Komunitní péče



Cíle:
u
u- význam základních pojmů,
u- úlohu všeobecné sestry v komunitní péči,
u- aktivity sestry v komunitním ošetřovatelství (v domácí péči ...),
u- zvláštnosti přístupu v péči o klienty se specifickým postižením,
u- možnosti sociální pomoci klientům se specifickým postižením.
u
uzaujmout vlastní postoj k problematice komunitního ošetřovatelství,
u
u

Základní okruhy studia:
u
uSociální politika
uKomunita, komunitní práce, komunitní péče, komunitní ošetřovatelství
uSpecifikace osob vyžadující sociální péči.
uNávaznost zdravotních a sociálních služeb.
uPrincip péče o osoby se sníženou soběstačností.
uÚloha pracovníka pomáhajících profesí.
uSociální faktory ovlivňující příjem a propuštění klienta.
uSystém péče o osoby se specifickými problémy.
u

Sociální politika
uJe součástí společenského systému,
u základní prvky :
u     -  sféra ekonomická,
u     -  politická,
u     - sociální,
u     -  kulturní,
u     - ekologická,
u     -  vědeckotechnická
u     -  existenční.

Sociální politika zahrnuje:
usociálního zabezpečení,
usociálních služeb,
u bytovou politiku,
u zdravotní politiku,
uvzdělávací politiku,
u politiku zaměstnanosti
urodinnou politiku.

Základní princip v sociální politice
u princip sociální spravedlnosti,
u solidarity (mezinárodní, celostátní, místní či regionální)
uSubsidiarity (podpůrnosti)
uparticipace.

Okruh oprávněných objektů
sociální péče a sociální služby
u
u- péče o rodinu a děti
u- péče o občany těžce zdravotně postižené
u- péče o staré občany
u- péče o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc
u- péče o občany společensky nepřizpůsobené
u- péče o nezaměstnané
u

Zdravotní politika
uZdravotní péče může být poskytována:
ua) netržní formou:
u- na základě daní
u- na základě transferových plateb
u
ub) polotržní formou - pluralitní – více zdrojové financování:
u- veřejné zdroje
u- soukromé zdroje
u-
u
uc) tržní formou:
u-  přímé  platby mezi pacientem a zařízením,
u-  komerčního pojištění (např. cestovní pojištění).
u

Dostupnost zdravotní péče
u3 hlediska :
u
u
u- z hlediska finanční dostupnosti
u- z hlediska časové dostupnosti
u- z hlediska místní dostupnosti
u

Zdravotnické služby
u
u- dopravní zdravotní služby
u- lékařské ordinace
u- zdravotnická zařízení
u- zdravotní poradny
u- záchranné služby
u- zdravotní pojišťovny
u

Zdravotnická zařízení
u
u- centra pro léčbu neplodnosti
u- dětské léčebny
u- hospice
u- laserová centra
u- lázně
u- léčebny dlouhodobě nemocných
u- nemocnice
u- ozdravovny
u- polikliniky
u- psychiatrické léčebny
u- sanatoria
u- zdravotnické laboratoře
u
u
u

Doporučená literatura:
uMATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN
80-7178-473-7. uTOMEŠ, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 1. vyd. Praha:
Sociopress, 1996. 213 s. ISBN 80-902260-0-0. uZákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním
minimu, ve znění pozdějších předpisů. uZákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění
pozdějších předpisů.

Komunita, komunitní práce, komunitní péče, komunitní ošetřovatelství
u
uvýznam základních pojmů
uvybrané  historické ukazatele komunitní práce
utermín komunitní péče a komunitní ošetřovatelství
učinnosti komunitní sestry
uOšetřovatelský proces v komunitě
u
u
uPojmy:
ukomunita, komunitní práce, komunitní pracovník,
u     role komunitní sestry, komunitní ošetřovatelství, skupina, ošetřovatelský proces
u      v komunitě

Komunita (Jarvis)
u
uKomunita je skupina lidí, kteří žijí nebo pracují společně.
u Komunitu představuje jakákoliv geografická oblast, v níž lidé žijí
u       a jsou ve vzájemné interakci.
uVzdělávací činnost skupiny lidí, kteří se vzdělávají mimo zdi školské instituce.
u Komunita je ideální uspořádání lidí, kteří žijí a pracují v dokonalé harmonii.
u
u
uKomunita je sociální místo, kde člověk může získávat
u      - lidskou - emocionální podporu,
u     -  ocenění
u      - praktickou pomoc v každodenním životě.
u

Obecné dělení:
ua) Sociologicky
u      - Teritoriální (sídelní, ekologická) - je to souhrn osob, které žijí v určitém vymezeném
prostoru, kde vykonávají každodenní aktivity a obvykle tvoří autonomní jednotku (velikost
nerozhoduje - obce, sousedství, kraj, stát ...). u     - Zájmová (morální, psychická, spirituální)
– skupina lidí, kteří mají společné zájmy, myšlenky a ideje, lidé se stejným etnickým původem,
postižením apod.
u
ub) Psychologicky
u     - Typ organizace, kde jsou odstraněny vztahy nadřízenosti a podřízenosti,
u       se dosahuje lepší komunikace a spolupráce

Další dělení
uTerapeutickou (léčebnou) komunitu
u    – specifická forma organizace léčebné instituce,
u    -  umožňuje otevřenou komunikaci všech členů instituce včetně pacientů
u       a jejich spolurozhodování a podílení se na léčbě.
u
u
u
uVýcvikovou komunitu
u     – zaměření na sebepoznání,
u     - nácvik nezbytných dovedností (komunikace apod.),
u     -  postojů … .

Komunitní práce
u
uMetoda, ve které jsou jednotlivci, skupiny a organizace zapojeny do plánované činnosti s cílem
ovlivnit společné problémy.
u Napomáhá rozvoji společenských institucí
u Zahrnuje dva  procesy
u       – plánování - vymezení problémových oblastí, diagnostikování případů a zformulování řešení,
u        - organizace – stanovení  strategií pro ovlivnění činnosti.
u
uÚsilí  na podporu kolektivní aktivity lidí  (potřebu).
uPomoc  lidem, aby společným úsilím zlepšili svoji vlastní komunitu.
uMetoda řešení sociální podpory společenství – komunit, v místech, kde lidé žijí a kde problémy
vznikají.
uMetoda směřující  - komunita má více sil a možností než jedinec,
uCílem je podpořit vlastní aktivitu lidí, navodit prostředí, ve které spolu mohou  účinněji než
dosud komunikovat o určitém problematickém tématu.
uTéma musí být  lidem společné.
u

Historie
uPlatón
upočátek 20. století –profesionální
u60 -léta   zaměřuje zejména:
u          - na pomoc lidem v rámci místní komunity
u          - snaží se určit jejich sociální potřeby
u          - zvážit nejúčinnější způsoby jejich uspokojení (naplnění)
u          - začít na nich pracovat podle toho, jak to umožňují zdroje,
u            které jsou k dispozici
u70. léta solidarita ( duševně nemocní)
uV 80. letech otázky nerovností
u          - (péče o staré lidi, o tělesně a mentálně postižené, etnické minority, závislosti
drogové,
u             nezaměstnané, osoby s nedostatečným vzděláním, sociálně nepřizpůsobivé … )
u         -  role komunitní aktivista
u
u

Současnost:
uV 90. letech
u komunitní sociální práce -  součást sociálních služeb
u hlavním cílem je předcházet nedostatkům v lidských vztazích (prevence, usměrňování)
u Pro komunitního pracovníka platí:
u       své okolí zaktivizujete tak, jak zaktivizujete sami sebe.
u      komunitní práce velmi ovlivněna společenským vývojem.
u
uCíle komunitní práce
u- studium sociálních potřeb a problémů lokality
u- zpracování návrhů řešení potřeb a problémů
u- zajištění podpory pro navrhovaná řešení (podpora např. města, regionu)
u- integrace všech dostupných prostředků komunity k realizaci projektu (využití i  zahraničních
zkušeností)
u

Fáze (etapy) komunitní práce – aktivní kroky:
u
uMonitoring, porozumění komunitě , sociálním problémům (průběžné sledování, odhalení problémů a
získání informací, sběr a vyhodnocování informací).
uPorozumění  a propojení systému sociálních služeb v komunitě.
uVýzkum a analýza, příprava intervence – zásahu – na makroúrovni ( využít výzkum – dotazník,
expertní rozhovor aj.).
uProjektování, rozvoj intervenční strategie (navržení projektu,  cílem  odstranění nebo zmírnění
problému
u      – identifikace problému lokality, cíle projektu, zdroje, které budou při jeho realizaci
využity
u      - konkretizuje  (plán, - problém – cíl - výsledek).
uVýběr vhodné strategie a vhodných taktik (metod, technik).
uImplementace (provedení, uskutečnění) – jde o vlastní činnost.
uHodnocení – evaluace (hodnotící výzkum) uskutečněné intervence –  přinést informaci o efektivitě
daného programu.
u

Triáda
u


Organizace rozvíjející postupy komunitní práce:
u
uKomunitní nadace
uKomunitní koalice
uOrganizace zaměřené na komunitní práci v sociální a zdravotní sféře
uOrganizace zaměřené na účast veřejnosti v přípravě rozvojových plánů
uOrganizace zaměřené na ochranu životního prostředí
uInformační a kulturní centra
uOrganizace přímo zaměřené na rozvoj dané komunity
uKomunitní školy
uKomunitní akce – rituály
u
u
u
u
u
u

Komunitní péče (Community care)
uPéči o zdraví populace v komunitě, v terénu mimo zdravotnické zařízení (nemocnici).
uOšetřovatelství je orientováno  na upevňování a podporu zdraví člověka, rodiny a komunity.
uPráce sestry se přesouvá do terénu ( polovina sester pracují samostatně).
uStrategie WHO (World Healt- Světová zdravotnická organizace) prosazuje  rodinnou sestru (zdraví
celých rodin).
u     - péči o jedince v jeho domácím prostředí,
u     - prevence a podpora zdraví,
u     - zvyšování vlastní odpovědnosti jednotlivce o své zdraví,
u     - edukace populace v péči o své zdraví
u     - monitoring potřeb jednotlivce,  analýza a poskytnutí pomoci.

1. Komunitní péče je péče o zdraví populace v komunitě - mimo nemocnici
usystém  státních i nestátních služeb - dostupné členům komunity
upéče poskytovaná členy komunity (svépomocný charakter -  sousedé, rodiny, různá neformální
společenství).
u Je zaměřena:
u1) na péči o nemocného člověka v domácím prostředí
u2) na prevenci, upevnění a podporu zdraví
u3) na edukaci populace v péči o své zdraví
u4) na zvyšování odpovědnosti každého občana za své zdraví
u5) na odhalování potřeb jedince a poskytnutí pomoci (poradny, střediska …)

Komunitní sestra
umají k lidem blízko,
u získávají jejich důvěru a jsou schopny pracovat samostatně.
uObecně  označením:
u      -  sestra pro veřejné zdravotnictví (public health nurse),
u      -  sestra pro návštěvní službu (health visitors nurse),
u      -  sestra pro domácí péči,
u      - sestra pro zdravotní výchovu,
u      -  rodinná sestra (family nurse) … .
uSestry pracují ve státním zájmu samostatně v terénu
u     Jsou součástí veřejného zdravotnictví.
u     Odměňovány jsou z veřejných prostředků.
u      Připravovány v různých specializačních kurzech

Komunitní sestra
uKomunitní sestra -  všeobecná sestra se specializovanou způsobilostí.
uSpecializační vzdělávání -  z oblasti domácí péče, péče o rodinu, péče o seniory, péče v prevenci
pracovních rizik apod. (nařízení vlády č. 463/2004 Sb. v oboru komunitní ošetřovatelská péče
(komunitní péče pro porodní asistenci)). uPodmínkou pro přijetí  je úspěšně ukončené kvalifikační
studium, které opravňuje k získání způsobilosti všeobecná sestra. M
uMusí mít  praxi minimálně 24 měsíců na klinickém pracovišti.
uČinnosti komunitní sestry jsou dány vyhláškou č. 424/2004 Sb.
uKomunitní sestra  spolupracuje s lékařem, sociálními pracovníky, odborným pracovníkem v ochraně
veřejného zdraví … .

Činnosti komunitní sestry
uČinnosti komunitní sestry jsou dány vyhláškou č. 424/2004 Sb.
u Po získání specializované způsobilosti vykonává činnosti dle § 4
u      - činnosti všeobecné sestry bez odborného dohledu
u      - organizuje a metodicky řídí ošetřovatelskou péči
u      - vykonává a řídí specializované činnosti ve svém oboru
u         (edukace, hodnocení stavu klienta, koordinace práce členů týmu, příprava
u         standardů v oblasti specializace, vede specializační vzdělávání,
u         analyzuje zdravotní a sociální situaci klienta a jeho blízkých osob
u        ve vlastním sociálním prostředí,
u        realizuje poradenství… § 48, § 52 vyhlášky č. 424/2004 Sb.).
u

Komunitní ošetřovatelství
uPrimární zdravotní péče - poskytovaná praktickým lékařem při prvním kontaktu s nemocným.
uPlnění zdravotní politiky v komunitě.
uPřesunutí péče z akutních zařízení do komunitních.
uZaměřuje se na  rehabilitaci
uEdukace rodinných příslušníků pro poskytování laické ošetřovatelské péče.
uSoučástí komunitní péče se stává primární, sekundární a terciální péče, prevence.
uSpolupracuje se sociálním, ekonomickým a politickým sektorem v komunitě.
uPráce s klientem a jeho rodinou v  přirozeném prostředí.
uZasahuje do všech oblastí života od narození (početí) po úmrtí, péče o pozůstalé -  doprovázení.

Stupně komunitního ošetřovatelství:
uRozdělená podle potřeb
uNejnižší stupeň = podpůrné působení, nejvyšší stupeň = péče v plném rozsahu.
1.Podpůrné působení
u    - povědomí o zodpovědnosti za vlastní zdraví a úroveň
u       zdravotního uvědomění je nízká a vyžaduje doplnění.
u    - má dostatečné vědomosti, nemá dostatek vůle dodržovat opatření.
u2. Edukační činnost
u      - neznalost péče o zdraví , má chybné návyky
u      - nedostatečná zručnost v péči o své zdraví.
u3. Péče v plném rozsahu
u     -  převzetí zodpovědnosti za klienta, který ztratil soběstačnost, nezávislost.

Srovnání tradiční a komunitní praxe
uzákladní zaměření
uhospitalizovaná osoba veřejné zdraví
uvzorek populace nemocní a osoby vyžadující zdrav. péči
uveškerá populace, zvl. rizikové skupiny
uzákladní prostředí pro práci sestry
unemocnice, další instituce, terén
urole ošetřovatelství
uřešení problémů
uSTAŇKOVÁ, M. Jakou sestru chceme v komunitní péči? In: Sestra. 4/2000, s. 1 - 2. Praha: Strategie,
2000. ISSN 1210-0404 .
u

3.Sociální skupina, sounáležitost, identita
uPříslušnost ke skupině provází člověka celý život.
u Skupinová příslušnost je životní potřebou člověka (rodina, školní kolektiv, pracovní kolektiv..)
u Skupina je pro jedince přitažlivá podle uspokojení jeho potřeby a očekávání.
uPodle toho se pak stává na skupinu fixován.
u Příslušnost k určité skupině se projevuje sociálním chováním v interakci s ostatními členy.
u Každý sociální systém má vlastní systém norem a kritérií (požadované nebo očekávané chování)
uSestra se musí s normami seznámit ( pochopení člověka)
u       - Úlohou  není posuzovat správnost norem, ale chápat klienta a pomáhat mu.
u       - Sociální chování zahrnuje dvě kategorie:
u          prosociální a antisociální (hostilní) chování.

Společná východiska skupiny:
u
uSdílení společného skupinového cíle – (sdílí společné obtíže, má společné problémy  i nepříjemné
zkušenosti )
uRůst sebeúcty a sebedůvěry – individuální posílení, při skupinové interakci  může být pomáhajícím
nebo kterému je pomáháno.( zpětná vazba).
uPříležitost ke změně – změnit postoje, pocity,  příležitost k učení. Dovednosti mohou být
nacvičeny v bezpečí skupiny.
u

Typy skupin - cíl
u
ua) terapeutické (cílem je dosažení terapeutického cíle)
u
ub) reciproční (cílem je vzájemná pomoc mezi členy – svépomocné skupiny)
u
uc) skupiny se sociálním cílem (získat dovednost komunikace, cvičení sestavy…).

Výhody skupiny:
u
uzdroj podpůrné síly
upodpora při sociální změně
umožnost výměny informací, zkušeností
umotivace
uzážitek, že někdo pomohl
uvědomí vlastní prospěšnosti
u

Nevýhody skupiny:
u
uútlak těch, kteří mají nízké sebevědomí
umanipulace
uobava se projevit
u

Doporučená literatura
u1. HANZLÍKOVÁ, A. Komunitní ošetrovate’lstvo. 1. vyd. Martin: Osveta, 2004. 279 s. ISBN
80-8063-155-7.
u2. HARTL, P. Komunita občanská a komunita terapeutická. 1. vyd. Praha: Slon, 1997. 224 s. ISBN
80-85850-45-1.
u3. NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. (str. 131-138) 1.vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 169
s. ISBN 80-903070-0-0.
u4. STAŇKOVÁ, M. Obrázky z historie českého ošetřovatelství. In: Sestra. 3/2000, s. 5 - 6. Praha:
Strategie, 2000. ISSN 1210-0404.
u5. STAŇKOVÁ, M. Jakou sestru chceme v komunitní péči? In: Sestra. 4/2000, s. 1 – 2. Praha:
Strategie, 2000. ISSN 1210-0404.
u7. MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN
80-7178-548-2.

4. Osoby vyžadující sociální péči
uCíle:
u- pojmy zdraví, nemoc, handicap, chronické onemocnění
u- specifikovat osoby vyžadující sociální péči
u- úkoly společnosti
u-  kvalita života jako priorita každého jedince
u
uPojmy:
uzdraví, nemoc, chronické onemocnění, handicap, kvalita života
u

Základní pojmy
uZdraví (dle WHO)
uje „stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, nikoliv pouze nepřítomnost nemoci nebo
tělesné chyby“.
uNemoc
uje stav organizmu, vznikající působením vnějších či vnitřních okolností, které narušují jeho
správné fungování a rovnováhu.

pokračování
uChronické onemocnění
uje vleklé, trvalé, probíhá méně prudce než akutní, příznaky jsou přítomny trvale (remise – sotva
patrné, exacerbace - akutní vzplanutí).
uTrvalé působení příznaku může poškozovat organizmus často ireversibilně.
u
uHandicap
unevýhoda, překážka. Být postižený neznamená být nemocný. Lidé se zdravotním handicapem = tvoří
skupinu, která má velmi specifické problémy a potřeby.
u
uNemoc, zvláště chronická a handicap zasáhne do života nejen jednotlivce, ale zároveň ovlivní život
celé rodiny. Je nutné těmto rodinám poskytnout podporu.

Přístupy:
u
uKlinický
u     - vnitřní život člověka
u     - jeho vztahy k rodině
uKomunitní
u     –  konkrétnímu poskytnutí pomoci:
u        v oblasti bydlení,
u        zaměstnání,
u        dopravy,
u        využití volného času,
u        poskytnutí lékařské péče
u        ošetřovatelské péče

Osoby vyžadující sociální a zdravotní  péči:
u1. Občané s nízkými příjmy
u    (nezaměstnaní, důchodci, osamělé matky s dětmi, rodiny s více dětmi …, např. dávky sociální
péče, dávky pomoci v hmotné nouzi).
u2. Občané pečující o blízkou osobu, tj. o osobu vyžadující péči a pomoc jiné osoby
u     (rodiče pečující o těžce zdravotně postižené dítě, vyžadující mimořádnou péči, občané
„nakupující“ pomoc a sociální služby, např. příspěvek na péči).
u3.Osoby mající nevhodné bytové podmínky
u(malé byty, neodpovídající hygienickým požadavkům apod. např. žádosti o umístění do zařízení
sociální péče, sociálně právní ochrana).

pokračování
u4. Společensky nepřizpůsobiví občané
u    (osoby vracející se z výkonu trestu – společně s kurátory probační a mediační služba,
závislosti …).
u5. Osoby handicapované (znevýhodněné) zdravotním postižením
u    specifické problémy a potřeby podle typu postižení
u- tělesná postižení – těžké vady nosného a pohybového ústrojí (příspěvek na úpravu bytu, užívání
bezbariérového bytu a garáže, na zakoupení nebo zvláštní úpravu motorového vozidla, na individuální
dopravu, na pořízení zvláštních pomůcek, mimořádné výhody, příspěvek na péči, dávky důchodového
pojištění…)
u- smyslová postižení – nevidomý, neslyšící (příspěvek na pořízení vodícího psa, vybavení bytu,
mimořádné výhody, opatření zvláštních pomůcek, příspěvek na péči, dávky důchodového pojištění)
u- mentální postižení – příspěvek na péči, mimořádné výhody, dávky důchodového
u      pojištění
u- psychická postižení – mimořádné výhody, dávky důchodového pojištění
u- dítě léčeno s onkologickým onemocněním – léčeno ve fakultní nemocnici (mimořádné výhody,
individuální doprava).

pokračování
u6. Chronická onemocnění
u      - vleklá, trvalá, probíhají méně prudce než akutní,
u      - příznaky jsou trvalé
u      -  (remise – sotva patrné, akutní vzplanutí – exacerbace).
u     -  Příspěvky na kompenzační pomůcky:
u               inhalátor, individuální dopravu, úprava bydlení … .

Kvalita života u osob s postižením
uV každé společnosti jsou určité tradice a předsudky, ze kterých vycházejí postoje společnosti k
jakkoliv handicapovaným lidem.
uSoučasnost preferuje zdraví, mládí, úspěch, krásu a výkon.
uKvalita života se odvíjí  od těchto hodnot a odkaz na osud, utrpení a bolest jsou pro osobní růst
nepatřičné.
uLidský život má i životní krize,
u      - společně s nemocí nebo dokonce utrpením dokážou učinit náš život
u     -  Nemoc může být výzvou ke změně způsobu  života  i myšlení.
u     -  Naplnění smyslu života.
u     -  Co trvá, nám dodává pocit jistoty.

Životní krize
uKrize zrání (jáství, vstup do školy, puberta, syndrom prázdného hnízda, syndrom druhého břehu).
uKrizím zlomové, katastrofické – máme pocit, že je vše ztraceno, nic nemá smysl – odpovědí je
zoufalství, po odeznění emocí apatie, deprese.
u Co všechno je ztraceno?
u       -  musí v troskách nalézt to, co trvá, na čem může začít stavět.
u       -  podat pomocnou ruku, ale musí hledat cestu sám.
u       -  krize má svůj význam
u       - představuje  přínos pro kvalitu našeho života, (někdy velmi bolestný).

Faktory ovlivňující kvalitu života
u- věk
u- je-li postižení vrozené či získané
u- respektování osobnosti postiženého
u- výchova v rodině, participace rodinných příslušníků na kvalitě života
u- schopnost sebekontroly, úroveň soběstačnosti
u- komunikace a interakce s okolím
u- kultura, víra, hierarchie hodnot občana či jeho rodiny
u- srovnávání s vrstevníky, jinými občany

pokračování
u- pomoc pečujícím, pomáhajícím (povzbuzení, fyzická pomoc…)
u- vzdělání, proškolení pečujících osob, edukace rodiny
u- možnosti obce, kde občan žije (kluby, sdružení, sociální pomoc …)
u- ekonomické podmínky
u- dosažitelnost kompenzačních pomůcek
u- úroveň bydlení (vybavení, bezbariérový přístup ...)
u- profesní úroveň pracovníků pomáhajících profesí
u- systém sociální podpory
u

Mezinárodní klasifikace fungování, postižení a zdraví
uvzájemná interakce tři komponentů:
u1. - zdravotní podmínky (nemoci poruchy, zranění ...)
u2. - tělesné funkce a struktura (svalová síla, rozsah pohyblivosti, řeč, paměť, pozornost),
činnost (chůze, péče o sebe, komunikace, aplikace vědomostí),
u
u3. participace (zapojení v 9 životních situacích – sebeobsluha, mobilita, výměna informací,
sociální vztahy, domácí život a pomoc druhým, vzdělání, práce a zaměstnání, ekonomický život,
společenský, sociální a občanský život) u4. - environmentální a osobní faktory (životní styl,
zvyky, výchova, pohlaví, etnikum, věk, schopnost vyrovnat se se stresem (coping), vzdělání,
sociální zázemí, profese, osobnostní charakteristiky, vztah k přírodě ...) .
u
u

Úkoly společnosti:
u
u- vychovat zdravou populaci,  umět žít s postiženými občany
u- porozumět potřebám a zvláštnostem postižených
u- zvládnout komunikaci se smyslově postiženými (učit znakovou řeč zdravotníky, učitele ...)
u- zajistit přiměřené vzdělání
u- podporovat zřízení stacionářů
u- integrovat do společnosti
u- připravit je do pracovního procesu tam, kde je to možné (vyučení, zaškolení)
u- zaměstnat tyto občany
u- umožnit jim žít plnohodnotný život v rámci postižení (kompenzační mechanizmy a pomůcky, kulturní
a sportovní vyžití, rekreace ...)
u- poskytnout pomoc rodinám s postiženými rodinnými příslušníky
u

Doporučená literatura
uHANZLÍKOVÁ, A. a kol. Komunitní ošetrovatel’stvo. 1. vyd. Martin: Osveta, 2004. 279 s.
uISBN 80-8063-155-7.
u2. JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Triton, 2003. 224 s. ISBN
u80-7254-329-6.
u3. NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. (str. 131-138) 1.vyd. Brno: Marek Zeman,
u2001. 169 s. ISBN 80-903070-0-0.
u4. VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P. Kvalita života. Brno: MU, 2005. 143 s. ISBN 80-10-
u3754-7.
u5. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 352 s. ISBN
u80-7367-002-X.
u6. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. 200 s.
uISBN 978-80-247-0179-0.

5. Návaznost zdravotnických
    a sociálních služeb
uCíle:
u- význam ošetřovatelská péče
u- rozdíl mezi akutní péčí a dlouhodobou nebo následnou péčí
u- klasifikaci bezmocnosti (závislosti na pomoci jiné osoby)
u- příspěvky poskytované  pečujícím osobám
uPojmy:
uakutní péče,
u dlouhodobá péče,
urehabilitační péče,
uošetřovatelské péče,
uzávislost,
usociální lůžka
u

Akutní péče, (přednemocniční) neodkladná péče
u
u     - zajištění všech základních životních funkcí, které selhávají (vědomí, krevní oběh a
dýchání).
uKaždá sestra i sociální pracovník musí být schopni poskytnout okamžitě první pomoc a zajistit
další péči prostřednictvím zdravotnické záchranné služby, lékařské pohotovostní služby apod.

Ošetřovatelská péče
u
u Péče poskytovaná v institucionárních zařízeních - nemocnicích.
uZákladní kompetence sestry a zasahuje do všech oblastí její intervence.
uOšetřovatelská péče -poskytována zdravotnickými pracovníky v souladu
u      s právními předpisy a standardy.
u
u
u       Rozsah je stanoven sbírkou zákonů č. 424/2004 část II., § 3, 4.

Rehabilitační péče
u
uUcelený souhrn všech opatření potřebných k zařazení nebo návratu klienta do společenského
prostředí a do života.
uCíl  poskytnout klientům co největší nezávislost.
uZahrnuje:
u     -  zdravotní (léčebnou),
u     -  psychologickou, sociální,
u      - pedagogickou,
u      - rodinnou,
u      - pracovní
u      -  volnočasovou rehabilitaci.
uTýmové využívání aplikovaných metod z oblasti lékařství, sociální práce, výchovy, vzdělávání a
profesní přípravy.
u

Zdravotní rehabilitace
-soubor  diagnostických, terapeutických a organizačních opatření
-  účelem je obnovení ztracených schopností, optimální funkční zdatnost klienta,  utváření
schopností nerozvinutých ( reparace )
u
uradikální, operační náprava,
umedikace - farmakoterapie,
ufyzioterapie – elektroléčba, nápravný tělocvik,
u ergoterapie – nácvik sebeobsluhy, léčba prací,
u logopedie, psychologie).

Psychologická rehabilitace
u zvládnutí psychické krize (změna zdravotního stavu,  změnu v sebehodnocení a životní orientaci.
u
uPomocí  individuální či skupinové psychoterapie,
u      aplikované psychoterapie
u           – muzikoterapie,
u           - arteterapie,
u           - tréninkem psychosociálních dovedností ...

Sociální rehabilitace
uvytvoření existenčního,
u materiálního zabezpečení
u legislativní ochrany,
u začlenění do společnosti,
u uplatnění osobnostního potenciálu,
u zajištění komunitní podpory, sociálních služeb,
uúpravy místních podmínek.
u Prostředky:
u         - socioterapie – usměrnění vztahů jedinec – komunita,
u         -  posílení sociálního statutu jedince či minoritní skupiny,
u         -  případová sociální práce.

Pedagogická rehabilitace
uzaměřuje se na oblast výchovy,
uvzdělávání a přípravy na život a povolání,
u rozvoj soběstačnosti a nadání klienta.
u
uMetoda:
u     -  edukace,
u     -  reedukace,
u     -  kompenzace,
u     -  vytváření individuálních vzdělávacích plánů.

Rodinná rehabilitace a volnočasová
uzaměřuje se na podporu,
u obnovu nebo nápravu rodinných vztahů klienta,
u zajištění respitní péče ...
u
uVolnočasová rehabilitace
u     –  zaměřuje se na zájmové, sportovní a kulturní vyžití klienta,
u      - vedení k sebevzdělávání.
u      -  Nástrojem může být zooterapie (canisterapie, hippoterapie ...).

Pracovní rehabilitace
u pracovní uplatnění klienta,
u získání či zachování vhodného zaměstnání,
uzahrnuje profesní přípravu,
u kariérové poradenství,
uprůzkum trhu pracovních příležitostí,
uvytváření a ochrana pracovních příležitostí, např. rekvalifikace.

Dlouhodobá péče
uPodle délky pobytu :
u      - zařízení s celoročním, týdenním nebo denním pobytem.
u      -  mohou být zřízeny jako samostatné zařízení pro denní a týdenní pobyt
u         (stacionáře)
u       - samostatná oddělení pro denní a týdenní pobyt.
u       - specifická ošetřovatelská oddělení pro ošetřování klientů upoutaných na
u         lůžko
u     -  vyžadující  náročnou ošetřovatelskou péči.

Pokračování dlouhodobá péče
u- Pobyt v dlouhodobé ústavní péči ovlivňuje motivace klienta.
-Ústavní péče s sebou  nese vysoké riziko sociálního vyloučení klientů,
-Zneužívání moci personálem
-Riziko nepříznivých vlivů klientů na sebe navzájem
-Pobyt nabídnut až po vyčerpání všech alternativních způsobů.
u
-Ústavní péče je  nejdražší formou sociální péče.
u -   Je zajištěna komplexní péče o klienta (bydlení, zaopatření – stravování, praní, osobní
vybavení, zdravotní péče a rehabilitace, kulturní a rekreační péče, výchovná péče, vzdělání a
příprava na povolání, přiměřené pracovní uplatnění
u

Respitní péče
u
u tzv. úlevovou, odlehčovací, zástupnou péči.
u předpoklad :  člověk, který pečuje potřebuje odpočinek, volný čas, realizovat své potřeby a
zájmy, ventilovat svůj stres.
u Aby byl občas ve výkonu péče zastoupen.
uZastoupení může zajistit krátkodobě:
u      -  jiná fyzická osoba,
u      - náhradní rodina
u      - zařízení  ústavního typu – domov důchodců,
u                       zdravotního typu – nemocnice.

Hospicová a paliativní péče
uHospicová péče
u     - Cílem  zmírnit strádání, utrpení a bolest  těžce či nevyléčitelně nemocné,
u     -  Smyslem je zabezpečit veškerou péči, poskytnout duchovní útěchu či
u         podporu, přispět ke smíření člověka s během světa, s osudem a dopřát
u         potřebným klientům soukromí a důstojnost jejich bytí a umírání.
u
uPaliativní péče
u     - Integrovaná komplexní péče, která předchází a zmírňuje všechny aspekty
u       utrpení nemocného, případně umírajícího člověka, především bolest.

Sociální hospitalizace
u
uÚstavní sociální péči může poskytovat  zdravotnické zařízeníc.
uSituaci, kdy klient není schopen se obejít bez pomoci druhé osoby,
u       jeho zdravotní stav však již nevyžaduje další pobyt v lůžkovém
u       zdravotnickém zařízení.

Následná terénní péče v domácím prostředí
uRealita v ČR:
u    - nepřipravenost rodiny
u     – nutnost zásadně změnit svůj životní styl,
u     -  vyřazení klienta ze společnosti umístěním do zařízení
u     – zbavení způsobilosti k právním úkonům,
u    -  punc studu,
u    -  neúplná rodina – rozvodovost, útěk otců
u     – patologická závislost mezi matkou a dítětem,
u    -  stres, nervozita,
u     - existenční starosti.
u„ošetřovatelka“ dochází přímo do domácnosti klienta, pomáhá mu s hygienou, s aplikací léčiv,
oblékáním, vařením, rehabilituje s ním apod. a sám klient není vytržen z kontextu svého domácího
prostředí.
uRozsah péče (pomoci) je dán smluvně,  taxativně stanoven,
una některé úkony přispívají zdravotní pojišťovny a obce, ostatní položky si hradí klient sám.

Princip pomoci
uNutno rozlišovat:
upomoc v domácnosti (tzv. home help) poskytovaná zaškolenými pracovníky či dobrovolníky –
pečovatelská péče,
u od kvalifikované domácí ošetřovatelské péče (home care) – zdravotní úkony.
u
u„ošetřovatelka“ dochází přímo do domácnosti klienta, pomáhá mu s hygienou, s aplikací léčiv,
oblékáním, vařením, rehabilituje s ním apod. a sám klient není vytržen z kontextu svého domácího
prostředí.
uRozsah péče (pomoci) je dán smluvně,  taxativně stanoven,
una některé úkony přispívají zdravotní pojišťovny a obce, ostatní položky si hradí klient sám.
u

Druhy, formy a zařízení sociálních služeb:
uDruhy:
u- sociální poradenství (základní a odborné)
u
u- služby sociální péče (např. osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, odlehčovací
služby, průvodcovské a předčitatelské služby, Domovy pro seniory, Stacionáře)
u
u- služby sociální prevence (raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, kontaktní
centra, noclehárny apod.)
u

Formy:
u
u- pobytové (služby spojené s ubytováním v zařízení sociálních služeb),
u
u- ambulantní (za službou klient dochází do zařízení sociálních služeb
u       a součástí není ubytování),
u
u- terénní (služba je poskytována v přirozeném sociálním prostředí klienta).
u

Zařízení:
u
uCentra denních služeb,
uDenní stacionáře,
u Týdenní stacionáře,
u Domovy pro osoby se zdravotním postižením,
u Domovy pro seniory,
u Domovy se zvláštním režimem,
uChráněné bydlení,
uAzylové domy,
uNoclehárny,
uTerapeutické komunity,
uPracoviště rané péče,
uSociální poradny apod.

Doporučená literatura
uHANZLÍKOVÁ, A. a kol. Komunitní ošetrovatel’stvo. 1. vyd. Martin: Osveta, 2004. 279 s. ISBN
80-8063-155-7. u2. Vyhláška MZ ČR č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických
pracovníků a
ujiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. Část II., § 3 a § 4.
u3. Zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších
upředpisů. Hlava II, § 5.
u4. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

6.Péče o osoby se sníženou soběstačností - úvod
uCíle :
u     -  princip péče o osoby se sníženou soběstačností
u     -  zvláštnosti v přístupu v interakci s klienty s různými typy
u        postižení
u    -  komunikace s klienty a jejich blízkými
u
uPojmy:
u     - snížená soběstačnost,
u     -  přístup,
u     -  postižení,
u     -  handicap,
u     -  autorita

Péče o osoby se sníženou soběstačností
uÚkol sestry, lékaře, sociálního pracovníka ...,
u     -  pomáhat a pomoci,
u      - klienta pochopit,
u      - zajímat se o něj, vcítit se do něj,
u      -  přijímat ho, jaký je, „držet mu palce“,
u      -  vidět na něm dobré stránky a přednosti, které všem ostatním unikají.
u „každého klienta“ respektovat
u    -  zdravotně postiženého,
u    - jiné národnostní rasy
u     - nenapravitelného amorálního delikventa.
uNa klienta  nahlížet jako na „NE MOCNÉHO“ si sám pomoci,
u      -  nikdy jako na NEMOCNÉHO, méněcenného …

Přístup ke klientovi:
u
u1. nedirektivní (přátelský, plný podpory)
u           -  dosáhnout trvalé kvalitativní změny,
u           -   založený na důvěře, empatii, vzájemném porozumění a úctě.
u           -   nutná zkušenost pracovníka pomáhající profese
u           -   vyžaduje více času.
u
u2. direktivní:
u           -  zvolit, kde hrozí nebezpeční z prodlení,
u           -   není-li schopný se sám rozhodnout.
u           -   klient v akutní krizi, zmatený
u           -  potřebuje vedení autoritou
u           -  pokud má klient tak nízkou inteligenci, že nedirektivní přístup nemá smysl
u

Správného jednání a přístup ke klientům:
u
uzískat a udržet si důvěru klientů a jejich blízkých
upomáhat klientovi a jeho blízkým zachovat si důstojnost
udodržovat práva klienta
uumět odhadnout vlastní interpersonální reakce v dané konkrétní nebo očekávané situaci (znát své
slabé a silné stránky)
urozvíjet žádoucí vlastnosti usnadňující jednání s lidmi, jako jsou např. opravdovost a
věrohodnost, iniciativnost, schopnost empatie, konkrétnost, otevřenost ve smyslu neskrývání svých
názorů a postojů
uumět ovládat své emoce, potlačit nepřizpůsobivé nebo dokonce agresivní tendence - nenechat se
vyprovokovat chováním nebo agresí klientů
uuvědomit si, že nepřiměřené, iracionální chování klienta může být reakce na vyrovnání se s
náročnou, extrémní životní situací nebo na selhání při plnění daných sociálních rolí
ubýt schopen se prosadit a reagovat asertivně, nenechat s sebou manipulovat klientem (citové
vydírání)
uv případě, že si pracovník v pomáhající profesi uvědomí, že není schopen s klientem jednat, či
respektovat jej jako jedince, je nezbytné předat klienta jinému pracovníkovi.
u

Je nutné se vyvarovat:
u
udogmatismu a dirigismu (klient není v roli podřízeného a má právo na svůj názor a své postoje,
pracovník nemá verbálně ani jinak omračovat klienta svými kvalitami)
ubleskových diagnóz a závěrů (znamenají předčasné ukončení, kdy se pracovník nedozví podstatná
fakta nebo nerozpozná plně jádro problému)
unachytání (kdy se pracovník chytne nesprávné či nešťastné klientovy formulace a pak činí
neoprávněné závěry)
unervozity a spěchu v jednání s klientem a jeho rodinou
uponižování klienta nebo jeho blízkých.
u

Zvláštnosti a specifika v přístupech ke klientům
uTělesné postižení, porucha mobility
uZrakově postižení
uKlienti s postižením sluchu
uKlienti s mentálním postižením
uPředčasně narozené dítě, dítě s postižením a jeho rodiče
u Klienti s parciálními poruchami
u

Tělesné postižení, porucha mobility
u
uvozíčkáři se často obávají pádu z vozíku (riziko obtížně hojitelných zlomenin), buďme při pomoci
taktní nebo vyčkejme zda nás vozíčkář o asistenci požádá
uptejme se jak s dotyčným můžeme manipulovat „Jak Vám mohu pomoci?“ nebo „Co pro Vás mohu udělat?“
nepředvídejme, mohli bychom situaci ještě více zkomplikovat
uu jiných tělesných handicapů nabízejme místo k sezení, uvědomme si však, že pokud postižený člověk
toto odmítne, ví co dělá
uu některých vad páteře a kloubů je pro klienty únosnější komunikovat ve stoje, některé typy
nábytku (židlí) jim nemusí vyhovovat
unepřistupujme k nim jako by trpěli úbytkem rozumových schopností, nezvyšujme hlas, nespěchejme,
vyvarujme se stresových faktorů, nevybízejme k tomu, aby si odpočinuli, vydýchali apod. - takové
rady mívají zcela opačný efekt
upokud je klient někým doprovázen (např. spastik, klient s dětskou mozkovou obrnou) – rodičem nebo
asistentem, berme je pouze jako doprovod, který klientovy může doplnit nebo rozvést informace.
Mějme na mysli, že přímým cílem a partnerem v dialogu zůstává sám klient.
udbejme na skutečnost, aby měl klient v dosahu nezbytné kompenzační pomůcky. Tím zvyšujeme jeho
jistotu.
uzajistíme odstranění bariér, v místnosti kde probíhá jednání, které relativně brání samostatnému
pohybu klienta
u
u

Zrakové postižení
u
udbejme na dobré světelné podmínky a přehledné prostředí (kancelář) bez překážek, seznámit s tím
klienta. Osoba jednající s nevidomým zdraví jako první.
upři doprovodu nabídněme nevidomému aby se do nás zavěsil, upozorněme na event. překážky
ustojí-li nevidomý na přechodu pro chodce, je nezbytné se jej nejprve zeptat, zda potřebuje naši
pomoc při přecházení vozovky
uptá–li se nás na cestu, neukazujme nebo nepopisujme mu cestu podle staveb v okolí, ale např.: „po
pěti krocích zabočíte vlevo…“. Cestu popisujme stručně, přesně a věcně
uchceme–li nevidomého upozornit na překážku, o níž evidentně neví, nekřičme „pozor!“, ale jasně
řekněme, o jakou překážku se jedná (např. „schod dolů“).
uv rozhovoru s nevidomým klientem se vyjadřujeme jasně a přímo, bez jakéhokoli podtextu. Mějme na
paměti, že nevidí náš obličej, tedy naši mimiku ani nevnímá naši gestiku, která běžně lidskou řeč
doprovází (ironie, smutek, radost, pohrdání)
uneměňte rozmístění nábytku, uklízejme po sobě pomůcky, nemanipulujme s věcmi bez vědomí nevidomého
upři společném stolování popíšeme uložení skleničky, talíře. K popisu uložení jídla na talíři
použijeme podobenství hodinových ručiček
uje chybou nevidomého podceňovat. Jestliže někdo chodí s bílou holí nebo nosí černé brýle, nemusí
být slepý, ale může být slabozraký.
unevidomý s vodícím psem má přístup po celém zařízení. Na vodícího psa není vhodné mlaskat,
hvízdat, hladit ho, krmit ho nebo na něj mluvit bez vědomí majitele
upři jednání by měl být nevidomý objednán na určitou hodinu. Tu je dobré přesně dodržet, aby se
předešlo jeho nervozitě v neznámém prostředí.
u
u

Klienti s postižením sluchu
u
uzajistěme dobré světelné podmínky, akusticky klidné prostředí (vypněme všechny rušivé zvuky).
u
upokud hovoříme se sluchově postiženým klientem, nestůjme proti oknu nebo světelnému zdroji,
nepřecházejme po místnosti, neodvracejme obličej za účelem listování v dokumentech, domlouvání se s
další osobou apod., udržujme přímý pohled z očí do očí.
unekřičme, nezvyšujme hlas. Nemá to většinou smysl. Křik ubírá řeči na srozumitelnosti a hluchým
klientům znemožňuje mimika křičícího kvalitně odezírat. Mluvme pomaleji, přirozeně, čelem a s
„prázdnými ústy“ (žvýkání může imitovat mluvu), nepodpírejme si bradu, nedávejme si ruce před ústa.
umějme na paměti, že je – li mezi více slyšícími lidmi neslyšící klient, měli bychom mu jakkoli
sdělit, o čem je řeč. Odkazy typu „potom ti to povíme“ jsou pro neslyšícího ponižující
uneumíme – li znakovat a nejsme – li vhodný objekt pro odezírání, není žádná ostuda užít ke
zlepšení vzájemné komunikace tužku a papír. Mějme však na paměti, že klienti, kteří se narodili
jako neslyšící nebo ztratili sluch v ranném věku, nemají dostatečnou slovní zásobu.
upokud přijde klient s tlumočníkem znakové řeči, je důležité si s ním všechny pojmy i sdělení
ujasnit a poskytnout mu dostatek času na plnohodnotné tlumočení.
upři konverzaci ve skupině je třeba neslyšícímu objasnit téma rozhovoru tak, aby se z ní necítil
vyloučen.
upokud chceme získat zpětnou vazbu a ujištění, že neslyšící našemu sdělení skutečně porozuměl, není
dobré ptát se, zda porozuměl, ale položit otázku „Co jste mi rozuměl?“
u

Klienti s mentálním postižením
u
upředpokladem smysluplného rozhovoru je obsahová i formální přiměřenost. Je tedy rozhodující
klientův věk mentální, nikoliv kalendářní. Je nezbytné tedy užívat slov obecně známých, vysvětlovat
je třeba opisem, mluvit v jednoduchých a jednoznačných větách. umějme a paměti, že u těchto klientů
může být rozhodování impulzivní až zkratovité, rovněž se mohou vyskytnout kolísání emočního ladění
a nálady upokud jsou doprovázeni mějme na mysli výše uvedenou skutečnost (nevynechávat klienta z
rozhovoru)
u

Předčasně narozené dítě, dítě s postižením a jeho rodiče
uPředčasně narozené dítě, dítě s postižením a jeho rodiče
uNarození dítěte s postižením, závažným onemocněním nebo předčasné narození nedonošeného dítěte
znamená pro rodinu vždy hluboký otřes. Rodiče s problémem dítěte obvykle nemají žádnou předchozí
zkušenost, bojí se budoucnosti, bolestně hledají ke svému „jinému“ dítěti vztah a často ještě musí
tento vztah obhajovat před členy širší rodiny. Rodina je často sociálně stigmatizována, rodiče mají
pocity rodičovského selhání, mají omezené možnosti trávení společného času, je zde také velké
riziko pro partnerský vztah, vyšší nároky na čas a finance, obtížná situace pro ostatní sourozence.
uS rodiči je třeba:
uo dítěti a jeho zdravotním problému hovořit, rozhovor nabízet, naslouchat
udát jim prostor vyjádřit své pocity
uumožnit co nejintenzivnější kontakt s dítětem (i při hospitalizaci)
umaximálně podporovat kojení
u

pokračování
u
uv případě převezení dítěte do jiné nemocnice průběžně informovat rodiče o jeho zdravotním stavu
unezklidňovat rodiče žádnými léky, protože projevy krize se tím sice utlumí, ale jen se přenesou do
budoucnosti (fázi „truchlení“ není možné nijak obejít)
uneupozorňovat rodiče na možnost ústavní péče pro jejich dítě (zvolí – li si tuto variantu rodiče,
neodsuzovat je)
uoceňovat rodiče za jejich náročnou péči, pochválit jejich dítě
usvé otázky formulovat, je – li to možné, pozitivně
uinformace, především negativní, sdělovat jasně a ujistit se, že jim rodiče rozumí
usdělovat rodičům všechny informace o zdravotním stavu dítěte
usdělit jim, jak mohou být nápomocni (co se od nich očekává)
upřijímat rodiče jako partnery
umít na paměti, že pomáhající pracovník má být nejen odborníkem pečujícím o jejich dítě, ale i
průvodcem a oporou (např. nabídnout služby ranné péče, zprostředkovat kontakt na ni a spolupracovat
s jejími odborníky - např. EDUCO ve Zlíně – Loukách, budova Vitar).
u

Klienti s parciálními poruchami
u
u(LMD – dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, hyperaktivní syndrom), s nízkým
usebehodnocením a malou sociální zkušeností)
uMějme na paměti, že tito klienti mají obtíže s udržením pozornosti, nepřesně vnímají, hůře se
soustředí a jsou snadněji unavitelní. Nenahlížejme na ně jako na klienty s nízkým intelektem, ale
uvědomujme si, že mají poruchy učení, pohybovou nekoordinovanost a kolísá jim psychická výkonnost.
uPočítejme s časem pro relaxaci, opakujme všechny důležité informace a respektujme klientovy obtíže
ve čtení nebo písemném projevu.
uObávají se vyjádřit, dlouho a obtížně hledají správná slova, jsou nejistí a mají zvýrazněnou
emocionalitu
uPovzbuzujme a trpělivě nastolujme atmosféru důvěry
uUžívejme individuální přístup, stejný znakový systém (přiměřená obsah a forma jazyka), navolme
atmosféru vzájemné důvěry, buďme trpěliví a snažme se porozumět potřebám a obtížím klienta a
jednejme s rozvahou
u
u

Typy osobnosti klienta
uSestra se ve své praxi setkává i s klienty bez somatického, smyslového či jiného postižení se
kterými se obtížně komunikuje. Mluvíme o tzv. svízelných typech osob. Pokud sestra správně zhodnotí
typologii klienta, může ho svým přístupem podpořit nebo předejít konfliktům. uPokusíme se
specifikovat projevy a chování některých typů jedinců s následným doporučením pro
ošetřující/pomáhající personál:

Úzkostný typ
u
uSchoulené držení těla, těkavý pohled, klopení zraku, nejistá gesta, váhání, nerozhodnost, v řeči
nejisté pomlky, časté opakování dotazů, snadné podléhání vnitřní panice, obviňuje sám sebe, stydí
se za své chování, nevěří si.
uVyčkat až se na nás obrátí, nezaujímat pozici tváří v tvář, neuplívat příliš zrakem v jeho
obličeji, hovořit pomalu a klidným hlasem, podávat vyčerpávající informace, vyvarovat se nátlaku
(otázek typu „buď a nebo“), uvažovat za klienta nahlas, nečinit přímá rozhodování za něho, ale
rekapitulovat otázky, obecně shrnovat závěry, alternativy řešení
u

Úzkostně – agresivní typ
u
uŠtíhlá postava, stoj i sed křečovitě vzpřímený, nohy u sebe, energický pevný úchop předmětů,
bojovně odměřený pohled, strohost řečového projevu, stísněnost a nervozita v hlase, který přechází
do vyšších poloh, pocity újmy, křivdy, energicky rychlé obranářské reakce, kategorické odmítání
projevů pomoci a péče, cynismus při domnělých prohrách, jízlivé poznámky, zraňující výroky vedené
na city a morálku druhých, křečovité výpady provázené pláčem na krajíčku.
u
uPohledem signalizovat ochotu, dodržovat horizontální polohu pohledu z očí do očí, vyvarovat se
tzv. pohledu spatra, hovoří – li takový klient, se zájmem mu hleďme do obličeje, pokud hovoříme
sami střídat pohled do očí s odklonem pohledu stranou, hovořit klidně, věcně a srozumitelně,
podávat vyčerpávající informace, nezrychlovat tempo řeči, nezvyšovat hlas, co nejméně používat v
naší řeči odmítavé „ne“, svůj názor spíše nabízet jako alternativu.
u
u

Doporučení:
uPohledem signalizovat ochotu, dodržovat horizontální polohu pohledu z očí do očí, vyvarovat se
tzv. pohledu spatra, hovoří – li takový klient, se zájmem mu hleďme do obličeje, pokud hovoříme
sami střídat pohled do očí s odklonem pohledu stranou, hovořit klidně, věcně a srozumitelně,
podávat vyčerpávající informace, nezrychlovat tempo řeči, nezvyšovat hlas, co nejméně používat v
naší řeči odmítavé „ne“, svůj názor spíše nabízet jako alternativu.
u

Narcistně – agresivní typ
uNarcistně – agresivní typ
uČasté sledování a upravování vlastního zevnějšku, pohrávání si s módními doplňky, důstojné okázalé
vystupování, sebevědomá reprezentace, vůči druhým nadřazenecky přezíravá mimika a gestikulace,
nadbytečně „moudře“ se vyjadřuje, mazlivě formuluje věty, zálibně opakuje výroky, rád se poslouchá,
v situacích domnělého ponížení reaguje okázale rezervovaným vyčkáváním, kroucením hlavou, ironií,
sarkasmy, upozorňuje na vlivné konexe a netušené možnosti řešení jeho problému.

Doporučení
uNemůžeme – li se takovému klientovi věnovat ihned, signalizujme, že o něm víme (byl všimnut) a
vyžádejme si strpení, často vyhledávejme pohledy z očí do očí, bez ohledu na to, kdo hovoří nebo
naslouchá, vyvarujme se tónu poučovat nebo mentorovat, podávejme úplné informace, jednejme jako se
zasvěceným partnerem, nejednejme podbízivě či poníženě, jednejme důstojně a na úrovni, při
konfliktu neváhejme se stručnou a krátkou profesionální omluvou.
u

Bezohledně – agresivní typ
uBezohledně – agresivní typ
uRobusní postava, neměnný a nechápavý pohled, nepřátelský výraz obličeje, nepohotové a pomalé
myšlení, podezíravost a vztahovačnost, hlučný a nespisovný nelogický řečový projev, vulgární
výrazy, nekultivované jednání, vehementní a netolerantní prosazování svých zájmů, zkratkovitě
výbušné reakce, nepřátelské postoje vůči obecně uznávaným hodnotám, autoritám a zvyklostem.
u

Doporučení
u
uUdržovat si pohled vodorovně z očí do očí (neměnit v žádném případě tuto pozici, pohled pracovníka
je rázně setrvalý do očí, hovoříme klidně a věcně, pomalu a plynule, srozumitelně, jistým a
nevzrušeným hlasem, neosobně a bez afektu, gestikulujeme pomalu a plynule, nepodléháme panice,
jednáme vážně a důstojně, důsledně si stojíme na svých stanoviscích, projevujeme však při tom
pochopení a uznání, apelujeme na čestnost a férovost.
u

Pedantický typ
u
u
uPevné držení těla, přímý pohled, disciplinovaně uspořádaná gesta, ukázněné vystupování, střízlivé
oblečení, pečlivá úprava zevnějšku, ritualizovaný životní styl, pořádkumilovnost, obdiv k
předpisům, směrnicím a nařízením, přísné logické myšlení, neměnné zásady.
u.
u

Doporučení
uJe třeba si uvědomit, že takového klienta uklidňují uspořádané a zákonitě probíhající děje, při
jednání s tímto klientem mu hledíme přímo do očí, jednáme klidně, věcně a střízlivě, informace
podáváme vyčerpávajícím způsobem, na dotazy odpovídáme logicky a stručně, signalizujeme názorovou
příbuznost, respekt k zásadám a tradicím, projevujeme pochopení, striktně se vyvarujeme oponentních
stanovisek, bagatelizace hodnot, negace tradic, apelujeme na zkušenost, pokud se dostaneme do
konfliktu respektujeme jeho právo se rozhodovat.
u
u

Nepřístupný typ
uNepřístupný typ
uKlidná, pomalá chůze, zdrženlivé reakce a pohyby, většinou neurčitý a neměnný výraz tváře,
spontánně nevyhledává setkání pohledů, nevyhledává fyzickou přítomnost druhých, oblečením a gesty
demonstruje odlišnost, ironizuje druhé, ironizuje sám sebe, hovoří pomalu, dává si na čas,
vyjadřuje se v narážkách, zraňuje upřímností a sebeznehodnocující vulgaritou.
u

Doporučení
u
uNepřistupujme k tomuto klientovi jako první, nezkracujme ani neprodlužujme vzdálenost, kterou
určil, většinou času se mu dívejme do očí, a to zejména vždy když hovoříme, jednejme neosobně,
klidně, důstojně, neopakujme se, nenechme se vyvést z míry jeho mlčením, neudržujme hovor za každou
cenu, nepodléhejme panice, držme se předmětu a skutkové podstaty jednání, nereagujme na to, co
nebylo otevřeně řečeno, vůči narážkám a dvojsmyslným invektivám zůstaňme hluší, neuspěchávejme
jednání – „hrajme“ na čas.
u

Histrionský typ (klient „herec“)
u
uRychlá chůze, prudká gesta, živá mimika vyjadřující emoce, řečový projev se často stává
emocionálním výlevem, postrádajícím logiku, při konfliktu tento klient křičí, slovně napadá,
rozbíjí předměty, trhá vlastní oděv a jinak podobně demonstruje projevy agrese a autoagrese,
teatrálně se projevuje a snaží se na sebe upoutat pozornost.
u

Doporučení
u
uPři jednání s tímto klientem snižme možnost jeho pohybu a gestikulace uvedením ho do těsnějšího
prostoru, odveďme jednání mimo pozornost dalších osob, buďme vstřícní a chápající, vracejme stále
jednání k předmětu věci, zůstaňme hluší k odbočkám od tématu, hovořme věcně, stručně, jednoznačně,
volme obraty a tvrzení, která vylučují možnost polemiky a smlouvání, regulujme jednání tak, aby
spělo k co nejrychlejšímu konci, zůstaňme přátelští.
u

Komunikace v pomáhajících profesích
uKomunikace je nositelem dění ve společnosti. Chápeme ji jako sdělování určitých informací, významů
v procesu přímého nebo nepřímého sociálního kontaktu. Prostřednictvím komunikace je individuum
determinováno, dostává pokyny či impulzy pro řízení svého chování, přenášejí se na něj normy a
hodnoty skupiny (komunity), umožňuje se mu formulace i naplňování jeho požadavků a potřeb.

Navázání kontaktu:
uNavázání kontaktu s klientem je nezbytným předpokladem smysluplnosti sociální práce. Tento kontakt
vyžaduje komunikaci založenou na důvěře, rovnoprávnosti, porozumění, vzájemném respektování,
Naslouchání jako základní předpoklad empatie (vcítění se do pocitů, jednání a problémů klienta z
cílem lépe pochopit jeho situaci) je pojítkem, jehož kvalita, vstřícnost a racionální
zainteresovanost výsledně pozitivně či negativně poznamená efekt sociální práce i souvisejících
integračních snah. Je třeba mít stále na paměti tu skutečnost, že během cesty komunikačním kanálem
dochází k určitému úbytku informace, ke změnám formy či obsahu sdělení. Také pochopení a
interpretace sdělení jsou vždy subjektivní. Poruchy komunikace mohou mít kvantitativní nebo
kvalitativní charakter. Obecně vzato je nutné znát možné poruchy komunikace a reálně s nimi
počítat.

pokračování
uKaždý pracovník angažovaný v pomáhající profesi by měl mít na paměti Základní komunikační práva
člověka, tj. právo říci svůj názor, právo vyžadovat informace, právo vyžadovat pozornost, právo
nesouhlasit s názorem, právo na slušné zacházení, právo přiměřeného prostředí, právo odpustit si
chyby, právo vyžadovat respekt, právo opakovat informace, právo dostat srozumitelné informace a
právo utvořit si a získat srozumitelný závěr.

Doporučená literatura:
uZACHAROVÁ, E. a kol. Zdravotnická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada,
u2007. ISBN 978-80-247-2068-5.
u3. MATOUŠEK O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Protál,
u2003. 384 s. ISBN 80-7178-548-2.
u4. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2000.

7. Úloha pracovníka v pomáhající profesi
uCíl:
u     -  role sestry a jiného pracovníka pomáhající profese
u     -  zásady chování pracovníků pomáhající profese v interakci s klientem
u     -  důležitost osobnostních předpokladů pracovníků pomáhajících profesí
u     -  syndrom vyhoření
u
uPojmy:
u     sestra,
u     pečující,
u     pomáhající,
u     podpora,
u     zásady
u

Osobnost pracovníka pomáhajících profesí
uVztah sestry/sociálního pracovníka a pacienta/klienta musí být vždy založen na důvěře. O vhodných
osobnostních předpokladech pro výkon profese není pochyb. uKaždý jedinec pracující v pomáhajících
profesích (např. sestra, sociální – komunitní pracovník, rehabilitační pracovník, lékař apod.) by
měl mít na paměti tyto zásady:

Dodržujme zásady:
u
uVyužívat znalosti, zkušenosti a dovednosti ku prospěchu všech společenských skupin a jedinců.
uKe klientům mít úctu, zajistit jejich důstojnost a práva.
uUplatňovat tzv. individuální přístup ke klientům.
uNemít žádné vlastní předsudky, ani tolerovat předsudky u jiných co se týče původu, rasy, stavu,
pohlaví, sexuální orientace, věku, postižení, víry, společenského přínosu nebo postavení klientů.
uPodporovat u klientů jejich účast na rozhodnutích (poměr práce 50:50, lépe 60:40) a vymezení
poskytovaných služeb (nevnucovat jim nějakou službu – např. úklid, nákupy).
uPodporovat, udržovat a rozvíjet v co nejvyšší míře soběstačnost jedince a snižovat dle možností
jeho závislost na okolí.
u

Pokračování zásad:
u
uMít stálý zájem o klienty, dokonce i tehdy, není – li možné pomoci jim, nebo i tam, kde je
ohrožena vlastní bezpečnost.
uBrát ohled na momentální stav klienta, zvolit vhodný způsob komunikace.
uProkazovat míru empatie, prosociálnosti a emoční inteligence.
uMít na paměti, že profesionální odpovědnost má přednost před profesionálním zájmem.
uMít zodpovědnost za úroveň služeb a jejich pokračování, včetně vzdělávání a výcviku (edukace).
uSpolupracovat s ostatními zainteresovanými osobami v zájmu klientů včetně rodinných příslušníků.
uMít jasné jednání vůči veřejnosti, týkající se činností prováděných pracovníkem nebo činností
vyplývajících z poslání organizace, poskytujících sociální služby.
uPodporovat příslušné etnické a kulturní odlišnosti v poskytovaných službách.
uBrát v potaz informační důvěryhodnost a zveřejňování informací jen se souhlasem klienta, nebo
výjimečně při hrozbě vážného nebezpečí
uVytvářet takové podmínky v institucích zaměstnávajících sociální pracovníky, sestry, které jim
umožní respektování těchto výše uvedených zásad.
u

Syndrom vyhoření
uJde o soubor typických příznaků vznikajících u pracovníků pomáhajících profesí v důsledku
nezvládnutého pracovního stresu. Je na subjektivní úrovni převládající příčinou toho, že pracovník
sociálních služeb svou roli nezvládá nebo sociální práci opouští. Tento syndrom nevyhnutelně patří
k pomáhajícím profesím a prakticky každý pracovník po určité době má některé jeho projevy. Obecnou
příčinou jeho vzniku jsou zvláštní nároky, jež na pracovníka klade intenzivní kontakt s lidmi
využívajícími sociální služby. Vznikne snadněji u osob, které mají vrozenou omezenou kapacitu
vstupovat do kontaktů s lidmi. uProces vývoje syndromu vyhoření může mít povahu lineárního
stupňování výše uvedených příznaků, které případně končí opuštěním stresujícího zaměstnání, nebo se
syndrom může vyvíjet v cyklech, během nichž pracovník někdy nachází řešení svých těžkostí, a
posléze se zase propadá do obranné pasivity.

Projevy – obecně změna chování pracovníka:
uProjevy – obecně změna chování pracovníka:
u- neangažovaný vztah ke klientům, snaha vyhýbat se intenzivním a delším kontaktům s nimi (klient
se mění v „případ“ nebo dokonce „příznak“)
u- lpění na standardních a zavedených postupech, ztráta citlivosti pro potřeby klientů, ztráta
schopnosti tvořivě přistupovat k práci
u- pracovník se výrazně víc než v práci angažuje v mimopracovních aktivitách
u- preference administrativních činností před kontaktem s klienty
u- v úvahách o činnosti služby či o budoucnosti klientů převládá skepse
u- omezování komunikace s kolegy, někdy i konflikty s nimi
u- časté pracovní neschopnosti, žádosti o neplacené volno, někdy i těhotenství
u- pocity vyčerpání, depersonalizace
u- ojediněle i zneužívání klientů
u

Podmínky vzniku syndromu vyhoření:
u
u-  není věnována pozornost potřebám personálu
u-  noví členové nejsou zacvičeni personálem zkušeným
u-  neexistují plány osobního rozvoje
u-  kde chybí supervize
u-  nemá pracovník příležitost sdělit někomu kompetentnímu,
u        na jaké potíže při práci narazil
u-  kde vládne soupeřivá atmosféra
u-  existuje silná byrokratická kontrola chování personálu
u

Prevence
u
u- kvalitní příprava na profesi (výcvik v sociálních dovednostech, dostatečně dlouhá praxe)
u- jasná definice poslání organizace a metod práce
u- jasná definice profesionální role pracovníka a náplně práce
u- existence systému zácviku nových pracovníků
u- možnost využít profesionálního poradenství poskytovaného zkušeným odborníkem ve vlastní
instituci nebo jinde
u- existence programů osobního rozvoje a podpora dalšího vzdělávání pracovníků ze strany instituce
u- průběžná supervize
u- případové konference v jedné instituci nebo s účastí pracovníků několika spolupracujících
institucí
u- omezení administrativní zátěže
u- nasazení více pracovníků v náročných programech
u- omezení pracovního úvazku
u- kombinace přímé práce s klienty s jinými činnostmi
u

8.Sociální faktory ovlivňující příjem a propuštění klienta
uCíle :
u-  akutní lůžko, sociální hospitalizace apod.
u-  sociální faktory při přijetí do nemocnice
u- zhodnotit sociálně - zdravotní status klienta
u-  východiska při tvorbě plánu propuštění klienta
u
uPojmy:
u      - akutní lůžko,
u      -  sociální hospitalizace,
u      -  LDN,
u      - následná péče

Faktory
u
uvěk (stáří)
uzdravotní postižení (vrozená či získaná)
unevhodné sociální zázemí (nefungující či neexistující rodina, osamělost, či např. skutečnost, že
se rodina nechce nebo nemůže postarat o svého blízkého)
unevyhovující úroveň bydlení klienta (bariérové, nevhodné hygienické podmínky …)
uabsence terénních sociálních služeb, jejich vysoká cena nebo nedostupnost v dosahu bydliště
klienta (pečovatelská služba, Charita, o. s. Hvězda, humanitární sdružení Handicap ...)
udlouhé čekací lhůty v pořadnících čekatelů na umístění nebo problematika s financováním
(ekonomické podmínky)
ukultura, náboženské vyznání (víra), hodnoty, výchova …
uúroveň edukace členů rodiny
udostupnost kompenzačních pomůcek
u

Celkové hodnocení klienta.
uÚkolem sestry je již v průběhu hospitalizace hodnotit nejen zdravotní, ale také sociální status
klienta a připravovat ho na propuštění ze zdravotnického zařízení a k zařazení do společnosti i ve
změněných podmínkách, které s sebou nemoc přinesla.

Zhodnotit klienta z těchto pohledů:
u
uzdravotní stav (např. bez závažných zdravotních problémů, dlouhodobé chronické onemocnění,
tělesné, smyslové a psychické potíže, inkontinence, pohybová indispozice)
uschopnost sebepéče v oblastech
ua) pohybové aktivity - chůze (je bez potíží, nejistota, nestabilita, potíže při chůzi do schodů,
nutnost kompenzační pomůcky či jiné osoby, trvalé upoutání na lůžko ...)
ub) výživy (plná samostatnost, schopnost samostatných nákupů, příprava a vaření stravy, docházení
do zařízení se zajištěním stravování, nutnost pravidelné a trvalé donášky nákupů a obědů,
dodržování diety, úprava stravy, pomoc při jídle, pití, krmení ...)
uc) osobní hygieny (je plně samostatný, dopomoc při koupání, sprchování, pomoc při oblékání a
svlékání, pomoc při vyprazdňování, výměna hygienických pomůcek při inkontinenci ...)

pokračování
u
uošetřovatelská péče (např. vyžaduje klient či nevyžaduje, např. týdenní dohled nebo ošetření –
převazy, dodržování užívání léků, vyžadující denní ošetřovatelské úkony, kontrolní návštěvy v bytě
klienta, kolikrát denně, komplexní péče a pomoc ...) uprostředí klienta, údržba domácnosti,
(schopnost obstarávání běžných domácích prací, dopomoc nebo plné převzetí těchto prací druhou
osobou ...) usociální komunikace a mezilidské vztahy (vztahy v rodině – jestli za ním pravidelně
někdo dochází, dobré navazování kontaktů, schopnost vyřizování úředních záležitostí, samostatné
řešení finančních záležitostí, pomoc ve formě doprovodu sociálním pracovníkem, nutné omezení či
zbavení způsobilosti k právním úkonům a stanovení opatrovníka)
u

u
umentální schopnosti – přístup k telefonu a schopnost telefonovat, časová a místní orientace (plná
orientace v čase a místě, zapomnětlivost, lehká dezorientace, těžká dezorientace, neklid, chorobné
představy, klient je nebezpečný sobě i okolí).
u

Plánované propuštění, příprava prostředí, zapojení rodiny.
uAby plánované propuštění bylo efektivní, je třeba aby fungovaly klíčové body:
usystémové zajištění
uaktivní zapojení klientů – pacientů a pečovatelů
uproces musí být řízen a plánován kompetentní osobou
uproces musí být standardizován a koordinován
uproces musí být zahájen již při příjmu nemocného do zdravotnického zařízení
umusí existovat jednotná dokumentace, přístupná a využitelná všemi členy týmu
upropuštění musí probíhat s ohledem na potřeby nemocného hladce, s jeho aktivním zapojením včetně
jeho rodiny
utýmová práce (spolupráce personálu zdravotnického zařízení)
uzdravotničtí pracovníci musí znát své povinnosti v souvislosti s propouštěním klienta - pacienta
uzajištění návaznosti péče a služeb
u
uPřínos plánovaného propuštění je pro všechny zúčastněné (klienty – pacienty, pečovatele, členy
ošetřujícího týmu … .

Plánované propuštění
uPlánované propuštění se v současnosti realizuje u pacientů starších 65 let v těchto případech:
ujsou-li hospitalizováni na akutním lůžku,
upokud nejsou schopni vykonávat sami aktivity denního života a potřebují pomoc při každodenní
sebepéči,
ujestliže vliv choroby může mít dlouhodobé následky na zdravotní stav pacienta,
umají-li problémy s bydlením,
upokud jsou osamělí a nejsou orientováni v čase, místě …,
unejsou schopni dodržet medikační režimy,
upotřebují rehabilitační péči.
u

Doporučená literatura
u
u1. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 352 s. ISBN
80-7367-002-X.
u2. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007.
96 s. ISBN 978-80-247-2170-5.
u

Podmínky přijetí do sociálního zařízení
uPodmínky přijetí:
u- nemocný bývá přijímán na vlastní žádost, obvykle doporučuje ošetřující lékař, který
u        odhadne prognózu,
u- pacient (pokud si to přeje, tak i jeho rodina) je seznámen se svým zdravotním stavem (o
u        prognóze se mlčí, klientovi a jeho blízkým musí vždy zůstat naděje),
u- v žádosti se proveden záznam o rozsahu informací, poskytnutých pacientovi, event. rodině,
u- u správně indikovaných nemocných nepřichází v úvahu KPR,
u- režim si určuje nemocný sám - přizpůsobuje se jeho potřebám ...,
u- návštěvy jsou povoleny 24 hodin denně, 7 dní v týdnu,
u- rodinní příslušníci mohou být ubytováni na pokoji se svými blízkými, mohou, ale nemusí se
podílet na péči …,
u- mohou zde být umístěny i děti, splňují -li podmínku přijetí.

Péče, aktivity sestry, pečovatele:
u
u- nemocný a rodina sdělí, co očekává, péče se plánuje dle jejich představ,
u- odborné zajištění bazální péče,
u- pomoc v umírání, ne ke smrti,
u- zabránit „sociální smrti“, nezůstává sám,
u- podpora klienta,
u- podpora rodiny, doprovázení v čase truchlení,
u- zabránit tzv. spiknutí ticha, nevyhýbat se kontaktu,
u- omezit bolest - aby si odpočinul, vyspal se,
u- odstranění nebo zmírnění nepříznivých příznaků nemoci,
u- upouští se od zákroků, které nemohou zlepšit kvalitu života nebo jsou-li pro klienta příliš
zatěžující,
u- pokrytí psychických a spirituálních potřeb pacienta,
u- pomoc při urovnání vztahů, osobních záležitostí,
u- umožnit rodině rozloučit se s blízkým,
u- zajištění důstojnosti, vážnosti, dodržování práv ... .
u

Psychosociální aspekty
uČeho se většinou obává klient:
u- bojí se samoty a konce,
u- bojí se bolesti,
u- zhoršení kondice, bezmocnosti, závislosti na pomoci jiných,
u- bojí se ztráty kontroly nad tělem i vědomím,
u- následků jeho smrti pro rodinu - sociální a materiální důsledky,
u- bojí se změny vztahů v rodině,
u- neuskutečněných plánů.

pokračování
uRodina:
u- neuskutečněných plánů a představ,
u- Ponechání  člověka o samotě,
u- bolesti a utrpení, špatné zprávy,
u- neschopnosti zajistit nejlepší péči pro blízkého,
u- své neschopnosti vypořádat se nesoběstačností a se smrtí,
u- finančních problémů,
u- obrazu umírání a smrti.

pokračování
uPersonál a volontéři:
u- vyřčení špatných zpráv - mají-li informovat,
u- přílišného přilnutí ke klientovi,
u- emocí, které nezvládnou vlastní vůlí,
u- syndromu vyhoření,
u- neřešitelných situací a ztrát kontroly nad sebou, nad svým chováním,
u- projekce problémů klienta (umírající, pozůstalí)do svého života.

Jak může pečující překonat krizi:
u
u1. pamatuj na své cíle - zkvalitnit život klienta,
u2. buď realistická(ý) v tom, co můžeš skutečně udělat,
u3. dej tolik podpory, kolik jsi schopna(en) dát,
u4. uvolni se, vše je v pořádku, když pláčeš,
u5. nikdy nekumuluj stres,
u6. hovoř s kolegy o problému a co tě trápí, sděluj své zkušenosti,
u7. neber na svá bedra víc, než můžeš udělat,
u8. nauč se všechny problémy nemocného třídit na dvě hromádky:
u         a/ co změnit můžeš - pak se snaž udělat maximum,
u         b/ co nemůžeš změnit, co je nezvratné - přijmout to.
u9. odděl své soukromí od práce, relaxuj
u10. v případě potřeby vyhledej odbornou pomoc.

Představa umírajícího pacienta o laskavé péči
u"Když za mnou přijdete přesto, že víte, co víme všichni, že umírám.
uKdyž ke mně přijdete, i když reprezentujete profese, které selhaly v zajištění mého uzdravení.
uKdyž ke mně přijdete a věříte ve mně, uzdravení – neuzdravení.
uKdyž se mnou trávíte čas, ačkoliv vám to nemohu vrátit.
uKdyž mě berete jako individualitu.
uKdyž si vzpomenete na maličkosti, které jsou mi milé, když vzpomenete i na mé blízké.
uKdyž se zajímáte o mou minulost a dokážete mluvit o mé budoucnosti.
uKdyž se nesoustředíte na mé nálady, ale na mně jako osobu.
uKdyž slyším svou rodinu, jak o vás pěkně mluví a jsou rádi, že jste se mnou.
uKdyž se dokážete smát a být šťastni při vaší těžké práci.
uTím se ve Vašich rukách cítím bezpečný a dává mi to jistotu, že zvládnu i okamžik smrti, až
přijde".

Doporučená literatura
u
u1. HANZLÍKOVÁ, A. a kol. Komunitní ošetrovatel’stvo. 1. vyd. Matin: Osveta,
u      2004. 279 s. ISBN 80-8063-155-7.
u2. JAROŠOVÁ, D. Úvod do komunitního ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada,
u     2007. 99 s. ISBN 978-80-247-2150-7.
u3. KÜBLER-ROSS, E. O smrti a umírání. Turnov: Arita, 1993, 261 s.
u4. KÜBLER-ROSS, E. Odpovědi na otázky o smrti a umírání. Praha: EM Reflex, 1995,    288 s.
u5. KUBÍČKOVÁ, N. Zármutek a pomoc pozůstalým. Praha: ISV, 2001,
u   267 s. ISBN 80-85866-82-X.
u6. SVATOŠOVÁ, M. Hospice a umění doprovázet. Praha: Ece homo, 1995,

9. Metody v sociálních službách
u
uCíle:
u-  nové metody sociální práce
u-  způsoby řízení sociální práce
u-  supervize
u
u
uPojmy:
usociální služby,
uřízení,
usupervize

A: Sociální práce s jednotlivcem
uPřípadová práce
uPoradenství
uKrizová intervence
uMediace

Případová studie
uJe zaměřená na případ, na jedince,
u Problematika duševního zdraví, vývojových poruch, v dlouhodobé péči, ve službách pro seniory, pro
přistěhovalce,  v péči o lidi s pozitivním HIV nebo o nemocné AIDS. u Přístup je náročný (
profesionální vybavenosti i osobnostních dispozic sociálního pracovníka),
uUmožňuje operativní rozhodování, pružnost i tvořivost,
uRozpoznání a uskutečnění  postupu, kterým klient vystoupí ze své nepříznivé situace.
uSoustředěná  pozornost člověku, který sociální službu potřebuje.

Základy práce – případové studie
uPochopení jedince,  porozumění rodině, komunitě, společnosti, kultuře a znalost sociálně –
zdravotnických služeb.
uDůležitou roli hraje hodnota klienta
u       -  jedinečnost a sebeurčení
u       -  odlišnosti jedince, rozmanitost lidí,
u       -  komunikace s klientem (rozhovor) – aktivní naslouchání, otevřené a uzavřené otázky,
u       -  eriksonovské provázení a vedení, rogersovský rozhovor
u
uautenticita – pravdivost, věrohodnost, kongruence, empatie, porozumění, reflexe a plná akceptace a
úcta ke klientovi – vřelost).
uklientovi zprostředkuje pochopení, že má kapacitu k řešení svého vlastního problému, a v tomto
vědomí jej podporuje, pomáhá mu objevovat nové úhly pohledu a tím nové způsoby řešení.
u Jeho sebepotvrzení pak může vést k rozvoji osobní, rodinné i sociální úspěšnosti.
uPostup: sociální studie, vyšetření, pracovní hypotézy, intervence, ukončení.
.

Poradenství
u
uVšestranná činnost - podílí mnoho osob a organizací.
u Základní sociální poradenství – informace o nárocích, službách a možnostech, které mohou vyřešit
nebo nějak zmírnit obtížnou situaci člověka.
u      (pojištění, podpora, pomoc apod.).
u
uOdborné sociální poradenství
u       – poskytuje přímou pomoc lidem při řešení jejich sociálních problémů.
u      -  problémy v manželském nebo mezigeneračním soužití, v péči o děti,
u          starší a zdravotně postižené osoby, o osoby propuštěné z výkonu trestu.

Formy:
u:
u- podáním jednoduchých věcných informací,
u- poskytováním rad
u- prostřednictvím učení,
u- prostřednictvím psychologického náhledu
u- prostřednictvím přímé akce (vyplnit formulář, vyřídit půjčku,
u        zajistit jídlo a bydlení),
u- vyvolané změnou systému (organizační úpravy, změna v předpisech).
u

Krizová intervence
u
uvýrazná změně v pacientově zdravotním stavu -  uzdravení, nebo úmrtí.
uneodkladná změna (obratu, katastrofě).
uA: Podle průběhu rozlišujeme:
uAkutní krize (bývají bouřlivém mají jasný začátek a někdy i konec, bývají reakcí na traumatické
životní události – nehody, onemocnění, nevěra, rozpad vztahu …).
uChronické krize (bývají svým počátkem nenápadné, trvají dlouho, řádově měsíce i roky, někdy
souvisejí s mezilidskými vztahy, častým důvodem jsou neuspokojivé sociální okolnosti, jako je
chudoba, domácí násilí …).

B: Podle způsobu manifestace:
u
uZjevné krize (krize, které si člověk uvědomuje, připouští a většinou ho nutí čelit něčemu, nutí k
hledání řešení nebo pomoci, což je výhoda).
u
uLatentní krize (člověk si je neuvědomuje a nechce nebo nemůže si je připustit, tento stav může
trvat dlouho, většinou vede k nevědomým a nevýhodným způsobům adaptace).

C: Podle závažnosti krize:
u
uSituační krize (událost, která je spuštěna nepředvídatelným stresem).
uTranzitorní krize (krize z neočekávaných změn).
uKrize pramenící z náhlého traumatizujícího stresu (spouštěny mocnými vnějšími stresory, které
člověk neočekává a nad nimiž nemá téměř žádnou kontrolu).
uKrize zrání (plynou z vývojové dynamiky jedince).
uKrize pramenící z psychické poruchy (kořeny obtíží směřují do ranějších vývojových stadií jedince,
klienti často mívají zkušenost s psychiatrickou léčbou).
uPsychiatrické neodkladnosti (krize, které s sebou nesou vysoký stupeň naléhavosti, akutní stavy,
které mohou a nemusejí provázet psychické onemocnění, nebo stavy spojené s intoxikací – vražedné
nebo sebevražedné chování

Příčiny a spouštěče krize
u ztráta objektu – úmrtí, rozchod, odcizení,
usamotný fakt volby – zvolíme  cestu či hodnotu ,vzdáme jiné,
u zátěž, změna –  podporuje pocit nepohodlí a nejistoty
u
unutnost adaptace subjektu na vlastní vývoj a změny z toho pramenící
u      –  neschopnost vyhovět požadavkům vývoje,
u      -  naše zaslepenost, zpupnost – naše kroky a strategie,

Postup procesu krizové intervence:
u
u- okamžitá redukce ohrožení (zda jde o počínající či akutní psychotický stav, seznámit klienta s
krizovými pracovišti, kde je možno se obrátit v případě potřeby)
u- první odhad situace a její posouzení (pátráme po psychiatrické anamnéze v rodině a typických
stresových projevech)
u- formulace hypotézy o vzniku a průběhu krize, odhad prognózy (zda je klient na správném místě,
zda nepotřebuje jiného odborníka či zařízení, odhad schopnosti klienta využívat svou kapacitu a
rozeznání prostředků podpory)
u- intervence (dávat naději, chápat klientovy prožitky, nabízet možnost že krize má svůj smysl a
může přinést i obrat k pozitivní změněn, nacházet společný jazyk, vhodné se dotázat - jak jste
zatím řešil krizi, co se zdařilo a co ne, na koho se můžete v okolí spolehnout a v čem, čeho se
nejvíce obáváte)
u

Reakce
uzátěž nejdříve zvládnout sám,
u pomocí variant strategií, kterých intuitivně využíváme, když „jde do tuhého“,
u       -  spánek (zaspat to, schovat se do postele),
u       -  přitulení (k mamince, partnerovi apod.),
u       -  potřeba vypovídat se (postěžovat si, svěřit se, být vyslyšen),
u       - potřeba vyplakat se (vykřičet se, vynadávat),
u       -  vychloubání se (lhaní, překrucování reality),
u       -  intenzivní potřeba uzavřít se do svého soukromí a vše si promyslet),
u       -  vybití energie bezcílnou hyperaktivitou (prací nebo sportem),
u       -  modlitba, příklon k fantazii (umění),
u       - opití se nebo nějaký jiný exces.

Metoda mediace
u  Neformální proces řešení konfliktů.
u Mediátor nezávislá a nezaujatá osoba:
u         - pomáhá stranám identifikovat jejich zájmy
u         -  podporuje  v hledání společných praktických a reálných řešení
u         - mimosoudní cestou.

Řešení:
uStyly řešení konfliktů
u     – přizpůsobení se,
u     -  prosazení se,
u     - únik,
u     - kompromis,
u     - dohoda (koncenzus)

Principy mediace a její výhody:
u
unestrannost (nezaujatost a schopnost přistupovat ke stranám bez předsudků),
uvyváženost (obě strany se rovnoměrně podílejí na procesu),
uneutralita (nehodnotící postoj mediátora ke klientům,
unezávislost (mediátor není finančně, vztahově ani psychicky se žádnou stranou sporu).
u

Hlavní úkoly mediátora:
u
u- vysvětlit proces mediace, její fáze a postupy,
u- usnadnit komunikaci a být odpovědný za proces,
u - shromažďovat informace o daném případu a pracovat se stanovisky,
u    emocemi a postoji klientů,
u-  analyzovat informace, definovat sporné body (budoucí předměty jednání),
u-  rozlišovat jejich důležitost,
u-  zprostředkovat dohodu, zvažovat jednotlivé návrhy
u-  pomáhat se sepsáním společné dohody.
u

Proces mediace a jeho fáze:
u
u- příprava,
u- zahájení,
u- mediátoři naslouchají stranám,
u- strany naslouchají jedna druhé,
u- hledání možných řešení,
u- dosažení dohody,
u- sepsání dohody a závěr mediačního procesu
u

Využití metody mediace
u
u- strany ve vzájemném vztahu, jsou závislé na vyřešení sporu, protože obě přispěly svým chováním a
konáním k vytvoření konfliktu. Pokud to tak není, bude jen na dobré vůli druhé strany, aby udělala
něco pro stranu, která se cítí poškozená,
u- spor a jeho potenciální řešení dává prostor pro hledání dohod, které vyhovují oběma stranám. To
znamená, že existuje více než jedna nebo dvě možnosti řešení,
u- strany jsou spolu schopny komunikovat aspoň na minimální úrovni tak, aby byla možná výměna
nových informací,
u- obě strany souhlasí s účastí na mediaci.
u

Metodu mediace nelze využít:
u
u- účastníci sporu jednají tvrdě („zásadově“) a pokud pro ně vítězství nutně znamená porážku druhé
strany,
u- jedna strana použije vůči druhé straně hrozeb nebo fyzického násilí,
u- jedna strana není ochotna dát k dispozici veškeré relevantní informace a odmítá jejich
objektivní ověření,
u- účastníci zneužívají alkohol nebo drogy,
u- účastníci s patologickými rysy osobnosti nebo agresivními tendencemi v chování, nejsou ani po
oddělení stran schopni produktivní diskuse.
u

B: Sociální práce se skupinou
 a komunitou
uStreetwork
u
uKomunitní práce
uHromadná neštěstí
u
uMakro metody
u      - Analýza potřeb kraje, obce, regionu
u      - Systémové projekty

Cílové skupiny streetworku:
u
u- děti a mladiství trávící volný čas na ulici,
u- skupiny jednostranně specificky orientované na mládež (skinheads, punková mládež, mladiství
žijící ve squattech, mládež vyznávající graffitii),
u- prostitutky a homo prostituti,
u- lidé závislí na návykových látkách, patologičtí hráči,
u- bezdomovci,
u- sportovní (zejména fotbaloví) fanoušci – hooligans, v ČR známí pod názvem vlajkonoši.
u

Sociální práce s komunitou
uHromadná neštěstí
u Událost, která je nepředvídatelná a neovladatelná.
u Přesahuje běžnou lidskou zkušenost
u Vyvolává různě silné projevy tísně, hrůzy a bezmoci  v každé osobě,
uUdálost  je  traumatizující.
u

Typy hromadných neštěstí:
u
u- hromadné neštěstí omezené (událost, která náhle ohrožuje nejvíce 10 osob, které jsou zraněné
nebo jinak dotčené, přičemž aspoň jedna je zasažena závažně, tj. v akutním ohrožení života),
u- hromadné neštěstí rozsáhlé (události, která náhle ohrožuje větší počet lidí než 10, počet
závažně dotčených však nepřevýší 50),
u- katastrofa (náhle vzniklá mimořádná událost velkého rozsahu, která ohrožuje více než 50 osob, ať
už je míra poškození jakkoli závažná.
u Podle klasifikace VHO rozeznáváme živelné pohromy nebo sociálně-ekonomické katastrofy).
u

Oběti hromadných neštěstí:
u
u- děti a starší lidé,
u- lidé v kolektivních zařízeních (domy pro seniory, nemocnice),
u- lidé s dlouhodobými psychickými poruchami,
u- lidé náležející k etnickým menšinám (mohou mít komunikační bariéry, negativní zkušenosti s
většinou společností i zvýšenou nedůvěru k vnější pomoci),
u- pracovníci psychosociálních záchranných týmů.
u

10. Řízení sociální práce
u
uManagement v sociální práci
u- proces tvorby a udržování prostředí, ve kterém jednotlivci pracují společně a účinně dosahují
vybraných cílů,
u- proces optimalizace využití lidských, materiálních a finančních zdrojů k dosažení cílů,
u- řízení, bez něhož prakticky nemůže vykonávat svou činnost žádný větší celek v oblasti komerčního
podnikání, ani v oblasti státní správy, sociální sféry, školství, kultury, zdravotnictví,
u- soubor navazujících činností, které musejí být vykonávány, má – li být dosaženo cílů, např.
analýzy, plánování, rozhodování, organizování, řízení lidí či kontroly.
u

Vedoucí pracovník,  řídící pracovník
u by měl mít:
u- vrozenu potřebu vést (řídit, určitá touha mít moc, uplatňovat svůj vliv),
u- sociální inteligenci,
u- schopnost a ochotu naslouchat druhým,
u- ochotu komunikovat,
u- důslednost, smysl pro odpovědnost,
u- schopnost nadhledu, odstupu,
u- určité morální kvality, orientace na úkol, nikoli na zvýraznění své osobnosti.
u

Zásadními úkoly vedoucího pracovníka (manažera) v oblasti sociální práce (v organizaci) jsou:
u
u- definice cílů,
u- určování priorit a práce s časem,
u- prevence chyb,
u- orientace na klienta,
u- výběr pracovníků,
u- podíl na profesionálním rozvoji pracovníků a týmu, včetně svého vlastního rozvoje,
u- plánování, organizování, hodnocení výsledku práce,
u- vytváření a podpora dobrých pracovních vztahů v týmu,
u- práce s informacemi.
u

Supervize
u
uje celoživotní forma učení, zaměřená na rozvoj profesionálních dovedností a kompetencí ukladen
důraz na aktivaci jejich vlastního potenciálu v bezpečném a tvořivém prostředí. uprofesionální
postup pozorování, reflexe profesní praxe i postgraduálního vzdělávání.
u metodu  profesionálního rozvoje pracovníka a rozšiřování jeho dovedností.
u má pomáhat řešit těžko řešitelné případy, má mu pomáhat vyrovnat se s pracovním stresem.
umetoda zpětné vazby.
u

Cíle supervize mohou být
u
u- krátkodobé (např. získání několika základních profesionálních dovedností, vytvoření základních
podmínek pracovního týmu k úspěšné práci),
u
u
u- dlouhodobé (např. formulace a monitoring plánů osobního rozvoje pracovníků, harmonizace
fungování celé organizace, zvyšování citlivosti organizace na potřeby klientů).
u

Podmínky úspěšné supervize:
u
u- etika a hodnoty, legislativa,
u- diskuse o případech, vytváření plánů péče,
u- pracovní klima,
u- role (kdo co dělá),
u- postup při stížnostech, komunikace s nadřízenými, s vedením,
u- rozbor potřeb týmu, předávání vědomostí a dovedností, hledání možných cest rozvoje a
příležitostí k učení, perspektivy.
u

Překážky dobré supervize:
u
u- odlišná předchozí supervizní zkušenost,
u- osobní překážka (pocity méněcennosti, duševní porucha),
u- složitost vztahu supervizor – supervidovaný,
u- postoj supervizantovy organizace,
u- praktické překážky (finance, vzdálenost, doprava, ..),
u- kultura organizace v níž probíhá supervize.
u

12. Péče o občany se specifickými potřebami
uCíl:
u- sénium, presénium
u- úkoly  pomáhající profese v péči o seniora
u- zásady přístupu k mentálně handicapovaným lidem a jejich blízkým
u- orientovat se v sociální péči o klienty se specifickými potřebami
u
uPojmy:
u     sénium,
u    retardace,
u     psychická porucha,
u    podpora,
u     integrace

A: Principy péče o seniory (Jarošová, 2007, s. 73, 74)
u
uZdravotně – sociální péče o seniory by měla být zaměřena na:
udemedicinalizaci (důraz na přirozenost prostředí, kvalitu života seniora),
udeinstitucionalizace (zajištění péče v domácích podmínkách, podpora vzniku terénních pracovišť,
integrace seniorů do společnosti),
udesektorializace (týmová práce, propojení zdravotních a sociálních služeb, rodinné a profesionální
péče),
udeprofesionalizace (podpora rodiny, zapojení dobrovolníků, sousedská výpomoc …)
u

Úloha v péči o seniora
u1. Posouzení klienta (respektovat zvláštnosti vyššího věku, soustředit se víc na člověka). Můžeme
využívat škály. Posuzujeme: u- fyzické, funkční schopnosti – z hlediska soběstačnosti, dělí se na
základní činnosti  (schopnost najíst se, obléct, chodit …) a instrumentální činnosti (nákup, praní
…),
u- duševní schopnosti – chování, reakce, demence …,
u- úroveň smyslů – sluch, zrak, kompenzace,
u- sociální situaci seniora – úroveň bydlení, možnost sociálního kontaktu,
u       komunikace …,
u- zdravotní stav – zjištění poruch, účinky léků, dopad nemoci na člověka.

Sledování faktorů ovlivňujících kvalitu života seniora
u
u- stav kůže (dekubity, bércové vředy),
u- bolest (chronická, akutní, účinnost terapie, alternativní postupy),
u- výživa (úroveň výživy, skladba jídelníčku, stav chrupu, schopnost sám se najíst),
u- vyprazdňování (inkontinence, kvalita pomůcek, diskrétnost),
u- pohyblivost (schopnost chůze, event. kompenzace, riziko pádů),
u- překážky v komunikaci (porucha řeči, sluchu …)

B: Péče o klienty s mentálním postižením
ustandardy kvality sociálních služeb
urozvíjení svých schopností a dovedností, zaměstnávání, volnočasové aktivity, zmenšování podpory,
vzdělavatelnost a podobně. uposkytovat podporu nejen v rodině (pokud v ní žijí), ale později také v
bytě s dalšími lidmi (život v komunitě).   uposkytnout srozumitelné informace o existujících
možnostech, které jsou nutné k tomu, aby se uživatelé mohli podílet na rozhodování o podobě služby.

Metody práce s lidmi s mentálním postižením
uA : Asistence
upomoc – bydlení, navštěvování běžné školy, zaměstnávání apod.
uzaměření na jednotlivce.
ušitá na míru jednomu uživateli (vzít si léky, najíst se, umýt nádobí, umýt se, apod.).
upomoc při chápání souvislostí, uvědomování si rizik
uasistent za člověka s mentálním postižením nerozhoduje.

pokračování
u
uB: individuální práce
u - kompenzuje chybějící dovednosti,
u -  umožňuje i osobní rozvoj uživatele
u-  cíleně usiluje o dosažení určitých změn v životě uživatele.
u- klient si osvojil specifické dovednosti,
u      – podle jeho možností a přání – zvýší míru jeho samostatnosti.
u

Pokračování:
u
uC: skupiny
u - pravidelné setkávání skupin lidí s postižením.
u -  Napomáhá rozvoji potřebných dovedností.
u Docházka do skupiny má dva významné aspekty:
u- učí komunikovat ve skupině, tzn. vnímat a respektovat ostatní, neskákat jim do řeči, vyslechnout
si jejich názor, projevit vlastní názor apod. u- samotná práce skupiny. Ta se zaměřuje na oblasti,
které jednotlivým uživatelům dělají potíže, např. trávení volného času.
u
u

Pokračování.
uD: Další metody jsou:
u pracovní terapie, taneční, hudební a výtvarná terapie,
u depistážní činnost, poradenství, psychologické poradenství,
udenní či týdenní stacionáře,
u komplexní programy, podporované zaměstnávání, tréninkové programy,
u chráněná pracoviště a chráněné dílny, chráněné bydlení,
u podporované bydlení,
uvečerní školy, vrstevnické programy.

Cíle péče o klienty s mentálním postižením:
u
u- rozvoj schopností a zručností,
u- začlenění se do společnosti,
u- podpora důstojnosti,
u- dosažení maximální sociální přizpůsobivosti,
u- zachování samostatnosti a nezávislosti.
u

Práce se zaměřuje na:
u
u- chování jedince ve skupině (komunikace s ostatními, s personálem, spokojenost ...),
u- vztah v rodině (pokud žije v rodině – jakou roli v rodině zastává ...),
u- provokující faktory (co ho rozruší, jak reaguje, agresivní projevy ...), - schopnosti jedince,
rozvoj – využití potenciálu, aby mohl být prospěšný ...,
u- pomoc při zajištění základních potřeb (supervize, opakování aktivit ...),
u- podpora svépomoci, nezávislosti, zodpovědnosti – chráněné bydlení, práce ,
u- vytvoření vlídného, chápajícího prostředí,
u- spolupráce s rodinou – podpora a pomoc (kluby rodin, rady, edukační programy,
upobyty, poradny ...),
u- spolupráce s lékařem, sociálním pracovníkem, psychologem ... .

Péče o klienty duševně nemocné
ucílenou pomoc
uspecifické intervence
udeinstitucionalizaci
uprevence stigmatizace

Sociální práce s duševně nemocnými
uSociální pracovníci se mohou specializovat v několika oblastech:
u- psychiatrická rehabilitace (oblast bydlení, práce), sociální rehabilitace, psychoedukace
u- případové vedení – case management,
u- psychoterapie (rodinná, individuální, případně skupinová psychoterapie).

Péče o klienta s Alzheimerovou chorobou
uCíle  péče u klienta s Alzheimerovou chorobou:
u- zpomalení progrese,
u- zachování existujících funkcí,
u- zachování dovedností a udržování dříve vykonávaných aktivit,
u- prevence komplikací,
u- zachování kvality života – důstojnosti,
u- podpora pečujících osob (rodinných příslušníků).
u

Práce se zaměřuje na:
uPráce sestry se zaměřuje na:
u- poradenskou a podpůrnou činnost rodině (příbuzní se někdy snaží přenést zodpovědnost na
instituci),
u
u- podporu klienta (zachování nebo vytvoření důvěrného prostředí, podpora kvality života…)
u
u- řešení vzniklých problémů (nesamostatnost, zmatenost, desorientace, zhoršená paměť, riziko
úrazu, sociální izolace ...),
u
u- dodržení práv – důstojnost.
u

Rady pečujícím osobám - příbuzným:
u
u- odpoutat se od minulosti a žít přítomností,
u- vyrovnat se s výměnou rolí,
u- zlost je přirozená reakce na situaci – nebránit se jí,
u- neizolovat se, nemít pocit viny, studu,
u- dělit se o své pocity s lidmi, kterým důvěřují – sdružení, kluby,
u- neodbývat péči o sebe – relaxace, dopřát si dovolenou
u

Sociální práce se zdravotně znevýhodněnými
uV zařízeních poskytujících sociální služby vystupuje sociální pracovník jako:
u- diagnostik a poradce (pomáhá občanovi zorientovat se v jeho sociálním prostoru a situaci a
společně s občanem identifikuje jeho potřeby ve vztahu k možnostem podpory) u- mediátor zvoleného
nástroje intervence (doporučuje např. vhodné realizátory sociálních služeb)
u- spoluhodnotitel efektivnosti použitého nástroje intervence
u- stratég změny (plánování dalších možných intervencí v návaznosti na dosažený efekt použitých
nástrojů)
u

Sociální pracovník
uV práci se zdravotně znevýhodněnými věnovat zvýšenou pozornost:
u- biologické faktory (zdravotní stav, vrozené dispozice)
u- psychologické faktory (osobnostní rysy, schopnost řešit problémové situace)
u- sociální faktory (rodinné zázemí, schopnost navazovat a udržet sociální vztahy a vazby)
u- sociální a veřejná politika (politika zaměstnanosti a trh práce, bytová politika)
u- noetické faktory (morální a etické přesvědčení, hodnoty, náboženské přesvědčení)
u

Doporučená literatura
uDoporučená literatura:
u2. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 352 s. ISBN
80-7367-002-X. u3. NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 160s.
ISBN 80-7178-197-5. u4. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada
Publishing, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5.
u

Zákon o sociálních službách
108/2006 Sb., o sociálních službách,
u
umetodický materiál Standardy kvality sociálních služeb
u- průvodce poskytovatele Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe
u- příspěvek na péči
u- sociální služby
u- podmínky registrace
u- registr poskytovatelů sociálních služeb
u- povinnosti poskytovatelů sociálních služeb
u- smlouva o poskytnutí sociální služby
u- inspekce poskytování sociálních služeb
u- financování sociálních služeb
u- předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka
u- další vzdělávání sociálního pracovníka
u- akreditace vzdělávacích zařízení a jejich vzdělávacích programů
u