Úvod do církevního práva
Právnická fakulta MU
31. 10. 2022
Jiří Dvořáček
1. Církevní právo a teologie
Vztah Boha a člověka ve Starém a Novém zákoně
• Právní vztah – smlouva Boha s člověkem (s Noem: Gn 9, s Abramem:
Gn 15, Gn 17, s Izákem: Gn 26, s Jákobem: Gn 28, Desatero: Ex 20, Dt
5, desky s Desaterem: Ex 24)
• Nový zákon: Kristus naplněním Zákona
Vztah teologie a církevního práva
• CP je teologická disciplína uskutečňována právnickou metodou
X
• CP je samostatná právní disciplína aplikována teologickými principy
Důvod existence práva v církvi
• jeden z nástrojů pro zachování rovnováhy mezi charismatem a institucí
• soulad s evangeliem, apoštolská účinnost, reakce na potřeby věřících a
komunity
Základní cíl kanonického práva: salus animarum („spása duší“)
Kán. 1752 CIC:
V záležitostech překládání [kněží] náleží zachovat předpisy kánonu 1747
se zachováním kanonické umírněnosti a majíce před očima spásu duší,
která vždy musí být v církvi nejvyšším zákonem.
• hlavní princip odlišnosti církevního a sekulárního práva
• vztah salus animarum – rationabilitas – aequitas canonica
Salus animarum: cíl CP, norma normans CP
Rationabilitas: kvalita CP
Ekvita: vztah práva a konkrétní životní situace
2. Prameny kanonického práva
Prameny vzniku
• Písmo svaté (Starý a Nový zákon)
• apoštolská tradice
• biskupská funkce
Prameny poznání
• staré kanonické sbírky
Vývoj kanonických sbírek do 20. století
• Didaché (konec 1. stol.)
• Didascalia Apostolorum (konec 3. stol.)
• Apoštolské kánony (4./5. stol., součástí je 85 apoštolských kánonů)
• Východ: Sintagma canonum, kánony Trullského koncilu (691),
Justiniánova kodifikace (CIC)
• Západ: papežské dekretály a kánony prvních koncilů
• Decretum Gratiani (1140)
• Dekretály Řehoře IX.
• Liber VI. Bonifáce VIII.
• Klementíny
• Extravagantes Ioannis XXII. a Extravagantes communes
Corpus iuris canonici
• „svod práva“, tvořen výše uvedenými pěti sbírkami
• platil od Tridentského koncilu po CIC/1917
CIC/1917
Platné právo katolické církve
• CIC/1983
pro „římskokatolickou“ církev, účinný od 27. 11. 1983
• CCEO (Kodex kánonů východních církví)
pro východní katolické církve, účinný od 1. 10. 1991
3. Typologie katolické církve
Latinská („římskokatolická“) církev (CIC/1983)
Východní katolické církve (CCEO)
• Patriarchální církve: koptská (Egypt), řecko-melchitská, maronitská,
syrská, chaldejská, arménská (výskyt: Irák, Libanon, USA, Austrálie…)
• Vrchní arcibiskupství: syro-malankarská a syro-malabarská církev
(Indie), ukrajinská a rumunská církev
• Metropolitní církve: etiopská, ruténská (metropolie v Pittsburgu USA),
slovenská, maďarská, eritrejská
• Ostatní církve sui iuris: řecká, italská, albánská, běloruská, bulharská,
byzantská v Chorvatsku a Srbsku, makedonská, ruská a ruténská
(Apoštolský exarchát v Praze, eparchie v Mukačevu)
4. Vymezení působnosti CIC a CCEO
Kán. 1 CIC
Kánony tohoto kodexu se vztahují jen na latinskou církev.
Kán. 1 CCEO
Kánony tohoto zákoníku platí pro všechny východní katolické církve a
pouze pro ně, není-li ve vztahu k latinské církvi stanoveno jinak.
Kán. 2 až 5 CIC
Dosavadní liturgické normy, mezinárodní dohody a mimoprávní obyčeje
zůstávají v platnosti.
Kán. 6 CIC
Derogační klauzule.
5. Zákony v církvi
Subjekty církevních zákonů:
aktivní
• papež
• sbor biskupů (jen ve spojení s papežem, na ekumenickém koncilu nebo
jinak)
• biskupská synoda (poradní)
• diecézní biskupové
• místní sněmy
• biskupské konference
pasivní
Pouze církevní zákony zavazují ty, kdo jsou:
• pokřtěni v katolické církvi nebo do ní přijati
• mají dostatečné užívání rozumu
• dovršili 7 rok
Zákony
• univerzální – jsou personální
• partikulární – jsou teritoriální, není-li stanoveno jinak
Promulgace zákona
• Acta apostolicae sedis (AAS)
• Vacatio legis
3 měsíce (univerzální zákony)
1 měsíc (partikulární zákony)
Právní obyčej
• Podle vztahu k zákonu
• Podle okruhu působnosti
• Podle času vyžadovaného k jeho navození (prostý – 30 let, stoletý,
nepamětný)
6. Osoby v církvi
Fyzické osoby
• právní subjektivitu získávají křtem nebo přijetím do katolické církve
(výjimka: katechumeni – kán. 206)
• křtem se připisují k církvi sui iuris podle svých rodičů (kán. 111-112 CIC)
Způsobilost k právnímu jednání:
• pod 7 let věku: nemají žádnou způsobilost
• plná způsobilost: 18 let
• další věkové hranice: např. 14, 16, 17 let
FO ve vztahu k bydlišti:
• obyvatel: v místě trvalého kanonického bydliště (domicilu)
• příchozí: v místě svého přechodného kanonického bydliště
(kvazidomicilu)
• osoba mimo své bydliště: trvalé bydliště má, ale je mimo ně
• osoba bez kanonického bydliště
Získání a ztráta bydliště (domicilu)
• Trvalé bydliště ve farnosti nebo diecézi: úmysl trvale zůstat nebo faktický
pobyt 5 let
• Přechodné bydliště: záměr 3 měsíce nebo faktický pobyt 3 měsíce
• Ztráta domicilu nebo kvazidomicilu: odchod z farnosti nebo diecéze s
úmyslem se tam nevrátit
Domicilem nebo kvazidomicilem se získává vlastní farář a vlastní
ordinář
Právnické osoby
• soubor osob (korporace)
• soubor věcí (nadace)
• veřejné (jednají jménem církve, ustaveny církevním představeným)
• soukromé (ostatní)
Získání právní subjektivity:
• ze zákona (veřejné PO – diecéze, farnost, řeholní společnost aj.)
• rozhodnutím představeného (např. charita)
• Katolická církev a Apoštolský stolec jsou PO božského práva
Právní jednání (kán. 124–128)
• k platnosti: koná osoba způsobilá, podstatné prvky a náležitosti
• vady: vnější násilí, strach nepůsobí neplatnost, není-li stanoveno jinak,
neznalost nebo omyl
• právní jednání představeného – kán. 127
7. Moc řídicí
Vázána na svěcení: Nositeli jsou jen ti, kdo přijali svěcení.
Vykonává se ve vnějším i vnitřním oboru.
Druhy:
• řádná – vázána na úřad
vlastní: vykonává se vlastním jménem (např. papež, biskup)
zástupná: vykonává se jménem nositele úřadu (např. vikář)
• delegovaná – vázána na osobu, pověření od řádného nositele
Obsah moci řídicí:
• zákonodárná: má ji papež, biskupové…
• výkonná: mají ji diecézní biskup, biskupští vikáři
• soudní: má ji diecézní biskup nebo soudní vikář
Doplnění moci řídicí církví: kán 144 CIC (994 CCEO)
8. Hierarchické zřízení církve
Jedna nejvyšší moc, vykonávají ji dva subjekty – papež a biskupský sbor
Papež
• Má nejvyšší, plnou, bezprostřední a obecnou moc
• Jedná sám nebo ve sboru
Biskupové
• V rámci univerzální církve mají sborovou moc
• V rámci místní církve (diecéze) osobní moc
Kardinálové
• Papežem jsou tzv. kreováni (jmenováni)
• Volí papeže, jsou v čele dikasterií (v jejich čele mohou stát i laici, i ženy)
• Nemají žádnou jinou zvláštní jurisdikci
Římská kurie
• Tvořena tzv. dikasteriemi
9. Místní církve
Diecéze (CCEO: eparchie)
• na její úrovni
územní prelatura a územní opatství (vlastním jménem)
apoštolský vikariát, ap. prefektura, ap. administratura (jménem
papeže)
• v čele diecézní biskup (CCEO: eparcha), pomáhá mu kněžská rada a
sbor poradců
• okrskové vikariáty (děkanáty): v čele okrskový vikář (děkan)
• farnosti: farář, pomáhá mu farní vikář (kaplan)
• s výjimkou děkanátů jsou to církevní právnické osoby
Církevní provincie
• v čele arcibiskup-metropolita
Biskupské konference
• omezené legislativní pravomoci, koordinační a pastorační orgán
10. Soudní řízení v církvi a církevní
soudy
Nositelé soudní moci
• biskupové a papež
• vykonávají ji prostřednictvím soudních vikářů a soudních sborů
Soudní systém latinské církve
• 1. stupeň: diecézní / interdiecézní
• 2. stupeň: metropolitní soudy (příp. soudy určené Apoštolskou
signaturou), lze se přímo odvolat i k Římské rotě
• 3. stupeň: soud Římské roty (příp. jiný soud zmocněný Ap. sign.)
Nejvyšší soud Apoštolské signatury
• nesoudí v meritu věci
• trojí funkce:
soudní: žaloby na neplatnost a restitutio in integrum proti
rozsudkům Římské roty, kompetenční spory
soudně-administrativní: porušení zákona kongregacemi v
administrativním procesu
administrativní: správa církevních soudů (odpovídá ministerstvu
spravedlnosti), odvolání proti administrativním rozhodnutím
diecézních biskupů
Záležitosti vyhrazené papeži (kán. 1405 CIC)
Papež soudí
• hlavy států
• kardinály
• biskupy v trestních věcech
• z vlastního rozhodnutí jakoukoli kauzu
• případy předložené stranami a papež je přijme
Soudní řízení může být až trojinstanční
• Proti rozhodnutí diecézního soudu se lze odvolat k metropolitnímu
soudu a pak k soudu třetí instance (Římská rota nebo určený soud)
• Je-li prvoinstanční soud metropolitní soud, je odvolacím soudem jiný
metropolitní nebo interdiecézní soud.
Církevní soudy v ČR
• Metropolitní soud v Praze (soud 1. instance pro pražskou arcidiecézi,
českobudějovickou diecézi a pro Apoštolský exarchát řkc. církve v
Praze)
• Interdiecézní soud v Olomouci (soud 1. instance pro olomouckou
arcidiecézi a ostravsko-opavskou diecézi)
• Diecézní soudy v Brně, Plzni, Hr. Králové a Litoměřicích
11. Svátosti
Křest
• křtěnec získává právní subjektivitu v církvi a po rodičích se zapisuje do
jednotlivé církve sui iuris
• řádný udělovatel biskup, kněz nebo jáhen
• předpoklad pro přijímání dalších svátostí
• nelze opakovat
• z církve nelze vystoupit (po účinnosti MP Omnium in mentem od 10. 4.
2010)
Biřmování
• věk 14 let
• řádný udělovatel biskup
Eucharistie
• vysluhuje kněz nebo biskup
• pod způsobou chleba nebo vína (tělo a krev Páně)
• řádný udělovatel přijímání je biskup, kněz nebo jáhen
Svátost smíření (zpověď)
• povinnost vyznat se z těžkých hříchu, z lehkých se doporučuje
• povinnost aspoň jednou ročně
• uděluje jedině kněz
• pro platnost se vyžaduje pověření (zpovědní fakulta): ze samého práva
a z úřadu
Svěcení
• Tři stupně:
‒ biskupské: 35 let
‒ kněžské: 25 let
‒ jáhenské: po skončení 5. ročníku teologie, trvalý jáhen 25 let,
ženatý 35 let a souhlas manželky
• Pro platnost se vyžaduje, aby to byl pokřtěný muž
• Celibát: povinný u kněží (jen pro latinskou církev!) a biskupů (pro celou
církev)
• Světitelé:
‒ jáhenské a kněžské svěcení: biskup
‒ biskupské svěcení: biskup + dva biskupové jako spolusvětitelé,
nutné povolení papeže, bez něj je sice svěcení platné, ale všichni
jsou exkomunikováni
Pomazání nemocných
• uděluje jedině kněz rukou
• maže se olejem, který světí výhradně biskup (kněz jen v případě
nutnosti)
• přijímají nemocní pro ulehčení a uzdravení
Manželství (viz další přednáška)
Literatura
• Dvořáček, Jiří: Východní kanonické právo – Úvod do studia.
Praha 2014
• Gerosa, Libero: Právo Cirkvi. Prešov 2005
• Hrdina, Antonín: Kanonické právo. Praha 2002
• Tretera, Jiří Rajmund – Horák, Záboj: Církevní právo. Praha
2016
• A další…