Základy mykologie a parazitologie Klinická mikrobiologie – BSKM021p + c Týden 14 Ondřej Zahradníček C:\Uživatel\Ondra\Obrázky\Grásně a umělecké\Tunelwa.jpg Obsah této prezentace [USEMAP] Houby – úvod Houby – vláknité houby Houby – kvasinky Houby – ostatní Paraziti – diagnostika Paraziti – úvod Paraziti – jednobuněční Paraziti – vícebuněční Paraziti – ektoparaziti Houby úvod 67 Muchomurka_cervena_i Místo úvodu bdadafoto.webzdarma.cz/rostliny_houby.htm Obecná charakteristika hub lHouby jsou eukaryotní organismy, na rozdíl od prokaryotních bakterií lJejich buněčná stěna je tvořena chitinem, chitosanem, mannany a glukany – tedy polysacharidy, má jinou stavbu a složení než buněčná stěna bakterií. Barví se ale fialově („grampozitivně“) lVětšinou mají pomalejší buněčný cyklus než bakterie à infekce bývají zdlouhavější lNepůsobí na ně většina antibakteriálních látek a musíme používat zvláštní skupinu látek – antimykotika, která zase nejsou účinná při léčbě bakteriálních infekcí Morfologie a rozmnožování hub lBlastokonidie je oválná nebo kulatá buňka, charakteristická pro kvasinky. Často vidíme pučící blastokonidie (blastospory) lHyfa je vlákno. Může být větvené, může být septované či bez přepážek. Soubor hyf se nazývá mycelium. lMikroskopicky patrné bývají rozmnožovací útvary: –sexuální – používáme termín spora – neplést s endosporami (sporami) bakterií!!! –asexuální, vegetativní – používáme termín konidie Houby a zdraví lKromě mikroskopických hub, o kterých je řeč v tomto praktiku, nesmíme zapomenout ani na houby, které mají makroskopické plodnice lOtravy plodnicemi velkých hub (muchomůrka zelená, vláknice Patouillardova, závojenka olovová, muchomůrka panterová, lysohlávky) každoročně znamenají zdravotní obtíže desítek lidí. V případě muchomůrky zelené jde často o smrtelné případy. Některé jedovaté velké houby 72 Amanita_pantherina_001 1 3 4 70 art_inocybeerubescens vláknice 2 1 Muchomůrka zelená 2 Vláknice Patouillardova 3 Muchomůrka panterová (tygrovaná) 4 Závojenka olovová Poznáte je? 68 430px-Amanita_phalloides cs.wikipedia.org/wiki/Otrava_houbami http://www.micologia.net/g3/Amanita-panterina/Amanita_pantherina_001 http://www.houbar.cz/default.aspx?show=3&text=3 71 450px-Entoloma_Sinuatum_1 cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1vojenka_olovov%C3%A Klinický význam hub lMikroskopické houby v těle působí lMykózy – houbové záněty lMykotoxikózy – toxické působení (aflatoxiny, ochratoxiny a řada dalších jevů) lMykoalergózy – alergie na houby (a také na produkty hub, včetně např. antibiotik) lMycetismy – houba přítomna v těle, působí jen útlakem okolních tkání lNejdůležitější jsou mykózy, které dělíme na povrchové (kožní a slizniční), které se léčí lokálně, případě celkově, ale stačí slabší antimykotika, a systémové, léčené vždy silnými antimykotiky Kožní a slizniční mykózy lPovažují se za relativně méně závažné, vyskytují se i u jinak zdravých osob, i když osoby nějak oslabené (např. diabetici nebo nedonošení novorozenci) jsou k nim náchylnější lKožní mykózy bývají způsobeny dermatofyty (viz dále) nebo kvasinkami, slizniční většinou kvasinkami, případně aspergily a dalšími houbami lDiagnostika: u dermatofytů nutné šupiny kůže, odstřižené nehty apod., u kvasinek stačí výtěry lLéčba bývá lokální, celková léčba se používá u komplikovaných infekcí Systémové mykózy lZasahují více orgánů, často celé tělo lJsou téměř vždy důsledkem nějakého základního onemocnění: lDiabetes mellitus lPoruchy imunity, nádory bílých krvinek aj. lTransplantovaní pacienti lPůvodci: Candida, Penicillium, Aspergillus, Histoplasma, Pneumocystis a další lKromě vlastní diagnostiky mykózy je třeba vždy vypátrat (pokud to není známo), co je primární příčinou (imunodeficit, diabetes, nádor apod.) Zvláštnosti diagnostiky a léčby systémových mykóz lDiagnostika: lna přímý průkaz se posílá jakýkoli vhodný materiál: krev na hemokultivaci, punktáty, excize apod. lmoderní metody umožňují např. přímý průkaz antigenů (mannany, glukany) v krvi lnepřímý průkaz – protilátky v séru (aspergily) lLéčba: používají se silná, širokospektrá a vysoce účinná antimykotika: lamfotericin B, vorikonazol (V-FEND), itrakonazol (SPORANOX), flucytosin (DIFLUCAN), caspofungin (CANDIDAS), anidulafungin (ECALTA) Přehled mykologické diagnostiky lMikroskopie – zásadní, hlavně u vláknitých hub (nativní preparát, Gramovo barvení) lKultivace – důležitá (Sabouraudův agar) lBiochemická identifikace – zásadní u kvasinek, u vláknitých hub se většinou nepoužívá (ty se rozlišují spíše mikroskopicky) lPrůkaz antigenu – možný, například z krve lPrůkaz protilátek – hlavně u tkáňových mykóz (aspergilóza například) lCitlivost na antimykotika možná u kvasinek Gramem barvené kvasinky C.albicans - mikrofotografie. Klikni! foto prof. MVDr. Boris Skalka, DrSc. Testování citlivosti na antimikrobiální látky lTestuje se citlivost na antimykotika (nikoli antibiotika), zpravidla ovšem klasickým difúzním diskovým testem podobným jako u bakterií lHouby ale při tomto testu nekultivujeme na MH, ale na Sabouraudově agaru lKromě difusního diskového testu u hub existují i soupravy založené na principu mikrodilučního testu, s možností stanovení hodnoty MIC Chromogenní půda při diagnostice kandid lPoužívají se různé chromogenní půdy. Některé odliší pouze Candida albicans od ostatních, jiné rozliší vzájemně několik druhů kandid. lNa půdě CHROMagar, momentálně používané v našich podmínkách je C. albicans zelenavá, C. tropicalis modrá, C. glabrata hladká růžová a C. krusei drsná růžová. cakru caal cagla catro C. albicans C. glabrata C. tropicalis C. krusei www.medmicro.info Biochemická identifikace kvasinek lTak jako bakterie, i kvasinky (ne však vláknité houby) se dají identifikovat biochemicky. (Však ostatně i použití chromogenní půdy je založeno na selektivním štěpení různých substrátů.) lPoužívá se např. souprava Auxacolor, založená na fermentaci různých cukrů a několika dalších reakcích lDříve se používaly tzv. auxanogramy a zymogramy (využití a štěpení cukrů) [USEMAP] Houby vláknité Speciální mykologie 1. Vláknité mikromycety lV podstatě jde o synonymum toho, čemu se mezi lidmi říká „plísně“. asnig18 www.medmicro.info 1.1 Dermatofyty lJsou to specializované, tzv. keratinofilní houby, vůbec nejčastější původci infekcí kůže, nehtů, vlasů a chlupů. lNe za všemi těmito infekce jsou ovšem dermatofyty, kožní infekce způsobují i kandidy lPatří sem rody Trichophyton, Epidermophyton a Microsporum lNěkteré druhy se přenášejí mezi lidmi, jiné ze zvířat či z prostředí lRostou velmi pomalu in vivo i in vitro. Kultivace trvá několik týdnů. Také průběh a léčba je zdlouhavá Diagnostika dermatofytů lOdběry: šupiny z kůže, ústřižky nehtů, vlasů apod.; vždy je potřeba odebrat vzorek tak, aby bylo zachyceno místo, kde je zánět aktivní, a zároveň nezachytit kontaminace; doporučuje se i povrchová desinfekce (likvidace kontaminant z povrchu kůže) lVlastní diagnostika: mikroskopická (nález vláken ve tkáni) a kultivační. Ale zatímco kultivace je nejednoznačná (mohli jsme vypěstovat i kontaminaci), mikroskopický průkaz šupiny prorůstající vláknem je jasný lLéčba je zpravidla lokální (masti, šampony) epifloc Epidermophyton floccosum www.medmicro.info Rozsáhlá infekce Epidermophyton floccosum před a po léčbě 05 23-2_Epidermophyton_floccosum_BA www.mycolog.com/chapter23.htm Infekce v bederní oblasti www.mycolog.com/chapter23.htm 06 23-4_Tinea_cruris_Efloccosum Dermatomykózy různých částí těla 04 23-1_tinea_capitis_Ttonsurans 06 23-3_Epidermophyton_or_Trichophyton 08 23-5_Trichophyton_hand 09 23-6_Trichophyton_foot 10 23-7_onychomycosis_EorT www.mycolog.com/chapter23.htm 1.2 Houby čeledi Dematiaceae lMají společnou přítomnost tmavého pigmentu melaninu např. v makrokonidiích lJsou vzácné, zvláště v našich podmínkách, zato však mohou být nebezpečné lPatří sem původci feohyfomykóz (např. Alternaria či Cladosporium) a původci chromomykóz (např. rod Curvularia) Alternaria sp. 28 alternaria02 http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery Chromoblastomykóza 13 23-15_chromoblastomycosis www.mycolog.com/chapter23.htm 1.3 Rychle rostoucí hyalinní mikromycety tvořící kolonie lJsou to původci povrchových i systémových mykóz. Vzájemně se liší podle toho, jestli mají –konidie v řetězcích na vlákně: Aspergillus, Paecilomyces, Penicillium, Scopulariopsis –konidie ve shlucích – Fusarium –konidie jednotlivě na vláknech – Pseudoalscheria lModře zvýrazněné si dále popíšeme Rod Aspergillus (česky kropidlák) lExistuje několik stovek druhů, asi dvacet z nich může vyvolávat infekce u člověka lMůže způsobovat endokarditidy, plicní infekce, infekce oka a CNS, ale také infekce nehtů či zevního zvukovodu. lPouhá přítomnost konidií může být příčinou alergické reakce u disponovaných osob lAspergily také hojně tvoří mykotoxiny (například aflatoxiny – podle Aspergillus flavus) lDiagnostika: mikroskopie, u systémových nepřímý průkaz (precipitace, ELISA aj.) lLéčba: pouze amfotericin B a snad vorikonazol 31 aspergillus09 fumigatus Aspergillus fumigatus http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery 61 aspergillus http://webs.wichita.edu/mschneegurt/biol103/lecture21/lecture21.html Aspergilové infekce 62 aspergillus_bone 63 aspergillus_lung 64 aspergillus_eye http://webs.wichita.edu/mschneegurt/biol103/lecture21/lecture21.html Rod Penicillium – Plíseň štětičková lPatogenita pro člověka je nízká. Závažnější je jihoasijský druh Penicillium marneffei, jehož rezervoárem jsou bambusové krysy, a zřejmě i několik dalších. Hlavně jde o oslabené (HIV +) lNěkteré druhy mohou rovněž tvořit toxiny lZ druhu Penicillium notatum bylo izolováno první antibiotikum – penicilin lDruhy Penicillium camemberti, Penicillium candidum či Penicillium roqueforti jsou používány při výrobě plísňových sýrů. lDiagnostika a léčba: podobná jako u aspergilů Penicillium 58 Penicillium 57 penmic1 http://webs.wichita.edu/mschneegurt/biol103/lecture21/lecture21.html http://www.uoguelph.ca/~gbarron/MISCELLANEOUS/penmic1.jpg Infekce Penicillium marneffei 40 Penicillium marneffei01 infekce 1.4. Zygomycety lZygomycety – pravé plísně tvoří neseptované hyfy. Tvoří mohutný „kožíšek“, na Petriho misce mohou i nadzvedávat víčko. lInfekce jsou vzácné, ale přibývá jich např. u diabetiků. Normálně se živí saprofyticky např. na ovoci. Jsou schopny velmi rychlého růstu např. stěnami velkých cév. Mohou způsobit i tzv. živý trombus s rychlou smrtí postiženého lKlasické je také prorůstání z nosní dutiny do mozku, a to i během několika hodin Rhizopus a Mucor (plíseň hlavičková) lTyto dva rody jsou nejdůležitější lKromě závažných systémových mykóz mohou způsobovat i např. infekce zevního zvukovodu či popálenin lDiagnostika opět především mikroskopická, mykolog odhalí typické útvary (stolony, rhizoidy apod.) lVětšina antimykotik na ně nepůsobí, výjimkou je amfotericin B Mucor mucor14 www.medmicro.info Mucor sp. 50 mucor1 [USEMAP] http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery Kvasinky 2. Kvasinkovité mikromycety lRozdíly oproti vláknitým houbám jsou patrné v mnoha ohledech. Například i pro diagnostiku – např. lepší biochemická rozlišitelnost je velice dobře patrná 22 candida1 www.pferdemedizin.com/candida Společné vlastnosti kvasinek lJsou to kulaté, oválné i protáhlé buňky – blastokonidie. Jsou zřetelně větší než bakterie (průměr 3–15 µm). Pučí z nich dceřiné buňky, které se mohou rychle oddělovat, nebo naopak rychle zůstávat. lNěkteré tvoří pseudomycelia a chlamydokonidie (Candida), výjimečně polysacharidová pouzdra (Cryptococcus) lJsou to zpravidla oportunní patogeny, jejich patogenita závisí na celkovém stavu člověka 2.1 Rod Candida lNejběžnější houbový patogen lZpůsobuje lokální (kožní i slizniční) mykózy lU oslabených způsobuje i systémové mykózy lČastý výskyt ve střevě, většinou bez příznaků lAkutní i chronické záněty pochvy a vulvy lNejběžnější je Candida albicans lDále C. tropicalis, C. glabrata, C. krusei, C. parapsillosis a mnohé další lU některých typické přirozené rezistence (např. C. krusei na flukonazol) Odběry u kandidóz lU kožní a slizniční formy se používají výtěry nejlépe v transportní půdě FungiQuick nebo (pouze u výtěrů z pohlavních orgánů) C. A. T. Není ale bezpodmínečně nutné tyto speciální půdy používat, kvasinky obvykle dobře vyrostou i z výtěrů odebraných do bakteriologické půdy (např. Amiesovy) lU systémové formy také výtěry, anebo se zasílá krev, punktát apod. C. A. T. Foto: O. Zahradníček Diagnostika a léčba kandidóz lZákladem diagnostiky je kultivace. K bližšímu určení kandidy používáme chromogenní půdy a biochemické metody (využívají se vzájemné rozdíly v metabolismu mezi kandidami) lMikroskopicky v nativním preparátu (C. A. T.), v Gramově či Giemsově či jiném barvení vidíme oválné buňky, často pučící, někdy i pseudomycélia, což je považováno za známku invazivity lLze i testovat in vitro citlivost, ale testy jsou méně spolehlivé než u bakterií lLéčba: antimykotika (lokálně, celkově), je nutno hlídat primární i sekundární rezistence k antimykotikům 27 candida Candida http://www.bmb.leeds.ac.uk/mbiology/ug/ugteach/icu8/std/candidgram.html Kandidóza úst 02 ústní kandidóza 03 ústní kandidóza chronická ww.asnanak.net/ar/article.php?sid=62. Kandidóza zevního genitálu lČasto jde o plenkovou dermatitidu 01 vulvovaginální kandidóza 25 candida www.vita.csc.pl/zakazenia-drozdzakowe.php www.telemedicine.org/common/common.htm. Intertrigo 12 23-9_intertrigo_Candida 64 candida_nappy_rash www.mycolog.com/chapter23.htm http://webs.wichita.edu/mschneegurt/biol103/lecture21/lecture21.html Kandidóza střeva 21 candida-gut http://george-eby-research.com/html/depression-anxiety.html 2.2 Rod Cryptococcus lTyto kvasinky lze nalézt v půdě a na různých substrátech alkalického charakteru. Častým rezervoárem je trus holubů lNedovedou vytvářet pseudomycelia, zato tvoří mohutná polysacharidová pouzdra lNejobávanější je C. neoformans, který u oslabených lidí může vyvolávat pneumonie, meningitidy a sepse lJe to typický oportunní patogen, který postihuje např. HIV pozitivní osoby Cryptococcus neoformans 37 kryktokokóza http://www.higiene.edu.uy/ciclipa/parasito/Cryptococcus.jpg 73 Cryptococcus http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery 2.3 Rod Pneumocystis lVelmi zvláštní houba, která byla do nedávné doby považována za prvoka (například za vývojové cyklus trypanosom) lMá některé netypické vlastnosti, např. zatímco ostatní houby mají v membráně ergosterol, pneumocysty mají cholesterol lZ toho vyplývá např. rezistence na amfotericin B lPro člověka patogenní je Pneumocystis jiroveci (podle českého parazitologa Jírovce). Způsobuje tzv. pneumocystovou pneumonii zejména u nedonošených dětí, u dospělých vzácně, opět zejména u HIV + osob. lDiagnostika: imunofluorescence. Kultivace in vitro se nedaří. l17 Pneumocystis jiroveci www.medmicro.info 2.4 Ostatní kvasinky lPatří sem např. rody Geotrichum, Hansenula, Malassezia, Rhodotorula a další. Způsobují nejčastěji kožní mykózy, ale i systémové, zejména u predisponovaných osob. lRod Saccharomyces zahrnuje vinné a pivní kvasinky. Považoval se za nepatogenní, avšak např. u asi 8 % poševních mykóz se nalézá Saccharomyces cerevisiae, tedy klasická kvasinka obsažená v kvasnicích Saccharomyces cerevisiae 51 Saccharomycees cerevisiae www.zsdukla.cz/nature/article86.php Geotrichum candidum geotrichum [USEMAP] www.medmicro.info Houby ostatní 3. Dimorfní houby lTyto pomalu rostoucí houby se těžko zařazují. Za nižších teplot (do 30 °C) rostou ve formě vláknité, při 35–37 °C mají podobu kvasinkovitou lRostou pomalu, i proto se často v jejich diagnostice prosazuje nepřímý průkaz 14 23-16_sporotrichosis www.mycolog.com/chapter23.htm. Sporotrichóza 4.Mikrosporidia lDonedávna se považovala za parazity, dodnes se jimi zabývá spíše parazitologie než mykologie lKlinicky významných je asi 14 rodů, které mohou způsobovat střevní infekce, oční, případně i celkové infekce lNejdůležitější jsou rody Enterocytozoon, Ecepthalitozoon a Nosema. lJsou velmi drobné (1,5–2 µm), tedy jen o málo větší než bakterie. Diagnostika je proto velice obtížná, používají se takzvané optické běliče. Druhové určení umožní jen elektronová mikroskopie. C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\87 Microsporidium.jpg Mikrosporidia http://www.accesscontinuingeducation.com/ACE1000/object.htm Mikrosporidium C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\88 Microsporidium.jpg http://www.stanford.edu/class/humbio103/ParaSites2006/Microsporidiosis/microsporidia1_files/image00 4.jpg Tím končí houby 03 20050824_kremenac http://www.jiricisar.com/blog/photo/20050824_kremenac.jpg 53 Morchella%20esculenta%2023 smrž [USEMAP] www.zsdukla.cz/nature/article86.php Paraziti úvod Parazit1 × Parazit2 l„Parazit1“ (organismus provozující parazitismus – nevzájemný vztah mezi organismy, jeden druhému škodí, a to dlouhodobě, na rozdíl od predace, kdy jeden druhého najednou sežere): termín může zahrnovat i bakterie, viry apod. l„Parazit2“ (předmět zájmu lékařské parazitologie): termín je zpravidla používán pro eukaryotické, někdy vícebuněčné organismy jiné než houby. lHistoricky se považovali za mikroskopické „živočichy“ (prvoky a červy), avšak dnes se již jednobuněční parazité nepovažují za živočichy a patří do taxonomicky velmi vzdálených skupin Parazitární onemocnění lParazité (v druhém významu toho slova) jsou nesourodá skupina, v podstatě jde o eukaryotní patogeny bez buněčné stěny, s parazitickým způsobem života. lParazité mají obvykle složité životní cykly, přičemž mohou mít jednoho či více hostitelů a hostitelé mohou či nemusí být přesně daní lV těle pacienta lze najít různé životní formy (cysty a trofozoity prvoků, vajíčka, larvy a dospělce červů apod.) Klasifikace parazitů lNejtypičtější skupiny (ne nutně taxonomické jednotky) lékařsky významných parazitů jsou: lJednobuněční parazité –Améby (taxonomicky blízké houbám a živočichům) –Bičíkovci a další jednobuněční parazité (zvláště v případě apicomplexa/sporozoa příbuné spíše rostlinám) lMnohobuněční parazité –Ploštěnci (Platyhelminthes, „ploší červi“) lMotolice (motolice jaterní, schitosoma) lTasemnice (tasemnice bezbranná a dlouhočlenná, škulovec, tasemnice dětská a rybí) –Oblovci („oblí červi“ – také hlístice) (roup, škrkavka dětská, tenkohlavec, škrkavka psí a kočičí) –Členovci (hmyz a roztoči) Historický pojem „červi“ lPojem „červi“, případně jeho latinský ekvivalent „helminti“ se historicky používal pro označení organismů s protáhlým tvarem těla. lOvšem z praktických důvodů se občas tento pojem stále ještě používá, ačkoli dávno víme, že nejde o ucelenou taxonomickou skupinu lVětšinou jsou viditelní pouhým okem či nanejvýš pod lupou. Někteří dosahují i značných rozměrů (např. 10 m u tasemnice). Mikroskopická jsou jen jejich vajíčka Jiná klasifikace parazitů lTaké bývá zvykem členit parazity podle jejich typické lokalizace: lEndoparazité –Paraziti střevní (od lamblií po tasemnice) –Paraziti krevní (intra- a extraerytrocytární) –Paraziti urogenitální (například bičenky) –Paraziti tkáňoví (například toxoplasma) –Paraziti ostatní (například oční) lEktoparazité (většinou členovci) lKlasifikace je podstatná pro jejich diagnostiku. Například u tkáňových parazitů preferujeme nepřímý průkaz, protože je obtížné najít vhodný vzorek na průkaz přímý Nejdůležitější endoparazité Prvoci Giardia lamblia, Entamoeba coli, rod Plasmodium, Trichomonas vaginalis, Toxoplasma gondii Motolice Schistosoma sp., Fasciola sp. Tasemnice Taenia saginata, Taenia solium, Diphylobothrium latum, Hymenolepis nana Hlístice Ascaris lumbricoides, Enterobius vermicularis, Trichinella spiralis, Toxocara canis Nejdůležitější ektoparazité Vši Pediculus capitis, Pediculus corporis, Phthirus pubis Blechy Pulex irritans, Xenopsyla cheopis Štěnice Cimex lectularius Zákožka Sarcoptes scabiei Mimo to existuje spousta dalších lékařsky významných členovců, kteří se však nepřichycují na delší dobu (klíšťata, komáři); i přesto jsou velmi významní [USEMAP] Paraziti diagnostika Diagnostické metody lékařské parazitologie Na parazity Odběrová souprava na střevní parazity Ze stránek dodávající firmy Odběr materiálu lNa střevní parazitózy se posílá kusová stolice (viz dále) lNa trichomonózu se posílá –buďto sklíčko na barvení Giemsou –nebo výtěr v soupravě C. A. T. swab lNa průkaz akantaméb se zasílají použité kontaktní čočky ve své tekutině, případně lze provést seškrab rohovky lU tkáňových parazitóz se posílá sérum (na průkaz protilátek) lU ostatních podle situace (moč, obsah cysty…) Odběru stolice při vyšetření na střevní parazity lPosílá-li se stolice na parazitologické vyšetření (obvykle realizované kombinací metod Kato a Faust), je nutno – na rozdíl od bakteriologie – zaslat vzorek stolice velikosti lískového ořechu. Nádobka, ve které je zasílán, nemusí být výjimečně sterilní. Na rozdíl od virologického vyšetření ji není nutno chladit. lVzorek velikosti kokosového ořechu (jak občas tvrdí někteří studenti) se nedoporučuje J Paraziti: diagnostické metody obecně lDůležitá je mikroskopie, buď nativní preparát nebo barvení (trichrom, Giemsovo barvení) lKultivace se používá zřídka, prakticky jen u trichomonád a akantaméb. lZ jiných metod přímého průkazu se prosazuje v poslední době PCR lNepřímý průkaz se používá u tkáňových parazitóz, zejména toxoplasmózy, larvální toxokarózy a dalších Diagnostika střevních parazitů lMikroskopie je v každém případě základem lDiagnostika vajíček červů, popř. článků tasemnic: –Používá se nativní preparát v různých modifikacích. První dvě se používají při zpracování stolice, třetí zahrnuje speciální způsob odběru lU metody dle Kato se používá dobarvení pozadí malachitovou zelení, aby se paraziti zvýraznili lFaustova metoda je koncentrační (viz dále) lGrahamova metoda se používá jen u roupů (viz dále) lDiagnostika střevních prvoků (améb, lamblií) –Nativní preparát nestačí, používá se barvení, nejčastěji tzv. Gomoriho trichrom l Faustova metoda Faust Na druhé polovině sklíčka je již mezitím připravena metoda dle Kato lPrincip spočívá v tom, že se stolice opakovaně smíchá s roztokem síranu zinečnatého a centrifuguje. Nakonec se roztokem doplní až po vršek zkumavky a překryje krycím sklíčkem. Paraziti ulpívají na krycím sklíčku zespodu (viz obrázek). Sklíčko se přenese na podložní sklo, kde je již nátěr dle Kato, a odečítají se společně Grahamova metoda v diagnostice roupů lSpočívá v tom, že pacient se předkloní, roztáhne „půlky“, načež je mu na anální otvor (a hlavně perianální řasy) nalepena speciální průhledná lepicí páska. Ta je pak odlepena a nalepena na podložní sklíčko lPrůhlednost pásky je zásadní, jinak dost dobře nelze mikroskopovat (Jsou i experti, kteří zasílají pásku neprůhlednou, anebo ji celou přelepí štítkem) lJe jednodušší než vyšetření stolice. Používá se však častěji u dětí – dospělí, zejména muži totiž mívají příliš výrazné ochlupení v oblasti hýždí, takže provedení metody by bylo obtížné a bolestivé Diagnostika krevních parazitů: Tlustá a tenká kapka lV diagnostice krevních parazitů je důležité provedení nátěru metodami tzv. tenkého nátěru a tlusté kapky. lPro obě metody se používá čerstvá, nebo (provádí-li se nátěr až v laboratoři) nesrážlivá krev. Tenký roztěr se fixuje, tlustá kapka ne. Oboje se pak barví Giemsovým barvením. lProhlédněte si obrázky na následující obrazovce Tlustá kapka Tenká kapka Tenký nátěr Tlustá kapka Obrázky převzaty z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA Diagnostika trichomonád lTrichomonády se v poslední době diagnostikují 1.Nejčastěji: kultivačně-mikroskopickým vyšetřením: –odebere se výtěr na tamponu zanořeném do média C. A. T. –médium se nechá kultivovat do druhého dne –kapka média se mikroskopuje jako nativní preparát. 2.Druhý možný způsob je nátěr na sklíčku barvený dle Giemsy. Je-li součástí MOP, označuje se pozitivní nález jako jako MOP V. 3.Jiné možnosti (např. fluorescenční mikroskopie) se používají jen výjimečně. 04 Trichomonas%20vaginalis1 http://medschool.sums.ac.ir/users/parasto/Intestinal%20and%20luminal%20protozoa/Trichomonas%20vagin alis1.JPG Trichomonas vaginalis – Giemsa Diagnostika ostatních parazitárních nákaz lU ektoparazitů leží diagnostika z větší části mimo rámec mikrobiologie – vši spatří i laik, zákožky případně dermatolog lU tkáňových parazitů se zasílá zpravidla sérum na nepřímý průkaz (KFR, ELISA) lV některých případech, zejména tropických parazitóz, je lépe konzultovat odběr a jeho provedení s laboratoří lU některých filarióz se doporučuje provádět odběr pouze v noci nebo naopak pouze ve dne. Vzhledem k časovým posunům ale bývá stejně lepší provést několik odběrů v různých časech. pesten Z dílny kolegy Petra Ondrovčíka www.medmicro.info [USEMAP] Paraziti jednobunční Prvoci (protozoa) lDnes už vlastně jako taxonomická jednotka neexistují, z praktických důvodů ale za „prvoky“ považujeme všechny jednobuněčné parazity lJsou zpravidla menší než vícebuněční parazité, přesto jsou mnohem větší než bakterie a zpravidla i o něco větší než kvasinky lNa rozdíl od ostatních parazitů se někteří z nich dají i kultivovat, i když vyžadují velmi speciální kultivační média lDále se dělí na –améby –bičíkovce –výtrusovce (Apicomplexa) –nálevníky 1.1 Prvoci – bičíkovci C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\38 FLAGELLATA$1.gif gripsdb.dimdi.de Trichomonas vaginalis – Bičenka poševní lUrogenitální prvok, způsobující hnisavé poševní výtoky, vyskytující se po celém světě lKromě výtoku je typické svědění pochvy lPřenos převážně pohlavní, avšak možný i přenos např. ručníkem apod. lV posledních letech počet případů klesá, zřejmě vzhledem k dobré dostupnosti léčby lU mužů jsou velmi často bezpříznakové lLéčba: metronidazol, je nutno léčit oba (všechny) sexuální partnery Příběh – trichomonády lJolana měla opakované gynekologické potíže. Většinou se jako původce našla nějaká bakterie, tentokrát však bakteriologické vyšetření nepomohlo. Lékařka tedy zaslala k vyšetření soupravu C. A. T., a konečně byl na světě výsledek. lViníkem byla Trichomonas vaginalis, česky bičenka poševní, bičíkovec, který se přenáší téměř výhradně sexuálně, i když výjimečně je možný i jiný způsob přenosu Trichomonas vaginalis, česky bičenka poševní Tichimonas vaginalis nativ STDTrichomonas Obrázky převzaty z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA A tady vidíte, jak nesnadné je ve skutečnosti ji objevit mezi epiteliemi, leukocyty a bakteriemi C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Medici\Paraziti\07 slide7-vwp_g420.jpg http://www.bu.edu/cme/std/images/slide7-vwp_g420.jpg Trichomonádový výtok 02 Trichomonas pochva 01 trichomonádový výtok http://depts.washington.edu/nnptc/online_training/std_handbook/gallery/images/trichomonasDschg.JPG holebi.info/gids.php 03 Jahodový cervix u TRVA http://webmedia.unmc.edu/intmed/general/demo/wh/vsdx4001.htm Giardia intestinalis (Lamblia intestinalis, Giardia lamblia) lPozoroval je už 1681 Leeuwenhoek, ale popsal je až Vilém Dušan Lambl 1859. Byl to milenec Boženy Němcové lMají většinu organel v těle zdvojených: dvě stejná jádra, dvakrát čtyři bičíky atd. Mají přísavku, kterou se přisají na stěnu střeva. Mohou způsobovat zánět dvanáctníku, a střeva. Stolice je hlenovitá, bez krve lVyskytují se po celém světě, hlavně v teplých oblastech s horší hygienou lLéčba: metronidazol, ornidazol, mebendazol Hodně lamblií Giardia intestinalis (Lamblie) (trofozoiti) Obrázek převzat z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA Giardia intestinalis (Lamblie) Lamblie Obrázek převzat z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\56 GiardiaTrofozAM.jpg Giardia intestinalis – trofozoiti http://www.smittskyddsinstitutet.se/presstjanst/pressbilder/parasiter/ Životní cyklus lamblií C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T15 epida\06 Giardia_LifeCycle1.gif foodsafetyindia.nic.in/giardiasis.htm Trypanosomy lJsou to štíhlí bičíkovci (cca 20 × 2 µm), mají jeden bičík, který je připojený k tělu a jeho připojená část tvoří vlnící se membránu lJsou to krevní extraerytrocytární paraziti lTrypanosoma brucei se dvěma poddruhy (západoafrickým a východoafrickým) způsobuje spavou nemoc – postižení CNS, letargie, vyčerpání organismu lTrypanosoma cruzi z Jižní Ameriky způsobuje Chagasovu nemoc s vysokými horečkami a opět postižením CNS Trypanosoma brucei Trypanosoma cruzi Trypanosoma cruzi (dole), Trypanosoma brucei (nahoře) Obrázky převzaty z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA Triatoma sp., přenašeč Chagasovy nemoci C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Medici\Paraziti\17 triatoma přenašeč Chagasovy nemoci.gif http://web.indstate.edu/thcme/micro/parasitology Moucha tse-tse (Glossina), přenašeč spavé nemoci 18 tsetse http://web.indstate.edu/thcme/micro/parasitology O. Zahradníček: Vánoce v Africe 18 tsetse http://web.indstate.edu/thcme/micro/parasitology Leishmanie lVyskytují se v celém tropickém a subtropickém pásmu lPřenašečem je drobný dvoukřídlý krevsající hmyz (koutule, flebotom) rodu Phlebotomus lExistuje jich asi dvacet významných druhů, které se dělí jednak na leishmanie „Starého“ a „Nového“ světa, jednak na kožní, kožně-slizniční a viscerální lMohou způsobovat od znetvoření kůže až po postižení jater a sleziny, často smrtelné Leishmania sp. Leishmanie Obrázek převzat z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA 20 leishlife http://web.indstate.edu/thcme/micro/parasitology 21 leis14 22 cutaneous 23 muco2 24 visceral http://web.indstate.edu/thcme/micro/parasitology 1.2 Prvoci – améby (měňavky) www.medmicro.info 1 Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná) lVyskytuje se v tropech a subtropech, u nás bývá spíše zavlečena. Člověk se nakazí od jiného člověka, není zvířecí rezervoár lNákaza může být bezpříznaková, nebo může být akutní průjmové onemocnění, jehož příznaky jsou podobné příznakům shigellózy (proto se o obou onemocněních mluví jako o úplavici). Stolice jsou bolestivé, ne časté lVýjimečně se může vyskytnout absces jater Entamoeba histolytica, trichrom 1 www.medmicro.info Podmíněně patogenní střevní améby lKromě Entamoeba histolytica můžeme ve střevě nacházet i jiné améby, které jsou prakticky nepatogenní, i když zejména u dětí mohou způsobovat průjmy lZ nich Entamoeba dispar je při běžné diagnostice neodlišitelná od Entamoeba histolytica, lze jen speciálními testy lZ dalších jsou významné Entamoeba coli, Iodamoeba buetschlii, Entamoeba hartmanni a Endolimax nana C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\39 ecolcyst.jpg Entamoeba coli (cysta) www.msu.edu/course/zol/316/ameba.htm. Entamoeba coli (cysta) C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\42 Entamoeba coli.jpg www.ksu.edu/parasitology/546tutorials/ProtQuery30 Volně žijící měňavky lVyskytují se běžně ve vlhké zemi, bahně, ve vodě. Onemocnění nejsou běžná, ale jsou často velice závažná, zejména u HIV pozitivních osob lNaegleria fowleri a Balamuthia mandrillaris způsobují těžká onemocnění CNS lAcanthamoeba způsobuje dlouhodobý, bolestivý zánět rohovky, zejména u osob, které mají kontaktní čočky. lLéčba je obtížná až nemožná Acantamoeba sp. acantcyst4 acantcyst4a www.medmicro.info 1.3 Prvoci – výtrusovci (Apicomplexa) C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\43 05%20m%20Monocystis.jpg www.die-leys.de/zeich_zoo_m.htm Toxoplasma gondii lJe to prvok, který je přenášen kočkami, i když chovatelé psů jsou ve větším riziku (protože na srsti donesou domů částečky kočičího trusu) lVětšina infekcí u osob s neporušenou imunitou je bez příznaků nebo se projeví jen zvětšenými uzlinami, které zase odezní lNebezpečná je oční forma lNebezpečná je také infekce plodu, zejména v první třetině těhotenství Latentní infekce toxoplasmami lČasto dochází po akutní infekci ke stavu, kdy se někde v těle zapouzdří toxoplasmová cysta lCysta je jen minimálně aktivní, imunita nedovolí, aby se infekce reaktivovala (ledaže člověk například onemocní HIV infekcí) lNěkteří badatelé tvrdí, že toxoplasmové cysty v mozku nenápadně ovlivňují lidskou psychiku a jsou např. zodpovědné za dopravní nehody. Toxoplasma gondii 10 Toxo_ultrastructure http://fullmal.hgc.jp/tg/icons/Toxo_ultrastructure.gif 14 toxoplasma_lifecycle Životní cyklus toxoplasem Dole: toxoplasmová cysta v mozku 25 03-QZC08043-3_Toxoplasma http://web.indstate.edu/thcme/micro/parasitology http://www.antoranz.net/CURIOSA/ZBIOR3/C0311/03-QZC08043-3_Toxoplasma.jpg Toxoplasma gondii lVánoce jsou, padá vločka, toxoplasmu nese kočka (z básně O. Z.) 13 Toxoplasma 09 ToxoplasmaSB-ay http://webdb.dmsc.moph.go.th/ifc_nih/applications/pics/Toxoplasma.jpg http://www.smittskyddsinstitutet.se/upload/Analyser/ToxoplasmaSB.jpg Toxoplasma – životní cyklus C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Medici\Paraziti\11 Toxoplasma_LifeCycle.gif http://www.dpd.cdc.gov/dpdx/images/ParasiteImages/S-Z/Toxoplasmosis/Toxoplasma_LifeCycle.gif lU některých osob ovšem může vzniknout například toxoplasmová retinitida… 15 toxo-retina2 http://web.indstate.edu/thcme/micro/parasitology Malarická plasmodia lMalárie je celosvětově jednou z těch úplně nejzávažnějších chorob. Onemocní na ni denně mnoho lidí, včetně cestovatelů z Evropy. lPlasmodia jsou intraerytrocytární parazité. Před vstupem do krvinek se množí v játrech. l Existují čtyři malarická plasmodia: –Nejhorší průběh má „tropika“ neboli „maligní terciána“, působená P. falciparum. –Mírnější jsou obě „benigní terciány“, působené P. vivax a P. ovale. –Kvartána, působená P. malariae, je vzácná Klinický průběh malárie lMalárie se projevuje záchvaty vysoké horečky s třesavkou a následným pocením, které se objevují každý třetí, resp. čtvrtý den, popřípadě (u tropické malárie) nepravidelně či pořád. Mezi záchvaty se pacient může i cítit zdráv lZáchvaty souvisejí s životním cyklem parazita. Vždycky, když v erytrocytech dozrají tzv. trofozoiti v tzv. merozoity, obsahující schizonty, dochází k popsaným projevům. lU nás jde o zavlečené onemocnění. V Evropě jsou popsány i případy tzv. letištní malárie Pozdní trofozoit Různá vývojová stádia plasmodií Častný trofozoit Schizont Merozoiti Trofozoit a gametocyt Obrázky převzaty z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA Trofozoit a gametocyt Plasmodium falciparum – „prstýnky“ (trofozoity) a gametocyt Obrázek převzat z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA Anopheles sp., přenašeč malárie Anopheles Obrázek převzat z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA Životní cyklus plasmodií lJak je vidět na následujícím obrázku, životní cyklus malarických plasmodií se skládá ze tří menších cyklů: –Cyklus v komárovi (pohlavní stádia) –Cyklus v lidských játrech –Cyklus v lidských erytrocytech lPouze třetí cyklus má praktický význam a jeho stádia se dají prakticky najít v krvi. 16 malaria http://web.indstate.edu/thcme/micro/parasitology Kryptosporidia lCryptosporidium parvum patří mezi tzv. střevní kokcidie, které jsou kosmopolitně rozšířené. Napadá člověka i jiná zvířata. Kulovité oocysty jsou 2–5 µm velké lČlověk se nakazí vodou či potravou. Úporné průjmy mohou být např. u HIV pozitivních i smrtelné – častá příčina jejich smrti lPodobné jsou další dva mikroby: Isospora belli a Cyclospora cayetanensis C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\80 cryptosporidum.jpg Kryptosporidia http://www.scientificdevice.com/intl_product_pages/icryptosporidium_stains.htm 1.4 Prvoci – obrvení (nálevníci) lJediným významným zástupcem této skupiny je vakovka střevní – Balantidium coli. Vyskytuje se v celém světě, i když u nás moc ne, spíše na Slovensku. lČlověk se nakazí zpravidla od vepře lProbíhá bezpříznakově, nebo se projevuje krvavě bolestivými průjmy. Parazit se může dostat i do jater či plic, kde je velice nebezpečný. lLéčí se metronidazolem C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\47 BalantidiumTrofAM.jpg Balantidium coli http://www.smittskyddsinstitutet.se/presstjanst/pressbilder/parasiter/ [USEMAP] Paraziti vícebuněční Historický pojem „červi“ lPojem „červi“, případně jeho latinský ekvivalent „helminti“ se historicky používal pro označení organismů s protáhlým tvarem těla. lOvšem z praktických důvodů se občas tento pojem stále ještě používá lVětšinou jsou viditelní pouhým okem či nanejvýš pod lupou. Někteří dosahují i značných rozměrů (např. 10 m u tasemnice). Mikroskopická jsou jen jejich vajíčka Červi ploší a oblí lDnes už tedy dávno víme, že zoologicky jde o nejméně dvě vzájemně naprosto nepříbuzné skupiny organismů. lPloštěnci (ploší červi, Plathelmintes) jsou skutečně na řezu ploší. Z klinicky významných organismů sem patří dvě skupiny –Motolice (Trematoda) a –Tasemnice (Cestoda) lOblovci (červi oblí, Nemathelmintes) jsou na řezu kulatí. Patří sem hlístice (Nematoda) 2.1 Motolice C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\89 motolice.jpg www.gsbs.utmb.edu/microbook/ch086.htm C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\90 motolice cyklus.jpg Motolice životní cykly www.gsbs.utmb.edu/microbook/ch086.htm Schistosomy lVyvolávají u člověka onemocnění – schistosomózu či bilharziózu, známé už od dob faraonů. Je to urogenitální, jaterní a střevní onemocnění v subtropech a tropech lČlověk se nakazí tzv. cerkáriemi, které se dostanou do vody z vodních plžů lPrevence: nekoupat se ve sladké vodě, která na zimu nezamrzá, raději ani necachtat nohy v loužích – pronikají i neporušenou kůží lDruhy: např. S. mansoni, S. haematobium aj. Schistosoma haematobium C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\106 Schistosomahaematobium.jpg http://www.infovek.sk/predmety/biologia/metodicke/ploskavce/index.php Motolice plicní a jaterní lDo této skupiny patří Clonorchis sinensis, která způsobuje bolesti břicha, průjmy a popř. žloutenku. Člověk se nakazí konzumací sladkovodních ryb. Vyskytuje se hlavně v Číně. lMotolice rodu Opistorchis vyvolávají podobné onemocnění v Thajsku a Laosu lFasciola hepatica se dříve vyskytovala i u nás, dnes je k nám jen někdy zavlečena. Vyskytují se jaterní obtíže, hubnutí, abscesy lPrevence: Neokusovat traviny, nejíst spadané ovoce, v cizině nejíst neznámé saláty Fasciola hepatica C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\55 fasciola vajíčka.bmp http://www.smittskyddsinstitutet.se/presstjanst/pressbilder/parasiter/ C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\104 fasciola2.jpg http://www.infovek.sk/predmety/biologia/metodicke/ploskavce/index.php Motolice střevní lFasciolopsis buski je velký parazit, má dva až sedm centimetrů. Člověk se nakazí pozřením nedostatečně opracované zeleniny. Vyskytuje se v některých asijských zemích. lHeterophyes heterophyes se vyskytuje v Egyptě, ja naopak velmi malá. Člověk se nakazí rybami. lMetagonimus yokogawai je podobná C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\117 taenia.jpg 2. 2 Tasemnice http://www.biosci.ohiou.edu/introbioslab/Bios173/images/lab3/taenia.htm Tasemnice C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\92 tasemnice.jpg C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\91 tasemnice.jpg www.gsbs.utmb.edu/microbook/ch086.htm Tasemnice bezbranná (Taenia saginata) Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium) lDvě „klasické“ tasemnice. Člověk se nakazí po požití nedostatečně upraveného masa, a to hovězího (tasemnice bezbranná) či vepřového (tasemnice dlouhočlenná) lPříznaky: Dráždění střeva, bolesti břicha, zvracení, zácpa nebo průjmy, eosinofilie lTaenia solium může také vycestovat ze střeva do tkáně, kde pak vznikají boubele – cysticerky. Nejzávažnější jsou boubele v mozku a oku. Taenia saginata u člověka boubele nedělá. Tasemnice – pokračování lTělo tasemnice se skládá ze skolexu („hlavičky“) a článků, které slouží k množení tasemnice: obsahují větvené dělohy. Články odcházejí z těla řitním otvorem jak při defekaci, tak i mimo defekaci lPrevence: Osobní hygiena. Vyhýbat se syrovému nebo nedostatečně upravenému masu, nebo si ho aspoň osobně naškrábat (ne namlet), aby se případný boubel objevil. lLéčba: Praziquantel, niklosamid C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\112taenia_sagitata.jpg Taenia saginata http://www.infovek.sk/predmety/biologia/metodicke/ploskavce/index.php Vajíčka tasemnic Pozor, na základě vajíček nelze rozlišit T. solium od T. saginata, k tomu jsou nutné články! http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id17433/?taxonid=43809 – foto mgr. Vladimír Bádr Tasemnice saginata Článek tasemnice bezbranné (dlouhočlenná by měla méně větví) Obrázky převzaty z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA Když je řeč o tasemnicích… lVíte, jaký je rozdíl mezi českým vědcem a tasemnicí? No přece – žádný! Oba jsou v… , a občas jim vyjde článek! Ostatní střevní tasemnice lŠkulovec široký (Diphylobothrium latum) je největší tasemnicí, může mít až 12 metrů. Člověk se nakazí snězením nedostatečně upravených ryb. Nakažený mívá nedostatek vitamínu B12. Zůstává ve střevě. lTasemnice dětská (Hymenolepis nana) postihuje nejčastěji děti. Má jen 1,5–4 cm. Člověk se nakazí kontaminovanou potravou. lTasemnice psí (Dipylidium caninum) velmi vzácně vyvolává mírné střevní potíže Diphylobothrium latum (škulovec široký) skulovecvaj www.medmicro.info (vajíčko) C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\115 hymmenopsis_nana.jpg Hymenolepis nana http://www.infovek.sk/predmety/biologia/metodicke/ploskavce/index.php Tkáňové tasemnice lKromě tasemnice dlouhočlenné mohou ve tkáni tvořit boubele také dvě další tasemnice, které zpravidla nevyvolávají střevní obtíže a přímo migrují do tkání. lEcchinococcus granulosus (měchožil zhoubný) tvoří cysty velké až 20 cm. Definitivním hostitelem pes, mezihostitelem např. ovce lEcchinococcus multicolularis (měchožil větvený) tvoří cysty hlavně v játrech. Přenos je podobný jako u předchozího druhu. C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\53 EchinoccProtoscolicesML.jpg Měchožil http://www.smittskyddsinstitutet.se/presstjanst/pressbilder/parasiter/ 2.3 Hlístice C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\94 hlístice.jpg C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\93 hlístice.jpg www.gsbs.utmb.edu/microbook/ch086.htm Roup dětský – Enterobius vermicularis lJe to drobná hlístice, samička měří 8–13 mm, sameček jen 2–5 mm. lZdržuje ve střevě. Vajíčka klade v perianálních řasách. Člověk se nakazí konzumací vajíček. Dítě má zažívací potíže, je neklidné, svědí ho řiť. lVyskytuje se zejména v dětských kolektivech. U předškolních dětí často dochází k autoinfekci (škrábání řiti a olizování prstů) lKomplikací u děvčátek mohou být poševní záněty lVyskytuje se po celém světě. Nejčastější parazit u nás. Lidský parazit, přenos mezilidský. lLéčba: pyrvinium, mebendazol aj. Roup s vajíčky accroup superroup Obrázky: Milada Dvořáčková a Ondřej Zahradníček Škrkavka dětská – Ascaris lumbricoides lPo roupovi druhou nejběžnější hlísticí je škrkavka dětská – Ascaris lumbricoides. Samička je dlouhá 20–35 cm, sameček 15–20 cm. lJe trochu podobná žížale (Lumbricus terestris), ale přece jen se trochu liší, například nemá prstenec. lŠkrkavky mohou působit různé obtíže, od trávicích potíží a alergického dráždění až po mechanické ucpání vývodů žlučovodu a pankreatu. lPři životním cyklu larvy migrují přes cévy a plíce, a mohou přitom poškozovat plicní kapiláry a alveoly ascaris2 Střevní paraziti II Vajíčko škrkavky Škrkavka Obrázky převzaty z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA (vlevo) a www.medmicro.info (vpravo) Škrkavky C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Medici\Paraziti\28 ascaris.jpg www.sp01.com/micro/worms/imagepages/image1.htm. O. Zahradníček: V menze lŠel jsem oběd naraziti lV menze byli paraziti lŠkrkavky a lamblie lSpolužačka tam… Tkáňové škrkavky: škrkavka psí a kočičí (Toxocara canis, T. cati) lToxokaróza je naší nejhojnější tkáňovou helmintózou. Toxokary jsou střevní parazité psů a koček, kteří jsou hlavním hostitelem. Člověk se nakazí příležitostně. Larva migruje tkáněmi, jenže člověk není vhodným hostitelem pro dokončení vývoje škrkavky, larva dlouhodobě bloudí a poškozuje různé orgány. lLéčba: mebendazol, albendazol apod. lPrevence: zamezení přístupu psů na pískoviště C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\126 toxocara_canis_adults.gif http://plpnemweb.ucdavis.edu/Nemaplex/Taxadata/Tcanis.htm Toxocara canis C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\125 wurmprophylaxe_toxocara cati.jpg http://www.vet-doktor.de/ARCHIV/Gesundheit/Wurmprophylaxe/wurmprophylaxe.html Svalovec stočený – Trichinella spiralis lVyskytuje se po celém světě, u nás ale nyní vzácně. Najdeme ho na východním Slovensku lSamička má 3–4 mm, sameček 1,5 mm lČlověk se nakazí pojídáním nedostatečně tepelně opracovaného masa divočáků. lSamičky rodí ve střevě živé larvy, které cestují krevním oběhem do příčně pruhovaných svalů. Tam dělají cysty, ve kterých nacházíme stočené hlístice. lKromě nespecifických střevních příznaků se vyskytují bolesti svalů a další potíže C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\129 Trichinella%20cyst.jpg Svalovec stočený Trichinella spiralis http://www.med-chem.com/Para/prob%20of%20month/Prob%20of%20Month%2012%20December.htm C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\130 Trichinella_spiralis.jpg Svalovec www.paru.cas.cz/helminti/Nematoda.html C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\130 Trichinella_spiralis.jpg www.paru.cas.cz/helminti/Nematoda.html Svalovec Vlasovec medinský – Dracunculus medinensis lCizopasí v tělních dutinách nebo v pojivové tkáni člověka, psů, šakalů, koček a dalších lPříznaky jsou nejprve nespecifické, samička migruje do podkoží. Po odumření samičky dochází k alergiím. lLéčba: niridazol, metronidazol. Klasická léčba – zachycení do rozštěpeného dřívka a pomalé vytažení – je riziková. Je možné, že od této metody je odvozen i znak lékařské profese. C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Medici\Paraziti\27 dracunculis.jpg Drakunkuliáza www.sp01.com/micro/worms/imagepages/image1.htm. Filárie lJde o hlístice Wuchereria bancrofti, Brugia malayi, Brugia timori, Onchocerca volvulus, Loaloa medinensis a Mansonella sp. lNěkteré se vyskytují v krvi, jiné spíše v různých tkáních (loa loa v oku, onchocerky v kůži). I ty, které se vyskytují v krvi, se zde zdržují jen po část dne, což je důležité pro diagnostiku. Dospělci mohou mít až 10 cm lNěkdy blokují odtok mízy z různých částí těla. Tím vzniká tzv. elefantiáza (sloní noha) lVyskytují se v různých tropických oblastech Filárie Mikrofilárie A – Wuchereria bancrofti B – Brugia malayi C – Loa loa D – Mansonella perstans E – Mansonella ozardi Obrázky převzaty z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA Elefantiáza C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Medici\Paraziti\26 filariasis.jpg [USEMAP] www.sp01.com/micro/worms/imagepages/image1.htm. Paraziti ektoparaziti Členovci C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\17 Fleischfliege_Blaue.jpg C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\20 Hausmilbe.jpg http://www.rheinland-schaedlinge.de/hygieneschaedlinge.htm Rozdělení členovců lAcari (roztoči): zákožka svrabová, sametka podzimní, trudníci, čmelíci, klíšťáci, klíšťata lInsecta (hmyz): vši, štěnice, blechy, koutule, komáři, muchničky, mouchy lPentastomida (jazyčnatky): jazyčnatka tasemnicová lZmíníme se o modře označených. Ostatní jmenované druhy jsou občasnými původci onemocnění, projevujících se především kontaktními dermatitidami. Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei) lPostihuje měkkou kůži (podpažní jamky, kůže pod prsy, předkožka) lPřenáší se tam, kde je nižší hygienická úroveň lProjevuje se jako ekzém – ne vždy je snadné přijít na to, že ekzém je v tomto případě sekundární po zákožce lLéčba různými preparáty musí být doprovázena spálením či důkladnou dekontaminací oděvů, ložního prádla apod. Zákožka svrabová C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\138 Sarcoptes2a.gif http://www.kcom.edu/faculty/chamberlain/Website/lectures/lecture/jens.htm Klíšťata (Ixodes sp. a další druhy) lPřisát se může larva, nymfa či dospělec lPřisátí nymfy nemusíme zaznamenat lOdstranění: kývavým pohybem, tak, aby bylo klíště celé odstraněno. Není vhodné potírat tukem, klíště může vyvrhnout střevní obsah včetně např. virů klíšťové encefalitidy lPo odstranění vhodné zakápnout jodovým perem či zatřít betadinou lPříbuzní klíšťáci se liší tím, že nemají tuhou destičku (anglicky „soft tick“) Klíště C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Medici\Spirochety\20 zecke.GIF http://www.presse.uni-wuppertal.de/archiv/output/okt98/Borrelia.jpg Veš dětská (Pediculus capitis), veš šatní (Pediculus humanus) a veš muňka (Phthirus pubis) lVeš dětská se vyskytuje v dětských kolektivech, i tam, kde je poměrně dobrá hygiena. Není ostuda vši získat, je ostuda nic s tím nedělat. lVeš šatní se týká zejména bezdomovců, přenos je pouze oděvy. U nás méně častá lVeš muňka (filcka) se vyskytuje v pubickém ochlupení. Napadení muňkami je pohlavně přenosnou záležitostí. V š i C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\29 types_13.gif http://www.stanford.edu/class/humbio103/ParaSites2005/Pediculosis/Stacy%20-%20Pediculosis.htm C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\01 pubic-louse.jpg Muňka http://www.ento.okstate.edu/ddd/insects/pubiclice.htm Veš hlavová s hnidou C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\07 Pediculus capitis a hnida.jpg C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\03 hnida.jpg C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\08 34663240.Pediculuscapitis.jpg www.museum.vic.gov.au/bugs/image.aspx?ID=96. www.pbase.com/image/34663240. http://www.stanford.edu/class/humbio103/ParaSites2002/pediculosis/biology.html Vývoj vší C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\34 life%2520cycle%2520image%2520-%2520gideon.jpg http://www.stanford.edu/class/humbio103/ParaSites2005/Pediculosis/Stacy%20-%20Pediculosis.htm C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\09 02%20Pediculus%20capitis.jpg Veš hlavová ve staré knize http://www.unipv.it/webbio/cismu/MostraMaggi2005/welcome.htm Odvšivení Detail obrazu Jana Siberechtse „Dvůr na statku“ 1662. Muzeum umění, Brusel. C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\14 Odvšivení.jpg br.wikipedia.org/wiki/Laou. Veš šatní C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\13 Pediculus corporis.jpg http://www.sciencenews.org/articles/20030823/a3929_2615.jpg C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\32 pediculosis_1_020403.jpg http://www.stanford.edu/class/humbio103/ParaSites2005/Pediculosis/Stacy%20-%20Pediculosis.htm Víte, jak drží veš na pleši? lNo přece: vší silou J Štěnice (Cimex lectularius a jiné) lŠtěnice se dříve často vyskytovaly za tapetami či v matracích bytů s horší úrovní. Nyní se již u nás téměř nevyskytují lŠtěnice sají krev v noci. Nejsou u nás specifickým přenašečem, ovšem ranky po sání štěnic se mohou stát branou vstupu bakterií lDo příbuzenstva štěnic patří i zákeřnice, které přenášejí Chagasovu nemoc. Štěnice C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\15 Bettwanze Cimex lectularius.jpg http://www.rheinland-schaedlinge.de/hygieneschaedlinge.htm Blechy (Pulex irritans a další) lZatímco vši jsou druhově úzce specifické, blechy nejsou na druh příliš vázány. Takže neplatí, že „blechy psí na člověka nejdou“! lVzájemně se dají odlišit přítomností „hřebínků“ na hlavě (v binokulární lupě) lSpecifickým přenašečem moru byla blecha morová – Xenopsyla cheopis lV našich dnešních podmínkách mohou být blechy pouze nespecifickým přenašečem Blecha obecná a blecha morová C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\23 Menschenfloh.jpg C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\24 RattenflohPestfloh.jpg http://www.rheinland-schaedlinge.de/hygieneschaedlinge.htm Koutule (flebotomové) lFlebotomové či koutule se podílejí na přenosu různých onemocnění, např. horečky papatači nebo některých leishmanióz lJsou to nenápadné mušky či komárci. Jejich larvy se na rozdíl od komářích nelíhnou ve vodě, ale v různých štěrbinách v půdě a organickém odpadu lVýznamné rody: Phlebotomus, Lutzomyia Koutule C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\143 phlebotomus_dubosci.jpg http://www.infektionsbiologie.ch/seiten/modellparasiten/seiten/leishmania/steckbrief_leish.html Komáři (Culex, Anopheles, Aëdes) lZatímco u nás běžný druh komár písklavý (Culex pipiens) se zpravidla neuplatňuje jako specifický přenašeč a zůstává jen obtížným bodavým hmyzem, jinak je to u jiných komárů. lAnopheles maculipennis přenáší malárii i další nemoci. Občas se vyskytuje i na jižní Moravě. Malárii tu přenášet nemůže, může však přenášet západonilskou horečku a jiné lAëdes aegypti přenáší žlutou zimnici, horečku dengue a chikungunya a jiné. Aëdes aegypti 103 Aedes aegypti http://history.amedd.army.mil/booksdocs/wwii/Malaria/figures/figure22.jpg Mouchy lAni různé druhy much nejsou bez významu. Samozřejmě, jsou často pasivními přenašeči nemocí, některé druhy však mohou způsobovat i takzvané myiázy, zejména u zanedbaných osob (ale nemusí tomu tak být vždycky) lMyiázy jsou situace, kdy moucha naklade vajíčka do živé tkáně. Zde se pak líhnou larvy, které prolézají např. kůží lV poslední době je hitem uměle navozená myiáza (larvoterapie) jejímž cílem je zlepšení léčení některých typů ran C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\170 13d_myiasis_enfant.jpg Oční myiáza http://bdm.typepad.com/photos/myiases_ovines/01_wohlfahrtia_magnifica.html Myiáza C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\159 myasis-a.jpg http://www.akhila.nl/docs/cavia/ziekten/images/myasis-a.jpg Myiáza prsu C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\155 myiáza.jpg C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\156 myiáza.jpg C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\157 myiáza.jpg C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Labouši\T23 paraziti\158 myiáza.jpg http://www.gfmer.ch/selected_images_v2/detail_list.php?cat1=2&cat2=11&cat3=536&cat4=2&stype=n 4. Ostatní parazité lZ kroužkovců (Annelida) stojí za zmínku pijavka lékařská (Hirudo medicinalis). Žije i na jižní Moravě, ale je téměř vyhubena. Saje krev, přitom může ranku infikovat bakteriemi. Dříve se pijavkami odsávala „přebytečná krev“. Nyní se opět uvažuje o jejich využití v některých případech Konec Toxoplasmóza v uměleckém ztvárnění 12 toxoplasma_by_chocko [USEMAP] http://tn3-2.deviantart.com/300W/fs7.deviantart.com/i/2005/189/1/9/toxoplasma_by_chocko.jpg