§ §a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, §b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, §c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, § §d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, §e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a §f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží. § §Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. §Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. §Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. §Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen „orgán veřejné moci“). §Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. §Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. §Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci. § § Osoby §Nemá osobnost ani svéprávnost §Není věcí v pravém slova smyslu §Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. §Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. §Pokud nestačí rozumová vyspělost – pouze se souhlasem zákonného zástupce §Postačí souhlas pouze jednoho zástupce. Pokud si dva zástupci odporují, nepřihlíží se ani k jednomu z nich §Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. §Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. §Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. §Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých. §Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením. §Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. §Člověk je nedotknutelný. §Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. §Mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích. §Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se k tomu; §Kdo chce provést na jiném člověku zákrok, vysvětlí mu srozumitelně povahu tohoto zákroku. §Vysvětlení je řádně podáno, §lze-li rozumně předpokládat, že druhá strana pochopila způsob a účel zákroku § včetně očekávaných následků i §možných nebezpečí pro své zdraví, §jakož i to, zda přichází v úvahu případně i jiný postup. §Udělený souhlas může být odvolán v jakékoli formě, i když se pro udělení souhlasu vyžaduje písemná forma. §Ustanovení §lze ustavit zakladatelským právním jednáním, §zákonem, §rozhodnutím orgánu veřejné moci §Právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. §Orgány §Závisí od typu osoby §Jednatel, Ředitel, Předseda představenstva? §Mělo by být patrno z obchodního rejstříku §Kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, neplyne-li to již z okolností. Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním zařazení. §Absolutní majetkové právo §Absolutní věcné právo - Působí proti všem §Předmětem vlastnictví může být: §Věc hmotná §Věc nehmotná §Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. §Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. §Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. §Věci hmotné § ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu. §Movité, nemovité §Také ovladatelné přírodní síly §Věci nehmotné §práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. §Pohledávky a duševní vlastnictví §Věci Zastupitelné vs. Nezastupitelné §50 g zlata vs. 50 gramový snubní prstýnek § §Každý spoluvlastník má právo k celé věci. §Každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu. §Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů. §Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, §Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. §zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy §zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat. §Zřizuje se smlouvou, nelze vzít do zástavy nuceně §Neplést se zadržovacím právem §Výkon práva §Obvykle zpeněžením v dražbě §Zástavní právo zaniká se zajištěným dluhem §Lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny, nejsou věcí. §Nelze s nimi obchodovat, nelze se soudit o jejich vydání §Lze použít k Vědu a Výzkum pouze se souhlasem §Jinak nakládání pouze v režimu stanovených zvláštními předpisy §Závazkový vztah §Dlužník má dluh §Věřitel má pohledávku §Závazek vzniká: §ze smlouvy, §z protiprávního činu, §nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. §Ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat. §Smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. §Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. §V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. §Návrh §musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. §obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím §Přijetí návrhu §Projeví včas vůči navrhovateli souhlas. §Nabídka učiněná ústně musí být přijata bezodkladně, §Nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce. §Nabídka s výhradou je novým návrhem § Zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. §Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. § §Jsou to náležitosti jež vyplývají z konkrétního smluvního typu §Například: §Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. §Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. §Konkrétní typ smlouvy předvídaný občanským zákoníkem §Upravuje „typové“ práva a povinnosti a použije se v případě, že se smluvní strany nedomluví jinak § §Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). §Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. § §…. Přednáška o odpovědnosti