Majetek církve
Právnická fakulta MU
1. 11. 2022
Jiří Dvořáček
1. Pojem a poslání církevního majetku
Úvodní ustanovení – kán. 1254–1258
Církev jako společenství slouží lidem, proto potřebuje prostředky pro
svou činnost.
Hlavní cíle církevního majetku (kán. 1254 § 2):
• financovat bohoslužby
• přiměřené zaopatření klerikům a jiným církevním pracovníkům
• díla apoštolátu (vzdělávání, nemocnice atd.)
Zásady:
• Církev má právo nabývat, mít, spravovat majetek k účelům sobě
vlastním.
• Majetek náleží pod nejvyšší autoritou papeže té právnické osobě,
která tento majetek právoplatně nabyla.
• Apoštolský stolec (AS) si vyhrazuje vyslovení souhlasu s převody nad
určitou hodnotu.
• Majetek náležející AS a veřejným právnickým osobám v církvi se řídí
CIC a stanovami veřejných právnických osob.
• Majetek soukromé právnické osoby se řídí stanovami. Kánony CIC se
řídí jen tehdy, je-li to výslovně stanoveno.
2. Postavení PO navržených registrovanou
církví a náb. spol. a evidovaných podle
zákona č. 3/2002 Sb.
Zákon č. 3/2002 Sb. upravuje
• postavení církví a náboženských společností (NS)
• vedení seznamů registrovaných církví a NS a PO založených církví a
NS a evidovaných podle tohoto zákona („evidovaná PO“)
• působnost MKČR ve věcech církví a NS
§ 3 – zákl. pojmy: co to je podle tohoto zákona církev a NS (viz § 3
písm. a)
§ 4/1 – vznik církve a NS (v CIC kán. 113-123)
§ 6/1 – kdy se církev a NS stává PO: registrací
§ 7 – zvláštní práva – např. zachovávat povinnost mlčenlivosti (písm. f)
§ 15a – evidované PO: zavádí se nejasná duplicita PO
§ 16a – evidence PO podle § 15a odst. 1 b): příliš velké požadavky na
evidenci PO – skrytá registrace!
samotná evidence PO je ochranou třetích osob, není tedy
zpochybnitelná.
§ 17 – rejstřík registrovaných církví a NS a rejstřík evidovaných PO
§ 21 – zrušení oprávnění k výkonu zvl. práv
§ 22 – zrušení registrace církve a NS
§ 26 – zrušení evidence evidované PO a její zánik
odst. 4 diskriminační?
Nepostačuje-li při likvidaci evidované právnické osoby její majetek k
úhradě závazků, ručí za tyto závazky registrovaná církev a náboženská
společnost, jejíž orgán ji navrhl k evidenci. Likvidační zůstatek z
likvidace evidované právnické osoby přechází na registrovanou církev a
náboženskou společnost, jejíž orgán ji navrhl k evidenci.
3. Nabývání majetku
Kán. 1259 – „Církev může nabývat majetek všemi spravedlivými způsoby
práva ať přirozeného nebo pozitivního, které jsou dovoleny jiným.“
Kán. 1260 – církev má vrozené právo žádat od věřících to, co je nutné pro
plnění jejího poslání (tj. vyžadovat sustentaci).
Systémy financování církve
• dobrovolné dávky (např. USA – úplná odluka)
• církevní daň (SRN, Rakousko, Švýcarsko – přátelská odluka, kooperace.
Např. Německo: 8 % z daně ze mzdy, Rakousko: 1,5 % z hrubé mzdy)
• daňové asignace (např. Itálie: 0,8 % z hrubé mzdy, povinná volba mezi
humanitárními, sociálními nebo církevními subjekty)
• příspěvky státu (např. Slovensko – stát přispívá církvím podle počtu
věřících, Polsko – církevní fond, je financován státem)
• úplná sekularizace (Francie – nepřátelská odluka, kostely od roku 1905 ve
vlastnictví státu, církev platí symbolický nájem, všichni duchovní mají
stejný plat)
• „státní zaměstnanci“ – Belgie, Řecko
Kán. 1261–1263
• Křesťané mohou poskytovat majetek ve prospěch církve –
mají dokonce i povinnost podporovat církev (kán. 222).
• Pro sustentaci církve věřícími mají být vydány normy
biskupských konferencí.
• Diecézní biskup smí v případě nutnosti, po poradě s kněžskou
a ekonomickou radou, uložit daň na potřeby diecéze sobě
podřízeným právnickým osobám. Fyzickým a soukromým
právnickým osobám může uložit dávku jen mimořádně.
a) Sbírkové právo (kán. 1265–1266)
• Potřeba respektovat jak kanonické, tak světské právo. Mimo
kostel mohou sbírky konat jen mendikantské řády.
• Zákaz fyzické a právnické osobě konat sbírky a vybírat
příspěvky na zbožné účely (sbírky mimo kostel) bez
písemného dovolení ordináře. Podrobnosti pro sbírky
stanovuje BK. (České právo vyžaduje tzv. sbírkové listy,
opatřené razítkem organizace s uvedením přesného názvu
organizace a účelu sbírky).
• Místní ordinář může nařídit účelové sbírky v kostelích (např.
na misie, na charitu).
• Běžná sbírka při mši se považuje za schválenou a není třeba
zvláštního povolení.
b) Dary
Kán. 1267 – § 1. Pokud není znám opak, předpokládá se, že dary,
poskytnuté představeným nebo správcům kterékoliv právnické osoby
církevní, i soukromé, jsou dány této právnické osobě.
§ 2. Dary podle § 1 je možné odmítnout pouze ze spravedlivého
důvodu a věci větší hodnoty jen se svolením ordináře, jde-li o
právnickou osobu veřejnou; dovolení ordináře se rovněž vyžaduje k
přijetí věci zatížené břemenem nebo podmínkou, při zachování kán.
1295.
§ 3. Darů poskytnutých věřícími na určitý účel se může použít pouze k
tomuto účelu.
c) Preskripce (kán. 1268–1270)
Vydržení ani promlčení nepodléhají skutečnosti uvedené v kán. 199.
Předpoklad pro preskripci:
• dotyčný byl po celou dobu držení přesvědčen, že věc, kterou má v držení,
nepatří někomu jinému (kán. 198);
• musí být dodržena vydržecí doba stanovená právem;
• pokud by se po uplynutí vydržecí doby přihlásil předchozí majitel a své
vlastnické právo prokázal, jeho právo je silnější.
Zásady pro preskripci:
• Posvátné věci ve vlastnictví soukromých osob lze od nich nabýt preskripcí.
Nesmí se jich využívat k profánním účelům, jestliže neztratily benedikci
nebo konsekraci.
• Posvátné věci ve vlastnictví církevní veřejné PO může preskripcí získat
pouze jiná církevní PO.
• Na nemovitosti a drahocenné movitosti, práva a povinnosti ve vlastnictví
AS se vztahuje preskripce 100 let.
• Na majetek jiné veřejné církevní PO se vztahuje preskripce 30 let.
d) Podpora AS
Kán. 1271 – biskupové mají povinnost podle situace své diecéze
přispívat na činnost AS.
e) Beneficia
Kán. 1272 – beneficia měla historický význam pro zajištění sustentace
duchovních a přispívala k nezávislosti církve;
• v ČR dnes beneficia neexistují
• v zemích, kde jsou, má BK normami přeměnit systém beneficií ve
fond, ze kterého se hradí sustentace duchovních.
4. Správa majetku
Kán. 1273 – nejvyšší správa a hospodaření s majetkem přísluší papeži;
AS vydává předpisy pro správu majetku.
• Přímé schválení AS: převody majetku o hodnotě nad limit
stanovený BK (v ČR 40 mil. Kč) a pro převody umělecky či historicky
cenných věcí (viz kán. 1292 § 2).
Kán. 1274–1275
V diecézích je povinnost zřídit fondy, z kterých se hradí:
• zaopatření duchovních, pokud o ně není postaráno jinak;
• sociální zabezpečení duchovních, pokud o ně není postaráno jinak;
• odměňování dalších osob, které slouží církvi;
• příspěvky na různé potřeby diecéze;
• případná pomoc bohatší diecéze chudším.
Kán. 1276–1280
• Nařízení ČBK ve věcech správy církevního majetku (č.j.
780/2001)
• Směrnice o správě církevního majetku Arcibiskupství
olomouckého a Arcibiskupství pražského
Ordinář dozírá na správu veškerého majetku, který patří jemu
podřízeným veřejným PO.
Rozlišuje se řádná a mimořádná správa.
• Řádná správa: smlouvy mezi PO (farnosti, charity, aj.) a třetími
osobami nebo mezi těmito PO navzájem, a vyžaduje se schválení
ordinářem. Je-li smluvní stranou arcibiskupství, uzavírá ordinář. Týká
se hodnoty majetku do 10 mil Kč.
• Mimořádná správa: diecézní biskup musí mít souhlas ekonomické
rady a sboru konzultorů na úkony v rozmezí 10–40 mil Kč a
dispoziční úkony s kostelem, farou a s dalšími nemovitostmi.
Před každým závažnějším rozhodnutím je diecézní biskup povinen
vyslechnout ekonomickou radu a sbor konzultorů (kán. 1277).
Schválení ordinářem nepodléhají:
• Smlouvy o dílo do výše 50 tis. Kč (100 tis. v Arcib. olomouckém) a
smlouvy o půjčce do výše 50 tis. Kč, uzavírané mezi farnostmi a
jinými podřízenými PO navzájem, či mezi farnostmi a těmito PO a
třetími osobami;
• Smlouvy o pronájmu nemovitostí, nepřesahuje-li doba nájmu 1 rok a
výše nájmu 50 tis. Kč;
• Smlouvy o pronájmu movitých věcí, jejichž hodnota nepřesahuje 20
tis. Kč;
• Smlouvy o grantech a smlouvy, v nichž se nakládá s majetkem
nepatrné ceny (Olomouc nemá, má jen Praha).
Základní správa církevního majetku přísluší správci majetku.
Každá PO (diecéze, farnost) má svou ekonomickou radu, která se o
majetek stará a vede agendu, nebo alespoň dva poradce.
5. Smlouvy a převody
Kán. 1290 – pro smlouvy platí civilní právo v místě uzavření, pokud CIC
nestanoví něco zvláštního. Smlouvy se mohou týkat oprav, nabývání,
prodeje, převádění věcí apod.
Kán. 1291 – právo rozlišuje:
• kmenové jmění – to, co patří k základu; z toho stanovy nedovolují
nic brát; k převodu se vyžaduje dovolení příslušného
představeného;
• Je kmenovým jměním splátka finanční náhrady státu? Pokud ne,
může jí církevní PO (diecéze) volně investovat bez povolení AS.
• další jmění – prostředky navíc k chodu a fungování.
Kán. 1292 – pro převedení (prodej, směnu) se vyžaduje řádné zjištění
hodnoty věci; jsou dány limity, do kterých může věc prodat či směnit
představený právnické osoby.
a) Převody majetku mezi dolní a horní hranicí stanovenou
BK (v ČR 10–40 mil):
• PO nepodřízené diecéznímu biskupovi: představený PO kompetentní
pro převod je určen stanovami;
• PO podřízené diecéznímu biskupovi (včetně diecéze): o převodu
rozhoduje diecézní biskup se souhlasem ekonomické rady a sboru
konzultorů a těch, kterých se to týká.
• Je v kompetenci BK stanovit pro své teritorium, od jaké nejmenší
hodnoty je schválení převodu nutné („dolní hranice“) a pro jakou
hodnotu začíná příslušnost schvalování AS („horní hranice“) –
• §3 – je-li věc dělitelná, pak se v žádosti o prodej musí uvést části už
dříve převedené, jinak je dovolení neplatné.
b) Převody majetku pod dolní hranicí stanovenou BK (v ČR
do 10 mil) (kán. 1293–1295)
• Musí existovat spravedlivý důvod (např. splacení dluhu, výstavba
kostela, péče o chudé a nemocné).
• Musí být k dispozici písemný odhad znalce ve věci hodnoty
převáděného majetku.
• Věc se nemá převádět za cenu menší, než byla v posudku.
Byl-li církevní majetek směněn bez platných kanonických náležitostí,
ale je-li to před státním právem platné, pak může představený žalovat
toho, kdo církevně neplatnou směnu provedl, aby nahradil škodu (kán.
1296).
Zákaz prodeje či svěření majetku příbuzným správce majetku až do 4.
stupně afinity nebo pokrevního příbuzenství, bez písemného dovolení
příslušného představeného (kán. 1298)
6. Zbožné odkazy a nadace
a) Odkazy (kán. 1299–1302)
Jde o právní jednání, jimž se postupuje věc ve prospěch jiné
osoby.
Druhy:
• jednání mezi živými (darování),
• jednání pro případ smrti (závěť; poslední vůlí lze odkázat
určité věci ve prospěch církve, stejně jako lze založit nadaci;
náležitosti k platnosti určuje světské právo.
Výslovného souhlasu ordináře je třeba (srov. kán. 1267):
• jde-li o odkaz s podmínkou (ordinář s ní musí souhlasit);
• jde-li o přijetí většího odkazu.
b) Nadace (kán. 1303–1307)
• Jde o majetkovou podstatu, z jejíchž výnosů plynou závazky k
plnění. Jde o samostatnou právní jednotku.
• Má výhody hlavně finanční (příspěvky nepodléhají daním!)
• Nadace Arcibiskupství pražského Arietinum: cílem byla
daňová optimalizace AP.
Druhy:
• samostatné – soukromá právnická osoba v obojím právu (je to
soubor majetkových podstat a osob);
• nesamostatné – jedná se o odkaz sumy majetku, kde je určen
účel a není určeno ustanovení samostatné právnické osoby (je
to soubor majetkových podstat – bez osob; existuje v
kanonickém právu, nikoliv v právu českém).