Komunikace.
nCommunicare – spolupodílet se, sdílet, mít podíl na něčem.
nKomunikace znamená schopnost dorozumět se.
nV lidské společnosti  jde o mluvenou  a psanou řeč.
nKomunikace činí lidský život praktickým, znamená organizaci a je sociálním jevem.
nNení komunikace bez systému systému znaků a pravidel operování s nimi.
nZnaky jsou symptomy, signály a symboly, které mají určitý sdílený význam, jsou nositeli informace.

Verbální komunikace.
nJde o hlavní prostředek styku mezi lidmi.
nRozhovor jako hlavní forma je způsob řečové komunikace mezi dvěma a více jedinci.
nJde o specifický typ sociální interakce.
nMá vlastní dynamiku a průběh.
nDůležitá součást – indukce – jeden člen dyády vyvolává ve druhém vlastní pocity – názor (součást
přesvědčování, přemlouvání)

Společné  rysy rozhovorů.
nZáměr – čeho chceme dosáhnout
nSmysl sdělení pro mluvčího – jak mluvčí chápe obsah sdělení a slov, kterých užívá.
nVěcný obsah sdělení -  povaha informace
nSmysl sdělení pro příjemce – jak nám rozumí posluchač, jak chápe smysl sdělení.
nEfekt sdělení pro příjemce zprávy – jaký výsledek mělo naše sdělení.
n

Společné  rysy rozhovorů.
nZáměr – čeho chceme dosáhnout
nSmysl sdělení pro mluvčího – jak mluvčí chápe obsah sdělení a slov, kterých užívá.
nVěcný obsah sdělení -  povaha informace
nSmysl sdělení pro příjemce – jak nám rozumí posluchač, jak chápe smysl sdělení.
nEfekt sdělení pro příjemce zprávy – jaký výsledek mělo naše sdělení.
n

Charakter rozhovoru.
—Věcný – získáváme nebo dodáváme informace, navozujeme určitou změnu v psychické stavu .
—Nedirektivní, empatický – atmosféra bezpečí a jistoty k vyjádření pocitů a problémů.
—Interpretující – taktně sděluje svůj názor na klientův problém
—Podpůrný a uklidňující – stavíme se na stranu klienta, sdílíme jeho očekávání.
—Přesvědčující – direktivní styl, ve kterém působíme hlavně na rozum a logiku myšlení.

Jaké otázky klademe?
nOtevřené – dávají prostor kl volnějšímu vyjádření.
nDoplňující a detailní – k získání bližších informací.
nKatalogové – anamnéza
nAlternativní – výběr odpovědi ze dvou možností
nÚčastné – dáváme najevo soucit, chápavost situaci klienta
nSugestivní – zakázané, vnucujeme určitou odpověď. Zákaz platí zejména pro děti, slabé, labilní,
těžce nemocné, seniory a MR.
n

Naslouchání.
nUmění naslouchat znamená slyšet to, co se nám sděluje verbálně ale „slyšet“ i mimoslovní signály.
nZaměřujeme se na:
1.Řeč – verbální komunikace
2.Na mimoslovní sdělení – neverbální komunikace
3.Na řeč činů – chování klienta, pohyby, polohy apod.

Neverbální komunikace.
nVýraz obličeje
nSociální prostor
nDoteky
nPolohy
nPohyby
nGesta
nPohled očí
nZevnějšek
n

Výraz obličeje.
nMimické svaly umožňují až 1000 různých výrazů.
nObličej dělíme na 3 pásma, ze kterých výrazy odvozujeme:
1.Obočí a čelo
2.Oblast očí - nejdůležitější
3.Dolní část s dominancí úst.

Sociální prostor.
nKaždý člověk má individuální tzv. příjemnou vzdálenost, na kterou snáší ostatní lidi.
nLze si to představit jako soustavu soustředných kružnic, kde:
1.Intimní zóna do 1 m
2.Osobní zóna –  1-2m
3.Sociální zóna – 2-5 m
4.Veřejná zóna – 5 - nekonečno

Doteky.
nHodnotíme nejen kterou částí se lidé dotýkají, ale i druh doteku:
nPřátelské: Pohlazení, poklepání, objetí, podání ruky
nNepřátelské: uhození, štípnutí, strkání, políček
nPřímé – kůže na kůži
nNepřímé – přes oděv

Polohy.
nPřátelské chování – náklon hlavy na bok, natažená ruka dlaní nahoru, úsměv.
nHrozba – náklon těla a hlavy vpřed, vysunutá brada, otevírání úst dokořán, napřažený ukazovák,
cenění zubů..
nAgrese – strkání, pohlavky, bouchání pěstí, shození, tahání za vlasy…
nÚzkost – široce otevření oči, mrkání, chránění si rukou obličeje, zaklánění hlavy i tělaútek nebo
pláč.
nUzavírání se – postávání stranou, posedávání v koutě či jiném chráněném místě odvracení se, tichý
pláč.

Pohyby.
nMíra souhlasu nebo nesouhlasu pohybů s obsahem sdělení ho činí více či méně srozumitelným (mám čas
a nenápadný pohled na hodinky).
nMohou být klidné, plynulé, trhané, zbrklé, uspěchané…

Gesta.
nJsou fylogeneticky nejstarší komunikační prostředek.
nZdůrazňují obsah řeči a také nám pomáhají při vzpomínání.
nRozeznáváme gesta
nUkazovací – naznačuje prostorové umístění
nZobrazovací – kreslení ve vzduchu tvaru předmětu,
nMetaforická – napodobování např. vážení jako zvažování
nRytmická – zdůraznění rytmu řeči, důraz na důležité sdělení apod.

Pohledy.
nKladně působí stejná úroveň očí.
nPohled shora vyvolává pocit nadřazenost-podřízenost.
nCharakteristiky:
1.Délka pohledu
2.Příjemnost
3.Kdo je pozorován
4.Změny v průměru zornic
5.Pohled z očí do očí
6.Pozorování hovořícího

Zevnějšek.
nZařazuje nás do určité role
nDo určité názorové skupiny
nDo určitého postavení
nJe významný komunikačním prostředkem a častým zdrojem laické psychologie.

Co si můžeme sdělovat.
nInformace
nMetakomunikační klíče
nPostoj k věci
nPostoj k posluchači
nSebepojetí
nKvalitu vzájemného vztahu
nPravidla vzájemného styku
nŽádosti.
n

Omyly v komunikaci.
nJe možno nekomunikovat.
nVeškerá komunikace se děje jen slovy.
nLidé říkají přesně to, co si myslí.
nPokud mluvíme stejnou řečí, vždy si rozumíme.
nUmění mluvit je všemocné.
nPosluchač slyší přesně to, co řečník říká.
nNejlépe je sdělovat holá fakta.
nSlova nemohou nic udělat.
nV mezilidském vztahu platí jen to, co se řekne.