Prostor svobody, bezpečnosti a práva (spravedlnosti) Schengenský systém, azyl a migrace Od počátku k Amsterodamu •stagnace společného trhu v 80. letech •okamžité „řešení“: Schengen I •počátek 90. let: Schengen II – nedostatečné pravomoci EHS •Schengen II – koncepční řešení mimo právo ES a EU • • Amsterodamská smlouva (1997/1999) • •Zakládá Prostor svobody, bezpečnosti a práva • •(neekonomická integrace mimo jednotný vnitřní trh) Současná právní úprava: SFEU, hlava V (čl. 67 až 87) •Cíle Unie: čl. 67 –zajišťuje uvnitř pohyb osob bez kontrol a rozvoj společné politiky azylu, přistěhovalectví a ostrahy vnějších hranic (SVOBODA) –usiluje o zajištění vysoké úrovně bezpečnosti v oblasti policejní ochrany a trestního práva (BEZPEČNOST) –usnadňuje přístup ke spravedlnosti (uznávání rozhodnutí v civilních věcech) (+ …) (PRÁVO) SVOBODA (přehled dalšího výkladu) •svoboda pohybu a pobytu pro občany EU bez návaznosti na ekonomickou aktivitu (občanství EU) •nový režim vnitřních hranic – bez kontrol –týká se i cizinců –mimořádně a dočasně lze kontroly obnovit •důkladné kontroly na vnějších hranicích –kontroly dvojího stupně na hraničních přechodech –ostraha hranic, problémy s mořskou hranicí –FRONTEX •režim cizinců ze 3. států (víza, azyl, uprchlíci) –jednotný azylový status –společná vízová politika –společná přistěhovalecká politika (řízení migračních toků, modrá karta) –uprchlíci: Ženevská úmluva (1951) a Protokol (1967) Schengenský hraniční kodex (nařízení č. 2016/399) Zásady • •žádná opatření na ochranu hranic ve vztahu k osobám překračujícím vnitřní hranice mezi členskými státy Evropské unie •pravidla, kterými se řídí opatření na ochranu hranic ve vztahu k osobám překračujícím vnější hranice členských států Evropské unie. VNITŘNÍ HRANICE • •Zrušení ochrany vnitřních hranic •Překračování vnitřních hranic: Vnitřní hranice lze překročit v jakémkoliv místě, aniž by se prováděla hraniční kontrola osob bez ohledu na jejich státní příslušnost. • • •Kontroly na území (tj. ne na hranicích): lze •Zrušení ochrany vnitřních hranic se nedotýká: –tedy co je přípustné: výkon policejních pravomocí, nemá-li účinek rovnocenný hraničním kontrolám; to se vztahuje i na pohraniční oblasti, např.: •opatření, jejichž cílem bojovat proti přeshraniční trestné činnosti, •provádějí se na základě namátkových kontrol – – Dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic •1. Závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost: lze výjimečně znovu zavést ochranu vnitřních hranic –po omezenou dobu nepřesahující 30 dní nebo –po předvídatelnou dobu trvání závažné hrozby, pokud tato doba přesahuje 30 dní. •Proporcionalita: respektovat míru, která je nezbytně nutná jako reakce na tuto závažnou hrozbu. •2. Jestliže závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost trvá déle, lze ochranu hranic prodlužovat vždy nejvýše o 30 dní. • Vnější hranice • •Schengenský prostor: EU + NO, IS, CH •mimo: IE, CY, BG, RO, HR •Schengenský hraniční kodex –odstranit nerovnoměrnou ochranu hranic a vzájemnou nedůvěru –stanovení společných pravidel týkajících se základních podmínek pro překračování vnějších hranic a pro provádění hraničních kontrol VNĚJŠÍ HRANICE •Překračování vnějších hranic •Vnější hranice lze překračovat pouze na hraničních přechodech a během stanovené provozní doby (platí pro všechny). •Výjimky: nepředvídaný stav nouze. •Členské státy zavedou sankce za nepovolené překročení vnějších hranic v místech mimo hraniční přechody - účinné, přiměřené a odrazující. • Ochrana vnějších hranic a odepření vstupu Provádění hraničních kontrol • •Hraniční kontroly osob na VNĚJŠÍ HRANICI - příslušníci pohraniční stráže. •A) MINIMÁLNÍ KONTROLA - VŠICHNI •Všechny osoby podléhají minimální kontrole, jejímž účelem je zjištění totožnosti na základě předložení cestovních dokladů. •= rychlé a jednoduché ověření –platnosti dokladu, který jeho oprávněného držitele opravňuje překročit hranici, a –výskytu známek pozměnění nebo padělání, v případě potřeby s použitím technických prostředků a nahlédnutím do příslušných databází. •Minimální kontrola je pravidlem pro osoby požívající právo Unie na volný pohyb (občany EU). •Lze nahlížet do vnitrostátních i evropských databází, zda daná osoba nepředstavuje hrozbu. B) DŮKLADNÁ KONTROLA - CIZINCI • Při vstupu a výstupu jsou státní příslušníci třetích zemí podrobeni důkladné kontrole –ověření podmínek vstupu a případně –dokladů povolujících pobyt a výkon pracovní činnosti. –To zahrnuje např.: •důkladnou prohlídku cestovního dokladu, zda nenese známky pozměňování nebo padělání, •ověření místa odjezdu a cíle dotyčného státního příslušníka třetí země a účelu jeho zamýšleného pobytu atd. • Ostraha hranic •Účel: •zabránit nedovolenému překračování hranic, •čelit přeshraniční trestné činnosti a •přijímat opatření proti osobám, které překročily hranice nezákonně (postih). •Tato ostraha se provádí takovým způsobem, aby se osobám –zamezilo obcházet kontroly na hraničních přechodech a –aby byly od takového obcházení odrazeny. • Odepření vstupu • •1. Vstup na území členských států se odepře státnímu příslušníkovi třetí země, který nesplňuje všechny podmínky vstupu. –Tím není dotčeno uplatnění zvláštních ustanovení týkajících se práva na azyl a mezinárodní ochrany. •2. Vstup lze odepřít pouze na základě zdůvodněného rozhodnutí, které uvádí přesné důvody odepření – to je napadnutelné soudně • Další kroky FRONTEX Nový FRONTEX (Stráž) – konkrétní činnost •Úkoly: –přispívat k účinné ochraně hranic včetně aktivit pro odhalování přeshraniční trestné činnosti, –poskytovat účinnou technickou a operativní pomoc zúčastněným hraničním členským zemím prostřednictvím společných operací a zásahů rychlé reakce a rovněž pomoc na podporu pátracích a záchranných operací zaměřených na osoby v tísni na moři, –organizovat, koordinovat a provádět návratové operace. •Efektivní pomoc Stráže pohraničním orgánům postiženého státu, který situaci sám nemůže zvládnout (tzv. zásah rychlé reakce na hranicích). Zřizování hotspotů a v rychlejším třídění migrantů na ty, kteří mají šanci na základě žádosti získat azyl a na ostatní, kteří zjevně statut uprchlíka nesplňují a mohou být navráceni. Záchranné operace na moři •Záchranné operace na moři: Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři (Londýn 1948, 1974) –povinnost každého plavidla poskytnout pomoc lidem v tísni na moři •Pokud osoba na lodi nebo kdekoliv jinde prohlásí, že je žadatelem o azyl, je třeba prověřit podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 její žádost. V žádném případě toto posuzování nemůže probíhat na otevřeném moři. •S ohledem na přítomnost uprchlíků nebo žadatelů o azyl na palubě lodí, jejichž pasažéři se nachází v ohrožení života, je také třeba zajistit, aby vylodění ze (záchranné) lodi nevedlo k návratu do míst, kde jsou v ohrožení perzekuce nebo špatného zacházení. •Ve většině případů proto migranty po záchraně nelze bezprostředně vrátit do země původu, takže zpravidla končí v přístavech země EU, kam byli dopraveni. •Navyšování rozpočtu FRONTEXu tak neřeší množství migrantů přicházejících po moři. FRONTEX – shrnutí • •schází výkonné pravomoci, nicméně vysoký rozpočet – operativní činnost na mořské hranici (???) •primární odpovědnost za ochranu vnějších hranic zůstává stále jednoznačně na straně členských států •FRONTEX: převážně koordinační charakter s vysokou mírou závislosti na členských státech •není to mocenský útvar EU Vízový kodex EU •Nař. 810/2009 – jednotný právní dokument pro krátkodobá „schengenská“ víza –tj. do 90 dnů –víza nad 90 dnů: kompetence členských států –stanoví podmínky a postupy pro udělení víz (rozhodnutí do 15 dnů, lze žádat o přezkum) •Seznam třetích zemí s vízovou povinností: nař. 539/2001 •Jednotný formát víza: nař. 1683/95 Schengenské vízum (krátkodobé) •Podle nařízení 810/2009 udělují konzulární orgány členských států tzv. schengenská víza = krátkodobá víza zásadně platná pro celý schengenský prostor, tedy většinou opravňující k pobytu na nejvýše 90 dnů v rozmezí 180 dnů. •Zvláštní případy: územní působnost víza omezená jen na některé státy. •Schengenské vízum je jednotné jak z formálního hlediska, tak i pokud jde o řízení o jeho udělení. •Podmínky, které musí žadatel o vízum splňovat – mimo jiné –dostatek finančních prostředků a zdravotní pojištění Schengenské vízum - 2 •Zamítnutí žádosti lze napadnout u orgánů státu, jehož konzulární orgán žádost zamítl. •Udělení víza nezakládá automatický nárok cizince na vstup na území Unie. •Seznam států, jejichž příslušníci potřebují (nebo naopak nepotřebují) ke vstupu nebo pobytu na území EU vízum, je stanoven nařízením č. 539/2001 ve znění četných aktualizačních změn. • Dlouhodobý pobyt (nad 90 dnů) •dlouhodobé vízum, resp. povolení k pobytu •zejména pro výkon pracovní činnosti nebo za účelem spojení rodiny •směrnice EU regulují jen obecné otázky •zůstává kompetence členských států (zejména kvóty pro zahraniční pracovníky) Azylová politika EU Článek 80 - Politiky Unie podle této kapitoly a jejich provádění se řídí zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni. Uprchlíci - A Z Y L - S F E U čl. 78 •Společná politika týkající se azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany - cíl: poskytnout každému státnímu příslušníkovi třetí země, který potřebuje mezinárodní ochranu, přiměřený status a zajistit dodržování zásady nenavracení. •Tato politika musí být v souladu s Ženevskou úmluvou aj. • •Klasifikace imigrantů: • •Uprchlíci – (politické nebo bezpečnostní důvody, bezpečnostní hrozba) - azyl nebo jiná (dočasná) mezinárodní ochrana – závazky států podle mezinárodního práva •Přistěhovalci – ekonomické důvody (nepotřebují ochranu) – povolení k pobytu – žádné závazky pro státy • • Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 - terminologie Dublinský systém Příslušnost k posuzování žádosti o azyl •Původní úprava Schengenskou prováděcí úmluvou, poté rozvedena v tzv. Dublinské úmluvě a dnes je úprava obsažena v nařízení č. 604/2013 (tzv. „Dublin III“). Smyslem úpravy je zamezit posuzování několika žádostí téže osoby ve více státech. •Nařízení stanoví soustavu kritérií – jejich pořadí: •1. Rodinné vazby: Stát, ve kterém legálně pobývá člen rodiny žadatele. •2. Vydané vízum či povolení k pobytu: Příslušný je stát, který žadateli již vydal povolení k pobytu či vízum. •3. Neoprávněný vstup a pobyt: Příslušný je stát, jehož státní hranici žadatel neoprávněně překročil při příchodu ze třetího státu či kde alespoň 5 měsíců neoprávněně pobýval, nelze-li ji zjistit, jak na území členských států přicestoval. •4. Bezvízový styk: Příslušný je ten stát, na jehož území žadatel vstoupil bez víza. •5. První podaná žádost o azyl: Příslušným je ten členský stát, kde žadatel požádal o mezinárodní ochranu poprvé. •V minulosti byl rozhodným státem vždy ten, jehož vnější hranici cizinec překročil při příchodu z třetího státu do EU jako první. Dublinský systém dnes • •stále platí Dublin III •Vznikající DUBLIN IV – přidělování osob s žádostmi o azyl jednotlivým státům bez ohledu na uvedená kritéria – zatím nepřijat (odmítnutí řadou členských států) •Členský stát určený jako příslušný k žádosti o azyl musí žadatele převzít a vyřídit žádost. • • Uprchlické kvóty (pro přidělování žadatelů o azyl) •Právní základ: čl. 78 odst. 3 SFEU •Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem. •Kvalifikovaná většina vyplývá z čl. 16 odst. 3 SEU • Kvóty - 2 •Námitky: –systém již selhal v případě Malty 2009 (to byl ale dobrovolný) –jak technicky provést přidělení žadatelů o azyl do určitých zemí ? –legislativně nejasná povaha – možnost napadení –pravomoc Rady - ?? (Slovensko namítá) –dočasnost - ?? Nový vývoj od r. 2015 •Rozhodnutí Rady 2015/1523 a 2015/1601, kterými se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka: •Dočasná opatření podle uvedených rozhodnutí měla spočívat v tom, že jednotlivé členské země EU převezmou každá určité množství těchto migrantů k azylovému řízení. Druhé z obou rozhodnutí Rady (2015/1601) dokonce stanovilo pro jednotlivé členské státy kvóty migrantů, které mají tyto státy přijmout k azylovému řízení. Účinnost rozhodnutí skončila 26. září 2017. •Nesouhlas některých členů (ČR, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko) - přehlasováni ostatními - Rada rozhodovala kvalifikovanou většinou na základě čl. 16 odst. 3 SEU. ČR, Maďarsko a Polsko odmítly na tomto základě přijímat migranty = nerespektování povinností vyplývajících z unijního práva. •Slovensko a Maďarsko napadly obě uvedená rozhodnutí Rady žalobou na neplatnost podle čl. 263 SFEU (C-643 a 647/15). Argumentovaly tím, že tato rozhodnutí byla legislativními akty EU a jako takové měly být jejich návrhy předloženy k posouzení národním parlamentům, což se nestalo. Soudní dvůr tuto žalobu na neplatnost zamítl s tím, že nešlo o legislativní akt. •Politická dohoda mezi vrcholnými představiteli členských států EU a Tureckem o zastavení pohybu nelegálních migrantů na člunech z Turecka do Řecka z 18. března 2016. Nejde o mezinárodní smlouvu v právním smyslu, ale jen o společné politické (tedy právně nezávazné) prohlášení, kde vůbec nefiguruje Evropská rada, a tím ani EU jako taková, ale jen samostatně představitelé členských států Unie. •Rozsudek ve spojených věcech C-715/17, C-718/17 a C-719/17 Komise v. Polsko, Maďarsko a Česká republika – 2. dubna 2020 = uvedené státy porušily právo EU Přistěhovalectví (legální imigrace do EU ) - S F E U •Článek 79 •Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, ... •Opatření přijímaná řádným legislativním postupem se týkají: •a) podmínky vstupu a pobytu a pravidla, podle nichž členské státy udělují dlouhodobá víza a vydávají dlouhodobá povolení k pobytu, včetně těch, která jsou udělována a vydávána za účelem slučování rodin; •b) vymezení práv státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v členském státě, včetně podmínek upravujících svobodu pohybovat se a pobývat v ostatních členských státech; •c) nedovolené přistěhovalectví a nedovolený pobyt včetně vyhoštění a vracení osob s neoprávněným pobytem; •d) boj proti obchodu s lidmi, především se ženami a dětmi. • •Není dotčeno právo členských států stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí přicházejících ze třetích zemí na jejich území s cílem hledat tam práci jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné. • Směrnice o dočasné ochraně (2001/55) („zapomenutá“ – asi ne ??) •„Dočasná ochrana“ = řízení výjimečné povahy, které v případě skutečného nebo hrozícího hromadného přílivu osob ze třetích zemí, které se nemohou vrátit do země původu, poskytuje okamžitou a dočasnou ochranu těmto osobám, zejména pokud zároveň existuje riziko, že azylový systém nebude schopen vypořádat se s tímto přílivem. •Osoby, které uprchly z oblastí ozbrojených konfliktů nebo endemického násilí, či těch, kterým vážně hrozí systematické nebo obecné porušování lidských práv, nebo se staly oběťmi porušování lidských práv. –dočasnost trvání ochrany (nepočítá s trvalým usazením), –flexibilita, dobrovolnost a –procesní jednoduchost pro členské státy - bez individuálního řízení •Ale jak migranty vytřídit ? TÝKÁ SE JEN UPRCHLÍKŮ • Doplňková ochrana (obecně) (kde nelze udělit azyl, ale ochrany je třeba) •U koho ministerstvo –nezjistí v dostatečné míře azylové důvody, ale –žadatel prokáže, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, dále, –kdyby se návratem do vlasti ocitl ve vážném ohrožení života nebo lidské důstojnosti v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo –pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, •může mu být udělena doplňková ochrana. Doplňková ochrana je na rozdíl od azylu udělována na dobu určitou a po této době je přezkoumáváno, zda trvají důvody, pro které byla udělena. V případě, že důvody trvají, je její platnost prodloužena. Problémy ... •Výchozí premisa azylového práva = neúspěšný žadatel o azyl nakonec opustí území dobrovolně nebo bude navrácen. (?) •V praxi však mohou navrácení cizinců komplikovat faktory, jakými jsou např. ztráta nebo zničení cestovních dokladů, onemocnění či skutečnost, že nelze zjistit místo pobytu dotyčného cizince. •Další problém: neúspěšný žadatel o azyl legalizuje během zdlouhavého azylového řízení svůj pobyt na základě založení rodiny. Striktní oddělení azylového práva od migračního práva proto není v praxi možné. • Schengenské hranice •Další dilema: Přestože kvalifikační směrnice a odpovídající národní předpisy počítají s poskytováním azylu potřebným osobám, současná evropská úprava výrazně ztěžuje legální vstup uprchlíků na území členských států. •Vízový kodex EU stanoví mimo jiné, že schengenské vízum nemá být vystavěno žadatelům, kteří představují riziko nedovoleného přistěhovalectví a nezamýšlí opustit území členských států po uplynutí platnosti víza. •Migrační právo EU upravuje sankce pro dopravce, který nelegálního přistěhovalce (tedy i potenciálního žadatele o azyl) dopraví do zemí EU bez platného cestovního dokladu a platného víza. •