Citrátový cyklus a dýchací řetězec © Biochemický ústav LF MU 2018 (JG, HP, JD) GTP Tři fáze metabolismu •I. Fáze üProbíhá v zažívacím traktu üHydrolytické štěpení velkých molekul na jejich základní jednotky üReakce katalyzují hydrolytické enzymy üVýtěžek ATP je nulový •II. Fáze üProbíhá uvnitř buněk v různých tkáních v mtch/cytosolu üIntracelulární enzymy – většinou dehydrogenázy üTypickým produktem je AcCoA üProdukce ATP je malá – substrátová fosforylace během glykolýzy üProdukce redukovaných kofaktorů NADH a FADH2 •III. Fáze üNejvětší zisk ATP üCitrátový cyklus, DŘ a aerobní fosforylace üProbíhá v mitochondriích • I. I. 1. Mitochondrie üVnější membrána: üdobře propustná pro většinu molekul üobsahuje bílkovinu porin, která tvoří propustné póry üVnitřní membrána: üvelmi nepropustná üobsahuje řadu bílkovinných transportérů a enzymy a kofaktory dýchacího řetězce üATP-áza syntetizující ATP üMezimembránový prostor üProtonový gradient (protonmotivní síla, která může být využita k tvorbě ATP) üMatrix: üGelovitý charakter üCitrátový cyklus üβ-oxidace üReplikace DNA üProteosyntéza (13 proteinů dýchacího řetězce a oxidační fosforylace) üJátra – část močovinového cyklu, některé transaminace, oxidační dekarboxylace pyruvátu , … üMitochondriální DNA – cirkulární, méně než 1 % buněčné DNA, celkem 37 genů, kóduje pouze 13 bílkovin ü • Mtch zaujímají asi 2 % celkového objemu buňky – má jich více, ne jednu. Ve všech buňkách není počet mtch stejný, v 1 hepatocytu je jich 800–2500 mtchs. Má dvě membrány Vnější a vnitřní, vnitřní membrána je zřasená do krist a rozděluje mtch na dva prostory s odlišnými fcemi. Uvnitř organely je matrix a mezi membránami je mezibumembránový prostor. Cela mtch je mtbolicky velmi aktivní, jak mezimembr. prostor, tak matrix i obe membrány. Vnějsí membrána je první bariéru mezi vnitřním prostředím organely a okolním cytosolem. Je v úzkém kontaktu s endoplazmatickým retikulem. Obsahuje však ve své ploše mnoho pórů (mitochondriální poriny VDAC), a tak je tato membrána propustná pro většinu látek s molekulovou hmotností nepřesahující přibližně 5000 -10000 Da. Proto zamezuje spíše jen vstupu bílkovin a jiných makromolekul. To je významné především ze dvou hledisek: kdyby byly póry větší, nejen, že by unikly z mezimembránového prostoru důležité proteiny dýchacího řetězce, ale uvolněnímcytochromu c by se navíc nastartovala v buňce programovaná buněčná smrt. Přesto se proteiny transportovat musí, a tak vnější membrána obsahuje tzv. Tom komplex, který je přenáší z cytoplazmy do intermembránového prostoru. Dále se na vnější membráně nacházejí enzymy, které jsou součástí metabolismu mastných kyselin afosfolipidů. Vnitřní membrána má velkou plochu, protože je zvlněna v tzv. kristy. U jaterních buněk, které mají kristy ještě relativně malé, je plocha vnitřní membrány mitochondrie 15× větší než plocha plazmatické membrány buňky. Obecně závisí velikost krist na metabolické aktivitě konkrétní buňky.] Vnitřní membrána je zásadní z hlediska funkčnosti mitochondrie. Je schopná propouštět molekuly jen velice selektivně, ionty přes ni téměř nedifundují, a to možná díky speciální stavbě fosfolipidové dvouvrstvy. Obsahuje totiž neobvyklý fosfolipid kardiolipin, z jehož fosfátové hlavy vychází ne dvě, ale hned čtyři mastné kyseliny.[26] Na této membráně je totiž umístěno množství enzymů tzv. dýchacího řetězce, včetně ATP syntázy a enzymuANT, který vynáší konečný produkt dýchání – adenosintrifosfát – ven do buňky. Vnitřní membrána (podobně jako ta vnější) dále obsahuje komplex, který umožňuje přenos bílkovin přes ni – ten se označuje jako Tim komplex.Mitochondriální kristy mohou mít i předendosymbiotický původ, protože jsou analogické intracytoplazmatickým membránám alfaproteobakterií. Prvotní mitochondrie tak možná zdědily od svých bakteriálních předků existující ultrastruktury adaptované na účinný přenos energie.[ Uvnitř mitochondrie se nachází matrix, hustá hmota s obsahem vody méně než 50%, velice bohatá na bílkoviny. Patří k nim zejména enzymy Krebsova cyklu. Dále matrix obsahuje různé nukleotidové koenzymy, anorganickéionty (vápník), z větších struktur mitochondriální DNA, příslušnou RNA a dokonce mitochondriální ribozomy (ve shodě s endosymbiotickou teorií jsou velice podobné ribozomům bakteriálním). Citrátový cyklus üKrebsův cyklus üHans Adolf Krebs üVe 30. letech 20. století sledoval na holubičí svalové tkáni, jak a zda se živiny spalují na CO2 üNapadlo ho, že by se OA mohl regenerovat vazbou na nějaký produkt přeměny živin a kondenzovat na citrát ü1937 publikoval teorii o této přeměně ü1953 byla Krebsovi udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu ü üCitrátovým cyklem a následným dýchacím řetězcem se produkuje asi 98 % v organismu využitelné energie. ü Image365 Citrátový cyklus üSérie enzymově katalyzovaných reakcí üKonečná dráha oxidace živin = katabolická dráha AcCoA üOba atomy C v AcCoA jsou zoxidovány na 2 CO2 üPřitom se uvolní 8 H+ ve formě: ü3 NADH + H+ ü1 FADH2 üpo reoxidaci NADH a FADH2 v dýchacím řetězci Þ energie (ATP) üVznik 1 molekuly GTP üLokalizace: üMatrix mitochondrie ü ü •7 •Sumární rovnice citrátového cyklu •CH3CO-SCoA + 3H2O + GDP + Pi→ 2 CO2 + 8H+ + CoA-SH + GTP • Produkt CC Jeho další osud CO2 Odstraněn vydýcháním 8 H+ Vazba na kofaktory NADH a FADH2 CoASH Uvolnění a vstup do dalších reakcí GTP Přímý zisk energie •8 • •CC •acetylCoA •citrát •isocitrát •2-oxoglutarát •sukcinyl-CoA •fumarát •malát •oxalacetát • NADH + H+ •CO2 • • • • • • • • •NADH + H+ •CO2 • •sukcinát •GTP •FADH2 •NADH + H+ Vznik AcCoA v matrix mitochondrie üOxidační dekarboxylace pyruvátu z glc a AK üβ-oxidace MK üKatabolismus některých AK (Thr, Trp, Lys, Leu, Ile) üExtrahepatální utilizace KL üKatabolismus ethanolu •10 Význam citrátového cyklu • • •Katabolický charakter Anabolický charakter •CC •celková oxidace uhlíkatých sloučenin • • C Þ CO2 • H Þ redukované koenzymy • energie •zdroj sloučenin (prekursorů) pro biosyntetické reakce • • meziprodukty CC Þ syntetické reakce • •11 •Energetická bilance CC •Vznik v CC •1 × GTP •3 × NADH + H+ •1 × FADH2 • •Ekvivalent ATP (DŘ) •1 •9 •2 •Celkem 12 ATP •12 •Obecné vlivy na regulaci citrátového cyklu üEnergetický stav buňky rozhoduje o průběhu CC üCC probíhá jen za přítomnosti kyslíku üPokud má buňka dostatek energie, tak je CC zpomalen üATP/ADP > 1 üNADH+H+/NAD+ > 1 üAllosterická inhibice üInhibice produktem ⇒ ATP a NADH působí jako inhibitory CC Které reakce citrátového cyklu jsou: * Nevratné * Určují rychlost CC * Allostericky inhibovány NADH * Allostericky inhibovány ATP acetyl~CoA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . malát . . . . . . . . . . � � „ � pyruvát NAD+ NADH [ [ [ [ ATP ADP Ca2+ – – – – – – – – – Ca2+ Ca2+ + REGULACE CC acetyl~CoA citrát cis-akonitát izocitrát 2-oxoglutarát sukcinyl-CoA sukcinát fumarát malát oxaloacetát � „ pyruvát NAD+ NADH [ ATP ADP Ca2+ – – – – – – – – – Ca2+ Ca2+ + REGULACE CC * Čím je limitován průběh CC v buňce, která nemá dostatečný přísun kyslíku? * * * * Jakým způsobem je metabolizován AcCoA v hepatocytech pokud je ho nadbytek a současně: * buňka má dostatek ATP? * buňka má nedostatek OA? •17 Katabolické děje - vstupy do CC •syntéza purinů •Leu, Ile (přímo) •Phe, Tyr, Lys, Trp •syntéza purinů (Asp) • • •Ile, Val, Met Schéma ukazuje metabolické dráhy, které poskytují pyruvát, acetyl-CoA a další meziprodukty CC. Jde tedy o vstupy do CC, souhrn katabolických drah. •18 Anabolické děje - výstupy z CC •acetylCoA •MK, steroidy •Intermediáty odčerpané na biosyntézy jsou doplněny anaplerotickými reakcemi Schéma ukazuje využití meziproduktů CC pro syntetické (anabolické) děje. Meziprodukty takto odčerpávané jsou dle potřeby doplňovány anaplerotickými reakcemi. •19 Dýchací řetězec üVnitřní mitochondriální membrána üSystém (kaskáda, řetěz) oxidoredukčních enzymů s kofaktory üenzymové komplexy I–IV üdva pohyblivé přenašeče (koenzym Q, cyt c) üKofaktory: cytochromy üubichinon (koenzym Q) üFMN, FAD übílkoviny s nehemovým železem a sírou ü üKonečná fáze přeměny vodíku z živin üSpřažení dýchacího řetězce s aerobní fosforylací (tvorba ATP) • •20 DŘ je soustava redoxních dějů ve vnitřní mitochondriální membráně, která začíná oxidací NADH a končí redukcí O2 na vodu. üTransfer elektronů ve vnitřní mitochondriální membráně je spojen s transferem protonů přes membránu do mezimembránového prostoru. üProtonový gradient je využit na syntézu ATP. • •H+ •H+ •H+ •H+ •– – – •+ + + •ADP + Pi •ATP •NADH+H+ •O2 •2H2O •NAD+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •e– • •protonový gradient •Matrix (negativní) •MMP (pozitivní) • Snímek stručně shrnuje hlavní myšlenky dýchacího řetězce a následné aerobní fosforylace. DR představuje sled na sebe napojených redoxních párů lokalizovaných ve VMM, jimiž se různým oxidovatelným substrátům odebírají vodíky a ty se přenášejí cestou přenašečů nejdřív jako atomy vodíku a potom jako jejich elektrony až na kyslík, který se do mtch uvolní z Hb. V průběhu DR se uvolňuje značné množství Gibbsovy energie a proto je proces oxidace v mtch stupňovitý a kontrolovaný a energie se uvolňuje potupně a transformuje se v napojeném pochodu aerobní fosforylace do ATP. •21 •Vnitřní mitochondriální membrána (VMM) üKristy üSemipermeabilní üNení propustná pro ionty üNení propustná pro protony ! üObsahuje enzymové komplexy dýchacího řetězce, kofaktory üObsahuje transportní proteiny DR probíhá v mtch. Většina přenašečů DR jsou zabudovány do VMM, výjimku tvoří NADH dehydrogenázy (matrix mtch) a cytochrom c, který je volně vázán na vnější povrch VMM. VMM je selektivně propustná pro malé nenabité mlk (O2, H2O, CO2 a NH3). Kromě enzymů DR obsahuje VMM celou řadu transportních proteinů pro ionty, nízkomolekulární látky (ATP, NADH, aj) Právě tato vlastnost – nepropustnost umožňuje vytvářet iontové gradienty mezi matrix a mezimembránovým prostorem. •22 •Aerobní fosforylace je důsledek reoxidace redukovaných kofaktorů v DŘ •Živiny (redukované formy C) •CO2 + redukované kofaktory • (NADH+H+, FADH2) •reoxidace v DŘ •dehydrogenace •O2 •Protonový gradient + H2O •ADP + Pi ® ATP • •dekarboxylace Kofaktory DŘ üCytochromy ü ü üUbichinon (koenzym Q) ü ü ü üFMN, FAD ü ü ü üBílkoviny s nehemovým železem a sírou • •23 •24 Schématický průběh DŘ üNADH, FADH2 (redukované kofaktory) [oxidace enzymy DŘ (komplexy I-IV) üvstup do DŘ üpostupný transport ………….. üreakce s kyslíkem za vzniku vody üUvolněná energie se uchovává se ve formě ATP • • • •I •II •III •IV •H2O •ATP •„ENERGIE“ •Redukované kofaktory •O2 •vnitřní •mitochondriální membrána •matrix •mezimembránový prostor •ADP+Pi Co rozhoduje o sledu přenašečů v DŘ? üHodnoty elektronového potenciálu jednotlivých ox/redox párů üRedukční ekvivalenty (H/e-) se přenášejí ve směru stoupajícího (pozitivnějšího) redox poteniálu ü aFlavoproteiny mají velmi variabilní hodnotu E°´, v závislosti na bílkovinné části (0,003 − 0,091 V). 2 H → NAD+ → FMN → FeS → CoQ → cyt b → cyt c1 → cyt c → cyt a+a3 substrátu 1 ↑ FAD ↑ 2 H substrátu 2 O2 H2O E0 -0,320 V -0,080 V -0,040 V +0,215 V +0,816 V Všechny kofaktory až na koenzym Q jsou spojeny s bílkovinou složkou a jen tak jsou účinné. Většina vodíků ze substrátuů vniká do DR pomocí pyridinových kofaktorů (NAD). Pouze vodíky z těch substrátů, které jsou oxidovány flavinovými dhgenázami, vstupují do DR touto cestou. •26 Zdroje redukovaných kofaktorů NADH (matrix) citrátový cyklus (isocitrát, 2-oxoglutarát, malát), b-oxidace MK (b-hydroxyacyl-CoA), oxidační dekarboxylace pyruvátu, dehydrogenace ketolátky (b-hydroxybutyrát), dehydrogenační deaminace glutamátu NADH (cytosol) glykolýza (dehydrogenace glyceraldehyd-3-P), glukoneogeneze (dehydrogenace laktátu na pyruvát) dehydrogenace ethanolu (na acetaldehyd) FADH2 (matrix) b-oxidace mastných kyselin (dehydrogenace alkanoyl-CoA) citrátový cyklus (dehydrogenace sukcinátu) •Transport NADH z cytosolu do matrix üNADH vznikající v cytoplazmě musí být transportován do matrix üvnitřní mitochondriální membrána není volně propustná üdva přenašečové mechanismy (člunky) üaspartát/malátový (univerzální) üglycerolfosfátový (mozek, sval) • Přehled nejdůležitějších zdrojů redukovaných kofaktorů. •27 Sběrná místa pro redukční ekvivalenty •I. •acyl-CoA •enoyl-CoA •pyruvát, CC, ketolátky Jak již bylo uvedeno, substráty DŘ jsou redukované kofaktory, pyridinový (NADH) a flavinový (FADH[2]), vstupují do DŘ prostřednictvím čtyř specifických vstupů (= membránových enzymů). 1. NADH vstupuje do DŘ z matrix na komplex I (NADH-dehydrogenasa), který katalyzuje celkovou reakci: NADH+H^+ + Q  NAD^+ + QH[2]. Redukované flavinové kofaktory mohou pocházet z různých metabolických drah a vstupují do DŘ na třech specifických místech. 2. Ze strany cytosolu je to již zmíněný glycerolfosfátový člunek. Flavinová glycerol-3-P-dehydrogenasa je zakotvená ve vnitřní mitochondriální membráně a obsahuje FAD, který se redukuje a elektrony se předají na ubichinon (Q) podle celkové reakce: glycerol-3-P + Q  DHAP + QH[2]. Ze strany matrix pocházejí redukované flavinové kofaktory z citrátového cyklu a -oxidace MK. 3. Sukcinátdehydrogenasa je enzymový komplex CC a současně komplex II dýchacího řetězce. Jedna část komplexu oxiduje sukcinát a redukuje FAD, jiná podjednotka oxiduje FADH[2] a redukuje ubichinon (Q), tedy celková reakce je: sukcinát + Q  fumarát + QH[2]. 4. Podobný osud má FADH[2] z oxidace MK. Acyl-CoA-dehydrogenasa katalyzuje první reakci -oxidace: acyl-CoA + FAD-ETF  enoyl-CoA + FADH[2]-ETF. [Poznámka: enoyl = 2,3-dehydroacyl = ,-nenasycený acyl = R-CH[2]-CH=CH-CO-] Jiná dehydrogenasa katalyzuje redukci koenzymu Q: FADH[2]-ETF + Q  FAD-ETF + QH[2]. Obě reakce využívají matrixový flavoprotein zvaný ETF (electron-transferring flavoprotein). Všimněte si, že všechny vstupy redukovaných kofaktorů do DŘ mají stejný výsledek: vznik redukovaného koenzymu Q (QH[2]). •28 • • • • • • • • • • •vnitřní mitochondriální membrána •NADH+H+ •NAD+ •FADH2 •FAD •Þ •2e- • •½O2+2H+ •H2O •n H+ •n H+ •n H+ •Živiny •CO2 •Redukované kofaktory •ATP •matrix •……e-………. •Katabolické děje • • •P r o t o n o v ý g r a d i e n t •ADP+Pi •29 V DŘ se třikrát převádějí protony do mezimembránového prostoru ümezi vnitřní a vnější stranou VMM se vytvoří protonový gradient üjeho vybití je spojeno s uvolněním energie (protonmotivní síla), která má dvě složky: üelektrická složka = rozdíl membránových potenciálů ükoncentrační složka = rozdíl pH •Využití protonmotivní síly üSyntéza ATP aerobní fosforylací üTeplo (zejména hnědá tuková tkáň, thermogenin vytváří protonový kanál ve VMM) üAktivní transport metabolitů přes VMM Tři ze čtyř komplexů DŘ pumpují protony do mmp a generují tak protonový gradient přes vmm. Protože jsou protony nabité částice, má protonový gradient dvě složky, koncentrační (rozdíl pH) a elektrickou (rozdíl nábojů, respektive potenciálů). Nahromaděné protony představují zvláštní formu energie, tzv. proton-motivní sílu, která se může využít trojím způsobem: •aerobní fosforylace •termogeneze (působením thermogeninu, který vytváří protonový kanál ve VMM) •sekundární aktivní transport. •30 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •Syntéza ATP aerobní fosforylací •Protonový gradient • •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •H+ •ATP •ADP + Pi •ATP-synthasa •F0 •F1 •F1 •Protonmotivní síla •31 ATP-synthasa má tři části üvšechny složené z podjednotek üFo prochází membránou, kanál pro H+, prstenec z několika podjednotek C, které při průchodu H+ rotují üspojující γ podjednotka také rotuje üF1 (v matrix) má tři α a tři β podjednotky, na ní probíhá syntéza ATP, nerotuje •F1 head •FO segment •connecting •section •32 • • Vodík přenesený do dýchacího řetězce • • Přenos na vnější stranu Přenos přes enzymy DŘ • membrány v membráně •přenos ve třech komplexech DŘ terminální akceptor • • protonový gradient O2 • vybití gradientu vede ke • vzniku energie • ENERGIE využita •k syntéze ATP („konzerva“ energie) • • • • • • •H+ •e- •33 •Rozpojovače üDŘ a fosforylace jsou za normálních podmínek těsně spojeny jako důsledek nepropustnosti VMM pro H+ üJediná cesta pro H+ zpět do matrix je přes Fo část ATP-syntasy üNěkteré látky mohou vybít protonový gradient bez zisku chemické energie (ATP) - rozpojí DŘ od aerobní fosforylace üUvolní se pouze teplo üDŘ probíhá bez přerušení üAerobní fosforylace neprobíhá = netvoří se ATP Rozpojovače (protonové ionofory) jsou lipofilní sloučeniny, které se mohou zabudovat do vmm a umožní přenos protonů z mmp do matrix, tedy vybití protonového gradientu. DŘ probíhá normálně, ale aerobní fosforylace nikoliv. Rozpojovače tedy rozpojují dva spřažené procesy – dýchací řetězec a aerobní fosforylaci. Dinitrofenol je nejznámější příklad rozpojovače. Podobně působí také rozpojující proteiny (UCP, uncoupling proteins). Jsou to integrální membránové proteiny tvořící kanál pro protony. Typickým příkladem je thermogenin v hnědé tukové tkáni. •34 •Rozpojovače • •n H+ •DŘ = kanál pro H+ •35 •2,4-Dinitrofenol üPravý rozpojovač üOtrava: zvýšená tělesná teplota, horečka, pocení, zrychlený dech üSmrtelná dávka kolem 1 g ü1920–1930 se užíval v dávce 2,5 mg/kg jako „zázračný“ prostředek na hubnutí üPodobně působí pikrová kyselina •36 •Thermogenin (uncoupling protein 1, UCP1) je fyziologický rozpojovač üSpeciální bílkovina s kanálem pro H+ üVyskytuje se v hnědé tukové tkáni (buňky mají více mitochondrií) üProbíhá DŘ, tvoří se H+ gradient, thermogenin vybíjí gradient na teplo, netvoří se ATP üNovorozenci, hibernující zvířata (zimní spáči) ü •37 •Inhibitory DŘ •Dýchacího řetězce ürotenon, barbital (I) ümalonát (II) üantimycin A (III) üdimerkaprol (III) üCO, CN-, SH-, N3- (IV) • • •ATP-syntasy üoligomycin • • •38 Stechiometrie vzniku ATP •přenos 2 e- z NADH ………….. 3 ATP •přenos 2 e- z flavoproteinů ……. 2 ATP •novější výzkumy uvádějí nižší hodnoty: •transfer 2 e- z NADH na ½ O2 .... 2.5 ATP •transfer 2 e- z FADH2 na ½ O2 .... 1.5 ATP •Rychlost DŘ + aerobní fosforylace závisí na dostupnosti O2, substrátů (hlavně NADH, ADP), kapacitě DŘ •Limitující faktory: a)v klidu – dostupnost ADP + kapacita DŘ b)při fyzickém výkonu – přísun O2 do matrix Stechiometrie DŘ určuje výtěžek ATP. Ten je vyšší při oxidaci NADH než FADH[2]. Dlouhou dobu platily údaje 3ATP/NADH a 2 ATP/FADH[2], nyní jsou postupně nahrazovány novějšími a přesnějšími údaji, které jsou o něco nižší. DŘ a aerobní fosforylace jsou dva procesy těsně spřažené, jeden bez druhého nemohou probíhat. Limitující faktory se liší podle stavu organismu (v klidu, v fyzické zátěži). •39 •Energetická bilance citrátového cyklu •Přímý zisk v CC Zisk energie v DŘ • •GTP …………………………………………………………….1 ATP • •3 NADH …reoxidace v dýchacím řetězci…..3 x 3 ATP • •FADH2 …..reoxidace v dýchacím řetězci ………..2 ATP •Celkem 12 ATP na 1 acetylCoA •40 •Substrátová fosforylace üATP vzniká při konverzi makroergních meziproduktů při metabolismu živin üsukcinyl-CoA (CC) ü1,3-bisfosfoglycerát (glykolýza) üfosfoenolpyruvát (glykolýza) •Aerobní fosforylace ünavazuje na DŘ üna syntézu ATP se využije protonmotivní síla • • •Dva způsoby vzniku ATP •41 • „ANORGANICKÉ „BIOCHEMICKÉ • SPALOVÁNÍ“ SPALOVÁNÍ“ • • üEnergie je uložena v makroergních sloučeninách üEnergie je dostupná pro pozdější využití üEnergie uvolněna jako teplo ü üŽádná energie není uložena •Oxidace sacharidu Þ CO2 + H2O •Oxidace sacharidu Þ CO2 + H2O •Biochemické oxidace •„Buněčné dýchání“ • •Oxidace v postupných krocích • In vitro In vivo