DIDAKTICKÉ ZÁSADY EDUKAČNÍHO PROCESU
Beharková Natália


DIDAKTICKÉ ZÁSADY EDUKAČNÍHO PROCESU
v názornosti
v spojení teorie s praxí
v vědeckosti
v přiměřenosti
v aktuálnosti
v zpětné vazby
v
vuvědomělosti a aktivity
v individuálního přístupu
v soustavnosti
v trvalosti
v kulturního kontextu

ZÁSADA NÁZORNOSTI
 Propojení všech smyslů (zrakový, sluchový, čichový, chuťový, hmatový či pohybový)
Øvolba vhodných metod a forem výuky                  i didaktických pomůcek
     - usnadní edukantovi proces učení
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/ce/Johan_amos_comenius_1592-1671.jpg/225px-Jo
han_amos_comenius_1592-1671.jpg
…“Proto budiž zlatým pravidlem, aby všechno bylo předváděno všem smyslům, kolika možno,
totiž věci viditelné zraku,
slyšitelné sluchu … a může-li být něco vnímáno více smysly, budiž předváděno více smyslům“.
http://citaty.net/media/authors_140px/konfucius.jpg
Co slyším, to zapomenu.              Co vidím, si pamatuji.                Co si vyzkouším, tomu
rozumím.

Konfucius

ZÁSADA SPOJENÍ TEORIE S PRAXÍ (APLIKABILITY)
ü  edukant již má určité vědomosti, dovednosti, zkušenosti, postoje (edukátor na základě posouzení
zná jejich úroveň)
Prohloubit
Upevnit
Odbourat nesprávné
Uplatnění v praxi
je vhodný motivační prvek

ZÁSADA  VĚDECKOSTI

ü  respektovat nové poznatky, EBM/EBN/EBP – potřeba celoživotního vzdělávání ZP
ü
ü  odborné poznatky sdělit srozumitelným způsobem pro laika
Výsledek obrázku pro teorie relativity

Odborné poznatky sdělit srozumitelným způsobem, přičemž se neporuší zásada vědeckosti

ZÁSADA PŘIMĚŘENOSTI
 rozsah, obsah a obtížnost učiva
 +
 zvolené metody a formy edukace
 v souladu

 s vědomostmi, schopnostmi a zdravotním stavem edukanta

ü individuální přístup, holistické pojetí
ü od jednoduššího ke složitějšímu

ZÁSADA AKTUÁLNOSTI



ZÁSADA ZPĚTNÉ VAZBY
 Edukátor získá:  informace o postupu edukanta k stanovenému edukačnímu cíli,
                         kvalitě výuky a její výsledcích,
              detekuje: chyby (přirozená část procesu učení), vysvětlí, kde se chyba stala dle
potřeby znovu provede výklad nepochopeného učiva.
Výsledek obrázku pro bart ve škola
Ověření zda předkládaná fakta chápe, rozumí jim, pamatuje si je a umí je uplatnit při praktických
činnostech

Edukátor získává potřebnou vazbu po celou dobu edukačního procesu

ZÁSADA UVĚDOMĚLOSTI A AKTIVITY
 = požadavek, aby edukant cítil vlastní potřebu aktivně se zapojit do edukace

§ Vychází z teorií motivace
§
ü motivace edukanta (vnitřní a vnější)
ü prostor a příležitost být aktivním (samostatní úkol, diskuse, rozhovor…)
ü participace v edukačním procesu
ü zpětná vazba – kontrola výsledků své práce

ZÁSADA INDIVIDUÁLNÍHO PŘÍSTUPU
ü zdravotní stav (akutní/chronická nemoc; bolest; zdraví)
ü psychický stav (emocionální stav, obava, strach, úzkost)
ü individuální potřeby
ü osobní zkušenosti
ü osobnost
ü zvláštnosti/specifika sociálního prostředí
ü kulturní kontext (odlišnosti, specifika…)
http://img.ceskatelevize.cz/program/porady/10123095384/foto/08.jpg
www.ceskatelevize.cz

ZÁSADA SOUSTAVNOSTI
ü uspořádání učiva do logických a na sebe navazujících celků
ü rozlišení – hlavních (podstatných částí) a vedlejších (doplňkových) východisek učiva; znalost a
pochopení vztahu mezi nimi

ZÁSADA TRVALOSTI
 Uchování v dlouhodobé paměti, vybavení si osvojených poznatků                     s odstupem času

 Potřeba – motivace, aktivního přístupu, opakování a procvičování…

Trvalé vědomosti jsou ty na které můžeme navázat nové.

ZÁSADA EMOCIONÁLNOSTI
ü nejsme stroje
ü edukátor a edukant = vzájemně se ovlivňují i v emocionální sféře

vvyučování probíhá lépe v pozitivní atmosféře

vEdukátor = nejen zdroj znalostí, ale také
                      důvěrník a rádce

vyučování probíhá lépe v pozitivní atmosféře = edukátor se má snažit o její navození. V edukačním
procesu je vhodné pokud panuje dobrá nálada a ideálním stavem je situace, kdy se edukant na ed.
proces teší

ZÁSADA KULTURNÍHO KONTEXTU
ü kulturní kompetence ZP
ü
ü respekt specifických zvláštností kultur, etnik, náboženství, komunit,
     skupin, pohlaví, věku

LITERATURA:
qJuřeníková, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi Praha: Grada, 2010 ISBN 978-80-247-2171-2
q
qPetlák, E., Všeobecná didaktika, Bratislava: Iris, 2004, s. 270 ISBN 8089018645
q
qPrůcha Jan Pedagogická encyklopedie, Praha: Portál, 2009, s. 936, ISBN 978-80-7367-546-2.
q
qPrůcha, J. Moderní pedagogika, 5. aktualiz. a doplněné vydání, Praha: Portál, 2013, ISBN
978-80-262-0456-5.