PRÁVNÍ RÁMEC HOSPODÁŘSKÉ INTEGRACE EVROPSKÉ UNIE Filip Křepelka filip.krepelka@law.muni.cz Jednotný vnitřní trh EU •Stupně hospodářské integrace států: (1)Vnitrostátní hospodářská jednota (dnes samozřejmost?) (2)Snížení cel (WTO) •(3) zóna volného obchodu zbožím (řada, mohou se překrývat) •(4) celní unie (z povahy věci vždy jen jedna) •(5) společný trh (další liberalizace – služby, pracovní síly) •(6) jednotný vnitřní trh (doprovodná opatření: politická nálepka) •(7) hospodářská a měnová unie (první jen politická nálepka bez obsahu) •(8) hypoteticky: sociální unie •EU dosáhla 6. stupně, ve vztahu k většině členských států dokonce 7. stupně, který je však v krizi, 8. stupeň však zjevně není dosažitelný. Základní svobody a doprovodné politiky •Základní svobody (počítání je různé, zpravidla čtyři, ale také tři, pět, šest či více): -volný oběh zboží -volný pohyb osob (jednotlivci a právnické osoby – z povahy věci jiné) -volné poskytování služeb -volné investice kapitálu -volná úhrada plateb (jako nutný doprovod předchozích). •Doprovodné politiky: zemědělská, soutěžní, regionální (kohezní), jednotná měna apod. Zákaz cel a dávek s obdobným účinkem •SFEU (dříve SES) zcela zakazuje cla a jakékoli daně, poplatky a odvody zatěžující dovoz či vývoz zboží mezi členskými státy. •Nejsou přípustné žádné výjimky. •Vytváří předpoklad pro hospodářskou integraci členských států. •První se neporušuje, nejde to, proto lze ilustrovat jen historicky (van Gend en Loos). Druhé se občas vyskytne (např. Brzezinski) •Zavádění cel by znamenalo konec EU. •Nelze zaměňovat s opatřeními s obdobným účinkem jako množstevní omezení. Zákaz daňové diskriminace •Uplatňované vnitrostátní daně nesmějí skrytě diskriminovat zboží dovážené z jiného členského státu anebo preferovat zboží domácí. •Ekonom by řekl: skryté clo. My však potřebujeme přesnější vymezení. •Příklad: zaměnitelné odlišné druhy zboží s odlišnou daňovou sazbou, např. alkoholické nápoje (Komise v. Francie – Whisky a Koňak). Zákaz kvót a srovnatelných omezení •Zakazují se kvóty (množstevní omezení) dovozu a vývozu zboží mezi členskými státy. •Zakazují se rovněž tzv. opatření s rovnocenným účinkem. Těmi se rozumí jakákoli administrativní opatření, která ztěžují nebo znemožňují dovoz či vývoz (široký výklad – rozsudky Dassonville, Cassis de Dijon, Keck) •Na druhé straně se připouštějí výjimky: ochrana života a zdraví lidí, zvířat a rostlin, veřejný pořádek, národní bezpečnost, kulturní bohatství anebo práva duševního vlastnictví. Nesmí nicméně sloužit svévolné diskriminaci a musejí být nezbytné (rozsudek UHT) Harmonizace norem •Za účelem omezení využívání výjimky kvůli ochraně života a zdraví lidí, zvířat a rostlin se harmonizovaly a unifikovaly standardy výroby většiny zboží. •Nástrojem byly zpravidla směrnice, standardy tedy stanoví přímo jen vnitrostátní právo členských států. •Nyní se ale začínají užívat nařízení, které si stejně žádají legislativní doprovod, avšak materiálně se uplatní přímo. •Standardy jsou jak materiální, tak procedurální (kontroly, certifikáty). Odstranění celních kontrol na společných hranicích •Na společných hranicích se v roce 1992 (pro Česko vstupem) ukončily celní (resp. fiskální) kontroly mezistátně obchodovaného zboží. •Vnitrostátní zbožové daně se vybírají na základě spolupráce finančních orgánů členských států a pravidelných hlášení dovozu a vývozu. •Nadále se připouštějí speciální kontroly (veterinární, fytosanitární, pořádkové a bezpečnostní), provádějí se však jen omezeně nebo příležitostně. Harmonizace nepřímých daní •Právo EU (série směrnic) předepisuje členským státům uplatňování daně z přidané hodnoty a spotřebních daní. •DPH: unifikace konstrukce, stanovení příslušnosti pro výběr, harmonizace sazeb (minimální základní sazba, vymezený okruh zboží, které lze zdaňovat nižší sazbou). •Spotřební daně: předepsána konstrukce a minimální sazby na alkoholické nápoje, tabákové výrobky a především uhlovodíková paliva a maziva. Jednotná vnější obchodní politika •EU má jednotnou celní a další vnější obchodní politiku – po Lisabonu výlučnou kompetenci. •Existují jednotná pravidla vyměřování a výběru cel z dovozu ze třetích států. •Existuje jednotný celní sazebník. •Obchod mezi členskými státy WTO (157 členských států včetně 28 členských států EU) je předmětem závazků ohledně cel a dalších opatření. •Výběr cel zabezpečují členské státy. •Výnos směřuje – po stržení režie – EU. Realita obchodu zbožím •Uvnitř EU je velká většina zbožových trhů integrována celoevropsky nebo – s ohledem na širší liberalizaci – celosvětově. •Spotřebitelé se tak těší široké nabídce. Výrobci získávají širší možnosti odbytu, jsou ale také vystaveni mnohem tvrdší konkurenci než na uzavřených národních trzích. •Trhy nevznikají jenom u zboží: (1) s nepřiměřenými dopravními náklady (2) rychle se kazícího a (3) vázaného na jazyk či kulturu. • Volný pohyb osob – občanství EU •Je hospodářskou svobodou. •Zároveň má ale společenský, politický a koneckonců také lidský rozměr. •Občanství EU (od roku 1993) – občanem EU je občan členského státu. •Státy si svým státoobčanským právem stanovují samy, kdo je jejich občanem, pravidla nejsou úplně totožná. •Občanství EU je tedy pouze odvozené a doplňkové k občanství členského státu. Vývoj volného pohybu osob •Krátkodobá migrace byla obecně uvolněna mezi tehdejšími západoevropskými státy: bezvízový styk. •Právu na dlouhodobý pobyt a usazení se těší (dle příslušné verze zřizovacích smluv a směrnic): •- od roku 1957 občané členských států za účelem zaměstnání a podnikání v hostitelském členském státě + doprovázející rodinní příslušníci -od 90. let důchodci, studenti a osoby s vlastními zdroji -zahrnuti tedy nejsou potenciálně sociálně potřební. -nyní výklad směřuje k obecné svobodě, právo EU garantuje trvalý pobyt po pěti letech. Omezení pohybu •Omezení vstupu kvůli ochraně zdraví se už neuplatňují, nemají totiž smysl (nerozlišující karanténní opatření jsou nadále možná!) •Omezení vstupu a pobytu kvůli veřejnému pořádku se smějí uplatňovat jenom v přiměřené době jako sankce za závažný trestný čin, kdy je nebezpečí recidivy. •Uplatňování omezení vstupu a pobytu je obtížné po skončení pasových kontrol na většině společných hranic (tzv. Schengen), není však nemožné. • Přístup k zaměstnání a podnikání •Zásada zrovnoprávnění občanů jiných členských států na trhu práce a podnikání -stejné pracovní právo (přístup k zaměstnání, mzda, pracovní doba atd.) -stejné správní právo pro osoby samostatně výdělečně činné (licence, kontroly, sankce) -stejné daně, odvody a poplatky jako platí občané hostitelského státu. •Výjimka ohledně možnosti přístupu: zaměstnání a podnikání představující výkon veřejné moci mohou státy vyhradit svým vlastním občanům. Uznávání kvalifikace •Organizace a financování školství zůstává v kompetenci členských států. Mezi školskými soustavami členských států zůstávají nemalé rozdíly. •Kvůli usnadnění pohybu pracovníků a podnikatelů přesto vytvoření mechanismu pro snadné uznávání univerzitních kvalifikací. •Nyní kodifikující směrnice 2005/36/ES. •Harmonizace nároků na některé diplomy: zdravotnictví, stavebnictví, právo. Vytvoření mechanismu pro uznávání výučních listů a podobných kvalifikací. Vzhledem ke značným rozdílům nutnost uznávání praxe Unifikace kvalifikací v dopravě (potřebné a dosažitelné pro mezinárodní dopravu). Nároky na jazykové znalosti •Právo nebo zaměstnavatel mohou požadovat odpovídající znalost místního jazyka od přistěhovalce za prací nebo podnikání, potřebnou pro výkon profese. •To lze diskutovat pro jednotlivá povolání. •Jakékoli usnadňování v podobě tolerance neznalosti jazyka by bylo absurdní, zákaz omezení se proto nevykládá široce tak, že by zahrnoval také zastřené omezení občanů jiných členských států. Sociální zabezpečení přistěhovalce za prací / podnikáním a jeho rodiny •Zařazení do soustavy sociálního zabezpečení hostitelského státu. •Zásada zrovnoprávnění (nařízení 492/2011, nařízení 883/2004) •Právo na stejnou zdravotní péči •Právo na průběžné sociální dávky •Právo na vzdělání migranta a doprovázejících rodinných příslušníků za stejných podmínek •Právo na podporu v nezaměstnanosti, ovšem s nebezpečím neprodloužení pobytu, s výjimkou těch, co už získali trvalý pobyt. Následné sociální zabezpečení migrantů •Migranti postupně pracují a platí daně a odvody ve více členských států. •Nutnost propojení důchodového zabezpečení (starobní, invalidní i pozůstalostní – vdovské a sirotčí): nařízení 883/2004. •Sčítání rozhodných dob, nejsou-li nabyty pro získání nároku v příslušném státě •Poskytování dílčích důchodových dávek ze strany příslušných členských států. •Řešení – obecně – spravedlivé pro migranty stejně jako pro členské státy. Postavení cizinců - neobčanů EU •Členské státy si nicméně určují svoji přistěhovaleckou politiku samy. Ovlivňují ji přitom v řadě případů zvláštní vztahy se třetími státy (bývalé kolonie či hospodářsky, kulturně, migračně a jinak blízké státy) •Postupné zavádění migračních práv pro dlouhodobě usazené obyvatele – ne-občany členských států v rámci EU. Realita migrace za prací a podnikáním •Odklad migrace pracovníků z nových členských států kvůli neochotě bohatých států okamžitě uvolnit z obavy před velkou migrací. •Jinak nevelká migrace za prací a podnikáním. •Důvody jsou patrně víceré: mnohojazyčnost Evropy, poměrně nevelké rozdíly v možných příjmech, kulturní a klimatické rozdíly, nutnost rozdělení rodiny či stěhování všech, náklady na cestování, sociální zabezpečení. •Paradoxní svoboda: ochota zavést jenom při očekávání malého využívání (proto přechodná období pro občany nových členských států) Svoboda usazování právnických osob vzniklých za účelem zisku •Svoboda usazování obchodních společností a družstev pro podnikání v jiném členském státě. •Oprávněny jsou právnické osoby vytvořené podle práva členského státu se sídlem v něm. •Zrovnoprávnění pobočky, včetně případů, kdy se obcházejí vyšší nároky na domácí obchodní společnosti (rozsudek Centros). •Otázka stěhování obchodní společnosti •Právo nediskriminačně vytvořit dceřinou společnost v hostitelském státě: zastřené usazení. Korporační právo EU •Harmonizace korporačního práva členských států prostřednictvím směrnic: neodstraňuje však rozmanité palety obchodních společností podle práva členských států. •Evropské právní formy (tzv. societas europea neboli evropská akciová společnost), ovšem nepoevropštěná správa. •Neziskové právnické osoby zůstávají v kompetenci členských států, absence harmonizace, rozmanité právní formy. Jakým základním svobodám se těší? Realita korporativního podnikání •Podnikání ve více členských státech je běžné, zakládá se na využití know-how a řídícího personálu ve více státech. •Běžné vytváření evropských koncernů a holdingů v jednotlivých členských státech, pobočky se používají méně. •Využívá se zpravidla místní pracovní síla. •Složitá problematika zdaňování koncernových příjmů (kvůli účelovému přelévání zisků, vykazování nákladů apod.) Volné investice kapitálu •Svoboda zavedená jak mezi členskými státy, tak navenek vůči nečlenským státům (které samozřejmě svobodu nemusejí respektovat). •Kdokoli může investovat, investici držet a využívat a investici stáhnout. •Nesmí být diskriminován. •Transfery nesmějí být ztěžovány či znemožňovány. •Formy investice: půjčka, úvěr, vklad, účast na podnikání, cenné papíry, vlastní majetek – nemovitosti, starožitnosti, zařízení pro vlastní osobní podnikání. •Síť mezinárodních smluv o ochraně a podpoře investic. Volné poskytování služeb I. •Služby představují podstatnou část moderního hospodářství. •Jejich mezinárodní obchod však zaostává za mezinárodním obchodem zboží (důvody: doprava, jazyk, možnost náhrady místními) •Služby: jakékoli hospodářské plnění, které není dodáním zboží. •Způsoby překračování hranic: důležitá je zejména souvislost s pohybem osob: pasivní, aktivní, distanční. V souvislosti se službou se ale běžně pohybuje také zboží nebo kapitál. •Existuje řada rozsudků, ve kterých Soudní dvůr nacházel jednotlivé meze uplatnění této svobody, odlišení od dalších svobod… Volné poskytování služeb II. •Svoboda služeb zavedená v ES (skoro) od počátku existence celku (na papíře). •Zákaz diskriminace zahraničního poskytovatele či příjemce, stejně jako služby jako takové •Stanovení kompetence pro výběr DPH a harmonizace sazeb. •Nutnost vyjasnění podmínek detašování: překryv s volným pohybem osob za prací. •Snaha odstranit překážky obchodu službami mezi členskými státy všeobecnou Směrnicí o službách na vnitřním trhu (2006/123/ES) Volná úhrada plateb •Všeobecná svoboda úhrad v rámci EU. •Je nezbytností nebo je potřebná pro využívání všech dosud uvedených základních svobod: platby za zboží, za služby překračující hranice, převod výdělku do domovské země anebo převod výnosu kapitálu. •Státy smějí a musejí – na základě harmonizace – kontrolovat mezistátní peněžní toky kvůli zabránění praní špinavých peněz a daňovým únikům. •Integrace platebních systémů bank (TARGET) Ochrana spotřebitele •Právo EU stanoví prostřednictvím řady směrnic řadu standardů ochrany spotřebitele zboží a služeb, zvláště pak těch, které se prodávají rizikovými formami (finanční služby, služby kontrahované na dálku či mimo provozovnu) •Harmonizace se snaží omezit narušení hospodářské soutěže, zajistit lépe migranty, je zde ale také viditelné úsilí EU zalíbit se obyvatelům členských států. •Chráněny jsou hospodářské stejně jako zdravotní a bezpečnostní zájmy spotřebitelů. Regulace podnikání •Právo EU/ES stanoví prostřednictvím směrnic standardy pro podnikání v řadě odvětví. •Neúplný přehled: doprava, peněžnictví (bankovnictví, pojišťovnictví, investiční fondy), telekomunikace, výroba jednotlivých druhů zboží, televizní vysílání atd. •Některé standardy jsou unifikované, jiné jen harmonizované, tj. v určitých mezích se připouštějí odchylky dle vůle členských států. Ochrana hospodářské soutěže – kartely, dominance, fúze •Potlačují se praktiky překračující hranice členských států. •Vyšetřuje a pokuty ukládá Komise. •Zakazují se kartely (připouštějí se výjimky) •Zakazuje se zneužití dominance •Praktiky: dělení trhu, diktování cen, omezování produkce či odběru, vázané obchody, diskriminace odběratelů. •Jako prevence se kontrolují fúze. •Snaha uplatňovat soutěžní právo též na praktiky „z ciziny“. •Neharmonizované, avšak fakticky totožné soutěžní právo členských států na vnitrostátní praktiky proti soutěži. • Ochrana hospodářské soutěže – potlačování státních podpor •Potlačování státních podpor: narušují hospodářskou soutěž na integrovaných trzích •Evropské státy mají tendenci poskytovat podpory kvůli zaměstnanosti •Existuje mnoho právních forem, které mohou nést podporu, široké je pojetí „státu“ (samospráva, podniky i instituce), předpokladem selektivita, příjemcem podniky. •Státní podpory se zakazují, ledaže Komise neudělí výjimku podle stanovených důvodů. • Prosazování hospodářské soutěže: demonopolizace •Příkaz založit řízenou hospodářskou soutěž v některých dosud monopolizovaných odvětvích (letecká doprava, železnice, telekomunikace, pošta, energetika) •Provádějí členské státy prostřednictvím národní legislativy a specializovaných úřadů. Zatím omezeně přijímaná a úspěšná snaha vše spravovat na evropské úrovni. Společná zemědělská politika •Vyvolaná zvláštními podmínkami zemědělství, udržovaná politickým vlivem zemědělců. •Zahrnuje masivní dotace, intervence na trzích, restrikce výroby, ochranářskou politiku navenek. •Upravuje podstatná část nařízení. •Státy uskutečňují pod dohledem Komise •Prostor pro doprovodnou státní zemědělskou politiku je omezený. •Obchod zemědělskými výrobky je však uvolněn. •Unifikují se a harmonizují hygienické standardy. Regionální politika •Má vyrovnávat zásadní hospodářské rozdíly mezi členskými státy. •Financuje především infrastrukturu a doplňkové aktivity sloužící hospodářskému a sociálnímu rozvoji zaostávajících oblastí. •Uskutečňuje se na základě komplikované spolupráce institucí EU a úřadů členských států. •Provádí se prostřednictví víceletých programových rámců (nyní 2014-2020). •Jak je regionální politika úspěšná? Ochrana životního prostředí obecně •Standardy ochrany životního prostředí původně zaváděné kvůli ochraně hospodářské soutěže. •Nyní rovněž sociálně-ekologická motivace. •Existuje zájem států na převedení nepopulární politiky na celek? •Obvyklý nástroj: směrnice. Výkon prostřednictvím legislativy, úřadů a soudů členských států, nicméně dohled Komise. Ochrana životního prostředí - složky •Záběr: ochrana jednotlivých složek životního prostředí: -voda, vzduch, hluk -nakládání s odpady -ochrana ohrožených druhů, biotopů (Natura), migrujících ptáků -Standardy územního rozhodování (EIA) včetně účasti veřejnosti: akceptuje se procesní autonomie členských států. Klimatická politika EU •Klimatická změna / krize •Mezinárodní závazky: rámcová úmluva OSN 1992, Kjótský protokol 1998, Pařížská dohoda 2015. •Již starší opatření: European Trading System, podpora výroby energie z obnovitelných zdrojů. •Nyní eskalace: European Green Deal, „Evropský klimatický zákon“., Fit for 55 balíček návrhů. •ETS 2, tzv. LULUCF, návrhy týkající se letecké a námořní dopravy, posilování obnovitelných zdrojů energie, postupné vytlačování automobilů se spalovacími motory, taxonomie, ekodesign… Energetická politika •Jednotlivé členské státy vlastní řešení •(ano či ne jaderná energetika – ESAE). •Klimatická politika: potlačování spalování uhlí (kdysi ESUO), tlak na omezení spalování ropy a plynu. •Zakotvování minimálních požadavků na zásoby. •Nicméně liberalizace elektroenergetiky, plynárenství a ropy. •Energetické šoky – současnost. •„Energetická unie“ – reálně neexistuje, nyní pokus o koordinaci intervencí. Rozpočet EU •Přerozděluje okolo 1% HDP EU (oproti 33-50% členskými státy včetně územní samosprávy). •Hlavní příjmy: odvod DPH, odvod členských států podle HDP, cla, zemědělské dávky. •Hlavní výdaje: zemědělská politika, regionální politika, výzkumná politika, humanitární politika, vlastní instituce. •Co se nefinancuje: úřady, soudy pro každodenní výkon práva, armáda, policie, sociální dávky, školství, zdravotnictví, dotované služby. Jednotná měna: výhody a úskalí •Přínosy jednotné měny: -odstranění transakčních nákladů (marže směnáren a bank) -odstranění nákladů na pokrytí kursových rizik -Potřeba roste s rozvojem obchodu mezi celky s různými měnami. •Jednotná měna přináší transparenci. •Symbolický význam: měna jako atribut státu. •Úskalí: nutnost jednotné měnové politiky. Jednotná měna: požadavky •Institucionální hledisko •/1/ Zřízení na exekutivě nezávislé emisní banky • •Monetární hlediska •/2/ Sblížení měr inflace •/3/ Sblížení úrokových měr v ekonomice •/4/ Stabilní směnné kursy • •Fiskální hlediska •/5/ Udržení schodku veřejných financí pod 3% HDP •/6/ Udržení veřejného dluhu po 60% HDP. Zavedení jednotné měny a její podoba •Jednotná měna zavedena účetně v roce 1999 11 státy, 2002 hotovostně 12 státy, •Postupné rozšiřování eurozóny na 19 členských států. •Jednotné bankovky a skoro jednotné mince s evropským oběhem. • • Jednotná měna: opatření •Evropská centrální banka řídí centrální banky členských států eurozóny (tzv. Eurosystém), jež provádějí její politiku. •Navždy stanovený kurs, resp. přepočítací koeficient mezi starými jednotkami a novou jednotkou. •Při zavedení dočasný oběh obojího oběživa, posléze možnost výměny starého oběživa. •Potvrdila se všeobecná právní kontinuita plnění podle všech předpisů, rozhodnutí, smluv a jiných jednání (). Dluhová a měnová krize EU •Nikdy se nedodržovaly fiskální požadavky. •Výsledek: dluhová krize států PIGS, státům není ochota půjčovat bez vysokých úroků či vůbec. •Zachraňování (bailout) – fondy, EFSF, nyní ESM, požadavek společných dluhopisů, krácení veřejných dluhů (haircut), uvolnění politiky ECB (inflace?). •Vyloučení, vystoupení, rozpad při insolvenci? •Možnost rozpadu EU kvůli rozpadu eura? •Příčiny krize? Nevhodná měnová zóna, sociální stát, zkorumpovaný stát, přílišný optimismus dlužníků v dobách konjunktury, nedodržování pravidel, potřeba přerozdělování a určitých hospodářských politik? Dluhové unie •Zachraňování přehnaně zadlužených států. •Expanzivní měnová politika Evropské centrální banky a Eurosystému. •Požadavky na hospodaření členských států – formálně zpřísnění a zintenzivnění kontroly. •Evropský stabilizační mechanismus jako stabilizace dočasných záchranných mechanismů. •Pandemie covid-19, klimatická politika EU a nyní energetická krize razantně zvyšují zadlužení. •Next Generation EU – společná půjčka a společný program. Společná zahraniční, bezpečnostní a obranná politika •Přijímá ji Rada, dříve v podobě společných strategií, společných postojů a společných akcí, nyní rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky. •Předpokladem je jednomyslnost členských států (zdržení je možné, vyžaduje se pak nerušení dohodnutého řešení) •Vzhledem k jednomyslnosti se v mnoha závažných situacích nedaří společné zahraniční politiky dosáhnout. •Chybí praktické a politické předpoklady pro posílení EU v oblasti obrany, klíčovou roli stále sehrává NATO. •Rusko-ukrajinská válka. •Reálné zavedení vojenské komponenty v EU – dodávky zbraní Ukrajině. Odstranění kontrol na většině společných hranic „tzv. Schengen“ •Celní kontroly byly odstraněné všeobecně, též se upouští od speciálních zbožových kontrol. •Tzv. schengenské právo: upuštění od pasových kontrol (migrace osob) na většině společných hranic, možnost namátkových kontrol. •Standardizace ochrany vnějších hranic, sbližování vízové a imigrační politiky. •Omezené připuštění přeshraničního pronásledování a sledování policiemi členských států, přeshraniční policejní spolupráce. Policejní spolupráce •Z praktických, legálních i politických důvodů nemožnost vytvoření společné evropské policejní složky. •Europol zabezpečuje pouze spolupráci policií členských států na základě výměny potřebných informací a slaďování spolupráce při společných akcích. Spolupráce ve věcech trestních •Trestní represe: klasická činnost státu, státy nejsou ochotny se jí vzdávat. •Nepředstavitelnost federalizace z politických stejně jako praktických důvodů. •Postupně koordinace a kooperace při vyšetřování a postihování trestných činů (ne bis in idem, spolupráce při dokazování, vydávání – evropský zatykač, předávání k potrestání apod.) •Chybí harmonizace trestů (jen vyloučení trestu smrti),jen minimální společné představy. •Problém s vymezením trestního práva – včetně správního trestání. Vízová politika a imigrace •S ohledem na „Schengen“ musí být jednotná vízová politika vůči občanům třetích států. •EU stanovuje jednotně, občané kterých států se těší možnosti příjezdu bez víza. •Pro zbývající udělují diplomatické a konzulární mise členských států (nikoli mise EU jako celku) víza. •Dlouhodobé přistěhování občanů nečlenských států si určují členské státy samy. Azylová politika EU •Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků 1951 určuje základní nároky na smluvní strany, jimiž jsou všechny členské státy – prosazuje OSN a jeho vysoký komisař pro uprchlíky UNHCR. •Kvůli zneužívání azylu se stanovilo, že žádost vyřizuje výhradně členský stát vstupu (tzv. Dublinské dohody, resp. nařízení) Sblížily se předpisy pro vyřizování žádostí o azyl. •Přílivy uprchlíků/běženců/migrantů v posledních letech za ukazují neudržitelnost tohoto řešení pro hraniční státy a také státy s vysokým sociálně-ekonomickým standardem. •Je třeba zvažovat unifikaci systému a pak také uprchlické kvóty – je to však politicky problematické pro neshodu ohledně pojetí ochrany uprchlíků. •Radikální proměna v rámci běženecké vlny z Ukrajiny. Justiční spolupráce ve věcech civilních: soudní spory a výkon •Stanovení příslušnosti soudů pro řešení sporů civilních a komerčních •Vytvoření mechanismu pro snadnou spolupráci při dokazování, právní pomoc v přeshraničních sporech, doručování obsílek apod. •Usnadnění uznávání rozhodnutí pro účely jeho exekuce na území jiných členských států na základě formulářů (s ohledem na mnohojazyčnost). •Odlišná účinnost civilního soudnictví v jednotlivých členských státech. Justiční spolupráce ve věcech civilních: konkursy, rodinné právo •Nutnost propojení soudů členských států pro provádění konkursu úpadců s majetkem a závazky (civilními stejně jako daňovými) na území více členských států. •Snaha po koordinaci rodinného práva v případě migrantů (manželské a rozvodové právo, rodičovská odpovědnost, sociálně-právní ochrana dětí). Nemožnost většího sblížení s ohledem na kulturní odlišnosti.