Systémové pojetí pedagogiky Typologie systémového pojetí pedagogické vědy (Průcha -- Moderní pedagogika) - z hlediska účelovosti - pedagogika jako normativní teorie - pedagogika jako explorativní a explanační teorie - z hlediska předmětu - pedagogika jako teorie výchovy - pedagogika jako teorie edukační reality - z hlediska postavení mezi vědami - pedagogika jako věda filozofující - pedagogika jako věda sociální - komplexní pojetí výchovy - respektuje její mnohstrannou úplnost, pojímá výchovu a vzdělávání v dimenzi celoživotní i celospolečenské - výchovu dětí a mládeže spojuje s výchovou dospělých, řadíme sem výchovu veřejnou, rodinnou, sebevýchovu i sebevzdělávání - výchova záležitostí každého člověka, výchovných činitelů, společnosti - bez uplatňování komplexního a systémového pojetí výchovy nelze VV soustavu realizovat - prvním znakem je celistvý, vědecky podložený zřetel k harmonickému rozvíjení osobnosti, sociálních vztahů i společnosti (včetně jejich přírodního prostředí) - komplexní přístup ke skutečnosti vyžaduje nejen všestranné poznání, je návodem k jednání skutečně kultivujícímu - druhým znakem je orientace na hlavní hybné články vývoje daného celku v zájmu optimalizace výchovy - teoretickým základem je obecná teorie systémů - pojem soustava - centrem pozornosti vědy jako celku je výzkum struktury, funkce a vývoje celistvých komplexů reality - soustavou rozumíme jakýkoli komplex vzájemně se ovlivňujících elementů - systémový přístup využívá všeho, co věda neshromáždila a shromažďuje - za soustavu pokládáme obecně jakýkoliv účelově definovaný komplex element (komponent, prvků, částí, činitelů, jevů) spjatých vzájemnými vztahy v prostoru a čase - hlavní funkcí výchovně vzdělávací soustavy je rozvoj subjektu, svobodné harmonické rozvíjení dětí, mládeže i dospělých - jednotlivé systémy - zákonité vztahy typu O -- O, tj. vztahy mezi dvěma objekty - v biosféře, biosféře, fyzikální, chemické zákonitosti bez vlivu člověka - zákonité vztahy typu S -- O, tj. vztahy mezi subjekty a objekty věcné povahy - lidé -- příroda, lidé -- materiální výsledky jejich aktivity - zákonité vztahy typu S -- S, tj. vztahy mezi dvěma subjekty - společenské vztahy lidé -- lidé (mezilidské vztahy) - vzdělávání postrádá konkretizaci nové hodnotové orientace na tvořivost, humanitu, racionalitu, demokracii a další všelidské hodnoty - školní výchova příliš oddělována i izolována od kultivace životního prostředí a celkového funkcionálního vnějšího i vnitřního utváření osobností a skupin - rozmanitá podoba redukce a jednostranné pojetí cílů a obsahu výchovy - harmonické rozvíjení osobnosti se zužuje na jeho jednotlivé stránky, složky a části (přeceňuje nebo podceňuje se ta či ona dimenze výchovy) - výchovu nelze omezovat na vnější působení na lidi (na mimořádné možnosti sebevzdělávání, sebevýcviku, sebevýchovy i tvůrčí seberealizace) - celospolečenská povaha výchovy bývá omezována resortně, institucionálně i organizačně - celoživotní povaha výchovy bývá zužována na výchovu dorůstajících generací, dětí a mládeže - vzdělávání dospělých se podceňuje - celodenní dimenzi výchovy brzdí podceňování výchovy mimo vyučování, nekvalitní vedení zájmových aktivit a organizací, nedostatečná kultivace činnosti lidí v jejich volném čase - jednotlivé postuláty výchovy nabývají svůj konečný smysl teprve podle své polohy a úlohy ve výchovné soustavě, jejich pedagogická funkce se mění v závislosti na místě i čase, v kterém daný prvek vystupuje v celkovém VVP - vývojové fáze systémového pojetí výchovy - objevování systémových elementů a dílčích vztahů výchovy - modelování celistvých struktur a obrazů výchovy, objevování zákonitostí vývoje VVS - překážka širšího uplatňování i výraznějšího poznávacího přínosu přístupu v pedagogických výzkumech -> nedostatečná teoretická příprava - modelování - vedoucí metoda systémového přístupu ke skutečnosti, poskytuje možnost vyzkoušet - dobrý model není jen cestou k hlubšímu poznání, ale i spolehlivým mostem mezi vědou a praxí - podstatou výchovy kultivace osobnosti člověka, jejího světa, cílevědomé utváření uvědomělého, aktivního a tvůrčího vztahu člověka ke světu - dělení modelu výchovy do pěti sfér: - sféra reality lidského světa zahrnuje - abiosféra - biosféra - antroposféra (životní prostředí člověka) - harmonický rozvoj člověka možný uvnitř komplexních subjektově objektových vztahů - mnohostranné, poznávací i hodnotící vztahy představují zdroj cílů, prostředků a podmínek výchovy - sféra širšího sociálního prostředí - určitá aglomerace, region, národ, stát, větší společenství, klima, způsob života ad. - sféra užšího sociálního prostředí a utváření určitých lidí - utváří individuální i skupinové lidské zvláštnosti, hlavním polem socializace osobnosti personalizace společnosti - v každé situaci nelze rozlišit formativní vlivy neutrální, disfunkční a eufunkční (kultivujcí) - sféra výchovně-vzdělávací soustavy - výchovně-vzdělávací soustavu členíme prostorově, časově i podle hledisek pedagogických - procesuální hledisko: - výchovně-vzdělávací stupně -- gradace vzdělávání, typy škol a vzdělávání dle věku - výchovně-vzdělávací cykly a situace -- cyklus školního roku, porovnání situace ve třídě na začátku a na konci školního roku - výchovně-vzdělávací akty -- pochvala student a její účinnost nebo neúčinnost - sféra elementů a dílčích relací výchovy - jednotlivé či neúplné prvky výchovy a jejich vztahy - subjekt výchovy -- uvědomělý tvůrce, nositel a realizátor výchovných záměrů - objekt výchovy -- adresát, příjemce i interpret a spolutvůrce - podmínky výchovy -- dány úrovní života a životního prostředí vychovávaných, tím co již bylo výchovou dosaženo, tím co tvoří východisko dalších pedagogických snah - vnější podmínky -- úroveň životního prostředí, sociální a přírodní okolnosti, vliv prostředí - vnitřní podmínky -- úroveň vychovávaných jednotlivců i skupin, vlastnosti, zkušenosti - cíl výchovy -- objevené a vědomě zvolené pedagogické možnosti, čeho má být dosaženo, cíle poskytují výchovně vzdělávací výsledky - výchovné prostředky -- každá vnitřní i vnější podmínka využitelná k dosažení vytýčených cílů - funkce výchovy -- plný rozvoj lidské osobnosti, rozvíjet všechny ve všem všestranně (Jůva) - příprava k sociálním rolím - nejtypičtější sociální role -- občan, pracovník, ochránce a tvůrce životního prostředí, partner a rodič, účastník kulturního života, uživatel hodnot, uživatel volného času, účastník dopravy - rozvoj základních kvalit osobnosti - subjektivní kvality, které se ve výchovném procesu rozvíjejí - dvoustránkovitost výchovy -- zdělávání a výchova v užším slova smyslu - rozvíjíme vědomosti, schopnosti, návyky, postoje ke skutečnosti, zájmy a potřeby, chování - rozvoj v kulturních oblastech - plný rozvoj jedince znamená orientovat ho v oblastech kultury - výchova světonázorová; jazyková, vědecká a ekologická; technická, ekonomická a pracovní; mravní, právní, politická; estetická; tělesná - pohyb proměnných cílů, prostředků a podmínek výchovy je současně i jejich vzájemným koloběhem - podstata úsilí o výchovně-vzdělávací soustavu (VVS) -> znovuobnovování a optimalizace vztahů objektů a subjektů výchovy a vztahů podmínek, cílů a prostředků výchovy - optimalizace VVP předpokládá uvědomělou součinnost pedagogické teorie i praxe - pojetí výchovy směřuje k poznání a optimalizace výchovně-vzdělávací činnosti - význam metodologický -> vymezuje povahu i specifičnost pedagogického myšlení a jednání a pedagogického přístupu ke skutečnosti - specifičnost pedagogické myšlení a jednání je v komplexní odpovědnosti za rozvíjení člověka - v popředí zájmu pedagoga vztahy mezi subjekty a objekty, proměny v procesu výchovy člověka i sociálních skupin Literatura : Bližkovský, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava: Amosium servis, 1992. Jůva, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999. Průcha, J. Přehled pedagogiky. Praha: Portál, 2000. Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání. Praha: Portál, 2001.