Úvod do církevního práva
Právnická fakulta MU
15. 10. 2018
Dr. Jiří Dvořáček
Literatura
• Dvořáček, Jiří: Východní kanonické právo –
Úvod do studia. Praha 2014
• Gerosa, Libero: Právo Cirkvi. Prešov 2005
• Hrdina, Antonín: Kanonické právo. Praha 2002
• Tretera, Jiří Rajmund – Horák, Záboj: Církevní
právo. Praha 2016
1. Církevní právo a teologie
• vztah Boha a člověka ve Starém a Novém zákoně
– Právní vztah – smlouva Boha s člověkem (s Noem: Gn 9, s Abramem:
Gn 15, Gn 17, s Izákem: Gn 26, s Jákobem: Gn 28, Desatero: Ex 20, Dt
5, desky s Desaterem: Ex 24)
– Nový zákon: Kristus naplněním Zákona
• vztah teologie a církevního práva
– CP je teologická disciplína uskutečňována právnickou metodou
X
– CP je samostatná právní disciplína aplikována teologickými principy
• důvod existence práva v církvi
– jeden z nástrojů pro zachování rovnováhy mezi charismatem a institucí
– soulad s evangeliem, apoštolská účinnost, reakce na potřeby věřících a
komunity
• základní cíl kanonického práva: salus animarum („spása duší“)
Kán.1752 CIC
„V záležitostech překládání náleží zachovat předpisy Kánon 1747 se
zachováním kanonické spravedlnosti a majíce před očima spásu duší, která
vždy musí být v církvi nejvyšším zákonem.“
– hlavní princip odlišnosti církevního a sekulárního práva
– vztah salus animarum - rationabilitas - aequitas canonica
Salus animarum: cíl CP, norma normans CP
Rationabilitas: kvalita CP
Ekvita: vztah práva a konkrétní životní situace
2. Prameny kanonického práva
• prameny vzniku:
- bible
- apoštolská tradice
- biskupská funkce
• prameny poznání:
- staré kanonické sbírky
• vývoj kanonických sbírek do 20. století
- Didaché (konec 1. stol.)
- Didascalia Apostolorum (konec 3. stol.)
- Apoštolské kánony (4./5. stol., součástí je 85 apoštolských kánonů)
- Východ: Sintagma canonum, kánony Trullského koncilu (691),
Justiniánovo CIC
- Západ: papežské dekretály a kánony prvních koncilů
- Decretum Gratiani (1140)
- Dekretály Řehoře IX.
- Liber VI. Bonifáce VIII.
- Klementíny
- Extravagantes Ionannis XXII. a Extravagantes communes
Tyto sbírky tvořily Corpus iuris canonici (od Tridentu po
CIC/1917)
• CIC/1917
• CIC/1983 a CCEO (Kodex kánonů východních
církví z r. 1990)
3. Typologie katolické církve
Katolická církev
• Latinská (římskokatolická) církev (CIC/1983)
• Východní katolické církve (CCEO)
- Patriarchální církve: koptská, řecko-melchitská, maronitská,
syrská, chaldejská, arménská
- Vrchní arcibiskupství: syro-malankarská, syro-malabarská,
ukrajinská, rumunská
- Metropolitní církve: etiopská, ruténská (metropolie v
Pittsburgu), slovenská, maďarská, eritrejská
- Ostatní církve sui iuris: řecká, italská, albánská, běloruská,
bulharská, byzantská v Chorvatsku a Srbsku, makedonská, ruská
a ruténská (Apoštolský exarchát v Praze, eparchie v Mukačevu)
4. Vymezení působnosti CIC a CCEO
Kán. 1 CIC
Kánony tohoto kodexu se vztahují jen na latinskou církev.
Kán. 1 CCEO
Kánony tohoto zákoníku platí pro všechny východní katolické
církve a pouze pro ně, není-li ve vztahu k latinské církvi
stanoveno jinak.
Kán. 2 až 5 CIC
Dosavadní liturgické normy, mezinárodní dohody a
mimoprávní obyčeje zůstávají v platnosti
Kán. 6 CIC: derogační
5. Zákony v církvi
Subjekty církevních zákonů
aktivní
- papež
- sbor biskupů (jen ve spojení s papežem, na
ekumenickém koncilu nebo jinak)
- biskupský synod (poradní)
- diecézní biskupové
- místní sněmy
- biskupské konference
pasivní
Pouze církevní zákony zavazují ty, kdo jsou:
- pokřtěni v katolické církvi nebo do ní přijati
- mají dostatečné užívání rozumu
- dovršili 7 rok
Zákony
• univerzální – jsou personální
• partikulární – jsou teritoriální, není-li stanoveno jinak
Promulgace zákona
• AAS
• Vacatio legis
3 měsíce (univerzální zákony)
1 měsíc (partikulární zákony)
Právní obyčej
• Podle vztahu k zákonu
• Podle okruhu působnosti
• Podle času vyžadovaného k jeho navození (prostý – 30 let, stoletý,
nepamětný)
6. Osoby v církvi
Fyzické osoby
- právní subjektivitu získávají křtem nebo přijetím do katol. církve
- křtem se připisují k církvi sui iuris podle svých rodičů (kán. 111-
112 CIC)
Způsobilost k právnímu jednání:
- pod 7 let věku: nemají žádnou způsobilost
- plná způsobilost: 18 let
- další věkové hranice: např. 14, 16, 17 let.
FO ve vztahu k bydlišti:
- obyvatel: v místě trvalého bydliště
- příchozí: v místě svého přechodného bydliště
- osoba mimo své bydliště: trvalé bydliště má, ale je mimo něj
- osoba bez bydliště
Získání a ztráta bydliště (domicilu)
- Trvalé bydliště ve farnosti nebo diecézi: úmysl trvale zůstat
nebo faktický pobyt 5 let
- Přechodné bydliště: záměr 3 měsíce nebo faktický pobyt 3
měsíce
- Ztráta domicilu nebo kvazidomicilu: odchod z farnosti nebo
diecéze s úmyslem se tam nevrátit
Domicilem nebo kvazidomicilem se získává
vlastní farář a vlastní ordinář
Právnické osoby
- soubor osob (korporace)
- soubor věcí (nadace)
- veřejné (jménem církve, ustaveny círk. představeným)
- soukromé (ostatní)
Získání právní subjektivity:
- ze zákona (veřejné PO – diecéze, farnost aj.)
- rozhodnutím představeného (např. charita)
- Katolická církev a Apoštolský stolec jsou PO božského práva
7. Moc řídicí
• nositeli jen ti, kdo přijali svěceni
• vykonává se ve vnějším i vnitřním oboru
• druhy:
řádná – vázána na úřad
- vlastní: vlastním jménem
- zástupná: jménem nositele úřadu
delegovaná – na osobu, pověřením od řádného nositele
• obsah moci řídicí
zákonodárná: papež, biskup
výkonná: biskup a biskupští vikáři
soudní: biskup nebo soudní vikář
• doplnění moci řídicí církví: kán 144 CIC
8. Hierarchické zřízení církve
Jedna nejvyšší moc a dvojí subjekt jejího výkonu – papež
a biskupský sbor
Papež
Má nejvyšší, plnou, bezprostřední a obecnou moc. Jedná sám nebo
ve sboru.
Biskupové
V univerzální církvi mají sborovou moc, v místní církvi osobní moc.
Kardinálové
Papežem jsou tzv. kreováni (jmenováni)
Volí papeže, jsou v čele kongregací
Římská kurie
Dikasteria
9. Místní církve
Diecéze (CCEO: eparchie)
• na její rovni úz. prelatura, úz. opatství (vlastním jménem), ap.
vikariát, ap. prefektura, ap. administratura (jménem
papeže)
• v čele diecézní biskup (CCEO: eparcha), pomáhá mu kněžská
rada a sbor poradců
• okrskové vikariáty (děkanáty): v čele okrskový vikář (děkan)
• farnosti: farář, pomáhá mu farní vikář (kaplan)
Církevní provincie
• v čele arcibiskup-metropolita
Biskupské konference
• omezené legislativní pravomoci, pastorační orgán
10. Církevní trestní právo
Specifika trestního práva v CIC/1983
- existence samočinných trestů (latae sententiae)
- trestní odpovědnost 16 let (CCEO: 14 let)
- netrestají se neúmyslné činy, není-li stanoveno jinak
- oslabení principu „nullum crimen, nulla poena sine lege (kán.
1399 CIC)
Druhy trestů v CIC
- nápravné (censury): exkomunikace, interdikt, suspenze (jen pro
duchovní)
- pořádkové: zákaz pobytu, zbavení služby, přeložení, propuštění z
duch. stavu
- trestní opatření: napomenutí, důtka
- trestní pokání: uložení skutku zbožnosti nebo charity
Specifika trestního práva v CCEO
- neexistují tresty samočinné, jen ferendae sententiae
- týká se výhradně vnějšího oboru, ne oblasti svědomí
- nerozlišuje mezi nápravnými a pořádkovými tresty: všechny
tresty jsou nápravné
- důsledné aplikování zásady „nullum crimen sine lege“
11. Soudní řízení v církvi a církevní
soudy
Nositelé soudní moci:
biskupové a papež, výkon prostřednictvím
soudních vikářů a soudních sborů.
Soudní systém latinské církve: třístupňový
• 1. stupeň: diecézní / interdiecézní
• 2. stupeň: metropolitní soudy (příp. soudy určené
Apoštolskou signaturou), lze se přímo odvolat i k
Rotě
• 3. stupeň: soud Římské roty (příp. jiný soud
zmocněný Ap. sign.)
• Nejvyšší soud Apoštolské signatury
– nesoudí v meritu věci
– trojí funkce:
• soudní: žaloby na neplatnost a restitutio in integrum proti
rozsudkům Římské roty, kompetenční spory
• soudně-administrativní: porušení zákona kongregacemi v
administrativním procesu
• administrativní: správa církevních soudů, odpovídá ministerstvu
spravedlnosti, odvolání proti administrativním rozhodnutím
diecézních biskupů
• Záležitosti vyhrazené papeži (kán. 1405 CIC)
Papež soudí
- hlavy států
- kardinály
- biskupy v trestních věcech
- z vlastního rozhodnutí jakoukoli kauzu
- případ předložený stranou a papež jej přijme
• Soudní řízení může být až trojinstanční
- Proti rozhodnutí diecézního soudu se lze odvolat k
metropolitnímu soudu a pak k soudu třetí instance (Římská rota
nebo určený soud)
- Je-li prvoinstanční soud metropolitní soud, je odvolacím soudem
jiný určený metropolitní nebo interdiecézní soud.
• Církevní soudy v ČR
- Metropolitní soud v Praze (soud první instance pro pražskou,
č. budějovickou d. a pro AE v Praze)
- Interdiecézní soud v Olomouci (soud první instance pro
olomouckou a ostravsko-opavskou d.)
- Diecézní soudy v Brně, Plzni, Hr. Králové a Litoměřicích
12. Svátosti
• Křest
– křtěnec získává právní subjektivitu v církvi a po rodičích se zapisuje do
jednotlivé církve sui iuris
– řádný udělovatel biskup, kněz nebo jáhen
– předpoklad pro přijímání dalších svátostí
– nelze opakovat
– z církve nelze vystoupit (po účinnosti MP Omnium in mentem od 10. 4.
2010)
• Biřmování
– věk 14 let
– řádný udělovatel biskup
• Eucharistie
– vysluhuje kněz nebo biskup
– pod způsobou chleba nebo vína (tělo a krev Páně)
– řádný udělovatel přijímání je biskup, kněz nebo jáhen
• Svátost smíření
– lidově zpověď
– povinnost vyznat se z těžkých hříchu, z lehkých se doporučuje
– uděluje jedině kněz
– pro platnost se vyžaduje pověření (zpovědní fakulta): ze samého práva
a z úřadu
• Svěcení
- Tři stupně:
biskupské: 35 let
kněžské: 25 let
jáhenské: po skončení 5. ročníku teologie, trvalý jáhen 25
let, ženatý 35 let a souhlas manželky
- Pro platnost se vyžaduje, aby to byl pokřtěný muž
- Celibát: u kněží (latinské církve) a biskupů (celé církve)
- Světitelé:
jáhenské a kněžské svěcení: biskup
biskupské svěcení: biskup + dva biskupové jako spolusvětitelé, nutné
povolení papeže, bez něj je sice svěcení platné, ale
všichni jsou exkomunikováni
• Pomazání nemocných
- uděluje jedině kněz rukou
- maže se olejem, který světí výhradně biskup (kněz jen v
případě nutnosti)
- přijímají nemocní pro ulehčení a uzdravení
• Manželství (viz příští přednáška)
Literatura
• Dvořáček, Jiří: Východní kanonické právo –
Úvod do studia. Praha 2014
• Gerosa, Libero: Právo Cirkvi. Prešov 2005
• Hrdina, Antonín: Kanonické právo. Praha 2002
• Tretera, Jiří Rajmund – Horák, Záboj: Církevní
právo. Praha 2016