FYZIKÁLNÍ TERAPIE
NÍZKOFREKVENČNÍ PROUDY
Pulzní elektrické proudy
nízkofrekvenční < 1 kHz
středofrekvenční ≤ 1 kHz < 100 kHz
vysokofrekvenční ≤ 1oo kHz
stejnosměrné (monofázické)
středofrekvenční (bifázické)
Vedení elektrického proudu tkáněmi
heterogenita tkání
mezibuněčné tekutiny – vodiče druhého řádu
buněčné membrány – elektrický odpor
většina buněk - dielektrika – dipóly – v proudové dráze, jejich orientace
různé elektrické náboje
membrány – membránové potenciály
elektrické jevy – struktura a funkce různých systémů
pasivní elektrické vlastnosti
různé tkáně a jejich měrná vodivost
elektrické dipóly
vstup elektrického proudu cestou nejmenšího odporu (vlasové folikuly + vývody
potních žláz)
aktivní elektrické vlastnosti
klidový membránový potenciál
akční membránový potenciál
Vedení stejnosměrného proudu tkáněmi
odpor kladou hlavně buněčné membrány
membránami prochází jen asi 2-3 % stejnosměrného (nebo nízkofrekvenčního střídavého)
proudu
mezibuněčná tekutina + cytoplazma – vedení proudu elektrolyticky
fascie, tuková tkáň – téměř nevodiče stejnosměrného proudu
krev, mozkomíšní mok, svaly – výborné vodiče
Vedení střídavého proudu tkáněmi
odpor kladou hlavně buněčné membrány
impedance – odpor kladený průchodu střídavého proudu
rezistance (odpor v obvodu stejnosměrného proudu - impedance samotného
rezistoru)
kapacitance (membrána jako kondenzátor – impedance kondenzátoru -
kapacitoru)
polarizace dielektrika - pohyb elektrických nábojů v dielektriku – vznik
posuvného proudu
frekvence střídavého proudu
do cca 100 Hz roste dráždivý účinek
vyšší frekvence postupně pokles dráždivosti
kolem 10 000 Hz žádné dráždivé účinky
vysokofrekvenční proudy účinky pouze tepelné
nemá elektrolytické účinky
Typy nízkofrekvenčních proudů
„klasické“ nízkofrekvenční proudy
impulzy ≥ 1 ms
diadynamik, Amosovy proudy, Träbert, Leduc, farad, neofarad, H-vlny
„transkutánní elektroneurostimulace“
impulzy< 1 ms
H-vlny
název podle H-reflexu (Hoffmann 1918)
je reflexní reakce svalů po elektrické stimulaci Ia aferentních vláken (svalová
vřeténka)
analogický mechanicky vyvolanému spinálnímu reflexu
(hlavní rozdíl - H-reflex obchází svalové vřeténko)
tvar a trvání impulzů imituje fyziologický akční potenciál
hrot vyvolá depolarizaci, v refrakterní fázi proud neprotéká
iritace volných nervových zakončení, Aα, Aβ vláken
dráždí oba hroty – fyzikální a fyziologická frekvence (dvojnásobná)
f = 0,25-5 (0,5-10)Hz
neurální aplikace, intenzita NPM
účinky analgetické (endorfinová teorie)
f = 50 (100) Hz
gangliotropní aplikace, intenzita NPS
účinky trofotropní (sympatikolytické)
perioda: 11,2 ms
aplikace: 10-20 min
akutní stavy denně
chronické 3 x T
počet: 5 – 9 x
Použitá literatura
Leoš Navrátil, Josef Rosina a kolektiv: Medicínská biofyzika, Praha, Grada, 2005
Poděbradský Jiří, Poděbradská Radana. Fyzikální terapie. Manuál a algoritmy. Praha, Grada,
2009
Capko, Ján. Základy fyziatrické léčby. Praha, Grada, 1998
Hupka, J. – Kolesár, J. - Žaloudek, K. Fyzikální terapie. Avicenum, 1988
http://openi.nlm.nih.gov/detailedresult.php cit. [10.1.2013]
http://openi.nlm.nih.gov/detailedresult.php?img=2917445_1743-0003-7-33-
2&query=the&fields=all&favor=none&it=none&sub=none&sp=none&req=4&simCollection=1747187
_gkl963f1&npos=35&prt=3