Handout Teorie práva seminář – Interpretace práva Interpretace = činnost směřující ke zjištění obsahu právních norem vyjádřených v pramenech práva Druhy výkladu podle subjektu, který výklad provádí: 1. nezávazný výklad a. laický (soukromý) - v podstatě kdokoli se schopností číst s porozuměním a racionálně přemýšlet b. doktrinální - podávají právní vědci - akademici (v monografiích, komentářích k právním předpisům, učebnicím apod.), není závazný, často význam pro soudy v rámci soudního rozhodování 2. závazný výklad a. aplikační (výklad orgánu aplikujícího právo) - obsažen v odůvodněních soudních nebo správních rozhodnutí, právně závazný inter partes – tedy pro účastníky daného řízení b. judikatura – tzv. konstantní (či ustálená) judikatura = akceptovaný a v praxi běžně používaný výklad práva soudy - vliv a význam ustálené judikatury stále větší (normativní, argumentační závaznost), potřeba však odlišit od tzv. precedenčního systému (USA). c. oficiální - podává nadřízený subjekt pro subjekty, které mu jsou podřízené (obvyklé zejména v rámci soustavy správních úřadů) zpravidla formou normativních nebo individuálních interních instrukcí d. autentický - podává ten, kdo interpretovanou právní normu vydal (málo časté) e. legální - právní normou zmocněn někdo, kdo interpretovanou právní normu nevydal – ten má pak pravomoc k závaznému výkladu Metody výkladu Jazykový výklad = výklad právního jazyka, v němž je vyjádřená právní norma (nositelem PN je právní předpis) - často základní a výchozí metoda interpretace - při jazykovém výkladu práva vykládáme texty (právních předpisů) podle jejich znění tak, jak chápeme jejich jednotlivá slova a věty (zákonnému ustanovení totiž nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov, struktury vět apod.) - obecně platí tato pravidla: · není-li důvod přiřazovat termínu specifický právní význam, rozumíme mu ve smyslu obecného spisovného jazyka · pokud je význam v právním jazyce odlišný, může tak zákonodárce učinit např. prostřednictvím legální definice pojmu, kde pojem pro právo vymezí (pojem pak má obsah dle této definice) · definice termínu v jednom normativním právním aktu není automaticky aplikovatelná v jiných normativních právních aktech · odborné výrazy vnímáme ve smyslu, jaký mají v příslušné odborné sféře (např. v biochemii) - pokud je text jasný, není třeba složitějších interpretačních postupů - často však prostý jazykový výklad nepostačuje - je nutné jej doplnit (např.) o systematický, logický, teleologický výklad apod. - viz Ústavní soud – „Soud přitom není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku.“ - dále Ústavní soud – „Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu.“ - jazykový výklad: · restriktivní o jde o výklad, kdy rozsah právní normy je užší, než by se zdálo z textu právní normy (tj. jenom za užití jazykového výkladu) o příklad: Ústava čl. 62: Prezident jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu. ÚS rozhodl, že jmenovat předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu může pouze ze soudců Nejvyššího soudu striktní · doslovný, adekvátní o nejvíce odpovídá skutečnému obsahu interpretované právní normy o jestliže interpretujeme právní pojem striktně, v podstatě ponecháváme všem jeho pojmovým znakům jejich běžné ustálené významy, které v právní komunikaci mají · extenzivní o rozsah právní normy je širší, než by na první pohled vyplývalo z jazykového znění textu o příklad: u trestného činu porušení domovní svobody je domem myslí nejenom dům, ale i zahrada, pokud je řádně oplocena apod. Systematický výklad - vychází z toho, že každý právní předpis je součástí nějakého většího celku – právního řádu. · v něm jsou informace strukturované podle určitých zákonitostí · s využitím tohoto systému můžeme o určitém pojmu zjistit spoustu dalších informací podle jeho pozice v daném řádu · příklad: V části nového občanského zákoníku nazvané „Věci a jejich rozdělení“ najdeme část, která se věnuje cennému papíru jako objektu právních vztahů. Z toho lze podle systematického výkladu dovodit, že cenný papír je věc (přestože to není v novém OZ nikde výslovně uvedeno). - při výkladu normy se využívá vnější a vnitřní systematiky · Vnější: Zohledňuje se určitý normativní právní text, právní odvětví, souvislost s mezinárodním právem · Vnitřní: Vztahy mezi právními normami celého právního textu - Vychází se ze zařazení právního pojmu do právní věty, určitého odstavce, zařazení do určitého paragrafu nebo článku - právní řád je hierarchicky uspořádán – PN nižší právní síly by měla být vykládána v souladu s PN vyšší právní síly – většinou PN vyšší právní síly abstraktnější a PN nižší právní síly konkrétnější (poskytují specifikaci obecné normě vyšší právní síly) – z toho vyplývá požadavek konformity (souladnosti) výkladu PN – soulad výkladu PN s PN výše postavenými - z toho plyne několik dalších principů konformity: · princip ústavně konformního výkladu - každá PN vnitrostátního práva musí být vykládána v souladu s ústavním pořádkem · princip eurokonformního výkladu - každá PN vnitrostátního práva musí být vykládána v souladu s právem EU tam, kde se tyto právní normy překrývají · princip souladu se zákonem (zákonnosti) – výklad všech norem nižšího stupně nežli zákon musí být v souladu se zákonnými PN - řešení konfliktů (kolize) PN: pokud jsou dvě PN v kolizi, existují výkladová pravidla · podle právní síly – lex superior derogat legi inferiori (PN nižší právní síly musí ustoupit) · podle aplikační přednosti – viz čl. 10 Ústavy – mezinárodní smlouvy (ratifikované, schválené parlamentem, vyhlášené ve sbírce) mají tzv. aplikační přednost před zákonem · podle časového působení – lex posterior derogat legi priori – později vydaná PN má přednost před PN, která byla vydána před ní – předpoklad, že pokud byla vydána PN novější, zákonodárce chtěl tu předchozí změnit a ta už nemá platit – typicky novelizace zákonů (platí novela) · podle speciality – lex specialis degorat legi generali – PN obecnější ustoupí PN konkrétnější, která práva a povinnosti upravuje více do hloubky · ! kombinace časového hlediska a speciality: o pozdější obecné pravidlo nemá přednost před dřívějším pravidlem zvláštním – lex posterior generalis non derogat legi priori speciali o pozdější pravidlo zvláštní má přednost před pravidlem obecným – lex posterior specialis derogat legi priori generali Teleologický výklad (telos = to, kvůli čemu se něco děje) - pracuje s účelem a smyslem NPA (zohlednit účel NPA pomáhá naplňovat cíle právní regulace) - míří k nalezení výkladu, který odpovídá účelu a smyslu právního textu - nejedná se o jednotnou výkladovou proceduru, ale o různé právní argumenty, které poukazují na racionalitu práva (každý právnický výklad by měl být racionální, proto se jinak tato argumentace nazývá ratio legis) - zohledněním umožňujeme interpretovi vybrat správný interpretační závěr - překonáme sémantické hranice výkladu - ale! teleologický výklad by neměl nikdy přesáhnout mantinely zákazu libovůle při interpretaci, nesmí svévolně nahrazovat obsah normativního textu svým vlastním právním názorem - rozlišujeme: (vedou se diskuze o tom, která forma teologie je významnější pro potřebu právní praxe - obě formy jsou užívány, v posledních desetiletích lze zaznamenat příklon spíše k objektivně teologickému výkladu) · subjektivní (historický) o interpret zohledňuje hledisko normotvůrce a používá záměry či úmysly zákonodárce a to v době, kdy byl daný předpis vydán · objektivní (aktuální) o interpret zohledňuje aktuální výkladovou situaci (tj. nikoli už pouze normotvůrce, ale také obecně veřejnosti, popř. ideálního normotvůrce znajícího nynější společenské podmínky) a snaží se najít aktuální smysl právního textu (racionální právní obsah s ohledem na současnost) - teleologie a jazykový výklad – teleologický výklad umožňuje na základě dobrých důvodů překonat hranice právních pojmů užitých v textu a dospět k významu, podmíněnému účelem, s nímž je text konfrontován o teleologická redukce - omezení výkladu (vyloučení určité skutečnosti) – např. v případech, kdy nějaká skutečnost podle jazykového výkladu s určitostí spadá pod rozsah právní normy, ale právní norma není na tento případ aplikována, ptže by to odporovalo jejímu účelu a smyslu o teleologická extenze - rozšíření výkladu (výkladový postup vede k rozšíření jazykového významu) o reductionis ad absurdum – prokázání nepřijatelnosti interpretačního výsledku dovedením ho až do nepřijatelných (absurdních) krajností, tyto krajní meze by totiž zjevně neodpovídaly účelu a smyslu Logický výklad (logos = rozum) - využíváme pravidel formální logiky (právní logika - pravidla pro určení logické správnosti právního závěru) - základní postupy: 1. Dedukce - z obecné věty vyvozujeme větu konkrétní - logicky silný úsudek, pokud se opírá o platné premisy (pokud jsou pravdivé premisy, je zaručeně pravdivý i závěr) 2. Indukce - z konkrétní věty vyvozujeme větu obecnou - dovozujeme, že tuto vlastnost mají všechny nadřazené pojmy (nebo určitá skupina z nich) - logicky slabý úsudek, neboť nelze s jistotou říci, že vlastnost jednoho prvku budou mít všechny prvky v množině (vždy je bude jednat pouze o pravděpodobnost) 3. Analogie – dovozování, typ induktivního (spojovacího) úsudku · dovozujeme, že pokud platí něco pro A, pak to platí i pro B za předpokladu, že jsou si podobné - síla argumentu je odvislá od dostatečného odůvodnění podobnosti · vyloučena zejména pokud A představuje výjimku z obecného pravidla · formy analogie: o analogie legis – zákonem – na případ zákonem neřešený se aplikuje právní norma, která je obsažena ve stejném zákoně a která upravuje skutkovou podstatu nejpodobnější o analogie juris – právem – není-li možná legis, lze aplikovat právní zásady příslušného právního odvětví nebo obecné právní zásady stejné pro celý právní řád · další typizované formy „logických“ argumentů o argumentum a simile (důkaz podobnosti) o argumentum a fortiori (argument „silou“ podobnosti) § a maiori ad minus – od většího k menšímu – často u PN opravňujících, dovolujících – pokud je dovoleno právní jednání z nějakého ohledu problematičtější (např. nebezpečnější), tím spíše bude dovoleno i chování podobné, avšak méně škodlivé § a minori ad maius – od menšího k většímu – často u PN zakazujících – pokud je zakázáno nějaké jednání, které je méně škodlivé, tím spíše bude zakázáno také právní jednání podobné, které je více škodlivé Historický výklad - každý NPA je dějinnou skutečností a má historický kontext - otázka, zda se má zkoumat vůle historického zákonodárce nebo to, co skutečně bylo zakotveno do právního předpisu (tzv. vůle zákona) - různé druhy historického výkladu – jednoduchý historický výklad x historický výklad dokládá účel zákona (ratio legis = subjektivní teleologický výklad) – tento se používá více a má větší argumentační váhu - centrální pojem – occasio legis = okolnosti, které provázely normotvůrce při vydání NPA - prameny jsou tzv. důvodové zprávy a sněmovní tisky, právní literatura (když se z nich vychází, je třeba dat pozor na to, zda dokumenty svým obsahem odpovídají výslednému schválenému znění) - při řešení výkladu textu hraje roli časový úsek mezi vznikem a výkladem textu, dále kontinuita právního prostředí apod. Komparativní výklad - argumentace opírající se o porovnání stejných institutů v jiných právních řádech (srovnání podobností, odlišností …) - vhodné komparovat pouze právní řády, které mají podobné hodnotové zakotvení - má pouze podpůrnou funkci (větší význam při interpretaci mezinárodního nebo ústavního práva)