Krevní skupiny erytrocytů Krevní skupiny /skupinové systémy •Krevní polymorfizmy •Antigeny na povrchu membrány erytrocytů •Produkty jednoho genu nebo komplexu vzájemně souvisejících genů •Biallelické systémy •Podléhají pravidlům mendeliánské dědičnosti •Dnes 26 skupinových systémů s 270 antigeny • • • • • Krevní skupiny •Syntéza: –přímo na erytrocytech (nerozpustná forma) –v plazmě nebo tělních tekutinách (rozpustná forma) –adsorpce z plazmy nejen na erytrocyty, ale také na jiné buňky (nejen krevní, ale i ostatní tkáňové) •Některé skupiny jsou histokompatibilní (ABO) •Sloučeniny proteinové nebo sacharidové s biologickými funkcemi •Detekovatelné různými metodami / serologicky, precizně DNA analýzou •Aloantigeny, vznikají proti nim protilátky • Rozdělení krevních skupin podle funkce v erytrocytu 1. 1.Strukturální skupiny –Integrální membránové proteiny (traverzují x-krát membránou nebo mají extracelulární N-nebo C-zakončení) 2. 2.Funkční skupiny –Udržují integritu buňky –Transportéry –Aktivní enzymy –Receptory pro ligandy, adhezivní funkce • • KS Terminologie •ISBT terminologie od r.1980, kontinuální up-date, databaze. • •Numerické označení: • •Šestimístné číslo pro antigen (005001 Lua) •První trojčíslí pro systém (005 Lutheran) •Druhé trojčíslí identifikuje antigen (001Lua) •Systému odpovídá abecední symbol (LU, např. LU 1) •V genotypu oddělení místem nebo * (LU 1, LU*1) •Ve fenotypu znaménko + a – pro přítomnost nebo nepřítomnost antigenu (LU:-1,2) • • •Alternativní označení (běžně používané): • •LU:-1,2 odpovídá fenotyp Lu(a-b+) •LU:-1.-2 odpovídá Lu null nebo Lu(a-b-) •DO:1,2,3,4,5 odpovídá Do(a+b+) Gy(a+) Hy+ Jo(a+) Dědičnost krevních skupin •Dědičné znaky jsou řízeny určitými oblastmi chromozomů (geny) •Geny se vyskytují v párech (gen mateřský/otcovský) •Varianty genu na molekulární úrovni = alely •Obvykle dvě alely pro určitý gen (bialelismus), může být i více alel v genu (genový polymorfizmus) •Každý gen kóduje vznik specifického proteinu (antigenu), který je typický uspořádáním aminokyselin •Genotyp = genetická charakteristika jedince, určuje, jaké antigeny mají vznikat (dominantní i recesivní znaky) •Fenotyp = manifestní znaky (dominantní znaky) • Dědičnost krevních skupin •Většinou bialelické systémy •Alela zajišťuje konkrétní fenotypový projev genu •Alela dominantní/ recesivní/ kodominantní •Homozygotní jedinec: shodné alely v genu (A/A , B/B, 0/0) •Heterozygotní jedinec: různé alely v daném lokusu (A/0, B/0, A/B) Matka/otec Fenotyp/genotyp 00 0 AA,A0 A BB,B0 B AB AB 00 0 00 0 A0,00 A,0 B0,00 B,0 A0,B0 A,B AA,A0 A A0,00 A,0 AA,A0, 00 A,0 AB,A0, B0,00 AB,A,B,0 AA,AB, A0,B0 A,AB,A,B BB,B0 B B0,00 B,0 AB,A0, B0,00 AB,A,B,0 BB,B0, 00 B,0 AB,BB, A0,B0 AB,B,A AB AB A0,B0 A,B AA,AB, A0,B0 A,AB,B AB,A0, BB,B0 AB,A,B AA,AB, BB A,AB,B AB0 systém - dědičnost • Cis-AB • AB OO • • • • Unequal • Crossing-over • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •Cis-AB •OO •Cis-AB i-오해cisAB Fenotyp a souvislost s laboratorním vyšetřením • •Větší množství antigenu (efekt dávky) u některých homozygotů proti heterozygotům •Různá síla aglutinační reakce při serologickém vyšetření (silnější reakce u homozygotních typú) •U některých krevních skupin: Rh, Duffy, MNSs, Kidd • AB0 systém •nejvýznamnější skupinový systém •rozpoznání r.1900/Landsteiner •AB0 gen na 9. chromozomu → alela A a/nebo B a/nebo žádná z nich u krevní skupiny 0 •Produkt genu: antigeny A a/nbo B ( jejich průkaz definuje AB0 skupinu) •Skupina 0 (chybí geny A,B) → antigen H •Specifické glykoproteiny nebo glykolipidy •4 fenotypy A ,B,AB,0 membrána • AB0 frekvence H antigen = základ pro ostatní AB0 antigeny •gen – enzym – antigen • •součinnost genů FUT1(H) na erytrocytech a FUT2 (Se) v sekrečních epiteliích •geny kódují H-transferázu, která připojuje • fukózu ke galaktóze prekurzorové substance • a vzniká H antigen •H antigen je nepřímý produkt genu, glykanové • jednotky antigenu obsahují fukózu • H antigen •Tkáňová distribuce •FUT1 v erytroidních tkáních, endotelu, sensorických nervech •FUT2 v sekretech exokrinních, v epiteliích •často aberantní exprese v maligních bb. • •Funkce •substrát pro A a B antigeny •prekurzor Lewis antigenu •uplatnění v adhezi bb., receptor pro mikroorganizmy • • • Biosyntéza A, B antigenů •Probíhá stejným způsobem, tj. připojením sacharidů •specifických pro A nebo B krevní skupinu k H antigenu. •Vzniká tím specifický polysacharid A, B nebo AB. • •A alela = A transferaza = • transfer GalNAc na Gal akceptor •B alela = B transferaza = transfer • Gal na na Gal akceptor •0 alela = neaktivní = neprobíhá • substituce oligosacharidů, má H antigen • ABH Ag AB0 sekretorství (vylučovatelství) •solubilní ABH antigeny/glykoproteiny v tělních tekutinách •vyžadují gen FUT2(Se) •Jedinec - nonsekretor se/se nevylučuje ABH antigeny •80% osob jsou sekretoři: podle AB0 skupiny mají stejné antigeny v sekretech (A+H, B+H nebo H) •20% osob jsou nonsekretoři: v sekretech nemají H ani A nebo B antigeny •stanovení sekretorství: detekce ABH substancí (= rozpustné antigeny) ve slinách nebo geneticky A skupina: Podskupiny A1 a A2 •Kvantitativní rozdíly •A1 nejfrekventovanější •A1(A1B) silná exprese A antigenu (více aktivní enzym) –Počet Ag míst/ery pro A1: 8-12 x 105 – pro A2: 1-4 x 105 – •Kvalitativní rozdíly •A1 ery obsahují antigen A + A1 •A2 ery obsahují pouze antigen A •Þ Vznik anti-A1 protilátky u osob A2 nebo A2B Slabé skupiny •fenotypové změny- zeslabení A a B antigenu •také změny antigenů v sekretech •příčina: genové mutace, vzácné alely provázené změnou fenotypu • např. A3,Ax,Am, Ael, Aend / B3, Bx, Bm, Bel •způsobují problémy při určení skupiny •provází je nález nepravidelných AB0 protilátek • Získané změny antigenů •Získaný antigen B u osob skupiny A (vzácně naopak): •slabší reakce získaného antigenu B •provází onemocnění GIT – deacetylace A sacharidu pomocí bakteriálních enzymů – zůstává sacharid podobný B antigenu – cross reakce s dg. sérem anti-B • •Zeslabení antigenů (obvykle A antigen) •leukemie (inaktivace A,B transferaz nebo inaktivace H transferazy se sekund. zeslabením A,B), malignity (neutralizace dg.séra solubilními A,B substancemi) • •Chimérické antigeny •potransfuzní, potransplantační, F-M krvácení, genetická chiméra • • H - deficitní fenotypy •homozygotní forma inaktivního FUT1 genu pro syntézu H antigenu (h/h) •nevzniká H transferáza a H antigen, chybí prekurzor pro A a B antigeny •fenotypově skupina 0, které chybí také antigen H a má proto navíc přirozenou protilátku anti-H •dva typy tohoto hh fenotypu: –nonsekretoři/typ Bombay (nemají antigeny H,A,B Ag na erys ani v sekretech + pravidelně mají v séru kromě anti-A a anti-B tepelnou a klinicky významnou anti-H) –sekretoři/typ paraBombay (mají H a A,B Ag v sekretech, ale ne na erys + mohou mít v séru nevýznamnou protilátku anti-HI) • abohlewag AB0 protilátky •odlišují AB0 systém od všech ostatních skupin – jsou to pravidelné protilátky a odpovídají AB0 antigenům •„přirozené“ protilátky v důsledku „imunizace“ mikrobiálními substancemi podobnými A,B antigenům •AB0 protilátky IgM, ale i IgG nebo IgA •dvě protilátky: anti-A a anti-B/ u osob 0 také anti-A,B •od 3.měsíce věku dostatečný titr, stacionární během života, změny při imunizujících stavech v těhotenství, •vzácně jiný nález: novorozenci, slabé skupiny, nemoci •transfuzích ABO_blood_type Skupina Anti-A sérum Anti-AB sérum Anti-A protilátka Anti-A1 protilátka Antigeny sliny sekret. A3 mf mf ne někdy A H Aend mf mf ne někdy H Ax -/w + -/+ často H (Ax) Am -/w -/+ ne ne A H Ay - - ne ne A H Ael - - někdy ano H • Slabé A podskupiny - serologie •Laboratorní vyšetření AB0 skupiny •Průkaz A,B antigenu na erytrocytech •Průkaz anti-A, anti-B v plazmě/séru 1.Laboratorní vyšetření AB0 skupiny: AB(0) antigeny na erytrocytech •dg.sérum anti-A, anti-B •monoklonální séra pro přímý solný test /pokojová T nebo polyklonální séra -A,-B,-A,B •metoda zkumavková, sloupcová aglutinace, pevná fáze, na skle, mikrotitrační desce •rostlinné lektiny (monoklonální séra) pro odlišení A1 podskupiny •rutinně prováděná kontroly kvality reagencií ( kontrola dg. sér a dg. erytrocytů) = při nesouhlasu v kontrole nelze uzavřít výsledek krevní skupiny 2.Laboratorní vyšetření AB0 skupiny: pravidelné AB0 protilátky •detekce pomocí dg.erytrocytů A1,B (ery 0 nebo autoctl.) •testy pro přímou aglutinaci / pokojová teplota s inkubací (doplňující testy pro 4°C event. 37°C) •zřetelné makroskopické reakce •do 4. měsíce věku se nevyšetřují (chybí, mateřské Ig) • • • • 0 (anti-A,B v séru) A (anti-B v séru) B (anti-A v séru) AB(žádné protilátky) Dg.ery 0 0 0 0 0 Dg.ery A1 + 0 + 0 Dg.ery B + + 0 0 ABO_blood_type 3.Nepravidelné AB0 protilátky •anti-A1 u osob A2, anti-H u osob A1 •chladový typ /RT/4°C, vzácně anti-A1 při 37°C •nebývá klinický význam, vedlejší nález při vyšetření KS B (anti-A) anti-A1 anti-H Ery 0 0 + Ery A1 + 0 Ery A2 0 + Ery B +++ +++ Diamed karty •Princip serologického vyšetření všech krevních skupin je stejný: antigeny na vyšetřovaných erytrocytech detekujeme pomocí specifických diagnostických protilátek (dg. sér) v testu a technikou, které umožňují jejich průkaz. Je to naprosto dostačující pro běžné diagnostikování. U AB0 skupiny se prokazují také pravidelné AB0 protilátky. •Genetické vyšetření umožní precizní diagnostikování skupinových antigenů, je zvláště přínosné u abnormálních forem antigenů, u transplantovaných a transfundovaných jedinců. AB0 diskrepance •Při vyšetření antigenů nebo protilátek •Diskrepance je nutné vyřešit před uzavřením výsledku •Pokud nelze – podávat 0 erytrocyty, AB plazmu •Opakovat vyšetření, provést vyšetření z nového vzorku, použít jiné reagencie spolu s kontrolami, jiné reakční teploty, promytí erys apod. dle typu problému •Validace testů – přední x zadní řada, kontroly dg.sér •Příčiny: Technické chyby. Abnormální sérové proteiny. •Abnormální antigeny. Polyaglutinabilita. Získané, zeslabené •antigeny. Nadbytek substancí. Chimérismus. •Protilátky/autoprotilátky. Imunodeficity. Jiné příčiny. Klinické souvislosti •Asociace s nemocemi vzácně •H antigen: pouze v souvislosti s hyperakutní rejekcí transplantovaného orgánu u osob typu Bombay a paraBombay, u kongenitální poruchy glykosylace (není dodána fukoza do Golgiho aparátu) •Asociace s transfuzí často •AB0 inkompatibilní krev vede k HTR a jejím komplikacím •velká (nové antigeny dárcovské dárce A/příjemce 0 ) nebo malá inkompatibilita (nové protilátky dárcovské příjemce A/dárce 0) •velká inkompatibilita je pro transfuzi nepřípustná • •Asociace s transplantacemi •periferních hematopoetických kmenových bb.(PBSCT) nebo kostní dřeně (BMT) •solidních orgánů (ledviny, srdce, játra vs. rohovka, kost) •časné a pozdní hemolytické komplikace a rejekce graftu při velké a malé nebo oboustranné inkompatibilitě • •Asociace s HON •Při AB0 typu neshody matky vs. plod (typicky matka 0) •IgG protilátky v etiologii HON • •Uplatnění ve forensní medicíně • Rh systém •dva vzájemně spojené homologní geny RHCE a RHD na 1.chromozomu •RHD gen kóduje RhD protein (antigen D. Nepřítomnost genu = chybí antigen D) •RHCE gen koduje RhCcEe protein (kombinace antigenů Ce,ce,cE,CE) •RHAG gen je nutný pro Rh aktivitu: tetramerické komplexy Rh glykoproteinu s Rh proteiny •každý gen 10 exonů •opozitní orientace RhD a RHCE - Rh boxy – gen SMP1 • a5 •D antigen je exprimován na membráně erytrocytu (RhD+) •D antigen chybí na membráně erytrocytu (RhD-) –delece celého genu (naše populace) –mutace genu –hybridní gen –inaktivní RHD pseudogen •D antigen je fenotypově odlišný´- slabší (různé genetické změny-mutace, hybridní alely, rekombinace genu- vedou ke vzniku vzácných alel, navenek se projeví změnou RhD) • • • • Rh proteiny (antigeny) procházejí 12x membránou, každý vytváří 6 extracelulárních loopů, na kterých jsou umístěné Rh antigeny • substituce několika aminokyselin Rh proteinu vzájemně odlišuje RhD a RhCcEe antigeny geny Rh Rh antigeny •antigeny D,C,c,E,e (Cw) •výskyt dle typu populace (D+ cca u 85% Evropanů, 90% Afričanů, u 100% Asiatů) •jsou podobné, rozdíl mezi RhD a RhCE proteinem 30-35 AMK •vysoce imunogenní proteiny •záleží na tvaru molekuly a na interakci mezi jednotlivými extracelulárními loopy •několik desítek tisíc kopií/ery, závisí na genotypu •epitop = charakteristické uspořádání AMK řetězce • •Ostatní Rh antigeny: high nebo low freqency antigens • geny Rh Rh antigeny •serologické rozeznání pomocí dg.sér anti-D,-C,-c,-E,-e •zygocii D/D a D/d nelze serologicky odlišit (chybí anti-d) •kombinace 3 párů alel Cc/Dd/Ee umožňuje vznik 8 haplotypů a 36 genotypů • • • • Antigeny D+C+c-E-e+ Fenotyp DCe/DCe R1R1 Genotyp DCe/DCe R1R1 DCe/dCe R1r´ D+C-c+E+e+ DcE/dce R2r DcE/dce R2r DcE/Dce R2R0 Dce/dcE R0r´´ •Funkce Rh antigenů: •udržení integrity membrány erys ( protein bandu 3) •transport amoniaku •kanál pro transport 02/CO2 •Tkáňová distribuce: •erytroidní tkáně, ledviny, játra, kůže, mozek, testes •Asociace s nemocemi: •hemolýzy - HON, HTR •nemoc štěpu proti hostiteli - GVHD •hemolytická anemie u Rh deficient.syndromu (Rhnull) Rh nomenklatura •Písmenová: D,C,E,c,e, f,Cw,Cx,Hro,Hr,Har,hrS… •Fisherova + Wienerova: DCe = R1 • DcE = R2 • Dce = Ro • DCE = Rz • dce = r • dCe = r´ • dcE = r´´ • dCE = rY Most Common RH Phenotypes •DCe •DCce •Dce •DcEe •DcE • •ce • • •DCcEe •Rh positive •Rh negativ • • Abnormální typy Rh antigenů •u cca 1% všech RhD pozitivních osob •D-- : chybí antigeny RhCcEe a zesiluje exprese RhD •Rhnull: chybí úplně všechny Rh antigeny •Rhmod: změna exprese, zeslabení Rh antigenů •Variantní D antigeny: –Weak D: kvantitativní změna antigenu –Parciální D: kvalitativní změna v mozaice antigenu • Weak D: slabý antigen, Dw •původní terminologie „Du“ •téměř žádná změna AMK v extramembranozní části RhD proteinu, mutace postihují intramembranozní a intracelulární část proteinu •porucha zakomponování Rh proteinu do tetrameru Rh • komplexu •nedochází k anti-D imunizaci • • • Příčina Dw: Dědičnost •zděděná zeslabená exprese Dw antigenu při –kompletním D antigenu, ale jeho menším počtu na erys •pouze slabé aglutinace nebo chybějící aglutinace v přímém aglutinačním testu •silné aglutinace v NAT s AGH •netvoří se anti-D, je možné bezpečně transfundovat D pozitivní krev Příčina Dw: Efekt pozice • •interakce alely D a C u genotypu cDe/Cde •C alela je v trans pozici k alele D •netvoří se anti-D, je možné bezpečně trasfundovat D pozitivní krev Parciální D: varianty D, Dvar •Chybí jedna nebo více obvyklých částí (epitopů) D antigenu •Mutace , rekombinace RHD genu •Změna se projeví v extramembranozní části RhD proteinu –některé epitopy zcela chybí –antigen je složený z jiných epitopů = nový tvar proteinu •Problém: vznik alo-anti-D, která reaguje se všemi RhD+ kromě vlastních ery •Problém: diagnostický + tvoří se • alo-anti-D po transfuzi D+ • • part D Vyšetření RhD : Reagencie •rutinní vyšetření D antigenu v rámci krevní skupiny •dříve polyklonální protilátky, dnes monoklonální protilátky (dg.séra) •výhody: silné reakce v přímém aglutinačním testu, nízký obsah proteinů - vhodné pro senzibilizované erys •duplicitně provedené vyšetření dvěma odlišnými dg. séry (chybí přirozené protilátky) •porovnávání shody výsledků u obou vyšetření •validace testu - použití kontrolního séra (Ctl) + kontrola pozitivní (D+erys) a negativní (D- erys) • • •Dárce krve/event. novorozenec: •zachytit všechny typy D antigenu •2 různá séra pro aglutinační test (různé anti-Dep klony) •došetření slabých antigenů v NAT • •Příjemce/těhotná: •ideálně: parciální D=RhD neg, weak D= RhD poz •nedetekovat DVI variantu •nedošetřovat slabé antigeny v NAT • •Serologicky běžně nelze rozlišit Dw/v, molekulárně genetické •metody (PCR). • • • •Cíl vyšetření D antigenu: •Falešně pozitivní výsledky: •spontánní aglutinace vyšetřovaných erys se všemi dg. séry (oldiší Rh kontrola) •aglutinace erys při obsahu chladových protilátek nebo paraproteinu ve vyšetřovaném vzorku (Rh kontrola, opakování vyšetření Rh po promytí erys) •kontaminace diagnostika - bakterie, T, Tn aktivace erys •laboratorní chyby •Falešně negativní výsledky: •selhání diagnostika (použití kontroly + a - ) •laboratorní chyby • • C,c,E,e antigeny •produkty alely RHCE •frekvence: C 68%, c 81%, E 29%, e 98% •substituce AMK v RhCcEe proteinu vede ke vzniku slabých a variantních antigenů •složené antigeny ce, Ce, CE, cE, antigen G •antigen Cw, Cx, MAR Rh protilátky •klinicky významné, imunní = vedou k destrukci erys •IgG / lab. teplota 37°C/ nepřímá aglutinace •neaktivují komplement, vedou k extravaskulární hemolýze •Procházejí placentou •HON, HTR •anti-D, -E, -c, -C, -e, -Cw •Rh autoprotilátky u AIHA •zvýšená reaktivita v enzymovém testu, efekt dávky •profylaktické použití anti-D u HON, klinické léčebné použití anti-D u ITP Ostatní krevní skupiny •Ii •Lewis •Kell •Kidd •Duffy •Lutheran •MNSs •P • •Ostatní s méně častými Abs (Dombrock, Diego, Colton, Chido/Rodgers, Gerbich, Cromer) •HFA •LFA Ii systém • •sacharidové struktury lineárně spojené •antigen i je prekurzorem antigenu I •fenotyp I dominuje u dospělých, i fenotyp u novorozenců •od narození do 2 let věku se množství I antigenu zvyšuje •antigeny jsou přítomné v sekretech, plazmě •změny antigenu u akutních i chronických leukemií • •Funkce •zajišťují připojení sacharidů k proteinům a lipidům buněčné membrány •receptory a ligandy v adhesivních procesech •Tkáňová distribuce •všechny krevní buňky, sekrety, epitel, jiné tkáně (oční čočka) •Asociace s nemocemi •anti-I u CAD (průkaz pomocí erys I-) •zvýšená exprese i antigenu u thalasémie • • Lewis /Le FUT3 (Lewis) FUT2 (Se) •souvisí s AB0 a H/h systémem •gen na 19. chromozomu •addice specifických monosacharidů k prekurzorovému řetězci •účast na syntéze antigenů Lea a v přítomnosti genu Se také antigenu Leb •syntéza neprobíhá v erytroidní tkáni, na erys se navazují z plazmy, jsou obsaženy v sekretech •antigeny Lea, Leb, LeX (Lec), LeY (Led) • • abohlewag •Fenotypy •Le(a+b-) •Le(a-b+) •Le(a-b-) •Le(a+b+) ¯exprese H, nekompletní fukosylace: unikátní • •Funkce: •nejasné, nejsou patologické souvislosti, ligandy pro •E-selektiny, adhesivní funkce Lewis protilátky •přirozené protilátky, bez imunizačního podnětu •anti-Lea, anti-Leb •Časté protilátky •IgM – lab. průkaz v chladových testech •ne aktivní při 37°C ( někdy -Creaktivní, hemolýza) •vzácně imunní: HON i HTR •asociace s orgánovými transplantacemi • • • Kell. Kel. Cellano •Glykoproteinové antigeny, silné imunogeny •Kell protein je připojený k membránovému proteinu XK •Kell proteiny tvoří cca 25 antigenů •Antitetické alely K2/K1, K4/K3, K7/K6, K11/K17 •Různá frekvence výskytu v populaci • •Funkce: •Kell : aktivace bioaktivních peptidů /proteolýza •XK: membránový transportní protein •Asociace s nemocemi: •absence XK (McLeod) u akantocytozy a svalové dystrofie s neurologickými defekty • Kell protilátky • •Protilátky: •známé od r.1949 při anemii novorozence •imunní protilátky, IgG typ •klinicky významné •v etiologii HON (hlavně anemie, ne hemolýza), navíc suprese erytropoezy), HTR •častá anti-K1, vzácně anti-K2, raritně anti-Ku • • Kidd /Jk •membránový glykoprotein •produkt jednoho genu JK na 18 chromozomu •alely JKA, JKB , ostatní jsou vzácné •Jk(a+b-), Jk(a-b+), Jk(a+b+) •Funkce: •transport urey •udržení osmotické stability a deformovatelnosti ery •Tkáňová distribuce: •erys, leukocyty, ledviny • • Kidd protilátky •málo frekventované •nebezpečné, podléhají rychlé fagocytoze - přehlédnutelné - rychlá sekundární anamnestická odpověď •Imunní IgG typ, hemolyzující účinek při aktivaci komplementu •efekt dávky u homozygotní exprese •zesílené reakce v enzymových testech •příčina HTR, vzácně u HON Duffy /Fy •membránový glykoprotein •Fy(a+b+), Fy(a-b+), Fy(a+b-) •Funkce •chemokinový receptor, receptor pro Plasmodium knowlesi •protektivní fenotyp Fy(a-b-) •úloha v zánětu a při malarické infekci •Tkáňová distribuce •erytroidní i nonerytroidní bb., epitel ledvin, endotel, plicní alveoly aj. •Asociace s nemocemi nejsou známé Duffy protilátky •Protilátky: •méně časté •imunní protilátky IgG •HON vzácně, někdy HTR •falešně negativní testy používající enzymy (destrukce Ag) • • Lutheran /Lu •membránový GP •přes 20 alel , většina vysokofrekventních •po narození slabé Ag, postupně zesilují (nebývá HON) •enzymy nepůsobí destrukci Ag •Funkce: buněčná adhese, erytropoeza •Tkáňová distribuce: epitel, endotel, erys (ne na lymfo, granulo, mono, trc) •Asociace s nemocemi: nejasná, bývá vyšší exprese Ag u malignit • Lutheran protilátky •málo časté •většinou IgM, v chladových testech •někdy IgG v testech při 37°C •mohou vázat komplement •často v kombinaci s HLA protilátkami •efekt dávky u homozygotní exprese •raritní anti-Lu3 u null fenotypu • MNS. Glykoforiny A,B,E •GPA gen = MN skupina •GPB gen = Ss skupina •GPE u vzácných variantních alel •membránové Ag, tvoří negativní povrchový náboj erys •Funkce: •nejasná, absence nevede k fyziologickým abnormalitám •receptor pro komplement ,cytokiny, bct, viry •Tkáňová exprese: •pouze erys •Asociace s nemocemi: neznámá MNS protilátky •většinou přirozené protilátky •bez klinického významu •efekt dávky u homozygotní exprese •vzácně HON a HTR při aktivitě v NAT ( imunní protilátky anti-s,-S,-M) •anti-N-like u dilazovaných pacientů •raritní anti-U u jedinců S-s- • • • P systém • •Globosidové antigeny P, Pk a paraglobosid P1 •raritní fenotyp p • Funkce: •v diferenciaci B lymfocytů •adhese bb., P antigen je buněčný receptor pro bakterie - na erys pro parvovirus B19 •Tkáňová exprese: •erys a jiné krevní bb., endotel, svalové bb., GIT , tumory, bakterie P systém protilátky •častá anti-P1 jako přirozená chladová protilátka •aktivace komplementu •nebývá HON, HTR •vzácné IgG •anti-P,-Pk,-p jsou vzácné •anti-PP1Pk u raritního fenotypu p •anti-P jako IgG autoprotilátka u dětského typu AIHA (PCH) má charakter bifazického hemolyzinu •v komplexu s jinými protilátkami (-IP1,-IP) T/Tn •antigenem je neúplně dostavěný polysacharid •za normálních okolností se tyto antigeny nevyskytují, za patologických situací umožňují polyaglutinabilitu různých krevních buněk (ery,trc,leu) 1.přechodná exprese T antigenu na ery u malignit, virových onemocnění (neuraminidázy uvolněné z mikrobů odstraňují kyselinu sialovou membrány) 2.trvalé odhalení T antigenu u idiopatického Tn syndromu, malignit (MDS, leukemie), autoimunních chorob •pravidelná anti-Tn protilátka v sérech zdravých lidí •odlišení typu T aktivace dle reaktivity s různými lektiny Chido/Rodgers •Ag tvoří C4A (acid) a C4B (basic) 4.složky komplementu •při aktivaci komplementu a jeho štěpení zůstane fragment C4d (tj.Ch/Rg) připojený na membránu ery •přítomné v plazmě, odtud se navazují na erys • •Funkce proteinů •patří ke klasické aktivaci C, pomáhají při interakci mezi Ag a Ab komplexem a jinými komponentami C • Colton /Co •11 antigenů jednoho genu AQP1 (protein vodního kanálu) •AQP1 a AQP3 exprimované na erys. •Funkce •Zajištění transportu molekul vody membránou erys podle osmotického gradientu •Tkáňová distribuce •většina tkání včetně erys (ledvinové tubuly, kapiláry,epitel oka, hepatální duktus aj.) •Významné protilátky: HON, HTR • • Cromer /Cr •součást DAF(CD55) = komplementregulační protein, tlumí aktivační kaskádu •receptor pro adhesi některých mikroorganizmů/ enterovirů •Funkce •regulace komplementu, chrání tkáně inhibicí C3 a C5 konvertázové aktivity při klasické a alternativní cestě •Asociace s nemocemi •nejsou pospané abnormality, pouze u null forem intestinální nemoci •u PNH je deficientní DAF Diego /Di •protein bandu 3 •exprimovaný v různých tkáních jako hlavní integrální protein membrány buňky •čtvrtý loop z 12 nese AB0 epitopy •absence bandu 3 je spojena se sferocytozou a hemolýzou •Funkce •udržuje strukturu a stabilitu buňky a její interakci s enzymy, Hb… •účast při vzniku senescentních Ag na starých erys •adheze parazitů (malárie) na erys •zajištění flexibility a tvaru buňky, transportu iontů • •Distribuce ve tkáních •erytroidní gen je na erytrocytech •exprese v ledvinách, kostech •Asociace s nemocemi •v patogenezi ovalocytozy (Melanesie), kongenitální akantocytozy, hereditární sferocytozy •Protilátky: •imunní IgG •hemolyzující účinek Dombrock /Do •glykoproteinový Ag připojený k membráně erys GPI kotvou •neznámá funkce •tkáně: erytroidní, lymf.uzliny, testes, slezina •asociace s nemocemi: ztráta Ag u PNH •Protilátky: •obvykle ve směsí jiných protilátek •imunní IgG, neaktivují komplement • • • • Gerbich /Ge •glykoproteiny membrány •tři vysokoincidentní Ag, ale také Ge negativní fenotypy •Funkce •udržují integritu buňky, negativní povrchový náboj erys, participují při vstupu Plasmodia do erys •Tkáňová distribuce •erytroidní i nonerytroidní tkáně •Asociace s nemocemi •udržují tvar erys a zajišťují deformovatelnost erys, absence může vést k eliptocytoze nebo abnormálnímu tvaru erys • •Protilátky: •imunní IgG •vzácně HON, HTR •autoprotilátky u AIHA, klinicky nevýznamné Ostatní skupiny •Vysokofrekventní antigeny • •Vel, Lan, JMH, Sda, Ata •Obtížně identifikovatelné / referenční pracoviště •Téměř nelze najít kompatibilní krev •Složité potvrzení negativními fenotypy •Nízkofrekventní antigeny • •Chra, By, Bi, JONES, HJK,SARA •Vzácně imunizace Registry dárců krve •Jsou: •Národní registr dárců vzácných krevních skupin / Transnet •Mezinárodní registry dárců vzácných krevních skupin •Referenční laboratoře národní/mezinárodní • •Cíl: •Vyhledávání skupinově shodných dárců pro imunizované pacienty – zajištění substituce krve (mražené TU) • Work shop Blood Monthly National Frozen Frozen Blood Type Donors Blood Bank Council/Europe Oh 35 12 11 CDE/CDE 8 5 -- CdE/CdE 1 -- 2 CwD-/CwD- 1 -- -- -D-/-D- 86 -- -- Rhnull 9 -- 5 Rh:-51 38 -- -- LW(a-b+) 45 -- 11 LW(a-b-) 1 -- -- S-s-U- 328 37 21 S-s-U(+) 27 -- -- pp 74 2 38 Pk 11 5 3 Lu(a+b-) 323 32 49 Lu(a-b-) 151 37 13 Kp(a+b-) 145 37 39 Kp(a-b-) 2 -- -- Js(a+b-) 165 18 -- Ko 81 12 4 K:-11 2 -- -- Fy(a-b-) 563 69 75 Jk(a-b-) 91 19 3 Di(b-) 957 -- 1 I- 93 12 -- Yt(a-) 230 17 107 Sc:-1 7 7 -- Co(a-) 235 44 24 View Rare Blood Types Information Cave: Laboratorní průkaz • •Antigenů na vyšetřovaných erys pomocí známých dg. sér •Protilátek ve vyšetřovaném séru pomocí známých dg. Erys •Průkaz komplexu antigen+protilátka = aglutinace • •Zaškolený personál •Standardní laboratorní postupy •Postup dle správné laboratorní praxe