Prof. JUDr. Vladimír Týč, CSc. CHARAKTERISTIKA EVROPSKÉ UNIE Fenomén nadstátnosti 2022 Představení EU •po válce – úsilí o vytvoření jednotného trhu v Evropě a o celkovou ekonomickou integraci Evropy (bez její východní části) •(politická integrace zatím neurčitá) •metody integrace - alternativy: •1. klasická mezinárodní organizace (RVHP) na základě mezinárodního práva •2. nadstátní organizce na základě částečného přenosu suverénních pravomocí státu na tuto organizaci •druhá možnost přijata • Výkon pravomocí (nebo jejich přenos?) • •EU je organizace vytvořená státy, které se dobrovolně rozhodly společně vykonávat některé svoje pravomoci (legislativní) podle Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU. •Společný výkon: prostřednictvím orgánů (institucí) Unie. •Tedy: orgány Unie vykonávají tyto pravomoci Předpoklady nadstátnosti: • •Členské státy se vzdávají ve prospěch této organizace (Společenství, dnes Unie) části svých svrchovaných práv (pravomocí). •= přenos výkonu pravomocí členských států v určitých oblastech na Unii • •Dokumenty EU: „přenos pravomocí”, nikoli výkonu • • Nadstátnost – právo EU jako zvláštní nový právní řád •Costa v. ENEL (6/64) • •Na rozdíl od běžných mezinárodních smluv Smlouva o EHS zavedla vlastní právní řád, který se stal součástí právních systémů členských států a který je pro jejich soudy závazný. • Znaky nadstátnosti: 1.instituce (orgány) Unie, které nereprezentují členské státy; 2.přijímání rozhodnutí většinou hlasů, přičemž tato rozhodnutí zavazují všechny členské státy (i ty, které hlasovali proti), 3.zmocnění orgánů organizace k přijímání aktů závazných pro členské státy i jednotlivce; 4.přímá závaznost některých aktů i pro fyzické a právnické osoby, 5.nový právní řád (dnes právo EU): nejen Smlouva (původně EHS), ale i sekundární právo, které tvoří instituce EHS (dnes EU); 6.platnost aktů organizace (sekundární právo) posuzuje výhradně orgán (soud) organizace, 7.porušení povinností členského státu podle práva EU posuzují taktéž výhradně orgány organizace. • Nadstátnost (supranacionalita) •nadstátnost – nová metoda pro těsnou integraci (nejen obvyklá spolupráce) •dosud bezprecedentní v mezinárodních vztazích •členské státy delegují pravomoci na instituce mezin. organizace - Společenství (Unie) - cestou zřizovacích mezinárodních smluv •dva aspekty nadstátnosti mezin. organizace: –musí získat od členských států pravomoci ve vymezených oblastech –musí mít prostředky k využívání nadstátních pravomocí (právní akty = PRÁVO) • Charakteristika nadstátnosti - 1 •Soudní dvůr - Costa v. ENEL (6/64) : •1. Na rozdíl od běžných mezinárodních smluv Smlouva o EHS zavedla •vlastní právní řád, který se stal •součástí právních systémů členských států a který je •pro jejich soudy závazný (nejen pro soudy). •Tedy: pravomoci, které orgány EU obdržely od členských států, realizují cestou vytváření vlastního práva – tím tyto pravomoci využívají (uskutečňují). •Unijní právo tak doplňuje nebo nahrazuje právo členských států v oblastech přenesených pravomocí. Charakteristika nadstátnosti - 2 •2. Založením Společenství (dnes Unie), kdy Společenství (Unie) získala skutečné pravomoci vyplývající z omezení svrchovaných pravomocí nebo jejich přenosu ze států na Společenství, •tyto státy omezily, byť jen v omezených oblastech, svá suverénní práva, a •vytvořily tak mimo svůj vlastní právní řád nový (další) právo použitelné na své státní příslušníky (jednotlivce) i na sebe samotné (= právo EU). •3. Důsledkem je, že členské státy nemohou proti právu EU) uplatnit pozdější jednostranné opatření (zákon). •Tedy: přenesli jsme právotvorné pravomoci státu na Unii, a proto musíme strpět přednost práva EU před naším právem. • • • •cestou mezinárodních smluv, jimiž se členské státy na tomto přenosu na Unii jednomyslně dohodly •jsou to zejména: Smlouva o EU, Smlouva o fungování EU •Příklad: Článek 83 SFEU •1. Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem stanovit formou směrnic minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem z důvodu povahy nebo dopadu těchto trestných činů nebo kvůli zvláštní potřebě potírat ji na společném základě. •1. Suverénní stát je tvůrcem integračního procesu – jeho účast v této činnosti není omezením, ale výkonem kompetencí (pravomocí) vyplývajících z jeho suverenity •2. Modelem procesu integrace zůstává mezinárodní organizace, i když velmi zvláštní (není to státní útvar) •3. Průnik dvou sfér – státní a integrační (unijní) Delegování (přenášení) výkonu svrchovaných pravomocí na EU •prvotní je členský stát •pravomoci členských států jsou prvotní •členský stát rozhoduje o tom, výkon kterých pravomocí bude delegovat (předávat) •nejednoznačnosti nebo nejasnosti: kdo rozhoduje o rozsahu předaného výkonu pravomocí? (Soudní dvůr EU...?!) •samotné právo EU určuje způsob své aplikace (přímý účinek) i podmínky platnosti (u sekundárního práva) Omezení svrchovanosti: dvojí pojetí svrchovanosti • •Co je svrchovanost (suverenita): nezávislost státní moci na jakékoli jiné moci uvnitř nebo vně •1. V tomto smyslu je svrchovanost členského státu omezená – stát je povinen akceptovat rozhodování i právní předpisy práva EU i když nesouhlasí nebo proti své vůli bez ohledu na svou svrchovanost. •2. ALE: k tomu došlo vědomě a dobrovolně vstupem do EU. Je možné vystoupit. Proto má členský stát plnou svrchovanost. Členské státy – „vládci Smluv“ •Transfer (výkonu) pravomocí: jen na základě (prostřednictvím) zřizovacích smluv. EU nemá žádné vlastní (původní) pravomoci. •Jedině členské státy tak určují rozsah přenosu výkonu svých pravomocí na Unii cestou zřizovacích smluv, které jen ony samy schvalují. Proto jsou „vládci Smluv“ (Herren des Verträge). •Žádná změna Smluv není možná bez souhlasu všech členských států. • Příklad: Ústava Francie •Čl. 88-1 •„Francouzská republika je členem Evropské unie, kterou tvoří státy, jež se svobodně rozhodly společné vykonávat určité pravomoci, za podmínek stanovených ve Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, ...“ Charakter EU: chybí státní moc •státní moc si zachovávají členské státy •státní moc nepřechází na EU, přechází pouze výkon některých pravomocí, a to pod kontrolou členských států •EU nemá žádnou státní moc, není státem. Nemá proto ani vlastní svrchovanost. Omezení svrchovanosti členských států (jejich podřízení EU) neznamená, že se jejich svrchovanost „přelévá“ na Unii.