Komunitní pracovník
Osobnost komunitního pracovníka
Plánované propuštění
Komunitní plánování

Komunita
lKomunita je sociální místo,
l   kde člověk může získávat lidsko - emocionální podporu,
l   ocenění a praktickou pomoc
l    v každodenním životě.

Komunita
lSociologicky - dva hlavní přístupy:
l- Teritoriální (sídelní, ekologická) - je to souhrn osob, které žijí v určitém vymezeném prostoru,
kde vykonávají každodenní aktivity a obvykle tvoří autonomní jednotku (velikost nerozhoduje - obce,
sousedství, kraj, stát ...).
l- Zájmová (morální, psychická, spirituální) – skupina lidí, kteří mají společné zájmy, myšlenky a
ideje, lidé se stejným etnickým původem, postižením apod.

b) Psychologicky
l
l    - Typ organizace, kde jsou odstraněny vztahy nadřízenosti a podřízenosti,
l    -  dosahuje lepší komunikace a spolupráce .
l
lPodle Jarvise  pět základních okruhů:
l1) Komunita je skupina lidí, kteří žijí nebo pracují společně.
l2) Komunitu představuje jakákoliv geografická oblast, v níž lidé žijí.
l3) Komunitu představuje jakákoliv geografická oblast, v níž lidé žijí a jsou ve vzájemné
interakci.
l4) Jde o vzdělávací činnost skupiny lidí, kteří se vzdělávají mimo zdi školské instituce.
l5) Komunita je ideální uspořádání lidí, kteří žijí a pracují v dokonalé harmonii
l

c) ostatní
l
lTerapeutickou (léčebnou) komunitu – specifická forma organizace léčebné instituce, která umožňuje
otevřenou komunikaci všech členů instituce včetně pacientů a jejich spolurozhodování a podílení se
na léčbě.
lVýcvikovou komunitu – zaměření na sebepoznání, nácvik nezbytných dovedností (komunikace apod.),
postojů … .

Komunitní  práce
lkomunitní pracovníci
l-  musí disponovat určitými znalostmi v dané problémové oblasti – bydlení, sociální zabezpečení,
organizace, instituce – místní správa … a dovednostmi (motivace klientů, analýza potřeb, výzkum,
skupinová práce

Komunitní práce
lNeexistuje jednotný model práce s komunitou.
lmodely přístupu :
l    organizace komunity, sociální rozvoj, rozvoj lokality či sociální plánování.
l

Komunitní přístup staví na hodnotách:
l
l   naslouchání jeden druhému,
l   vytváření příležitostí ke společné diskusi  sdílení názorů i zážitků
l   na spolupráci zvládání nesnází,
l   společném učení a objevování řešení.
l

Komunitní práce je:
l
lMetoda, ve které jsou jednotlivci, skupiny a organizace zapojeny do plánované činnosti s cílem
ovlivnit společné problémy.
lzahrnuje dva  procesy – plánování - tj. vymezení problémových oblastí, diagnostikování případů a
zformulování řešení, - organizace –   strategií
lÚsilí, které je zaměřeno na podporu kolektivní aktivity lidí ( potřebu)
lPomoc obyčejným lidem, aby společným úsilím zlepšili
lMetoda řešení problémů -  podpory společenství – komunit,
lMetoda směřující k vyvolání a podporování změny v rámci místního společenství.
lToto téma musí být těmto lidem společné.
l

Co chceme:
lPro komunitního pracovníka platí:
l
lsvé okolí zaktivizujete tak, jak zaktivizujete sami sebe.

Cíle komunitní práce
l
l- studium sociálních a zdravotních  potřeb a problémů lokality
l- zpracování návrhů řešení potřeb a problémů
l- zajištění podpory pro navrhovaná řešení (podpora např. města, regionu)
l- integrace všech dostupných prostředků komunity k realizaci projektu (využití i
l   zahraničních zkušeností)

Fáze (etapy) komunitní práce
l
lby neměla být nahodilou aktivitou
lMonitoring, porozumění komunitě a jejím sociálním problémům (průběžné sledování lokality s cílem
včasného odhalení problémů a získání co nejvíce informací. Může mít charakter sběru a vyhodnocování
informací).
lPorozumění systému sociálních služeb v komunitě (jejich propojení).
lVýzkum a analýza, příprava intervence – zásahu – na makroúrovni (pokud se během průběžného
monitoringu začíná projevovat nějaká nesrovnalost, je k jejímu hlubšímu pochopení možno využít
výzkum – dotazník, expertní rozhovor aj.).
lProjektování, rozvoj intervenční strategie (navržení projektu, jehož cílem má být odstranění nebo
zmírnění problému – identifikace problému lokality, cíle projektu, zdroje, které budou při jeho
realizaci využity a konkretizuje se prováděcí plán, zjednodušeně řečeno - problém – cíl -
výsledek).
lVýběr vhodné strategie a vhodných taktik (metod, technik).
lImplementace (provedení, uskutečnění) – jde o vlastní činnost.
lHodnocení – evaluace (hodnotící výzkum) uskutečněné intervence – má přinést informaci o efektivitě
daného programu.
l

Organizace rozvíjející postupy komunitní práce:
l
lKomunitní nadace
lKomunitní koalice
lOrganizace zaměřené na komunitní práci v sociální a zdravotní sféře
lOrganizace zaměřené na ochranu životního prostředí
lInformační a kulturní centra
lOrganizace přímo zaměřené na rozvoj dané komunity
lKomunitní školy
lKomunitní akce – rituály
l
l
l

Komunitní péče
 (Community care)
l je péče o zdraví populace v komunitě - mimo nemocnici.
lsystém tvořený státními i nestátními službami-  dostupné členům komunity
l péči poskytovanou členy komunity  - svépomocného charakteru, neformální společenství.

Je zaměřena:
1.na péči o nemocného člověka v domácím prostředí
2.na prevenci, upevnění a podporu zdraví
3. na edukaci populace v péči o své zdraví
4.na zvyšování odpovědnosti každého občana za své zdraví
5. na odhalování potřeb jedince a poskytnutí pomoci (poradny, střediska …)

Komunitní sestra
lsestra pro veřejné zdravotnictví (public health nurse),
lsestra pro návštěvní službu (health visitors nurse),
lsestra pro domácí péči,
lsestra pro zdravotní výchovu,
l rodinná sestra (family nurse) …
l

Komunitní sestra
lPracuje
-samostatně v terénu
-jsou součástí veřejného zdravotnictví.
-práce je společností velmi ceněna.
-odměňovány jsou z veřejných prostředků.
-na tuto práci jsou připravovány
l   v specializačních kurzech

Komunitní sestra
lje všeobecná sestra se specializovanou způsobilostí.
lSvou způsobilost získá studiem v akreditovaných studijních programech nebo kurzech.
lSpecializační vzdělávání poskytuje informace z oblasti domácí péče, péče o rodinu, péče o seniory,
péče v prevenci pracovních rizik apod. (nařízení vlády č. 463/2004 Sb. v oboru komunitní
ošetřovatelská péče (komunitní péče pro porodní asistenci)).
lPodmínkou pro přijetí do těchto vzdělávacích programů je úspěšně ukončené kvalifikační studium,
které opravňuje k získání způsobilosti všeobecná sestra. Dále musí mít uchazeč praxi minimálně 24
měsíců na klinickém pracovišti.

Komunitní ošetřovatelství
l často se zaměňuje s termínem primární péče.
lPrimární zdravotní péče se chápe jako péče poskytovaná praktickým lékařem při prvním kontaktu s
nemocným.
lSoučasný trend zaměřuje primární péči na plnění zdravotní politiky v komunitě.

Komunitní ošetřovatelství (community nursing, public health nursing)
l je uskutečňováno zpravidla mimo nemocnici a zajišťuje potřebnou péči o rodinu, jednotlivce či
skupinu obyvatel zaměřenou jednak na ochranu zdraví, prevenci onemocnění a výchovu (edukaci) ke
zdraví.
l Důraz je kladen na to, aby člověk pochopil, jak chránit své zdraví a pečovat o ně a také převzít
za tento stav spoluzodpovědnost.
l zaměřuje se  na rehabilitaci včetně edukace rodinných příslušníků pro poskytování laické
ošetřovatelské péče.
lSestra úzce spolupracuje se sociálním, ekonomickým a politickým sektorem v komunitě

Stupně komunitního ošetřovatelství
l
l1. Podpůrné působení
l    - uplatňuje se tam, kde povědomí o zodpovědnosti za vlastní zdraví a úroveň
l   - zdravotního uvědomění je nízká a vyžaduje doplnění. Nebo také má dostatečné
l    - vědomosti, ale nemá dostatek vůle dodržovat opatření.
l2. Edukační činnost
l     - má význam tehdy, když klient neví, jak se o své zdraví starat, má chybné návyky
l     -  nedostatečnou zručnost v péči o své zdraví.
l3. Péče v plném rozsahu
l     -  převzetí zodpovědnosti za klienta, který ztratil soběstačnost, nezávislost .

Společná východiska skupiny:
l
lsdílení společného skupinového cíle – člen sdílí společné obtíže, má společné problémy jako
ostatní členové, může mít i nepříjemné zkušenosti
lrůst sebeúcty a sebedůvěry – individuální posílení, při skupinové interakci člen může být
pomáhajícím nebo ten, kterému je pomáháno. Poskytuje možnost zpětné vazby.
lpříležitost ke změně – příležitost změnit postoje, pocity, je zde příležitost k učení. Dovednosti
mohou být nacvičeny v bezpečí skupiny.
l

Skupina
lpráce se skupinami.
l Příslušnost ke skupině provází člověka celý život.
lSkupinová příslušnost je životní potřebou člověka (rodina, školní kolektiv, pracovní kolektiv
...).
lSkupina je pro jedince přitažlivá v takové míře, v jaké uspokojuje jeho potřeby a očekávání.
l Příslušnost k určité skupině se navenek projevuje sociálním chováním v interakci s ostatními
členy.
lKaždý sociální systém má vlastní systém norem a kritérií (požadované nebo očekávané chování
l– dvě významné kategorie: prosociální a antisociální (hostilní) chování

Typy skupin:
l
la) terapeutické (cílem je dosažení terapeutického cíle)
lb) reciproční (cílem je vzájemná pomoc mezi členy – svépomocné skupiny)
lc) skupiny se sociálním cílem (získat dovednost komunikace, cvičení sestavy…).

Výhody skupiny
l
lzdroj podpůrné síly
lpodpora při sociální změně
lmožnost výměny informací, zkušeností
lmotivace
lzážitek, že někdo pomohl
lvědomí vlastní prospěšnosti
l

Nevýhody skupiny
l
l útlak těch, kteří mají nízké sebevědomí
lmanipulace
lobava se projevit
l
lUkázka
l   - záznam sestry:
l

Činnosti komunitní sestry
lčinnosti všeobecné sestry bez odborného dohledu) a dále bez odborného dohledu a bez indikace
poskytuje,
l organizuje a metodicky řídí ošetřovatelskou péči včetně vysoce specializované činnosti ve svém
oboru (edukace, hodnocení stavu klienta, koordinace práce členů týmu, příprava standardů v oblasti
specializace),
l vede specializační vzdělávání,
lanalyzuje zdravotní a sociální situaci klienta a jeho blízkých osob ve vlastním sociálním
prostředí, realizuje poradenství… § 48, § 52 vyhlášky č. 424/2004 Sb.).
l velmi úzce spolupracuje s lékařem, sociálními pracovníky, odborným pracovníkem v ochraně
veřejného zdraví … .
l

Specifikace osob vyžadující sociální péči:
l
l1. Občané s nízkými příjmy
l(nezaměstnaní, důchodci, osamělé matky s dětmi, rodiny s více dětmi …, např. dávky sociální péče,
dávky pomoci v hmotné nouzi).
l2. Občané pečující o blízkou osobu, tj. o osobu vyžadující péči a pomoc jiné osoby
l(rodiče pečující o těžce zdravotně postižené dítě, vyžadující mimořádnou péči, občané „nakupující“
pomoc a sociální služby, např. příspěvek na péči).
l3.Osoby mající nevhodné bytové podmínky
l(malé byty, neodpovídající hygienickým požadavkům apod. např. žádosti o umístění do zařízení
sociální péče, sociálně právní ochrana).
l4. Společensky nepřizpůsobiví občané
l(osoby vracející se z výkonu trestu – společně s kurátory probační a mediační služba, závislosti
…).
l5. Osoby handicapované (znevýhodněné) zdravotním postižením

5. Osoby handicapované (znevýhodněné) zdravotním postižením
l specifické problémy a potřeby podle typu postižení:
l
l     - tělesná postižení – těžké vady nosného a pohybového ústrojí (příspěvek na úpravu bytu,
užívání bezbariérového bytu a garáže, na zakoupení nebo zvláštní úpravu motorového vozidla, na
individuální dopravu, na pořízení zvláštních pomůcek,
l    - mimořádné výhody, příspěvek na péči, dávky důchodového pojištění…)
l
l     - smyslová postižení – nevidomý, neslyšící (příspěvek na pořízení vodícího psa, vybavení
bytu, mimořádné výhody, opatření zvláštních pomůcek, příspěvek na péči, dávky důchodového
pojištění)
l
l  - mentální postižení – příspěvek na péči, mimořádné výhody, dávky důchodového pojištění

Úloha pracovníka v pomáhající profesi
lOsobnost pracovníka pomáhajících profesí:


Osobnost pracovníka pomáhajících profesí
l
lVyužívat znalosti, zkušenosti a dovednosti ku prospěchu všech společenských skupin a jedinců.
lKe klientům mít úctu, zajistit jejich důstojnost a práva.
lUplatňovat tzv. individuální přístup ke klientům.
lNemít žádné vlastní předsudky, ani tolerovat předsudky u jiných co se týče původu, rasy, stavu,
pohlaví, sexuální orientace, věku, postižení, víry, společenského přínosu nebo postavení klientů.
lPodporovat u klientů jejich účast na rozhodnutích (poměr práce 50:50, lépe 60:40) a vymezení
poskytovaných služeb (nevnucovat jim nějakou službu – např. úklid, nákupy).
lPodporovat, udržovat a rozvíjet v co nejvyšší míře soběstačnost jedince a snižovat dle možností
jeho závislost na okolí.
l

pokračování
l
lMít stálý zájem o klienty, dokonce i tehdy, není – li možné pomoci jim, nebo i tam, kde je
ohrožena vlastní bezpečnost.
lBrát ohled na momentální stav klienta, zvolit vhodný způsob komunikace.
lProkazovat míru empatie, prosociálnosti a emoční inteligence.
lMít na paměti, že profesionální odpovědnost má přednost před profesionálním zájmem.
lMít zodpovědnost za úroveň služeb a jejich pokračování, včetně vzdělávání a výcviku (edukace).
lSpolupracovat s ostatními zainteresovanými osobami v zájmu klientů včetně rodinných příslušníků.
lMít jasné jednání vůči veřejnosti, týkající se činností prováděných pracovníkem nebo činností
vyplývajících z poslání organizace, poskytujících sociální služby.
lPodporovat příslušné etnické a kulturní odlišnosti v poskytovaných službách.
lBrát v potaz informační důvěryhodnost a zveřejňování informací jen se souhlasem klienta, nebo
výjimečně při hrozbě vážného nebezpečí
lVytvářet takové podmínky v institucích zaměstnávajících sociální pracovníky, sestry, které jim
umožní respektování těchto výše uvedených zásad.
l

Nevhodné je:
l– obecně změna chování pracovníka:
l- neangažovaný vztah ke klientům, snaha vyhýbat se intenzivním a delším kontaktům s nimi (klient
se mění v „případ“ nebo dokonce „příznak“)
l- lpění na standardních a zavedených postupech, ztráta citlivosti pro potřeby klientů, ztráta
schopnosti tvořivě přistupovat k práci
l- pracovník se výrazně víc než v práci angažuje v mimopracovních aktivitách
l- preference administrativních činností před kontaktem s klienty
l- v úvahách o činnosti služby či o budoucnosti klientů převládá skepse
l- omezování komunikace s kolegy, někdy i konflikty s nimi
l- časté pracovní neschopnosti, žádosti o neplacené volno, někdy i těhotenství
l- pocity vyčerpání, depersonalizace
l- ojediněle i zneužívání klientů
l

Celkové hodnocení klienta.
l
lzdravotní stav (např. bez závažných zdravotních problémů, dlouhodobé chronické onemocnění,
tělesné, smyslové a psychické potíže, inkontinence, pohybová indispozice)
lschopnost sebepéče v oblastech
la) pohybové aktivity - chůze (je bez potíží, nejistota, nestabilita, potíže při chůzi do schodů,
nutnost kompenzační pomůcky či jiné osoby, trvalé upoutání na lůžko ...)
lb) výživy (plná samostatnost, schopnost samostatných nákupů, příprava a vaření stravy, docházení
do zařízení se zajištěním stravování, nutnost pravidelné a trvalé donášky nákupů a obědů,
dodržování diety, úprava stravy, pomoc při jídle, pití, krmení ...)
lc) osobní hygieny (je plně samostatný, dopomoc při koupání, sprchování, pomoc při oblékání a
svlékání, pomoc při vyprazdňování, výměna hygienických pomůcek při inkontinenci ...)
l
l

pokračování
lošetřovatelská péče (např. vyžaduje klient či nevyžaduje, např. týdenní dohled nebo ošetření –
převazy, dodržování užívání léků, vyžadující denní ošetřovatelské úkony, kontrolní návštěvy v bytě
klienta, kolikrát denně, komplexní péče a pomoc ...)
lprostředí klienta, údržba domácnosti, (schopnost obstarávání běžných domácích prací, dopomoc nebo
plné převzetí těchto prací druhou osobou ...)
lsociální komunikace a mezilidské vztahy (vztahy v rodině – jestli za ním pravidelně někdo dochází,
dobré navazování kontaktů, schopnost vyřizování úředních záležitostí, samostatné řešení finančních
záležitostí, pomoc ve formě doprovodu sociálním pracovníkem, nutné omezení či zbavení způsobilosti
k právním úkonům a stanovení opatrovníka
l
lmentální schopnosti – přístup k telefonu a schopnost telefonovat, časová a místní orientace (plná
orientace v čase a místě, zapomnětlivost, lehká dezorientace, těžká dezorientace, neklid, chorobné
představy, klient je nebezpečný sobě i okolí).
l
l
l

Plánované propuštění, příprava prostředí, zapojení rodiny.
lAby plánované propuštění bylo efektivní, je třeba aby fungovaly klíčové body:
l
lProgram plánovaného propuštění bude do budoucna důležitým nástrojem zvyšování kvality péče ve
zdravotnických zařízeních. Plánované propuštění bude snižovat nejistotu a obavu klienta co sním
bude po propuštění. Je však nutno vyjasnit si spolupráci, kompetence a spoluzodpovědnost všech,
kteří budou na programu participovat.
l
l! Ošetřovatelský plán
l
l

pokračování
l
laktivní zapojení klientů – pacientů a pečovatelů
lproces musí být řízen a plánován kompetentní osobou
lproces musí být standardizován a koordinován
lproces musí být zahájen již při příjmu nemocného do zdravotnického zařízení
lmusí existovat jednotná dokumentace, přístupná a využitelná všemi členy týmu
lpropuštění musí probíhat s ohledem na potřeby nemocného hladce, s jeho aktivním zapojením včetně
jeho rodiny
ltýmová práce (spolupráce personálu zdravotnického zařízení)
lzdravotničtí pracovníci musí znát své povinnosti v souvislosti s propouštěním klienta - pacienta
lzajištění návaznosti péče a služeb
l

Plánované propuštění se v současnosti realizuje u pacientů starších 65 let v těchto případech:
l
ljsou-li hospitalizováni na akutním lůžku,
lpokud nejsou schopni vykonávat sami aktivity denního života a potřebují pomoc při každodenní
sebepéči,
ljestliže vliv choroby může mít dlouhodobé následky na zdravotní stav pacienta,
lmají-li problémy s bydlením,
lpokud jsou osamělí a nejsou orientováni v čase, místě …,
lnejsou schopni dodržet medikační režimy,
lpotřebují rehabilitační péči.
l

Komunitní plány
l metoda, kterou lze využít při zpracování materiálů v různých oblastech veřejného života.
l Plánuje komunita pro komunitu a lidi v ní žijící.
lPosláním je zajišťování dostupnosti  služeb.
lPlánování - cyklický proces zjišťování potřeb osob na stanoveném území a hledání řešení
vyskytujících se nepříznivých  situací s využitím dostupných zdrojů.
lPlánovat by se mělo na všech úrovních veřejné správy, tj. MPSV ČR (stanovuje národní priority v
oblasti poskytování sociálních služeb ve střednědobém výhledu), kraje (zpracovávají krajské
střednědobé strategie zajištění poskytování s služeb), obce (vytvářejí komunitní plány  služeb).

Hlavním přínosem:
l že mohou místní komunity ovlivňovat regionální a státní politiku a priority,
l zvyšuje podíl občanů na rozhodování o způsobu zajišťování  služeb a legitimizuje rozhodování
řídících a zastupitelských orgánů,
l  podporuje dialog a spolupráce mezi obyvateli,
lzvyšuje pocit příslušnosti ke komunitě
lpřispívá k rozvoji občanské společnosti,
l umožňuje obcím sdružovat stávající zdroje,
l zvyšuje efektivitu jejich využití
l nabízí koncepční a systémové řešení oblasti služeb jako celku.

Strukturu komunitního plánování tvoří tzv. triáda:
l
la) zadavatelé (jsou odpovědní za zajištění sociálních služeb, služby platí, zřizují, organizují.
Jedná se zejména o obce a kraje)
lb) poskytovatelé (provozují, uskutečňují či dodávají sociální služby. Mohou to být např. fyzické
osoby, nestátní neziskové organizace, příspěvkové organizace)
lc) uživatelé (lidé v nepříznivé sociální situaci, jimiž jsou  služby určeny)
l

Principy, na nichž je komunitní plánování postaveno:
l- partnerství mezi všemi účastníky
l- zapojování místního společenství
l- hledání nových lidských a finančních zdrojů
l- práce s informacemi
l- průběh zpracování komunitního plánu je stejně důležitý jako výsledný dokument
l- zohlednění již vytvořené a osvědčené spolupráce
l- kompromis přání a možností
l

Fáze komunitního plánování:
l
l- zformování prvotní pracovní skupiny, určení, koho je třeba do přípravy plánu zapojit, způsob
oslovení a přizvání dalších účastníků, plán pro získání politické podpory, informační strategie
l- zapojení všech účastníků do procesu, vytvoření organizační a řídící struktury pro zpracování
plánu, stanovení pravidel jednání řídící struktury
l- představení cílů, zájmů, potřeb všech účastníků, vytvoření a zveřejnění mechanismu pro aktivní
spoluúčast veřejnosti, provedení analýzy potřeb a zhodnocení existujících zdrojů, zhodnocení
silných a slabých stránek existujícího systému sociálních služeb
l- představa rozvoje  služeb (hodnoty, směr, kterým se budou nadále služby ubírat, cíl, kterého má
být dosaženo, regionální i nadregionální zdroje)
l- plán postupných kroků a úkolů, zpracování konečné verze plánu, předložení textu komunitního
plánu veřejnosti, schválení
l- uskutečňování plánu, informování veřejnosti o krocích, průběžné vyhledávání a zapojování nových
partnerů, nástroje umožňující provést změnu
l

Literatura:
l1. HANZLÍKOVÁ, A. Komunitní ošetrovate’lstvo. 1. vyd. Martin: Osveta, 2004. 279 s. ISBN
80-8063-155-7.
l2. HARTL, P. Komunita občanská a komunita terapeutická. 1. vyd. Praha: Slon, 1997. 224 s. ISBN
80-85850-45-1.
l3. NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. (str. 131-138) 1.vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 169
s. ISBN 80-903070-0-0.
l4. STAŇKOVÁ, M. Obrázky z historie českého ošetřovatelství. In: Sestra. 3/2000, s. 5 - 6. Praha:
Strategie, 2000. ISSN 1210-0404.
l5. STAŇKOVÁ, M. Jakou sestru chceme v komunitní péči? In: Sestra. 4/2000, s. 1 – 2. Praha:
Strategie, 2000. ISSN 1210-0404.
l7. MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN
80-7178-548-2.
l8. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 288 s. ISBN 80-
lVENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 96
s. ISBN 978-80-247-2170-5.
l

Děkuji za pozornost
l
logo_kpss