Podmínky výchovy - výchova = subjekto-subjektový proces, pedagog <-> žák (není pasivní), má v sobě sebeutvářecí prvek - podmínky výchovy jsou determinanty procesu výchovy, vedení, kultivace i utváření lidí - chceme-li jednotlivce plně rozvíjet, musíme je též dostatečně znát, znát jejich aktivity a jejich životní prostředí - mezi podmínky výchovy náleží osobnosti, jež se na výchově podílejí, věci a předmětné okolnosti - podmínky výchovy jsou charakterizovány celkovou dosaženou úrovní života a životního prostředí vychovávaných i vychovatelů - podmínky výchovy jsou dány tím, co existuje, včetně zjevných i skrytých možností - teoreticky spadá pod tento pojem celá mimovýchovná realita a z výchovy vše, kromě jejích cílů a prostředků - podmínky výchovy jsou východiskem, a do jisté míry i výsledkem výchovy - je třeba rozlišovat mezi následujícími pojmy : - okolí -- souhrn všech vnějších podmínek přírodních i sociálních bez ohledu na to, zda jsou pro člověka zdrojem vývojových podnětů nebo ne - prostředí -- omezujeme jen na okolní jevy mající pro určitého člověka nějakou subjektivní hodnotu účinkující jako podněty na něž nevědomě i vědomě reaguje - orientace na podstatné podmínky výchovy směřuje k objevování základních příčin pedagogických úspěchů i neúspěchů - je třeba rozlišovat příčiny hlavní od příčin vedlejších - taxonomie podmínek výchovy je předpokladem taxonomie výchovných cílů a prostředků Dělení podmínek výchovy : - vnější podmínky - vnitřní podmínky - vnější podmínky výchovy tvoří sociální i přírodní okolnosti, za nichž výchova probíhá, vliv existujícího životního prostředí na vychovávané - osobnosti, dosažená úroveň života, životní prostředí vychovatelů i vychovávaných, formativní vlivy sociálního a přírodního prostředí - faktory politické, ekonomické, vědecké, kulturní, duchovní, zdravotní i demografické - životní prostředí člověka je částí reality, s kterou jsou lidé v praktické duchovní interakci - prostředí kultivuje člověka tím více, čím uvědoměleji a aktivněji člověk kultivuje své životní prostředí - přehled nejdůležitějších faktorových polí životního prostředí člověka : 1. sféra vztahů "lidé-příroda" -- člověk i prostředí se musí vyvíjet ve vzájemní interakci a nesmí se vzájemně poškozovat 1.1 vztahy "lidé-abiosféra" -- interakce s neživou přírodou 1.2 vztahy "lidé-biosféra" -- interakce se živou přírodou 2. sféra vztahů "lidé-výsledky lidské aktivity" -- má formativní těžiště v uspokojování i kultivování lidských materiálních i duchovních potřeb 3. sféra vztahů "lidé-lidé" -- zahrnuje faktory sociální a osobnostní, je formativně nejvýznamnější složkou životního prostředí člověka 3.1 "lidé-širší sociální prostředí" -- světová populace, společenství kontinentů 3.2 "lidé-užší sociální prostředí" -- vrstevníci, známí, studijní skupiny 3.3 osobnostní faktory -- interakce dvou lidí a vztahy člověka k sobě samému - výchovné prostředí -- stimuluje zdravý a plný rozvoj člověka; je možné i potřebné využívat je výchovně; nejedná se jen o upravené byty, ale zejména o žádoucí hodnoty, sociální vztahy - vnější podmínky výchovy dále třídíme na -- přírodní a společenské -- objektivní a subjektivní -- věcné a osobní -- materiální a duchovní -- obecné a konkrétní - pedagogický zřetel k obecným cílům a kulturním potřebám by nebyl nic platná, kdybychom jej nedokázali aktuálně a regionálně konkretizovat, kdybychom zanedbávali kultivaci vztahů žáků k prostředí jejich bydliště, školy a života - účinná výchova žádoucích vztahů člověka ke skutečnosti musí proto postupovat od blízkého ke vzdálenému - složky novod.životního prostředí -- rodina -- skupina -- hromadné sdělovací prostředky - vnitřní podmínky výchovy tvoří komplexně pojatá dosažená úroveň vychovávaných jednotlivců i skupin - vnitřní podmínky výchovy určitých edukantů tvoří : - fyzické (tělesné) a psychické (duševní) předpoklady jedince (vrozené, získané vlastnosti žádoucí i nežádoucí) - veškeré výchovně vzdělávací výsledky - výsledky jejich dosavadního pedagogicky nezáměrného utváření - vnější podmínky, dané dosaženou úrovní vývoje životního prostředí, a vnitřní podmínky, dané dosaženou úrovní vývoje vychovávaných, se vzájemně složitě ovlivňují a podmiňují - pro pochopení chování člověka je nutné poznat vnější i vnitřní podmínky života - obecně rozlišujeme podmínky: -- eufunkční -- pozitivní formativní vlivy i účinky životního prostředí i životních zkušeností vychovávaných -- neutrální -- formativní účinky s vlivem ryze neutrálním -- disfunkční -- představují všechny formativní účinky, které jsou převážně rušiví, negativní - člověku totiž velmi podstatně škodí nebo prospívá způsob života, který vede - pedagogická teorie a praxe by se měla více podílet nejen na poznávání, ale i na přetváření podmínek současné výchovy - výchovu charakterizuje mnohem více snaha o překonávání dosažené úrovně života než přizpůsobování se stávajícím poměrům - výchova sama je nenahraditelnou podmínkou života člověka - humanizace podmínek výchovy -- rozlišovat celou škálu podmínek výchovy od relativně snadno změnitelných -- neopomínat ani podmínky obtížněji a těžce změnitelné -- stabilní životní a výchovné podmínky (nedokážeme uspokojivě ovlivňovat) -> aktivní životní pozice lidí vůči podmínkám jejich života není ovšem ani zda bez nadějí - jedna ze základních příčin nízké účinnosti výchovy je nedostatečné poznávání, využívání a přetváření současných podmínek výchovy - analýzou výsledků i ostatních podmínek výchovy se zabývá pedagogická diagnostika - pedagogická diagnostika -- zjišťování, identifikování a hodnocení úrovně rozvoje žáka (žáků) jako výsledku výchovného a vzdělávacího působení; při diagnostikování se zjišťuje, jaký je žák v daném momentu (etapě) výchovy a vzdělávání a zda jeho vlastnosti (stav rozvoje) jsou v souladu s očekáváním (s cíli a záměry výchovy a vzdělávání) - utvářejí-li člověka jeho aktivity, zkušenosti i sociálně přírodní okolnosti, třeba dávat lidskou podobu celému lidskému životu i světu Literatura: Bližkovský, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava: Amosium servis, 1992. Čáp, J., Mareš. J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. Jůva, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999. Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání. Praha: Portál, 2001.