POZITIVNÍ A PŘIROZENÉ PRÁVO, PRÁVNÍ NORMY, PRÁVNÍ PRINCIPY JUDR. PAVEL LOUTOCKÝ, PH.D., BA (HONS) ÚSTAV PRÁVA A TECHNOLOGIÍ https://images.app.goo.gl/8dfmxqefdR6fgwxU7 POZITIVNÍ A PŘIROZENÉ PRÁVO • Nutnost vždy chápat právo nikoli jako izolované odvětví 1. Přirozené právo 2. Historickoprávní pojetí 3. Pozitivní právo 4. Další přístupy: sociologický náhled na právo; Psychologický přístup; atd. • Mnohdy dochází ke směšování daných směrů 1) PŘIROZENÉ PRÁVO • Platné právo – právo dané státem, máme možnost se s ním seznámit • Přirozené právo – právo existuje nezávisle na státu, normy mají silný hodnotový význam, vychází z „něčeho vyššího“, nepsaného • Přirozené právo ověřuje, jestli je nějaké chování legitimní (resp. je právo ospravedlnitelné?) 1) PŘIROZENÉ PRÁVO • Různé pohledy A. Teologický základ – boží záměr B. Naturalistická koncepce - přirozené právo existuje i bez boží vůle C. Racionalistická koncepce – osvícenství – zcela oproštěno od boha, teorie společenské smlouvy Právo je ale vždy v rámci teorie přirozeného práva chápáno jako neměnné, univerzální A) PŘIROZENÉ PRÁVO – TEOLOGICKÝ ZÁKLAD • Platón a Aristoteles (Řecko) • Člověk je společenská bytost (zoon politicon) • Přirozená je sice nerovnost lidí, ale je třeba nacházet „zlaté střední cesty“ nikoli hodnotit podle extrémů • Opírání se o střední početnou vrstvu • Starověký Řím vychází ze stejné idee • Ulpianus – přirozené právo je společné všem A) PŘIROZENÉ PRÁVO – TEOLOGICKÝ ZÁKLAD • Z těchto myšlenek vychází i křesťanství – zdroj přirozeného práva je v Bohu. • Sv. Augustin – Boží stát • Přirozené právo vychází z Nového zákona – to je neměnné • Státní právo je jen dočasné a omezené • Sv. Tomáš Akvinský • Dokončuje propojení Aristotelova učení s křesťanství • Oproti Řecku/Římu hlavní vůle a hybatel vychází z Boha (nikoli z člověka či společnosti) • Zákon věčný (člověk jej nemůže poznat) X zákon přirozený (ten člověk může poznat, ale je onou přirozenoprávní premisou) X zákon lidský (ty si lidé sami tvoří) C) PŘIROZENÉ PRÁVO – RACIONALISTICKÁ KONCEPCE • Alfou a omegou racionalismu je Společenská smlouva • Přirozená je svoboda, protože lidé chtějí chránit svobodu, uzavírají společenskou smlouvu a tím svobodu omezují na úkor trvalosti společnosti • Hugo Grotius • Thomas Hobbes • Johl Locke • Samuel Pufendorf • Charles Louis Montesquieu • Jean-Jacques Rousseau • Thomas Jefferson • a další. C) PŘIROZENÉ PRÁVO – RACIONALISTICKÁ KONCEPCE • pojmem suverenity státu a jejího vyvážení vůči společnosti • státního suveréna (Levithana) chápe jako subjekt na společnosti nezávislý a ze společnosti posteriori vyňatý. • Stát spravuje práva a zajišťuje ve společnosti jejich vymáhání, je oprávněn regulovat právně chování ve společnosti (společenská smlouva). X člověk člověku vlkem • Společností mu byl primárně udělen souhlas (a důvěra) k takové činnosti, z čehož sekundárně vyplývá možnost vztahy ve společnosti dále regulovat a vynucovat. Samotná suverenita pak musí být chápána v tom smyslu, že Leviathan (suverén, stát) je jako jediný na specifickém území oprávněn vykonávat svou působnost. • Thomas Hobbes • Stěžejní dílo Leviathan C) PŘIROZENÉ PRÁVO – RACIONALISTICKÁ KONCEPCE • Úmluva, při které žádná ze stran neplní svůj závazek okamžitě, nýbrž si vzájemně důvěřují, a která je uzavřena v ryzím přirozeném stavu (kterým je, jak Hobbes popisuje, boj každého s každým), se stává neplatnou ve chvíli, kdy se objeví mezi stranami problém („je neplatná při jakémkoli důvodném podezření“). • Je-li však nad stranami ustanovena společná moc s právem a dostatečnou silou vynutit plnění takové smlouvy, pak takováto úmluva mezi stranami neúčinná není. Ve chvíli, kdy není platnost úmluvy garantována nadřazenou donucovací autoritou, jsou pouta slov mezi stranami příliš slabá. • Nicméně ve stavu, kdy existuje moc zřízena k tomu, aby donutila strany k tomu, aby neporušily vzájemnou úmluvu, je ten, kdo má podle takové úmluvy povinnost plnit závazek jako první, povinen takto učinit. • Thomas Hobbes • Stěžejní dílo Leviathan C) PŘIROZENÉ PRÁVO – RACIONALISTICKÁ KONCEPCE • John Locke • Společenská smlouva se uzavírá z důvodu: 1. Ochrany vlastnictví (život, majetek) 2. Získání univerzálního zákona (předem daného pravidla) 3. Zajištění nestranného soudce 4. Možnosti vynucení práv • Nutnost zajištění řádu (navazuje na Hobbse v nutnosti zajištění míru a fungování společnosti) C) PŘIROZENÉ PRÁVO – RACIONALISTICKÁ KONCEPCE • Jean-Jacques Rousseau • Popírá konkludentní společenskou smlouvu • Všechno patří všem • Prosazuje přímou demokracii na které se ale napřed všichni musí shodnout • Původcem zla je nesouhlas a rozpornost • Vzorem jsou mu městské státy a kantony (tedy malá jednotná demokracie, která je ale územně rozdrobená) • Narodil se v Ženevě (proto ty kantony) • Přirozený stav je stav ideální, zásadní je obecné blaho C) PŘIROZENÉ PRÁVO – RACIONALISTICKÁ KONCEPCE • Charles Louis Montesquieu • Odlišuje se od ostatních • Není zastáncem smluvní teorie vzniku států; propaguje geografické, sociální a historické odlišnosti • Představil nutnost dělby moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní (a zdůraznil jejich vzájemnou izolaci a neovlivňování) C) PŘIROZENÉ PRÁVO – RACIONALISTICKÁ KONCEPCE • Činnost těchto filosofů vyústila ve vznik deklarací, které zakotvily přirozené právo na život, svobodu, rovné postavení • => Deklarace práv člověka a občana (1789) • Možnost omezení základních práv jenom zákonem • Problémem celé přirozenoprávní teorie je její fiktivnost a spekulativnost (kdo kdy viděl společenskou smlouvu?) C) PŘIROZENÉ PRÁVO – RACIONALISTICKÁ KONCEPCE Klasifikace základních práv a svobod a jejich vývoj v rámci přirozenoprávní koncepce Základní práva a svobody mají shodný přirozenoprávní základ nemají stejnou povahu a právní režim působení. Lze je klasifikovat z více hledisek. Dle jednotlivých generací lze klasifikovat základní práva na: 1. základní lidská práva na svobody (osobní práva), politická práva a práva na soudní ochranu (17. a 18. st.) 2. hospodářská, sociální a kulturní práva (19. a 20. st.) 3. práva tzv. postindustriální společnosti (typicky právo na příznivé životní prostředí, právo na informace) 2) HISTORICKÁ KONCEPCE • 19. století • Kritika racionalismu v rámci juspozitivismu • Historická deterministika je důležitá • Historická koncepce kritizuje i pozitivismus • Zdůrazňuje potřebu následovat historický vývoj (to v rámci juspozitivismu zdůrazňoval i Montesquieu) • Důležitý je duch národa, který je ale pro každý stát jiný (právě na základě historického vývoje) • V rámci kontinentální Evropy je jednotícím prvkem koncepce římského práva • Právo je produktem dějin • Savigny (viz dále) 3) POZITIVNÍ PRÁVO • Počátky právně pozitivistického přístupu k právu už v 11. – 12. stol. (škola glosátorů) • Ti studují nově objevená digesta (svazky římských právních předpisů) a dělají si z nich poznámky. • Mnohdy souvisí s právem vypracovaným na univerzitách (zejména v Itálii); pak je uvedeno do praxe • V 19. stol. vznikají 4 základní směry: 1) francouzská škola právní exegeze 2) rakouská škola právní exegeze 3) právní pozitivismus v Německu 4) právní pozitivismus ve Velké Británii. 5) Právní normativismus (nepřímo navazuje na pozitivismus) 1) FRANCIE – PRÁVNÍ EXEGENEZE • Středobodem je CODE CIVIL (1804) (stežejní legislativní dílo moderní doby) • Zde se podařilo navázat na činnost jusnaturalistů a zachovat ideovou kontinuitu • Základní myšlenkou je: 1. nezadatelná práva je třeba sepsat do kodexu 2. Právní řád je úplný (obsahuje vše potřebné) 3. soudce musí vždy rozhodnout a nesmí odepřít přístup ke spravedlnosti 1) FRANCIE – PRÁVNÍ EXEGENEZE 3 etapy postupného vývoje a procitnutí: 1. etapa (1804 - 1840) – Code Civil sehrál důležitou roli, nikdo nepochybuje, že kodexy něco neobsahují, jedná se o „slepou důvěru“ 2. etapa (1840 - 1880) – období procitnutí, je nutno brát v potaz sociální podmínky a to, že zákon nemůže pokrýt vše / extrémy (aka Radbruch) 3. etapa (1880 - 1899), krize a zániku exegetické školy – vnitřní rozpory, nutnost interpretace • V rámci krize položeny základy interpretace práva (samotná škola si myslela, že interpretace není nutná, ale sama jich využívala za účelem striktní vědy) • Princip dělby moci • představa o úplnosti právního systému "Co není zakázáno, je dovoleno!“ • striktní právní pozitivismus odmítá mezery v právu • Na vrcholu stojí princip „Pacta sunt servanda“ 2) RAKOUSKO • Obodbný vývoj jako ve Francii • Zásadním dílem je ABGB (1811) • Rakouskouherský Code civil • Ano i na ten navazuje náš „nový“ občanský zákoník 3) NĚMECKO • Němci se považovali za dědice Římské říše (kontinuita přes Západořímskou říši) • Nějaký Lothar III (12 století) prý vydal zákon, na základě kterého platí na území Německa římské právo – ukázalo se, ale že nikdy nic takového nebylo vydáno 3) NĚMECKO Historickoprávní škola: • 1. pol. 19. stol. – doba sebeuvědomování si německého národa, touha po sjednocení. • Hlavní představitelem byl Friedrich Carl von Savigny (Právnické učení o metodě, Dějiny římského práva ve středověku) • Závislost práva na národu, tvůrcem práva je „duch národa“ • To se projevuje nejen v právu, ale i v jazyce, obyčejích • Národ představuje psychicky a organicky spjatý celek, silný nacionalismus 3) NĚMECKO Historickoprávní škola: • Problematická je ale podle Savignyho fixace do kodexů, jelikož se právo vyvíjí • právo je vnímáno jako produkt historického vývoje (navazuje na minulé poznání) • 1. obyčejové právo – bezprostřední projev právního vědomí národa • 2. vědecké právo – výsledek činnosti právní vědy • 3. zákonodárství a kodifikace – zachycení zásad, které vznikly historickým vývojem národa. • Savigny je autorem klasické teorie interpretace práva, jeho klasifikace právních metod je stále používána (bude představena i vám). 3) NĚMECKO Právní positivismus Bergbohm (1849 - 1927) – Právní věda a právní filosofie • Z právní vědy vylučuje hodnotící úvahy (nelze vědou hodnotit právo, normy atp.) • stát je výlučný tvůrce práva, právem je sám vázán, ale právní normy může předepsaným způsobem měnit • Vysoce formální pojetí právního státu. 3) NĚMECKO Právní positivismus Georg Jellinek (1851 - 1911) – Všeobecná státověda, Systém subjektivních veřejných práv • normativní síla fakticity = co jest, má být • Právní norma platí, pokud je schopna motivovat a určovat chování lidí • Vztah mezi právem a morálkou – právo je minimem morálky. • Rozpracoval teorii právního státu – stát musí být právem vázán • Norma je definována jako 1. Ovlivňující chování lidí 2. Pocházející od autority 3. Závaznost je zaručena vnější mocí 3) NĚMECKO Právní positivismus Rudolf Jhering (1818 - 1892) – Účel v právu • Vysoký formalismus, založený ale na sociologickém přístupu • Kořeny národa (závan jusnaturalismu) – ty nejsou identifikovány konrkétně, ale prostupují celým systémem práva 4) ANGLIE Něklik etap, důležitý ale: Jeremy Bentham (1748 - 1832) • zakladatel analytického směru v právní vědě • Právo je projev vůle suverénního vládce • Podstatou práva je právní imperativ jako příkaz/zákaz či dovolení určitého chování nebo naopak dovolení opaku chování • Motivační a hnací silou jsou odměny (nechání na pokoji) a tresty. • Utilitarita – právo je rozumné tehdy, když je užitečné, užitečné je tehdy, když dosahuje určité cíle • Těmito hlavními cíli jsou bezpečnost, hojnost, rovnost. 4) ANGLIE John Austin (1790 - 1859) 1. božské právo – určené lidem od Boha 2. vrchnostenská pravidla – pravidla stanovená lidmi (politickou vrchností) 3. práva pozitivní morálky – nevyplývají z politické vrchnosti. Právní věda má studovat pouze vrchnostenská pravidla (tímto argumentem se tak vypořádává s jusnaturalismem) Základem práva je rozkaz, povinnosti, práva a sankce Právní věda nemůže uvažovat nad tím, jestli je právo dobré (zavazuje i právo, které je v rozporu s božským právem – a opět – co na to Radbruch?). 3) POZITIVISMUS Obecně pokrokový Nechce, aby bylo právo založeno na metafyzičnu, pravidla je potřeba mít konkrétní a „hmatatelná“ Právní systém je ucelený, úplný a konzistentní Na pozivismus navazuje normativismus 4) NORMATIVISMUS Snaha definovat právo bez hodnotových předpokladů Zkoumá jaké právo je, ne jaké má být – oddělení světa „mětí“ (sollen) a bytí (sein) – toto vychází z Kanta 1. Vídeňská škola – Kelsen, Merkl, Verdross 2. Brněnská škola – Weyr, Sedláček, Engliš 4) NORMATIVISMUS Brněnská škola je širší než vídeňská (norma se může vztahovat na cokoli X norma se vztahuje jen na lidské chování) Norma má být ideálem Pokud by norma kopírovala realitu, nebyla by potřebná (to je rozdíl oproti přírodním zákonům) Norma ale musí být respektována X pokud ne=obsolentnost Normativismus je: • Kritický, neutrální, nehistorický, racionální • Právo je specifickou technikou donucení • Právní rád je pyramidou, na vrcholu stojí Grundnorma (to je ale opět filosoficky problém) • Dynamický (tvorba práva) a statický prvek (platné právo) HLAVNĚ PRAGMATICKY… A TEĎ NORMY NORMA OBECNĚ Každá norma má preskriptivní charakter – stanovuje co má být Dle konkrétní situace se pak hodnotí, jestli došlo k naplnění právní normy (preskriptivní charakter) na základě konkrétního výroku (deskriptivní charakter) Rozdíl mezí tím co má být (norma) a tím co je (skutečná situace) Norma reguluje chování lidí a stanovuje co je a co není žádoucí (normativnost a regulativnost) Norma není jen právní (viz dále) NORMA OBECNĚ Objektivní modality normy: • Příkaz (nutnost konkrétního chování) • Zákaz (co není zakázáno je dovoleno) • Dovolení (dané chování je žádoucí) Subjektivní modality normy: • Oprávnění (může) • Povinnost (musí) Logicky není slučitelný například příkaz se zákazem téhož chování NORMATIVNÍ SYSTÉM Normativní systém = pravidla chování upravující určitou vymezenou oblast 1. Norma s hodnotovým významem • Zhodnocení určité potřeby (objektivní a subjektivní) • Dva druhy hodnot: materiální (majetek, zdroje) X duchovní (svoboda, morálka, náboženství) • Právo, morálka, náboženské normy 2. Norma technického charakteru • Technické normy, normy upravující technologické postupy, sportovní pravidla NORMATIVNÍ SYSTÉM A PRÁVO Normativní systémy v různých oblastech Právo je jedním z normativních systémů (vzájemný vztah je složitý) Právo se mnohdy dotýká více normativních systémů • Právo a morálka? • Právo a náboženství? • Právo a tradice? • Právo a sportovní pravidla? • Právo a technická pravidla? Právo je univerzálním normativním systémem snažícím se v určitých průnicích dotýkat ostatních normativních systémů (nepokrývá ale jiný celý normativní systém, jen pravidla, která je nutno právně regulovat – dochází ale v současné době k extenzi právního systému) PRÁVNÍ NORMATIVNÍ SYSTÉM • Právní normy + metanormativní části: • Definice • Legislativní zkratky • Preambule (často ústavní zákony) • Právní principy • Právní normy jsou vytvořeny státem, jsou závazné a vymahatelné (sankcionovány) PRÁVNÍ PRINCIP • zásady, na kterých stojí právní systém • Vyšší míra abstrakce • Platí vždy • Adresátům obvykle z právních principů nevyplývají bezprostřední povinnosti a ani práva • Svou podstatou je velmi podobný právnímu obyčeji • Není nikde pozitivně vyjádřen a informaci o něm je třeba získat jinak • Na rozdíl od obyčeje nevyplývá ze společenských zvyklostí, ale ze systému práva jako takového • V případě konfliktu principů – metoda proporcionality a specifikace PRÁVNÍ PRINCIP 1. tradiční principy a principy moderního práva pacta sunt servanda (smlouvy se mají dodržovat) X rovnost před zákonem, neznalost práva neomlouvá, princip legitimního očekávání nebo princip předvídatelnosti práva. 2. principy platné univerzálně a principy odvětvové principy trestního práva nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (není zločinu bez zákona a není trestu bez zákona), presumpce neviny. 3. hmotněprávní a procesněprávní zásady – neminem laedere (nikomu neškodit) X nullus processus criminalis sine lege (není trestního řízení bez zákona). PRÁVNÍ PRINCIP Právní princip vs základní zásady? Viz např. 89/2012 Sb., občanský zákoník.. SPECIFICKÉ RYSY PRÁVNÍCH NOREM 1. Závaznost • Normy jsou závazné (prošly legislativním procesem) a vymahatelné (sankce) 2. Formální určitost • Jsou vyjádřeny formálně v rámci daného pramene práva 3. Obecnost • Dopadá na určitou skupinu (každý může; policie ČR může) • Norma nemůže být abstraktní, jen nesměřuje k individuálnosti 4. Vynutitelnost • Pokud je stanovena povinnost a sankce, pak má být vynucována státními orgány (pokud by vynucována nebyla, systém jako celek nefunguje) STRUKTURA PRÁVNÍ NORMY Hypotéza -> dispozice -> sankce Jestliže je A (hypotéza), pak nastává B (dispozice); není-li dodrženo B, nastupuje C (sankce) Hypotéza – stanovuje podmínky, za nichž nastupuje dispozice Dispozice – vlastní pravidlo chování, je jádrem normy Sankce – jestliže není dodržena dispozice, sankce stanovuje postih PŘÍKLAD (zjednodušeně) Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti (H), připadá dědictví státu (D). (po hypotéze následuje dispozice) Za přestupek se uloží pokuta od 25000 Kč do 50000 Kč (S), jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c), d), e) bodů 1 a 5, a písm. h) (D) (věta začíná sankcí, až po té následuje dispozice) Normy perfektní X imperfektní STRUKTURA PRÁVNÍ NORMY 1. Konkrétní právní normy (Policie ČR musí být označena státním znakem,…) 2. Abstraktní právní normy (Parlament ČR může vyhlásit stav ohrožení při bezprostředním ohrožení svrchovanosti státu) A. Kumulativní charakter formulace H,D nebo S • Musí být naplněny všechny znaky • Pro splnění podmínek pro zápis do obchodního rejstříku musí být naplněny podmínky A, B, C, … B. Alternativní charakter formulace H,D nebo S • Stačí naplnit jeden ze znaků • Vysoká škola je univerzitní nebo neuniverzitní STRUKTURA PRÁVNÍ NORMY I. Taxativní výčet • Je úplný, nelze zahrnout jiné podmínky • Pro splnění podmínek pro zápis do obchodního rejstříku musí být naplněny podmínky A, B, C, … • Trvalá ochrana se poskytuje a) prezidentovi, b) předsedovi PS, c) předsedovi senátu, d) předsedovi vlády II. Demonstrativní výčet • Příkladný výčet, vytváří prostor pro uvážení (toto nelze pro sankce a povinnost v právním státě) • Pro posouzení o platnosti uzavření smlouvy je nutno zohlednit zejména a) …, b) … nebo c)... KLASIFIKACE PRÁVNÍCH NOREM Kriterium právní síly • Norma nižší právní síly nesmí odporovat normě vyšší právní síly • Norma může být měněna nebo rušena jen normou stejné nebo vyšší právní síly • Zde odkaz na prameny práva (ústavní, zákonné a podzákonn= normy) • X pasivní zákonodárství Ústavního soudu KLASIFIKACE PRÁVNÍCH NOREM Kriterium povahy regulativního působení právní normy • Opravňující / Zakazující • Majitel ochranné známky má výlučné právo označovat své výrobky nebo služby ochrannou známkou, pro které je zapsána • Nikdo nesmí být zbaven života Kogentní a dispozitivní • Kogentní norma (nelze se odchýlit) – Přestupkem je zaviněné jednání … • Dispozitivní norma (lze se odchýlit) – Strany si mohou dohodnout KLASIFIKACE PRÁVNÍCH NOREM Zvláštní druhy norem • Blanketové • Neobsahuje pravidlo chování, zmocňuje • Vláda se zmocňuje, aby nařízením zaváděla … • Odkazující normy • Odkaz na jinou právní normu • Podmínky týkající se elektronického podpisu jsou obsaženy v příslušném zákoně • Kolizní normy • Konflikty různých právních řádů • Způsobilost osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem státu, jehož je tato osoba příslušníkem. KLASIFIKACE PRÁVNÍCH NOREM Zvláštní druhy norem • Kompetenční • Vymezení rozsahu pravomocí (ústavní zákony, kompetenční zákony) • Zřizuje se NBÚ. Tento úřad zajišťuje provádění utajovaných skutečností,… řídí kryptografickou ochranu utajovaných skutečností, … (148/1998 Sb.) • Teleologické • Nemají klasickou logickou strukturu, vytyčují jen cíle (nikoli to, jak k cíli dospět) • Směrnice EU • Soudce je povinen vykonávat svou funkci svědomitě a zdržet se ve svém občanském životě toho, co by narušovalo jeho důstojnost… • Doporučující normy • Nejedná se o závazné pravidlo chování, jen o doporučení • Například vzorové stanovy vydané nařízením vlády.. (pokud nemá bytový spolek vlastní stanovy, aplikují se tyto) PŮSOBNOST PRÁVNÍCH NOREM 1. Věcná 2. Prostorová 3. Osobní 4. Časová PŮSOBNOST PRÁVNÍCH NOREM Věcná působnost • Problematika, na kterou norma působí • Např OZ – soukromoprávní oblast 1. Obecná (na větší počet stejných případů) 2. Speciální (např. odlišná úprava shodné problematiky) • Právní institut (manželství, vlastnictví, osobní údaje) • Právní odvětví (finanční právo, IT právo?) PŮSOBNOST PRÁVNÍCH NOREM Prostorová působnost • Též místní či teritoriální • Omezena na konkrétní území • Občan ČR • PO se sídlem na území ČR • Krajský úřad • Problematika teritoriality (české právo někdy dopadá i do zahraničí – kolizní normy, mezinárodní smlouvy, trestní právo) • TERITORIALITA! Problém u IT práva (aka internet nezná hranic) PŮSOBNOST PRÁVNÍCH NOREM Osobní působnost • Na koho působí právní norma • Všichni jsou si před zákonem rovni • Obecná (všichni), vymezená (policie ČR, určitý věk) PŮSOBNOST PRÁVNÍCH NOREM Časová působnost • Platnost a účinnost normy (právního předpisu) • Doba, po kterou právní norma existuje • Problematika retroaktivity (pravá X nepravá) • Schválení normy, platnost normy, účinnost normy, derogace OTÁZKY? DĚKUJI ZA POZORNOST!