Antimikrobiální terapie 7 MUDr. Renata Tejkalová Antibiotické středisko FNUSA 15. 4. 2009 Sulfonamidy Nejstarší antimikrobiální látky (Domagk 1935) Při syntéze nových azobarviv připravil Klarer a Mietzsch 1932 červené barvivo - sulfonamido-chrysoidin - prontosil rubrum. Domagk zjistil při studiu antibakteriální účinnosti azobarviv in vivo, že tento přípravek uzdravil myši po podání letální dávky hemolytických streptokoků. Proto jej s úspěchem použil u lidí s erysipelem a a výsledky publikoval. Za svůj objev se stal Domagk nositelem Nobelovy ceny v r. 1939. Prontosil rubrum je účinný pouze in vivo. Při zkoušce samotného chrysoidinu a sulfonamidu se zjistilo, že účinný in vivo, ale i in vitro byl pouze samotný sulfonamid, prontosil album, nazvaný Dipron. Tím končí domněnka o antibakteriálním účinku barviv. Mechanizmus účinku sulfonamidů - inhibice syntézy kyseliny listové Kyselina listová je koferment nezbytný pro syntézu purinů a pyrimidinů, základních kamenů pro stavbu bakteriálních nukleových kyselin. Bakterie včleňují sulfonamidy jako falešný kofaktor místo kys. p-aminobenzoové. Tím je znemožněna další syntéza, biologická reakce se zastaví a bakterie hyne. PRINCIP ÚČINKU SULFONAMIDŮ Sulfonamidy při tvorbě dýchacího kofermentu - kyseliny listové - nahrazují jako nepravý substrát kyselinu para-aminobenzoovou a tím zastavují růst citlivých mikrobů. Vlastnosti prvních sulfonamidů pro všeobecné použití Rychlé vstřebávání po podání p.o., krátké přetrvávání účinných hladin, nutnost vysokých dávek (0,1-0,5g/kg/den rozděleně po 4 hod.), vylučování pouze ledvinami, špatná rozpustnost v kyselé moči, často nausea, vyrážky, při vysokých dávkách cyanóza. Injekční přípravky silně alkalické pouze pro podání i.v. Účinné na S.pyogenes, S.pneumoniae N.gonorrhoae i meningitidis. Praktické použití sulfonamidů Časté indikování vedlo k rychlému narůstání rezistence, nejprve gonokoků, později prakticky u všech dříve dobře citlivých druhů, takže se v současné době samotné sulfonamidy nepoužívají. Sulfadiazin a sulfadoxin jsou v kombinaci s Pyrimetaminem stále používány při terapii malárie, toxoplasmózy a nokardiózy. Dosud stále úspěšná je synergická kombinace Sulfametoxazolu s trimetoprimem v poměru 5:1 - kotrimoxazol. TOXICITA SULFONAMIDŮ - alergie 1-3% (horečka, exantém, konjunktivitida, fotosenzibilizace kůže…) - závažné stavy- vyrážky s horečkou, až sy.Stevens- Johnsonův, nebo epidermolysis toxica (Lyellův sy) který v 25% končí letálně. Častěji k předávkování dochází po dlouhodobě působících sulfonamidech (nemocní AIDS). - poškození ledvin – usazování krystalků sulf.v ledvinách - GIT obtíže, nevolnost, zvracení - poruchy krvetvorby – agranulocytóza, aplastická anemie TRIMETOPRIM - všeobecné údaje Pyrimidinové chemoterapeutikum připravené v laboratořích firmy Wellcome (nyní GSK) v roce 1961. Špatně rozpustný, velmi hořký, rychle se vstřebává ze střeva, vazba na bílkoviny séra kolem 40%, vylučuje se močí v 90% volný, metabolizace v játrech kolem 10%. Tablety 100 a 200mg, injekční forma ve formě laktátu je u nás nedostupná. Blokuje tvorbu buněčné kys. listové inhibicí dihydrofosfátreduktázy, působení je bakteriostatické. TRIMETOPRIM - účinnost Působí na široké spektrum gram+ i gram- mikrobů, vedle toho i na rody Naegleria, Plasmodium, Toxoplasma, Pneumocystis carinii zvláště v kombinaci s některými sulfonamidy. Kombinace se sulfametoxazolem 1:5 zvyšuje 10x účinnost jednotlivých komponent vůči bakteriím. V r. 1971 se začal používat ve Finsku samotný trimetoprim zvláště při infekcích močových cest, působí však i na S.typhi. Není teratogenní, může být nausea, zvracení, vyrážka. KOTRIMOXAZOL Kombinace trimetoprimu se sulfametoxazolem v poměru 1 : 5 byla 1969 připravena v laboratořích Welcome (nyní GSK). Účinnost je synergická, působí až 10x účinněji než jednotlivé komponenty a výsledek je baktericidní i tam, kde jsou sulfonamidy neúčinné. Kotrimoxazol • Kombinované chemoterapeutikum se širokým spektrem • Streptokoky, pneumokoky, meningokoky, aktinomycety, nokardie, chlamydie. • Částečně citlivé: E. coli, proteus,klebsiela, hemofilus, stafylokoky, enterokoky, některá protozoa (pneumocystis, toxoplasma, plasmodia) • Per os- téměř úplná absorbce • T1/2 12 hod • Vysoké koncentrace ve tkáních, plicích ledvinách, proniká do nitrooční tekutiny, žluči, prostatického sekretu,bronchiálního sekretu • Vazba na bílkoviny 45% • Indikace: lék volby u IMC, prostatitidy, pneumocystové pneumonie,alternativa u bronchitidy,sinusitidy,enteritidy, Nitrofurantoin Nitrofurantoin • mechanismus účinku: inhibice bakteriálních enzymů zajištujících metabolismus cukrů. Baktericidní účinek, rezistence vzácná, potenciální toxicita • spektrum účinku: citlivé: E.coli, Citrobater/Salmonella, E.faecalis, (+stafylokoky, streptokoky, Bacteroides) intermed: Enterobacter/Klebsiella, E. faecium rezist.: Proteus/Providencia/Morganella, Pseudomonas, Acinetobacter Nitrofurantoin • farmakokinetika: absorbce v tenkém střevu cca 40-50% - vyšší při podání s jídlem - rychlá metabolizace ve tkáních, - rychlé vylučování - t[1/2] = 30 min - c[serum] < 1 μg/ml (vyšší hladiny ve žluči a v mléce) vylučování ledvinami cca 40% v nezměněné formě Nitrofurantoin- nežádoucí účinky GIT obtíže kožní alerg. projevy: cca 1 % postižení plic (akutní- plicní edém, dušnost, kašel- nitrofurantoinová pneumonie, chronická- intersticiální pneumonie a fibróza) poruchy jaterní funkce periferní polyneuropatie hemolytické krize, agranulocytóza, megaloblastická anemie autoimunitní reakce kancerogenní potenciál, teratogenita nezjištěna Nitrofurantoin • použití: Infekce dolních cest močových Profylaxe IMC (dlouhodobě, při katétrizaci, postkoitálně) - E. coli, enterokoky, S. saphrophyticus - nižší dávkování Þ málo NÚ - vzácně vývoj rezistence - obtížně nahraditelný !! Lokálně: vagin. tbl, pasta a zásyp Infekce močových cest (IMC) - v komunitě po respiračních infekcích jsou druhé nejčastější - v nemocnicích jsou nejčastější nosokomiální infekce vyskytující se především v souvislosti s katetrizací močových cest Rezultují se z přítomnosti infekčních agens v moči, z jejich pomnožování v jednom či více orgánech močového traktu s rizikem možného pronikání do tkání, jejich okolí a do krve Komunitní a nosokomiální infekce jsou většinou bakteriálního původu, prakticky vždy z endogenní flóry jedince. V případě nosokomiálních močových infekcí se vedle endogenní flóry uplatňuje exogenní flóra prostředí, přenášená rukama personálu,popřípadě vzácně z kontaminovaných roztoků nebo pomůcek. Laboratorní diagnostika IMC základní vyšetření - vyšetření moči biochemické a mikroskopické (pyurie, hematurie, močový sediment, nitrity) - biochemické a hematologické vyšetření krve (KO - krevní obraz, FW - sedimentace erytrocytů, CRP - C^‚ - reaktivní protein, S[CT][ ]- kreatinin v séru, aj.) - mikrobiologické vyšetření moči hemokultivace odběr hemokultur u infekcí s celkovou alterací - akutní pyelonefritidy, chronické pyelonefritidy s akutní exacerbací, renální absces Mikrobiologická diagnostika IMC Bakteriologická diagnostika základní kultivační vyšetření moči se stanovením kvantitativní bakteriurie indikace infekce horních a dolních močových cest cíle vyšetření - průkaz kultivovatelných původců IMC u osob se symptomy nebo u osob asymptomatických, se stanovením kvantitativní koncentrace bakterií v moči - vyloučení kontaminující mikroflóry - stanovení testu citlivosti k antimikrobním preparátům - kontrola úspěšnosti léčby. principem je základní kultivační vyšetření na pevných půdách bez pomnožení v tekutých Zásady odběru, skladování a transportu vzorků. Odběr vzorku před zahájením léčby antimikrobními preparáty, nejlépe ráno (k vyloučení či potvrzení asymptomatické bakteriurie musí být vzorek vyšetřen nejméně dvakrát po 24 hodinách). Vzorky dle způsobu odběru - ze středního proudu moči spontánně vymočené (opláchnutí uretrárního ústí fyziologickým roztokem nebo peroxidem vodíku 2%) - získané katetrizací močového měchýře jednorázově tzv. in and out katetrizace - získané z uzavřeného systému permanentního katetru - získané sběrem do adhezivních sáčků u dětí - získané suprapubickou aspirací moči z močového měchýře přes břišní stěnu - získané v souvislosti s chirurgickými výkony na močových cestách Uchovávání a transport vzorku do laboratoře - zpracování nejpozději do dvou hodin po odběru - transport v uzavřené sterilní nádobce - jsou-li transport a laboratorní zpracování opožděny,musí být vzorek skladován a transportován ve 4^o C, maximálně však 24 hod. - nedodržení podmínek skladování a transportu výrazně snižuje výtěžnost vyšetření Časové parametry a dostupnost vyšetření. Základní kultivační vyšetření probíhá 24 hod., hodnocení kultivace je možné za 18 - 24 hod. Vyšetření citlivosti k antimikrobním preparátům, popř. biochemická identifikace bakteriálního kmene vyžaduje dalších 18 - 24 hod. Dokumentace Průvodní list k materiálu: - identifikace pacienta (jméno, pohlaví, rodné číslo) - diagnosa, důvodná pro identifikaci požadovaného vyšetření - popř. jiné klinicky závažné údaje vztahující se k vyšetření - terapie antibiotiky - způsob odběru vzorku, datum a čas odběru - identifikace lékaře a pracoviště Interpretace kvantity ve vzorku moči spontánně vymočené (kriteria dle Edwarda H. Kasse, 1956) - patogen 10^5 a více v 1 ml moči (100.000 bakterií a více) je signifikantní bakteriurie - patogen 10^4 v 1 ml moči je ještě fyziologické množství u žen, suspektní u mužů, malých dětí, v graviditě, při riziku pyelonefritidy a abscesu ledviny - četná bakteriální flóra, tj. výskyt více než dvou druhů bakteriálních agens v kvantitě 10^5 a více v 1 ml moči (není validním výsledkem) ve vzorku moči získané jednorázovou katetrizací - patogen méně než 10^3 v 1 ml moči není signifikantní bakteriurie Etiologie IMC bakterie běžné Escherichia coli Proteus sp. Klebsiella sp. Enterobacter sp. Serratia sp. Pseudomonas sp. Enterococcus sp. v 90 % vyvolavatel akutních nekomplikovaných, méně často vyvolavatel komplikovaných a nosokomiálních IMC (40%) v 5 % vyvolavatelé převážně rekurentních komplikovaných komunitních i nosokomiálních IMC včetně urosepsí, často spojených s celou řadou strukturálních a funkčních abnormalit močových cest, popř. s instrumentálními a katetrizačními výkony v močových cestách bakterie méně obvyklé až vzácné - Staphylococcus saprophyticus vyvolavatel akutních cystitid u mladých žen, sex. aktivních významný patogen - ostatní koaguláza negativní častá kontaminanta z perineální stafylokoky flóry. Vzácně původce při strukturálních a funkčních abnormalitách, často v moči u dlouhodobě katetrizovaných. - Str. agalactiae převážně se jedná o kontaminaci moči z poševní mikroflóry - Corynebacterium urealyticum vyvolavatel nosokomiálních infekcí akutních i chronických - Staphylococcus aureus převážně hematogenně (renální absces), ascendentně v souvislosti s instrumentálními výkony - Salmonella sp. hematogenně v průběhu onemocnění septického charakteru - anaerobní bakterie vzácně s patologickými procesy v orgánech močového traktu (tumory), popř. v jejich okolí. - Mycobacterium nejčastější extrapulmonální tuberculosis forma TBC z hematogenní disseminace. Zásady léčby IMC dříve: ATB 10-14 dní nyní: krátkodobá, racionální, útočná ,vyššími dávkami U nekomplikovaných IMC dolních cest u mladších žen možné jednorázové podání ( kotrimoxazol, amoxicilin). Selhání této terapie může být způsobeno skrytým postižením ledvin. Jednorázová léčba není vhodná při: obstrukci močových cest po nedávné urologické operaci při známkách pyelonefritidy V minulosti doporučovaná 10-14 denní léčba chronické pyelonefritidy a IMC u mužů je nedostatečně dlouhá. Léčba by měla trvat 1-2 měsíce. Akutní IMC Většinou empirická léčba - anamnéza, (rezistentní kmeny zcela vyjímečně. Lék volby kotrimoxazol, aminopeniciliny, furantoin. Po výsledcích bakteriologie lze upravit terapii. Vždy nutná kontrola po 48 hod.,5 dnech, 10 dnech. Pyelonefritida Akutní často mechanické příčiny (odstranit). Mírný průběh lze léčit stejně jako akutní IMC, (kotrimoxazol,amoxixilin, potencované aminopeniciliny, cef. 2 gen., fluorochinolony). Komplikovaná onemocnění a pyelonefritida po urologické operaci léčba cefalosporiny 3. gen. nebo protipseudomonádové peniciliny či karbapenemy, někdy v kombinaci s AG Chronická - recidivující pyelonefritida, chronické IMC z obstrukce a sekundárně infikovaná intersticiální nefritida z jiné příčiny. Při terapii vždy nutno vycházet z výsledků mikrobiologického vyšetření. Na místě je dlouhodobá terapie. U chroniků se doporučuje dlouhodobé podávání malých dávek ATB (kotrimoxazol, furantoin, cefalexin). Uretritida původci: Neisseria gonorhoeae, Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum, Gardnerella vag. aj. Léčba dlouhodobější, adekvátním ATB. Prostatitida Často spojena s cystitidou, uretritidou. Cílená léčba není možná, původce se obtížně prokazuje (prostatický sekret po masáži). Lék volby je kotrimoxazol, (proniká do prostaty), dále fluorochinolony, ceftriaxon, doxycyklin. Epididymitida u mladých často inf. přenášené pohlavní cestou (kapavka, chlamydie, mykoplazmata), u starších ve spojitosti s prostatitidou. Léčba jako u prostatitidy (doxycyklin, fluorochinolony, kotrimoxazol, ceftriaxon). Kritéria úspěšné léčby - sterilní moč do 24-48 hod. po zahájení ATB terapie vymizení leukocytů, pokles horečky, ústup dysurických obtíží - normalizace počtu leukocytů, návrat hodnot FW a močoviny v krvi - přetrvávající bakteriurie v moči získané punkcí nebo katetrizací je známkou selhání terapie. - akutní pyelonefritidu je možno považovat za vyléčenou při dosažení trvalých negativních kultivačních nálezů po dobu 2 týdnů od skončení léčby. Příčiny selhání ATB léčby - smíšené infekce - změna původce - vznik sekundární rezistence - mechanické příčiny(obstrukce, anatomické abnormality) - prostatitida - chybná diagnóza - nedostatečná léčba