Formy edukace  organizační rámec výuky, tj. vyučování a učení  souhrn organizačních opatření a uspořádání výuky (vzdělávání) při realizaci určitého vzdělávacího procesu s kým a jak pracujeme „kde“ výuka probíhá Formy edukace – dělení (Palán, 2002)  časové uspořádání  edukační (vyučovací) prostředí  organizační uspořádání studujících  interakce lektor – posluchač  stav systému, v nichž vzdělávání probíhá  zaměření pg. akce  přímá  nepřímá  smíšená Volba formy ždy s ohledem na:  vytýčený cíl  obsah probíraného tématu  připravenosti a individuálním/specifickým potřebám edukanta  individuální  skupinová  hromadní Individuální forma edukace  zohledňuje individuální potřeby konkrétního edukanta  probíhá na pokoji, v ambulanci, vyšetřovně Výhody Nevýhody  edukační plán je stanoven dle individuálních potřeb konkrétního edukanta  kooperace/ výměna zkušeností edukanta s dalšími edukanti není možná  přizpůsobení tempa, obsahu edukace a potřebám edukantovi  časová neefektivita edukátora vzhledem k počtu edukantů  opakovaná zpětná vazba mezi účastníky (edukátorem a edukantem) – prostor pro ověření pochopení osvojených poznatků, prostor pro dotazování…  efektivita učení  motivace a aktivita edukanta  osobní vztah mezi zainteresovanými  pro osoby se specifickými potřebami učení, sníženým intelektem, nedostatečnou gramotností, emocionální nestabilitou… Skupinová forma edukace  různě velké skupiny, individuální počet edukantů ve skupině např. párová výuka počet 2 osob, nebo optimální 3-5  nejčastěji – svépomocné skupiny, lázeňská rehabilitační péče, léčebná péče v léčebnách/ozdravovnách  možnosti využití - zdravý i chronicky nemocní jedinci  vedení skupiny – edukátor nebo zkušený edukant  vznik skupiny - neformálně – na základě vlastního zájmu - formálně – na základě kritérii (např. druh nemoci, úroveň vědomostí/dovedností, pohlaví, věk); heterogenní a homogenní skupiny  zohledňujeme míru kritérií, interpersonální vztahy event. přání členů skupiny  diskuse, brainstorming Výhoda / nevýhoda homogenní skupina  heterogenní skupina Nevýhoda – nerovné zapojení edukantů ve skupině Hromadná (frontální) forma edukace  široký záběr edukantů  obsah stejný pro všechny edukanty  přednáška, seminář, výklad učiva výhody nevýhody  časová efektivita  omezení individuálního přístupu a potřeb konkrétního edukanta  sdělení stejného obsahu všem edukantům  minimální zpětná vazba  pasivita edukantů Edukační metoda  Cílevědomé a promyšlené působení edukátora, který aktivizuje edukanta v jeho učení tak, aby byly efektivně naplněny cíle učení (Juřeníková, 2010) Při volbě metody VŽDY přihlédnout:  k osobnosti edukanta  zdravotnímu a psychickému stavu edukanta, věk  dosavadním dovednostem, zkušenostem  vytýčenému cíli, obsahu sdělení/učiva, formě edukace  prostředí kde bude Ed. probíhat  praktický aspekt, efektivnost, pozitivní přínos pro účastníky zkušenosti edukátora, schopnost zvládnout určité metody a prostředky – pg. vlohy www.samdowning.com Methodos (řecké slovo) – cesta k něčemu, postup k určitému cíli Ed. metody v ošetřovatelství (Nemcová, Hlinková, 2010, s. 165-166):  aktivita edukátora a edukanta – tradiční (rozhovor, přednáška, vysvětlování, diskuse, demonstrace a nácvik) alternativní (hra, simulace, programové učení)  cíle Ed. – metody na dosažení cílů – kognitivních, afektivních, psychomotorických  ošetřovatelských diagnóz – řešení problému deficitu vědomostí a deficitu zručností  věku edukanta – dětský, dospělý, geriatrický P/K  etapa (fáze) Ed. procesu – metody motivační, expoziční, fixační a evaluační Instruktáž  teoretický úvod před praktickou činností – info - výstižné, stručné, zásadní  navazujeme na již osvojené teoretické znalosti edukanta  nejčastěji – slovem (možné doplnění o písemný materiál) 1. ukázka  osvojení si psychomotorické dovednosti  prvé předvedení – pomalejší, názorné, se slovním komentářem, důrazem na správnost provedení  zopakovaní postupu – v tempu, kt. má edukant dosáhnout  upozornění na event. chyby, kt. by se mohl edukant dopustit a vyvarovat Praktické cvičení = vlastní nácvik  individuální V skupinový (2 a více osob ≤ 10)  etapovitý nácvik v krocích;  demonstrace osvojené činnosti jedním z edukantů (slovní komentář edukátora, upozornění na event. chyby, kt. by se edukanti mohli dopustit  praktický nácvik všech edukantů ve skupině Instruktáž a praktické cvičení První nácvik - náročný, nekoordinovaný Edukant – „příznivý“ /stabilizovaný stav (ne akutní fáze nemoci) Edukátor – příprava na nácvik, čas, trpělivost, koncentrace, vstřícnost, detekce chyb hned na začátku (špatně osvojený přístup se těžko napravuje!), motivace Metoda tištěného slova (Práce s textem) leták, brožura, plakát, článek v časopisu/knize  nesmí být jediným zdrojem edukace výhoda – oslovení vetší cílové skupiny; pro P/K s poruchou sluchu Zásady:  materiál v písemné formě – ZP musí znát jeho obsah a orientovat se v něm  poskytnout materiál pouze edukantům – cílové skupiny (věk, gramotnost, smyslové vnímání, zdravotní problém atd.)  doplnit další metodou – vysvětlení, konzultace  jasný cíl  cílová skupina  využití – pro celou skupinu, nebo nutná korekce určité informace pro určitý typ edukantů  jazyk a styl přizpůsobit „čtenářům“ a účelu, kterému má posloužit  grafický dizajn – čitelnost, obrázky pro lepší pochopení, musí „oslovit a zaujat“  respektovat specifika zdravotnického zařízení, vycházet ze standardů a norem Hra na začátku obeznámit s cílem, úkoly a pravidly – hra by se neměla přerušovat vhodné prostory zohlednění času , který hra vyžaduje (pexeso, puzzle, křížovky… PC hry s edukačním zaměřením pro mládež – DM https://play.google.com/store/apps/details?id=com.Mobiab.MyDiabetic https://www.youtube.com/watch?v=tE2EsXjISjQ animační film o cukrovce http://www.convatec.cz/stomie/pece-o-stomie/instruktazni-video-pece-o-kolostomie Didaktické prostředky (Geschwinder a kol, 1995) NEMATERIÁLNÍ Metody Organizační formy výuky Vyučovací zásady MATERIÁLNÍ Vyučovací pomůcky Žákovské pomůcky (potřeby) Učebny a jejich vybavení Didaktická technika + vědomosti edukátora, edukanta Předměty a jevy sloužící k dosažení vytýčených cílů, zahrnují vše, co vede ke splnění výchovně-vzdělávacích cílů (Maňák, Švec, 2003) Didaktická pomůcka (Juřeníková, 2010, s. 48) má plnit funkce:  motivační  názorná  aktivizační  rozšiřující, navazující a doplňující  propojující teorie a praxe  informační, logická Výběr vhodné pomůcky Funkčnost techniky Efektivnost a smysluplnost využití techniky - jednoduchost použití pomůcky - nerozptylovat pozornost edukantů množstvím pomůcek - působení pomůcky/techniky po nezbytně nutnou dobu Literatura Bajer, l. Brainwriting: efektivnější než brainstorming? online dostupné http://www.mitvsehotovo.cz/2013/09/brainwriting-efektivnejsi-nez-brainstorming/ staženo 12.3.2015 Magurová D., Majerníková Ľ. Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve, Martin: Osveta, 2009, s. 155, ISBN 978-80-8063-326-4 Nemcová J., Hlinková E. Moderná edukácia v ošetrovateľstve, Martin. Osveta, 2010, s. 259, ISBN 978-80-8063-321-9 Palán, Z. Andromedia.cz: Přednáška online dostupné z http://www.andromedia.cz/andragogickyslovnik/prednaska staženo 12.3.2015 Literatura Wikipedie: Brainstorming online dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Brainstorming staženo 12.3.2015 Průcha Jan Pedagogická encyklopedie, Praha: Portál, 2009, s. 936. ISBN 978-80-7367-546-2. Juřeníková, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi Praha: Grada, 2010, s. 80. ISBN 978-80-247- 2171-2 Průcha, J. Moderní pedagogika, 5. aktualiz. a doplněné vydání, Praha: Portál, 2013, ISBN 978-80- 262-0456-5.