Slizniční a kožní imunita Marcela Vlková Slizniční povrchy •Oddělení vnějšího prostředí od vnitřního prostředí člověka. •Slizniční povrchy jsou zodpovědné za resorbci živin, výměnu plynů x obrovské množství podnětů (složky potravy, fyziologická mikroflóra, indiferentní mikroflóra, enviromentální podněty) – nesmí dojít ke vzniku imunitní odpovědi. •X patogenní mikroby – nutná imunitní reakce – eliminaci patogenů – reparace poškození. Úkoly slizniční imunity •Ochrana před patogenními mikroby (anti-infekční imunity). •Bariera proti penetraci infekčních a imunogenních složek do cirkulace (bariérová funkce). •Nízká reaktivita vůči neškodným antigenů (orální neboli slizniční tolerance) . •Udržování slizniční homeostázy (immuno-regulační funkce). SPOLEČNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM SLIZNIC Regionalizace imunitního systému • Každý regionální imunní systém má – •Vlastní unikátní anatomii zahrnující sekundární lymfoidní tkáně. •Zahrnuje speciální typy buněk a molekul, které se zřídka vyskytují v jiných místech (Langerhansovy buňky v kůži, M buňky ve střevě, Tg,d v epitelu, B lymfocyty produkující IgA v mukóze). •Vlastní imunoregulační mechanismy. Sliznice a kůže (epitelem kryté povrchy) •Povrch sliznic zažívacího traktu..……. 200 m2 • •Povrch dýchacího traktu……………… 80 m2 • •Povrch kůže …………………………… 2 m2 • •Podněty: potrava …………………….. ~ tuny • mikrobiota ………………….. 1014 bakterií • antigeny ve vzduchu • •Obměna epitel. buněk střeva ………. 1011/den • •Produkce IgA (převyšuje ostatní isotypy)... 5-9g/den • •90% infekčních agens vstupuje sliznicemi • •80% imunologicky aktivních buněk organismu je ve • sliznicích Imunita gastrointestinálního systému –2 základní chrakteristiky: – Mukóza tenkého a tlustého střeva – větší než 200m2 (velikost tenisového kurtu) – 500 různých druhů bakterií – dohromady 1014 buněk – 10x více než buněk člověka – –Soustředěno okolo 80% imunokompetentních buněk těla – největší lymfytický orgán spolu s kůží – - Komensální (normální) mikroflora mikrobiota •~ 1014 bakterií, ~ 1000 druhů • ~ 50% nekultivovatelných •složitý ekosystém •součást přirozené imunity sliznic a kůže •vzájemné interakce mikroorganismů • kompetice-kolonizační resistence, “quorum sensing”, produkce bakteriocinů … •interakce s makroorganismem: symbiosa, komensalismus, pathogenita, účast v metabolismu hostitele (fysiologické funkce) •modulace imunity • Složení bakteriálních populací ve střevě •Složení hlavních bakteriálních populací se vyvíjí, kojené děti mají převahu zdraví prospěšných laktobacilů a bifidobakterií, po přechodu na pevnou stravu se mění složení mikroflóry k takovému, které je v dospělosti (převaha anaerobních bakterií rodu Bacteroides a Firmicutes), mikroflóra se stabilizuje až po prvních 2 až 3 letech života. • •V dospělosti její složení zůstává, pokud se týká hlavních bakteriálních populací, překvapivě stabilní, ve stáří pak klesá podíl laktobacilů a bifidobakterií. • •Jeden z výkladů tzv. hygienické hypotézy popisující nárůst výskytu chronických, multigenních chorob v ekonomicky vyvinutých zemích, jako důsledek nedostatku infekčních podnětů v časném dětství, spočívá v nálezech nízké diverzity střevní mikroflóry v postnatálním období dětí žijících v hygienicky a ekonomicky vyspělých oblastech. Probiotika a prebiotika •Poznání významu mikroflóry vedlo ke snaze ovlivnit ji a její působení podáváním zdraví prospěšných bakterií – probiotik. Probiotické bakterie požíváme v potravinách (jogurty, sýry atd.), ve specializovaných potravinových doplňcích nebo v lékové podobě. Jako probiotika slouží především zdraví prospěšné bakterie mléčného kvašení (laktobacily, bifidobakterie), ale i jiné druhy bakterií (enterokoky, některé kmeny E. coli) a kvasinky. • •Prebiotika jsou látky, které podporují množení zdraví prospěšných bakterií ve střevě, patří mezi ně některé oligosacharidy, např. inulin. Efekty podávání probiotik i prebiotik se, podobně jako efekty mikroflóry, ve světě i u nás intenzivně zkoumají. • •Na buněčných kulturách nebo na zvířecích modelech prokazujeme protizánětlivé a imunomodulační účinky různých kmenů probiotických mikroorganismů. Hygienická hypotéza • Slizniční imunitní systém gastrointestinálního traktu GALT •Difúzně rozptýlené lymfoidní buňky střevní sliznice •Agregáty lymfoidních buněk v mukózní vrstvě •Peyerovy pláty •Apendix •Mezenterické lymfatické uzliny •Játra Galt (Gut Associated Lymphatic Tissue) • •Ústní dutina až rectum •Mikrobiální fyziologická flora 1012 •Epitelové buňky a slizniční imunitní systém •Ochrana před mikroorganismy a pH •Apoptóza epiteliálních buněk a transport antigenů do podslizniční vrstvy • Gastrointestinální imunitní systém Střevní klk Indukce imunitní odpovědi na střevní sliznici •Antigen je transportován M buňkami do lamina propria, kde je zachycen antigen-prezentujícími buňkami. Po zpracování je předložen v komplexu s molekulami HLA T lymfocytům. Součinnost T a B lymfocytů vede ke klonální expanzi B lymfocytů a produkci sekrečních imunoglobulinů. Ty jsou pak transportovány na povrch sliznic. Buňky střevního epitelu •Vznikají dieferenciací multipotentní kmenové buňky: •4 typy buněk: • •Enterocyty, kolonocyty v tlustém střevě •rychlá obměna - 18 h • •Pohárkové buňky - granula mucinu produkují hlen • •Panethovy buňky - na dně krypt tenkého střeva, •sekreční granula - defensiny, žijí 20 dní • •M- buňky - v epitelu kryjícím lymfatické folikuly • • Buňky střevního epitelu •Epitelové buňky •Součást fyziologických barier: pevné spojení epitel. buněk, tvorba hlenu, rychlá obnova slizniční vrstvy •Krátce žijící, 3-5 dní, rychlá obměna •Mikrob, který pronikl do epitelové buňky, nemůže invadovat do podslizniční vrstvy díky rychlému odlučování buněk •Udržování střevní homeostázy regulací absorpce vody, elektrolytů a živin •Povrch buněk chráněn a muciny - tvorba hlenu a glykosaminoglykany – glykokalyx, obojí produkováno každých 6 -12 hodin •Schopny diskriminace mezi patogenní a nepatogenními mikroorganismy – zajištěno intracelulární lokalizací PAMP receptorů (TLR2,4,5,6,7,9; NLR receptory pro flagelin) – - Buňky střevního epitelu •Obměna je regulována mírou expozice potravním faktorům •Podvýživa či absence potravinových podnětů vede k atrofii epitelové vrstvy •Stimulace proliferace epitelových buněk působením mikrobiálních podnětů – výrazně omezena u bezmikrobních zvířat • Úloha epitelových buněk •Přímá ochrana před vniknutím mikroorganismů •Kooperace s intraepitelovými T-lymfocyty pomocí adhezivních interakcí •Produkce humorálních složek regulujících aktivitu epitelových buněk • • Epitelové buňky •Bez aktivace nízká exprese TLR2 a TLR4. •Po aktivaci produkce prozánětlivých cytokinů: TNF alfa, GM-CSF, IL-8, zvyšování exprese TLR4. •Přítomny receptory pro IL-2, a další cytokiny. •Po aktivaci zvýšení exprese HLA-II, působením IFN-γ – produkován intraepitelovými T-lymfocyty, zvyšuje se schopnost ep. buněk prezentovat Ag. •Konstitutivně přítomna molekula CD1d – předkládání antigenů ne-proteinové povahy – např. lipopolysacharidů. • Epitelové buňky střeva •Na svém povrchu mají Fc receptory: FcγRII a FcγRIII a dál neonatální FcRn. •Neonatální FcRn – přenos mateřských IgG in utero. •U dospělých přenos imunokomplexů IgG a ciz. Ag do podslizniční vrstvy – pro zpracování dendritickými bb. Pohárkové buňky •Vytváří ve velkém množství muciny - hydratované gely skládající se z různých glykoproteinů. •Funkce mucinů: lubrikace a ochrana střevních klků. •Interakce s lysozymem a sekrečními imunoglobuliny. •Hlen chrání epitelové buňky před přichycením mikroorganismů. Panethovy buňky •Sekreční epitelové buňky •Produkce lysozymu, fosfolipázy A •Produkce defenzínů – vazba na mikrobiální membrány s velkým obsahem záporně nabitých fosolipidů a působí mikrobicidně (Listeria, Esherichia, Salmonella, Candida Albicans). •Lokalizovány v blízkosti proliferujících kmenových buněk, které chrání před mikrobiálním poškozením. Intraepteliální T lymfocyty •Lokalizovány zejména v klcích tenkého střeva •Tc lymfocyty (CD3+8+), působí cytotoxicky – granzym nebo vazbou přes Fas-FasL na infikované nebo nádorově změněné epiteliální bb. •75% exprimuje receptor αβ oligoklonálního charakteru. •Regulace nežádoucích reakcí proti potravinovým Ag. •25% exprimuje receptor γδ – sekrece cytokinů důležitých při hojení epitelií. M - buňky v epitelu kryjícím lymfatické folikuly Epitelové buňky s nízkým nebo chybějícím kartáčkovým lemem, minimální glykokalyx, bez lysozomálních struktur, basolaterálně výběžky Funkce: transport antigenů do lymfatického folikulu Počet: 1/100 - 1/1000 konvenčních enterocytů Lymfoidní folikuly •Organizovaný lymfoidní systém •V epiteliální vrstvě sliznic nebo těsně pod touto vrstvou •Peyerovy plaky – tvořeny více než 100 folikulů s centrální zónou složenou z lymfocytů B a menším počtem lymfocytů T •Uprostřed jsou folikulární dendritické buňky, dendritické buňky a makrofágy. •V interfolikulární oblasti se nacházejí venuly s vysokým epitelem – exprese adhezivních molekul – zachycení lymfocytů z oběhu. • Gastrointestinální imunitní systém Střevní klk Antibakteriální mechanismy sliznice •Residentní mikroflora – kompetice s exogenními bakteriemi •• Hlen - lepkavý materiál – „vychytává“ bakterie •• Lysozym – štěpí stěnu bakterií •• Lactoferrin – váže železo •• Lactoperoxidasa – volné radiály zabíjí bakterie •• Antibakteriální peptidy •• Cilie epithelií •• Tight junction epitelií – ochrana před invazí Cesty lymfocytů v těle •Imunitní reakce, které jsou následkem stimulace sliznic, nevedou jen k odpovědi v místě imunizace a na vzdálených místech. Imunitní buňky zorganizované lymfatické tkáně sliznic jsou aktivovány a migrují nejprve lymfatickou a potom krevní cestou, vracejí se na slizniční povrchy a do exokrinních žláz („homing“). Migrace slizničních lymfocytů a jejich usidlování na základě adhezivních interakcí se slizničním endotelem je podkladem tzv. společného slizničního systému. Tímto mechanismem je např. zajištěno, že kojenec dostává v mateřském mléce protilátky a buňky namířené proti antigenům přítomným ve střevě matky (např. antigeny mikroflóry), se kterými se novorozenec také setkává v prvních dnech po narození („enteromamární osa“). „Homing“ lymfocytů •Řízená migrace a usazování se lymfocytů u určitých tkáních imunitního systému. •Je závislá na expresi adhezívních molekul označovaných jako homingové receptory na lymfocytech. •Na endoteliích cílových tkání jsou exprimovány příslušné ligandy pro tyto receptory, označované jako adresiny. Venuly s vysokým endotelem (High endotelial venules) • •Specializované venuly, místem kde lymfocyty pronikají z krevního oběhu do stromatu lymfatických uzlin nebo do slizničního imunitního systému. •Jsou na nich adhezivní molekuly umožňující vazbu zejména „naivních“ (panenských) T- lymfocytů. Cesty T-lymfocytů Cesty lymfocytů v těle Krevní oběh Indukce imunitní odpovědi na střevní sliznici •M-buňky lokalizovány v tenkém střevě, v oblasti zvané Peyerovy plaky. •Před M- buňky prostupují, makromolekuly částice, mikroorganismy. •Pod nimi se nachází lymfoidní folikul tvořený velkými lymfocyty a APC. •Dále velký počet paměťových B-lymfocytů stimulovaných Ag. Gastrointestinální imunitní systém Střevní klk Epteliální M buňky – transport Ag přes slizniční povrch Indukce imunitní odpovědi na střevní sliznici •Mino folikuly jsou v lamina propria rozptýleny: •CD4+T-lymfocyty, které sousedí s venulemi tvořenými vysokým endotelem •Fibroblasty – podílejí se na diferenciaci epitel. buněk •Makrofágy a dendritické buňky – zdroj cytokinů •Den. bb. nejsou plně vyzrálé, po stimulaci dozrávání a přenos Ag do příslušných lymfatických uzlin Dendritické buňky sliznic •Rozdělení do dvou subsetů DC-1 a DC-2 •DC-1 -stimulace infekčním Ag ve vysoké koncentraci – aktivace T-lymfocytů do Th1 (IFN-γ a cytotoxické mechanismy) •DC-2 –stimulace nízkými dávkami Ag – za fyziologických podmínek – aktivace lymfocytů do Th2 (IL-2,4 a 13 ) a Tr – produkce cytokinů IL-10 a TGFβ •Výsledek aktivace B-lymfocytů k produkci IgA Humorální mechanismy slizničního imunitního systému – role IgA •Produkován B-lymfocyty a plazmatickými buňkami v submokózních vrstvách. •Transport přes epteliální buňku na slizniční povrch – transcytóza. •Váže se na transportní Fc-receptor → endocytóza a přenesení na luminární stranu buňky, tam fúzuje s membránou a část receptorové molekuly ( tzv. sekreční komponenta) spolu s navázaným IgA se odštěpí. •Přenos IgA do mateřského mléka a do zažívacího traktu novorozence. • • ObrHelena Struktura molekuly sekrečního IgA Transcytóza • Vlastnosti a funkce sekrečního IgA •Produkováno v největším množství -3-5g denně •Odolnost vůči proteolytickým enzymům •Neutralizace toxinů, virů a enzymů •Inhibice adherence mikroorganismů k epiteliím •Zábrana průniku antigenu a mikrobů •Opsonizační efekt •Protilátkami mediovaná cytotoxicita •Intracelulární neutralizace virů v epitelových buňkách při transportu sIgA (fúze vesiklů obsahujících sIgA s endosomy obsahujícími antigen) •Protizánětlivá aktivita kompetitivní vazbou na antigen (blokace IgG a IgE mediovaných reakcí) Sekreční imunoglobuliny •IgA – největší strukturní heterogenita •Monomer, polymer a sekreční •V zažívacím traktu IgA2, v dýchacích cestách IgA1 •U sekrečních výhoda polyvalence – 4 -8 vazebných míst pro Ag – vysoká avidita x nízká afinita •Kromě IgA také IgM •Význam v raném dětství a u selektivního deficitu IgA •Náchylnější k proteolytickému rozkladu v lumen střeva • Antimikrobní mechanismy na sliznicích Faktor Mechanismus komensální bakterie kompetice s exogenními mikroby, produkce protizánětlivých látek těsné spoje epitelu brání průniku bakterií řasinky zachytávají mikroby mucin zachytává bakterie lysozym zabíjí G+ bakterie (stěny) laktoferin váže železo (inhibice růstu mikrobů) laktoperoxidasa usmrcuje bakterie (volné radikály) antibiot. peptidy usmrcují bakterie sekreční Ig blokují adherenci bakterií k epitelu Funkce defensinů • •Cathelicidiny - kationické peptidy neutrofilní leukocyty, některé epitelové buňky, mastocyty, účinkují jako přirozená mikrobicidní antibiotika •Defensiny - kationické peptidy •α-defensiny – neutrofily, Panethovy buňky tenkého střeva,mají významnou roli při zánětu, hojení ran a zasahují i do imunity získané •β-defensiny - epitelové buňky ústní sliznice bronchů, urogenitálního traktu, epidermis, jejich vazba na fosfolipidové membrány mikrobů vede k porušení její integrity a k zabití mikroba Antimikrobní peptidy Orální tolerance •(1 až 2 %) potravinových a jiných, v lumen přítomných antigenů proniká „zdravou“ střevní sliznicí do krevního oběhu v intaktní, imunogenní podobě. U zdravých jedinců jsou tyto antigeny tolerovány (tzv. orální tolerance), tj. nevyvolávají výraznou systémovou odpověď. •Mechanismus vzniku této slizniční tolerance, jejíž působení zabraňuje zánětlivým procesům ve střevě, je dosud nejasný. Významná je funkce dendritických buněk, vlastní mechanismus vzniku orální tolerance je pak realizován, především TGF β aIL-10 produkovanými Treg lymfocyty. Snadnost indukce tolerance perorální cestou vedla k pokusům využít tuto formu tolerance v léčbě imunopatologických stavů, především autoimunitních chorob. Kůže jako imunologický orgán •Kůže má funkci primárního lymfoidního orgánu • ( Fichtelius KE et al.: Int Arch Allergy 1970;37:607 ) • •SALT (skin associated lymphoid tissues) • (Streilein JW: J Invest Dermatol 1978;71:167-171) • •SIS (skin immune system) • (Bos JD et al.: J Invest Dermatol 1987;88:569-573) • • • Fyziologické obranné bariéry kůže •Epidermis – vícevrstevnost •Odumírání •Přítomnost látek tukové povahy a jejich cidní působení na mikroorganismy •pH – nízké •Fyziologická mikrobiální flóra kůže •G pozit.(corynebacterium, stafylokoky, mikrokoky • Fyziologické obranné bariéry kůže •Prostup infekcí – nejčastěji kožní žlázy a vlasové váčky, nebo mechanickým narušením struktury. •Cizorodé organismy zachycovány pomocí Langerhansových buněk v epidermis i dermis. Buňky v kožním imunitním systému •Keratinocyty – produkce cytokinů: (IL-1,6,10, TGF-β, TNF), exprese MHC II.třídy – možnost prezentace Ag •Melanocyty •Langerhansovy buňky v epidermis - APC •Dendritické buňky v dermis •Fibroblasty – produkce kolagenu, odstaňování apoptotických bb. •Monocyty a makrofágy •Granulocyty (neutrofilní, ojediněle basofilní a eosinofilní)-dermis •Mastocyty •Endotelové buňky lymfatických a krevních cév •Buňky NK (ojedinělé) •Buňky NKT- dermis •Lymfocyty T (cca 90% a/b a 10% g/d) • v dermis CD3+,CD4+, CD8+; DR+, CD25+ • v epidermis CD3+,CD8+ Keratinocyty •Hlavní složka epidermis •Diferenciace z kmenových buněk pod vlivem cytokinů •Zdroj regulačních a efektorových cytokinů •Regulace procesu krvetvorby • Dendritické buňky v kůži •Langerhansovy buňky •Kožní dendritické buňky – vyzrávají z myeloidních dendritických buněk –nacházejí se v dermis –funkce – prezentace Ag T- lymfocytům Funkce Langerhansových buněk •Exprese CD1a •Antigeny pronikající epidermální vrstvou jsou vychytávány Langerhansovými buňkami, které poté cíleně migrují do spádové regionální uzliny. Přitom dozrávají a zpracovávají antigenní materiál. Dendritické buňky stimulují primární imunitní reakci s klonální expanzí specifických T a B lymfocytů. • • Kůže - poškození nebo průnik infekce • •Dendritické bb – zachycují Ag •Prezentace T-lymfocytům v lymfatické uzlině •Vznik efektorových a paměťových T-lymfocytů •Putování do místa zánětu • Klinické imunopatologické stavy spojené s poruchou imunitní funkce kůže • •Puchýřnatá onemocnění kůže – pemphigus vulgaris, pemphigoid •Psoriasis •Atopická dermatitida •UV světlo Humorální faktory v kožním imunitním systému •Antimikrobiální peptidy -defensiny, cathelicidiny,dermcidiny •Lysozym •Složky komplementového systému (C3,fB,fH; CD59 /DAF/, CD46 /MCP/, CD59; CR1, CR2) •Cytokiny (IL-1, TNF-a , … interferony, chemokiny…) •Imunoglobuliny (IgG, IgA vč. SIgA) •Fibrinolysiny •Produkty koagulační kaskády •Eikosanoidy a prostaglandiny •Neuropeptidy Kůže – UV světlo imunomodulační působení • •UV 200- 400 nm •Vede k postižení genetického aparátu kůže. •Na UV reagují melanocyty – tvoří tmavé pigmenty. •Jsou poškozovány epidermální buňky – už za 2 hod po vystavení se slunci. •Dále jsou poškozeny keratinocyty a Lasngerhansovy buňky. •Modulace imunity – celková a lokální •Indukce zánětlivé reakce - akumulace neutrofilů, degranulace mastocytů, apoptóza keratinocytů, proliferace keratinocytů •Převládá Th2 odpověď. Imunitní reakce v kůži • Reprodukční imunologie Reprodukční imunologie se zabývá studiem funkce imunitní soustavy v reprodukčních orgánech. Imunologie / imunopatologie: - mužského (uro)genitálního traktu - ženského genitálního traktu - fertilizace - nidace - těhotenství Imunitní soustava dozrává perinatálně, tehdy je také uzavírána "inventura" vlastních antigenů ALE !! zralé gamety, jejich přídatné tkáně a endokrinně aktivní buňky se objevují až v období puberty jejich orgánově specifické antigenní znaky jsou proto vnímány jako cizí Podmínkou přežití gamet je dobře fungující soubor pasivních a aktivních ochranných mechanismů, specifických pro orgány rozplozovací soustavy (např. hematotestikulární "bariéra"). Speciální ochranu vyžaduje také semialogenní plod, rostoucí v děloze matky. Imunitní soustava v rozplozovacích orgánech má tudíž dvě protichůdné povinnosti: - chránit vnitřní stálost - umožnit existenci "cizorodých" gamet a semialogenního plodu Imunita v reprodukčním traktu muže Co a jak musí vyřešit: a) ochránit před infekcí, vadnými buňkami atd. Obranné mechanismy slizniční imunity, t.j. makrofágy / fagocyty, NK a LAK buňky, specifické mechanismy humorální a buněčné imunity. b) umožnit dozrání relativně „cizorodých“ spermií, aniž by byly napadeny vlastní imunitní reakcí. Mechanismy zabezpečující imunologickou toleranci k spermiím: pasivní ochrana – nízká antigenicita spermií a jejich prekurzorů převaha tlumivých buněk (Th2) -Specializovaná buněčná bariéra mezi krví a vyvíjejícími se spermiogenními buňkami v semenotvorných kanálcích varlat. -Tvořena pevnými spojeními v oblasti baze Sertoliho buněk. -Chrání zárodečné buňky před toxickými látkami obsaženými v krvi a zároveň vytváří imunologickou bariéru. - Diferenciace spermatogonií začíná až v období puberty. - Organismus vytvořeny imunokompetentní buňky, které by mohly nově vzniklé spermie identifikovat jako "cizí„. - Brání kontaktu imunitního systému s diferencujícími se spermiemi a zabraňuje tak autoimunitní odpovědi. Hematotestikulární bariera Imunita v reprodukčním traktu zdravé ženy Co a jak musí vyřešit: a) ochránit před infekcí, vadnými buňkami atd. Obranné mechanismy slizniční imunity, t.j. fagocyty, NK a LAK buňky, specifické mechanismy humorální a buněčné imunity. b) umožnit dozrání relativně „cizorodých“ vajíček a přídavných tkání pasivní ochrana – nízká antigenicita povrchu zona pelucida a buněk cumulus oophorus převaha tlumivých buněk (Th2) ve stromatu ovaria, folikulární tekutině a tubách c) ochránit spermie v době ovulace před napadením imunitním systémem ženy pasivní ochrana – potlačení imunogenních HLA znaků na povrchu spermií aktivní mechanismy – zejm. změny v imunologických vlastnostech cervikálního hlenu v době ovulace ze strany muže – přítomnost imunosupresivních faktorů v seminální plazmě d) tolerovat „semialogenní“ plod imunologie nidace a těhotenství Zona pelucida •glykoproteinový obal vajíčka savců – produkován samotným vajíčkem v průběhu oogeneze •Funkce: –selekce spermií (nepoškozené spermie) –zabránění polyspermie – vajíčko je oplozeno více než jednou spermií Cumulus Oophorus • •Obal z folikulárních buněk vaječníkového folikulu v závěrečném stádiu před ovulací •Koordinuje dozrávání vajíčka, zvyšuje fertilizaci • Imunologické bariéry reprodukčních orgánů ženy •Nejsilnější ochrana v děložním krčku •Zde působí makrofágy – možnost ovlivnění spermií. •Imunita v urogenitálním traktu je tlumena cytokiny - TGF –β. •Imunita je ovlivněna mikroflórou, věkem údobím menstruačního cyklu, těhotenstvím a přítomností infekce. Imunologické bariéry reprodukčních orgánů ženy • •Přirozenou složkou mikroflóry – Gram-pozitivní tyčky z rodu Lactobacillus – k osídelní dochází v pubertě (108 organismů/gram vaginální tekutiny). •Nízké pH •Tvorba peroxidu vodíku- laktobacily • Imunologie reprodukce – negativní mechanismy - ženy •Zvýšená přítomnost protilátek proti spermiím u chronických infekcí •Pohyb spermií je ovlivněn navázáním protilátek – navázání IgG nebo IgA na bičík neovlivňuje schopnost pronikat hlenem děložního hrdla. •Navázáním protilátek zejména třídy IgA nebo kombinace IgGa IgA na hlavičku spermie – výrazně omezuje pohyb. •IgG možnost aktivace komplementu x spermie mají na svém povrchu CD46 – brání aktivaci komplementového systému. Imunologie reprodukce – negativní mechanismy - muži •Přítomnost protilátek proti spermiím •Důvody vzniku – narušená hematotestikulární bariera z důvodů poranění, po vasektomii, chronické infekce urogenitálního traktu, častější u homosexuálních mužů. •V ejakulátu se pak nacházejí Ig třídy IgG a IgA. •Ve spermatu infertilních mužů často zvýšený počet leukocytů - vznik reaktivních kyslíkových radikálů – perforace cytoplazmatické membrány spermií – zabránění fúze s plazmatickou membránou vajíčka. • Imunologie těhotenství Oplozené vejce, pak embryo a další přídatné tkáně představují pro matku cizorodý, "semialogenní" štěp. • • • Embryonální ochranné mechanismy : • •pasivní: velmi nízká exprese klasických HLA znaků A,B,C na buňkách cytotrofoblastu • (chybějí antigeny HLA-DR a DQ, které jsou nutné pro aktivaci imunitní odpovědi). • •aktivní: produkce nespecifických tlumivých působků (alfa-fetoprotein, hCG) a indukce Th2 buněk v mateřské deciduální tkáni - klíčovou funkci má produkt embryonálního HLA-G genu. • • • Transplacentární přenos faktorů imunity • •v 3. trimestru se dostává z plodu do mateřského oběhu cca • 200 000 buněk denně - zejména buňky trofoblastu • • do oběhu plodu pronikají transplacentárně • •mateřské lymfocyty („mikrochimerismus“) • •imunoglobuliny (IgG) (úloha FcRn) • Význam kojení •Hlavním imunoglobulinem v mateřském mléku je sekreční IgA: neutralizuje viry, je baktericidní, agreguje antigeny, brání adherenci bakterií na povrch epitelových buněk, dále IgG a IgM •TGF-β, IFN-γ, laktoferin, lysozym, defenziny, komplement •Buňky v mateřském mléku : • fagocyty, především makrofágy(60%), neutrofily • 30% lymfocyty, (8%) především CD4, eosinofily, epitelové buňky •Hlavním zdrojem je kolostrum •Kolonizace mikroorganismy – kojené děti 80% G+ bakterií •Modulace imunitní odpovědi, přechod od Th2 a do Th1, •Snižuje výskyt infekcí, i autoimunitních chrob • • • • • • Alergenová imunoterapie •Alergeny stimulují dendritické buňky sublungvální sliznice nebo kůže. •Vázaný na adjuvans, chemicky modifikovaný (tzv. alergoid)– vyvolání DAMP signálů – rozvoj zánětu. •Alergoid – nižší alergicita, nižší rozvoj nežádoucích účinků. •Stimulace buněk do Th1 a Treg. •Výsledek – snížení tvorby IgE, zvýšení tvorby IgA a IgG4 – vede k potlačení zánětu.