s
ohledem na vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů, jakož
i v zájmu zajištění jasnosti právních předpisů
Společenství by měla být uvedená směrnice zrušena a
nahrazena touto směrnicí,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
KAPITOLA I
PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE
Článek 1
Předmět
Účelem této směrnice je harmonizovat některé aspekty
právních a správních předpisů členských států, které se
týkají smluv o spotřebitelském úvěru.
Článek 2
Oblast působnosti
1. Tato směrnice se vztahuje na úvěrové smlouvy.
2. Tato směrnice se nevztahuje na
a) úvěrové smlouvy, které jsou zajištěny hypotékou nebo
jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v
členském státě na nemovitý majetek nebo které jsou
zajištěny právem souvisejícím s nemovitým majetkem;
b) úvěrové smlouvy, jejichž účelem je nabytí nebo
zachování vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající
nebo projektované budově;
c) úvěrové smlouvy na celkovou výši úvěru nižší než 200
EUR nebo vyšší než 75 000 EUR;
d) smlouvy o pronájmu nebo leasingové smlouvy, u
kterých není stanovena povinnost odkupu předmětu
smlouvy ani ve smlouvě samotné, ani v jiné samostatné
smlouvě; má se za to, že povinnost existuje, pokud o tom
rozhoduje jednostranně věřitel;
e) úvěrové smlouvy ve formě možnosti přečerpání, kde
úvěr musí být splacen do jednoho měsíce;
f) úvěrové smlouvy, kde je úvěr poskytnut bez úroků a
jakýchkoli jiných poplatků, a úvěrové smlouvy, podle
jejichž podmínek musí být úvěr splacen do tří měsíců a
platí se pouze zanedbatelné poplatky;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
537
g) úvěrové smlouvy, kde úvěr nabízí zaměstnavatel svým
zaměstnancům jako vedlejší činnost bez úroků nebo s
ročními procentními sazbami nákladů nižšími, než jsou
sazby převažující na trhu, a které nejsou nabízeny obecně
veřejnosti;
h) úvěrové smlouvy, jež jsou uzavírány s investičními
podniky vymezenými v čl. 4 odst. 1 směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21.
dubna 2004 o trzích finančních nástrojů ( 9 ) nebo s
úvěrovými institucemi vymezenými v článku 4 směrnice
2006/48/ES proto, aby investor mohl provést operaci v
souvislosti s jedním nebo více nástroji uvedenými v
oddíle C přílohy I směrnice 2004/39/ES, je-li investiční
podnik nebo úvěrová instituce poskytující úvěr do této
operace zapojen;
i) úvěrové smlouvy, které jsou výsledkem urovnání
dosaženého před soudem nebo jiným orgánem
stanoveným zákonem;
j) úvěrové smlouvy, které se vztahují k bezplatně
odložené platbě stávajícího dluhu;
k) úvěrové smlouvy, při jejichž uzavření se po
spotřebiteli žádá, aby jako záruku složil věřiteli do
úschovy nějakou věc, a v nichž je odpovědnost
spotřebitele přísně omezena na tuto zastavenou věc;
l) úvěrové smlouvy související s půjčkami
poskytovanými omezenému okruhu veřejnosti na základě
právního předpisu pro účely obecného zájmu a za nižších
úrokových sazeb, než jaké převažují na trhu, nebo zcela
bezúročně, nebo na základě jiných podmínek, jež jsou
pro spotřebitele výhodnější než podmínky převažující na
trhu, a za úrokových sazeb, které nejsou vyšší, než jaké
převažují na trhu.
3. V případě úvěrových smluv ve formě možnosti
přečerpání, kde úvěr musí být splacen na požádání nebo
do tří měsíců, se použijí pouze články 1, 2 a 3, čl. 4 odst.
1, odst. 2 písm. a) až c) a odst. 4, články 6 až 9, čl. 10
odst. 1, 4 a 5, články 12, 15 a 17 a články 19 až 32.
4. V případě úvěrových smluv ve formě překročení se
použijí pouze články 1, 2, 3, 18, 20 a 22 až 32.
5. Členské státy mohou stanovit, že pouze články 1 až 4,
6, 7 a 9, čl. 10 odst. 1, odst. 2 písm. a) až h) a l) a odst. 4
a články 11, 13 a 16 až 32 se použijí v případě úvěrových
smluv uzavřených organizací, která
a) je založena pro vzájemný prospěch svých členů;
b) nevykazuje zisk ve prospěch jiných osob, než jsou její
členové;
c) plní společenské poslání požadované vnitrostátním
právem;
d) přijímá a spravuje úspory a poskytuje úvěrové zdroje
pouze svým členům a
e) poskytuje úvěr na základě roční procentní sazby
nákladů, která je nižší než sazba převládající na trhu nebo
která podléhá stropu stanovenému vnitrostátním právem,
5. a jejíž členství je omezeno na osoby bydlící nebo
zaměstnané v konkrétní oblasti nebo zaměstnance
konkrétního zaměstnavatele včetně jeho bývalých
zaměstnanců, kteří jsou v důchodu, nebo osoby splňující
jiné podmínky stanovené podle vnitrostátního práva jako
základ pro existenci společné vazby mezi členy.
5. Členské státy mohou vyjmout z oblasti působnosti této
směrnice úvěrové smlouvy uzavřené takovou organizací,
pokud celková hodnota všech existujících úvěrových
smluv uzavřených danou organizací není významná ve
vztahu k celkové hodnotě všech existujících úvěrových
smluv v členském státě, v němž má organizace sídlo, a
celková hodnota všech existujících úvěrových smluv
uzavřených všemi takovými organizacemi v daném
členském státě je nižší než 1 % celkové hodnoty všech
existujících úvěrových smluv uzavřených v tomto
členském státě.
5. Členské státy každoročně posoudí, zda jsou podmínky
pro uplatňování jakékoli takové výjimky nadále splněny,
a přijmou opatření ke zrušení výjimky v případech, kdy
se domnívají, že tyto podmínky již splněny nejsou.
6. Členské státy mohou stanovit, že pro úvěrové smlouvy,
které stanoví možnost ujednání mezi věřitelem a
spotřebitelem o odložení platby nebo metodách splácení,
pokud je spotřebitel již v prodlení podle původní úvěrové
smlouvy, se použijí pouze články 1 až 4, 6, 7 a 9, čl. 10
odst. 1, odst. 2 písm. a) až i), l) a r) a odst. 4 a články 11,
13, 16 a 18 až 32, jestliže
a) je pravděpodobné, že by tato ujednání mohla odvrátit
případné soudní řízení týkající se tohoto prodlení, a
b) spotřebitel by tím nepodléhal méně výhodným
podmínkám, než byly stanoveny v původní úvěrové
smlouvě.
6. Jestliže však úvěrová smlouva spadá do oblasti
působnosti odstavce 3, použijí se pouze ustanovení
uvedená ve zmíněném odstavci.
Článek 3
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí
a) „spotřebitelem“ fyzická osoba, která při operacích, na
něž se vztahuje tato směrnice, jedná za účelem
nesouvisejícím s její živností, podnikáním nebo
povoláním;
b) „věřitelem“ fyzická nebo právnická osoba, která v
rámci své živnosti, podnikání nebo povolání poskytuje
nebo slibuje poskytnout úvěr;
c) „úvěrovou smlouvou“ smlouva, na jejímž základě
věřitel poskytuje nebo slibuje poskytnout spotřebiteli
úvěr ve formě odložené platby, půjčky nebo jiné podobné
finanční služby, s výjimkou smluv o průběžném
poskytování služeb nebo dodávání zboží stejného druhu,
kdy spotřebitel za tyto služby nebo zboží po dobu jejich
poskytování nebo dodávání platí ve splátkách;
538 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
d) „možností přečerpání“ výslovná úvěrová smlouva, na
jejímž základě věřitel zpřístupňuje spotřebiteli finanční
prostředky, které přesahují aktuální zůstatek na běžném
účtu spotřebitele;
e) „překročením“ mlčky uznané přečerpání, na jehož
základě věřitel zpřístupňuje spotřebiteli finanční
prostředky, které přesahují aktuální zůstatek na běžném
účtu spotřebitele, nebo smluvenou možnost přečerpání;
f) „zprostředkovatelem úvěru“ fyzická nebo právnická
osoba, která nejedná jako věřitel a která v rámci své
živnosti, podnikání nebo povolání za odměnu, která může
mít peněžitou podobu anebo jakoukoli jinou dohodnutou
finanční podobu,
i) spotřebitelům předkládá nebo nabízí úvěrové smlouvy,
ii) pomáhá spotřebitelům v souvislosti s uzavřením
úvěrové smlouvy prováděním jiných přípravných prací,
než jsou činnosti uvedené v bodě i), nebo
iii) uzavírá úvěrové smlouvy se spotřebiteli jménem
věřitele;
g) „celkovými náklady úvěru pro spotřebitele“ veškeré
náklady, včetně úroku, provizí, daní a veškerých dalších
poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti s
úvěrovou smlouvou a které jsou věřiteli známy, s
výjimkou nákladů na notáře; náklady související s
doplňkovými službami týkajícími se dané úvěrové
smlouvy, zejména pojistné, jsou rovněž zahrnuty, pokud
je navíc uzavření smlouvy o poskytnutí služby povinné
pro získání úvěru nebo pro jeho získání za nabízených
podmínek;
h) „celkovou částkou splatnou spotřebitelem“ součet
celkové výše úvěru a celkových nákladů úvěru pro
spotřebitele;
i) „roční procentní sazbou nákladů“ celkové náklady
úvěru pro spotřebitele vyjádřené jako roční procento
celkové výše úvěru, případně včetně nákladů podle čl. 19
odst. 2;
j) „výpůjční úrokovou sazbou“ úroková sazba vyjádřená
jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná
ročně na čerpanou výši úvěru;
k) „pevnou výpůjční úrokovou sazbou“ skutečnost, že se
věřitel a spotřebitel v úvěrové smlouvě dohodnou na
jediné výpůjční úrokové sazbě po celou dobu trvání
úvěrové smlouvy nebo na více výpůjčních úrokových
sazbách stanovených pro dílčí období výhradně
neměnnou konkrétní procentní hodnotou. Nejsou-li v
úvěrové smlouvě stanoveny všechny výpůjční úrokové
sazby, považuje se výpůjční úroková sazba za pevně
stanovenou pouze pro dílčí období, pro která jsou
výpůjční úrokové sazby stanoveny výhradně neměnnou
konkrétní procentní hodnotou sjednanou při uzavření
úvěrové smlouvy;
l) „celkovou výší úvěru“ strop nebo souhrn všech částek,
jež jsou dány k dispozici podle úvěrové smlouvy;
m) „trvalým nosičem“ každý nástroj, který umožňuje
spotřebiteli ukládat informace určené jemu osobně, a to
způsobem vhodným pro jejich budoucí použití, po dobu
přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje reprodukci
uložených informací v nezměněném stavu;
n) „smlouvou o vázaném úvěru“ úvěrová smlouva, kde
i) dotyčný úvěr slouží výhradně k financování smlouvy o
dodání konkrétního zboží nebo poskytnutí konkrétní
služby a
ii) tyto dvě smlouvy tvoří z objektivního hlediska
obchodní celek; má se za to, že se jedná o obchodní celek,
pokud úvěr pro spotřebitele financuje sám dodavatel
zboží nebo poskytovatel služby nebo, v případě úvěru
financovaného třetí osobou, pokud věřitel využije služeb
dodavatele zboží nebo poskytovatele služeb v souvislosti
s uzavřením nebo přípravou úvěrové smlouvy nebo
pokud je konkrétní zboží nebo poskytnutí konkrétní
služby výslovně uvedeno v úvěrové smlouvě.
KAPITOLA II
INFORMACE A POSTUPY PŘEDCHÁZEJÍCÍ
UZAVŘENÍ ÚVĚROVÉ SMLOUVY
Článek 4
Standardní informace uváděné v reklamě
1. Jakákoli reklama týkající se úvěrových smluv, jež
uvádí úrokovou sazbu nebo jakékoli údaje o nákladech
úvěru pro spotřebitele, musí uvádět standardní informace
v souladu s tímto článkem.
1. Tato povinnost neplatí, pokud vnitrostátní právní
předpisy vyžadují, aby v reklamách týkajících se
úvěrových smluv, které neuvádějí úrokovou sazbu ani
jakékoli údaje o nákladech úvěru pro spotřebitele ve
smyslu prvního pododstavce, byla uváděna roční
procentní sazba nákladů.
2. Standardní informace musí obsahovat jasným,
výstižným a zřetelným způsobem prostřednictvím
reprezentativního příkladu
a) výpůjční úrokovou sazbu, pevnou, pohyblivou nebo
obojí, spolu s údaji o veškerých poplatcích zahrnutých v
celkových nákladech úvěru pro spotřebitele;
b) celkovou výši úvěru;
c) roční procentní sazbu nákladů; v případě úvěrové
smlouvy druhu uvedeného v čl. 2 odst. 3 mohou členské
státy rozhodnout, že roční procentní sazbu nákladů není
třeba poskytnout;
d) případnou dobu trvání úvěrové smlouvy;
e) v případě úvěru ve formě odložené platby za konkrétní
zboží nebo službu cenu v hotovosti a výši případné
zálohy a
f) případně celkovou částku splatnou spotřebitelem a výši
jednotlivých splátek.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
539
3. Je-li uzavření smlouvy o doplňkové službě související
s úvěrovou smlouvou, zejména pojištění, povinné pro
získání úvěru nebo pro jeho získání za nabízených
podmínek a náklady na tuto službu nelze určit předem,
musí být jasným, výstižným a zřetelným způsobem
uvedena rovněž povinnost uzavřít smlouvu o této službě
spolu s roční procentní sazbou nákladů.
4. Tímto článkem není dotčena směrnice 2005/29/ES.
Článek 5
Předsmluvní informace
1. S dostatečným předstihem před tím, než je spotřebitel
vázán úvěrovou smlouvou nebo nabídkou, poskytne
věřitel a případně zprostředkovatel úvěru spotřebiteli na
základě věřitelem nabízených úvěrových podmínek a
případně spotřebitelem vyjádřených preferencí a
poskytnutých údajů informace potřebné ke srovnání
různých nabídek, aby mohl spotřebitel učinit
informované rozhodnutí, zda úvěrovou smlouvu uzavře.
Tyto informace se poskytují na papíře nebo na jiném
trvalém nosiči prostřednictvím formuláře „standardní
evropské informace o spotřebitelském úvěru“ obsaženého
v příloze II. Pokud věřitel poskytl „standardní evropské
informace o spotřebitelském úvěru“, má se za to, že splnil
požadavky na poskytnutí informací podle tohoto odstavce
a podle čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 2002/65/ES.
1. Dotyčné informace zahrnují
a) druh úvěru;
b) totožnost a poštovní adresu věřitele a případně
totožnost a poštovní adresu zúčastněného
zprostředkovatele úvěru;
c) celkovou výši úvěru a podmínky jeho čerpání;
d) dobu trvání úvěrové smlouvy;
e) v případě úvěru ve formě odložené platby za konkrétní
zboží nebo službu a smluv o vázaném úvěru dané zboží
nebo službu a jeho cenu v hotovosti;
f) výpůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití
této sazby a případně jakýkoli index nebo referenční
sazbu použitelné pro počáteční výpůjční úrokovou sazbu,
jakož i doby, podmínky a postupy pro změnu výpůjční
úrokové sazby. Uplatňují-li se za různých okolností různé
výpůjční úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené
informace o všech použitelných sazbách;
g) roční procentní sazbu nákladů a celkovou částku
splatnou spotřebitelem, ilustrovanou reprezentativním
příkladem s uvedením veškerých předpokladů použitých
pro výpočet této sazby; pokud spotřebitel informoval
věřitele o jednom nebo více aspektech jím preferovaného
úvěru, jako například o době trvání úvěrové smlouvy a
celkové částce úvěru, musí věřitel tyto aspekty zohlednit;
stanoví-li úvěrová smlouva různé způsoby čerpání s
různými poplatky nebo výpůjčními úrokovými sazbami a
použije-li věřitel předpoklad uvedený v části II písm. b)
přílohy I, uvede, že jiné mechanismy čerpání uplatňované
na tento typ úvěrové smlouvy mohou vést k vyšším
ročním procentním sazbám nákladů;
h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést,
a případně způsob přiřazování plateb k jednotlivým
dlužným částkám s různými výpůjčními úrokovými
sazbami pro účely splácení;
i) případné poplatky za vedení jednoho nebo více účtů
zaznamenávajících platební operace a čerpání, ledaže je
otevření účtu nepovinné, poplatky za používání
platebních prostředků pro platební operace i čerpání a
veškeré ostatní poplatky vyplývající z úvěrové smlouvy a
podmínky, za nichž lze tyto poplatky změnit;
j) případnou existenci nákladů, které má spotřebitel hradit
při uzavření úvěrové smlouvy notáři;
k) případnou povinnost uzavřít smlouvu o doplňkové
službě související s úvěrovou smlouvou, zejména
pojištění, je-li uzavření této smlouvy povinné pro získání
úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek;
l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných
plateb a podmínky pro její úpravu a veškeré případné
poplatky z prodlení;
m) upozornění na důsledky opomenutí plateb;
n) případné požadované záruky;
o) existenci nebo neexistenci práva na odstoupení od
smlouvy;
p) právo na předčasné splacení a informace o případném
právu věřitele na odškodnění a o způsobu, kterým se toto
odškodnění stanoví v souladu s článkem 16;
q) právo spotřebitele být v souladu s čl. 9 odst. 2
okamžitě a bezplatně vyrozuměn o výsledku vyhledávání
v databázích za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti;
r) právo spotřebitele obdržet bezplatně na požádání kopii
návrhu úvěrové smlouvy. Toto ustanovení se nepoužije,
pokud v okamžiku žádosti není věřitel ochoten přistoupit
k uzavření úvěrové smlouvy se spotřebitelem, a
s) případně dobu, po kterou je věřitel předsmluvními
informacemi vázán.
1. Veškeré dodatečné informace, jež věřitel poskytne
spotřebiteli, se předávají v samostatném dokumentu,
který může být ke „standardním evropským informacím o
spotřebitelském úvěru“ připojen.
2. V případě hlasové telefonní komunikace uvedené v čl.
3 odst. 3 směrnice 2002/65/ES však popis hlavních znaků
finanční služby, který má být poskytnut podle čl. 3 odst.
3 písm. b) druhé odrážky uvedené směrnice, zahrnuje
alespoň položky uvedené v odst. 1 písm. c), d), e), f) a h)
tohoto článku, roční procentní sazbu nákladů,
ilustrovanou reprezentativním příkladem, a celkovou
částku splatnou spotřebitelem.
3. Pokud je na žádost spotřebitele smlouva uzavírána
prostřednictvím dálkové komunikace, která neumožňuje
poskytnutí informací v souladu s odstavcem 1, a zejména
v případě uvedeném v odstavci 2, poskytne věřitel
spotřebiteli úplné předsmluvní informace prostřednictvím
540 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
formuláře pro „standardní evropské informace o
spotřebitelském úvěru“ okamžitě po uzavření úvěrové
smlouvy.
4. Vedle „standardních evropských informací o
spotřebitelském úvěru“ obdrží spotřebitel bezplatně na
požádání kopii návrhu úvěrové smlouvy. Toto ustanovení
se nepoužije, pokud věřitel není v okamžiku žádosti
ochoten přistoupit k uzavření úvěrové smlouvy se
spotřebitelem.
5. V případě úvěrové smlouvy, podle které platby
spotřebitele nevedou k okamžitému odpovídajícímu
umořování celkové výše úvěru, a místo toho jsou použity
pro tvorbu kapitálu po dobu a za podmínek, jež jsou
stanoveny v úvěrové smlouvě nebo v doplňkové smlouvě,
uvádějí předsmluvní informace požadované podle
odstavce 1 jasně a výstižně, že tyto úvěrové smlouvy
zaručují splacení celkové částky úvěru čerpané podle
úvěrové smlouvy, pouze je-li tato záruka poskytnuta.
6. Členské státy zajistí, aby věřitelé a případně
zprostředkovatelé úvěru poskytli spotřebiteli náležité
vysvětlení, aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná
úvěrová smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční
situaci, a to případně vysvětlením předsmluvních
informací, které mají být poskytnuty podle odstavce 1,
jakož i základních charakteristik nabízených produktů a
jejich možných konkrétních dopadů na spotřebitele,
včetně důsledků nezaplacení platby spotřebitelem.
Členské státy mohou upravit způsob a rozsah
poskytování této pomoci, jakož i to, kdo ji poskytuje, a to
podle konkrétních okolností souvisejících se situací, za
které je úvěrová smlouva nabízena, komu je nabízena a
jaký druh úvěru je nabízen.
Článek 6
Požadavky na předsmluvní informace týkající se
některých úvěrových smluv ve formě možnosti
přečerpání a některých konkrétních úvěrových smluv
1. S dostatečným předstihem před tím, než se spotřebitel
stane vázán úvěrovou smlouvou nebo nabídkou týkající
se úvěrové smlouvy uvedené v čl. 2 odst. 3, 5 nebo 6,
poskytne věřitel a případně zprostředkovatel úvěru
spotřebiteli na základě věřitelem nabízených úvěrových
podmínek a případně spotřebitelem vyjádřených
preferencí a poskytnutých údajů informace potřebné ke
srovnání různých nabídek, aby mohl spotřebitel učinit
informované rozhodnutí, zda úvěrovou smlouvu uzavře.
1. Tyto informace zahrnují
a) druh úvěru;
b) totožnost a poštovní adresu věřitele a případně
totožnost a poštovní adresu zúčastněného
zprostředkovatele úvěru;
c) celkovou výši úvěru;
d) dobu trvání úvěrové smlouvy;
e) výpůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití
této sazby, jakýkoli index nebo referenční sazbu
použitelné pro počáteční výpůjční úrokovou sazbu,
poplatky použitelné od okamžiku uzavření úvěrové
smlouvy a případně podmínky, za nichž lze tyto poplatky
změnit;
f) roční procentní sazbu nákladů, ilustrovanou
reprezentativními příklady s uvedením veškerých
předpokladů použitých pro výpočet této sazby;
g) podmínky a postup pro ukončení platnosti úvěrové
smlouvy;
h) u úvěrových smluv podle čl. 2 odst. 3 případně
poznámku, že spotřebitel může být kdykoli vyzván ke
splacení plné výše úvěru;
i) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných
plateb, ujednání o její úpravě a případné poplatky z
prodlení;
j) právo spotřebitele být v souladu s čl. 9 odst. 2 okamžitě
a bezplatně vyrozuměn o výsledku vyhledávání v
databázích za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti;
k) u úvěrových smluv podle čl. 2 odst. 3 informace o
poplatcích použitelných od okamžiku uzavření těchto
úvěrových smluv a případně podmínky, za nichž lze tyto
poplatky změnit;
l) případně dobu, po kterou je věřitel předsmluvními
informacemi vázán.
1. Tyto informace se poskytují na papíře nebo na jiném
trvalém nosiči a musí být všechny stejně výrazné. Mohou
být poskytnuty prostřednictvím formuláře „evropské
informace o spotřebitelském úvěru“ obsaženém v příloze
III. Pokud věřitel poskytl „evropské informace o
spotřebitelském úvěru“, má se za to, že splnil požadavky
na poskytnutí informací podle tohoto odstavce a podle čl.
3 odst. 1 a 2 směrnice 2002/65/ES.
2. V případě úvěrové smlouvy druhu uvedeného v čl. 2
odst. 3 mohou členské státy rozhodnout, že roční
procentní sazbu nákladů není třeba poskytnout.
3. V případě úvěrové smlouvy podle čl. 2 odst. 5 a 6
informace poskytnuté spotřebiteli podle odstavce 1
tohoto článku také zahrnují
a) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést,
a případně způsob přiřazování plateb k jednotlivým
dlužným částkám s různými výpůjčními úrokovými
sazbami pro účely splácení, a
b) právo na předčasné splacení a informace o případném
právu věřitele na odškodnění a o způsobu, kterým se toto
odškodnění stanoví.
3. Jestliže však úvěrová smlouva spadá do oblasti
působnosti čl. 2 odst. 3, použijí se pouze ustanovení
uvedená v odstavci 1 tohoto článku.
4. Avšak v případě hlasové telefonní komunikace, a
pokud spotřebitel žádá, aby mu byla možnost přečerpání
zpřístupněna s okamžitým účinkem, obsahuje popis
hlavních znaků finanční služby alespoň položky uvedené
v odst. 1 písm. c), e), f), a h). U úvěrových smluv druhu
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
541
uvedeného v odstavci 3 navíc popis hlavních znaků
obsahuje údaj o době trvání úvěrové smlouvy.
5. Bez ohledu na vynětí podle čl. 2 odst. 2 písm. e)
uplatňují členské státy alespoň požadavky první věty
odstavce 4 tohoto článku na úvěrové smlouvy ve formě
možnosti přečerpání, u kterých musí být úrok splacen do
jednoho měsíce.
6. Vedle informací uvedených v odstavcích 1 až 4 obdrží
spotřebitel bezplatně na požádání kopii návrhu úvěrové
smlouvy obsahujícího smluvní informace stanovené v
článku 10, pokud se uvedený článek použije. Toto
ustanovení se nepoužije, pokud věřitel není v okamžiku
žádosti ochoten přistoupit k uzavření úvěrové smlouvy se
spotřebitelem.
7. Pokud je na žádost spotřebitele smlouva uzavírána
prostřednictvím dálkové komunikace, která neumožňuje
poskytnutí informací v souladu s odstavci 1 a 3, včetně
případů uvedených v odstavci 4, musí věřitel okamžitě po
uzavření úvěrové smlouvy splnit své povinnosti podle
odstavců 1 a 3 tím, že poskytne smluvní informace podle
článku 10, pokud se uvedený článek použije.
Článek 7
Výjimky z požadavků na předsmluvní informace
Články 5 a 6 se nevztahují na dodavatele zboží a
poskytovatele služeb jednající jako zprostředkovatelé
úvěru ve vedlejší činnosti. Tím však není dotčena
povinnost věřitele zajistit, aby spotřebitel obdržel
předsmluvní informace podle uvedených článků.
Článek 8
Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele
1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové
smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na
základě dostatečných informací získaných případně od
spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě
vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž
právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili
úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v
příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
2. Členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na
změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy,
věřitel aktualizuje finanční informace týkající se
spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí
úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným
zvýšením celkové výše úvěru.
KAPITOLA III
PŘÍSTUP K DATABÁZÍM
Článek 9
Přístup k databázím
1. Každý členský stát v případě přeshraničního úvěru
zajistí přístup pro věřitele z jiných členských států k
databázím používaným v tomto členském státě k
posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů. Podmínky
přístupu nesmějí být diskriminační.
2. Pokud je žádost o poskytnutí úvěru zamítnuta na
základě vyhledávání v databázi, věřitel okamžitě a
bezplatně vyrozumí spotřebitele o výsledku tohoto
vyhledávání a sdělí mu údaje o použité databázi
3. Informace se poskytují, není-li to zakázáno jinými
právními předpisy Společenství nebo není-li to v rozporu
s veřejným pořádkem nebo veřejnou bezpečností.
4. Tímto článkem není dotčeno použití směrnice
Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října
1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se
zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto
údajů ( 10 ).
KAPITOLA IV
INFORMACE A PRÁVA TÝKAJÍCÍ SE
ÚVĚROVÝCH SMLUV
Článek 10
Informace, které mají být uvedeny v úvěrových
smlouvách
1. Úvěrové smlouvy se vypracovávají na papíře nebo na
jiném trvalém nosiči.
1. Každá smluvní strana obdrží jedno vyhotovení
úvěrové smlouvy. Tímto článkem nejsou dotčena žádná
vnitrostátní pravidla ohledně platnosti uzavírání
úvěrových smluv, jež jsou v souladu s právem
Společenství.
2. Úvěrová smlouva jasně a výstižně uvádí
a) druh úvěru;
b) totožnost a poštovní adresy smluvních stran a případně
totožnost a poštovní adresu zúčastněného
zprostředkovatele úvěru;
c) dobu trvání úvěrové smlouvy;
d) celkovou výši úvěru a podmínky čerpání;
e) v případě úvěru ve formě odložené platby za konkrétní
zboží nebo službu nebo u smluv o vázaném úvěru dané
zboží nebo službu a jeho cenu v hotovosti;
f) výpůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití
této sazby a případně jakýkoli index nebo referenční
sazbu použitelné pro počáteční výpůjční úrokovou sazbu,
jakož i období, podmínky a postupy pro změnu výpůjční
úrokové sazby. Uplatňují-li se za různých okolností různé
výpůjční úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené
informace o všech použitelných sazbách;
g) roční procentní sazbu nákladů a celkovou částku
splatnou spotřebitelem, vypočtené v okamžiku uzavření
úvěrové smlouvy; uvedeny musí být veškeré předpoklady
použité pro výpočet této sazby;
542 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést,
a případně způsob přiřazování plateb k jednotlivým
dlužným částkám s různými výpůjčními úrokovými
sazbami pro účely splácení;
i) je-li zahrnuto umoření jistiny úvěrové smlouvy s pevně
stanovenou dobou trvání, právo spotřebitele obdržet
bezplatně na požádání kdykoliv za trvání úvěrové
smlouvy výpis z účtu v podobě tabulky umoření.
Tabulka umoření uvádí dlužné platby a lhůty a podmínky
vztahující se ke splacení těchto částek; obsahuje
rozčlenění každé splátky ukazující umořování jistiny,
úrok vypočítaný na základě výpůjční úrokové sazby a
veškeré případné dodatečné náklady; pokud není úroková
sazba stanovena nebo je podle úvěrové smlouvy možné
dodatečné náklady měnit, musí tabulka umoření jasně a
stručně uvádět, že údaje tabulky platí pouze do změny
výpůjční úrokové sazby nebo dodatečných nákladů v
souladu s úvěrovou smlouvou;
j) mají-li být poplatky a úroky splaceny bez umoření
jistiny, soupis uvádějící lhůty a podmínky pro splacení
úroku a veškerých souvisejících opakujících se či
jednorázových poplatků;
k) popřípadě poplatky za vedení jednoho nebo více účtů
zaznamenávajících platební operace a čerpání, ledaže je
otevření účtu nepovinné, poplatky za používání
platebních prostředků pro platební operace i čerpání a
veškeré ostatní poplatky vyplývající z úvěrové smlouvy a
podmínky, za nichž lze tyto poplatky změnit;
l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných
plateb platnou v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy a
podmínky pro její úpravu a veškeré případné poplatky z
prodlení;
m) upozornění na důsledky opomenutí plateb;
n) případně upozornění, že jen nutné uhradit notářské
poplatky;
o) případné požadované záruky a pojištění;
p) existenci nebo neexistenci práva na odstoupení od
smlouvy, období, během něhož může být takové právo
vykonáno, a jiné podmínky pro výkon tohoto práva,
včetně informací o povinnosti spotřebitele zaplatit
čerpanou jistinu a příslušný úrok v souladu s čl. 14 odst.
3 písm. b), jakož i o částce úroku splatné za den;
q) informace týkající se práv vyplývajících z článku 15 a
podmínky pro uplatnění těchto práv;
r) právo na předčasné splacení, postup předčasného
splacení a informace o případném právu věřitele na
odškodnění a o způsobu, kterým se toto odškodnění
stanoví;
s) postup, jenž má být použit při uplatnění práva na
ukončení platnosti úvěrové smlouvy;
t) zda existuje pro spotřebitele mechanismus
mimosoudního urovnávání stížností a prostředků nápravy,
a pokud ano, způsob přístupu k němu;
u) případně další smluvní podmínky;
v) případně název a adresu příslušného orgánu dozoru.
3. Použije-li se odst. 2 písm. i), poskytne věřitel
spotřebiteli bezplatně kdykoliv za trvání úvěrové
smlouvy výpis z účtu v podobě tabulky umoření.
4. V případě úvěrové smlouvy, podle které platby
spotřebitele nevedou k okamžitému odpovídajícímu
umořování celkové výše úvěru, a namísto toho jsou
použity pro tvorbu kapitálu po dobu a za podmínek, jež
jsou stanoveny v úvěrové smlouvě nebo v doplňkové
smlouvě, uvádějí informace požadované podle odstavce 2
jasně a výstižně, že tyto úvěrové smlouvy zaručují
splacení celkové částky úvěru čerpané podle úvěrové
smlouvy, pouze je-li tato záruka poskytnuta.
5. Úvěrová smlouva ve formě možnosti přečerpání podle
čl. 2 odst. 3 jasně a výstižně uvádí
a) druh úvěru;
b) totožnost a poštovní adresy smluvních stran a případně
totožnost a poštovní adresu zúčastněného
zprostředkovatele úvěru;
c) dobu trvání úvěrové smlouvy;
d) celkovou výši úvěru a podmínky čerpání;
e) výpůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití
této sazby a případně jakýkoli index nebo referenční
sazbu použitelné pro počáteční výpůjční úrokovou sazbu,
jakož i období, podmínky a postupy pro změnu výpůjční
úrokové sazby, a uplatňují-li se za různých okolností
různé výpůjční úrokové sazby, rovněž výše uvedené
informace o všech použitelných sazbách;
f) roční procentní sazbu nákladů a celkové náklady úvěru
pro spotřebitele, vypočtené v okamžiku uzavření úvěrové
smlouvy; uvedeny musí být veškeré předpoklady použité
pro výpočet této sazby podle čl. 19 odst. 2 ve spojení s čl.
3 písm. g) a i); členské státy mohou rozhodnout, že roční
procentní sazbu nákladů není třeba poskytnout;
g) upozornění, že spotřebitel může být kdykoli vyzván ke
splacení plné výše úvěru;
h) podmínky pro uplatnění práva odstoupit od úvěrové
smlouvy a
i) informace o poplatcích použitelných od okamžiku
uzavření těchto úvěrových smluv a případně podmínky,
za nichž lze tyto poplatky změnit.
Článek 11
Informace o výpůjční úrokové sazbě
1. Spotřebitel musí být na papíře nebo na jiném trvalém
nosiči informován o případné změně výpůjční úrokové
sazby ještě před jejím vstupem v platnost. Informace
zahrnují výši splátek po vstupu nové výpůjční úrokové
sazby v platnost v případě, že dochází k jejich změně, i
údaje o počtu a četnosti splátek.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
543
2. Smluvní strany se však v úvěrové smlouvě mohou
dohodnout, že informace uvedené v odstavci 1 mají být
poskytovány spotřebiteli pravidelně v případech, kdy je
změna výpůjční úrokové sazby způsobena změnou
referenční sazby, nová referenční sazba je vhodným
způsobem zveřejněna a informace o nové referenční
sazbě jsou rovněž zpřístupněny v prostorách věřitele.
Článek 12
Povinnosti u úvěrových smluv ve formě možnosti
přečerpání
1. Pokud se úvěrová smlouva vztahuje na úvěr ve formě
možnosti přečerpání, je spotřebitel pravidelně
informován prostřednictvím výpisu z účtu na papíře nebo
na jiném trvalém nosiči, který obsahuje tyto údaje:
a) přesné období, na které se výpis z účtu vztahuje;
b) částky a data čerpání;
c) zůstatek z předchozího výpisu a jeho datum;
d) nový zůstatek;
e) data a výše plateb provedených spotřebitelem;
f) použitou výpůjční úrokovou sazbu;
g) veškeré poplatky, které byly uplatněny;
h) případně minimální částku, která má být zaplacena.
2. Spotřebitel je navíc informován na papíře nebo na
jiném trvalém nosiči o každém zvýšení výpůjční úrokové
sazby nebo jakýchkoli splatných poplatků ještě před
vstupem dané změny v platnost.
2. Smluvní strany se však mohou v úvěrové smlouvě
dohodnout, že informace o změnách výpůjční úrokové
sazby mají být spotřebiteli poskytovány způsobem
stanoveným v odstavci 1 v případech, kdy je změna
výpůjční úrokové sazby způsobena změnou referenční
sazby, nová referenční sazba je vhodným způsobem
zveřejněna a informace o nové referenční sazbě jsou
rovněž zpřístupněny v prostorách věřitele.
Článek 13
Úvěrové smlouvy na dobu neurčitou
1. Spotřebitel může platnost úvěrové smlouvy na dobu
neurčitou kdykoliv bezplatně ukončit obvyklým
způsobem, pokud se strany nedohodly na výpovědní době.
Tato doba nesmí překročit jeden měsíc.
1. Je-li tak dohodnuto v úvěrové smlouvě, může věřitel
platnost úvěrové smlouvy na dobu neurčitou ukončit
obvyklým podáním výpovědi spotřebiteli s nejméně
dvouměsíční výpovědní dobou, vyhotovené na papíře
nebo na jiném trvalém nosiči.
2. Je-li to dohodnuto v úvěrové smlouvě, může věřitel z
objektivně opodstatněných důvodů ukončit právo
spotřebitele na čerpání z úvěrové smlouvy na dobu
neurčitou. Věřitel uvědomí spotřebitele o tomto ukončení
a jeho důvodech na papíře nebo na jiném trvalém nosiči
pokud možno před tímto ukončením a nejpozději
neprodleně po něm, není-li poskytnutí těchto informací
zakázáno právními předpisy Společenství nebo není-li v
rozporu s veřejným pořádkem nebo veřejnou bezpečností.
Článek 14
Právo na odstoupení od smlouvy
1. Spotřebitel má k dispozici lhůtu čtrnácti kalendářních
dnů na odstoupení od úvěrové smlouvy bez uvedení
důvodu.
1. Lhůta pro odstoupení od smlouvy začíná běžet
a) buď dnem uzavření úvěrové smlouvy, nebo
b) dnem, kdy spotřebitel obdrží smluvní podmínky a
informace v souladu s článkem 10, pokud tento den
nastane později než den uvedený v písmenu a) tohoto
pododstavce.
2. Pokud v případě smluv o vázaném úvěru ve smyslu čl.
3 písm. n) vnitrostátní právní předpisy ke dni vstupu této
směrnice v platnost již stanoví, že spotřebiteli nelze
zpřístupnit finanční prostředky před uplynutím zvláštní
doby, mohou členské státy výjimečně stanovit, že lhůta
stanovená v odstavci 1 tohoto článku může být na
výslovnou žádost spotřebitele zkrácena tak, aby
odpovídala této zvláštní době.
3. Jestliže spotřebitel uplatní právo na odstoupení od
smlouvy,
a) aby účinky jeho odstoupení nastaly před uplynutím
lhůty uvedené v odstavci 1, musí to spotřebitel oznámit
věřiteli na základě informací poskytnutých věřitelem
podle čl. 10 odst. 2 písm. p) způsobem, který je
prokazatelný podle vnitrostátního práva. Má se za to, že
lhůta pro oznámení byla dodržena, je-li toto oznámení,
pokud je vyhotoveno na papíře nebo na jiném trvalém
nosiči, jenž je věřiteli k dispozici a k němuž má přístup,
odesláno před jejím uplynutím;
b) musí spotřebitel zaplatit věřiteli jistinu a úrok z ní
vzniklý ode dne, kdy byl úvěr čerpán, do dne, kdy je
jistina splacena, bez zbytečného odkladu a nejpozději 30
kalendářních dnů po zaslání oznámení o odstoupení od
smlouvy věřiteli. Úrok se vypočítá na základě dohodnuté
výpůjční úrokové sazby. Věřitel nemá v případě
odstoupení od smlouvy nárok na žádné jiné odškodnění
od spotřebitele s výjimkou odškodnění za případné
nevratné poplatky zaplacené věřitelem orgánu veřejné
správy.
4. Pokud věřitel nebo třetí osoba na základě smlouvy
mezi třetí osobou a věřitelem poskytuje doplňkovou
službu související s úvěrovou smlouvou, není spotřebitel
nadále smlouvou o doplňkové službě vázán, jestliže
uplatní své právo na odstoupení od úvěrové smlouvy
podle tohoto článku.
5. Pokud má spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy
podle odstavců 1, 3 a 4 tohoto článku, články 6 a 7
směrnice 2002/65/ES a článek 5 směrnice Rady
85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně
544 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní
prostory ( 11 ) se nepoužijí.
6. Členské státy mohou stanovit, že se odstavce 1 až 4
tohoto článku nepoužijí na úvěrové smlouvy, u nichž
právní úprava vyžaduje, aby byly uzavřeny
prostřednictvím notáře, potvrdí-li notář, že spotřebiteli
jsou zaručena práva stanovená články 5 a 10.
7. Tímto článkem není dotčeno žádné pravidlo
vnitrostátního práva, které stanoví dobu, během které
nemůže být plnění smlouvy zahájeno.
Článek 15
Smlouvy o vázaném úvěru
1. Pokud spotřebitel na základě práva Společenství
uplatnil právo na odstoupení od kupní smlouvy nebo od
smlouvy o poskytnutí služby, není nadále vázán
smlouvou o vázaném úvěru.
2. Pokud nejsou zboží nebo služby, na které se vztahuje
smlouva o vázaném úvěru, dodány či poskytnuty nebo
pokud jsou dodány či poskytnuty pouze zčásti, anebo
pokud nejsou v souladu s kupní smlouvou nebo
smlouvou o poskytnutí služby, má spotřebitel právo
uplatnit prostředky nápravy vůči věřiteli, pokud uplatnil
své prostředky nápravy vůči dodavateli nebo
poskytovateli, avšak jeho nároky podle práva nebo kupní
smlouvy nebo smlouvy o poskytnutí služby nebyly
uspokojeny. Členské státy určí rozsah a podmínky pro
uplatnění těchto prostředků nápravy.
3. Tímto článkem nejsou dotčena vnitrostátní pravidla,
podle kterých věřitel společně a nerozdílně ručí za
veškeré nároky, jež spotřebitel případně uplatňuje vůči
dodavateli nebo poskytovateli, je-li koupě zboží nebo
poskytnutí služeb od dodavatele nebo poskytovatele
financována úvěrovou smlouvou.
Článek 16
Předčasné splacení
1. Spotřebitel má právo kdykoli zcela nebo zčásti splnit
své závazky plynoucí z úvěrové smlouvy. V těchto
případech má nárok na snížení celkových nákladů úvěru,
jež sestávají z úroku a nákladů za zbývající dobu
platnosti smlouvy.
2. V případě předčasného splacení úvěru má věřitel
nárok na spravedlivé a objektivně odůvodněné
odškodnění za případné náklady přímo spojené s
předčasným splacením úvěru, pokud předčasné splacení
spadá do období, pro které je stanovena pevná výpůjční
úroková sazba.
2. Výše odškodnění nesmí přesáhnout 1 % předčasně
splacené výše úvěru, přesahuje-li doba mezi předčasným
splacením a sjednaným koncem úvěrové smlouvy jeden
rok. Není-li tato doba delší než jeden rok, nesmí výše
odškodnění přesáhnout 0,5 % předčasně splacené výše
úvěru.
3. Žádné odškodnění za předčasné splacení nelze
požadovat,
a) pokud splacení bylo provedeno v rámci pojistné
smlouvy určené k zajištění splacení úvěru;
b) v případě přečerpání nebo
c) pokud splacení bylo provedeno v období, pro které
není stanovena pevná výpůjční úroková sazba.
4. Členské státy mohou stanovit, že
a) tento nárok na odškodnění může věřitel uplatňovat
pouze tehdy, pokud předčasně splacená částka přesáhne
hranici stanovenou vnitrostátním právem. Tato hranice
nepřesáhne 10 000 EUR za kterékoli období dvanácti
měsíců;
b) věřitel může výjimečně uplatňovat vyšší odškodnění,
pokud prokáže, že jeho ztráta z předčasného splacení
přesahuje částku určenou podle odstavce 2.
Přesáhne-li odškodnění uplatněné věřitelem skutečně
utrpěnou ztrátu, může spotřebitel požadovat odpovídající
snížení.
V takovém případě ztráta zahrnuje rozdíl mezi původně
sjednanou úrokovou sazbou a úrokovou sazbou, za kterou
věřitel může půjčit předčasně splacenou částku na trhu v
době předčasného splacení, s přihlédnutím k dopadu
předčasného splacení na správní náklady.
5. Žádné odškodnění nesmí přesáhnout částku úroku,
kterou by spotřebitel zaplatil během doby od předčasného
splacení do sjednaného konce úvěrové smlouvy.
Článek 17
Postoupení práv
1. Jsou-li práva věřitele plynoucí z úvěrové smlouvy
nebo samotná smlouva postoupeny třetí osobě, může
spotřebitel uplatnit vůči postupníkovi veškeré právní
prostředky, které měl k dispozici vůči původnímu věřiteli,
včetně vzájemného započtení pohledávek, pokud je v
dotyčném členském státě povoleno.
2. Spotřebitel musí být o postoupení uvedeném v
odstavci 1 vyrozuměn, s výjimkou případů, kdy původní
věřitel po dohodě s postupníkem i nadále spravuje úvěr
ve vztahu ke spotřebiteli.
Článek 18
Překročení
1. Existuje-li možnost, že je spotřebiteli povoleno
překročení v případě smlouvy o otevření běžného účtu,
musí smlouva obsahovat navíc informace uvedené v čl. 6
odst. 1 písm. e). V každém případě poskytuje věřitel tyto
informace na papíře nebo na jiném trvalém nosiči
pravidelně.
2. Při výrazném překročení trvajícím déle než jeden
měsíc věřitel bezodkladně uvědomí spotřebitele na papíře
nebo na jiném trvalém nosiči
a) o překročení;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
545
b) o příslušné částce;
c) o výpůjční úrokové sazbě;
d) o všech použitelných sankcích, poplatcích nebo
úrocích z prodlení.
3. Tímto článkem není dotčeno jakékoli pravidlo
vnitrostátního práva požadující po věřiteli, aby nabídl
jiný druh úvěrového produktu, pokud je doba trvání
překročení příliš dlouhá.
KAPITOLA V
ROČNÍ PROCENTNÍ SAZBA NÁKLADŮ
Článek 19
Výpočet roční procentní sazby nákladů
1. Roční procentní sazba nákladů, která se za rok rovná
současné hodnotě všech závazků (čerpání, plateb a
poplatků) budoucích nebo stávajících a dohodnutých
mezi věřitelem a spotřebitelem, se počítá podle
matematického vzorce uvedeného v části I přílohy I.
2. Pro účely výpočtu roční procentní sazby nákladů se
stanoví celkové náklady úvěru pro spotřebitele, s
výjimkou veškerých nákladů splatných spotřebitelem v
důsledku neplnění některého ze závazků stanovených v
úvěrové smlouvě a jiných nákladů než kupní ceny, kterou
je povinen za koupi zboží nebo poskytnutí služeb zaplatit
bez ohledu na to, zda je transakce uskutečněna v
hotovosti nebo na úvěr.
2. Náklady na vedení účtu zaznamenávajícího platební
operace a čerpání, náklady na používání platebních
prostředků pro platební operace a čerpání a další náklady
spojené s platebními operacemi se zahrnují do celkových
nákladů úvěru pro spotřebitele, s výjimkou případů, kdy
je zřízení účtu nepovinné a náklady na tento účet byly
jasně a samostatně uvedeny v úvěrové smlouvě nebo v
jiné smlouvě uzavřené se spotřebitelem.
3. Výpočet roční procentní sazby nákladů je založen na
předpokladu, že úvěrová smlouva zůstane platná po
dohodnutou dobu a že věřitel a spotřebitel splní závazky
podle podmínek a ve lhůtách stanovených v úvěrové
smlouvě.
4. V případě úvěrových smluv obsahujících doložky
umožňující odchylky od výpůjční úrokové sazby a
případné poplatky, které jsou zahrnuty do roční procentní
sazby nákladů, avšak nelze je číselně vyjádřit v době
výpočtu, se roční procentní sazba nákladů počítá s
využitím předpokladu, že výpůjční úroková sazba a další
poplatky zůstanou pevné ve vztahu k původní úrovni a
budou se uplatňovat až do konce platnosti úvěrové
smlouvy.
5. V případě potřeby mohou být při výpočtu roční
procentní sazby nákladů použity dodatečné předpoklady
uvedené v příloze I.
5. Pokud předpoklady uvedené v tomto článku a v části
II přílohy I nestačí k jednotnému výpočtu roční procentní
sazby nákladů nebo pokud přestanou odpovídat obchodní
situaci na trhu, může Komise stanovit pro výpočet roční
procentní sazby nákladů nezbytné dodatečné předpoklady
nebo upravit stávající předpoklady. Tato opatření, jež
mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této
směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou
podle čl. 25 odst. 2.
KAPITOLA VI
VĚŘITELÉ A ZPROSTŘEDKOVATELÉ ÚVĚRU
Článek 20
Dohled nad věřiteli
Členské státy zajistí, aby věřitelé podléhali dohledu
vykonávanému subjektem nebo orgánem nezávislým na
finančních institucích, nebo aby byli regulováni. Tím
není dotčena směrnice 2006/48/ES.
Článek 21
Některé povinnosti zprostředkovatelů úvěru vůči
spotřebitelům
Členské státy zajistí, aby
a) zprostředkovatel úvěru v reklamě a dokumentaci
určené pro spotřebitele uváděl rozsah svých oprávnění,
zejména zda pracuje výhradně s jedním nebo s více
věřiteli nebo jako nezávislý makléř;
b) má-li spotřebitel platit zprostředkovateli úvěru za jeho
služby odměnu, byla spotřebiteli tato odměna sdělena a
dohodnuta mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem
úvěru písemně na papíře nebo na jiném trvalém nosiči
před uzavřením úvěrové smlouvy;
c) má-li spotřebitel platit zprostředkovateli úvěru za jeho
služby odměnu, zprostředkovatel úvěru sdělil odměnu
věřiteli pro účely výpočtu roční procentní sazby nákladů.
KAPITOLA VII
PROVÁDĚCÍ OPATŘENÍ
Článek 22
Harmonizace a kogentní povaha směrnice
1. Pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná
ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním
právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od
ustanovení této směrnice.
2. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát
práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních
právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí
odpovídajícími.
3. Členské státy dále zajistí, aby předpisy, které přijmou
k provedení této směrnice, nemohly být obcházeny v
546 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
důsledku formulace smluv, zejména zahrnutím čerpání
nebo úvěrových smluv spadajících do oblasti působnosti
této směrnice do úvěrových smluv, jejichž povaha nebo
účel by umožnily vyhnout se použití směrnice.
4. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro zajištění
toho, aby spotřebitelé v důsledku volby práva třetí země
jako práva použitelného pro úvěrovou smlouvu neztratili
ochranu, kterou jim poskytuje tato směrnice, má-li
úvěrová smlouva úzký vztah s územím jednoho nebo více
členských států.
Článek 23
Sankce
Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení
vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice
a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich
uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné,
přiměřené a odrazující.
Článek 24
Mimosoudní řešení sporů
1. Členské státy zajistí zavedení vhodných a účinných
postupů pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů v
souvislosti s úvěrovými smlouvami, případně s využitím
stávajících subjektů.
2. Členské státy podporují tyto subjekty, aby
spolupracovaly také při řešení přeshraničních sporů
týkajících se úvěrových smluv.
Článek 25
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen výbor.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst.
1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na
článek 8 zmíněného rozhodnutí.
Článek 26
Informace předávané Komisi
►C2 Pokud členský stát využije jakoukoliv z možností
regulace podle čl. 2 odst. 5 a 6, čl. 4 odst. 1 a odst. 2 písm.
c), čl. 6 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 10 odst. 5 písm. f), čl.
14 odst. 2 a čl. 16 odst. 4, uvědomí ◄ o tom a o
veškerých následných změnách Komisi. Komise tyto
informace zveřejní prostřednictvím internetových stránek
nebo jiným snadno přístupným způsobem. Členské státy
přijmou vhodná opatření k rozšíření těchto informací
mezi vnitrostátními věřiteli a spotřebiteli.
Článek 27
Provedení
►C1 1. Členské státy do 11. června 2010 ◄ přijmou a
zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto
směrnicí. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
►C1 1. Budou tyto předpisy používat ►C1 od 11.
června 2010. ◄
►C1 1. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí
obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový
odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob
odkazu si stanoví členské státy.
►C1 2. Komise každých pět let a poprvé 11. června
2013 ◄ přezkoumá limity stanovené v této směrnici a
jejích přílohách a procentní hodnoty používané k výpočtu
výše odškodnění v případě předčasného splacení a
posoudí je s ohledem na hospodářské trendy ve
Společenství a situaci na příslušném trhu. ►C2 Komise
rovněž sleduje účinky možností právní úpravy zvolených
podle čl. 2 odst. 5 a 6, čl. 4 odst. 1 a odst. 2 písm. c), čl. 6
odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 10 odst. 5 písm. f), čl. 14 odst. 2
a čl. 16 odst. 4 na vnitřní trh a na spotřebitele. ◄
Výsledky předloží Evropskému parlamentu a Radě,
případně spolu s návrhem na odpovídající změnu limitů a
procentních hodnot a výše uvedených možností právní
úpravy.
Článek 28
Přepočet částek vyjádřených v eurech na národní měnu
1. Pro účely této směrnice použijí členské státy, které
převádějí částky vyjádřené v eurech na svou národní
měnu, při přepočtu zpočátku směnný kurz platný ke dni
přijetí této směrnice.
2. Členské státy mohou částky vzniklé přepočtem
zaokrouhlovat, nepřesáhne-li takové zaokrouhlení částku
10 EUR.
KAPITOLA VIII
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 29
Zrušení
Směrnice 87/102/EHS se zrušuje s účinkem ►C1 ode
dne 11. června 2010. ◄
Článek 30
Přechodná ustanovení
1. Tato směrnice se nevztahuje na úvěrové smlouvy již
existující v den vstupu vnitrostátních prováděcích
opatření v platnost.
2. Členské státy však zajistí, aby se články 11, 12, 13 a
17 a čl. 18 odst. 1 druhá věta a odst. 2 použily i pro
úvěrové smlouvy na dobu neurčitou existující ke dni
vstupu vnitrostátních prováděcích opatření v platnost.
Článek 31
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po
vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
547
Článek 32
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
Ve Štrasburku dne 23. dubna 2008.
PŘÍLOHA I - PŘÍLOHA III
Poznámka autorů sborníku: Přílohy z kapacitních
důvodů vynechány
( 1 ) Úř. věst. C 234, 30.9.2003, s. 1.
( 2 ) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 20. dubna
2004 (Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 233), společný
postoj Rady ze dne 20. září 2007 (Úř. věst. C 270 E,
13.11.2007, s. 1) a postoj Evropského parlamentu ze dne
16. ledna 2008 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).
Rozhodnutí Rady ze dne 7. dubna 2008.
( 3 ) Úř. věst. L 42, 12.2.1987, s. 48. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady
98/7/ES (Úř. věst. L 101, 1.4.1998, s. 17).
( 4 ) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.
( 5 ) Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2008/24/ES (Úř. věst. L 81,
20.3.2008, s. 38).
( 6 ) Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16. Směrnice
naposledy pozměněná směrnicí 2007/64/ES (Úř. věst. L
319, 5.12.2007, s. 1).
( 7 ) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve
znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200,
22.7.2006, s. 11).
( 8 ) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.
( 9 ) Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1. Směrnice naposledy
pozměněná směrnicí 2008/10/ES (Úř. věst. L 76,
19.3.2008, s. 33).
( 10 ) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. Směrnice ve
znění nařízení (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284,
31.10.2003, s. 1).
( 11 ) Úř. věst. L 372, 31.12.1985, s. 31.
Rozsudek soudního dvora (prvního senátu) ve věci C-327/10 Hypoteční
banka a. s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi
17. listopadu 2011(*)
„Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a
obchodních věcech – Smlouva o hypotečním úvěru
uzavřená spotřebitelem se státní příslušností jednoho
členského státu u banky usazené v jiném členském státě –
Právní předpisy členského státu umožňující v případě, kdy
není známo přesné bydliště spotřebitele, podat proti němu
žalobu u soudu tohoto státu“
Ve věci C 327/10,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné
otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím
Okresního soudu v Chebu (Česká republika) ze dne 1.
června 2010, došlým Soudnímu dvoru dne 5. července
2010, v řízení
Hypoteční banka a. s.
proti
Udovi Mikovi Lindnerovi,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení A. Tizzano, předseda senátu, M. Safjan
(zpravodaj), A. Borg Barthet, J.-J. Kasel, a M. Berger,
soudci,
generální advokátka: V. Trstenjak,
vedoucí soudní kanceláře: K. Sztranc-Sławiczek rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání
konaném dne 25. května 2010,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Hypoteční banku a. s. J. Hrouzkem, advokátem,
– za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jako
zmocněnci,
– za dánskou vládu C. Vangem, jako zmocněncem,
– za francouzskou vládu G. de Berguesem a B. BeaupèreManokha,
jako zmocněnci,
– za maďarskou vládu M. Z. Fehérem, jakož i K. Szíjjártó
a K. Molnár, jako zmocněnci,
– za nizozemskou vládu C. Wissels, jako zmocněnkyní,
– za Evropskou komisi M. Šimerdovou a A.-M.
Rouchaud-Joët, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání
konaném dne 8. září 2011,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu
článku 81 SFEU, čl. 16 odst. 2, čl. 17 bodu 3 a článku 24
nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o
příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v
548 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s.
1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42), jakož i čl. 6 odst. 1 směrnice
Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených
podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve
spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd.
15/02, s. 288).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi
Hypoteční bankou a.s. (dále jen „Hypoteční banka“) a U.
Lindnerem, jehož aktuální adresa je neznámá, v němž jde
o zaplacení částky přibližně 4,4 milionů korun českých
(CZK), která odpovídá nedoplatku hypotečního úvěru
poskytnutého touto bankou U. Lindnerovi.
Právní rámec
Unijní právní úprava
Nařízení č. 44/2001
3 Druhý bod odůvodnění nařízení č. 44/2001 uvádí:
„Určité rozdíly mezi vnitrostátními pravidly pro určení
příslušnosti a pro uznávání rozhodnutí ztěžují řádné
fungování vnitřního trhu. Je třeba přijmout předpisy, které
umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v
občanských a obchodních věcech v mezinárodním ohledu
a zjednodušit formality s ohledem na rychlé a jednoduché
uznávání a výkon rozhodnutí členskými státy, pro které je
toto nařízení závazné.“
4 Článek 2 tohoto nařízení zní:
„1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby,
které mají bydliště na území některého členského státu,
bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů
tohoto členského státu.
2. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského
státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení
příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní
příslušníky.“
5 Článek 3 uvedeného nařízení stanoví:
„1. Osoby, které mají bydliště na území některého
členského státu, mohou být u soudů jiného členského státu
žalovány pouze na základě pravidel stanovených v
oddílech 2 až 7 této kapitoly.
2. Na tyto osoby nelze použít zejména pravidla pro určení
příslušnosti uvedená v příloze 1.“
6 Článek 4 téhož nařízení zní následovně:
„1. Nemá-li žalovaný bydliště na území některého
členského státu, určuje se příslušnost soudů každého
členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s
výhradou článků 22 a 23.
2. Proti takovému žalovanému se každá osoba, která má
bydliště na území některého členského státu, může v
tomto státě odvolávat bez ohledu na svou státní příslušnost
na pravidla pro určení příslušnosti platná v tomto státě,
zejména na pravidla uvedená v příloze I, stejným
způsobem jako jeho vlastní státní příslušníci.“
7 Oddíl 4 kapitoly II nařízení č. 44/2001, který je
nadepsán „Příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv“,
obsahuje články 15 až 17.
8 Článek 16 odst. 2 tohoto nařízení stanoví:
„Smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli
pouze u soudů členského státu, na jehož území má
spotřebitel bydliště.“
9 Článek 17 téhož nařízení zní následovně:
„Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze:
[...]
3) dohodou uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho
smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy
bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě,
jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto
členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle
práva tohoto členského státu přípustná.“
10 Článek 24 nařízení č. 44/2001 stanoví:
„Není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle
jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným,
jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To
neplatí, pokud se žalovaný účastní proto, aby namítal
nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 22
výlučně příslušný.“
11 Kapitola II tohoto nařízení obsahuje oddíl 8 nadepsaný
„Přezkoumání příslušnosti a přípustnosti“, ve kterém se
nachází článek 26, jehož odstavce 1 a 2 zní takto:
„1. Pokud se žalovaný, který má bydliště na území
jednoho členského státu a je žalován před soudem jiného
členského státu, řízení před tímto soudem neúčastní,
prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li
jeho příslušnost z tohoto nařízení.
2. Soud řízení přeruší do té doby, než bude prokázáno, že
žalovaný mohl obdržet návrh na zahájení řízení nebo jinou
rovnocennou písemnost v dostatečném předstihu, který mu
umožňuje přípravu na jednání před soudem, nebo že k
tomu byly učiněny veškeré nezbytné kroky.“
12 V kapitole III téhož nařízení, nadepsané „Uznávání a
výkon“, se nachází článek 34, který v bodě 2 stanoví, že se
rozhodnutí neuzná, „jestliže žalovanému, v jehož
nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen
návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v
dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem,
který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem,
ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti
rozhodnutí, i když k tomu měl možnost“.
13 Článek 59 nařízení č. 44/2001 stanoví:
„1. Pro posouzení, zda má strana řízení bydliště na území
členského státu, u jehož soudů byl podán návrh, použije
soud své právo.
2. Nemá-li strana řízení bydliště v členském státě, u jehož
soudů byl návrh podán, použije soud pro posouzení, zda
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
549
má strana řízení bydliště v jiném členském státě, právo
tohoto členského státu.“
Směrnice 93/13
14 Účelem směrnice 93/13 je podle jejího čl. 1 odst. 1
sblížit právní a správní předpisy členských států týkající se
zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi
prodávajícím zboží nebo poskytovatelem služeb a
spotřebitelem.
15 Článek 6 odst. 1 uvedené směrnice stanoví:
„Členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky
[zneužívající klauzule] použité ve smlouvě uzavřené
prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem
nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro
spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany
závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat
bez dotyčných nepřiměřených podmínek [zneužívajících
klauzulí].“
Vnitrostátní právní úprava
16 Ustanovení § 29 odst. 3 českého občanského soudního
řádu (dále jen „občanský soudní řád“), ve znění účinném
ke dni 30. června 2009, stanoví, že předseda senátu může,
pokud neučiní jiná opatření, ustanovit opatrovníka také
účastníkovi, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo
doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen
duševní poruchou nebo se z jiných zdravotních důvodů
nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení
nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
17 Předkládající soud uvádí, že v nálezu ze dne 31. března
2005 se Ústavní soud vyjádřil k osobě opatrovníka
žalovaného, jehož pobyt není znám, takto:
„Funkce opatrovníka byla vytvořena proto, aby byly do
důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení, tak,
jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce. Pokud
má účastník řízení svého zvoleného zástupce, odpovídá za
jeho volbu a za jeho konkrétní kroky v řízení tento
účastník sám. Pokud však opatrovníka, coby zástupce
účastníka řízení ustanoví soud, odpovídá za to, že
opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka
řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho
funkce, pokud zjistí, že opatrovník svoji funkci v řízení
buďto nevykonává fakticky vůbec […], anebo zcela
nedostatečně.“
18 Podle § 89a první věty občanského soudního řádu, ve
znění účinném v době rozhodné z hlediska skutečností
sporu v původním řízení, se účastníci řízení v obchodní
věci mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti
jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví
příslušnost výlučnou.
19 Podle § 173 odst. 1 občanského soudního řádu je třeba
platební rozkaz doručit žalovanému do vlastních rukou,
náhradní doručení je vyloučeno.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
20 Žalobou podanou dne 16. září 2008 k předkládajícímu
soudu se Hypoteční banka, společnost založená podle
českého práva se sídlem v Praze (Česká republika),
domáhá toho, aby bylo U. Lindnerovi, německému
státnímu příslušníkovi, uloženo zaplatit částku 4 383
584,60 CZK s úrokem z prodlení jako nedoplatek
hypotečního úvěru, který byl poskytnut U. Lindnerovi na
základě smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení dne 19.
srpna 2005 (dále jen „smlouva“).
21 V článku VIII bodě 8 smlouvy si Hypoteční banka a U.
Lindner dohodli s odkazem na § 89a občanského soudního
řádu, že „pro případné spory ze [...] smlouvy je příslušný
obecný soud banky, určený podle jejího sídla zapsaného v
obchodním rejstříku v době podání žaloby“.
22 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že ke dni
uzavření smlouvy měl mít U. Lindner bydliště v
Mariánských Lázních (Česká republika), to znamená, že
bydliště spotřebitele bylo vzdáleno více než 150 km od
Prahy, kde se nachází sídlo „obecného soudu
banky“ sjednaného smluvními partnery.
23 Hypoteční banka nicméně uvádí, že se obrátila na
„obecný soud žalovaného“, a nikoliv na „obecný soud
sídla banky“, protože ke dni podání žaloby nemohla z
důvodů nezávislých na její vůli předložit soudu originál
smlouvy, a splnit tím zákonnou podmínku podání žaloby k
posledně uvedenému soudu.
24 Dne 16. října 2008 vyhověl předkládající soud žalobě
platebním rozkazem, kterým zaprvé uložil žalovanému
povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku včetně
úroků z prodlení a zadruhé mu uložil náhradu nákladů
řízení. Jelikož se však uvedený platební rozkaz nepodařilo
žalovanému doručit do vlastních rukou, jak požaduje §
173 odst. 1 občanského soudního řádu, zrušil jej
předkládající soud usnesením ze dne 8. září 2009.
25 Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezdržuje na žádné z
adres známých předkládajícímu soudu a tomuto soudu se
nepodařilo zjistit jiné místo pobytu žalovaného na českém
území, postupoval tento soud podle § 29 odst. 3
občanského soudního řádu a usnesením ze dne 3. června
2009 ustanovil žalovanému jako osobě neznámého pobytu
opatrovníka.
26 Podáním ze dne 26. října 2009, které bylo prvním
procesním úkonem uskutečněným opatrovníkem ve věci,
kterou se zabývá předkládající soud, vznesl tento
opatrovník věcné námitky proti nároku uplatněnému
Hypoteční bankou, a to v části týkající se jeho
příslušenství.
27 Za těchto podmínek se Okresní soud v Chebu rozhodl
přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující
předběžné otázky:
„1) Pokud je jeden z účastníků soudního řízení státním
příslušníkem jiného státu, než je stát, ve kterém dané
řízení probíhá, zakládá tato skutečnost mezinárodní prvek
ve smyslu článku 81 (dříve článek 65) Smlouvy, který je
jednou z podmínek aplikovatelnosti nařízení [č. 44/2001]?
2) Brání nařízení [č. 44/2001] použití takového ustanovení
národního práva, které umožňuje vést řízení proti osobám,
jejichž pobyt není znám?
3) V případě záporné odpovědi na druhou otázku, lze
vyjádření soudem ustanoveného opatrovníka žalovaného
550 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
ve věci samé považovat za podrobení se soudní
příslušnosti zdejšího soudu žalovaným ve smyslu čl. 24
nařízení [č. 44/2001] i za situace, že předmětem řízení je
nárok ze spotřebitelské smlouvy a soudy České republiky
by nebyly příslušné podle čl. 16 odst. 2 [tohoto] nařízení k
rozhodnutí tohoto sporu?
4) Lze považovat ujednání o místní příslušnosti
konkrétního soudu za zakládající mezinárodní příslušnost
zvoleného soudu ve smyslu čl. 17 bodu 3 nařízení [č.
44/2001] a pokud ano, platí to i v případě, kdy by šlo o
sjednání místní příslušnosti neplatné pro rozpor s čl. 6 odst.
1 směrnice [93/13] o nepřiměřených podmínkách
[zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských
smlouvách?“
K předběžným otázkám
K první otázce
28 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda
musí být nařízení č. 44/2001 vykládáno v tom smyslu, že
jsou podmínky aplikovatelnosti pravidel pro určení
příslušnosti stanovené tímto nařízením splněny, pokud je
jeden z účastníků soudního řízení státním příslušníkem
jiného členského státu, než je členský stát, ve kterém toto
řízení probíhá.
29 V tomto ohledu je úvodem třeba upřesnit, že podobně
jako v případě Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní
příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a
obchodních věcech (Úř. věst. 1972, L 299, s. 32), ve znění
následujících úmluv o přistoupení nových členských států
k této úmluvě (dále jen „Bruselská úmluva“), jejíž výklad
platí rovněž pro ustanovení nařízení č. 44/2001, pokud lze
ustanovení těchto unijních instrumentů kvalifikovat jako
rovnocenná (rozsudek ze dne 16. července 2009, ZuidChemie,
C 189/08, Sb. rozh. s. I 6917, bod 18), vyžaduje
použití pravidel pro určení příslušnosti zakotvených v
tomto nařízení existenci mezinárodního prvku.
30 Soudní dvůr tak již měl ohledně Bruselské úmluvy
příležitost rozhodnout, že mezinárodní povaha určitého
právního vztahu může vyplývat z okolnosti, že situace, o
kterou jde ve sporu, může vyvolat otázky ohledně určení
mezinárodní příslušnosti soudů (rozsudek ze dne 1. března
2005, Owusu, C 281/02, Sb. rozh. s. I 1383, bod 26).
31 Je pravda, že pravidla pro určení příslušnosti stanovená
nařízením č. 44/2001 nezohledňují cizí státní příslušnost
jedné ze stran sporu. Jak však uvedla generální advokátka
v bodě 65 svého stanoviska, je třeba rozlišovat mezi
otázkou, za jakých podmínek se musí použít pravidla pro
určení příslušnosti stanovená v tomto nařízení, a otázkou,
jaká kritéria určují mezinárodní příslušnost podle těchto
pravidel.
32 Je zjevné, že za takových okolností, jako jsou okolnosti
věci v původním řízení, může cizí státní příslušnost
žalovaného vyvolávat otázky ohledně určení mezinárodní
příslušnosti soudu, který se věcí zabývá.
33 V situaci, jaká nastala v původním řízení, by se totiž
soudy členského státu, jehož je žalovaný státním
příslušníkem, mohly rovněž považovat za příslušné, i když
žalovaný nemá v tomto státě známé bydliště. Za těchto
okolností je použití jednotných pravidel pro určení
příslušnosti stanovených nařízením č. 44/2001 namísto
pravidel platných v různých členských státech v souladu s
požadavkem právní jistoty a cílem tohoto nařízení, kterým
je v co nejvyšší možné míře zajistit ochranu žalovaných s
bydlištěm na území Evropské unie.
34 Z toho vyplývá, že v takové situaci, jaká nastala v
původním řízení, ve které je žalovaný cizím státním
příslušníkem a nemá známé bydliště ve státě, na jehož
území se nachází soud, který se zabývá žalobou, se
pravidla pro určení příslušnosti zakotvená v nařízení č.
44/2001 mohou použít.
35 S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku
odpovědět, že nařízení č. 44/2001 musí být vykládáno v
tom smyslu, že předpokladem použití pravidel pro určení
příslušnosti stanovených tímto nařízením je, že situace, o
kterou jde ve sporu, kterým se zabývá soud členského
státu, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní
příslušnosti tohoto soudu. O takovou situaci se jedná v
takovém případě, jaký nastal ve věci v původním řízení,
kdy soud členského státu rozhoduje o žalobě proti
státnímu příslušníkovi jiného členského státu, jehož
bydliště není tomuto soudu známo.
Ke druhé otázce
36 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda
musí být nařízení č. 44/2001 vykládáno v tom smyslu, že
brání ustanovení vnitrostátního práva členského státu,
které umožňuje vést řízení proti osobám, jejichž pobyt
není znám.
37 Pro účely odpovědi na tuto otázku je třeba úvodem
uvést, že cílem nařízení č. 44/2001, tak jako Bruselské
úmluvy, není sjednotit veškeré procesní předpisy
členských států, ale upravit soudní příslušnost pro řešení
sporů v občanských a obchodních věcech ve vztazích mezi
těmito státy a usnadnit výkon soudních rozhodnutí (viz v
tomto smyslu rozsudek ze dne 5. února 2004, DFDS
Torline, C 18/02, Recueil, s. I 1417, bod 23).
38 Jelikož nařízení č. 44/2001 neobsahuje ustanovení,
které by výslovně definovalo soudní příslušnost v takovém
případě, o jaký se jedná v původním řízení, kdy je bydliště
žalovaného neznámé, je třeba nejprve ověřit, zda vůbec a
případně na základě jakého ustanovení se toto nařízení
přesto použije a zda je možné vyvodit z něj kritérium,
které umožňuje založit soudní příslušnost.
39 Vzhledem k tomu, že ve věci v původním řízení jde o
žalobu, kterou podal smluvní partner proti spotřebiteli, je v
tomto ohledu třeba připomenout, že čl. 16 odst. 2 tohoto
nařízení stanoví, že taková žaloba může být podána pouze
u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel
bydliště.
40 Jestliže má tedy vnitrostátní soud rozhodnout o žalobě
proti spotřebiteli, musí nejprve ověřit, zda má žalovaný
bydliště na území členského státu tohoto soudu, přičemž v
souladu s čl. 59 odst. 1 nařízení č. 44/2001 použije své
právo.
41 Dále, pokud jako ve věci v původním řízení uvedený
soud dospěje k závěru, že žalovaný v původním řízení
nemá bydliště na území členského státu tohoto soudu,
musí pak ověřit, zda má žalovaný bydliště v jiném
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
551
členském státě. Za tímto účelem použije v souladu s čl. 59
odst. 2 tohoto nařízení právo tohoto jiného členského státu.
42 Konečně jestliže vnitrostátní soud stále není schopen
určit místo bydliště spotřebitele a nedisponuje ani
průkaznými indiciemi, které by mu umožnily dospět k
závěru, že spotřebitel má skutečně bydliště mimo území
Unie – což je případ, kdy by se použil článek 4 nařízení č.
44/2001 – je třeba ověřit, zda může být čl. 16 odst. 2
tohoto nařízení vyložen v tom smyslu, že v případě, jako
je projednávaný případ, se pravidlo o příslušnosti soudů
členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště,
uvedené v posledně uvedeném ustanovení, týká rovněž
posledního známého bydliště spotřebitele.
43 Zdá se přitom, že takové řešení odpovídá logice
uvedeného nařízení a je součástí systému zavedeného
tímto nařízením.
44 Je totiž především v souladu s cílem sledovaným
nařízením č. 44/2001, kterým je posílit právní ochranu
osob usazených v Unii tím, že umožňuje zároveň žalobci
snadno určit soud, u něhož může podat žalobu, a
žalovanému přiměřeně předvídat, u kterého soudu může
být žalován (viz zejména rozsudek ze dne 25. října 2011,
eDate Advertising a další, C 509/09 a C 161/10, dosud
nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 50).
45 Uvedené řešení dále upřednostňuje použití jednotných
pravidel stanovených nařízením č. 44/2001 před použitím
různorodých vnitrostátních pravidel a zároveň umožňuje
vyhnout se tomu, aby nemožnost určit aktuální bydliště
žalovaného zabránila určení příslušného soudu a zbavila
tak žalobce jeho práva na soudní ochranu. Taková situace
může nastat zejména v takovém případě, o jaký jde ve věci
v původním řízení, kdy spotřebitel, který by měl být podle
čl. 16 odst. 2 uvedeného nařízení žalován u soudů
členského státu, na jehož území má bydliště, opustil své
bydliště předtím, než proti němu byla podána žaloba.
46 Konečně kritérium posledního známého bydliště
spotřebitele umožňuje pro účely použití čl. 16 odst. 2
nařízení č. 44/2001 zajistit spravedlivou rovnováhu mezi
právy žalobce a žalovaného právě v případě, jako je případ
v původním řízení, kdy měl žalovaný povinnost
informovat smluvního partnera o všech změnách adresy,
které nastanou po podpisu smlouvy o dlouhodobém
hypotečním úvěru.
47 S ohledem na výše uvedené je tedy třeba mít za to, že v
takové situaci, o jakou se jedná v původním řízení, kdy
spotřebitel, který je stranou smlouvy o dlouhodobém
hypotečním úvěru s povinností informovat smluvního
partnera o jakékoliv změně adresy, opustí své bydliště
předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení
smluvních povinností, jsou soudy členského státu, na
jehož území se nachází poslední známé bydliště
spotřebitele, na základě čl. 16 odst. 2 nařízení č. 44/2001
příslušné rozhodnout o uvedené žalobě, jestliže nejsou
podle článku 59 téhož nařízení schopny určit aktuální
bydliště žalovaného a nemají ani průkazné indicie
umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečně
bydliště mimo území Unie.
48 Po tomto upřesnění je třeba připomenout, co se týče
požadavků, které je třeba dodržovat při následném řízení,
že všechna ustanovení nařízení č. 44/2001 vyjadřují záměr
dbát na to, aby v rámci jeho cílů probíhala řízení vedoucí k
přijetí soudních rozhodnutí v souladu s právem na
obhajobu (viz rozsudky ze dne 21. května 1980,
Denilauler, 125/79, Recueil s. 1553, bod 13, a ze dne 2.
dubna 2009, Gambazzi, C 394/07, Sb. rozh. s. I 2563,
bod 23).
49 Nicméně požadavek dodržování práva na obhajobu, jak
je uveden i v článku 47 Listiny základních práv Evropské
unie, musí být prováděn zároveň s dodržováním práva
žalobce obrátit se na soud, aby rozhodl o opodstatněnosti
jeho návrhů.
50 V tomto smyslu Soudní dvůr v bodě 29 výše
uvedeného rozsudku Gambazzi rozhodl, že základní práva,
jako je dodržování práva na obhajobu, se neprojevují jako
absolutní výsady, ale mohou v sobě zahrnovat i omezení.
Tato omezení musí nicméně skutečně odpovídat cílům
obecného zájmu, které sleduje dotčené opatření, a s
ohledem na sledovaný cíl nepředstavovat nepřiměřený
zásah do uvedených práv.
51 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr
již rozhodl, že snaha zabránit situacím odepření
spravedlnosti, kterým by byl vystaven žalobce z důvodu
nemožnosti lokalizovat žalovaného, představuje takový cíl
obecného zájmu (viz v tomto smyslu výše uvedený
rozsudek Gambazzi, body 31 až 33) a je věcí
předkládajícího soudu, aby ověřil, že je tento cíl skutečně
sledován dotčeným vnitrostátním ustanovením.
52 Pokud jde o požadavek týkající se nezbytnosti zabránit
nepřiměřenému zásahu do práva na obhajobu, je třeba
uvést, že tento požadavek platí zejména pro výklad čl. 26
odst. 2 nařízení č. 44/2001. Toto ustanovení je třeba
chápat v tom smyslu, že soud příslušný na základě tohoto
nařízení může v případě, že není prokázáno, že žalovaný
mohl obdržet návrh na zahájení řízení, platně pokračovat v
řízení pouze tehdy, pokud byla přijata veškerá nezbytná
opatření, aby se žalovaný mohl hájit. Soud, který se věcí
zabývá, musí za tímto účelem zajistit, aby proběhla
veškerá pátrání, která ukládají zásady řádné péče a dobré
víry, aby byl zjištěn pobyt žalovaného.
53 Je pravda, že i když jsou tyto podmínky dodrženy,
omezuje možnost, tak jako ve věci v původním řízení,
pokračovat v řízení bez vědomí žalovaného
prostřednictvím doručení žaloby opatrovníkovi
jmenovanému soudem, který se věcí zabývá, právo
žalovaného na obhajobu. Toto omezení je nicméně
odůvodněno s ohledem na právo žalobce na účinnou
ochranu vzhledem k tomu, že bez takového postupu by
toto právo zůstalo nenaplněno.
54 Na rozdíl od situace žalovaného, který může, jestliže
byl zbaven možnosti účinné obrany, dosáhnout dodržení
práva na obhajobu tím, že podle čl. 34 bodu 2 nařízení č.
44/2001 napadne uznání rozsudku, který byl proti němu
vydán (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 11. června
1985, Debaecker a Plouvier, 49/84, Recueil, s. 1779, bod
11), hrozí totiž žalobci, že bude zbaven jakékoliv možnosti
podat žalobu.
55 Na druhou otázku je tedy třeba odpovědět, že nařízení č.
44/2001 musí být vykládáno v tom smyslu, že
552 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
– v takové situaci, o jakou se jedná v původním řízení, kdy
spotřebitel, který je stranou smlouvy o dlouhodobém
hypotečním úvěru s povinností informovat smluvního
partnera o jakékoliv změně adresy, opustí své bydliště
předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení
smluvních povinností, jsou soudy členského státu, na
jehož území se nachází poslední známé bydliště
spotřebitele, na základě čl. 16 odst. 2 nařízení č. 44/2001
příslušné rozhodnout o této žalobě, jestliže nejsou podle
článku 59 téhož nařízení schopny určit aktuální bydliště
žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující
dospět k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo
území Unie;
– toto nařízení nebrání použití ustanovení vnitrostátního
procesního práva členského státu, které ve snaze zabránit
situaci odepření spravedlnosti umožňuje vést řízení proti
osobě, která se neúčastní řízení a jejíž pobyt není znám,
pokud se soud, který se sporem zabývá, ujistí předtím, než
o něm rozhodne, že proběhla veškerá pátrání, která
ukládají zásady řádné péče a dobré víry, aby byl zjištěn
pobyt žalovaného.
56 S ohledem na odpověď podanou na první a druhou
otázku není nezbytné odpovídat na třetí a čtvrtou otázku.
K nákladům řízení
57 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky
původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke
sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k
rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu
dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se
nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince
2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních
rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být
vykládáno v tom smyslu, že předpokladem použití
pravidel stanovených tímto nařízením je, že situace, o
kterou jde ve sporu, kterým se zabývá soud členského
státu, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní
příslušnosti tohoto soudu. O takovou situaci se jedná v
takovém případě, jaký nastal ve věci v původním řízení,
kdy soud členského státu rozhoduje o žalobě proti
státnímu příslušníkovi jiného členského státu, jehož
bydliště není tomuto soudu známo.
2) Nařízení č. 44/2001 musí být vykládáno v tom smyslu,
že
– v takové situaci, o jakou se jedná v původním řízení, kdy
spotřebitel, který je stranou smlouvy o dlouhodobém
hypotečním úvěru s povinností informovat smluvního
partnera o jakékoliv změně adresy, opustí své bydliště
předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení
smluvních povinností, jsou soudy členského státu, na
jehož území se nachází poslední známé bydliště
spotřebitele, na základě čl. 16 odst. 2 tohoto nařízení
příslušné rozhodnout o této žalobě, jestliže nejsou podle
článku 59 téhož nařízení schopny určit aktuální bydliště
žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující
dospět k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo
území Evropské unie;
– toto nařízení nebrání použití ustanovení vnitrostátního
procesního práva členského státu, které ve snaze zabránit
situaci odepření spravedlnosti umožňuje vést řízení proti
osobě, která se neúčastní řízení a jejíž pobyt není znám,
pokud se soud, který se sporem zabývá, ujistí předtím, než
o něm rozhodne, že proběhla veškerá pátrání, která
ukládají zásady řádné péče a dobré víry, aby byl zjištěn
pobyt žalovaného.
Podpisy.
Rozsudek soudu Evropského sdružení volného obchodu ve věci C-4/09
Inconsult Anstalt proti Financial Market Authority (Finanzmarktaufsicht)
JUDGMENT OF THE COURT
27 January 2010*
(Admissibility – Directive 2002/92/EC on insurance
mediation – Concept of a “durable medium”)
In Case E-4/09,
REQUEST to the Court under Article 34 of the Agreement
between the EFTA States on the Establishment of a
Surveillance Authority and a Court of Justice by the
Appeals Commission of the Financial Market Authority
(Beschwerde-kommission der Finanzmarktaufsicht),
Liechtenstein, in a case pending before it between
Inconsult Anstalt
and
the Financial Market Authority (Finanzmarktaufsicht)
concerning the interpretation of Article 2(12) of Directive
2002/92/EC of the European Parliament and of the
Council of 9 December 2002 on insurance mediation, in
relation to the criteria which have to be fulfilled for an
Internet site to constitute a “durable medium” under the
said Article.
THE COURT,
composed of: Carl Baudenbacher, President, Thorgeir
Örlygsson (Judge-Rapporteur) and Henrik Bull, Judges,
Registrar: Skúli Magnússon,
having considered the written observations submitted on
behalf of:
– The Appellant in the national proceedings, Inconsult
Anstalt, representedby Michael Schädler, Managing
Director;
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
553
– The Principality of Liechtenstein, represented by Dr
Andrea Entner-Koch, Director, EEA Coordination Unit,
and Monika Zelger-Jarnig, Legal
Officer, EEA Coordination Unit, acting as Agents;
– The Czech Republic, represented by Martin Smolek,
Agent for the Czech Republic before the Court of Justice
of the European Communities (hereinafter “the ECJ”),
acting as Agent;
– The Republic of Estonia, represented by Lembit Uibo,
acting as Agent;
– The Federal Republic of Germany, represented by
Moritz Lumma and Dr Jutta Kemper, acting as Agents;
– The EFTA Surveillance Authority (hereinafter “ESA”),
represented by Bjørnar Alterskjær, Deputy Director, and
Ólafur Jóhannes Einarsson, Senior Officer, Department of
Legal & Executive Affairs, acting as Agents; and
– The Commission of the European Communities
(hereinafter “the European Commission”), represented by
Nicola Yerrell, Member of its Legal Service, acting as
Agent,
having regard to the Report for the Hearing,
having heard oral argument of the Government of the
Principality of Liechtenstein, represented by Dr Andrea
Entner-Koch, the Government of the Czech Republic,
represented by Martin Smolek, the Government of Estonia,
represented by Lembit Uibo, the Government of the
Federal Republic of Germany, represented by Dr Jutta
Kemper, ESA, represented by Ólafur Jóhannes Einarsson,
and the European Commission, represented by Nicola
Yerrell, at the hearing on 7 October 2009,
gives the following
Judgment
I Facts and Procedure
1 By a decision dated 27 March 2009, the Appeals
Commission of the Financial Market Authority
(hereinafter “the Appeals Commission”) made a request
for an Advisory Opinion, registered at the Court on 14
April 2009 on a question concerning the interpretation of
Article 2(12) in Directive 2002/92/EC of the European
Parliament and of the Council of 9 December 2002 on
insurance mediation, hereinafter “the Directive”.
2 This question has arisen in a case pending before the
Appeals Commission between Inconsult Anstalt
(hereinafter “the Appellant”) and the Financial Market
Authority of Liechtenstein (hereinafter “the Defendant”).
The case concerns a dispute on whether the Appellant has
complied with certain information obligations as stated in
Articles 13 and 15 of the Act of 17 May 2006 on
Insurance Mediation (Gesetz vom 17. Mai 2006 über die
Versicherungsvermittlung, hereinafter “the VersVermG”)
and the Regulation of 27 June 2006 on Insurance
Mediation (Verordnung vom 27. Juni 2006 über die
Versicherungsvermittlung, hereinafter “the VersVermV”).
3 The Appellant, a private entity incorporated under
Liechtenstein law, received on 29 May 2007 a licence
from the Defendant to operate as an insurance
intermediary in the form of a broker.
4 On 25 November 2008, following an on-site audit on the
premises of the Appellant, the Defendant issued an order
requiring the Appellant to comply with information
obligations laid down in Articles 13 and 15 of the
VersVermG.
5 The Appellant brought an action before the Appeals
Commission on 6 February 2009, in which it contested the
order of the Defendant in its entirety and submitted that it
had satisfied the information obligations under Articles 13
and 15 of the VersVermG by means of operating a website.
6 According to Article 15(1) of the VersVermG, an
insurance intermediary is required to provide a customer
with the information described, inter alia, in Article 13 of
the VersVermG, in writing on paper or on another
“durable medium”. What constitutes a durable medium is
defined in Article 12 of the VersVermV, which
implements Article 2(12) of the Directive.
7 The request of the Appeals Commission concerns the
following question:
What are the criteria by which an Internet site may be
regarded as constituting a “durable medium”, as it is to
be understood under Article 2(12) of Directive
2002/92/EC of the European Parliament and of the
Council of 9 December 2002 on insurance mediation?
The Appeals Commission particularly highlights the
following points:
- Do the criteria in the first paragraph of Article 2(12) of
the Directive entail that only password-protected Internet
sites are covered by the term “durable medium” or that
the customer must be sent a link to a particular Internet
address?
- Is it necessary that the relevant Internet site is
“personally” addressed to a particular person in such a
way that only that person can access the
Internet site?
- Is it necessary for the customer to have expressly
consented (in writing) to the information being provided
via the Internet?
- What are the criteria to be applied in order to establish
that particular information was accessible unchanged
over a particular period of time?
- What is an “adequate” period of time and how can it be
established/proved that the information was accessible
unchanged over such an adequate period of time?
8 In answer to a written question from the Court, the
Financial Market Authority, whose order is the subject of
the dispute in the case at hand, confirmed that it is headed
by Mr René H. Melliger who, since 2002, has also served
as a member of the EFTA Board of Auditors, the body
responsible for auditing the Court’s financial statement.
This relation between one of the parties to the case before
the national court and the Court could cause concerns as to
554 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
the neutrality of the judges required under Article 15 of
the Court’s Statute.
9 At the hearing, the agent of the Principality of
Liechtenstein stated that the mandate of Mr Melliger as a
member of the EFTA Board of Auditors would terminate
at the end of 2009 and would not be renewed. The Court’s
Financial Statements for 2008 have been approved by the
EFTA Board of Auditors. As Mr Melliger will not
participate in the audit of the Court’s financial statement
for 2009, the Court has come to the conclusion that there
are no sufficient grounds for the judges to recuse
themselves en banc from the case pursuant to Article 15 of
the Court’s Statute.
II Legal Background
National law
10 According to Article 6(1) and (2) of the VersVermG,
licences to operate as insurance intermediaries, either as
insurance agents or brokers, are issued by the Defendant.
On the basis of the Act of 18 June 2004 on Financial
Market Regulation, (Gesetz vom 18. Juni 2004 über die
Finanzmarktaufsicht, hereinafter “the FMAG”), the
Defendant is responsible for implementing and monitoring
the enforcement of the VersVermG.
11 Article 34(1) of the FMAG establishes an Appeals
Commission in accordance with Article 78(3) of the
Constitution of the Principality of Liechtenstein
(Verfassung des Fürstentums Liechtensteins), which states
that special commissions for dealing with complaints may
be set up by law to act on behalf of the Collegial
Government. According to Article 102(5) of the
Constitution, all decisions or orders made by the
Government and by the special commissions appointed in
lieu of the Collegial Government are subject to an appeal
before the Administrative Court, unless otherwise
provided for by law.
12 According to Article 34(2) of the FMAG, the Appeals
Commission is composed of three members and two
alternate members, elected by Parliament for a term of five
years. Article 34(3) of the FMAG provides that
government ministers, members of parliament, civil
servants and employees of the national administration,
members of the governing bodies and staff of the
Financial Market Authority, and individuals and corporate
entities currently subject to the Financial Authority’s
supervision, as well as their employees and the members
of their governing bodies, may not serve on the Appeals
Commission. According to Article 34(5) of the FMAG,
the Appeals Commission must establish its own rules of
procedure.
13 The powers of the Appeals Commission are defined in
Article 35 of the FMAG. Article 35(1) provides that
contestable decisions and orders issued by the Financial
Market Authority may be brought on appeal before the
Appeals Commission within 14 days of service. According
to Article 35(2), decisions and orders issued by the
Appeals Commission may be brought on appeal before the
Administrative Court within 14 days of service.
14 Article 13 of the VersVermG sets out certain
information obligations with which insurance
intermediaries are required to comply prior to the
conclusion of insurance contracts. The same applies upon
the amendment and renewal of such contracts. Article 13
reads:
Information obligations
1) Prior to the conclusion of the initial insurance contract
an insurance intermediary shall provide the customer with
at least the following information:
a) his identity and address;
b) the name of the register in which he is registered and
the possibility of verifying entries in the register either on
the Internet free of charge or by means of a register
extract issued by the Financial Market Authority subject to
payment of a fee;
c) whether he operates as a broker or as an agent;
d) the complaints procedures available in relation to
insurance mediation; and
e) any economic ties that he may have with insurance
companies.
2) Upon the amendment or renewal of the insurance
contract or upon the making of further insurance contracts,
the information referred to in paragraph (1) has to be
provided afresh only if its content has changed in the
intervening period.
15 Article 15 of the VersVermG requires an insurance
intermediary to provide customers with the information
prescribed, inter alia, in Article 13 of the VersVermG in a
certain form. According to Article 15, an intermediary
must provide this information either in writing on paper or
on another “durable medium” that is available and
accessible to the customer.
16 What constitutes a “durable medium” under Article 15
of the VersVermG is defined in Article 12 of the
VersVermV. Article 12 of the VersVermV, which
implements Article 2(12) of the Directive, reads:
A durable medium for the purposes of Article 15(1)(a) of
the Act is any instrument which enables the customer to
store information addressed personally to him in a way
accessible for future reference for a period of time
adequate to the purposes of the information and which
allows the unchanged reproduction of the information
stored. In particular, durable medium covers floppy disks,
CD-ROMs, DVDs and hard drives of personal computers
on which electronic data is stored, but excludes Internet
sites, unless such sites meet the criteria specified above.
EEA law
17 Directive 2002/92/EC was incorporated into the EEA
Agreement as point 13b of Annex IX thereto by Decision
No 115/2003 of the EEA Joint Committee, which entered
into force on 1 May 2004.
18 In Articles 12 and 13, the Directive sets out certain
information requirements for insurance intermediaries
which apply prior to the conclusion of insurance contracts,
as well as upon their amendment and renewal. Article 12
of the Directive reads:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
555
Information provided by the insurance intermediary
1. Prior to the conclusion of any initial insurance contract,
and, if¨necessary, upon amendment or renewal thereof, an
insurance intermediary shall provide the customer with at
least the following information:
(a) his identity and address;
(b) the register in which he has been included and the
means for verifying that he has been registered;
(c) whether he has a holding, direct or indirect,
representing more than 10 % of the voting rights or of the
capital in a given insurance undertaking;
(d) whether a given insurance undertaking or parent
undertaking of a given insurance undertaking has a
holding, direct or indirect, representing more than 10 %
of the voting rights or of the capital in the insurance
intermediary;
(e) the procedures referred to in Article 10 allowing
customers and other interested parties to register
complaints about insurance and reinsurance
intermediaries and, if appropriate, about the out-of-court
complaint and redress procedures referred to in Article 11.
…
19 Article 13 of the Directive reads:
1. All information to be provided to customers in
accordance with Article 12 shall be communicated:
(a) on paper or on any other durable medium available
and accessible to the customer;
(b) in a clear and accurate manner, comprehensible to the
customer;
(c) in an official language of the Member State of the
commitment or in any other language agreed by the
parties.
2. By way of derogation from paragraph 1(a), the
information referred to in Article 12 may be provided
orally where the customer requests it, or where immediate
cover is necessary. In those cases, the information shall be
provided to the customer in accordance with paragraph 1
immediately after the conclusion of the insurance contract.
3. In the case of telephone selling, the prior information
given to the customer shall be in accordance with
Community rules applicable to the distance marketing of
consumer financial services. Moreover, information shall
be provided to the customer in accordance with paragraph
1 immediately after the conclusion of the insurance
contract.
20 The term “durable medium” is defined in Article 2(12)
of the Directive which reads:
‘durable medium’ means any instrument which enables
the customer to store information addressed personally to
him in a way accessible for future reference for a period
of time adequate to the purposes of the information and
which allows the unchanged reproduction of the
information stored.
In particular, durable medium covers floppy disks, CDROMs,
DVDs and hard drives of personal computers on
which electronic mail is stored, but it excludes Internet
sites, unless such sites meet the criteria specified in the
first paragraph.
21 Reference is made to the Report for the Hearing for a
fuller account of the legal framework, the facts, the
procedure and the written observations submitted to the
Court, which are mentioned or discussed hereinafter only
insofar as is necessary for the reasoning of the Court.
III Findings of the Court
Admissibility
22 Under Article 34 of the Agreement between the EFTA
States on the Establishment of a Surveillance Authority
and a Court of Justice (hereinafter “the SCA”), any court
or tribunal in an EFTA State may refer questions on the
interpretation of the EEA Agreement to the Court, if it
considers it necessary to enable it to give judgment.
23 In order to determine whether a referring body qualifies
as a court or tribunal within the meaning of Article 34
SCA the Court takes account of a number of factors.
These include whether the referring body is established by
law, has a permanent existence, exercises binding
jurisdiction, applies rules of law, is independent and, as
the case may be, whether its procedure is inter partes and
similar to the procedure in court, see Case E-1/94
Restamark [1994−95] EFTA Ct. Rep. 15, at paragraph 24
et seq. and Joined Cases E-8/94 and E-9/94 Mattel and
Lego [1994−95] EFTA Ct. Rep. 113, at paragraph 15. For
comparison, see also Case C-54/96 Dorsch Consult [1997]
ECR I-4961, at paragraph 23 and Case C-178/99
Salzmann [2001] ECR I-4421, at paragraph 13.
24 The composition and powers of the Appeals
Commission are defined in the legislative provisions
described at paragraphs 11–13 above. According to those
provisions, the Appeals Commission is established by law
and has a permanent character. As regards its
independence, the provisions of the Liechtenstein
Constitution mentioned at paragraph 11 and the provisions
of the FMAG mentioned at paragraphs 12–13 demonstrate
that the Appeals Commission gives rulings, without
receiving any instructions and in total impartiality, on
decisions adopted by the Financial Market Authority. In
this respect the Appeals Commission has a status separate
from the authority which adopted the decision under
appeal. As is apparent from the documents of the case, the
procedure before the Appeals Commission is inter partes.
Thus, the Court finds that the Appeals Commission
exercises a judicial function and qualifies as a court or
tribunal within the meaning of Article 34 SCA.
General remarks
25 The request of the referring court contains an adequate
description of the facts in order for the Court to give a
reply. However, the order for reference does not contain
specific information on the nature and function of the
Internet site by which the Appellant claims to have
556 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
fulfilled the requirements of the VersVermG to provide
the customer with information on a “durable medium”.
26 The Appellant simply claims that all the requisite
statutory information is to be found on its website, from
which every customer can download the relevant
documents and/or print these out and file them away for
their own information needs. The Appellant argues
furthermore that all files printed from the website are
automatically marked with the date of printing. In the
Appellant’s view, the storage and/or provision of the
relevant information on the website fulfils the requirement
of providing information on a “durable medium”.
27 By its question, the referring court essentially asks
under what conditions an Internet site can constitute a
“durable medium” within the meaning of Article 2(12) of
the Directive.
28 According to Recital 8 of the preamble to the Directive,
the coordination of national provisions on professional
requirements and registration of persons taking up and
pursuing the activity of insurance mediation can contribute
both to the completion of the single market for financial
services and to the enhancement of customer protection in
this field.
29 For the purposes of consumer protection, the Directive
sets out certain minimum obligations on the information
which insurance intermediaries must provide to their
customers (see Article 12 of the Directive). Article 13(1)(a)
of the Directive requires that all information provided to
customers in accordance with Article 12 must be
communicated on “paper or on any other durable medium
available and accessible to the customer”.
30 By requiring information provided under Article 12 of
the Directive to be communicated in a certain form,
Article 13(1)(a) facilitates the subsequent verification of
the information which an intermediary has provided to his
customer. Furthermore, such a requirement enables the
customer to access the information at a later stage and
resort to it, if needed in order to protect his interests.
31 According to the second subparagraph of Article 2(12)
of the Directive, in principle, an Internet site may
constitute a “durable medium” within the meaning of that
Article, provided that the conditions laid down in the first
subparagraph of the Article are met.
32 In view of the question referred to the Court and the
manner in which the case has been argued, it seems
appropriate to address those conditions as follows: The
Internet site in question must constitute an instrument
which (a) enables the customer to store information
addressed personally to him, (b) enables him to store such
information in a way accessible for future reference for a
period of time adequate to the purposes of the information,
and (c) allows for the unchanged reproduction of the
information stored.
33 In this respect, the instruments listed as examples of
durable media in the second subparagraph of Article 2(12)
provide guidance as to the substance of those conditions.
The second subparagraph of Article 2(12) of the Directive
specifically defines floppy disks, CD-ROMs, DVDs and
hard drives of personal computers on which electronic
mail is stored as durable media.
The instrument must enable the customer to store
information addressed personally to him
34 The first criterion under Article 2(12) of the Directive
is that the instrument in question must enable a customer
to store information which is addressed personally to that
customer.
35 The parties submitting observations to the Court on that
point have commented upon the notion of “information
addressed personally” to the customer. The Federal
Republic of Germany, ESA and the European Commission
address this mainly from the perspective of content,
raising the question whether that phrase means that the
information must be of personal relevance to the customer
and not of such a general character that it concerns all
customers. The Czech Republic and the Republic of
Estonia approach the issue primarily from the perspective
of accessibility, that is, whether or not information on an
Internet site freely accessible to the general public may
qualify as “addressed personally” to a particular customer.
In that respect, the Czech Republic argues that information
may be considered personally addressed even if freely
accessible to the public, whereas the Republic of Estonia
argues that this requirement may be met if a customer has
his own personal account on a webpage, accessible via a
secure personal password.
36 The Court notes that the case before the Appeals
Commission concerns the alleged failure by the Appellant
to provide on a “durable medium” the information listed in
Article 13 of the VersVermG, which corresponds to
Article 12(1) of Directive 2002/92/EC. Under Article 15
of the VersVermG, an insurance intermediary is required
to provide this information to his customers either in
writing or on another “durable medium”. Article 12
VersVermV defines “durable medium” in the same way as
Article 2(12) of the Directive. Thus, within the framework
of the present case, it is clear what kind of information
must be provided either in writing or on a “durable
medium”. It is clear, furthermore, that this includes
information, such as the address of the insurance
intermediary, which has the same content regardless of
whether published on a website as information freely
accessible to the general public or as a message accessible
only to a specific customer.
37 The issue whether information published on a website
freely accessible to the general public may qualify as
information “personally addressed” to that customer, is
linked to the obligation, also included under Article 12(1)
of the Directive, to “provide the customer with” the
information required. In relation to the present Directive,
the notion of “information addressed personally” to the
customer in Article 2(12) refers, in effect, to the
information which must be provided to a customer under
Article 12.
38 This question is linked also to another element of
Article 2(12), that is, that the customer himself must be
able to store this information. This requirement, in turn, is
functionally linked to the third criterion, concerning
unchanged reproduction. Based on the information which
the Court has received, it appears difficult to conceive of a
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
557
website which allows such unchanged reproduction
without there having been first some kind of personalised
message to the customer containing or referring to the
information in question. In this respect, the Court refers to
its observations at paragraphs 61−67 below.
39 In the light of the above, in relation to the first criterion
under Article 2(12), it suffices to conclude that in order to
qualify as a “durable medium” within the meaning of
Article 2(12) of Directive 2002/92/EC, a website must
enable the customer to store the information listed in
Article 12 of the Directive.
Accessibility for a period of time adequate to the purposes
of the information
40 The second criterion is that the instrument in question
enables the customer to store the information provided to
him in a way accessible for future reference for a period of
time adequate to the purposes of the information.
41 The Czech Republic, the Republic of Estonia, the
Federal Republic of Germany and ESA are all of the view
that this period must cover the duration of the legal
relationship between the customer and the service provider.
42 As regards the accessibility of information supplied
prior to the conclusion of a contract, the Czech Republic
submits that the period must cover the time from when
negotiations on the future contract begin until the moment
when no doubt remains that no contract will be concluded
with the customer concerned. In a similar vein, the Federal
Republic of Germany argues that this period covers, at any
rate, the duration of contractual negotiations.
43 In relation to the accessibility of information after the
termination of a contract, the Czech Republic, the
Republic of Estonia, the Federal Republic of Germany and
ESA all agree that for purposes of customer protection and
the purpose of informing the customer of redress
possibilities in case of a dispute, such information should
also be accessible after the termination of the contract. The
Republic of Estonia submits that account must be taken of
the period duringwhich a dispute might arise between the
parties, which may depend on national provisions on time
limits for bringing legal action.
44 With regard to the question of what period of
accessibility is adequate to the purposes of the information,
the Court finds that the information must be accessible for
as long as it is relevant to the customer in order to protect
his interests stemming from his relations with the
insurance intermediary. The length of this period will
depend upon the content of the information, the
contractual relationship and the circumstances of the case.
Thus, the period of accessibility may cover both the time
during which contractual negotiations were conducted,
even if not resulting in the conclusion of an insurance
contract, and the period during which an insurance
contract concluded is in force. Furthermore, in order to
allow a customer, where necessary, to seek redress, the
adequate period of accessibility may also cover the period
after such a contract has lapsed.
45 The Court further notes that, as is clear from Article
12(5) of the Directive and Recital 19 of the preamble, the
Directive establishes only minimum requirements
regarding the information to be provided to customers.
Thus, the content to be provided under the national
provisions on information, which may differ from one
EEA State to another, may affect the length of the
adequate period of accessibility.
46 Consequently, the second criterion under Article 2(12)
must be understood to mean that in order to qualify as a
“durable medium”, an Internet site must enable the
customer to store the information required under Article
12 of the Directive in a way which makes it accessible for
a period of time adequate to the purposes of the
information, that is, for as long as it is relevant for the
customer in order to protect his interests stemming from
his relations with the insurance intermediary. This may
cover the time during which contractual negotiations were
conducted even if not resulting in the conclusion of an
insurance contract, the period during which an insurance
contract is in force and, to the extent necessary, the period
after such a contract has lapsed.
Unchanged reproduction of the information stored.
47 The third criterion is that the instrument must allow for
the unchanged reproduction of the information stored.
48 The Czech Republic argues in this regard that an
intermediary who intends to use his website as a durable
medium for the purposes of the Directive must ensure that
he stores the original version of the information and makes
such accessible to the customer. If he changes the
information, he must indicate clearly when exactly the
change took place.
49 The Republic of Estonia argues that it is important that
the stored information on the durable medium does not
change to the disadvantage of the customer, generally
considered to be the weaker party to a contractual
relationship. It notes that while, in principle, it is possible
to store the information on a website unchanged, for a
customer it is difficult to ascertain whether or not the
administrator controlling the website has amended the
information. In view of the difficulties to obtain evidence
in that respect, the Republic of Estonia suggests that
customers be required to print out the information or store
it on their personal hard drives in order to prove the
content of the original information. In that situation, the
website itself may not constitute a durable medium but a
means through which information is stored on another
durable medium.
50 The Republic of Estonia further remarks that as a result
of technological progress it may become feasible to prove
the unchanged nature of information on a webpage. In that
case, the website itself would constitute a durable medium,
although it remains for the competent court to assess this
in an individual case. Moreover, in order for a website to
constitute a durable medium, the relevant information
must be in a form which enables the customer to
reproduce it independently later, regardless of the actions
of third parties. Consequently, this criterion is not met
when the web administrator reproduces the information
forthe customer.
51 The Federal Republic of Germany argues that it
follows from a schematic consideration of Article 2(12)
and Article 13(1) of the Directive that the customer has to
558 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
be able to reproduce the information unchanged. This is
because the provision of information required by Article
13(1) aims to ensure that the customer may access this
information as a contracting partner of the insurance
intermediary. In the view of the Federal Republic of
Germany, the unchanged reproduction of the information
stored is generally not guaranteed in the case of an
insurance intermediary’s Internet site, since the
intermediary may change the information or amend its
content at any time.
52 The Federal Republic of Germany argues that since it
must be possible to reproduce the information for a period
of time adequate to the purposes of the information, one
cannot be guided by whether the information was provided
on an Internet site for an adequate period of time in an
unchanged form in an individual case. In line with the
argument presented by the Republic of Estonia, the
Federal Republic of Germany argues that this would lead
to considerable difficulties of proof, both for the insurance
intermediary and the customer. In particular, a customer
wishing to read the information on the Internet during the
period of time regarded as adequate could never be sure
that the information is unchanged and complete because
he is neither informed of any amendment to the
information nor has the possibility to make a comparison.
53 The Federal Republic of Germany submits further that
the possibility of unchanged reproduction would exist in
the case of an intermediary’s corporate Internet site only if
a mandatory framework was present guaranteeing that the
customer could reproduce unchanged the information
provided on the Internet site. This could take the form, for
example, of an undertaking by the intermediary to provide
information on his Internet site in a form that cannot be
changed by the intermediary himself, which the customer
may access at any time for a period adequate to the
purposes of the information. To the knowledge of the
Federal Republic of Germany, this cannot currently be
ensured, neither legally nor technically. It notes that the
Appeals Commission gives no indication of any special
legal or technical obligations on the insurance
intermediary concerned.
54 Nevertheless, in the view of the Federal Republic of
Germany, an insurance intermediary’s Internet site is not
completely unsuitable for the provision of information
within the meaning of Article 13 of the Directive. While it
does not in itself fulfil the requirements of a durable
medium within the meaning of Article 2(12), an Internet
site can provide the customer with the possibility of
storing information from the site on a medium in the
customer’s domain. If this medium allows the customer to
make an unchanged reproduction of the
information stored for a period of time adequate to the
purposes of the information, the information is available to
the customer on a durable medium.
55 ESA submits that from examining the elements that
make up the definition of a durable medium, it is clear that
the purpose of providing information on such a medium is
to ensure that the customer can easily document the
information which he has been provided, and that the
insurance intermediary cannot alter it without the
customer’s consent. ESA argues that it follows from this
that “ordinary” websites (see paragraph 56 below) cannot
be regarded as durable media, since such websites
normally may be changed by those who operate them,
whereas the purpose of storing information on a durable
medium is to ensure that it cannot be changed unilaterally.
56 ESA observes that the European Securities Markets
Expert Group (hereinafter “ESME”) issued a report on the
concept of a “durable medium” in 2007 (Report of 11 July
2007 on Durable Medium - Distance Marketing Directive
and Markets in Financial Instruments Directive). In that
report, ESME concluded that ordinary websites, which are
frequently changed and from which the user cannot
necessarily save or print pages, cannot be regarded as
durable media. ESA notes that the report examined the
concept of durable medium as used in certain provisions
of Directive 2002/65/EC concerning the distance
marketing of consumer financial services and Directive
2004/39/EC on markets in financial instruments. Both
those directives contain the same definition of durable
medium as the Directive at issue in the present case. In
ESA’s view, the concept should be interpreted uniformly
in all these instruments.
57 ESA points out that the ESME report considers that
“sophisticated” websites may constitute durable media.
This category of websites can be divided into two
subcategories: (i) those that act as portals for the provision
of information in another durable medium, and (ii) those
that may actually constitute durable media themselves.
The first type of sophisticated website allows users to
access information which can be either printed off or
copied and stored on an external drive. The information
may be reproduced, therefore, on a durable medium, either
paper or movable disk, even if the website itself does not
constitute a durable medium.
58 According to ESA, the ESME report describes the
second type of sophisticated website as containing secure
storage areas for individual users which are accessed by a
user code and password. This type of storage can be
compared to a user’s own hard disk, except that in this
case he can access the information remotely via the
Internet.
59 ESA shares the opinion presented in the ESME report
that a website that provides secure and individual personal
storage areas continuously available to users could be
considered to constitute a durable medium within the
meaning of Article 2(12) of the Directive. ESA considers
that it would be incumbent on the insurance intermediary
to demonstrate that the technical solutions used by him
ensure that his website fulfils the conditions for
constituting a durable medium.
60 The European Commission concurs with the views
expressed in the ESME report. It adds that other
technological solutions may be found in the future which
will similarly enable a website to comply with the
requirements laid down in Article 2(12) of Directive
2002/92/EC and thus constitute a durable medium.
61 The Court notes that according to Recital 8 of the
preamble to the Directive, one of the key objectives of the
Directive is to enhance protection for consumers
concluding insurance contracts via insurance
intermediaries. This means, inter alia, that it must be
possible for consumers to make an informed decision prior
to the conclusion of an initial insurance contract or upon
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
559
its amendment or renewal, and thereby to protect their
interests in case of a conflict with the intermediary. To
that end, consumers must be able to reproduce the
information unchanged, which in the Court’s view means
that the information provided must be stored in a way that
makes it impossible for the insurance intermediary to
change it unilaterally.
62 There may be several technical methods available for
guaranteeing unchanged reproduction. It is for the
insurance intermediary in each case to ensure that the
methods of electronic communication he employs permit
this kind of reproduction.
63 As pointed out by ESA and the European Commission,
a distinction may be made between “ordinary” websites on
the one hand and “sophisticated” websites on the other. An
ordinary website serves as a dynamic electronic host or
portal for the provision of information which, generally,
ay freely be changed by the website proprietor. The Court
finds that a website which exhibits these characteristics,
including freedom for the proprietor to change the content,
does not meet the requirements laid down in the first
subparagraph of Article 2(12) of the Directive with respect
to guaranteeing unchanged reproduction. Therefore, it
cannot be regarded as durable medium within the meaning
of that Article.
64 With regard to sophisticated websites, a further
distinction must be made between those sophisticated
websites that act as a portal for the provision of
information on another instrument which can qualify as a
durable medium and those sophisticated websites that may
actually constitute durable media themselves.
65 The first type of sophisticated website in essence
allows the user to access information, for example in the
form of an e-mail with an attachment, which he can copy
and store on his own computer. For this method to
constitute the communication to the customer of
information on a durable medium, as required under
Article 13(1)(a) of the Directive, the website must contain
features which will lead the customer almost certainly to
either secure the information on paper or to store it on
another durable medium.
66 The second type of sophisticated website contains a
secure storage area for individual users which is accessed
by a user code and password. Provided that this method of
storing information excludes any possibility of the
insurance intermediary changing the information, this kind
of storage can be compared to the user’s own hard drive.
The only difference is that the customer can access the
information remotely via the Internet. The Court finds that
this type of sophisticated website fulfils the requirement of
guaranteeing unchanged reproduction necessary to qualify
as a durable medium within the meaning of Article 2(12)
of the Directive.
67 It cannot be ruled out that other technological solutions
may similarly enable a website to comply with
requirements laid down in Article 2(12) of the Directive,
including the condition of securing unchanged
reproduction of information. This is an assessment which
must be made based on the characteristics of the
technology in question. It is not for the Court, within the
framework of the present case, to specify which particular
technological solutions may be acceptable in that regard.
The Court therefore limits itself to concluding that in order
to qualify as a “durable medium”, an Internet site must
allow for the unchanged reproduction of the information
stored, that is, the information must
be stored in a way that makes it impossible for the
insurance intermediary to change it unilaterally.
No requirement for consent
68 Concerning the referring court’s question on the
relevance of the customer consenting to receive the
information via the Internet, the Court notes that Article
13(1)(a) of the Directive grants an insurance intermediary
the option to choose whether to provide the required
information to the customer “on paper or on any other
durable medium”. By contrast, Article 3(1) of Directive
2006/73/EC implementing Directive 2004/39/EC as
regards organisational requirements and operating
conditions for investment firms and defined terms for the
purposes of that Directive makes the communication of
information on a durable medium other than paper
dependent upon satisfying specific conditions, inter alia,
that “... (b) the person to whom the information is to be
provided, when offered the choice between information on
paper or in that other durable medium, specifically
chooses the provision of the information in that other
medium”. Therefore, in relation to the question raised in
the case at hand, it is irrelevant whether the customer has
expressly consented to the provision of information
through the Internet.
IV Costs
69 The costs incurred by the Principality of Liechtenstein,
the Czech Republic, the Republic of Estonia, the Federal
Republic of Germany, ESA and the European Commission,
which have submitted observations to the Court, are not
recoverable. Since these proceedings are a step in the
proceedings before the Financial Appeals Commission,
any decision on costs for the parties to those proceedings
is a matter for that court.
On those grounds,
THE COURT
in answer to the question referred to it by the Financial
Appeals Commission hereby gives the following Advisory
Opinion:
1. In order for an Internet site to qualify as a “durable
medium” within the meaning of Article 2(12) of Directive
2002/92/EC of the European Parliament and of the
Council of 9 December 2002 on insurance mediation, it
must enable the customer to store the information listed in
Article 12 of the Directive.
2. In order to qualify as a “durable medium”, an Internet
site must enable the customer to store the information
required under Article 12 of the Directive in a way which
makes it accessible for a period of time adequate to the
purposes of the information, that is, for as long as it is
relevant for the customer in order to protect his interests
stemming from his relations with the insurance
intermediary. This may cover the time during which
contractual negotiations were conducted even if not
resulting in the conclusion of an insurance contract, the
560 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
period during which an insurance contract is in force and,
to the extent necessary, the period after such a contract has
lapsed.
3. In order to qualify as a “durable medium”, an Internet
site must allow for the unchanged reproduction of the
information stored, that is, the information must be stored
in a way that makes it impossible for the insurance
intermediary to change it unilaterally.
4. In order for an Internet site to qualify as a “durable
medium”, it is irrelevant whether the customer has
expressly consented to the provision of information
through the Internet.
Carl Baudenbacher
Thorgeir Örlygsson
Henrik Bull
Delivered in open court in Luxembourg on 27 January
2010.
Skúli Magnússon
Registrar
Carl Baudenbacher
President
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ve věci C-429/05 Max
Rampion a Marie-Jeanne Godard, provdaná Rampion proti Franfinance
SA a K par K SAS (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná
Tribunal d'instance de Saintes) – spotřebitelský úvěr
Věc C-429/05
Max Rampion
a
Marie-Jeanne Godard, provdaná Rampion
proti
Franfinance SA
a
K par K SAS
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal
d'instance de Saintes)
„Směrnice 87/102/EHS – Spotřebitelský úvěr – Právo
spotřebitele uplatňovat práva vůči poskytovateli úvěru v
případě neprovedení nebo nesprávného provedení
smlouvy týkající se zboží nebo služeb financovaných
úvěrem – Podmínky – Zmínka o financovaném zboží či
službě v nabídce úvěru – Otevření úvěru umožňujícího
využít poskytnutý úvěr vícekrát – Možnost vnitrostátního
soudu uplatnit bez návrhu právo spotřebitele uplatňovat
práva vůči poskytovateli úvěru“
Stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho
přednesené dne 29. března 2007
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 4. října
2007
Shrnutí rozsudku
1. Sbližování právních předpisů – Ochrana spotřebitele
v oblasti spotřebitelských úvěrů – Směrnice 87/102
(Směrnice Rady 87/102, ve znění směrnice 98/7, čl. 11
odst. 2)
2. Sbližování právních předpisů – Ochrana spotřebitele
v oblasti spotřebitelských úvěrů – Směrnice 87/102
(Směrnice Rady 87/102, ve znění směrnice 98/7, čl. 11
odst. 2 a 14)
3. Sbližování právních předpisů – Ochrana spotřebitele
v oblasti spotřebitelských úvěrů – Směrnice 87/102
(Směrnice Rady 87/102, ve znění směrnice 98/7, čl. 11
odst. 2)
1. Článek 11 odst. 2 směrnice 87/102 o sbližování
právních a správních předpisů členských států týkajících
se spotřebitelského úvěru, ve znění směrnice 98/7, který se
týká práva spotřebitele uplatňovat práva vůči
poskytovateli úvěru, se vztahuje jak na úvěr za účelem
financování jediné transakce, tak na otevření úvěru
umožňujícího spotřebiteli využít poskytnutý úvěr vícekrát.
Žádná část znění uvedeného ustanovení totiž zdá se
nehovoří v tom smyslu, že se nevztahuje na otevření
úvěru.. Mimoto čl. 11 odst. 3 téže směrnice stanoví
výslovně výjimku z použití odstavce 2 uvedeného článku.
Otevření úvěru však nejsou z jeho použití obecně
vyloučena.
Navíc cíle sledovaného v čl. 11 odst. 2 lze dosáhnout,
pouze pokud se uvedené ustanovení použije rovněž tehdy,
kdy úvěr umožňuje mnohostranné využití. Uvedené
ustanovení totiž, je-li čteno s ohledem na jednadvacátý
bod odůvodnění směrnice 87/102, uděluje spotřebiteli, za
okolností uvedených v daném ustanovení, práva vůči
poskytovateli úvěru navíc k jeho běžným smluvním
právům vůči tomuto poskytovateli a vůči dodavateli zboží
nebo služeb.
Krom toho uvedený čl. 11 odst. 2 umožňuje formovat
ochranu spotřebitele odlišně za účelem zohlednění
zvláštností otevření úvěru ve vztahu k úvěru
poskytnutému za účelem jediného nákupu.
(viz body 39–40, 42–44)
2. Články 11 a 14 směrnice 87/102 o sbližování
právních a správních předpisů členských států týkajících
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
561
se spotřebitelského úvěru, ve znění směrnice 98/7, musejí
být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby právo
spotřebitele uplatňovat práva vůči poskytovateli úvěru
stanovené v čl. 11 odst. 2 uvedené směrnice bylo
podřízeno podmínce, že předběžná nabídka úvěru zmiňuje
financované zboží nebo službu.
Článek 11 odst. 2 druhý pododstavec uvedené směrnice,
který stanoví, že členské státy stanoví rozsah a podmínky
pro uplatnění práv spotřebitele vůči poskytovateli úvěru,
totiž nelze vykládat v tom smyslu, že umožňuje členským
státům podřídit právo spotřebitele uplatňovat práva vůči
poskytovateli úvěru dalším podmínkám kromě těch, které
jsou taxativně vyjmenovány v čl. 11 odst. 2 prvním
pododstavci. Tento výklad je potvrzen článkem 14
směrnice 87/102, jenž všeobecně zdůrazňuje význam,
který dal zákonodárce Společenství ochranným
ustanovením této směrnice a jejich striktnímu použití.
Krom toho odstavec 2 téhož článku zejména brání tomu,
aby vnitrostátní právní úprava umožnila poskytovateli
úvěru pouhým opomenutím zmínit financované zboží či
služby zabránit případnému uplatnění práv spotřebitele ve
smyslu čl. 11 odst. 2 stejné směrnice.
(viz body 46, 48–50, výrok 1)
3. Směrnice 87/102 o sbližování právních a správních
předpisů členských států týkajících se spotřebitelského
úvěru, ve znění směrnice 98/7, musí být vykládána v tom
smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu uplatnit bez
návrhu ustanovení provádějící její čl. 11 odst. 2, týkající se
práva spotřebitele uplatňovat práva vůči poskytovateli
úvěru.
(viz bod 69, výrok 2)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
4. října 2007(*)
„Směrnice 87/102/EHS – Spotřebitelský úvěr – Právo
spotřebitele uplatňovat práva vůči poskytovateli úvěru v
případě neprovedení nebo nesprávného provedení
smlouvy týkající se zboží nebo služeb financovaných
úvěrem – Podmínky – Zmínka o financovaném zboží či
službě v nabídce úvěru – Otevření úvěru umožňujícího
využít poskytnutý úvěr vícekrát – Možnost vnitrostátního
soudu uplatnit bez návrhu právo spotřebitele uplatňovat
práva vůči poskytovateli úvěru“
Ve věci C 429/05,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné
otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím
Tribunal d’instance de Saintes (Francie) ze dne 16.
listopadu 2005, došlým Soudnímu dvoru dne 2 prosince
2005, v řízení
Max Rampion,
Marie-Jeanne Godard, provdaná Rampion
proti
Franfinance SA,
K par K SAS,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení P. Jann (zpravodaj), předseda senátu, A.
Tizzano, A. Borg Barthet, M. Ilešič a E. Levits, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: M.-A. Gaudissart, vedoucí
oddělení,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání
konaném dne 8 února 2007,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Franfinance SA B. Soltnerem, avocat,
– za francouzskou vládu G. de Berguesem a R. LoosliSurrans,
jako zmocněnci,
– za německou vládu M. Lummou a A. Dittrichem,
jako zmocněnci,
– za španělskou vládu F. Díez Morenem, jako
zmocněncem,
– za italskou vládu I. M. Bragugliou, jako
zmocněncem, ve spolupráci s W. Ferrantem, avvocato
dello Stato,
– za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako
zmocněnkyní,
– za Komisi Evropských společenství A. Aresuem a J.P.
Keppennem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání
konaném dne 29. března 2007,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká
výkladu směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince
1986 o sbližování právních a správních předpisů
členských států týkajících se spotřebitelského úvěru (Úř.
věst. L 42, s. 48; Zvl. vyd. 15/01, s. 326), ve znění
směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/7/ES ze dne
16. února 1998 (Úř. věst. L 101, s. 17; Zvl. vyd. 15/04, s.
36, dále jen „směrnice 87/102“), a zejména jejích článků
11 a 14.
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi
Maxem Rampionem a paní Godard, provdanou Rampion
(dále jen „manželé Rampionovi“), a společnostmi
Franfinance SA (dále jen „Franfinance“) a K par K SAS
(dále jen „K par K“) ve věci smlouvy o prodeji oken a
otevření úvěru použitého k financování uvedené smlouvy.
Právní rámec
Právo Společenství
562 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
3 Směrnice 87/102 směřuje ke sbližování právních a
správních předpisů členských států týkajících se
spotřebitelského úvěru.
4 Článek 11 uvedené směrnice stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby existence smlouvy o úvěru
žádným způsobem neovlivnila práva spotřebitele vůči
dodavateli zboží nebo služby zakoupené pomocí takové
smlouvy v případech, kdy zboží nebo služby nejsou
dodány nebo jinak neodpovídají smlouvě o jejich dodávce.
2. V případech, kdy:
a) za účelem nákupu zboží nebo obdržení služeb
spotřebitel uzavře smlouvu o úvěru s jinou osobou než
jejich dodavatelem a
b) poskytovatel úvěru a dodavatel zboží nebo služeb
uzavřeli dřívější smlouvu, na jejímž základě tento
poskytovatel úvěru poskytuje úvěr výhradně zákazníkům
uvedeného dodavatele za účelem odběru zboží nebo
služeb od uvedeného dodavatele, a
c) spotřebitel uvedený pod písmenem a) získá úvěr na
základě takovéto dřívější smlouvy a
d) zboží nebo služby spadající pod smlouvu o úvěru
nejsou dodány nebo jsou dodány jen zčásti, nebo
neodpovídají smlouvě o jejich dodávce a
e) spotřebitel uplatnil svá práva vůči dodavateli, ale
nedosáhl uspokojení svých oprávněných nároků,
má spotřebitel právo uplatňovat práva vůči poskytovateli
úvěru. Členské státy stanoví rozsah a podmínky pro
uplatnění těchto práv.
3. Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na případy, kdy
jednotlivá transakce nepřesahuje hodnotu odpovídající 200
[eur].“
5 Článek 14 směrnice 87/102 stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby se smlouvy o úvěru
neodchylovaly ke škodě spotřebitele od vnitrostátních
předpisů provádějících tuto směrnici nebo odpovídajících
této směrnici.
2. Členské státy také zajistí, aby ustanovení, která
přijmou k provedení této směrnice, nebyla obcházena v
důsledku formulace smluv o úvěru, zvláště pak formou
rozdělení částky úvěru do několika smluv.“
Vnitrostátní právo
6 Článek L. 311-20 code de la consommation
(spotřebitelského zákoníku) za účelem uplatnění článku 11
směrnice 87/102 uvádí, že „[p]okud předběžná nabídka
zmiňuje financované zboží či službu, závazky vypůjčitele
nabývají účinnosti až okamžikem dodání zboží nebo
poskytnutí služby […]“.
7 V tomto ohledu článek L. 311-21 téhož zákoníku
stanoví, že „[v] případě sporu ohledně provedení hlavní
smlouvy může soud pozastavit provádění smlouvy o úvěru
až do okamžiku vyřešení sporu. Smlouva o úvěru bude
zrušena nebo bude neplatná ze zákona, jestliže sama
hlavní smlouva, na základě které byla uzavřena, je zrušena
či prohlášena neplatnou na základě rozhodnutí soudu.
[…]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
8 Dne 5. září 2003 si manželé Rampionovi v rámci
podomního prodeje objednali okna od společnosti K par K
za celkovou cenu 6 150 eur. Podle smlouvy o prodeji
uzavřené k tomu účelu měla být okna dodána ve lhůtě šesti
až osmi týdnů od jejich zaměření měřícím technikem.
9 Podle předkládajícího soudu stanovila tato smlouva
o prodeji úplné financování uskutečněného nákupu
prostřednictvím úvěru poskytnutého společností
Franfinance.
10 Tentýž den manželé Rampionovi podepsali u
Franfinance smlouvu o poskytnutí úvěru s limitem ve výši
ceny prodávaného zboží. Nabídka úvěru uvádí totožnost
prodejce jako „účetní platformu K par K“, ale nezmiňuje
financované zboží.
11 Při dodání objednaných oken dne 27. listopadu 2003
manželé Rampionovi zjistili, že parapety, jakož i rámy
oken jsou napadeny parazity. Práce byly přerušeny a
dopisem ze dne 5. ledna 2004 manželé Rampionovi
vypověděli smlouvu o prodeji.
12 Vzhledem k tomu, že jejich výpověď byla ponechána
bez odezvy, manželé Rampionovi prostřednictvím dopisů
ze dne 29. října a 2. listopadu 2004 oznámili K par K,
jakož i Franfinance neplatnost smlouvy o prodeji a
následné zrušení smlouvy o úvěru z toho důvodu, že
smlouva o prodeji v rozporu s požadavkem uloženým
spotřebitelským zákoníkem neuváděla přesně lhůtu dodání
dotčeného zboží.
13 Podpůrně manželé Rampionovi odstoupili od
smlouvy o prodeji z toho důvodu, že K par K nesplnila
svoji povinnost poskytnout poradenství, když jim navrhla
dodání a instalaci rámové konstrukce oken, ačkoli její
nosná část byla vadná.
14 Žalované v původním řízení zejména uplatňovaly, že
mezi oběma smlouvami neexistuje žádná vzájemná
závislost, neboť v rozporu s požadavkem uloženým v
článku L. 311-20 spotřebitelského zákoníku nebylo v
nabídce úvěru zmíněno financované zboží. Mimoto se
jednalo o otevření úvěru, a nikoli o úvěr vázaný na
financování prodeje.
15 Předkládající soud v průběhu jednání uplatnil bez
návrhu několik důvodů vycházejících z ustanovení
spotřebitelského zákoníku týkajících se spotřebitelského
úvěru a podomního prodeje.
16 Za těchto podmínek se Tribunal d’instance de
Saintes rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru
následující předběžné otázky:
„1) Musejí být články 11 a 14 směrnice […]
87/102/EHS […] vykládány v tom smyslu, že umožňují
soudci použít pravidla vzájemné závislosti mezi smlouvou
o úvěru a smlouvou o dodávce zboží nebo služeb
financovanou tímto úvěrem, když smlouva o úvěru
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
563
nezmiňuje financované zboží nebo byla uzavřena ve formě
otevření úvěru bez zmínky o financovaném zboží?
2) Má směrnice […] 87/102/EHS […] širší účel než
pouhou ochranu spotřebitelů sahající až po organizaci trhu
a umožňující soudci uplatnit bez návrhu ustanovení, která
z ní vyplývají?“
K předběžným otázkám
K první otázce
K přípustnosti
17 Zaprvé Franfinance uplatňuje, že vzhledem k tomu,
že první otázka se ve skutečnosti týká pouze použití
ustanovení vnitrostátního práva týkajících se podmínek
požadovaných pro určení, že se jedná o vázaný úvěr,
Soudnímu dvoru nepřísluší o ní rozhodovat. Směrnice
87/102 totiž stanoví pouze minimální harmonizaci a její
článek 11 upřesňuje, že členské státy stanoví zejména, za
jakých podmínek může spotřebitel uplatnit svá práva vůči
poskytovateli úvěru.
18 V tomto ohledu je namístě uznat, že směrnice 87/102,
jak vyplývá i z jejího článku 15 a dvacátého pátého bodu
odůvodnění, podle kterých uvedená směrnice nebrání
členským státům v tom, aby zachovaly nebo přijaly
přísnější ustanovení na ochranu spotřebitele, nařizuje
pouze minimální harmonizaci vnitrostátních ustanovení
týkajících se spotřebitelského úvěru.
19 Nicméně první otázka směřuje výslovně k výkladu
článku 11 uvedené směrnice, o kterém není sporu, že byl
proveden do francouzského práva, zejména
prostřednictvím článků L. 311-20 a L. 311-21
spotřebitelského zákoníku, jež za určitých podmínek
umožňují, aby vypůjčovatel dosáhl pozastavení plnění,
rozvázání či zrušení smlouvy o úvěru.
20 Přitom otázka, zda, a případně v jakém rozsahu,
může být právo spotřebitele uplatňovat práva vůči
poskytovateli úvěru stanovené v čl. 11 odst. 2 směrnice
87/102 vnitrostátním právem podřízeno dalším
podmínkám, než jsou podmínky uvedené v daném
ustanovení, spadá do posouzení merita první položené
předběžné otázky. Přidání jakýchkoli dodatečných
podmínek totiž přináší nebezpečí, že ustanovení
vnitrostátního práva budou postavena pod úroveň
harmonizace zamýšlené směrnicí, a nelze se tedy bez
dalšího domnívat, že patří pouze do uvedeného práva.
21 Zadruhé má Franfinance za to, že Soudní dvůr je o to
méně příslušný k rozhodnutí o této otázce, že pravým
úmyslem předkládajícího soudu není zajistit, aby ve věci v
původním řízení měli vypůjčovatelé možnost účinně
uplatnit práva vůči poskytovateli úvěru ve smyslu článku
11 směrnice 87/102, ale aby byla uznána vzájemná
závislost mezi dotčenými smlouvami pro všechny ostatní
účely. Předkládající soud se ve skutečnosti snaží uplatnit
vlastní pravidla francouzského práva, jejichž povaha a
předmět jsou odlišné v rozsahu, v jakém se netýkají
takového uplatnění práva, ale stanoví, že nejsou-li v
nabídce úvěru uvedeny určité zmínky týkající se uvedené
vzájemné závislosti, je poskytovatel úvěru automaticky
zbaven svého práva na úroky.
22 Komise Evropských společenství ohledně
přípustnosti předběžných otázek či pravomoci Soudního
dvora na ně odpovědět uvádí výhradu vycházející ze
skutečnosti, že předkládající soud přesně neudává důvod,
proč pro účely vyřešení sporu v původním řešení potřebuje
odpověď na předběžné otázky.
23 V tomto ohledu je namístě připomenout, že na
otázky týkající se výkladu práva Společenství, položené
vnitrostátním soudem v právním a faktickém rámci, který
tento soud vymezí na svou odpovědnost a jehož správnost
nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, se vztahuje
domněnka relevance (viz rozsudky ze dne 15. května 2003,
Salzmann, C 300/01, Recueil, s. I 4899, body 29 a 31,
jakož i ze dne 5. prosince 2006, Cipolla a další, C 94/04 a
C 202/04, Sb. rozh. s. I 11421, bod 25).
24 Odmítnutí žádosti podané vnitrostátním soudem je
ze strany Soudního dvora možné pouze tehdy, pokud je
zjevné, že žádaný výklad práva Společenství nemá žádný
vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení,
jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže
Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními
poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky,
které jsou mu položeny (viz zejména rozsudky ze dne 13.
března 2001, PreussenElektra, C 379/98, Recueil, s. I
2099, bod 39; ze dne 15. června 2006, Acereda Herrera, C
466/04, Sb. rozh. s. I 5341, bod 48, a výše uvedený
Cipolla a další, bod 25).
25 Přitom je třeba konstatovat, že není zjevné, že by
výklad práva Společenství žádaný vnitrostátním soudem
neměl žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v
původním řízení ani že by položené otázky byly
hypotetické. Ačkoliv první položená otázka uvádí velmi
obecně možnost použít „pravidla vzájemné závislosti mezi
smlouvou o úvěru a smlouvou o dodávce zboží nebo
služeb“, z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, že tato
otázka ve skutečnosti směřuje pouze k uplatnění
ustanovení vnitrostátního práva jiných než ustanovení,
která provádějí článek 11 směrnice 97/102 nebo spadají do
působnosti tohoto článku.
26 Za těchto podmínek nebyla vyvrácena domněnka
relevance ohledně první položené otázky.
27 Nicméně, jelikož v rámci postupu spolupráce
zavedeného článkem 234 ES přísluší Soudnímu dvoru
poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď,
která mu umožní rozhodnout spor, který mu byl předložen,
přísluší Soudnímu dvoru případně přeformulovat otázky,
které jsou mu položeny (viz zejména rozsudky ze dne 28.
listopadu 2000, Roquette Frères, C 88/99, Recueil, s. I
10465, bod 18; ze dne 20. května 2003, Ravil, C 469/00,
Recueil, s. I 5053, bod 27, a ze dne 4. května 2006, Haug,
C 286/05, Sb. rozh. s. I 4121, bod 17).
28 První položené otázce je tedy třeba rozumět tak, že
její podstatou je, zda články 11 a 14 směrnice 87/102
musejí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby
právo spotřebitele uplatňovat práva vůči poskytovateli
úvěru, stanovené v čl. 11 odst. 2 směrnice 87/102, bylo
podřízeno podmínce, že předběžná nabídka úvěru zmiňuje
financované zboží nebo službu.
564 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
29 S ohledem na výše uvedené je namístě považovat
první položenou otázku za přípustnou.
K věci samé
30 Všechny vlády, které předložily vyjádření Soudnímu
dvoru, jakož i Komise, mají za to, že právo spotřebitele
uplatňovat práva ve smyslu čl. 11 odst. 2 směrnice 87/102
nelze podřídit výslovnému zmínění financovaného zboží
ve smlouvě o úvěru. V tomto ohledu se opírají jak o znění
uvedeného ustanovení, tak o cíl uvedené směrnice, tedy
ochranu spotřebitelů.
31 Naproti tomu Franfinance uplatňuje, že smlouva,
kterou uzavřela s manželi Rampionovými, je skutečným
otevřením úvěru, jež může mít mnohostranné využití. Na
rozdíl od vázaného úvěru, jež slouží k financování jediné
transakce, otevření úvěru není podřízeno pravidlu
vzájemné závislosti uloženému článkem 11 směrnice,
neboť poskytovatel úvěru nemůže převzít všechna
hospodářská rizika spojená s každým nákupem. Případné
zneužití či podvod musí být posuzovány případ od případu.
– K rozsahu působnosti směrnice 87/102 a zejména
jejího čl. 11 odst. 2
32 Úvodem je třeba připomenout, že ve smyslu čl. 1
odst. 1 směrnice 87/102 se tato směrnice vztahuje na
smlouvy o úvěru, které jsou vymezeny v čl. 1 odst. 2 písm.
c) první odrážce jako smlouvy, na jejichž základě „věřitel
poskytuje nebo slibuje poskytnout spotřebiteli úvěr ve
formě odložené platby, půjčky nebo jiné podobné finanční
služby“. Tato široká definice pojmu „smlouva o úvěru“ je
potvrzena, jak v průběhu jednání uplatnila Komise,
desátým bodem odůvodnění směrnice 87/102, podle
kterého „lze docílit lepší ochrany spotřebitele přijetím
jistých požadavků vztahujících se na všechny formy
úvěru“.
33 Nicméně, jak vyplývá z čl. 1 odst. 2 písm. c)
druhého pododstavce a článku 2 směrnice 87/102, jakož i
z jedenáctého a čtrnáctého bodu odůvodnění uvedené
směrnice, pro charakter jistých smluv o úvěru nebo druhů
transakcí by měly být tyto smlouvy nebo transakce
částečně nebo zcela vyloučeny z působnosti této směrnice.
Mezi příklady vyjmenovanými v uvedených ustanoveních
není uvedeno otevření úvěru.
34 Otevření úvěru, jehož jediným cílem je poskytnout
spotřebiteli úvěr využitelný vícekrát, rovněž není
vyloučeno, alespoň částečně, z rozsahu působnosti
směrnice 87/102 na základě čl. 2 odst. 1 písm. e) uvedené
směrnice.
35 Je totiž třeba připomenout, že podle uvedeného
ustanovení se směrnice 87/102 nevztahuje na „úvěr ve
formě přečerpání běžného účtu poskytnutý úvěrovou
institucí nebo finanční institucí, kromě přečerpání účtů
úvěrových karet“. Podle uvedeného čl. 2 odst. 1 písm. e)
se však na tyto formy úvěru vztahují ustanovení článku 6
směrnice 87/102.
36 Přitom pojem „běžný účet“ ve smyslu čl. 2 odst. 1
písm. e), který je coby výjimku třeba vykládat restriktivně,
předpokládá, jak vyplývá ze slov „úvěr ve formě
přečerpání běžného účtu“, že účel uvedeného účtu se
neomezuje na poskytnutí úvěru zákazníkovi. Naopak,
takový běžný účet je víceméně obecnou platformou
umožňující zákazníkovi provádět finanční transakce, jež
se vyznačuje tím, že částky převáděné na uvedený účet, ať
zákazníkem, nebo třetími osobami, nemají nezbytně za cíl
obnovení poskytnutého úvěru na uvedeném účtu. Jinými
slovy, zůstatek v neprospěch zákazníka schválený ve
formě přečerpání je pouze jedním z možných stavů
uvedeného účtu, který může vykazovat zůstatek ve
prospěch zákazníka.
37 Mimoto ani struktura, ani cíl směrnice 87/102,
kterým je zejména ochrana spotřebitelů, nehovoří ve
prospěch vyloučení z rozsahu působnosti uvedené
směrnice smluv o úvěru poskytnutém ve formě otevření
úvěru, jehož jediným cílem je poskytnout spotřebiteli úvěr
využitelný vícekrát.
38 Konkrétněji, ohledně rozsahu působnosti čl. 11 odst.
2 směrnice 87/102 nevyplývá ze znění uvedeného
ustanovení v rozporu s tím, co uplatňuje Franfinance, že se
vztahuje pouze na smlouvu o úvěru směřující k
financování jediné smlouvy o prodeji zboží či poskytnutí
služby.
39 Jak uvedl generální advokát v bodě 58 svého
stanoviska, žádná část znění uvedeného ustanovení, zdá se,
nehovoří v tom smyslu, že se nevztahuje na otevření úvěru.
Zejména použití slova „smlouva“ v jednotném čísle na
konci čl. 11 odst. 2 písm. d) směrnice 87/102, jež mezi
podmínkami pro uplatnění práv spotřebitele vůči
poskytovateli úvěru uvádí okolnost, že to, aby „zboží nebo
služby spadající pod smlouvu o úvěru [nebyly] dodány
nebo [byly] dodány jen zčásti nebo [neodpovídaly]
smlouvě o jejich dodávce“, neodůvodňuje omezený
výklad uvedeného ustanovení provedený Franfinance.
40 Mimoto čl. 11 odst. 3 téže směrnice stanoví výslovně
výjimku z použití odstavce 2 uvedeného článku. Otevření
úvěru však nejsou z jeho použití obecně vyloučena.
41 Ohledně argumentace Franfinance, podle které se
článek 11 uvedené směrnice nevztahuje na otevření úvěru,
neboť poskytovatel úvěru nemůže převzít veškerá
hospodářská rizika spojená s každým nákupem, je namístě
konstatovat, že taková rizika jsou podstatně omezena
skutečností, že odstavec 2 tohoto článku uděluje
spotřebiteli právo uplatňovat práva vůči poskytovateli,
pouze pokud v souladu s podmínkou uvedenou v písmenu
b) „poskytovatel úvěru a dodavatel zboží nebo služeb
uzavřeli dřívější smlouvu, na jejímž základě tento
poskytovatel úvěru poskytuje úvěr výhradně zákazníkům
uvedeného dodavatele za účelem odběru zboží nebo
služeb od uvedeného dodavatele“, a pokud spotřebitel v
souladu s podmínkou stanovenou v tomtéž odst. 2 písm. c)
získal „úvěr na základě takovéto dřívější smlouvy“.
42 Cíle sledovaného v čl. 11 odst. 2 směrnice 87/102 lze
dosáhnout, pouze pokud se uvedené ustanovení použije
rovněž tehdy, když úvěr umožňuje mnohostranné využití.
Uvedené ustanovení totiž musí být vykládáno s ohledem
na jednadvacátý bod odůvodnění směrnice 87/102, podle
kterého zejména, „pokud jde o zboží nebo služby, které
spotřebitel získal na úvěr, měl by mít, alespoň za okolností
níže uvedených, vůči poskytovateli úvěru navíc další
práva ke svým běžným smluvním právům vůči tomuto
poskytovateli a vůči dodavateli zboží nebo služeb“.
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
565
43 Mimoto skutečnost, že jeden mezi několika nákupy
financovanými tímtéž otevřením úvěru by ve smyslu čl. 11
odst. 2 směrnice 87/102 mohl spotřebiteli umožnit obrátit
se na poskytovatele úvěru, neznamená nezbytně, že takové
uplatnění práv se dotýká otevření úvěru jako celku. Jak
totiž uvedl generální advokát v bodě 65 a následujících
svého stanoviska, uvedené ustanovení směrnice 87/102
umožňuje formovat ochranu spotřebitele odlišně za
účelem zohlednění zvláštností otevření úvěru ve vztahu k
úvěru poskytnutému za účelem jediného nákupu.
44 Proto je namístě mít za to, že čl. 11 odst. 2 směrnice
87/102 se vztahuje jak na úvěr za účelem financování
jediné transakce, tak na otevření úvěru umožňujícího
spotřebiteli využít poskytnutý úvěr vícekrát.
– K právu spotřebitele uplatňovat práva podle čl. 11
odst. 2 směrnice 87/102
45 Ohledně otázky, zda čl. 11 odst. 2 směrnice 87/102
brání tomu, aby právo spotřebitele uplatňovat práva, které
uvedená směrnice stanoví, bylo podřízeno podmínce, aby
předběžná nabídka úvěru zmiňovala financované zboží či
službu, je namístě konstatovat, že taková podmínka není
uvedena mezi pěti kumulativními podmínkami uloženými
v první odrážce tohoto ustanovení.
46 Ovšem, druhý pododstavec uvedeného ustanovení
stanoví, že „[č]lenské státy stanoví rozsah a podmínky pro
uplatnění těchto práv“. Nicméně, jak poznamenala
německá vláda a jak uvedl generální advokát v bodě 71
svého stanoviska, toto ustanovení nelze vykládat v tom
smyslu, že umožňuje členským státům podřídit právo
spotřebitele uplatňovat práva vůči poskytovateli úvěru
dalším podmínkám kromě těch, které jsou taxativně
vyjmenovány v čl. 11 odst. 2 prvním pododstavci
směrnice 87/102.
47 Jednak totiž druhý pododstavec čl. 11 odst. 2
směrnice 87/102, jak vyplývá z jeho znění, předpokládá
existenci práva spotřebitele uplatňovat práva stanovená v
první odrážce uvedeného ustanovení. A dále, umožnit, aby
právo spotřebitele uplatňovat práva vůči poskytovateli
úvěru podle čl. 11 odst. 2 prvního pododstavce uvedené
směrnice bylo podřízeno formální podmínce, jako ve věci
v původním řízení, by bylo v rozporu s cílem uvedené
směrnice, jež sestává zejména ze zajištění dodržování
minimálního standardu ochrany práv spotřebitelů
týkajících se spotřebitelského úvěru ve všech členských
státech.
48 Tento výklad je potvrzen čl. 14 odst. 1 směrnice
87/102, podle kterého „[č]lenské státy zajistí, aby se
smlouvy o úvěru neodchylovaly ke škodě spotřebitele od
vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici nebo
odpovídajících této směrnici“ a tímtéž čl. 14 odst. 2, podle
kterého „[č]lenské státy také zajistí, aby ustanovení, která
přijmou k provedení této směrnice, nebyla obcházena v
důsledku formulace smluv […]“.
49 Uvedený článek 14 totiž obecně zdůrazňuje význam,
který dal zákonodárce Společenství ochranným
ustanovením směrnice 87/102 a jejich striktnímu použití.
Krom toho, jak uplatnily francouzská, německá, španělská
a italská vláda, jakož i Komise, odstavec 2 téhož článku
zejména brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava
umožnila poskytovateli služeb pouhým opomenutím
zmínit financované zboží či služby zabránit případnému
uplatnění práv spotřebitele ve smyslu čl. 11 odst. 2
směrnice 87/102.
50 S ohledem na souhrn výše uvedeného je třeba
odpovědět na první položenou otázku tak, že články 11 a
14 směrnice 87/102 musejí být vykládány v tom smyslu,
že brání tomu, aby právo spotřebitele uplatňovat práva
vůči poskytovateli úvěru stanovené v čl. 11 odst. 2
uvedené směrnice bylo podřízeno podmínce, že předběžná
nabídka úvěru zmiňuje financované zboží nebo službu.
K druhé otázce
K přípustnosti
51 Franfinance uplatňuje, že druhá položená otázka,
která není užitečná pro řešení sporu, je nepřípustná.
Předkládající soud totiž nepotřebuje vznést bez návrhu
otázku vzájemné závislosti mezi hlavní smlouvou a
smlouvou o úvěru, neboť tato otázka byla vznesena přímo
manželi Rampionovými, když navrhovali, aby
předkládající soud určil neplatnost smlouvy o prodeji a
„následné“ zrušení vedlejší smlouvy o financování.
52 Francouzská vláda při jednání uplatnila, že manželé
Rampionovi navrhli předkládajícímu soudu, aby určil
neplatnost smlouvy o prodeji a následné zrušení smlouvy
o úvěru, přičemž uplatnili různé žalobní důvody, aniž by
se však opírali o existenci vzájemné závislosti mezi oběma
dotčenými smlouvami. Pokud předkládající soud přesto
vznáší tuto otázku, nečiní tak ve skutečnosti bez návrhu,
neboť jak K par K, tak Franfinance ve svých žalobních
odpovědích uplatňují, že smlouva o úvěru bez zmínky
prodávaného zboží v nabídce úvěru nepředstavuje
smlouvu o vázaném úvěru.
53 Komise při jednání poznamenala, že není jisté, co ve
věci v původním řízení vedlo předkládající soud ke
vznesení bez návrhu uvedené otázky vzájemné závislosti.
Vzhledem k tomu, že manželé Rampionovi navrhovali
neplatnost smlouvy o prodeji a následné zrušení smlouvy
o úvěru, se totiž sami opřeli o vzájemnou závislost mezi
uvedenými dvěma smlouvami. Mimoto s ohledem na
argumenty obhajoby rozvinuté K par K a Franfinance v
rámci sporu v původním řízení lze vznést otázku, zda
argumentace vycházející z uvedené vzájemné závislosti již
nebyla předkládajícímu soudu předložena.
54 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury
uvedené v bodě 24 tohoto rozsudku je odmítnutí žádosti
podané vnitrostátním soudem ze strany Soudního dvora
možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad
práva Společenství nemá žádný vztah k realitě nebo
předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o
hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr
nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky
nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou
mu položeny.
55 Přitom v odůvodnění svého rozhodnutí ohledně
druhé položené otázky předkládající soud uvádí výslovně,
že manželé Rampionovi se nedovolávají ustanovení
článků L. 311 20 a L. 311 21 spotřebitelského zákoníku.
Za těchto podmínek není zjevné, že tato otázka, jež se týká
možnosti soudu uplatnit bez návrhu uvedená ustanovení
vnitrostátního práva, nemá žádný vztah k realitě nebo
566 Úvěrové služby online v Evropské unii a jejich harmonizace
předmětu sporu v původním řízení ani že by se jednalo o
hypotetický problém.
56 Proto je třeba druhou položenou otázku považovat za
přípustnou.
K věci samé
57 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda
směrnice 87/102 musí být vykládána v tom smyslu, že
umožňuje vnitrostátnímu soudu uplatnit bez návrhu
ustanovení provádějící do vnitrostátního práva čl. 11 odst.
2 uvedené směrnice, zejména z toho důvodu, že má širší
účel než pouhou ochranu spotřebitelů vztahující se až na
organizaci trhu.
58 Otázka týkající se účelu směrnice 87/102 je vznesena
ve zvláštním kontextu judikatury Cour de cassation
(kasační soud, Francie), jež, jak vyplývá z předkládacího
rozhodnutí a zejména z vyjádření francouzské vlády,
rozlišuje mezi řídícími pravidly veřejného pořádku
přijatými v obecném zájmu, která mohou být soudem
uplatněna bez návrhu, a ochrannými pravidly veřejného
pořádku přijatými v zájmu jedné kategorie osob, která
mohou být namítána pouze osobami, které náleží do
uvedené kategorie. Právní úprava týkající se
spotřebitelského úvěru spadá pod posledně uvedená
pravidla.
59 Přitom Soudní dvůr opakovaně konstatoval, že, jak
vyplývá z jejího odůvodnění, směrnice 87/102 byla přijata
s dvojím účelem zajistit jednak vytvoření společného trhu
v oblasti spotřebitelského úvěru (třetí a pátý bod
odůvodnění), a jednak ochranu spotřebitelů, kterým jsou
takové úvěry poskytovány (šestý, sedmý, a devátý bod
odůvodnění) (rozsudky ze dne 23. března 2000, Berliner
Kindl Brauerei, C 208/98, Recueil, s. I 1741, bod 20, a ze
dne 4. března 2004, Cofinoga, C 264/02, Recueil, s. I
2157, bod 25).
60 Ostatně předkládající soud se táže, zda judikatura
Soudního dvora týkající se možnosti soudu uplatnit bez
návrhu ustanovení na základě směrnice Rady 93/13/EHS
ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve
spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd.
15/02, s. 288), jež vyplývá zejména z rozsudků ze dne 27.
června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, (C
240/98 až C 244/98, Recueil, s. I 4941), a ze dne 21.
listopadu 2002, Cofidis, (C 473/00, Recueil, s. I 10875),
lze uplatnit ve vztahu ke směrnici 87/102.
61 V bodě 26 výše uvedeného rozsudku Océano Grupo
Editorial a Salvat Editores Soudní dvůr určil, že účel
článku 6 směrnice 93/13, jež ukládá členským státům
stanovit, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele
závazné, nemůže být dosažen, pokud by posledně
jmenovaní měli mít povinnost sami uplatnit nepřiměřený
charakter takových podmínek. Ve sporech, jejichž hodnota
je často omezena, mohou být odměny advokátů vyšší, než
je hodnota dotčeného zájmu, což může spotřebitele odradit
od obrany proti uplatnění nepřiměřených podmínek. Je-li
pravda, že v mnoha členských státech umožňují procesní
pravidla v takových sporech jednotlivcům hájit se sami,
existuje nezanedbatelné nebezpečí, že spotřebitel, zejména
z důvodu nevědomosti, neuplatní nepřiměřený charakter
podmínky, která je vůči němu uplatňována. Z toho
vyplývá, že účinné ochrany spotřebitele lze dosáhnout,
pouze pokud je vnitrostátnímu soudu přiznána možnost
takové podmínky posoudit bez návrhu.
62 S odkazem na uvedený bod výše uvedeného
rozsudku Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,
Soudní dvůr v bodě 33 výše uvedeného rozsudku Cofidis
potvrdil, že možnost takto přiznaná soudu přezkoumat bez
návrhu nepřiměřený charakter podmínek byla posouzena
jako nezbytná pro to, aby byla spotřebiteli zajištěna účinná
ochrana, zejména s ohledem na nezanedbatelné nebezpečí,
že tento spotřebitel o svých právech neví nebo je
vykonává s obtížemi (viz rovněž rozsudek ze dne 26. října
2006, Mostaza Claro, C 168/05, Sb. rozh. s. I 10421, bod
28).
63 Jak uplatňují španělská a italská vláda, jakož i
Komise a jak uvedl generální advokát v bodě 102 a
následujících svého stanoviska, uvedené úvahy platí
rovněž ohledně ochrany spotřebitelů stanovené v čl. 11
odst. 2 směrnice 87/102.
64 V tomto ohledu je namístě připomenout, že ačkoli
uvedený čl. 11 odst. 2 sleduje dvojí účel uvedený v bodě
59 tohoto rozsudku, směřuje k přiznání spotřebiteli vůči
poskytovateli úvěru dalších práv navíc k jeho běžným
smluvním právům vůči tomuto poskytovateli a vůči
dodavateli zboží nebo služeb (viz bod 42 tohoto rozsudku).
65 Tohoto cíle nemůže být účinně dosaženo, pokud by
měl spotřebitel povinnost sám uplatnit práva vůči
poskytovateli úvěru na základě ustanovení vnitrostátních
předpisů provádějících čl. 11 odst. 2 směrnice 87/102,
zejména z důvodu nezanedbatelného nebezpečí, že
spotřebitel o svých právech neví nebo je vykonává s
obtížemi. Jak uvedl generální advokát v bodě 107 svého
stanoviska, skutečnost, že původní řízení bylo zahájeno z
podnětu manželů Rampionových, kteří jsou v řízení
zastoupeni advokátem, neodůvodňuje odlišný závěr, neboť
problém musí být vyřešen bez ohledu na konkrétní
okolnosti této věci.
66 Franfinance však uplatňuje, že druhá položená
otázka ve skutečnosti směřuje k povolení vynést bez
návrhu sankci stanovenou francouzským právem pro
případ neexistence určitých zmínek, jež podle uvedeného
práva musejí být uvedeny v předběžné nabídce týkající se
vázaného úvěru, a tedy zbavit poskytovatele úvěru jeho
práva na úroky. Přitom se jedná o skutečný
„soukromoprávní trest“, jež nemůže nikdy být vynesen
bez návrhu, aniž by došlo k porušení dispoziční zásady a
práva na spravedlivý proces zakotvených v článku 6
Evropské úmluvy o lidských právech a základních
svobodách podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950.
67 V tomtéž smyslu francouzská vláda při jednání s
odkazem na rozsudek ze dne 14. prosince 1995, van
Schijndel a van Veen (C 430/93 a C 431/93, Recueil, s. I
4705), poznamenala, že pokud spotřebitel nenavrhuje,
aby soud zbavil poskytovatele úvěru práva na úroky
dlužné spotřebitelem, nemůže uvedený soud uplatnit bez
návrhu nezmínění financovaného zboží či služby v
předběžné nabídce úvěru, aniž by při rozhodování
překročil meze návrhového žádání spotřebitele.
68 V tomto ohledu je namístě konstatovat, že druhá
položená otázka se týká, jak vyplývá z bodů 55 a 57
tohoto rozsudku, pouze čl. 11 odst. 2 směrnice 87/102,
Masarykova univerzita, Právnická fakulta
Regulace finančních služeb online v Evropské unii - reader
567
jakož i ustanovení zajišťujících jeho provedení do
vnitrostátního práva, případně podle předkládajícího soudu,
článků L. 311-20 a L. 311 21 spotřebitelského zákoníku.
Předkládající soud ve svém rozhodnutí neuvádí žádnou
případnou sankci sestávající ze zbavení poskytovatele
úvěru jeho práva na úroky. Rovněž nebylo před Soudním
dvorem uplatněno, že uvedená ustanovení spotřebitelského
zákoníku stanoví takovou sankci. Také argumenty
uvedené v předchozích bodech nejsou relevantní v rámci
této analýzy, jež nezahrnuje otázku, zda má vnitrostátní
soud možnost vynést bez návrhu sankci, jako je sankce
uvedená Franfinance.
69 Proto je třeba odpovědět na druhou položenou
otázku tak, že směrnice 87/102 musí být vykládána v tom
smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu uplatnit bez
návrhu ustanovení provádějící její čl. 11 odst. 2 do
vnitrostátního práva.
K nákladům řízení
70 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o
účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení
vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím
soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný
uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných
vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených
účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1) Články 11 a 14 směrnice Rady 87/102/EHS ze dne
22. prosince 1986 o sbližování právních a správních
předpisů členských států týkajících se spotřebitelského
úvěru, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady
98/7/ES ze dne 16. února 1998, musejí být vykládány v
tom smyslu, že brání tomu, aby právo spotřebitele
uplatňovat práva vůči poskytovateli úvěru stanovené v čl.
11 odst. 2 uvedené směrnice bylo podřízeno podmínce, že
předběžná nabídka úvěru zmiňuje financované zboží nebo
službu.
2) Směrnice 87/102 ve znění směrnice 98/7 musí být
vykládána v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu
soudu uplatnit bez návrhu ustanovení provádějící její čl.
11 odst. 2 do vnitrostátního práva.
Podpisy.
* Jednací jazyk: francouzština.
Regulace finančních služeb online v Evropské unii
reader
JUDr. Ing. Libor Kyncl, Ph.D.
Prof. JUDr. Vladimír Týč, CSc.
Vydala Masarykova univerzita roku 2013
Edice učebnic Právnické fakulty MU č. 494
Ediční rada: J. Kotásek (předseda), J. Bejček, V. Kratochvíl,
N. Rozehnalová, P. Mrkývka, J. Hurdík, R. Polčák, J. Šabata
Tisk: Tiskárna Tribun EU s.r.o., Cejl 32, 602 00 Brno
1. vydání, 2013
ISBN 978-80-210-6184-2