TRŮNNÍ PRÁVO Jakub Razim Pojem ■trůnní právo = souhrn právních zásad, na jejichž základě se přenáší panovnická moc a hodnost z jedné osoby na osobu druhou ■vysoce obecná a flexibilní pravidla chování ■nástupnický řád = soubor pravidel určujících pořadí, podle něhož je z okruhu osob oprávněných k nástupnictví povoláván jeden kandidát k převzetí vlády po svém předchůdci ■u nás do roku 1306 zásadně legitimní muž. potomci Přemyslovců v otcovské linii Elementy ■dědičnost: §seniorát (z lat. senior) è nejstarší v rodě §primogenitura (z lat. primus + gignere) è nejstarší syn ■volitelnost/aklamace ■nastolení/pomazání a korunovace Přemyslovská doba 1 ■Pro Čechy dědičnost vlády v přemyslovském rodě dosvědčena již v 10. století ■Břetislavův stařešinský řád (1055) - Kosmova kronika ■Věk základním kritériem seniorátního řádu ■Vrchním vládcem má být napříště ten z Přemyslovců, kdo ostatní předčí věkem, tedy nejstarší ■Pozdější obcházení Břetislavova politického testamentu je významným indikátorem existující právní normy ■Zůstává otázka počátku seniorátu (ještě před Břetislavem?) Přemyslovská doba 2 ■Vliv dědičné královské hodnosti na seniorátní řád? ■A) Zlatá bula sicilská 1212 (ZBS) ■B) Zlatá bula ulmská 1216 (ZBU) Zlatá bula sicilská 1212 ■o mechanismu přemyslovské trůnní posloupnosti vypovídá jen pramálo konkrétního ■precizovala podmínky integrace nově povýšeného českého království do středověké říše ■1. Čechy jsou povýšeny na království ■2. královská hodnost má připadnout Přemyslu Otakarovi I. a jeho nástupcům ■3. český král je volen ■4. na domácí půdě zvolený král má být v říši potvrzen Zlatá bula sicilská 1212 ■propůjčení trvalé královské hodnosti nejen Přemyslovcům, ale jakýmkoliv jejich následovníkům v královském důstojenství bez ohledu na příbuzenský status ■volitelnost českého panovníka stejně jako poměr domácí volby k říšské aprobaci společným dědictvím doby knížecí ■první volební shromáždění doložena v první čtvrtině 10. století ■představa o primátu domácí volby před následným víceméně automatickým schválením zvoleného kandidáta v říši se vyprofilovala mezi českou vzdělanou elitou asi až v 2. polovině 13. století ■o dědicích, tj. o potomcích Přemyslova rodu s dědičným právem k trůnu ve volebním článku listiny ani slovo Zlatá bula ulmská 1216 ■1. uznání Václavovy domácí volby ■2. udělení dědičné královské hodnosti Václavovi ■3. zvolený Přemyslův syn je jeho prvorozencem ■první bod se nijak nevymyká z tradic česko-říšských vztahů, pouze konstatuje, že předáním symbolů moci = regálií bere hlava říše na vědomí v Čechách provedenou elekci ■přiznává Friedrichovi II. právo propůjčovat královskou hodnost domácímu zvolenci, ačkoliv tato byla již roku 1212 na trvalo přiznána jak Přemyslovi, tak i jeho následovníkům na českém trůně ■že by byl Václav prvorozencem Přemysla Otakara I., netvrdí žádný ze soudobých českých pramenů Zlatá bula ulmská 1216 ■Přemysl Otakar I. volbou svého syna Václava mladším králem nezavedl v Čechách nový nástupnický řád, tj. primogenituru ■Důvody: ■Václav nebyl Přemyslovým prvorozeným synem ■písemnosti svědčící o jeho prvorozenectví jsou projevem dynastické propagandy řízené českým králem Přemyslem a nikoliv výrazem právního stavu v oblasti nástupnictví Shrnutí pro dobu přemyslovskou ■za vlády posledních Přemyslovců svědectví o seniorátu umlkají ■biologické možnosti vládnoucí dynastie, která se v průběhu 13. století ztenčila na jedinou rodovou větev, v níž vláda přecházela na prvorozeného syna, který se smrtí otce stával zároveň seniorem rodu ■přetrvává úcta k lepším právům staršího člena panovnického rodu (volba 1306) ■„soukr.“ è „veřej.“ dědické právo: neprovdané + nezaopatřené kr. dcery Lucemburská doba ■pražský sněm 1341 è listina o dědičnosti v lucemburském rodě; primogenitura (? sporná obec. platnost) ■1348 konfirmace Karla IV. a upřesnění ZBS è svobod. volba při neexistenci potomků luc. dyn. obojího pohlaví; dědičnost pravidlem, volba výjimkou ■od 60. let 14. stol. è čes.-rak. dědické smlouvy (nutnost přijetí stavy a korunovace) ■1421 čáslavský sněm è sesazení Zikmunda Jagellonská doba ■1458 zvolen Jiří z Poděbrad bez ohledu na dědické nároky è zrušení česko-rak. děd. smluv ■1469 zvolen Vladislav Jagellonský na popud Jiřího za nástupce ■1471 opakovaná Vladislavova volba po smrti Jiřího ■rozkolísaná terminologie: dědičný x volený x přijatý král ■smlouva se zem. reprezentací (kapitulace - vol., reverzy - děd.) ■uznání nástupnického zákona Karla IV. (1348) pro další vládnoucí dyn. ■1510 sněmovní usnesení o děd. právech Anny Jagellonské ■1515 hab.-jagel. sňatkové a dědické smlouvy: Ludvík + Marie, Anna + Ferdinand Habsburská doba ■1526 è Č.: svobodná volba Ferdinanda I. (24 volitelů po 8 z každého stavu); Slez.: dodatečná volba; M, Luž.: uznání děd. nároků Anny ■2 korun. reversy 1526 a 1545 (děd. nároky Anny Jagellonské) ■děd. nároky král. dcer do pragmat. sankce è sporné politikum ■1527 korunovace Ferdinanda I. ■rezignace: §Rudolf II. se vzdal vlády prospěch nejst. bratra Matyáše: 1608 (vedl. země) a 1611 (čes. země) §bratři Matyáše se vzdali nástupnictví ve prospěch Ferdinanda II.: 1617 §OZZM 1627/8 è děd. monarchie, trůn přechází na dědice bez stav. spolupůsobení §1621 a 1635 domácí nástup. řád è primogenitura + majorát (nejst. zák. dědic) Pragmatická sankce ■1713 ■1720 přijato zem. sněmy Č, M, Slez ■záruky: rodinné, státoprávní, mzn. ■obsah: 1.nedělitelnost hab. soustátí 2.dědičnost trůnu 1.priorita mužů 2.primogenitura 3.děd. práva žen 4.v rámci celého hab. rodu –