Sociální chování a jednání, sociální vztahy
(studijní opora)
Georg Simmel: Sociologie je věda o společenských vztazích
Max Weber: Sociologie je věda o sociálním jednání. Je „chápající sociologií“ se snaží
pochopit smysl, který s jednáním spojuje jeho aktér. Kladl důraz na racionální stránku v
jednání
Chování a jednání představují základní stavební kameny společenských vztahů
Chování - souhrn aktivit jedince viditelných z vnějšku, které jsou více nebo méně
diferencovanou reakcí na vnitřní nebo vnější podněty
Jednání je vědomá, k cíli zaměřená činnost, která zahrnuje vědomé uvážení a je v podstatě
řešením určitého úkolu
Právo spojuje typicky právní následky s jednáním (právní úkon, zaviněné jednání - volní a
intelektuální složka)
Psychologové ale upozorňují, že až 80 % lidských aktivit vychází z oblasti pod úrovní vědomí
(názor i psychoanalýzy)
Přívlastek „sociální“ neboli „společenské“ jednání vyjadřuje, že:
- chování má určitý význam pro jiné sociální subjekty
- jedinec bere v úvahu existenci jiných sociálních subjektů přítomných bezprostředně nebo
zprostředkovaně, tj. zastoupených materiální nebo duchovní kulturou
Další přívlastky:
 prosociální - usiluje o vytvoření sociálně žádoucích vztahů a situací
 antisociální - opak prosociálního, směřuje proti jedincům a celku
 asociální - nedbá sociálních ohledů a potřeb jiných
 societální - vyjadřuje společenské poslání
 altruistické - nezištná pomoc jiným
sociální jednání - souhrn činností směřujících k vyvolání změněného chování, postojů nebo
snah jednotlivců či skupin k uspokojení potřeb, přání nebo zájmů jednajících subjektů (am.
sociolog Florian Znaniecki)
Úrovně sociální vazby:
 Setkávání v prostoru – potkávání se se vzájemnou percepcí
 psychická vazba – navození pocitů, zájmu o druhé (sympatie, antipatie, mizí
indiferentní vztah)
 Sociální kontakt – nesystematický, spojený s výměnou hodnot (materiálních nebo
duchovních)
 Společenský vztah – dlouhodobější stav vzájemné interakce
Společenský vztah lze charakterizovat jako:
- stav vzájemné závislosti a ovlivňování sociálních subjektů
- vůči sobě směřující a tím orientované chování více osob (Max Weber)
Prostřednictvím společenských vztahů sociální subjekty participují na životě společnosti.
Společenský vztah je vytvořený systém vzájemného ovlivňování, jehož základními prvky
jsou:
 účastníci vztahu
 vzájemná vazba - nějaká hodnota, na níž je vztah vybudován
 povinnosti, práva a závazky - normativní očekávání, jež vztah garantují
Úrovně společenských vztahů:
 mikrosociální - mezi jedinci navzájem, jedinci a skupinou
 mezosociální - vztahy mezi skupinami a organizacemi
 makrosociální - na celospolečenské úrovni mezi velkými společenskými skupinami
(např. politickými stranami)

Společenské vztahy, které jsou upravovány právními normami se stávají zároveň právními
vztahy, jimiž se však společenský vztah nevyčerpává
Právní vztahy představují jenom jejich základní právní rámec
a normativní páteř společenských vztahů - práva a povinnosti účastníků
Poskytují základní schémata řešení situací s důrazem na racionální stránky chování
(racionální svatba s manželskou smlouvou) a formální hlediska (stejná měřítka na nerovné
partnery)
Apel na právní stránku ale vztahy neurovná, naopak rozdmýchá vášně
Společenský vztah představuje relativně uzavřený celek, jakýsi autopoietický systém
Chování aktérů ve společenských vztazích je určováno:
 psychickými momenty – zvl. osobnostními charakteristikami, motivy jednání
 převažujícími tendencemi interpersonálního jednání:
- pohyb k lidem
- pohyb proti lidem
- pohyb od lidí
 sociálními momenty, zejména:
- tlakem sociálních regulativů
- aktuální sociální situací
- začleněním jedince do sociálních struktur a sítí
Začlenění jedince do sociálních struktur a sítí:
 do malých sociálních skupin, v nichž zastává sociální pozice a role. Člověk je a
existuje svými rolemi a ve svých rolích
 v širších společenstvích a pospolitostech - člen vesnické komunity, národa, politické
strany, sociálního hnutí apod.
 jako nositele univerzalizovaných zobecněných sociálních rolí - např. role studenta,
muže, teeagera, učitele, advokáta
Sociální začlenění se aktivuje podle aktuálních sociálních kontextů, v nichž se člověk nachází
Společenský vztah probíhá současně ve třech oblastech (dimenzích):
 v oblasti perceptivní (sociální percepce) - aktéři ve společenském vztahu neustále
vnímají vývoj vztahu
 v oblasti komunikativní (sociální komunikace) - mezi aktéry se realizuje neustálá
výměna informací
 v oblasti interaktivní (sociální interakce) - mezi aktéry dochází k neustálé výměně
podnětů a reakcí na ně
SOCIÁLNÍ PERCEPCE (kognice)
Ve společenském vztahu zúčastnění aktéři neustále vnímají:
 ostatní aktéry
 sami sebe (své pocity, obraz sebe apod.)
 sociální situaci, ve které se nacházejí a kam tato spěje
Jde o sociálně psychologický proces, jehož výsledek je podmíněn:
- sociálně psychologickou erudicí (SQ + EQ)
- sociokulturními okolnostmi percepce
- aktuálním psychickým stavem a sociálním postavením
(rozvod, rozčilení, dopravní nehoda)
Důležitost mechanismů sociální percepce je dána faktem, že sociální chování není přímo
determinováno vnějšími podněty, ale je ovlivňováno vnitřní duševní prezentací dané
situace – jak si člověk utváří subjektivní realitu.
- Poznávat lidi je obtížnější než poznávat věci
- Sociální percepce má vzájemný charakter
- Lidé se mění v čase a okolnostmi obvykle více než
jiné objekty
- Přesnost našich poznatků o lidech je těžší posoudit
(objektivovat) než u jiných objektů
- Nejde jen o objem informací, ale i vztahy mezi nimi
Percepce je podmíněna dostupností a kvalitou informací
Tři zdroje informací:
 na základě vlastní zkušenosti (sám divákem)
 zkušenosti zprostředkované od jiných lidí (zkušenost je ale často nesdělitelná)
 informace přímo od vnímaného člověka nebo od aktérů vnímané situace
Základní mechanismy sociální percepce:
 identifikace - z vnějších projevů identifikuji vlastnosti vnímaného jedince,
 asociace - z určitého jednání asociuji na vlastnosti jedince,
 empatie - vcítění se do situace jiného,
 recipatie - charakterizuji si vyvolávané pocity a ptám se proč jsou takové.
Sociální percepce - vytváření si obrazu druhého člověka
Dvě poznávací operace:
- nejprve selekce – výběr z dílčích podnětů
- potom interference (skládání, provázání obrazu)
Subjektivita percepce v důsledku chyb:
 Autoprojekce - dotváření obrazu projekcí svých zejména záporných vlastností nebao
nedostatků
 Haló-efekt - jednostranné zobecnění určité výrazné vlastnosti (zvl. výřečnosti,
oblečení či vzhledu) nebo prvního dojmu
 Sociální a individuální stereotypy hodnocení - vnímání a hodnocení na základě
zavedených, často zkreslených a předsudečných schémat vnímání a hodnocení, např.
národů, ras, vlastností apod.
 fekt mírnosti a shovívavosti - člověka, který je mi sympatický, hodnotím mírně a
shovívavě a nabývám přesvědčení, že se mi podobá
Sociální komunikace – výměna informací v sociálních vztazích
Nabývá na významu, neboť se jejím prostřednictvím realizují převážně i sociální percepce a
sociální interakce
Oproti zvířatům má lidská komunikace symbolický charakter
Znak je prostředek komunikace, je to smyslově vnímatelný jev označující obecně určitý
objekt a ztělesňující jeho význam
Symbol je znak znamenající něco více než co přímo vyjadřuje (např. slovo strom)
Dle použitých znaků dělíme komunikaci na:
 Verbální – mluvenou a psanou
 neverbální - mimika, gestika, haptika, posturika (držení těla), proxemika (osobní
prostor), oční kontakt, kinesika (pohybová stránka), piktogramy
 uměleckou
Proxemika: intimní sféra (do 45 cm), osobní zóna (45-120),
Sociální zóna (120-360), veřejná zóna (360-)
Porozumění z běžné řeči:
 7 % ze slov
 55 % z neverbální komunikace
 38 % z metakomunikace
Významnými doprovodnými prvky komunikace jsou:
 Situace komunikace – podmínky fyzikální, psychické a sociokulturní
 Metakomunikace – metasignalizace o skutečných záměrech a názorech
Metakomunikace je neúmyslná nebo úmyslná (zastírá nebo předstírá)
Formy metakomunikace:
 u verbální – parajazyk v podobě intonace, výšky hlasu, síly hlasu, tempa řeči,
plynulosti řeči, neartikulovaných zvuků, parazitních slov
 u neverbální – bledost obličeje, toporné držení těla
Subjekty a proces komunikace:
- komunikátor (sdělovatel)
- komunikant (příjemce)
- komuniké (obsah sdělovaného)
- médium (zprostředkující prostředek, např. mobil)
- zpětná vazba (ke kontrole pochopení)
Základní Laswellovo schéma komunikace:
 kdo
 sděluje co
 komu
 jak
 s jakým efektem
Komunikace často směřuje pouze ke sdílení pocitů (small talk), umění sdělovat se (A.
Moravia)
Verbální komunikace – rozdíl významu a smyslu
Komunikace ohrožena:
 Stejné skutečnosti vyjádřené rozdílnými znaky (žargon)
 Tytéž znaky interpretovány různě, a to znakům přiřazen:
- odlišný význam (slovo má více významů)
- odlišný smysl: a) slovo je jinak chápáno (svoboda)
b) slovo je spojeno s jiným kontextem (vtip)
Sociální interakce
jádro, smysl společenských vztahů
Teorie sociální interakce - vyjadřuje názor, že sociální interakce konstituuje sociální život
Sociální interakci lze studovat: a) obsahově
b) formálně
Z hlediska formy lze rozlišit podle cílů a způsobu jejich dosahování:
 spolupráci
 soutěžení
 výměnu činností (sociální směnu)
 konflikt
Vliv sociální interakce na společenské vztahy: a) stmelovací
b) rozdělovací (disjunktivní)
Zaměření sociální interakce: a) instrumentální
b) expresivní (sdílení pocitů)