Tvorba odborného textu Zásady studia odborného textu A. Číst aktivně Znamená porozumět textu: 1. Jakým problémem se autor zabývá? 2. K čemu dospěl? 3. O jaké argumenty se opírá? Dosáhnout kritického čtení. Je třeba číst vícekrát: 1. čtení – základní porozumění, které pasáže klíčové. 2. čtení – být schopen shrnout stručně vystihnout text. 3. Být schopen argumentovat k názorům a připomínkovat text. B. Číst hospodárně (efektivně) n Čteme výběrově - jen to, co budeme schopni využít. n Obvykle se rozlišuje: 1. Informativní (letmé) čtení - rychle identifikovat místa důležitá k pozdějšímu prostudování (rychlost cca 100-150 stran za hodinu) 2. Čtení zběžné - z vyselektovaného materiálu hledáme, co budeme studovat podrobně (rychlost cca 30-40 stran za hodinu) 3. Čtení důkladné – podrobné studium a osvojení si textu. Změřit si rychlost čtení. Příslušné pasáže textu promýšlíme, podtrháváme a zpracováváme si různé formy dokumentace o přečteném. Vedení dokumentace teze – vystižení hlavních myšlenek vědeckého textu. konspekt – podrobnější výtah z obsahu textu s vyjádřením hlavních myšlenek textu. excerpta – podrobné výpisky pro další vědecké použití. Obsahují základní bibliografická data o textu, popisy obsahů kapitol, nejdůležitější citace v originálu s uvedením stránky nebo důležité parafráze části textu rovněž s uvedením stránky. Délka excerpt: 1:10, lépe 1:6 až 1:4. poznámky - zachycení zajímavých nebo podnětných myšlenek svými slovy. anotace je stručná charakteristika knihy. Citace uvést v uvozovkách s přesným odkazem na stránku. Nejvhodnější je vést dokumentaci na počítači se zálohováním. Kartotéka. Funkční styly (slohy) jazykového projevu n hovorový styl - funkce běžně sdělovací n publicistický styl – má informovat, ale i poučit, přesvědčit a vzdělávat n administrativní styl - úřední styk včetně právní praxe n umělecký styl - umělecké vyjádření zahrnující vedle sdělnosti i emocionální a estetické prvky n odborný styl - jazykovými projevy odborného zaměření Účely odborného textu n texty učební - pedagogický účel (učebnice, skripta) n texty popularizační - populárně naučně zpřístupňují vědecké poznatky, méně náročný výkladový styl a přístupnější forma, stupeň populárnosti je vyšší nebo nižší n texty naučné - zpřehledňují danou problematiku nebo ji prakticky aplikují, jsou určeny širší odborné veřejnosti n texty vědecké - přinášejí nové vědecké poznatky Mluvčí v odborném textu n Autorský plurál - v podobě plural maiestaticus, tj. důstojnostní, nebo plural modestiae, tj. skromnostní) (např: Institut dobrých mravů vykládáme …). Může být i plurál inkluzivní, tj. zahrnující autora i čtenáře (např. Pokusme se v této souvislosti …) n První osoba jednotného čísla (tzv. ich forma) - zejména v úvodních a závěrečných částech práce (např. Zaměřím se na…) n Třetí osoba jednotného čísla (tzv. er forma) - autor mluví o sobě ve 3. osobě singuláru v roli vypravěče (např. Autor zastává názor, že …). Er forma může ale mít i podobu 3. osoby středního rodu (např. Jak již bylo výše uvedeno, nelze zde …) n Neosobní forma - je to nejčastější forma, jde tak o pasivní konstrukci (např. „Pojem lidské důstojnosti je chápán jako …). Lze ale použít i zvratné pasivum (např. Za právo se považuje …). Volba tématu práce n Téma, které je schopen zpracovat n vhodně široké n málo rozpracované n dostatečný zdroj informačních podkladů n zvoleným tématem mít co říci Struktura empirických prací (zejména v přírodních vědách) n Úvod n Stav poznání a formulace hypotéz n Výzkum a jeho výsledky (sběr dat, ověření hypotéz) n Interpretace výsledků výzkumu n Závěr Struktura neempirických prací (převažují ve společenských vědách) Úvod - vymezení tématu odborné práce, charakteristika studovaných problémů, stručné uvedení východisek práce a autorem zvolený přístup a metoda práce. Dále je vytyčena základní struktura práce a její cíle. Stať (jádro) práce - vlastní rozbor problému. Z jakých podkladů se vychází. Popsán postup zpracovávání, které problémy a jak řešeny, k jakým závěrům práce dospěla a s jakou argumentací. Bývá často rozdělena na část 1. teoretickou a 2. praktickou (aplikační). Závěr - shrnutí zjištění, závěrů, výsledků a přínosů práce. Je zodpovězením otázek, které autor v úvodu formuloval. Závěr už neobsahuje žádnou argumentaci, zejména ne argumentaci novou, která v práci nezazněla. Rozsah úvodu a závěru by neměl představovat více než zhruba 5-10 procent textu odborné práce. Volba odborného stylu (způsob formulování a strukturování textu) Francouzský styl - mnohomluvný, elegantní a stylisticky vybroušený s obraznými přirovnáními. Dokonalá hra se slovy, která má šarm, ale je často nejednoznačná. Německý styl - jazykově úsporný, hlubokomyslný, zaznamenává často myšlenkové pochody a úvahy autora a to v dlouhých a složitých souvětích. Anglosaský styl - souvisí s anglosaskou pozitivistickou tradicí a snahou o jednoznačnost a srozumitelnost textu. Je slovně úsporný s krátkými větami. Český styl - je do jisté míry ovlivněn německým kulturním a jazykovým prostředím. Má blízko k německé úvahovosti, má složitou gramatickou strukturu textu se složitými souvětími. Vyhýbá se opakování slov užitím synonym a díky širším možnostem lexikálních a gramatických prostředků má intelektuálnější charakter než texty anglosaské. Text je často méně logicky strukturován, pochopení textu je často stranou autorovy pozornosti. Volba žánru práce (dle zvolené metodiky a kompozice textu) Kompilace – je sestavením poznatků z jiných odborných prací. Není však plagiátem. Nesmí být pouhým popisným přehledem vědeckých poznatků mechanicky pospojovaným. Očekává se vyslovení i vlastních názorů a stanovisek autora. Komparace - porovnání dvou nebo více přístupů, koncepcí, pojetí, názorů, prací apod. zaměřených na určitý jev, problém nebo způsob jeho řešení. Základem je najít kritérium srovnávání. Recenzní stať - oproti běžné recenzi méně popisná, více analytická a podstatně obsáhlejší. Vystižení slabých stránek díla, věcná polemika a vyslovení kritických soudů. Často ale sklouzne ke komparaci. Přehledová stať - vyčerpávající přehled názorů na určité téma či problém až po současnou dobu s reprezentativním uvedením všech důležitých dostupných informačních zdrojů. Má blízko ke kompilaci nebo ke komparaci. Odborná esej - o aktuálním tématu pojednává novým, originálním pohledem, přičemž nejde ani tak o systematický pohled, jako spíše o vyjádření určitého osobního přístupu, vyznání a přesvědčení autora. Odborná úvaha na pomezí vědy, publicistiky a umění. Předpokládá i určitý literární talent. Původní teoretická stať - analyticko-syntetický a kritický původní text s vlastním metodologickým a teoretickým založením. Základní etapy psaní odborného textu A. BADATELSKÁ ČÁST 1. Výběr tématu - musíme si ujasnit výchozí osnovu práce n o čem budeme psát, n z jakých podkladů budeme vycházet, n jaké metoda a postupy při zpracování tématu použijeme, n jaký bude mít práce rozsah, co vše budeme k jejímu zpracování potřebovat a kolik máme času. 2. Shromáždění informačních zdrojů 3. Studium materiálů a sběr dat 4. Vypracování konečné osnovy B. ZPRACOVATELSKÁ ČÁST 5. Pracovní verze textu 6. Obsahová revize textu 7. Formální a jazyková úprava (editace) Časový plán Nejspolehlivější se ukazuje stanovení si a přísné dodržování denní normy napsaných stránek, obvykle v rozmezí 2-4 stran v jednom dni. První čtyři etapy přípravy odborného textu (tj. výběr tématu, shromáždění informačních zdrojů, studium materiálů a sběr dat a vypracování konečné osnovy) zaberou zhruba tolik času jako tři zbývající etapy vlastního psaní textu a práce s ním. Padesátistránková (např. diplomová) práce při úkolu napsat 3 strany denně zabere na napsání textu cca 17 dnů, tedy s rezervou asi tři týdny, a k tomu týden až dva na korektury a vyvázání, tedy celkem 4-5 týdnů. Badatelská činnost zabere také cca čtyři týdny. Celkem tedy budeme potřebovat dva měsíce plného pracovního úsilí. Shrnující informace o textu Abstrakt (výtah) – anglos. tradice, pouze identifikuje problém a shrnuje závěry. Před textem práce nebo na konferencích k selekci nebo k informaci o vystoupeních. Rozsah – do 20 řádků (150-200 slov). Resumé (shrnutí, summary) – fr. tradice, více informací, tj. problém, závěry + základní argumenty. Za text práce se dává. Rozsah –80 řádků (500-800 slov). Anotace (stručná charakteristika díla) – na obálce knihy, v odborném tisku k informaci o knize nebo nakladatelská informace na internetu. Recenze (posouzení díla) – pro časopisecké recenzní řízení a k ověření kvality díla. Doporučená literatura ECO, U. Jak psát diplomovou práci. Přel. Ivan Seidl. Olomouc: Votobia, 1997. 276 s. ČMEJRKOVÁ, S., DANEŠ, F., SVĚTLÁ, J. Jak napsat odborný text. Praha:Leda, 1999. MEŠKO, D., KATUŠČÁK, D., FIDRA, J. et al. Akademická příručka. České, uprav. vyd. Martin: Osveta, 2006. 481 s. SYNEK, M., SEDLÁČKOVÁ, H., VÁVROVÁ, H. Jak psát bakalářské, diplomové, doktorské a jiné písemné práce. Praha: VŠE, 2007. 57 s. ŠANDEROVÁ, J. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 209 s. KOLKA, M., VEČEŘA, M. Píšeme seminární a diplomové práce na počítači. Brno: MU, 2009.