Výuka komunikace mezi lékařem a pacientem pro zahraniční mediky na LF MU Ivana Rešková Centrum jazykového vzdělávání na Masarykově univerzitě v Brně, oddělení na Lékařská fakultě http://www.ukb.muni.cz/images/phocagallery/Fotogalerie/thumbs/phoca_thumb_l_kampus_11.jpg Zahraniční medici na LF MU •v akademickém roce 2012-2013 bylo do 1. roč. přijato 139 posluchačů (v 10 studijních skupinách) •v 1.-6. ročníku studuje 472 zahraničních studentů-samoplátců •z několikaleté statistiky vyplývá, že do 3. ročníku se dostává cca 55 % studentů, do klinických ročníků postoupí přibližně 40 % studentů •vzrůstá motivace zahraničních studentů. Svoje studium si platí a očekávají, že jim bude poskytnuto kvalitní vzdělání. • •jazyk obohacený profesním lexikem nebo termíny osvojovanými v jazykových strukturách: usnadňuje zahraničním medikům integraci na pracovišti •cizinec si primárně neosvojuje „akademický jazyk“ potřebný pro prezentaci poznatků v oboru •zahraniční studenti studující v anglickém programu mají být schopni česky komunikovat s pacienty a personálem na klinických pracovištích •specifikum: komunikace je propojena s vykonáváním lékařských dovedností Čeština pro zahraniční mediky •„Zahraniční studenti jsou zavázáni tím, že v průběhu 1.- 4. ročníku absolvují kurzy českého jazyka, což je nezbytné proto, aby při zahájení stáží na klinických pracovištích byli schopni komunikovat s pacienty.“ (dokumentový server LF MU) •Čeština jako cizí jazyk: povinný předmět v 1. až 4. ročníku všeobecného či zubního lékařství v anglickém programu •2.- 4.ročník: zaměření na lékařskou češtinu, zejména na komunikační dovednosti (znalost odebrání anamnéz) •výukové materiály: –New Czech Step by Step (Lída Holá) –Talking medicine (Iveta Čermáková) –Čeština pro mediky (Hušková-Vrběcká)-ověřování materiálu ve vybraných skupinách Struktura studia češtiny jako cizího jazyka na Lékařské fakultě MU v Brně •dva typy učebních materiálů: pro všeobecnou češtinu a pro profesní jazyk – střídavé využívání ve výuce + doplňkové materiály připravované učitelem •podpořila by zájem zahraničních mediků o studium obtížného jazyka zcela nová učebnice, která by od prvních lekcí integrovala profesní jazyk jako přirozenou součást češtiny? •jak začít: –návštěvy učitelů/autorů učebnice na pracovištích v době praktické výuky –konzultace se zdravotnickým personálem o potřebách mediků •předměty zabývající se lékařskou komunikací: –Needs of patient (3. LF Praha) –Medical Ethics (1. a 4. ročník), Nursing and communication (2.ročník), Communication and selfexperience (3. ročník) a Medical psychology (4. ročník) – vše LF Brno Jaký je současný stav výuky lékařské češtiny v anglickém programu? •zvládnutí komunikace mezi českým pacientem a zahraničním studentem medicíny je důležitým předpokladem úspěšné praxe v klinických oborech •jedná se o sérii naučených dovedností •vnímání reality popsané v učebním materiálu X skutečné prožívání reálné situace u pacientova lůžka •medik-nerodilý mluvčí, ovládá medicínské obory na velmi dobré úrovni X produkuje promluvy v cizím jazyce •do komunikačního procesu nutně vstupuje další komunikant: lékař – mediátor (prostředník mezi studentem a pacientem) Cíle jazykové výuky zahraničních mediků versus praxe v nemocnici •Efektivní komunikace mezi lékařem a pacientem: -základní klinická dovednost, vyžadující trénink stejně tak jako jakékoliv jiné dovednosti v oboru klinické medicíny -může být naučena systematickou a cílenou přípravou. -student se učí klíčové techniky rozhovoru (správné určení diagnózy) •Lékař využívá při komunikaci různé typy rozhovorů: –amnesticko-diagnostický –edukační –sdělování nepříznivé zprávy –rozhovor s příbuznými pacienta •Studium medicíny: model založený na vědomostech (knowledge-based model) → model založený na klinické kompetenci (competency-based model) Vztah komunikačních a lékařských dovedností •3. ročník všeobecného lékařství: předmět Practical examination in Internal Medicine •základy anamnestického rozhovoru (výuka ČJ na CJV, výuka na pracovišti) •úkolem mediků je aplikace naučeného v reálné situaci •„přepínání kódů“ – tedy paralelní užití až tří jazyků: mateřského jazyka, angličtiny a jazyka cílového (češtiny) •výcvik v komunikaci ve spojení s lékařskými dovednostmi probíhá v AJ a partnerem je kolega (role „pacient“ a „lékař“ je tak asymetrická) •realizována (a hodnocena) je však komunikace v češtině s reálným pacientem •nezbytný nácvik adekvátních komunikačních strategií •první setkání nemocného s lékařem: „Dobrý den. Jmenuji se Dušan Markovič. Jsem student medicíny. Můžu vám položit pár otázek?“, podání ruky Vyšetření nemocného medikem (anamnéza, vyšetření celkového stavu nemocného) •lékař usměrňuje rozhovor medika s pacientem instrukcí v češtině či angličtině (podle stupně porozumění): „Zeptejte se pacienta, proč je tady.“ „Zeptejte se“, „Nezapomeňte na…“, „Na co jsme se ještě nezeptali?“ •správné oslovování zdravotnického personálu i pacientů včetně akademických titulů •vhodnost prostředí: studenti obvykle odebírají anamnézu přímo u pacientova lůžka v přítomnosti svých kolegů a dalších pacientů •volba slovníku: odpovídá intelektuální a edukační hladině pacienta? •umění empatie, tj. umět se vcítit se do postavení nemocného •zahraniční medici: malá znalost kulturních odlišností, ignorance gramatických struktur bránící porozumění Vyšetření nemocného medikem (anamnéza, vyšetření celkového stavu nemocného) •„Odebrat dobrou anamnézu je umění, kterému se lékař učí po celý život. Je zrcadlem jeho znalostí, zkušeností, schopností jednat s lidmi.“ (prof. Ladislav Chrobák) •osobní data •rodinná anamnéza: Žijí vaši rodiče? Na co zemřela matka/otec? Máte sourozence? Jsou zdraví? Léčí se s něčím? Byla ve vaší rodině cukrovka? •osobní anamnéza: dřívější onemocnění, nynější onemocnění, doplňující anamnéza podle systémů. •farmakologická anamnéza: Jaké léky užíváte? •pracovní a sociální anamnéza: Žijete sám? Kdo se o vás stará? Kde pracujete? Co jste dělal/a dříve? Je vaše práce fyzicky náročná/stresující? Pracujete v noci. –student je poučen o kritickém posouzení odebrané anamnézy (agravace, disimulace) Ø Struktura anamnestického rozhovoru •studenti během základního vyšetření pohledem, pohmatem, poklepem a poslechem s nemocným hovoří: „Teď si poslechnu vaše plíce.“ •formulují příslušné instrukce typu Nadechněte se, Nedýchejte, Vydechněte. •umí pacienta uklidnit („Nebude to dlouho trvat.“) či motivovat ke spolupráci: „Řekněte, kdyby to bolelo/kdyby to bylo nepříjemné.“ •svá zjištění formulují v ČJ/AJ, souběžně učitel-lékař přechází volně z češtiny do angličtiny •vyšetřují pacienta s použitím instruktážních pokynů v češtině •znají teoretické zásady komunikace s nemocným x v reálné komunikaci s českým pacientem je obtížné skloubit obsah a formu promluvy •poslouchají i tzv. třetím uchem (neverbální komunikace) •nevyjadřují překvapení nad údaji nemocného Ø Základní fyzikální vyšetření Čeština pro mediky aktuálně •Tým učitelů češtiny na LF MU pracuje souběžně s projektem IMPACT (Inovace, metodika a kvalita jazykového vzdělávání a odborného vzdělávání v cizích jazycích v terciární sféře v ČR): •Standardizace hodnocení jazykových dovedností studentů v oblasti češtiny jako cizího jazyka podle SERR •Inovace kurzů: Czech in Medicine (volitelný, mezi 2. a 3. ročníkem), Communication in Medicine (volitelný, 5. ročník) •Tvorba nových výukových materiálů „na míru“ zahraničním medikům na MU: Czech in Internal Medicine, Czech in Dentistry •Příprava realizace audionahrávek z oblasti interní propedeutiky se souborem cvičení ověřujících porozumění •Spolupráce s Ústavem jazyků na LF UK v Hradci Králové: pilotáž rukopisu Čeština pro mediky • • •komunikace medika a pacienta je zajisté autentická, ale aktuální komunikační situace je poznamenána komunikační „hranicí“ •soustředění na formu promluvy částečně brání pochopení obsahu komunikace •komunikační potenciál se rozvíjí postupně při výcviku lékařských dovedností •komunikace v češtině má primární motivační efekt; bezprostřední použití odborného jazyka v reálné situaci (praktická cvičení v klinických oborech) Závěr Děkuji za pozornost.