Vrozená imunita Marcela Vlková Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU ZÁKLADNÍ POJMY Imunitní systém •Funkční charakteristika: • homeostáza, sebeudržování na úrovni molekulární výstavby organismu • schopnost rozpoznání a eliminace cizorodých a škodlivých látek z organismu • •Morfologická charakteristika: • lymfoidní, lymforetikulární systém • •Integrální součást organismu • propojení s metabolismem, endokrinním • a nervovým systémem • Základ imunitního systému •Lymfatická tkáň a lymfatické orgány •Buňky imunitního systému Složky imunitního sytému •Periferní oblasti imunitního systému je možno rozdělit do několika funkčních oblastí jejichž imunitní odpověď má určité odlišné charakteristiky. •Základní složky imunitního systému: • – Kostní dřeň, tymus –Lymfatické uzliny a slezina –Imunitní systém sliznic –Kožní imunitní systém –Lymfatický cévní systém Mízní cévy •Jsou přítomny téměř ve všech tkáních těla. •Nebyly nalezeny v avaskulárních strukturách, jako jsou vlasy, nehty, epidermis, rohovka, sklivec a čočka a některé druhy chrupavky. •Dále nebyly nalezeny v nervové tkáni, kostní dřeni a v nitru jaterního lalůčku. • • Míza, lymfa •Lymfa (míza) - nažloutlá tekutina kolující v lymfatickém systému •Podobné složení jako krevní plazma. Lidské tělo obsahuje asi litr lymfy. •Lymfa vzniká v prostotu mezi buňkami z tkáňového moku. •Sbírá se do mízních vlásečnic tzv. lymfatických kapilár. Tyto kapiláry sbírají lymfu se všech částí těla, spojují se dohromady a postupně vytvářejí větší lymfatické cévy. Potom pokračuje dál širšími lymfatickými cévami, kde se pak ústí do lymfatických uzlin, které lymfu filtrují. Lymfatické cévy se postupně spojují do velkých lymfatických cév - mízovodů, kterými vtéká lymfa do krčních žil krevního oběhu. Míza, lymfa •Pravý mízovod - ductus lymfatikus dexter -přivádí lymfu z horní poloviny pravé strany těla. •Hrudní mízovod tzv. ductus thracicus přivádí lymfu ze zbývajících částí těla. Toku krve do lymfatického systému zabraňují chlopně v ústích mízovodů. •Hrudním mízovodem proteče do žil každou minutu 4-10 ml lymfy; během jednoho dne 60% objemu plazmy a 50% všech bílkovin. •Lymfa pomáhá při přenosu živin do těla. Ve střevech je obrovský počet lymfatických cév, které sbírají malé kuličky tuku a odevzdávají je do krve cestou hrudního mízovodu. • • Složení lymfy •Je do určité míry podobné složení krevní plazmy, má 50- 70% bílkovin plasmy, obsahuje tuky a cholesterol, vitamíny rozpustné v tucích, které se vstřebávají v okolí trávicí soustavy. Dále obsahuje steroidní hormony, železo, měď a kalcium. •Lymfa v kapilárách neobsahuje buňky; ty se do ní dostávají až po průchodu některou lymfatickou uzlinou. V ductus thoracicus má lymfa narůžovělou barvu, je kalná a obsahuje mnoho buněk. •Má schopnost srážet se, podobně jako krev. •99 % jejích buněk tvoří lymfocyty - 95 % tvoří efektorové lymfocyty. Ostatní buňky jsou v lymfě ojedinělé. • Složení lymfy •Složení lymfy v cévách proměnlivé - závisí na jejich pozici. •Lymfa z horních končetin je lymfa bohatá na bílkoviny. •Lymfa ve střevech – chylus (střevní míza) – je bohatá na tuky, které se vstřebaly ze střeva během trávení. Tato lymfa je mléčné barvy. •Klasická lymfa je vlastně světlá, téměř bezbarvá tekutina, již můžeme vidět například v puchýři. • Cesty lymfocytů v těle Krevní oběh High endotelial venules •Naivní T-lymfocyty: přestup do parenchymu uzlin nebo slizničního imunitního systému pomocí postkapilárních venul s vysokým endotelem. •V těchto venulách jsou přítomny adhezivní molekuly, které umožňují vazbu naivních nebo paměťových neaktivovatných T-lymfocytů. Cirkulace lymfocytů S0241X-001-f017 Lymfatické orgány •Primární: kostní dřeň, thymus – - vznik, diferenciace a zrání imunokompetentních buněk – •Sekundární lymfatické orgány: slezina, lymfatické uzliny, MALT – - místo, kde probíhají specifické imunitní reakce – Primární a sekundární lymfatické orgány Thymus Primární lymfatické orkány Sekundární lymfatické orgány Kostní dřeň Waldeyerův okruh BALT Lymfatické uzliny Kostní dřeň Slezina Payerovy pláty Mesenterické lymfatické uzliny Lamina propria Urogenitální MALT Lymfatické uzliny Kostní dřeň - hematopoeza © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Propojení lymfatických orgánů •Lymfatické orgány – propojení s dalšími orgány těla pomocí lymfatických a krevních cév. •Aferentní lymfatické cévy – přivádějí do uzlin lymfu a s ní Ag a antigen prezentující buňky. •Eferentní lymfatické cévy – odvádějí lymfu a efektorové lymfocyty. •Prokrvení uzliny zajišťují: arterie – vstup • vény – výstup. •Arterie přináší naivní lymfocyty do uzlin. Lymfatická uzlina Snímek 002 Místo, kde probíhají specifické imunitní reakce Vyšetření lymfatických uzlin • Zvětšení lymfatických uzlin • v důsledku imunitní reakce na antigen • infiltrace zánětlivými buňkami (lymphadenitis) • infiltrace a proliferace maligních buněk • při imunologických (SLE, RA) a metabolických chorobách • •U zdravých dospělých osob bývají axilární a inguinální uzliny hmatné (v průměru 1 cm). •V dětství je reakce lymfatických uzlin běžná. •U dospělých do 30 let je asi 80% lymfadenopatií benigních, u osob nad 50 let jen asi 40%. •Diagnostický význam při infekci HIV Snímek 003 Slezina Slezina •Hlavní funkce •Odstraňování starých a poškozených buněk a partikulí (imunokomplexy) z cirkulace. •Iniciace adaptivní imunitní odpovědi na patogeny přenášené krví. • © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Vyšetření sleziny •U zdravých osob slezinu nenahmatáme •Hyposplenismus: vrozená asplenie • stavy po splenektomii • Význam vakcinace proti pneumokokům! •Splenomegalie: • hyperplasie buněk imunitního systému (infekce) • porušení průtoku krve (cirhóza jater, trombózy) • maligní procesy (primární i sekundární) • autoimunitní procesy (RA-Felty, SLE, hematol.) • extramedulární hematopoéza Snímek 006 Mucosa-associated lymphoid tissues (MALT) Imunita •Vrozená (přirozená, nespecifická, innate immunity) • u všech mnohobuněčných organismů • •Adaptivní (získaná, specifická, adaptive immunity) • až od obratlovců •…………………………………………………………………………………………. • • Adaptivní = vzniklý adaptací • • Antigen •Látka, kterou rozezná imunitní systém a která vyvolává imunitní reakci •Základní složení: •nosičská část molekuly •antigenní determinanty – epitopy, tvořené 5-7 aminokyselinami Vztah antigenu a epitopu 17-03_Epitopes_1 Imnunogennost •Schopnost vyvolat imunitní reakci – musí: –být cizorodé –mít dostatečnou molekulovou hmotnost (> 6 kDa) –mít komplexní strukturu •Produkty imunitní reakce ( protilátky, T-lymfocyty) mají schopnost s Ag specificky reagovat Chemické složení antigenů •Proteiny – obvykle výborné imunogeny. •Polysacharidy- jsou dobrými imunogeny zejména jako součást glykoproteinů. •Nukleové kyseliny- špatná imunogenicita, vázána zejména na komplexy nukleových kyselin a proteinů. •Tuky – velmi zřídka se uplatňují jako imunogeny. Nejznámější jsou sfingolipidy. • Hapten •Nízkomolekulární látky které vyvolávají imunitní reakci po vazbě na jiné vysokomolekulární látky. •Mají schopnost s produkty imunitní reakce reagovat. •Typickými hapteny jsou některé kovy, vyvolávají IV. (buněčný) typ přecitlivělosti, nebo léky způsobující I. (atopický) typ přecitlivělosti. • Imunogenicita haptenu 17-04_Haptens_1 Zkřížená reaktivita antigenů •Při imunitní reakci může někdy dojít k reakci s jinou látkou, než tou, která reakci původně způsobila. •Je to dáno imunologickou podobností obou látek, ale nemusí se jednat o podobnost chemickou. •Zkřížená reaktivita se uplatňuje zejména v patogenezi imunitních chorob. schema1.png Zkřížená reaktivita antigenů Vysoká afinita Nízká afinita Ab1 Ag2 Ab1 Ag1 THE IMMUNE SYSTEMInfection of the humanbody by pathogenicmicroorganisms such asbacteria, viruses,parasites or fungi trigge... IMUNITA VROZENÁ What happens when the physical and chemical barriers are breached?DR.T.V.RAO MD 8 Vrozená imunita • • Fyzikální bariéry: • Kůže • Sliznice • Respirační trakt • Močový trakt Vrozená imunita • • Chemické bariéry: • pH (kůže 5,5, žaludek 1-3, vagina 4,5) • mikrobicidní substance • (lysozym, defensiny, cathelicidiny…) Antimikrobiální peptidy •Endogenní antibiotika. •Charakterizováno asi 20 různých proteinů. •Tvořeny keratinocyty, mastocyty, buňkami ekkrinních žláz, ale též neutrofilními granulocyty a buňkami NK. •Spouštějí a koordinují aktivitu řady složek vrozeného a adaptivního imunitního systému • („alarminy“). •zajišťují integritu a růst epitelu, podporují angiogenézi. • Antimikrobiální peptidy v residentních kožních buňkách • • • •cathelicidiny (hCAP18/LL 37) keratinocyty • •b - defensiny (HBD - 2, HBD - 3) keratinocyty • •dermcidiny (DCD) ekkrinní potní žlázy • •Lysoszym - glykosidasa, která má baktericidní účinky a je schopna štěpit polysacharidové vazby mezi N-acetylglukosaminovými jednotkami a zbytku N-acetylmuramové kyseliny v buněčné stěně grampozitivních bakterií. Gramnegativní bakterie nejsou náchylné k enzymatickému působení lysozymu, protože peptidoglykanová vrstva je chráněná vnější membránou. • • Vrozená imunita •Biologické bariéry • •Mikroorganismy fyziologické mikroflóry •(komensální mikroorganismy) Nespecifická imunitní odpověď •Pokud Ag pronikne přes fyzikální, chemickou a mikrobiální bariéru – dochází k rozvoji nespecifické imunitní odpovědi. •Nespecifická imunitní odpověď se rozvíjí v řádu minut v po vazbě Ag na tzv. pattern recognition receptory – PRR. •PRR jsou přítomny na buňkách přirozené imunity, ale můžou být i humorální. Vrozená imunita: charakteristické rysy •PRR - Specifičnost: •Jsou rozeznávány struktury, které jsou stejné •u řady cizorodých agens (u mikroorganismů •jsou to tzv. „pathogen associated molecular •pattern“, PAMP, např. v lipopolysacharidech •nebo peptidoglykanech). •Adaptivní imunitní systém naproti tomu •poznává a odlišuje epitopy antigenů (T-, B-) • PAMP „ Pathogen Associated Molecular Pattern“ •Patogenem asociované molekulové vzory. •Vysoce konzervované struktury přítomny na rozsáhlých skupinách mikroorganismů, jsou esenciální pro jejich životní funkce. •Nevyskytují se na hostiteli. •Peptidoglykany, kyselina lipoteichová, lipopolysacharid bakteriální manany, glukany, •Bakteriální sekvence DNA tvořené cytosinem a quaninem (CpG) a dvoušroubovicovou DNA. DAMP „Damage Associated Molecular Patterns“ • •Vznikají při poškození infekcí, zánětem, chemickými toxiny, trauma, snížené krevní zásobování. •Nesouvisí s buňkami v apoptóze. PAMPs and DAMPs © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com PRR- Pattern Recognition Receptors •Identifikace PAMP a solubilních složek imunity. •Exprese receptorů není klonální – receptory přítomné na stejném typu buněk mají stejnou identitu. •Připraveny okamžitě reagovat – není potřeba proliferace – rychlá odpověď. •Schopny diskriminace mezi patogenními a nepatogenními mikroorganismy. Vrozená imunita: charakteristické rysy •Rozsah repertoáru: • •Poznávací schopnost PRR je omezená, •odhaduje se na cca 103 „molekulárních vzorců“, •zatímco adaptivní imunitní systém je •schopen odlišit (TCR, BCR lymfocytů) více než 10 7-8 •epitopů antigenů. • •Kromě součástí mikroorganismů poznává •vrozený imunitní systém také alterované buňky •hostitele (prostřednictvím např. heat shock •proteinů, membránových fosfolipidů, MHC). Receptory buněk přirozené imunity •Tři funkce: –Receptory pro fagocytózu stimulují pohlcení Ag. –Chemotaktické receptory zajišťují postup fagocytujících buněk do místa zánětu. –Stimulují produkci efektorových molekul a cytokinů, které pomáhají rozvoji přirozené imunitní odpovědi a následně i adaptivní imunitní odpovědi. PRR- Pattern Recognition Receptors • © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Cell associated PRR • © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com PRR- Pattern Recognition Receptors •TLR (Toll-like receptor): TLR1 -11 • v buněčné membráně (např. TLR2, 4) • v endosomech ( TLR3, 7, 9) •RLR (RIG-I-like receptor): • intracelulární (reakce s viry, tvorba IFNa) •NLR (Nod-like receptors): např. NOD2,NALP3 • v cytoplasmě, složky inflamasomů •CLR (C-type lectin receptor) • poznávají nekrotické buňky, manosové zbytky Vrozená imunita •Humorální složky: • •Mikrobicidní faktory (lysozym, defensiny, kathelicidiny a další) •Histamin, eikosanoidy •Komplementový systém •Pentraxiny (CRP, SAP, PTX3) •Kollektiny (MBL, SP-A, SP-B), Fikoliny •Cytokiny (Interferony α, β,γ, TNFα, IL-1, IL-6, • chemokiny) • Solubilní PRR © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Vrozená imunita Humorální složky: Pentraxiny (CRP, SAP – sérový amyloid P, PTX3) CRP a SAP – produkovány buňkami jater. PTX3 - produkován dendritickými buňkami, makrofágy a endotelem v odpovědi na vazbu na TLR a cytokiny. CRP a SAP - se váží na různá místa buněčných stěn bakterií plísní a apoptotických buněk obsahujících fodatidylcholin a fosfatidylmetanolamin. PTX – vazba na vybrané typy gram-positivních i negativních bakterií, viry a plísně, apoptotické buňky. Všechny tři aktivují komplement vazbou na složku C1q. Vrozená imunita Humorální složky: Kolektiny (MBL, SP-A, SP-D) MBL = Mannose Binding Lectin - vazba manozových zbytků ve stěnách bakteríí. SP-A, SP-D = Surfactant protein A, Surfactant protein D – opsoniny, nacházejí se v plicních sklípcích. Funkce – inhibice růstu bakterií, spolupráce s alveolárními makrofágy. Fikoliny – N-acetylglukosoamin a lipoteichová kyselina – součást buněčné stěny grampozitivních bakterií Cytokiny (Interferony α, β, γ, TNF-α , IL-1, IL-6, chemokiny) Molekuly buněčných interakcí • Cytokiny • • Interleukiny (IL-1 – IL-35), IFN, TNF, TGF, CSF • • Chemokiny (C, CC, CXC,CX3C) • • Adhezivní molekuly: integriny, selektiny, adresiny Cytokiny •Hlavní regulátory imunitního systému, působící na krátkou vzdálenost prostřednictvím vazby na specifické receptory na povrchu buněk. •Jsou produkovány buňkami imunitního systému, mají krátký biologický poločas. •Účinek – autokrinní, parakrinní, endokrynní. • • schemata7.png Schéma typů působení cytokinů na druhé buňky Autokrinní Receptor Parakrinní Endokrinní Signál Sekrece cytokinu Céva, krevní oběh Cytokiny •Hlavním producentem je určitá skupina buněk x mohou však být produkovány různými buňkami. •Vytvářejí funkční cytokinovou síť. •Jeden cytokin má často stimulační i tlumivý efekt. •Působí na více oblastí, vlastností – tzv. pleiotropní efekt . Funkce cytokinů •Stimulační: –Stimulace T- lymfocytů: IL-2 –Stimulace B-lymfocytů, produkce protilátek: IL-4, IL-5, IL-10, IL-21 –Stimulace makrofágů: IFN-g –Stimulace granulocytů: IL-8, chemokiny –Proliferace progenitorových buněk – •Prozánětlivé: IL-1, IL-6, IL-18, TNF- α – •Regulační: IL-10, IL-13, TGF-β • – Cytokiny •Uplatňují se v patogenezi: –atopických chorob (IL-4, IL-13 – stimulace tvorby IgE) –zánětlivé choroby (TNF-α) –imunodeficity (defekt produkce IFN-γ, IL-12) •Ale lze je využít i terapeuticky –protinádorová léčba (IL-2, IFN- α) –léčba sklerózy multiplex (IFN-β) –léčba některých imunodeficitů (IFN- γ) – – Interferony •Typ I: IFN-α, IFN-β : jsou produkovány některými buňkami infikovanými viry (hlavně fibroblasty, makrofágy). V cílové buňce inhibují virovou replikaci. • •Typ II „Imunní“: IFN-γ: produkován aktivovanými TH1 buňkami, způsobuje aktivaci makrofágů. • Mechanismus účinku interferonu (IFN) Virus Viral nucleic acid New viruses Antiviral proteins block viral reproduction Interferon molecules produced Interferon binding simulates cell to turn on genes for antiviral proteins Host cell 1 •Infected by virus •Makes interferon •Is kiled by virus Host cell 2 •Entered by interferon from cell 1; •Interferon induces changes that protect it Komplementový systém •Soustava 30 proteinů nacházejících se v tělních tekutinách nebo jsou vyjádřeny na povrchu buněk. •Nejdůležitější humorální součást imunity. •Podílí se na identifikaci nebezpečných vzorů mikroorganismů. •Na některé z nich se vážou složky komplementu. •Označené mikroby jsou pak identifikovány povrchovými receptory buněk imunitního systému, např. fagocyty. •Plně aktivovaný komplement je schopen usmrcovat především Gram-negativní bakterie, neutralizovat viry a opsonizovat. •Vztah k zánětu • •Soustava asi 30 sérových a membránových proteinů, některé z nich jsou latentní enzymy. •Po zakotvení některých složek na povrchu buňky dochází ke štěpení navázaných složek a získání enzymatické aktivity – konvertázy. •Kaskádovitě štěpí další složky a posouvají reakci k vtvoření membranolytického komplexu. •Odštěpené části složek, které nemají enzymatickou aktivitu, slouží především k opsonizaci. •Hlavní složky 9 sérových proteinů C1-C9. •C3 ústřední složka, C3b vazba na mikrobiální povrch. •Terminální produkt komplementové kaskády C5b, C6, C7, C8 a C9 (MAC membrane attack complex). Komplementový systém Komplementový systém - funkce •Proteolytickým štěpením dochází k aktivaci komplementové kaskády – vznik molekul s různými biologickými účinky: •Označení nebezpečných vzorů mikroorganismů - opsonizace (C3b, C4b) •Chemotaxe (C3a, C5a, komplex C567) •Tvorba anafylatoxinů (C3a, C4a, C5a •Osmotická lýza (komplex C5b-C9) • Aktivace komplementového systému •Do úrovně složky C5b probíhá cestou enzymatické kaskády. •Od aktivované složky C5b dochází k neenzymatickému sestavení komplexu napadajícího membránu - MAC = Membrane Attact Complex. •Výsledkem je lýza buňky. Klasická - spouštěna vazbou C1q na Fc úsek molekuly IgG nebo IgM, nebo C-reaktivní protein. Alternativní - spouštěna bakteriálními produkty nebo jako následek spontánní hydrolýzy C3 složky komplementu regulačními faktory I a H. Lektinová - na C1q a na protilátce nezávislá, spouštěna vazbou MBL-mannan. Různorodost aktivačních drah je výsledkem evolučního procesu. Zajištění obranného potenciálu komplementového sytému na přítomnost biologicky rozmanitých mikroorganismů. • Aktivace aneb cesty komplementového systému Aktivace komplementového systému membranolytický komplex © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Alternativní dráha KS •Fylogeneticky nejstarší •Aktivována složka B komplementu •Aktivace na základě přítomnosti molekul na povrchu mikroorganismu –Lipopolysacharid G- bacterií –Buněčná stěna některých bakterií –Buněčná stěna kvasinek (zymozan) –Agregovaný IgA •Stabilizace komplexu se účastní složky D a P (properdin) •Vzniká alternativní C3 konvertáza (C3bBb) • – • Aktivace alternativní dráhy komplementového systému C3 C3 C3a C3a B Ba Activating surfaces + proteolysis D, P C3b C3 Convertase C5 Convertase C3b, Bb, C3b C3b, Bb Klasická dráha aktivace komplementu Klasická dráha komplementového systému •Fylogeneticky nejmladší – závislá na působení protilátek •Zahrnuje působení složek C1, C2, C4 •Vazba C1Q části molekuly na Fc řetězec protilátek •Na podjednotku C1q jsou navázany C1s a C1r, které se po vazbě C1q na molekulu protilátky aktivují •C1r štěpí C1s, a tato pak štěpí složky C2 a C4 • • • Jednotka C1 C1 C2 C4 C2aC4b C3 C3a C3b C5 C5a C5b C5b, C6, C7, C8 IgG C9 Aktivace klasické cesty komplemntového systému Membranolytický komplex Aktivace komplementového systému © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com anafylaxe zánět, přitahování fagocytů C4a, C3a, C5a Lytická cesta Formace komplexu atakujícího membránu, lýza patogenu C5b, C6, C7, C8, C9 opsonizace fagocytóza C3b Alternativní cesta Spontánní aktivace C3 C3b Bf Factor D Bb Lektinová cesta Vazba manózy MBL MASP-1 MASP-2 C4/C2 C4b/C2b Klasická cesta Vazba protilátek C1q/r2/s2 C4/C2 C4b/C2b C3 convertáza C3 C3a + C3b C3b/Bb C4b/C2b C4b/C2b C5 convertase C5 C5b Komplementový systém Biologicky aktivní produkty aktivace C •C2b, C2a •C3a, C3b •C4a, C4b •C5a, C5b •C5b679(n) •Ba, Bb • •adhese, chemotaxe, aktivace buněk, lýza buněk, •odstraňování imunokomplexů a buněčných odpadů, •modulace aktivity APC, B - i T-lymfocytů • Funkce C1-INH © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Základní indikace vyšetření složek komplementového systému •Podezření na deficit některé složky aktivačních drah: –Funkční vyšetření klasické (CH 50) nebo alternativní (AH 50) dráhy –V případě patologického nálezu vyšetření hladiny jednotlivých složek komplementu. •Monitorování zánětlivého procesu: –Složky komplementu se chovají jako proteiny akutní fáze. –Při silné aktivaci komplementu při imunokomplexových chorobách ale dochází k výrazné konsumpci. •Podezření na poruchu regulačních složek komplementové kaskády (hereditární angioedém): –Vyšetření C1 INH a hladiny složek C3 a C4. • Imunochemické vyšetření jednotlivých složek komplementového systému •C3 (0,7 – 1,5 g/L) •C4 (0,1 – 0,4 g/L) •C1-INH (210-390 mg/L); + funkční test •C1q (100-250 mg/L), C2 (10 – 30 mg/L), C5 (80 – 170 mg/L) •MBL (0,3 – 3,5 mg/L) Lektin vázající manózu (MBL) •Po vazbě na manózové zbytky na povrchu baktérií aktivuje C2 a C4. •Asi u 25% populace lze prokázat heterozygótní deficit. •Deficit MBP je asociován s vyšší frekvencí banálních infekcí a komplikací při cytostatické léčbě. Deficience komplementového systému •C1-C4 : častý vývoj systémových imunokoplexových chorob (SLE-like), náchylnost k pyogenním infekcím. •C3-C9: zejména náchylnost k pyogenním infekcím. U deficitu C9 jsou typické opakované meningokové meningitidy. •C1 INH: hereditární angioedém. Funkční vyšetření klasické dráhy •Hemolytický test CH50 • !Odběr sražené krve do skleněné zkumavky, nutno zpracovat do 1 hodiny! • ·erytrocyty po inkubaci s protilátkami (amboceptorem) vytvoří komplex antigen – protilátka · ·přidání vyšetřovaného séra (obsahuje komplement) • ·lýza erytrocytů se projeví uvolněním hemoglobinu; detegujeme spektrofotometricky Hereditární angioedém •Způsoben deficitem C1 INH, dominantně dědičný. •Při traumatech, stomatologických výkonech, infekcích, menstruaci dochází k nekontrolované aktivaci komplementového systému. •Vazoaktivní peptidy způsobují zvýšenou vaskulární permeabilitu se vznikem edémem; terčem terapie může být bradykinin. •Klinické příznaky- nesvědivé kožní otoky, dechové obtíže, průjmy, křeče v břiše. ledovec v moři Komplementový systém je pilířem imunity mikrobicidní účinky zánětotvorné působení regulace adaptivní imunity ovlivňování buněk, orgánů a systémů Vrozená imunita •Celulární složky • •Epitelové a endotelové buňky, erytrocyty, destičky •Mastocyty, eosinofily, basofily •NK buňky (natural killer cells) •Profesionální fagocyty (neutrofilní leukocyty – „mikrofágy“, mononukleární fagocyty – „makrofágy“) •Dendritické buňky (buňky presentující antigeny) Neutralizace chemokinů, odstraňování komplexů Ag-Ab, zpomalení pohybu leukocytů v kapilárách zvyšují adhezi na endotel, krevní skupiny, Rh- faktor Obsahují denzní tělíska (ADP, serotonin, histamin) a alfa granule (cytokinů, chemokinů, růst.faktorů) - modulace zánětové odpovědi Krátce žijící buňky, v cytoplazmě četná granula obsahující histamin, proteoglykany, interleukiny (IL-4, IL-13) – časná fáze zánětové reakce, Váží IgE – degranulace - rozvoj zánětu Krátce žijící buňky 10-20h – v periferní krvi, delší životnost v tkáních - sliznice dýchacího, trávicího a močopohlavního ústrojí; Receptory pro Ig, chemokiny, cytokiny složky komplementu… v cytoplazmě četná granula obsahující kationické proteiny (ECP), cytokiny (IL-3,IL-5, TNF-alfa…) chemokiny, úloha v časné fázi zánětu Celulární složky vrozené imunity Mastocyty •Lokalizovány perivaskulárně a v blízkosti neuronů. •Dlouhožijící buňky •Jsou aktivovány IgE a antigeny, imunokomplexy, cytokiny, anafylatoxiny, hormony, neurotransmitery. •Sekretují řadu vasodilatačních a prozánětlivých mediátorů – preformovaných (histamin, kininy, proteasy) i nově syntetizovaných (leukotrieny, prostaglandiny, NO, cytokiny –zejm. TNFa). •Důsledek – akumulace buněk přirozené imunity (neutrofily, eosinofily, monocyty-makrofágy a lymfocyty. •Účast v reparačních procesech • • Jsou jednou z nejvýznamnějších součástí vrozených obranných imunitních mechanismů. • • Profesionální fagocyty Polymorfonukleární leukocyty (neutrofilní granulocyty) „mikrofágy“ (I. Mečnikov) Mononukleární fagocyty (v krvi i ve tkáních) „makrofágy“ (I. Mečnikov) •Neutrofilní granulocyty a eosinofilní granulocyty •Monocyty a makrofágy •Fyziologická funkce: 1. pohlcení - ingesce 2. nitrobuněčné zabití - cidie 3. odstranění - eliminace •Antimikrobiální systémy: 1. závislý na kyslíku 2. nezávislý na kyslíku • • • Fagocytóza Adherence fagocytované čáetice k membráně fagocytující buňky Tvorba psudopodií, které postupně obalují fagocytovanou částici Tvorba fagosomu Splynutím fagosomu a lysozomu vzniká fagolysosom Uvnitř fagolysosomu dochází k usmrcení a degradaci fagocytovaného materiálu Nedegradovatelný materiál je uvolněn z buňky Lysosom Fagocytóza Zabíjecí mechanismy fagocytujících buněk »1. závislý na kyslíku •Reaktivní metabolity kyslíku (H2O2, HOCl-, hydroxylový radikál, superoxidový aniont, singletový kyslík(O2) •Reaktivní dusíkové metabolity (NO, NO2) •Hydrolázy: proteázy, lipázy, DNAsy, RNAsy »2. nezávislý na kyslíku •Nízké pH •Lysozym •Lactoferin •Defenziny – antimikrobiální polypeptidy • •Příčinou syndromu je porucha syntézy CD18, nevytváří se komplex CD11/CD18 – integriny nutné k přechodu cév do místa zánětu. •Opožděné odhojování pupečníku s omfalitidou. •Abscesy s malou tvorbou hnisu. •Často postižena periproktální oblast, objevují se gingivitidy, lymfadenitidy, kožní infekce. • Porucha hojení ran. •V krvi výrazná leukocytóza i mimo akutní infekci. Deficit leukocytárních integrinů (LAD-I) Cesta leukocytů do místa zánětu © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Chronická granulomatózní choroba •Opakované abscesy nejčastěji postihující játra, periproktální oblast, plíce, objevují se hnisavé lymfadenitidy, osteomyelitidy. •Granulomy mohou působit útlak, například žlučovodů. •Většinou poměrně časný nástup obtíží, první příznaky se však vzácně mohou objevit i v dospělosti. •Příčinou je porucha tvorby reaktivních metabolitů kyslíku. Chronic Granulomatous Disease (X-linked) Možnosti vyšetření fagocytárních funkcí •Chemotaxe: vyšetření chemotaxe pod agarózou •Ingesce: ingresce metakrylávých partikulí •Tvorba reaktivních metabolitů kyslíku: • NBT test, chemiluminiscence, redukce tetrarhodamidu. •Vyšetření exprese b2-integrinů •Komplexní vyšetření: mikrobicidie Indikace k vyšetření fagocytárních schopností granulocytů •Především opakované hluboké abscesy, hnisavé lymfadenitidy, případně i první epizoda abscesu v neobvyklé lokalizaci (jaterní absces). Obtíže jsou vrozené, tj. objevují se obvykle od časného věku. •Výskyt solitárních, granulomů v časném věku. •Poruchy odhojování pupečníku spojené s poruchou hojení ran a výraznou leukocytózou (LAD syndrom). -jsou morfologicky podobné lymfocytům („velké granulární lymfocyty“, LGL), nefagocytují, nemají adherenční schopnosti -specializují se na zabíjení abnormálních vlastních buněk organismu nápadných nízkou expresí MHC molekul (např. infikovaných viry, intracelulárními bakteriemi, nádorové buňky) -cytotoxické nástroje NK buněk – perforin a granzym – podobně jako u CD8+ cytotoxických buněk -jejich cytotoxická aktivita je jednak přirozená, jednak může být zprostředkována protilátkami vázanými na FcR III (CD16), ADCC -ovlivňují vrozenou i adaptivní imunitu svými cytokiny, především IFN-γ a TNF-α NK (Natural Killer) buňky Funkce NK buněk © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Buňky NK •Aktivace NK-buněk je regulována souhrou signálů, které vycházejí z aktivačních a inhibičních receptorů. • •Inhibiční receptory (KIR) se váží na molekuly MHC I, které jsou přítomny na většině zdravých buněk. •Aktivační receptory (KAR) poznávají heterogenní skupinu ligandů, které se objeví na buňkách v důsledku stresu, maligní konverse, virové infekce. • •Řada genů, které ovlivňují funkci NK, jsou shluknuty na chromosomu 12 („natural killer gene complex – NKC“) • Antibody dependent cellular cytotoxicity (ADCC) Fc receptor Virus-infected Cell NK Cell perforin granzyne IgG Fab Fc Epitope Interferony (IFN) •Existují dva typy interferonů: •Typ I: IFN-α, IFN-β - jsou produkována některými buňkami infikovanými viry (hlavně fibroblasty, makrofágy). V cílové buňce inhibují virovou replikaci. •Typ II tzv. imunní - IFN-γ: produkován NK buňkami, aktivovanými TH1 a Tc1 buňkami, způsobuje především aktivaci makrofágů. Reakce NK buněk © Elsevier 2012. Abbas & Lichtman: Cellular and Molecular Immunology 7e www.studentconsult.com Buňky NKT •Imunofenotypově i funkčně podobné NK a T •Přítomny v periferní krvi, slezině, játrech, lymfatických uzlinách, kostní dřeni, thymu •Aktivované migrují do míst infekce nebo zánětu •Receptor má charakter „semi-invariantního“αβ TCR (Va24/Ja18 – Vb11) •Poznávají glykolipidové nebo lipidové struktury presentované na nepolymorfní CD1 molekule (lysofostatidylcholin je autoantigenem pro lidské NKT). • Zánět •fylogeneticky stará a monotónní obranná reakce •efektorový mechanismus nejen vrozené , ale i adaptivní imunity •rozvoj zánětu: –rozpoznání nebezpečného podnětu –vyhodnocení charakterů podnětu a rizika –vylití granul, transkripce genů, .. •každý zánět má imunopatologickou složku Zánět- komplexní obranná reakce systému vrozené imunity • •na infekci bakteriální, virovou, parazitární, •na poškození tkání fyzikálními a chemickými faktory •na efektorové stadium adaptivní imunitní reakce • • Směřuje k odstranění škodliviny a k obnově • poškozených struktur a funkcí Zánět •rychlá odpověď organismu na poškození tkání, (neimunologický podnět) •nebo infekci (imunologický podnět) •vede k lokalizaci onemocnění •eliminace případné infekce •zahojení •reakce organismu může být místní nebo celková – závisí na rozsahu poškození a délce trvání Dva druhy zánětu •Akutní zánět – fyziologický proces: –Odezní bez důsledků, dochází ke zhojení poškozené tkáně – •Chronický zánět – patologická reakce –Patologický, dochází k destrukci tkáně, nahrazování vazivem a vede k trvalému poškození – – Průběh zánětlivé reakce •Fagocyty a tkáňové žírné buňky – uvolnění obsahu granulí do okolí •Látky uvolněné z poškozených buněk •Důsledek - zvýšení peremaibility cév – tzn. prostup plazmatické tekutiny do extravaskulárního prostoru a vzniká otok • Klasické známky zánětu •Bolest •Zarudnutí •Otok •Horečka Zánět - průběh •Zvýšení adhezivity endotelií expresí adhezivních molekul – zachycení fagocytů a lymfocytů – jejich průnik do tkáně. •Altivace koagulačního, fibrinolytického, komplementového a kininového sytému. •Ovlivnění místních nervových zakončení (bolest). •Změny regulace teploty (některé mediátory působí jako pyrogeny). Vliv prozánětlivých cytokinů •Uplatňuje se zejména IL-1, IL-6 a TNF-α. •Ovlivěním hypotalamického centra termoregulace se zvyšuje tělesná teplota . –Aktivátor metabolických pochodů v buňkách IS: indukce exprese heat shock protein (HSP) (pomoc při skládání nativních nově syntetizovaných proteinů do správných konformací) •Aktivace osy hypothalamus – hypofýza nadledvinky – mobilizace tkáňového metabolismu. •Cytokiny se dostávájí do oběhu – stimulace sérových proteinů tzv. “proteinů akutní fáze”. •Klesá sérová hladina Fe a Zn. •Objevuje se únavnost, ospalost, nechutenství. Hlavní události v místě zánětu •Hlavní roli hrají složky nespecifické imunity –Vznik vazoaktivních a chemotaktických látek, často produktů aktivace komplementového systému. –Zvýšený přítok krve do místa zánětu. –Příliv zánětotvorných buněk, zejména granulocytů a makrofágů. –Zvýšená cévní permeabilita vede k přechodu bílkovin do extravaskulárních prostorů. • Iniciace zánětlivé odpovědi inflammation people.eku.edu/ritchisong/301notes4b.html Laboratorní známky zánětu •leukocytóza •zvýšená FW •zvýšené hladiny reaktantů akutní fáze •snížené hladiny železa a zinku v plazmě • Proteiny akutní fáze •Jejich hladina se zvyšuje v dob akutního zánětu. •Jsou produkovány hlavně játry pod vlivem IL-1, IL-6, TNF-α. •Nejznámější a diagnosticky nejčastěji využívaný: C-reaktivní protein (CRP). •Další: součásti komplementového systému, alfa-1-antitrypsin, sérový amyloid A, fibrinogen… • Proteiny akutní fáze –Opsonizace –CRP – C-reaktivní protein –SAP – sérový amyloid –Složky komplementu C3, C4 –CRP a SAP váží nukleoproteiny vzniklé při rozpadu tkání a napomáhají jejich odstraňování fagocytózou. –CRP a SAP – iniciace komplementové kaskády. –Zvýšená syntéza: – sérových transportních proteinů: ceruloplazmin, feritin – antimikrobiláních proteinů – hepcidin –Snižuje se tvorba albuminu, prealbuminu, transferinu. – – Nejdůležitější léky využívané k tlumení zánětlivých procesů •nesteroidní antiflogistika (antirevmatika): kyselina acetylosalicylová, paracetamol… •glukokortikoidy •antimalarika •koloidní zlato •monoklonální protilátky proti prozánětlivým cytokinům a adhezivním molekulám Reparace poškozené tkáně •Eliminace poškozených buněk makrofágy •Aktivace fibroplastických mechanismů •Aktivace angiogeneze •Regenerace a remodelace tkání •Kontrolováno hormony enzymy a cytokiny •U chronického zánětu zvýšená sekrece TGF beta – aktivace fibroblastů – vznik fibrotické tkáně Mediátory zánětlivé odpovědi •IL-1, IL-6, TNF-a - celkové zánětlivé příznaky •IL-1, TNF-a, IL-18 - lokální aktivace buněk imunitního systému •IL-8, leukotrieny, prostagladiny, C5a- chemotaxe •Histamin, serotonin, metabolity kys. arachidonové -vazodilace, ovlivnění permeability Monitorování akutního zánětlivého procesu •Tělesná teplota •Sedimentace erytrocytů (FW) •Počet leukocytů v krvi •Změny spektra sérových bílkovin v elektroforéze (pokles albuminu, vzestup a1 a a2 globulinů) •Sledování hladin proteinů “akutní fáze” Innate Immunity- First Line of DefenseCharacteristics:- rapid- does not generate immunologic memory- depe...