Proces výchovy (etapy výchovy) - výchova = subjekto-subjektový proces, pedagog <-> žák (není pasivní), má v sobě sebeutvářecí prvek - celoživotní charakter -> od narození až do smrti - edukační proces je jakákoliv činnost, jejímž prostřednictvím nějaký subjekt (T) instruuje (vyučuje) nebo nějaký subjekt (P) se učí - v edukačním procesu vždy obsaženo učení (pokud obsaženo není, nelze mluvit o edukačním procesu) - koncepce učení : 1. senzomotorické učení (osvojování pohybových činností) 2. verbálně-kognitivní učení (poznatky prostřednictvím jazyka) 3. sociální učení (osvojování systému hodnot, norem, postojů) Čáp -- Psychologie pro učitele - edukační procesy dle míry intencionality edukační procesy EP non-intencionální <--> EP intencionální učení, osvojování poznatků či zkušeností si -v jedinec ani neuvědomuje -v EP neřízené <--> EP řízené učící subjekt vědomě usiluje učení, které je zvnějšku nějakým o to, aby se učil způsobem regulováno, organizováno - proces výchovy je ovlivněn charakteristickými rysy (permanentností, univerzálností, mnohostranností) - dvoustránkovitost procesu výchovy vzdělávání (ratio) <-> výchova v užším slova smyslu (hodnotová a mravní výchova) - výchova v užším slova smyslu obsahuje výchovu osobnostní a sociální, multikulturní, občanskou a ekologickou - výchovu lze dále dělit na heteronomní a autonomní - u obou stránek procesu výchovy musí docházet k prolínání - etapy výchovného procesu - heteronomní - autonomní - sociální konformita - etapy výchovného procesu (z hlediska metod -- Vorlíček) 1. počáteční pedagogická diagnóza 2. pedagogické projektování a motivace 3. regulace -- fáze přípravy seznamování upevňování 4. výsledná, výstupní diagnóza - v pedagogické teorii model se vztahem mezi třemi elementy učitel, žák, učivo (didaktický trojúhelník) <-> učitel <-> -v -v žák <-> učivo - interakční pojetí - edukační proces chápeme jako jeden z druhů sociální interakce - interakční model edukačního procesu determinanty vstupů -> edukační proces (průběh, obsah, vlastnosti) -> výstupy (výsledky = bezprostřední a efekty = dlouhodobé) - edukační procesy v kterékoli zemi probíhají v závislosti na sociální struktuře a sociálních charakteristikách její populace - přehled vstupních determinant edukačních procesů 1. Charakteristiky žáků a) kognitivní (inteligence, schopnosti, styly učení aj.) b) afektivní (postoje, motivace, potřeby aj.) c) fyzické (rozdíly věku, pohlaví aj.) d) sociální a sociokulturní (vzdělanostní úroveň rodiny) 2. Charakteristiky učitelů a) osobnostní (zdravotní stav, temperament aj.) b) profesní (zkušenosti, odpovědnost za úspěšnost žáků aj.) 3. Charakteristiky edukačních konstruktů a) kutikulární programy (orientace vzdělávacích programů aj.) b) učebnice (rozsah a obtížnost učiva aj.) c) evaluační nástroje (korespondence se standardy aj.) 4. Charakteristiky škol (materiální vybavenost, profil učitelských kádrů aj.) - bezprostředně lze k procesu výchovy řadit i skupinu podmínek výchovy, cílů výchovy, prostředků výchovy a styly výchovy - styly výchovy (základní styly učitelova výchovného působení) 1. autokratický styl (záporný emoční vztah a silné řízení) - učitel rozkazuje, zakazuje; mnoho sám mluví; vyčítá, vyhrožuje; zajímá se o výkon a kázeň; omezuje samostatnost a iniciativu žáků 2. liberální styl a nezájmem o dítě (záporný emoční vztah a slabé řízení) - nízké požadavky na výkon a kázeň, nedostatečná kontrola; nejisté a lhostejné chování 3. rozporný autokraticko-liberální styl (záporný emoční vztah s rozporným řízením) - prolínání, střídání dvou předchozích stylů 4. laskavý liberální styl (kladný emoční vztah a slabé řízení) - sympatie žákům, porozumění, omlouvá však nedostatky; v krajních případech litující faktor 5. integrační styl (kladný emoční vztah a střední až zesílené řízení) - klidné, neagresivní chování, bez nervozity; mluví s žáky i o věcech netýkajících se přímo školy; projevuje důvěru; klade přiměřené, postupně se zvyšující požadavky; podporuje samostatnost a iniciativu; působí příkladem lidského vztahu a komunikace respektující druhou osobnost; nepřikazuje, pokládá vhodné otázky, návrhy, podněty; využívá formativního působení činností a menších sociálních skupin - Co se děje s člověkem v procesu výchovy? 1. socializuje se -> zespolečenštění 2. stává se individualitou (neopakovatelnost) - důsledky edukačního procesu - tradiční pojetí výchovy -- formování osobnosti vychovávaného jedince -> všestranný harmonický rozvoj - humanistické pojetí výchovy -- pomoc dítěti při jeho rozvoji a růstu (odhalení a socializace maxima vnitřních potencí dítěte) -> sebeuplatnění, štěstí, spokojenost Literatura: Bližkovský, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava: Amosium servis, 1992. Čáp, J., Mareš. J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. Jůva, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999. Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání. Praha: Portál, 2001. Vorlíček, Ch. Úvod do pedagogiky. Jinočany: HaH, 2000.