Svěcení žen a celibát Právnická fakulta MU 1. 11. 2022 Jiří Dvořáček 1. Svěcení žen Jáhenství v ranném křesťanství • List Římanům (Řím 16, 1-2) obsahuje doporučení pro diakonku Foibé: „Doporučuji vám naši sestru Foibé, služebnici církve v Kenchrejích. Přivítejte ji v Pánu, jak se na svaté sluší, a buďte jí nápomocni, v jakékoli záležitosti by vás potřebovala, neboť je to zastánkyně má i mnoha dalších.“ • Řím 16,7: „Pozdravujte Andronika s Junií, mé krajany a spoluvězně, významné apoštoly, kteří patřili Kristu dříve než já.“ • Je však sporné, zda pouhé označení osoby jako diákonos („služebník“ nebo „služebnice“) již znamená, že zastává církevní vysvěcený úřad jáhna. Biblické prameny (např. Sk 6,1-7) a např. Apoštolské konstituce naznačují, že diakonát pro muže i ženy v raném křesťanství nebyl přípravným stupněm ke kněžství, ale samostatnou službou. Středověk • Matka papeže Paschalise I. (9. stol.) je na mozaice v kostele Santa Prassede nazývána „Episcopa Theodora“ („biskupka“). Není jasné, zda jde o oficiální titul vysvěceného biskupa, nebo jako čestný titul pro matku či vdovu po biskupovi. • Není prokázáno, že Theodora byla vysvěcenou kněžkou. • V západní církvi existovaly diakonky až do 8. stol., ve východní církvi až do 12. stol. Důvod zrušení: - diakonát se stále více rozvíjel jako předstupeň kněžství - vnímán méně jako samostatná služba. • Svěcení žen pak jen v některých sektách. Všeobecná shoda, že svěcení žen není možné. Oficiální stanovisko katolické církve • Chybějící pověření od Ježíše Krista. Katolická církev nikde z Ježíšovy praxe nebo z církevní tradice nevidí oprávnění připustit ženy ke kněžství. • Kongregace pro nauku víry - prohlášení Inter Insigniores k otázce připuštění žen ke kněžství z 15. října 1976: „Katolická církev se nikdy nedomnívala, že by ženy mohly být platně vysvěceny na kněze nebo biskupy [...]“. • Jan Pavel II., apoštolský list Ordinatio sacerdotalis z 22. 5. 1994: reakce na svolení ke svěcení žen v Anglikánské církvi. „S cílem rozptýlit jakoukoli pochybnost v této velmi důležité otázce, jež se dotýká samotného božského ustanovení církve“ a „mocí mé služby upevňovat bratry ve víře (srov. Lk 22,32) potvrzuji, že církev nemá pravomoc udělovat ženám kněžské svěcení a že tento výrok má být považován věřícími celé církve za definitivní“ (č. 4). • Nejde proto o záležitost pouze disciplinární, nýbrž věroučnou. • Nejde o vyhlášení nového dogmatu, ale o formální potvrzení řádného a všeobecného magisteria s cílem rozptýlit pochybnosti. Námitky: • Argumentace Ordinatio sacerdotalis je z tradice („protože tomu tak bylo“). • Nebere se v potaz dějinná a společenská podmíněnost faktu, že Ježíš Kristus povolal za apoštoly jen muže. • Ježíš žádné kněze nesvětil, jen povolával. • Církev jen reaguje na protestantskou praxi svěcení žen a argumenty zpětně dohledává. • 12 apoštolů = symbolika pro 12 izraelských kmenů • Feministická teologie: nevidí důvod pokračovat v této patriarchální praxi. 2. Dějiny celibátu Apoštolské kánony • Apošt. kán. 5: Biskup, kněz ani jáhen nesmí zapudit manželku pod záminkou zbožnosti, jinak bude exkomunikován; pokud v tom setrvá, bude zbaven kněžského stavu. Nicejský koncil (325) • Kán. 3: Absolutní zákaz biskupům, kněžím a jáhnům a jakýmkoliv členům církve mít u sebe ženu pod záminkou, vyjma vlastní matky, sestry, tety nebo jakékoli jiné osoby mimo podezření. • Z 88. kánonu sv. Bazila nevyplývá povinnost celibátu pro kleriky, ale to, že celibát je vázán na slib panenství/panictví. Synoda v Gangře (340) • Kán. 4: ženatý kněz nesmí být zneuctěn a musí být respektován. Synoda v Kartágu (419) • Kán. 3: všichni klerikové mají být zdrženliví. To ale neznamená, že se tím ruší praxe ženatých kněží, ale vyzývá je jakožto svaté služebníky k zdrženlivosti a čistotě. • Kán. 4: Biskupové, kněží a jáhnové mají dodržovat čistotu a mají se zdržet styku se svými ženami. • Kán. 25: klerici se mají zdržovat od svých žen, jako by je neměli. • Kán. 70: Trest sesazení na nižší stupeň pro kleriky, kteří se nezdržují od svých žen. • Kánony chtějí říct, že klerici mají hlavně v pokročilém věku postupně žít panicky. • Kán. 35: klerici i biskupové nemají své děti nepropouštět v takovém stavu, kdy by byli bez zabezpečení. • Tedy i biskupové mohou mít rodinu. Trullský koncil (691) Ohledně kleriků – kán. 13 • Legitimní manželství svěcenců mají zůstat v platnosti. • Pokud je někdo považován za vhodného pro svěcení, nesmí mu být v tom bráněno pod záminkou, že je ženatý. • Nevyžaduje, aby klerici slibovali zdrženlivost od legitimních styků s manželkami, protože to by byl útok na institut manželství. • Ti, kteří konají liturgii, v den, kdy se dotýkají svatých věcí, mají zcela dodržovat zdrženlivost. • Ti, kteří konají proti apoštolským kánonům, mají být zbaveni kněžské služby.“ Ohledně biskupů: • Kán. 12: „Dozvěděli jsme se, že v Africe a Lýbii a na dalších místech biskupové nepřestali žít s manželkami ani po svém biskupském svěcení, a tím u lidí způsobovali pohoršení. Pro dobro národů jsme se rozhodli, že podobná věc se nesmí opakovat. Nechceme tím porušit nařízení Apoštolských kánonů, ale zařídit spásu duší…“ • Kán. 48: Manželka toho, kdo měl být vysvěcen na biskupa a poté, co se separovala od manžela po oboustranné dohodě, má jít po svěcení manžela na biskupa do kláštera daleko od biskupského sídla. • Jde vlastně o druh zrušení manželství u klerika, který bude vysvěcen na biskupa. ➢ Tedy jáhnové a kněží pokud mají manželky, nemají je zapuzovat, a pokud tak mají činit biskupové, tak jen z pastoračních důvodů a s cílem spásy duší. Aplikace na CCEO: kán. 373–375, 380 3. Celibát a katolická církev Katolická církev není církví pouze celibátních kněží. • východní katolické církve mají celibát dobrovolný Výjimky: − syromalabarská církev (Indie) − syromalankarská církev (Indie) − metropolitní církev v Pittsburgu (USA) − CCEO: stejná důstojnost ženatých a celibátních kněží • ordinariáty pro bývalé anglikánské kněze v rámci latinské církve − nutnost je znovu vysvětit (Lev XIII. V r. 1896 prohlásil anglikánská svěcení za neplatná) − Jejich případná manželství se tím neruší. • Jde o disciplinární, ne o věroučnou záležitost.