ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
26. listopadu 2009(*)
„Sociální
zabezpečení migrujících pracovníků – Rodinné dávky – Zamítnutí – Státní
příslušnice jednoho členského státu, která se usadila se svým dítětem
v jiném členském státě, přičemž otec dítěte pracuje na území prvně
uvedeného členského státu“
Ve věci C‑363/08,
jejímž
předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na
základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Verwaltungsgerichtshof
(Rakousko) ze dne 25. června 2008, došlým Soudnímu dvoru dne
7. srpna 2008, v řízení
Romana Slanina
proti
Unabhängiger Finanzsenat, Außenstelle Wien,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve
složení J.-C. Bonichot, předseda čtvrtého senátu a zastupující
předseda druhého senátu, C. Toader, C. W. A. Timmermans,
K. Schiemann (zpravodaj) a P. Kūris, soudci,
generální advokát: M. Poiares Maduro,
vedoucí soudní kanceláře: B. Fülöp, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 2. července 2009,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Romanu Slanina M. Tröthandlem, Rechtsanwalt,
– za Unabhängiger Finanzsenat, Außenstelle Wien, W. Pavlikem, jako zmocněncem,
– za rakouskou vládu C. Pesendorfer a M. Winkler, jako zmocněnkyněmi,
– za řeckou vládu S. Vodina a O. Patsopoulou, jako zmocněnkyněmi,
– za polskou vládu M. Dowgielewiczem, jako zmocněncem,
– za Komisi Evropských společenství V. Kreuschitzem, jako zmocněncem,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost
o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Rady
(EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971
o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané
osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné
příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném
a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne
2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd.
05/03, s. 3, dále jen „nařízení č. 1408/71“).
2 Tato
žádost byla předložena v rámci sporu mezi Romanou Slanina,
rozvedenou rakouskou státní příslušnicí, která přenesla své bydliště do
Řecka, a Unabhängiger Finanzsenat, Außenstelle Wien, jehož
předmětem je vrácení rodinných dávek a daňových bonusů za dítě,
které žalobkyně v původním řízení obdržela v Rakousku
z důvodu, že má dceru.
Právní rámec
Právní úprava Společenství
3 Článek
1 písm. f) bod i) nařízení č. 1408/71 definuje pojem „rodinný
příslušník“ tak, že se jím rozumí:
„[…]
každá osoba definovaná nebo uznaná za rodinného příslušníka nebo
označená za člena domácnosti právními předpisy, na základě kterých jsou
dávky poskytovány […]; pokud však uvedené právní předpisy považují za
rodinného příslušníka nebo člena domácnosti pouze osobu žijící se
zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou ve společné
domácnosti, považuje se tato podmínka za splněnou, je-li dotyčná osoba
výživou převážně odkázána na uvedenou osobu. […]“
4 Podle
čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1408/71 se toto nařízení
vztahuje na:
„[…] pracovníky, kteří
podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských
států a kteří jsou státními příslušníky jednoho z členských
států nebo kteří jsou osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky
s bydlištěm na území jednoho z členských států, jakož
i na jejich rodinné příslušníky nebo pozůstalé po nich. [zaměstnané
osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, které podléhají nebo
podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států
a které jsou státními příslušníky jednoho z členských států
nebo které jsou osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky
s bydlištěm na území jednoho z členských států, jakož
i na jejich rodinné příslušníky nebo pozůstalé po nich.]
5 Článek 13 nařízení č. 1408/71 stanoví:
„1.
S výhradou článku 14c podléhají osoby, na které se vztahuje toto
nařízení, pouze právním předpisům jediného členského státu. Tyto právní
předpisy se určují v souladu s touto hlavou.
2. S výhradou článků 14 až 17:
a) osoba
zaměstnaná na území jednoho členského státu podléhá právním předpisům
uvedeného státu, i když má bydliště na území jiného členského státu
[…];
[…]“
6 Článek
73 nařízení č. 1408/71, nazvaný „Zaměstnané osoby nebo osoby
samostatně výdělečně činné, jejichž rodinní příslušníci mají bydliště
v jiném členském státě, než je příslušný stát“, zní následovně:
„Zaměstnaná
osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhající právním
předpisům členského státu má nárok pro své rodinné příslušníky, kteří
mají bydliště v jiném členském státě, na rodinné dávky stanovené
právními předpisy prvního členského státu, jako by měli bydliště na jeho
území, není-li v příloze VI stanoveno jinak.“
7 Článek
76 odst. 1 nařízení č. 1408/71, nazvaný „Pravidla přednosti
v případě souběhu nároku na rodinné dávky podle právních předpisů
příslušného státu a podle právních předpisů členského státu
bydliště rodinných příslušníků“, stanoví:
„Pokud
jsou po stejnou dobu pro stejného rodinného příslušníka
a z důvodu výkonu povolání rodinné dávky stanoveny právními
předpisy členského státu, na jehož území mají rodinní příslušníci
bydliště, pozastavuje se nárok na rodinné dávky náležející
v souladu s právními předpisy jiného členského státu, případně
podle článků 73 nebo 74, do výše stanovené právními předpisy prvního
členského státu.“
8 I když
došlo v průběhu období, ke kterému se vztahuje spor ve věci
v původním řízení, ke změnám nařízení č. 1408/71, nemají tyto
změny žádný vliv na řešení tohoto sporu.
Vnitrostátní právní úprava
9 Podle
§ 2 odst. 1 Familienlastenausgleichsgesetz (zákon
o vyrovnávání rodinných výdajů) z roku 1967, dále jen „FLAG“,
mají nárok na rodinné dávky na děti osoby, jejichž bydliště nebo místo
obvyklého pobytu se nachází na spolkovém území.
10 Ustanovení
§ 2 odst. 2 FLAG stanoví, že nárok na rodinné dávky má osoba,
jejíž domácnosti je dítě členem. Osoba, jejíž domácnosti není dítě
členem, která však převážně nese náklady na jeho výživu, má nárok na
rodinné dávky, pokud na ně nemá nárok žádná jiná osoba podle první věty
tohoto odstavce.
11 Ustanovení
§ 2 odst. 8 FLAG stanoví, že osoby, které mají bydliště jak
na spolkovém území, tak i v zahraničí, mají nárok na rodinné
dávky pouze tehdy, pokud se centrum jejich zájmů nachází na spolkovém
území a pokud se děti trvale zdržují na tomto území. Podle téhož
ustanovení má osoba centrum svých zájmů v tom státě, k němuž
má nejužší osobní a ekonomické vztahy.
12 Ustanovení § 26 odst. 1 FLAG stanoví:
„Kdo neprávem pobíral rodinné dávky, je povinen vrátit odpovídající částky zpět […]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
13 Z předkládacího
rozhodnutí vyplývá, že Romana Slanina má dceru jménem Nina, která se
narodila v roce 1991. V době, kdy bylo započato
s vyplácením rodinných dávek ve prospěch Romany Slanina, byly
splněny podmínky pro jejich vyplácení.
14 Romana
Slanina bydlí od léta roku 1997 v Řecku, kde Nina navštěvuje od
podzimu téhož roku školu. Otec Niny, bývalý manžel Romany Slanina, má
bydliště v Rakousku, kde vykonává pracovní činnost. Žalobkyně
v původním řízení vykonává jako jediná ve vztahu ke své dceři
rodičovská práva. Otec dítěte je povinen platit výživné, ale neplatí ho.
15 Romana
Slanina pobírala v Rakousku v období od 1. ledna 1998 do
31. října 2003 rodinné dávky a daňové bonusy z titulu
své dcery Niny v celkové výši 10 884,95 eur, tj. rodinné dávky
ve výši 7 824, 79 eur a daňové bonusy ve výši 3 060,16
eur. Rozhodnutím Finanzamt (finanční úřad) v Mödling (Rakousko) ze
dne 22. října 2003 byly od Romany Slanina požadovány tyto částky
zpět z důvodu, že od roku 1997 trvale žije se svou dcerou
v Řecku. Uvedený Finanzamt měl totiž za to, že jedna
z podmínek pro poskytnutí rodinných dávek podle § 2
odst. 8 FLAG, tedy podmínka, aby centrum zájmů oprávněné osoby
a trvalé bydliště dítěte bylo v Rakousku, nebyla splněna.
16 Do
roku 2001 nevykonávala Romana Slanina v Řecku žádnou pracovní
činnost ani zde nebyla nahlášena na úřadu práce jako žadatelka
o práci. Své životní náklady hradila z finanční podpory od
svých rodičů a z úspor. Od roku 2001 vykonává sezónní pracovní
činnost jako průvodkyně jednoho řeckého podniku, a to od května do
začátku října každého roku.
17 Odvolání
podané Romanou Slanina proti rozhodnutí Finanzamt v Mödling ze dne
22. října 2003 bylo zamítnuto nejprve předběžným rozhodnutím ze
dne 9. prosince 2004 uvedeného Finanzamt a poté rozhodnutím
Unabhängiger Finanzsenat, Außenstelle Wien ze dne 30. června 2005.
Žalobkyně ve věci v původním řízení tedy podala žalobu
k předkládajícímu soudu. Podstatou jejího tvrzení bylo, že podle
rakouské právní úpravy sice nemá nárok na rodinné dávky, avšak je třeba
uplatnit nařízení č. 1408/71. Vzhledem k tomu, že otec Niny,
její bývalý manžel, bydlel a pracoval v Rakousku, měla Romana
Slanina podle článku 73 tohoto nařízení nárok na rodinné dávky bez
ohledu na skutečnost, že bydlela v Řecku.
18 Za
těchto okolností se Verwaltungsgerichtshof rozhodl přerušit řízení
a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Vyplývá
z nařízení […] č. 1408/71 […], že je rozvedené bývalé
manželce muže s bydlištěm v Rakousku vykonávajícího
v tomto státě výdělečnou činnost, která sama nevykonává žádnou
pracovní činnost, zachován nárok na rodinné dávky (na dítě) vůči
Rakousku, jestliže si zřídí bydliště v jiném členském státě,
přemístí tam centrum svých zájmů a nadále tam nevykonává žádnou
pracovní činnost?
2) Má
z hlediska odpovědi na otázku 1 nějaký význam okolnost, že
Rakousko, kde rozvedený manžel zůstal a kde má výlučné bydliště
a kde vykonává pracovní činnost, přiznává tomuto muži za určitých
podmínek nárok na rodinné dávky (na dítě), když již neexistuje nárok
rozvedené manželky?
3) Vyplývá
z nařízení č. 1408/71 nárok rozvedené manželky na rodinné
dávky (na dítě) vůči Rakousku, kde má rozvedený bývalý manžel
a otec dítěte bydliště a kde vykonává pracovní činnost, pokud
dojde ke změně okolností uvedených v otázce 1 v tom,
že manželka v novém členském státě začne vykonávat pracovní
činnost?“
K předběžným otázkám
K první a druhé předběžné otázce
19 Podstatou
první a druhé předběžné otázky předkládajícího soudu, které je
třeba přezkoumat společně, je, zda článek 73 nařízení č. 1408/71
musí být vykládán v tom smyslu, že rozvedené osobě, které byly
vypláceny rodinné dávky příslušným orgánem členského státu, ve kterém
měla své bydliště a ve kterém její bývalý manžel nadále žije
a pracuje, je zachován nárok na tyto dávky, i když opustí
tento stát za účelem usazení se se svým dítětem v jiném členském
státě, ve kterém nepracuje, a to i když by uvedené dávky mohl
ve státě svého bydliště pobírat její bývalý manžel, který je otcem
dítěte.
20 Ze
spisu vyplývá, že Romana Slanina je bývalou manželkou zaměstnance,
který v období, kterého se týká spor v původním řízení,
podléhal na základě čl. 13 odst. 1 a 2 nařízení
č. 1408/71 právním předpisům Rakouské republiky, tedy členského
státu, na jehož území vykonával pracovní činnost.
21 Podle
článku 73 nařízení č. 1408/71 má zaměstnaná osoba nebo osoba
samostatně výdělečně činná podléhající právním předpisům členského státu
nárok pro své rodinné příslušníky, kteří mají bydliště v jiném
členském státě, na rodinné dávky stanovené právními předpisy prvního
členského státu, jako by měli bydliště na jeho území.
22 Cílem
uvedeného článku 73 je zajistit rodinným příslušníkům pracovníka
podléhajícího právním předpisům jednoho členského státu, kteří mají
bydliště v jiném členském státě, poskytování rodinných dávek
stanovených právními předpisy, které se uplatní v prvně jmenovaném
státu (viz rozsudky ze dne 10. října 1996, Hoever a Zachow, C 245/4
a C‑312/94, Recueil, s. I‑4895, bod 32, a ze dne
5. února 2002, Humer, C‑255/99, Recueil, s. I‑1205, bod 39).
23 I když
předkládající soud nepoložil Soudnímu dvoru otázku v tomto směru,
je třeba uvést, že nárok na rodinné dávky na dítě na základě článku 73
nařízení č. 1408/71, vyplácené buď Romaně Slanina, nebo jejímu
bývalému manželovi, byl podmíněn tím, že dítě spadá do rozsahu osobní
působnosti nařízení č. 1408/71. Tento rozsah je definován
v článku 2 tohoto nařízení. Podle ustanovení tohoto čl. 2
odst. 1 se tak uvedené nařízení vztahuje zejména na „zaměstnané
osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, které podléhají nebo
podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států
a které jsou státními příslušníky jednoho z členských států
[…], jakož i na jejich rodinné příslušníky […]“.
24 Co
se týče pojmu „rodinný příslušník“, tento pojem je definován v
čl. 1 písm. f) bodu i) nařízení č. 1408/71 tak, že se jím
rozumí „každá osoba definovaná nebo uznaná za rodinného příslušníka
nebo označená za člena domácnosti právními předpisy, na základě kterých
jsou dávky poskytovány […]; pokud však uvedené právní předpisy považují
za rodinného příslušníka nebo člena domácnosti pouze osobu žijící se
zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou ve společné
domácnosti, považuje se tato podmínka za splněnou, je-li dotyčná osoba
výživou převážně odkázána na uvedenou osobu. […]“.
25 Toto
ustanovení tak zaprvé výslovně odkazuje na vnitrostátní právní
předpisy, které označují za „rodinného příslušníka“ „každou osobu
definovanou nebo uznanou za rodinného příslušníka nebo označenou za
člena domácnosti právními předpisy, na základě kterých jsou dávky
poskytovány […]“, tedy ve věci v původním řízení na ustanovení
FLAG.
26 Zadruhé,
čl. 1 písm. f) bod i) nařízení č. 1408/71 obsahuje
výhradu, podle které „pokud však uvedené [vnitrostátní] právní předpisy
považují za rodinného příslušníka nebo člena domácnosti pouze osobu
žijící se zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou ve
společné domácnosti, považuje se tato podmínka za splněnou, je-li
dotyčná osoba výživou převážně odkázána na uvedenou osobu. […]“.
27 Předkládající
soud tedy musí ověřit, zda je podmínka v čl. 1 písm. f) bodu
i) nařízení č. 1408/71 v projednávané věci splněna, tedy zda
dítě, i když se svým otcem v období, o které se jedná
v původním řízení, nežilo, může být považováno ve smyslu a pro
účely použití vnitrostátního zákona za „rodinného příslušníka“ svého
otce, a pokud tomu tak není, zda může být považováno za osobu na
něj „výživou převážně odkázanou“.
28 Ze
spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že bývalý manžel Romany
Slanina měl povinnost platit výživné na svou dceru Ninu. Skutečnost, že
výživné neplatil, je irelevantní, pokud jde o otázku, zda je dítě
jeho rodinným příslušníkem.
29 Pokud
by předkládající soud na základě provedených zjištění došel
k závěru, že situace, o kterou se jedná v původním
řízení, spadá do rozsahu osobní působnosti nařízení č. 1408/71,
vznikla by otázka, zda se osoba, která se nachází v situaci
Romany Slanina, může opírat o článek 73 tohoto nařízení.
Předkládající soud se dále táže, zda okolnost, že rozvedený manžel žije
v Rakousku, kde pracuje, a měl by podle vnitrostátního zákona
nárok na dávky, o které se jedná ve věci v původním řízení,
může mít vliv na nárok na ponechání uvedených dávek osobě, která se
nachází v situaci Romany Slanina.
30 V tomto
ohledu je třeba zdůraznit, že je irelevantní, že jsou Romana Slanina
a její manžel rozvedeni. Soudní dvůr již totiž rozhodl, že
i když platí, že nařízení č. 1408/71 výslovně neupravuje
situace rodin po rozvodu, neexistuje žádný důvod pro to, aby byly
vyloučeny z rozsahu působnosti uvedeného nařízení. Jedním
z běžných důsledků rozvodu totiž je, že dítě je svěřeno do péče
jednoho z rodičů, u kterého má své bydliště. Z různých
důvodů (v projednávané věci z důvodu rozvodu) se přitom může stát,
že rodič, který má dítě ve své péči, opustí členský stát svého původu
a usadí se v jiném členském státě za účelem výkonu pracovní
činnosti v tomto státě, jak tomu bylo ve věci, ve které byl vydán
výše uvedený rozsudek Humer, nebo za účelem výkonu výdělečné činnosti až
několik let po zřízení bydliště v tomto státě, jak tomu je ve věci
projednávané v původním řízení. V takovém případě je bydliště
nezletilého dítěte rovněž přeneseno do tohoto členského státu (viz výše
uvedený rozsudek Humer, body 42 a 43).
31 Je
třeba uvést, že rodinné dávky již nemohou být svou povahou považovány
za nároky, které náleží jednotlivci nezávisle na jeho rodinné situaci.
Je tedy irelevantní, že rodinné dávky byly vypláceny Romaně Slanina,
a nikoli samotnému pracovníkovi, tedy jejímu bývalému manželovi
(viz výše uvedený rozsudek Humer, bod 50).
32 S ohledem
na předcházející úvahy je třeba odpovědět na první a druhou otázku
tak, že článek 73 nařízení č. 1408/71 musí být vykládán v tom
smyslu, že rozvedené osobě, které byly vypláceny rodinné dávky
příslušným orgánem členského státu, ve kterém měla své bydliště
a ve kterém její bývalý manžel nadále žije a pracuje, je
zachován nárok na tyto dávky pro její dítě, a to za podmínky, že
toto dítě je považováno za „rodinného příslušníka“ tohoto bývalého
manžela ve smyslu čl. 1 písm. f) bodu i) uvedeného nařízení,
i když tato rozvedená osoba opustí tento stát za účelem usazení se
se svým dítětem v jiném členském státě, ve kterém nepracuje,
a třebaže by tento její bývalý manžel mohl uvedené dávky
v členském státě svého bydliště pobírat.
Ke třetí otázce
33 Podstatou
třetí otázky předkládajícího soudu je, zda má skutečnost, že Romana
Slanina začala vykonávat v Řecku pracovní činnost, nějaký vliv na
existenci jejího nároku na rodinné dávky v Řecku.
34 Pokud
by bylo prokázáno, že na základě výkonu uvedené pracovní činnosti
vzniká v Řecku nárok na rodinné dávky obdobné těm, které jsou
pobírány v Rakousku, byla by odpověď na tuto otázku kladná.
35 Z vyjádření
řecké vlády a Komise vyplývá, že řecké právní předpisy přiznávají
rodinné dávky pouze určitým zaměstnaným osobám. Jejich vyplácení je tedy
vždy spojeno s pracovním poměrem, samotné bydliště v Řecku
nepostačuje. Předkládající soud musí určit, zda Romaně Slanina na
základě toho, že vykonávala pracovní činnost na území Řecké republiky,
vznikl nárok na pobírání rodinných dávek v tomto členském státě.
36 Pokud
bude zjištěno, že tomu tak bylo, je třeba uplatnit pravidlo
o „vyloučení souběhu“ stanovené v článku 76 nařízení
č. 1408/71. Cílem tohoto ustanovení je vyřešení souběhu nároků na
rodinné dávky náležející jednak podle článku 73 téhož nařízení,
a jednak podle vnitrostátních právních předpisů státu bydliště
rodinných příslušníků, zakládajících nárok na rodinné dávky na základě
výkonu pracovní činnosti (viz rozsudek ze dne 7. června 2005, Dodl
a Oberhollenzer, C‑543/03, Sb. rozh. s. I‑5049, bod 53).
37 Podle
článku 76 nařízení č. 1408/71 by tak povinnost vyplácet rodinné
dávky připadla v prvé řadě Řecké republice jakožto členskému státu
bydliště Niny a její matky. Nárok na rakouské rodinné dávky by se
podle článku 73 tohoto nařízení pozastavil do výše stanovené řeckými
právními předpisy.
38 S ohledem
na výše uvedené je třeba odpovědět na třetí otázku tak, že výkon
pracovní činnosti osobou, která se nachází v takové situaci, jako
je situace žalobkyně v původním řízení, v členském státě
jejího bydliště, na základě kterého vzniká nárok na rodinné dávky, má
v souladu s článkem 76 nařízení č. 1408/71 za následek
pozastavení nároku na rodinné dávky vyplácené podle právních předpisů
členského státu, na jehož území bývalý manžel této osoby vykonává
pracovní činnost, do výše stanovené právními předpisy členského státu
jeho bydliště.
K nákladům řízení
39 Vzhledem
k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení,
povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před
předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení
příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření
Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
1) Článek
73 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971
o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané
osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné
příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném
a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne
2. prosince 1996, musí být vykládán v tom smyslu, že rozvedené
osobě, které byly vypláceny rodinné dávky příslušným orgánem členského
státu, ve kterém měla své bydliště a ve kterém její bývalý manžel
nadále žije a pracuje, je zachován nárok na tyto dávky pro její
dítě, a to za podmínky, že je toto dítě považováno za „rodinného
příslušníka“ tohoto bývalého manžela ve smyslu čl. 1 písm. f)
bodu i) uvedeného nařízení, i když tato rozvedená osoba opustí
tento stát za účelem usazení se se svým dítětem v jiném členském
státě, ve kterém nepracuje, a třebaže by tento její bývalý manžel
mohl uvedené dávky v členském státě svého bydliště pobírat.
2) Výkon
pracovní činnosti osobou, která se nachází v takové situaci, jako
je situace žalobkyně v původním řízení, v členském státě
jejího bydliště, na základě kterého vzniká nárok na rodinné dávky, má
v souladu s článkem 76 nařízení č. 1408/71, ve znění
pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, za následek pozastavení
nároku na rodinné dávky vyplácené podle právních předpisů členského
státu, na jehož území bývalý manžel této osoby vykonává pracovní
činnost, do výše stanovené právními předpisy členského státu jeho
bydliště.
Podpisy.