•
•
EPI
9.5.2016
Imunizace aktivní;
pasivní
Zákon č. 267/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb.,
o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony
§ 46
• (1) Fyzická osoba, která má na území České
republiky trvalý pobyt, cizinec, jemuž byl povolen
trvalý pobyt, cizinec, který je oprávněn k
trvalému pobytu na území České republiky, a
dále cizinec, jemuž byl povolen přechodný
pobyt na území České republiky na dobu delší
než 90 dnů nebo je oprávněn na území České
republiky pobývat po dobu delší než 90 dnů, jsou
povinni podrobit se, v prováděcím právním
předpisu upravených případech a termínech,
stanovenému druhu pravidelného očkování.
Legislativa
Vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem
Tato vyhláška upravuje
a) členění očkování, podmínky provedení očkování a pasivní
imunizace, způsoby vyšetřování imunity, pracoviště s vyšším rizikem
vzniku infekčního onemocnění a podmínky, za kterých mohou být
v souvislosti se zvláštním očkováním fyzické osoby zařazeny na
tato pracoviště,
b) případy, kdy je před provedením pravidelného a zvláštního
očkování fyzická osoba povinna podrobit se vyšetření stavu
imunity a kdy je povinna podrobit se stanovenému druhu
očkování, a
c) rozsah zápisu o provedeném očkování do očkovacího průkazu
nebo zdravotního a očkovacího průkazu dítěte a mladistvého a
do zdravotnické dokumentace očkovaného.
Vyhláška č. 65/2009 Sb.ze dne 25. února 2009, kterou se mění
vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem
Vyhláška č. 299/2010 Sb. ze dne 25. října 2010, kterou se mění
vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem
Remembering an Old
Disease
Smallpox
Černé neštovice, variola vera
- infekční onemocnění působené poxviry.
Je charakterizované tvorbou exantému, teplotou, třesavkou a zimnicí,
zvětšením jater a sleziny.
Podle klinického průběhu se dělí na:
 klasickou formu (variola maior)
 a mírnější formu (variola minor).
Zdrojem nákazy je nemocný člověk,
přenáší se kapénkovou infekcí a vzduchem, inhalací kontaminovaného
prachu, ale i nepřímo čerstvě znečištěnými předměty.
Onemocnění pravděpodobně nezanechává celoživotní imunitu.
Preventivně se očkuje živou vakcínou.
Dříve se pravé neštovice vyskytovaly v ohromných epidemiích.
Za objevitele očkování je považován skotský lékař Edward
Jenner, který si již roku 1770 všimnul, že dojičky krav, které
prodělaly kravské neštovice, neonemocněly,
když poté nastala epidemie pravých neštovic.
V rámci klinického pokusu v roce 1789 podal svému
synovi a dvěma dalším lidem virus kravských neštovic.
Všichni tři nejprve lehce onemocněli.
O rok později všem podal původce pravých neštovic,
ale nikdo z nich pravými neštovicemi neonemocněl.
Dr. Edward Jenner
V Čechách se začalo očkovat proti pravým neštovicím v
roce 1821 na základě vydání císařského dokumentu.
Očkování bylo ukončeno v roce 1980 v souvislosti s
vymýcením (eradikací) pravých neštovic na celém světě.
Eradikace pravých neštovic
Čeští odborníci
Klíčovou postavou programu globální eradikace
varioly byl prof. MUDr. Karel Raška, DrSc.,
který v šedesátých letech řídil divizi sdělných
nemocí v sekretariátu WHO v Ženevě.
Prosadil založení nové, samostatné jednotky „ Eradikace neštovic“
a zajistil její prvotní finanční a materiální podporu nejen v Ženevě,
ale i v oblastních úřadovnách WHO.
S jeho podporou se zúčastnilo programu také 20 československých
zdravotníků (14 Čechů a 6 Slováků), převážně epidemiologů.
Podíleli se jak na přípravách metodologie a postupů, tak přímo
pracovali v zamořených oblastech.
• Na eradikaci varioly se významně podílelo
dvacet českých a slovenských epidemiologů.
Deset z nich bylo ze Státního zdravotního
ústavu:
• prof. Janout, Doc. Ježek, Dr. Kopecký, Doc.
Kříž, Dr. Kuzemecká-Křížová, Dr. Markvat, doc.
Slonim, Dr. Sodja, dr. Strnad a dr. Šrámek.
• Dr. Markvart (s dr. Weisfeldem) vešli do historie
detekcí posledního případu endemické
varioly u Ali Maow Maalina v r. 1977.
• Mnozí z citovaných odborníků jsou nositeli,
vyznamenání WHO (Řád bifurkační jehly) a
vyznamenání indické vlády.
Rural vaccinator in United Provinces, British India, c.1930, private collection of Dr. Sanjoy Bhattacharya
V květnu 1980, Valné shromáždění členských států (WHO) deklarovalo, že na
světě není jediný člověk, který by trpěl pravými neštovicemi. „První nemoc,
kterou se podařilo zcela vymýtit,“ konstatuje doc. MUDr. Zdeněk Ježek, DrSc.
Byl při tom – nejprve v Indii, posléze v Somálsku a dalších zemích Afriky.
Poslední pacient:
Ali Maow Maalin, třiadvacetiletý kuchař z
nemocnice v somálské Merce.
Nakazil se, když ukazoval cestu šoférovi sanitky,
který vezl dvě nemocné děti do izolačního tábora.
Ali onemocněl v říjnu 1977, uzdravil se.
Byl posledním v řetězu přirozeného přenosu viru
varioly, který začal dávno před faraony
a skončil v Merce.
(1977), courtesy Mr. John Wickett.
Již v průběhu poslední fáze eradikace se její organizátoři snažili přesvědčit laboratoře, které
uchovávaly virus varioly, aby jej zničily, či předaly některé z velkých mezinárodně
uznaných laboratoří.
Jejich počet klesl od roku 1975 z 75 na 7 v prosinci roku 1979.
V roce 1978 (deset měsíců po vyléčení posledního pacienta v Somálsku)
došlo v laboratoři v Birminghamu k nákaze členky pomocného personálu
a následnému zavlečení této infekce do její rodiny.
Onemocněla fotografka lékařské fakulty v anglickém Birminghamu.
Zabil ji virus, který unikl ze sousední laboratoře.
Tato neblahá událost vedla k dalšímu důraznému požadavku SZO, aby laboratoře
zničily virus nebo jej předaly do WHO Spolupracujících Center vybavených
nejvyšším stupněm biologické ochrany.
Koncem roku 1981 již pouze 4 laboratoře uchovávaly virus :
 v Jižní Africe,
 Velké Británii,
 SSSR a
 USA.
V současné době jsou to laboratoře:
 v Rusku
 v USA
Eradikace varioly byla
oficiálně vyhlášena na
33. valném shromáždění SZO
8. května roku 1980.
……..že každé ohnisko infekce je možno správnými
protiepidemickými opatřeními zvládnout.
Z tohoto důvodu je ve světovém měřítku neustále
uchovávaná určitá zásoba očkovací látky, protože nelze
úplně vyloučit možnost, že někde na světě je uchováván
tento virus, zneužitelný pro teroristické účely.
V současnosti je však zřejmé, že v poznávání tohoto viru
bylo dosaženo takové úrovně, že bude možno uvažovat i
o jeho zničení .
Milestones in the eradication of smallpox
1976 Edward Jenner invents a smallpox vaccine.
1966 The World Health Organization (WHO) launches a massive global
campaign to eradicate smallpox.
1972 Smallpox vaccinations are discontinued in the United States.
1975 and 1977 The last cases of the two known variants of smallpox occur in
the world, in Bangladesh and Somalia.
1978 Two people are sickened in a lab accident in England; one dies.
1980 The WHO declares smallpox eradicated.
1991 Smallpox virus DNA is mapped.
1999 The WHO sets this deadline, by which remaining lab stocks of the virus are to
be
destroyed. The deadline will be postponed again and again.
2003 Millions of doses of vaccine are produced to hedge against a biological attack.
2011 WHO's decision-making body will meet in May to again vote on whether to kill
the
remaining live viruses.
Diphteria
9.5.2016
V 90. létech epidemie v zemích bývalého Sovětského svazu (Ukrajina,
Bělorusko, Rusko)
– v ČR se infekce nešířila.
Dne 31.5.2015 byl ve Španělsku po 30 letech hlášen případ toxigenního
záškrtu (difterie).
Závažné onemocnění bylo diagnostikováno u šestiletého chlapce, který
nebyl na přání rodičů očkován. Chlapec je nyní hospitalizován ve
vážném, ale stabilizovaném stavu.
Jeho léčba si vyžádala mezinárodní spolupráci, protože nejen ve
Španělsku, ale i v mnoha dalších evropských státech nebylo k dispozici
antidifterické sérum. Sérum je nutné podávat u závažných případů, neboť
působí rychleji než antibiotika; inaktivuje totiž difterický toxin v krvi
pacienta.
Před onemocněním navštěvoval chlapec školní tábor. V kontaktu s ním
bylo přes 150 osob, které jsou nyní monitorovány; byly provedeny
laboratorní testy a zajištěno preventivní podávání antibiotik, aby se
zabránilo případnému vzniku onemocnění. Ve Španělsku je očkování
proti záškrtu nabízeno ve věku dvou, čtyř a šesti měsíců, s přeočkováním
v 15 – 18 měsících a ve 13 - 14 letech. 9.5.2016
Tetanus
9.5.2016
9.5.2016
Poliomyelitida
dříve zvaná dětská obrna, je akutní virové onemocnění, které někdy
postihne nervovou soustavu a způsobí trvalé chabé obrny svalů
končetin či trupu.
Název poliomyelitida vyjadřuje,
že k chorobným změnám dochází
především v šedé hmotě míchy.
Původce nákazy:
jsou tři antigenní typy poliovirů -1, 2 a 3.
 Vylučování viru : 1 týden z nosohltanu, 6 týdnů ze stolice
80% případů je asymptomatických.
Polioviry, které se v endemických či
epidemických oblastech šíří v populaci,
označujeme jako divoké polioviry.
Z nich byly za účelem přípravy
živé očkovací látky opakovaným
pasážováním viru na buněčných kulturách
získány kmeny označované jako vakcinální.
V roce 1955 byla v USA licencovánaSalkova vakcína vyrobená inaktivací poliovirů pomnožených
na tkáňových kulturách.
V roce 1957 Sabin připravil živou oslabenou očkovací látku, která perorální aplikací napodobuje
přirozenou infekci.
Právě v naší zemi byly jako v první na světě tyto očkovací látky již několik málo let po svém objevení
použity v celostátních očkovacích kampaních.
Ukázalo se, že systematické očkování dětí zastaví šíření poliovirů v populaci a že by tak bylo možno
poliomyelitidu vymýtit.
V roce 1988 Světová zdravotnická organizace (SZO) na svém 41. zasedání vyhlásila
Program celosvětové eradikace poliomyelitidy.
V tomto roce bylo na světě hlášeno více než 350 000 případů paralytické poliomyelitidy ze 125 zemí.
Eradikace předpokládá dosažení vysoké proočkovanosti dětské populace, a to jednak v rámci
pravidelného očkování a jednak pomocí tzv. Národních imunizačních dnů, kdy se v zemích
s endemickou poliomyelitidou během několika dnů očkují všechny děti do 5 let věku.
Nedílnou složkou Programu je účinná surveillance všech onemocnění provázených vznikem
chabých obrn.
Tyto případy musí být řádně vyšetřeny klinicky i virologicky. Virologické vyšetření zahrnuje pokus o
izolaci polioviru ze 2 vzorků stolice odebraných v prvých 14 dnech po vzniku obrn ve virologické
laboratoři akreditované SZO.
Prvou oblastí světa, kde se podařilo poliomyelitidu eradikovat, byl
americký kontinent.
V USA se poslední případ nezavlečené dětské obrny vyskytl v roce 1979 a
v září roku 1991 byl v jihoamerickém Peru zaznamenán poslední případ na
celém americkém kontinentu.
Podobného úspěchu se dosáhlo v roce 2000 v oblasti západního Pacifiku,
která zahrnuje 37 zemí, včetně nejlidnatější země světa Číny.
EVROPA
Cesta k „poliomyelitis-free“ v Evropě začala v roce
1988 po výzvě WHO eradikovat polio globálně.
Hlavními partnery SZO se staly Rotary International,
CDC, Unicef, USAID.
Epidemie v Nizozemsku v roce 1992 v náboženské
skupině odmítající očkování, vyvolaná WPV3 si
vyžádala 2 úmrtí, kromě toho, 71 osob onemocnělo
paralytickou formou.
Poslední paralytický případ vyvolaný divokým poliovirem se
vyskytl v Turecku v roce 1998 u 2-letého nevakcinovaného
chlapce.
Evropský Region WHO byl certifikován jako prostý
poliomyelitidy v roce 2002.
Od té doby došlo k několika případům, vyvolaným divokými polioviry (Bulharsko,
Gruzie) importovanými z polio endemických zemí, nejčastěji z Indického
subkontinentu.
Ojediněle byly detekovány vDPV (polioviry odvozené od vakcinálních)
v odpadních vodách v Estonsku, Slovensku, ČR (2006), Izraeli, Švýcarsku,
Finsku.
V roce 2007 byl ve Švýcarsku detekován divoký poliovirus v odpadních
vodách, geneticky příbuzný viru vyskytujícímu se v Chadu.
V roce 2010 došlo k velké epidemii vyvolané WPV1 importovanému z Pákistánu.
V pěti zemích bylo potvrzeno 479 případů poliomyelitidy. V Tádžikistánu 461,
v Rusku 14, v Turkmenistánu 3 (1x WPV3), v Kazachstánu 1.
9.5.2016
WHO i ECDC upozorňují na riziko šíření divokého polioviru typ 1 (WPV1)
z Izraele.
Od února do začátku srpna 2013 byl WPV1 detekován v 85 vzorcích
odpadních vod z 27 odběrových míst v jižní a centrální části země.
Virus byl izolován ze vzorků stolic 42 osob těchto oblastí, údajně
vakcinovaných IPV v souladu s izraelskými národními doporučeními.
Nebyl hlášen případ paralytické poliomyelitidy. Retrospektivně byly zjištěny
pozitivní nálezy i ve vzorcích odpadních vod na západě země, v oblasti
Gazy.
Indigenní přenos divokého polioviru nebyl v Izraeli zaznamenán od roku
1988. Kmen je příbuzný kmenům cirkulujícím v Pákistánu a kmeni
detekovanému v prosinci 2012 z odpadních vod v Cairu, Egyptě.
9.5.2016
Dva potvrzené případy paralytické poliomyelitidy na Ukrajině
Na Ukrajině byly dne 28. srpna 2015 konfirmovány
2 případy paralytické poliomyelitidy, způsobené cirkulujícím, od vakcíny odvozeným poliovirem
typu 1 (tzv. cVDPV1 – Vaccine-Derived Poliovirus Type 1).
Genetická podobnost obou poliovirů svědčí o aktivním přenosu cVDPV1.
Kmeny byly izolovány u 2 dětí (4 roky, 10 měsíců) ze Zakarpatské Ukrajiny, na jihozápadě Ukrajiny,
hraničící s Rumunskem, Maďarskem, Slovenskem a Polskem.
Obě nebyly očkovány proti poliomyelitidě (pozitivní vzorky stolic byly odebrány v období od 5. do 10.
července 2015).
K cirkulaci cVDPV došlo v důsledku nízké – nedostatečné hladiny proočkovanosti, která je od roku 2008
na Ukrajině. V roce 2014 bylo na Ukrajině plně očkováno proti poliomyelitidě pouze 49 % dětí.
V současnosti, v r. 2015 je hladina proočkovanosti proti polio, u dětí do 1 roku 14,1% a to z důvodu
nedostatku vakcín.
WHO a UNICEF poskytují Ukrajině všestrannou podporu, nutnou v případě plánování a realizace
doplňkových imunizačních aktivit s použitím OPV, s cílem rychle zastavit šíření polioviru a zajistit kolektivní
imunitu. Značné mezery v proočkovanosti populace celé Ukrajiny a nedostatečná subnárodní surveillance
totiž představují vysoké riziko dalšího šíření v zemi.
Aktuálně vyhodnocené riziko mezinárodního šíření je dle WHO nízké.
V Československu
vznikla první epidemie v roce 1939 po příchodu
nacistických vojsk a k největší došlo v roce 1948, kdy
onemocnělo více než 2000 osob.
V letech 1939 až 1956 bylo hlášeno celkem
12 868 onemocnění s průměrnou smrtností 9 procent.
K epidemickému vzplanutí docházelo přibližně
v pětiletých intervalech a narůstající nemocnost
v roce 1956 byla signálem další epidemie v roce
1957.
V Československu
Na jaře 1957 v Československu uskutečnilo masové očkování
dětí 3 dávkami inaktivované vakcíny, které zastavilo rozvoj
této epidemie.
Po úspěšné terénní studii, provedené s živou oslabenou
očkovací látkou poskytnutou jejím objevitelem A. B. Sabinem
ve 4 krajích ČSR, bylo na jaře 1960 realizováno celostátní
očkování.
Sabinovou vakcínou bylo očkováno 94 % dětí do 15 let věku.
Od srpna 1960 se v ČSR nevyskytl žádný případ nezavlečené
paralytické poliomyelitidy.
Z klinických materiálů, ze stolice zdravých dětí ani ze vzorků
odpadních vod od té doby nebyl izolován divoký poliovirus.
Od 1.1.2007 je inaktivovaná vakcína součástí hexavakcíny.
9.5.2016
Záludnost onemocnění poliomyelitidou se ukázala v 80. letech minulého století, když se u
osob s trvalými následky po poliomyelitidě po mnohaletém období stability obrn i
deformit
začaly objevovat nové nervosvalové projevy:
 bolesti ve svalech a kloubech,
 snížení síly postižených i původně nepostižených svalů,
 fascikulace a svalové křeče,
 nové obrny a atrofie a
 celkové zhoršení pohybových schopností.
Nemocní si stěžují na únavu, poruchy spánku, dýchací obtíže a přecitlivělost na chlad.
Tyto pozdní následky poliomyelitidy se označují jako postpoliomyelitický syndrom.
Vzniká u 40-70 % osob za 25-35 let po onemocnění poliomyelitidou. Postiženy bývají
zejména nadměrně namáhané svaly, které kompenzují funkci denervovaných svalových
skupin.
Podstatou syndromu je předčasný zánik dlouhodobě přetěžovaných motorických jednotek.
SZO odhaduje, že na světě trpí následky postižení dětskou obrnou až 20 miliónů lidí a
v ČR žije asi 15 000 osob ohrožených postpoliomyelitickým syndromem.
Tito nemocní vyžadují trvalou dispenzarizaci, delší rekonvalescenci po úrazech či
operačních zákrocích a pravidelnou rehabilitační péči.
Bordetella pertussis
Sekvenací oblastí genomu ptxP, ptxA, prnA a fim3
u kmenů B. pertussis izolovaných v ČR v období 1967–2010
byly potvrzeny změny alelických variant těchto oblastí.
Výskyt kmenů nesoucích nové alelické varianty narůstá
po roce 1995 na úkor kmenů nesoucích varianty původní.
Výsledky studie lze interpretovat jako částečný genetický
únik patogenních kmenů B. pertussis mimo účinnost
pertusových vakcín.
• Doporučení k očkování těhotných žen proti pertusi.
• Členům NIKO budou cestou SZÚ (MUDr. Fabiánová)
zaslány podklady a pracovní verze připravovaného
doporučení očkování těhotných proti pertusi k
připomínkování. Materiál bude projednán na dalším
zasedání NIKO.
9.5.2016
Spalničky jsou jednou z nemocí zařazených do programu „Zdraví
pro 21.století“.
Regionální úřadovna Světové zdravotnické organizace (SZO) pro
Evropu navrhuje tyto cíle:
Úkol 7.3
• - do roku 2007 nebo dříve by měly být v regionu
eliminovány nezavlečené spalničky.
• - do roku 2010 by měla být jejich eliminace certifikována
v každé zemi regionu.
SPALNIČKY
Vysoký výskyt v rozvojových zemích i v Evropě
(2015: úmrtí 15 měs. dítěte v Berlíně)
V České republice se spalničky prakticky nevyskytují, v
případě ojedinělých onemocnění se jedná v naprosté většině
o importovaná onemocnění.
ČR – nejsou podmínky pro plošné epidemie
ALE 20% osob ve věku 35 – 44 let nemá protilátky
Ohroženi: zdravotníci, mladí dospělí, děti
neimunních matek, ojediněle i očkované děti
Importy do ČR – v roce 2014 šíření v Ústeckém kraji – postiženi i zdravotníci
Epidemie spalniček v Ústeckém kraji:
Začátek února 2014 – až srpen 2014.
Prvním nemocným a zdrojem pro ostatní vnímavé osoby byl:
dospělý muž, který importoval nákazu z Indie.
Situaci stanovení diagnózy onemocnění spalničkami u tohoto muže zkomplikovala
skutečnost, že k horečnatému stavu došlo v důsledku kombinované infekce – horečky
dengue + chikungunya + spalničky.
Primární ohnisko spalniček vzniklo mezi přímými kontakty nemocného a následně
epidemie výrazně zasáhla zdravotnický personál Masarykovy nemocnice v Ústí nad
Labem. Nákaza se dále šířila i v ostatní dospělé populaci. Celkem onemocnělo v průběhu
epidemie 305 osob exantematickým onemocněním, kde bylo podezření na onemocnění
spalničkami.
 U 186 pacientů (61 %) byla splněna kritéria potvrzeného případu (pozitivní klinické
příznaky a laboratorní vyšetření).
 U 50 nemocných (16,4 %) byly přítomny typické klinické příznaky onemocnění a byla
epidemiologická souvislost s potvrzenými spalničkami, ale vyšetření protilátek bylo
negativní.
 U 69 osob (22,6 %) bylo onemocnění spalničkami vyloučeno.
Onemocnění byla potvrzena vyšetřením IgM a IgG protilátek proti spalničkovému viru
nebo vyšetřením RT-PCR.
Naprostá většina onemocnění byla verifikována Národní referenční laboratoří pro
zarděnky, spalničky, parotitidu a parvovirus B 19 Státního zdravotního ústavu v Praze.
Importy do ČR – v roce 2014 šíření v Ústeckém kraji – postiženi i zdravotníci
Při řešení epidemie bylo mimo běžných protiepidemických
opatření u zdravotníků Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem
zahájeno mimořádně očkování.
Již za 2 týdny po zahájení očkování došlo v této skupině k
výraznému poklesu onemocnění.
Nejčastěji se spalničky vyskytovaly u osob narozených v letech
1970–1980, ale spalničky se vyskytly i u neočkovaných
nejmenších dětí, celkem 32 onemocnění.
Ojediněle došlo k onemocnění řádně očkovaných dětí a
mladistvých.
9.5.2016
9.5.2016
• Od 1. 11. 2010 platí novela vyhlášky č. 299/2010 Sb., kterou se mění
vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, podle které
je očkování povinné pouze pro děti s těmito indikacemi:
• jeden nebo oba z rodičů nebo sourozenec nebo člen domácnosti, v níž dítě
žije, měl/má aktivní tuberkulózu,
• dítě, jeden nebo oba z rodičů nebo sourozenec dítěte nebo člen
domácnosti, v níž dítě žije, se narodil nebo souvisle déle než 3 měsíce
pobývá/pobýval ve státě s vyšším výskytem TBC než 40 případů na 100 tis.
obyvatel (Min. zdravotnictví každoročně uveřejní seznam států s vyšším
výskytem tuberkulózy do 30 dnů od aktualizace provedené WHO), seznam
států na www.mzcr.cz
• dítě bylo v kontaktu s nemocným tuberkulózou.
Očkování proti TBC
WHO bije na poplach: 4400 lidí denně umírá na tuberkulózu
Světová zdravotnická organizace (WHO) ve středu (28:10.2015)
vyzvala k dalšímu boji proti tuberkulóze (TBC), která stále patří k
hlavním příčinám úmrtí ve světě a na kterou denně umírá 4400
lidí.
Toto číslo je podle autorů zprávy WHO o to „nepřijatelnější” a
smutnější, že v současnosti již lze diagnostikovat a vyléčit téměř
všechny nemocné TBC.
Dosavadní úsilí proti TBC umožnilo, aby se úmrtnost na toto
onemocnění ve světě od roku 1990 snížila o polovinu. Situace
se zlepšila hlavně po roce 2000. Nové diagnostické a léčebné
metody umožnily zachránit na 43 miliónů životů. Podle WHO je
však třeba pokračovat a zesílit boj proti TBC, který nyní brzdí
hlavně nedostatek peněz.
Loni se objevilo 9,6 miliónu nových případů onemocnění. Více
než polovina současných případů TBC připadá na Čínu, Indii,
Indonésii, Nigérii a Pákistán, upřesnila WHO.
Počty onemocnění v ČR trvale klesají, loni bylo hlášeno 512
případů. Česko tak patří se 4,8 případu na 100 000 obyvatel k
zemím s nejnižším výskytem TBC na světě. 9.5.2016
Vývoj počtu hlášených TBC/100 tis.obyvatel,ČR
Struktura hlášené TBC podle dg., rok 2012
STATISTICKÉ ÚDAJE
0
5
10
15
20
25
30
K 31.12.2015 zajištěno 3 352 osob (MV ČR)
Cílem očkování
je navodit dlouhodobou ochrannou imunitu vůči
mikroorganizmu, která:
a) buď zcela ochrání před reinfekcí nebo
b) podstatně sníží závažnost přirozené infekce
Imunologickou podstatou protektivní imunity je
vytvoření imunologické paměti.
Podle vyhlášky č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním
nemocem ve znění pozdějších předpisů, § 2, :
a) pravidelné očkování proti tuberkulóze (pro indikované skupiny*), proti
záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému
původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a virové
hepatitidě B, proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, proti
pneumokokovým nákazám (pro indikované skupiny**) a proti virové
hepatitidě B,
b) zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a virové hepatitidě B a proti
vzteklině (pro osoby v riziku např. pro vybrané zdravotníky, vybrané
pracovníky Integrovaného záchranného systému (IZS), pracovníky v
laboratořích s virulentními kmeny vztekliny)
c) mimořádné očkování, kterým se rozumí očkování fyzických osob k
prevenci infekcí v mimořádných situacích,
d) očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před
některými léčebnými výkony, a to proti tetanu a proti vzteklině
e) očkování, provedené na žádost fyzické osoby, která si přeje být
očkováním chráněna proti infekcím, proti kterým je k
dispozici (registrovaná) očkovací látka (patří sem i očkování do zahraničí).
Očkování proti vzteklině nebo proti tetanu při
úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými
léčebnými výkony
Profylaxe tetanu se provede:
při úrazech,
poraněních
nehojících se ranách,
v indikovaných případech v předoperační přípravě, zejména
před operacemi na konečníku nebo tlustém střevě.
Očkování se provede - viz schéma
Očkování proti vzteklině nebo proti tetanu při
úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými
výkony
Skupina Anatoxin
Hyperimunní lidský antitetanický
imunoglobulin
Očkovaní do 15 let věku 0 0
Očkovaní nad 15 1et věku
a) do 5 let po očkování 0 0
b) nad 5 let po očkování 0,5 ml 0
Neočkovaní nebo neúplně očkovaní s intervaly jinými než uvedenými výše
0,5 ml* dávka dle souhrnu údajů o přípravku
Osoby nad 60 let věku
a) s dokladem o očkování v posledních 10 letech 0,5 ml b)
bez takového dokladu 0,5 ml* dávka dle souhrnu údajů o přípravku
Neúplně očkovaní
a) 1 dávkou v době 3-6 týdnů před poraněním 0,5 ml b)
2 dávkami v době 3 týdnů - 10 měsíců před
poraněním
0,5 ml *
Poznámka: dále se pokračuje v základním očkováni podle § 4.
Pasivní imunizace
(1) Lidský hyperimunní antitetanický globulin se podá:
 osobám neočkovaným vůbec
 po uplynutí předepsaného intervalu k přeočkováni (osoby nad 60 let věku po 10
letech)
 bez dokladu o očkování proti tetanu
(2) hyperimunní antirabický globulin:
 v případě pokousání nebo poranění zvířetem podezřelým z nákazy vzteklinou.
(3) hyperimunní globulin proti virové hepatitidě B:
 novorozencům matek HBsAg pozitivních
Botulism immune globulin (BIG)
Antidifterické sérum.
Pasivní imunizace
botulism immune globulin (BIG) is indicated in infants with
clinically diagnosed infant botulism, before diagnostic
confirmation. The prompt use of this specific
immunoglobulin leads to a significant decrease in both ICU
and total hospital stay.
Dělení vakcín podle mechanismu účinku
 Živé vakcíny obsahují vlastní infekční agens v oslabené (atenuované) formě. Jde například
o vakcíny proti některým virovým chorobám (spalničky, příušnice, zarděnky).
 Inaktivované vakcíny také obsahují vlastní infekční agens, ovšem tentokráte v usmrcené
podobě. Patří sem například opět vakcíny proti některým virózám (chřipka, klíšťová encefalitida
či vzteklina).
 Subjednotkové vakcíny obsahují pouze určité složky patogenu, proti kterým se má nově
Vznikající imunita organizmu zaměřit. Používají se například proti opouzdřeným bakteriím, jako
jsou H. influenzae či meningokoky; ve vakcínách jsou využity jednotlivé složky jejich polysacharidového
pouzdra.
 Rekombinantní vakcíny na tvorbě vakcín se podílí metody genetického inženýrství.
Specifické proteinové antigeny určitého patogenu (typicky například viru Hepatitidy B) jsou
uměle syntetizovány například v kvasinkách a následně tvoří základní součást rekombinantní vakcíny.
 Toxoidy (anatoxiny) představují specifický typ vakcín, kdy hlavním cílem imunitní reakce je
inaktivovaný toxin patogennu. Typicky jsou tyto vakcíny používány k prevenci tetanu či záškrtu.
 DNA vakcíny: ačkoliv se prozatím v praxi příliš neuplatnily, představují DNA vakcíny nadějný
příslib do budoucna. Jejich princip je do jisté míry obdobný jako u rekombinantních vakcín, ovšem vektor
s příslušnou DNA sekvencí je podán přímo očkovanému jedinci, který si následně vyrobí imunogenní
antigeny ve svém těle sám. Přetrvávající stimulace navíc může zajistit skutečně dlouhodobou imunitu.
Druhy vakcín
monovalentní - proti jednomu původci
polyvalentní - proti několika typům původce téhož druhu
příklady: divalentní - meningokoková A+C
trivalentní - 3 typy viru polio –OPV, IPV
polyvalentní - 23 polysacharidových antigenů
Pneumo 23
kombinované - 2 a více antigenů různých původců
příklady: divakcina VH A + VH B
tetravakcína D+T+Per +Hib
hexavakcína D+T+Per+Hib+IPV+VH B
Složení očkovacích látek
• antigeny (složka navozující imunitní odpověď)
• adjuvancia (depotní účinek, immunomodulátory)
• antibiotika (potlačení růstu kontaminujících
mikroorganismů – na př. neomycin, kanamycin)
• konzervační přípravky ( prevence sekundární
kontaminace -vícedávková balení - např. thiomersal )
• stabilizátory (podpora stability vakcín - u různých
vakcín odlišné - síran hořečnatý, sacharóza, albumin
ap.)
Obecné kontraindikace očkování
Dočasné KI – (absolutní, relativní) očkující lékař hodnotí u každého výkonu
 dítě je akutně nemocné, případně má teplotu, větší pozornost aktuálnímu
zdravotnímu stavu dítěte je třeba věnovat při očkování "živými" vakcínami (např.
spalničky),
 dítě bylo v kontaktu s nemocným a je v tzv. inkubační době (ta trvá dle typu nemoci
většinou 1-3 týdny),
 dítě je oslabené po nemoci (je v rekonvalescenci), u běžných dětských onemocnění
stačí většinou 1 - 2 týdny,
 dítě má závažné dlouhodobé onemocnění (nejčastěji neurologické nebo
onkologické),
 dítě užívá kortikoidy nebo léky na imunitu.
 Dalšími důvody bránící očkování (většinou trvale) může být závažná reakce po
předchozím očkování či závažné chronické onemocnění (nejčastěji neurologické
nebo defekt imunity).
 trvalé KI - specialista ( záznam o stanovisku odborného lékaře povinně uložen v
dokumentaci )
 specifické KI - liší se dle jednotlivých vakcín
Provádění očkování
(1) Parenterální aplikace očkovací látky se provádí vždy u každé fyzické osoby:
 za aseptických podmínek,
 samostatnou sterilní injekční stříkačkou
 samostatnou sterilní injekční jehlou, popřípadě samostatným předplněným
kompletem sterilní stříkačky se sterilní injekční jehlou.
(2) Současně lze očkovat na různá místa těla živé i neživé očkovací látky
Pokud není provedeno podání různých očkovacích látek současně, dodržuje se:
 po podání živých očkovacích látek interval 1 měsíce
 po podání neživých očkovacích látek interval 14 dní;
 po očkování proti tuberkulóze lze očkovat nejdříve za 2 měsíce, avšak vždy až po
zhojení prvotní reakce.
Doporučené intervaly :
• po imunostimulačních preparátech 7 - 10 týdnů
• po alergenech : vodné 2 týdny, depotní 3 - 4 týdny
Reakce po očkování
Reakce po očkování se dostavují za různě dlouhou dobu, záleží na typu očkování.
Může to být už v den či následující den po očkování, u živých vakcín za 7-10 dnů.
Očekávané reakce -místní (zarudnutí, otok, bolest) i celkové (teplota, únava nebo naopak
podrážděnost, neklid, bolest hlavy, bolest svalů, bolest kloubů, trávicí potíže).
Nežádoucí reakce - nejsou popsány v SPC a souvisí přitom s aplikací vakcíny .
Při výskytu nežádoucí reakce :
• urgentní léčebný zásah při anafylaktické reakci (požadavky na vybavení pracoviště !)
• léčba místních i celkových příznaků dle symptomatologie
• hlášení nežádoucí reakce SÚKL na určeném formuláři (zákon č.79/1997 Sb.,o léčivech)
Úmrtí nebylo způsobeno hexavakcínou 27.11.2014 Prof. MUDr. Roman Chlíbek, PhD.
Policisté vyšetřující časovou souvislost s úmrtím kojence a aplikací třetí dávka hexavakcíny (Infanrix
hexa), ke kterému došlo v říjnu 2014 na základě předložených materiálů, výsledků pitvy a odborných
posudků dospěli k závěru, že toto úmrtí nesouviselo s očkováním hexavakcínou. Tento závažný
stav policisté vyšetřovali z důvodů možného spáchání trestného činu ublížení na zdraví s následkem
smrti a nezjistili, že by se o trestný čin jednalo.
Vyžádaná očkování v ČR
K dispozici proti :
• planým neštovicím
• meningokokovým infekcím
• klíšťové meningoencefalitidě
• virové hepatitidě A (Vaqta), B)
• chřipce
• pneumokokovým onemocněním
• papilomavirům
• rotavirům
9.5.2016
Očkování pro děti i dospělé
V současné době se v České republice k očkování
používá inaktivovaná vakcína.
Na trhu jsou pro dospělé k dispozici dvě očkovací látky:
přípravek FSME-IMMUN 0,5 ml (výrobce společnost
Baxter)
přípravek Encepur (výrobce Novartis).
Obdobně je tomu v případě očkování dětí, používají se
přípravky FSME-IMMUN 0,25 ml a Encepur pro děti.
Očkování před cestou do zahraničí
Povinná očkování proti:
• žluté zimnici při cestách do zemí Afriky a Střední a Jižní
Ameriky a
• meningokokové meningitidě (A,C, Y, W - 135) při
cestách do Saudské Arábie.
9.5.2016
Typhus abdominalis
TYPHIM Vi je vakcína připravená z purifikovaného Vi
kapsulárního polysacharidu získaného extrakcí ze Salmonella
typhi.
Prevence břišního tyfu u dospělých osob a dětí nad 2 roky věku,
zvláště lidí cestujících do endemických oblastí, migrujících,
zdravotnických pracovníků a vojáků.
• Ochranu zajišťuje jedna dávka vakcíny.
• Přeočkování se provádí každé tři roky, jestliže riziko nákazy
tyfem stále trvá.
9.5.2016
Způsob podání
• Doporučuje se aplikovat intramuskulárně (i.m.).
• Subkutánní způsob podání (s.c.) je doporučen u osob s trombocytopenií a poruchami
srážlivosti krve.
Kontraindikace
• Známá přecitlivělost na některou ze složek vakcíny.
• Tato vakcína zajišťuje ochranu proti infekci vyvolané Salmonella typhi, ale nechrání proti
infekcím, jejichž původcem je Salmonella paratyphi A nebo B, nebo netyfoidní salmonela.
• Vakcína TYPHIM Vi se může podat současně s jinými vakcínami, jako jsou vakcína proti
hepatitidě A a B, žluté zimnici, diftérii, tetanu, poliomyelitidě, vzteklině, meningitidě A+C,
ale do odlišných míst vpichu.
• Vakcínu lze podat v době kojení.
• TYPHIM Vi je vakcína připravená z purifikovaného Vi kapsulárního polysacharidu
získaného extrakcí ze Salmonella typhi. Imunita se objevuje přibližně za 2 až 3 týdny po
injekci.
• Ochrana trvá přibližně 3 roky. Studie prováděné v zemích s vysokým výskytem
onemocnění ukázaly ochranu po očkování 77% (v Nepálu) a 55% (v Jižní Africe). V
průmyslově vyspělých státech je sérokonverze zaznamenaná u více než 90% očkovaných
osob po jedné dávce vakcíny.
Cholera
Dukoral suspenze a šumivé granule pro perorální suspenzi
Vakcína proti choleře (inaktivovaná, perorální)
Bakterie vibria, původce cholery, jsou reprezentovány dvěma
nejčastějšími biotypy charakterizovanými odlišnými biochemickými
reakcemi,:
 tj. Vibrio cholerae
 Vibrio El Tor, tzv. skupiny O1.
Tato skupina se dělí na tři sérotypy: Ogawa, Inaba a Hikojima.
Mimo této skupiny se v posledních letech ukázalo, že epidemii může
tvořit i skupina O139.
Zdrojem nákazy se stává výhradně nemocný člověk a
nákaza se přenáší kontaminovanou vodou, stolicí nebo
zvratky nemocného člověka.
•
V 19. století proběhly tři pandemie cholery.
• V průběhu první světové války se cholera vyskytovala
mezi vojáky na východní frontě.
• Ještě v roce 1970 byla zaznamenána malá ohraničená
epidemie na východním Slovensku.
• Rozsáhlá epidemie cholery v letech 2008-2009 postihla
Zimbabwe, kde v důsledku socioekonomické situace
onemocnělo více než 35 000 osob a skoro 2 000 pacientů
zemřelo.
Cestou WHO bylo MZ informováno o epidemii cholery v Íráku.
Dne 6.10.2015 bylo nahlášeno celkem 1039 laboratorně potvrzených případů
cholery ve 13 oblastech (Babylon, Bagdádu, Basře, Diwaniya, Erbil, Kerbala,
Missan, Muthana, Nadžafu, Salah al-Din, Sulaymaniyah, Thigar a Wassit).
Všechny výše uvedené hlášené případy jsou ve stabilizovaném zdravotním
stavu s výjimkou jednoho případu úmrtí v Bagdádu. Většina případů je
léčena v domácím prostředí.
Asi 51% případů je ve věkové skupině 15-45 let. Děti do 5 let představují
2% případů. Muži tvoří 55% případů a zbytek jsou ženy.
V této oblasti, kde probíhá epidemie cholery, jsou v současné době zhoršené
hygienické podmínky, kvalita vody a zdravotní péče kvůli probíhajícímu
válečnému konfliktu.
9.5.2016
Výbor pro humánní léčivé přípravky Evropské lékové
agentury vydal 24.7. 2015 pozitivní stanovisko a doporučil
k registraci historicky vůbec první vakcínu proti malárii.
Česká vakcinologická společnost ČLS JEP
Agentura posuzovala kvalitu, bezpečnost a účinnost této vakcíny, nesoucí
název MOSQURIX.
Po desetiletí vývoje řady kandidátních vakcín proti malárii, je tak tato vakcína
první, která byla posuzována regulační lékovou agenturou. Jedná se o
rekombinantní vakcínu s adjuvantním prostředkem AS01.
Obsahuje:
 sporozoitární protein z Plasmodium falciparum
 sloučený s povrchovým antigenem viru hepatitidy B v podobě
neinfekčních viru podobných částicích produkovaných rekombinantní
DNA technologií v buňkách kvasinek Saccharomyces cerevisiae.
Vakcína Mosqurix navozuje účinnost proti malárii vyvolané parazitem
Plasmodium falciparum, jedním z pěti plasmodií, které mohou malárii u lidí
vyvolat.
Vakcína je určena k použití u dětí od 6 týdnů věku do 17 měsíců věku dítěte.
Vzhledem k tomu, že vakcína zároveň obsahuje antigen viru hepatitidy typu
B, očkování navozuje ochranu také proti této nemoci.
9.5.2016
Vakcína proti malárii MOSQURIX
.
Limitace nové vakcíny:
 možnost použití pouze u dětí k prevenci prvního případu
malárie,
 účinnost pouze proti jednomu z pěti možných původců
onemocnění,
 krátkodobost ochrany
 nedostupnost na evropském trhu.
Ale ! Plasmodium falciparum je nejnebezpečnější z parazitů
způsobujících malárii a je také nejčastější příčinou závažných
forem a úmrtí na malárii.
Děti pak patří mezi nejzranitelnější skupinu osob, 82 % ze
všech 627 000 úmrtí na malárii v roce 2013 bylo hlášeno u dětí
do 5 let a přibližně k 90 % úmrtí došlo v Africe. 9.5.2016
Vakcína proti Ebole
Dvě rekombinantní postoupily do klinických zkoušek fáze III.
- ale na sklonku epidemie = nedostatečný počet subjektů.
Gen povrchového proteinu viru Ebola je vložen do
modifikovaného šimpanzího adenoviru.
Nemůže se u lidí replikovat, ale mpůže indukovat imunitní
odpověď
9.5.2016
Nová vakcína proti HPV – Gardasil 9,
Vakcína proti Clostridium difficile
Vakcína proti autismu ??
9.5.2016
Eleková získala vědeckou anticenu
za rok 2013
Český klub skeptiků Sisifos letos již pošesnácté uděloval vědecké
anticeny za matení veřejnosti. Hlavní cenu za rok 2013 v kategorii
jednotlivců – zlatý Bludný balvan získala 28.3. 2014 nám všem
dobře známa lékařka MUDr. Ludmila Eleková z Prahy za udatné
tažení proti očkování.
Členy tohoto známého klubu zaujala například výrokem:
„Očkovat není nutné žádné děti. Byla bych ráda, kdyby lidé
konečně pochopili, že je irelevantní bavit se o závažnosti nemoci
jako o kritériu vhodnosti očkování. I u závažných nemocí platí, že
očkování proti nim oslabí imunitu proti všem infekcím, včetně té,
proti které se očkuje.“ Slovy o zbytečnosti či nebezpečnosti
očkování si podle klubu jen získává coby mediální hvězda nové
klienty pro svoji homeopatickou praxi. Tvrzení o škodlivosti
očkování dokládá podle klubu pouze výroky, které její názor
potvrzují. Studie ve prospěch očkování považuje za
zmanipulované farmaceutickou lobby.
Future vaccines may be squirted up the nose,
worn as a patch, or eaten at the dinner table.
9.5.2016