(pracovní podklady k výuce, bez jazykové korektury, sestavila
                          K. Vlčková)




Pozitivistická pedagogika
  
  -   H. Spencer
-   cíl výchovy -- příprava k životu, ne zbytečné nepotřebné
vědomosti, jen ty nejpodstatnější
-   důraz na fakta, poznatelné


Psychoanalytická pedagogika

  -   čerpá z původní psychoanalýzy (S. Freud) a
     neopsychoanalýzy (z analytické psychologie C. G. Junga,
     z individuální psychologie A. Adlera), z neofreudistů (kulturní
     psychoanalýza K. Horneyové, E. Fromma)
  
přínos do pedagogiky:
  -   výchova v ranném dětství může ovlivnit vznik pozdějších
     poruch a obtíží,
  -   úloha nevědomí ve výchově
  -   prevence pocitu méněcennosti
  -   důležitost poradenství, citlivě prováděné sexuální výchovy
  -   škodlivost extrémních výchovných stylů
-   důležitost sebekontroly učitele
  -   rozvíjení tvůrčí svobody
  -   láska a solidarita ve škole
  -   tradiční pedagogika opomíjí iracionální vrstvy


Duchovědná pedagogika

  -   rozsáhlý a diferencovaný pedagogický směr 20. století
-   je označována jako pedagogika kultury, filozofická
pedagogika
  -   řadí pedagogiku k vědám duchovním -- ty na rozdíl od
     přírodovědných studují filozofické a kulturní souvislosti
     výchovy
-   důraz kladen na hodnoty, kulturu
  -   cíl výchovy = utváření osobnosti působením kulturních
     hodnot, hl. výchovný prostředek je vzdělávání
  -   představitelé: W. Dilthey, H. Nohl, E. Spranger, T. Litt
     aj.


Pedagogický esencialismus

  -   představitel: William C. Bagley (1874-1946)
-   ucelený vzdělávací systém, jasně vymezené požadavky na
osvojení podstatného (esenciálního) učiva

Pragmatická pedagogika

-   vychází z pragmatické filozofie (od konce 19.st. do 50.
  let 20. století byla nejrozšířenější v USA)
-   zakladatelem je J. Dewey (1859 -- 1952)
-   vzdělání -- nástroj řešení problémů, se kt. se člověk
  setkává v praktickém životě =>
-   vlastní pojetí tzv. instrumentalismus -- základní pojem =
zkušenost získaná v individuální praxi; je třeba osvojit si
metody, jak řešit obtíže při získávání zkušenosti
-   podstatný je rozvoj aktivity dítěte
-   osobní zkušenost poskytuje motivy, rozvíjí zájmy a pomáhá
  odhalovat a řešit problémy
-   na základě této teorie vybudoval Deset tzv. činnou školu
-   základ = projektová metoda

-   pragmatická ped. ovlivnila školu v USA, přispěla k její
  demokratizaci
-   ve 20. a 30. letech byla jedním z nejvlivnějších ped.
směrů i v ostatních zemích
-   u nás měla vliv na reformní hnutí mezi dvěma světovými
  válkami (představitel: V. Příhoda -- Deweyho žák)


Pedagogický reformismus

  -   viz samostatný materiál Reformní školy

Experimentální pedagogika

  -   ped. směr, kt. vychází ze snahy o přesná měření edukace
     (testy)
-   představitelé:
  -   Alfred Binet (1857 -- 1911) - inteligenční testy,
     inteligenční kvocient;
  -   Ernst Neumann, Wilhelm August Lay -- metodou přesného
     pozorování, měření a experimentu objasňovali zákonitosti
     fyzického a psychického vývoje
  -   Edwadr Lee Thorndike (1874 -- 1949) -- am. pragmatický
     pedagog a psycholog, behaviorismus, výchova jako přizpůsobování
     jedince prostředí, učení se novým reakcím


Marxistická pedagogika

  -   socialistická pedagogika
-   edukační jevy vykládány na základě marxistické filozofie a
ideologických dogmat marxismu, původní: dialektický a
historický materialismus (Marx, Engels)
  -   výchova je závislá na ekonomických, sociálně-politických a
     kulturních podmínkách, má třídní rysy
  -   cíl -- všestranný rozvoj osobnosti
-   důležitá je rozumová výchova, technická -- teoretické
základy výroby, tělesná, mravní -- ateistická komunistická
morálka, kolektivismus, humanismus, uvědomělá kázeň, estetická
-- poznávací a mravní fce umění
  -   slučování vyučování s výrobou a politikou, laicizace
     učitelů, vyloučení náboženství, odluka školy od církve, princip
     povinného světského bezplatného vyučování
  -   1948 -- 89 byla u nás jedinou povolenou a správnou verzí
     pedagogické vědy
-   to způsobilo určité škody (izolovanost od světových
výzkumných aj., směrů)
  -   uplatňována ve všech bývalých socialistických státech
  -   nemarxistická pedagogika v kapitalistických zemích byla (s
     pejorativním podtextem) označována za buržoazní pedagogiku
  -   kritické zhodnocení marxistické pedagogiky z let 1948-89 u
     nás nebylo provedeno, pozitiva ani negativa nebyla dostatečně
     shrnuta a pojmenována
  -   v zahraničí: neomarxistická pedagogika -- u některých např.
    ekonomicky a sociologicky orientovaných autorů (T. Adorno, J.
    Habermas, část feministického proudu aj.)
  -   hl. téma: nerovnost v přístupu ke vzdělávání, způsobované
    třídní diferenciací v kapitalistické společnosti


Existencialistická pedagogika

  -   vychází z Nietzscheho, Bergsona, Kierkegaarda, Husserlovy
     fenomenologie; Heidegger, Jaspers, Marcel, Sartre, Camus
  -   člověk jako izolovaný jedinec, beznadějná pomíjivá
     existence, poznatelná prožitkem ne rozumem, společnost =
     neosobní síla, popírána existence historických zákonitostí
  -   představitelé existencialistické pedagogiky: O. Bolnow, W.
     Brezinka, O. Kroh, K. Schaller
-   výchova jako pouhá pomoc při biologickém vývoji, středem
výchovy je sám člověk
  -   cíl -- rozvoj osobnosti jako autonomní individuality se
     svobodou rozhodování a s kulturou mezilidských vztahů
  -   ve výchově hraje roli citová sféra => důraz na pozitivní
     ped. atmosféru, citlivý vztah pedagoga k dítěti


Novotomistická pedagogika

  -   novotomizmus -- jeden z hl. směrů náboženské filozofie
     20.století -- východiska: scholastický systém T. Akvinského ze
     13. st.
-   harmonie víry a rozumu, lidské poznání je podřízeno
nadrozumovému poznání božskému
  -   člověk -- jednak se nesmrtelnou duší se podílí na
     transcendentnu, jednak je fyzickou bytostí
  -   společnost má usilovat o obecné dobro, jednotu, řád, mír
  -   představitelé novotomist. ped.: Foerster, J. Maritain
  -   cíl výchovy = navrácení jedince od naturalistické životní
     koncepce jeho božskému určení, osvobození člověka od sebe sama
     -- integrální humanismus (Maritain)
-   škola -- církevní, nezávislá na státě,
  -   křesťanská výchova v rodině a organizacích
  

Sociologická pedagogika

  -   poznatky sociologie
-   představitelé: E. Durkheim, P. Barth, P. Natorp, F.
Znaniecky
-   člověk = bytost sociální, kt. formují především
společenské podmínky
  -   výchova = plánovité zespolečenšťování (socializace)
     jedince, výchovou si společnost utváří takového jedince, jakého
     potřebuje, těžiště takové výchovy = mravní složka
  

Hnutí za odškolnění

  -   descholarizace, deschooling, hnutí za svobodnou školu
-   zrušení škol, povinné školní docházky, škola = nástroj
politické výchovy, indoktrinace, formování loajality k systému
-   případně jen svobodné školy, nezávislé, nejrozmanitější
povahy, nenucené hravé učení bez závazného obsahu a tradičních
forem
  -   radikální představitel: I. Illich (ilič) -- Američan


Antiautoritativní pedagogika

  -   60. léta -- studentská hnutí, kritika školství
-   odstranit autoritativní charakter výchovy,
  -   model výchovy zbavené jakéhokoli útlaku, rozvíjet zdravé
     sebevědomí, odstranit potlačování potřeb (včetně sexuálních),
     formovat politické vědomí a solidaritu


Antipedagogika

  -   2.pol, konec 20st.
  -   zcela odmítá výchovu, boj proti "výchovné společnsoti",
     boj proti pedagogickému totalitarismu
  -   výchova = manipulace dětmi dospělými, kt.se je snaží
     ovládnout, = mrzačení, zneužívání dětá, deformace jejich lidské
     přirozenosti
  -   připouští pouze vzdělávání bez výchovných nároků


Postmoderní pedagogika

  -   od poč. 80.l.
-   zdroje: J.F.Lyotard, W. Welsch, Bělohradský
  -   krize pohledu na svět opírajícího se o moderní vědu =>
     skepticismus, kriticismus; krize celostního přístupu
  -   humanizace světa, obecná tolerance
  -   diferenciace, pluralita, kritický přístup, citlivější
     pohled na rozdíly, heterogennost, pluralitu
-   větší kritičnost ped. jako vědy vůči velkým systémům --
autoritativně diktovaly cíle atd.
  -   přísně analytické zkoumání, hledání diferencí, historicko-
     srovnávací bádání, pluralistické myšlení, tolerance
  -   alternativní koncepce výchovy
-   zbavit výchovu všeho autoritativního,
  -   pomoct jedinci na jeho životní cestě, respektovat jeho
     osobnost v ped. procesu
  -   vést jedince k pluralitnímu vidění, toleranci, porozumění
  -   jednotné vzděl. programy nahradit alternativními,
     volitelnými, oboustranně dohodnutými (obsah, metody, prostředky
     atd.)
  -   představitel: Carl Rogers (1902-1987) -- pokus o reformu
     am. školy: svobodné učení -- nutná osobní angažovanost, pocit
     objevování, učení musí vycházet ze sebe sama, být smysluplné;
     rozvoj autentické osobnosti (nekonformní, angažované)









Další směry viz materiál Alternativní školy a inovace, reformní
školy

Jsou i další směry, zde nezmíněné (fenomenologie, hermeneutika
.. atd.)