Pražská univerzita (Kejř 19-30, 64-67)
 - založena 1347-1348
 - 1350 se právnická fakulta oddělila od zbytku univerzity (teologické, artistické, lékařské) výnosem Karla IV. Povolal Bonsignora de Bonsignori hned po založení právnické fakulty k přednášení Dekretálů (papežských listin obsahujících církevní zákony)
 - původně zejména právo kanonické. Římské právo nebylo zcela zanedbáno, ale bylo okrajovým zájmem
 - (str. 64-67)
 - Římské právo - domněle první učitel římského práva Jindřich ze Sušice prý přednášel již roku 1390; údaj tradovaný pouze v nové době, původní prameny o něm mlčí. 
 - 1392 - usnesení De concordia facultatum, pevné pořadí přednosti různých hodností, zmíněni i doktoři práva civilního - vyjádřena možnost, že na škole budou graduované osoby v právu civilním, přednost mají ovšem kanonisté 
 - První doktor obojího práva - 1402 - Iohannes Naz, tituly v Praze a Bologni (1399 a 1402), nelze dokázat, zda v Praze přednášel římské právo
 - Římské právo patřilo k oporám pro husitské právníky Jana z Jesenice a Jana Kardinála z Rejnštejna - např. obrana Kutnohorského dekretu (1409), kterým Václav IV. změnil poměr hlasů mezi národy na pražské univerzitě (primárně se týkalo třífakultní univerzity, ale odchod učenců ovlivnil i právnickou univerzitu).
 - Citáty z římského práva i v Husově díle - zejména De libris hereticorum legendis (zjevný vliv právníka, asi Jana z Jesenice)
 - Spisy nevznikly v rámci pedagogické činnosti, typicky potřebné zejména politickou tendencí.
 
Notariát (Nuhlíček 43- 62)
 - Za vlády Vratislava II (1061-1085) - královská listina, která se liší od běžných vzorů položením letopočtu v čelo a závěrečnou formulí data per manus (vlastní rukou?)
 - Trvalo ještě celé století, než se z notářských formulářů dostalo do českých listin tolik vnitřních znaků, že je možno mluvit o vlivu notářského instrumentu
 - Veřejní notáři působili v Čechách patrně již za vlády Přemysla Otakara II. (1261-1278)
 - Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně (1279-1296) - není přímá zmínka o veřejných notářích, notářský instrument a jeho zvláštní formy byly známy a patrně jen z nedostatku autorizovaných osob přizpůsobeny poměrům
 - Jindřich z Isernie - doložený notář, okolo 1270 založil školu písařskou a řečnickou na Vyšehradě. 
 - Počet veřejných notářů zpočátku nemohl být velký, protože byl pevně daný
 - notář musel složit přísahu panovníkovi a slíbit, že bude věrně vykonávat notářský úřad. 
 - S nástupem Lucemburků - změna politické situace. Zdroje z této doby jsou sporné. 
 - Papež Jan XXII. ke jmenování notářů z papežské pravomoci (delegovaně). Dochováno jmenování Tomáše z Fractis r. 1320. Nejsou další zdroje o dřívějších ani pozdějších do r. 1332 - i biskupové používali služeb veřejných notářů jmenovaných z císařské pravomoci, ale už 1317 pravomoc pro tři osoby jmenovat jednoho notáře
 - r. 1326 - plná moc papeže biskupu métskému ustanovit dva veřejné notáře, které by navrhl český král Jan. 
 - za vlády Jana Lucemburského se množí počet veřejných notářů (titul imperiali auctoritate)
 - dalekosáhlejší úprava za Karla IV - Maiestas Carolina - tou dobou větší množství veřejných notářů, jejichž znalosti a zkušenosti nebyly dostatečné. 
 - - Maiestas Carolina nařizovala, že veřejný notář nesmí vykonávat notářský úřad v hranicích království, dokud neobdrží královské povolení v podobě patentu s visutou pečetí majestátní.
 - - provinění proti tomuto rozhodnutí znamená neplatnost rozhodnutí a proviněný potrestán jako falšovatel
 - - Maiestas Carolina nebyla schválena pro odpor stavů, ale některá dílčí rozhodnutí Karel IV. prosadil 
 - - Jako císař římský udělil pravomoc pražskému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic a jeho nástupcům právo jmenovat veřejné notáře v celé říši, zvláště v českém království
 - Od doby Karla IV. se jmenování a zkoušky notářů soustředily v arcibiskupské kanceláři (i arcibiskup patrně zplnomocnil i svého vikáře)
 - Arnošt určil, že všichni veřejní notáři se musí osobně dostavit, pro vydání královského patentu (literas patentes)
Ustanovení notářů
 - králem, císařem a papežem
 - notář jmenovaný králem pouze na jeho území 
 - mezi autorizacemi císařem a papežem je právní rozdíl, ale prakticky jsou rovnocenné - právo výkonu ve všem kulturním světě
 - obojí autorizace (císařem i papežem) spíše z ctižádosti a opatrnosti než z nezbytnosti
 - akt ustanovení podobný tomu v severní Itálii
 - kandidát musí být sufficiens et idoneus (dostatečně kompetentní?), svobodná osoba, mužského pohlaví, zdravý na mysli, vidoucí a slyšící a dobré pověsti
 - časem vyloučeni duchovní osoby se sliby a povinnostmi (nejprve mniši, pak duchovní s vyšším svěcením) - zákaz vydal arcibiskup Arnošt, protože se jedná o "druh obchodování,které je klerikům kanonickým právem zakázáno".
 - vlivem římského práva vyžadován přiměřený věk (>25 let)
 - uchazeči museli mít plnou znalost notářského umění (=praxe u již ustanovených veřejných notářů)
 - tituly nejčastěji (imperiali) (et) (apostolica) notarius publicus, původně jen notarius publicus
 - hlavní působiště Praha, často ale i jiná města s církevními soudy (Olomouc, Brno, Vratislav, Litomyšl) a menší města.