Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-1
Kapitola 21 Toxikologie
Tato kapitola do značné míry navazuje na kapitolu předchozí a svým způsobem ji doplňuje.
Toxikologie je nauka o jedech, jejich vlastnostech, o jejich působení na organismus a o léčbě otrav.
Součástí toxikologie je laboratorní průkaz jedu. Podle užšího zaměření lze toxikologii rozdělit na několik
disciplín:
TOXIKOLOGIE ČÍM SE ZABÝVÁ
Klinická: Analyzuje léčiva, těžké kovy a další chemické látky v tělních tekutinách a tkáních.
Cílem je péče o pacienta. Analýzy tohoto typu slouží k diagnóze a řízení dalšího
postupu v případě akutního předávkování léčivem a ke klinické pohotovosti při
akutní expozici chemikáliím z neznámého zdroje v pacientově okolí.
Analytická: Využívá chemických analytických postupů k průkazu a stanovení toxických látek
Experimentální: Zkoumá účinky toxických látek na pokusných zvířatech
Farmaceutická: Zabývá se toxickými (vedlejšími) účinky léčiv
Obecná: Zkoumá teorii a obecné zákonitosti, týkající se interakce chemických látek a živých
organismů; definuje základní pojmy užívané v toxikologii
Průmyslová: Zabývá se toxickými účinky látek, jejichž zdrojem je průmysl (suroviny,
meziprodukty, produkty, odpady). Zjišťuje bezpečnostní limity pro práci s
chemikáliemi a určuje pravidla, jak s nebezpečnými chemikáliemi správně
zacházet.
Predikční: Umožňuje určit toxické vlastnosti látek bez použití pokusných zvířat (na základě
nahromaděných pokusných informací, znalosti chemické struktury testované látky,
pomocí zobecňování a použití různých modelů, využití znalostí chemie, fyziky,
biologie, matematiky, kybernetiky a molekulové grafiky)
Soudní (forenzní): Zabývá se způsoby, jak prokázat otravu. Poskytuje přehledy účinků potenciálně
toxických látek na živé organismy, případně i jako příčiny smrti.
Speciální: Zaměřuje se na konkrétní chemické látky, popisuje mechanismus jejich účinku,
průběh otravy, shromažďuje informace o toxických vlastnostech
Veterinární: Obdoba klinické toxikologie u zvířat
Vojenská: Zabývá se problematikou chemických zbraní
Životního prostředí
(environmentální):
Zkoumá škodlivé vlivy látek přítomných v prostředí, pocházejících z přirozených či
průmyslových zdrojů, na živé organismy
Již ze stručného popisu jednotlivých toxikologických disciplín je zřejmé, že takto popsaná odvětví se
v mnoha ohledech překrývají a jejich přesné odlišení je obtížné. Některé prameny proto rozlišují jenom
tři hlavní toxikologická odvětví:
 environmentální,
 klinickou a
 forenzní toxikologii,
ale ani zde se nedá mluvit o zcela „čistém“ členění. V dalším textu bude probrána toxikologie především
s ohledem na potřebné základní znalosti laboratorních pracovníků (v oboru klinická biochemie).
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-2
21.1. Jedy
Jedy jsou látky, které po vniknutí do organismu způsobují morfologické a funkční změny v tkáních a tak
vyvolávají onemocnění (otravu). Řadí se mezi cizorodé látky, které se mohou najít v organismu, tzv.
xenobiotika). Toxický účinek látky mnohdy záleží i na množství (příklad: předávkování léky). Množství
vyvolávající otravu se pohybuje v oblasti tří řádů: miligramy až gramy!
xenos = cizí nebo cizinec
Vniknutí jedu
Jed může do organismu vniknout rozličnými cestami.
Může to být
 vdechnutí
 požití
 parenterální (nitrožilní, podkožní, nitrosvalová injekce)
 vstřebání z kůže
 vstřebání ze sliznic
 jiná neobvyklá cesta (per rectum, per vaginam, přes dialyzační membránu při hemodialýze aj.)
Způsob účinku jedu
Jedy můžeme rozdělit na obecně působící a působící na cílový orgán:
Jedy obecně působící: Ovlivňují metabolické pochody v organismu - karcinogeny,
mutageny, teratogeny, často působí tyto účinky společně;
narkotické jedy, iritanty, alergeny aj.)
Jedy působící na cílový orgán: Krevní, hepatotoxické, nefrotické, neurotoxické, poškozující kůži aj.
Základní pojmy jsou uvedeny v následující tabulce.
Individuální rozdíly v citlivosti organismu k účinku jedu
Každý organismus reaguje na jedy poněkud odlišně. Individuální rozdíly v citlivosti organismu k účinku jedu
jsou dány
 věkem
 pohlavím
 dědičnou odchylkou metabolismu
 fyziologickým stavem organismu
 návykem na jed (tzv. mithridatismus)
 předchozím poškozením cílového orgánu
 vzájemnou potenciací či rušením účinku jedů
Osud jedu v organismu
Z pohledu vylučování jedu z organismu lze jedy rozdělit do dvou skupin, na rychle se vyučující jedy a na
kumulativní jedy. Kumulativní jedy se shromažďují v organismu a jejich účinek se projeví až po určité době;
kumulace jedu může nastat i při poruše funkce orgánu, který se podílí na metabolismu (játra) či vylučování
jedu (ledviny)
Toxická dávka: Nejmenší množství jedu, schopné vyvolat příznaky otravy
Letální dávka: Obvykle se udává LD50, tedy dávka, která vyvolá smrt 50%
postižených
Nejvýše přípustná koncentrace
(NPK):
Zákonem povolená maximální koncentrace toxické látky v ovzduší,
ve vodě, v potravinách, v pracovním prostředí apod.
Nejvýše přípustný limit
v biologickém materiálu:
Koncentrace, která se ještě považuje za bezpečnou u osob
přicházejících do styku s jedem (např. v pracovním procesu)
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-3
Jed se vylučuje
 z hlediska metabolismu
o nezměněný
o metabolizovaný (redukcí, oxidací, metylací, hydroxylací, konjugován s kyselinou
glukuronovou, sírovou či taurinem – účelem je snazší eliminace jedu z organismu – např. díky
zvýšení rozpustnosti ve vodných roztocích)
 z hlediska orgánového
o močí (obvykle)
o dechem
o žlučí apod.
Rychlost vylučování jedu je vyjádřena biologickým poločasem (což je doba, za kterou množství jedu
v organismu klesne na polovinu).
Nejčastější otravy
Spektrum nejčastějších otrav se stále mění, jak o tom svědčí např. nedávná metanolová aféra, na předních
místech však stále zůstávají především etanol, oxid uhelnatý, léky, drogy (viz str. 21-16), přičemž drogy se
stávají stále významnějším agens.
21.2. Důvody toxikologických vyšetření a kdo je provádí
Důvod toxikologického
vyšetření
Pracoviště Poznámky
akutní otravy oddělení klinické
biochemie
většinou pro pacienty na odděleních
ARO či JIP; často se jedná o ohrožení
života pacienta, proto je důležitá
rychlost dosažení výsledku, který má
alespoň kvalitativně určit, zda se jedná
o otravu a čím
toxikomanie/toxikomani laboratoře klinické
toxikologie
nově zachycení, léčení; analýza
nebývá urgentní
otravy vzniklé v průběhu
pracovního procesu
toxikologické laboratoře
kliniky (oddělení) pracovního
lékařství
v průmyslu, zemědělství, dezinsekci
apod.): nejedná se o urgentní
vyšetření, obvykle se ví o jakou noxu
(jed) jde; tato problematika spadá do
oboru profesionální toxikologie
otravy s podezřením na
trestný čin (forenzní
toxikologie)
toxikologické laboratoře
soudního lékařství
provádí i analýzu hladiny alkoholu u
řidičů a pracovníků a toxikologické
vyšetření mrtvých osob
kontrola dopingu antidopingové laboratoře
toxické látky v potravinách,
vodě, ovzduší, v životním
prostředí
laboratoře hygienické služby
hladiny léků oddělení klinické
farmakologie či oddělení
klinické biochemie
experimentální otravy farmakologické ústavy
vysokých škol, Výzkumný
ústav pro farmacii a
biochemii, Státní zdravotní
ústav
výzkumné práce apod.
Poznámka: toxikologické analýzy jsou roztříštěné a jsou prováděny na mnoha pracovištích; neexistuje komplexní
pracoviště provádějící veškeré toxikologické analýzy
Taurin
S
NH2
O
OH
O
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-4
21.3. Toxikologická analýza
21.3.1. Materiál k analýze
K toxikologickým analýzám se používají různé druhy biologického materiálu, některé z nich méně obvyklé,
jak je vidět z následujícího přehledu, který udává i obvyklá množství potřebná k analýze:
 krev (10 – 20 ml)
 moč (50 ml)
 zvratky (50 ml)
 výplach žaludečního obsahu (50 ml)
 vydechovaný vzduch
 vlasy
 nehty
Volba materiálu často závisí na době, která uplynula od expozice jedu, podrobnosti lze vyčíst z následující
tabulky.
Přehled druhů vyšetřovaného materiálu ve vztahu k době, která uplynula od expozice jedu
Zachycení expozice Biologický materiál
Bezprostřední Vydechovaný vzduch
Před několika málo hodinami Krev, sérum, žaludeční obsah
Před několika hodinami až dny Krev, moč
Před měsícem až rokem Vlasy (1 cm odpovídá asi 1 měsíci)
Před půl rokem a více Nehty (noxa se objeví asi za 6 měsíců v odstřihnuté části)
21.3.2. Metody a přístrojové vybavení užívané k toxikologickým analýzám
Z obecného hlediska lze metody používané v toxikologické analýze rozdělit na screeningové a speciální:
screeningové metody rychlé, kvalitativní, dostatečně citlivé, často méně specifické
(určují např. skupinu příbuzných látek)
speciální metody na stanovení konkrétní látky (etanol, metanol aj.)
Obě skupiny metod mohou využívat stejné principy a často i přibližně stejné postupy a přístroje. Principy
toxikologických analytických metod jsou různorodé a používané metody jsou potenciometrické,
voltametrické, konduktometrické, elektroforetické, chromatografické, spektrální i imunochemické. Protože
těžiště toxikologických analýz leží v současné době zejména v oblasti organických látek, uplatňují se hlavně
metody imunochemické a chromatografické.
Chromatografické systémy
chromatografie na tenké vrstvě (TLC) umožňují stanovit množství různorodých látek; je možná
automatizace a denzitometrie
plynová chromatografie (GC) vhodná pro těkavé látky – alkoholy, chlorované uhlovodíky +
jiné látky po předchozí preanalytické úpravě
vysokotlaká (vysokoúčinná,
vysoceúčinná) kapalinová
chromatografie (HPLC)
lze stanovit velké spektrum látek
Důležitý je vhodný způsob detekce. GC a HPLC se často kombinují s hmotovou spektrometrií (MS) na velmi
účinné analytické systémy (GC-MS, HPLC-MS, HPLC-MS-MS).
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-5
Spektrální analýza
absorpční spektra izolované látky
v ultrafialové (UV) nebo infračervené
(IR) oblasti
často stačí k identifikaci látky
atomová absorpční spektrofotometrie
(AAS)
kvantitativní stanovení kovů (Pb, Cd, Pt, Al aj.)
hmotnostní spektrometrie zde se jedná o „spektrum“ iontů; metoda využívaná jak
v toxikologii, tak např. v monitorování léčiv (TDM) a v mnoha
dalších oborech; hmotnostní spektrometry se velmi často
používají jako detektory na výstupu chromatografických kolon
(GC, LC) a podstatně zcitlivují analytickou metodu
Imunochemické metody
Principem je reakce specifické protilátky s látkou (jedem), která má často charakter haptenu. Metody lze
automatizovat. Materiálem bývá moč nebo sérum.
Screeningové metody bývají ve formě „kazetových testů“, které mají imunochromatografický princip. Jsou
ve formě reakčních proužků či kazet, které jsou buď jednoúčelové (např. pro stanovení tricyklických
antidepresiv, barbituranů, apod.) nebo víceúčelové (pro stanovení více látek současně, viz následující
příklad). Tyto metody umožňují většinou pouze skupinovou detekci (např. opiáty bez určení zda se jedná o
morfin, kodein či heroin), ale existují i provedení pro detekci konkrétní drogy. Jsou to metody relativně
rychlé (celé stanovení se děje během 10 – 15 min) a pro orientační detekci vyhovující. Nelze však použít
pro forenzní účely. Výsledek znamená, že v daném biologickém materiálu se příslušná noxa nachází
v množství přesahujícím cut off (diskriminační hodnotu).
Příklad pro zvídavé studenty: Kazeta TRIAGE (dodává firma MERCK, vyrábí Biosite
®
Inc.). Stanovují se parametry
methadon, benzodiazepiny, kokain, amfetamin/metamfetamin, tetrahydrocanabinol, opiáty, barbituráty, tricyklická
antidepresiva. Kazeta také obsahuje pozitivní a negativní kontrolu (funkčnosti testu).
Do kazety se pipetuje moč a během 11 minut lze vizuálně hodnotit výsledek (pozitivní, negativní – vytvoří se nebo se
nevytvoří barevný proužek; u některých souprav jiných výrobců je tomu opačně – nevytvořený proužek značí
pozitivitu testu). Pozitivní je test tehdy, přesahuje-li koncentrace drogy ve vzorku určitý limit, který se u různých
výrobců a různých provedení testů liší (rozdílná citlivost metod). Je nutno vždy studovat příbalový leták výrobce.
Principem je kompetice chemicky značené drogy s drogou, která může být přítomna v moči, o vazebné místo na (myší)
monoklonální protilátce. Vytvořený komplex droga-protilátka se přenese na detekční membránu, kde je vázaná další
protilátka a zde dojde k vizualizaci sendvičového komplexu.
Na obrázku vlevo převzatém z komerčního materiálu firmy INLAB Medical s.r.o.,
je schematicky znázorněno odečítání výsledků z testovací kazety na 6 drog.
C = kontrolní proužek:: musí se vytvořit, jinak je výsledek testu nehodnotitelný
T = testovací proužek: vytvoří-li se, je vzorek na danou drogu negativní, chybí-li
je vzorek na drogu pozitivní (v obou případech se musí vytvořit „C“ proužek)
TestCard™ 9 firmy Varian, Inc.,
USA; kazeta na 9 skupin drog
http://www.varianinc.com/cgi-
bin/nav?products/dat/testcard9-
process&cid=LOHIKKQLFO
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-6
Jak Je zřejmé, jedná se o rychlý, snadno proveditelný kvalitativní test nevyžadující přístrojové vybavení,
sloužící k předběžnému potvrzení či vyvrácení předpokladu přítomnosti očekávané drogy. Pozitivní nález
musí být následován kvantitativní analýzou specifickým testem (na specializovaném pracovišti).
Ostatní metody
Mezi vzácné či speciální způsoby průkazu jedu patří např. nález spor jedovatých hub v mikroskopu, průkaz
jedu pokusem na zvířeti apod.
Nové trendy se vyznačují nástupem biočipů a mikroarrayí (viz kapitola 10, str. 10-27 a kapitola 20, str. 20-
24), které lze užít i pro stanovení drog.
21.3.3. „Klasická toxikologická analýza“
Systematické toxikologické vyšetření
Klasická toxikologická analýza, která se provádí, není-li známa příčina otravy, obsahuje následující základní
postupy: mineralizace vzorku, okyselení jedné části a destilace s vodní parou, okyselení druhé části a
následná extrakce organickým rozpouštědlem a alkalizace poslední části vzorku a extrakce. Přehled je
uveden v tabulce:
Postup Zjišťují se
mineralizace kovy (následuje polarografie AAS, apod.)
okyselení a destilace s vodní
parou
organická rozpouštědla, alkoholy, fenoly, organické kyseliny
(následuje další analýza na druh látky)
okyselení a extrakce léky: barbiturany, salicylany (konkretizace např. pomocí TCL)
alkalizace a extrakce alkaloidy, léky: fenothiaziny, sulfonamidy aj. (konkretizace např.
pomocí TCL)
Extrakce
Možnosti provedení extrakce jsou různé, např.
 vytřepávání do organického rozpouštědla
 vymývání na sloupci křemeliny (např. Extrelut firmy Merck)
 vymývání na upravené celulóze (např. Celutex,ČR) aj.
Obecné postupy na upravené celulóze:
Kyselá extrakce
 nanesení okyseleného vzorku na kolonu, vsáknutí vzorku
 promývání organickým rozpouštědlem
Alkalická extrakce
 nanesení alkalického vzorku na kolonu
 sycení parami amoniaku
 promývání organickým rozpouštědlem
Přístroj firmy Biosite
®
Inc
(reflektanční fotometr) na odečítání výsledků z kazet
Triage
®
pro potřeby POCT.
Vpravo od přístroje kazeta druhé generace Triage
®
TOX
Drug Screen
Podrobnosti na www.biosite.com
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-7
Vyhledávání léčiv – barevné tečkovací reakce podle Večerkové
Je-li příčinou otravy neznámé léčivo, je nutno zjistit, o jaký lék se jedná. Při vyhledávání léčiv se rozlišují dvě
třídy: kyselá-neutrální a alkalická-neutrální léčiva. Odtud pramení i dvojí extrakce z biologického materiálu –
kyselá a alkalická.
Extrakce z biologického materiálu
A. Kyselá
1. okyselení HCl na pH 3-4
2. extrakce do éteru
3. odpaření do sucha
4. rozpuštění sušiny v malém množství alkoholu
B. Alkalická
1. alkalizace pevným uhličitanem sodným na pH 9 – 10
2. 3. 4. viz postup A.
Další postup: Extrakty se nanesou do deseti bodů o průměru cca 1 cm na chromatografický papír Whatman č. 1
(případně na silikagel či jinou chromatografickou desku). Na každý bod se kápne po kapce činidla:
č. Činidlo
1 Kyselina sírová
2 Marquisovo činidlo (formaldehyd + kyselina sírová)
3 Fröhdeho činidlo (molybdenan amonný a kyselina sírová)
4 p-dimethylaminobenzaldehyd
5 Síran ceričitý
6 Chlorid zlatistý
7
Dragendorfovo činidlo (roztok jodidu draselného a dusičnanu vizmutitého ve zředěné kyselině
chlorovodíkové)
8 Jodoplatičitan draselný
9 Kyselina dusičná
10 Chlorid železitý
Systematická toxikologická analýza
okyselení a
extrakce
alkalizace a
extrakce
mineralizace okyselení a
destilace
s vodní parou
kovy organická rozpouštědla
alkoholy
(etanol, metanol)
fenoly
organické kyseliny
léky
(barbiturany
salicylany)
alkaloidy
léky
(fenothiaziny
sulfonamidy)
Následuje další analýza
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-8
Podle výsledků jednotlivých reakcí lze zařadit látku do jedné z pěti tříd systému. Pomocí tabulek je možno
podle odstínu dále diferencovat. Touto metodou se určují skupiny léčiv, tj. látek konstitučně blízkých.
Jednotlivé léčivo lze určit pouze výjimečně.
Skupina Ia: Psychofarmaka typu chlorpromazinu
(Plegomazin), chlorprothixenu (Chlorprothixen),
amitriptylinu (Amitriptylin) a antihistaminika
difenylhydraminová. Jsou to báze přecházející do
organické fáze hlavně z alkalického prostředí
Skupina Ib: Alkaloidy typu morfia. Báze
přecházející hlavně z alkalického prostředí.
Guajfenezin (Guajacuran) přechází z kyselého
prostředí (výjimka).
Skupina II: Patří sem tři podskupiny léčiv:
deriváty p-aminobenzoové kyseliny (typ
prokainu), sulfonamidy a pyrazolová analgetika
(typ amidopyrinu). Přecházejí z kyselého i
alkalického prostředí.
Skupina III: Psychofarmaka typu imipraminu (Melipramin) a cetirizinu (Analergin). Přecházejí z alkalického prostředí. Vzájemně se
rozlišují pomocí činidla č. 5.
Skupina IV: Dosulepin (Prothidaden) a thiamazol (Thyrozol). Přecházejí z alkalického prostředí, rozlišitelné jsou činidlem č. 1
(Prothiaden uhelnatí).
Provede se roztřídění (diferenciace) do skupin podle citlivosti k činidlům a dále podle tabulek odstínů. Skupiny představují skupiny
léčiv konstitučně blízkých, pouze ojediněle lze určit jednotlivá léčiva.
Rozeznávají se i V. a VI. skupina. Některé léky tento systém nezachycuje – např. barbiturany a benzodiazepiny (Diazepam)
Pro bližší určení následuje chromatografie na tenké vrstvě.
Příklad postupu
Kyselý výtřepek - soustava: etylacetát-etanol-amoniak v poměru 36:2:2
Detekce:
 rtuťnaté činidlo (precipipát) a difenylkarbazon (modré nebo purpurové zabarvení) : barbiturany
 chlorid železitý: salicylany
 diazotovaný p-nitranilin: fenacetin
Alkalický výtřepek - soustava: etylacetát-etanol-amoniak v poměru 36:2:2
Detekce:
 Dragendorfovo činidlo: alkaloidy
 Forestovo činidlo(tj. chlorid železitý, kyselina chloristá a kyselina dusičná): fenothiazin a jiné látky
Každá laboratoř má své validované postupy toxikologické analýzy, které jsou závislé mj. i na přístrojovém
vybavení a na ekonomických možnostech. Například pro tenkovrstvou chromatografii si laboratoř buď
připravuje chromatografické desky, vyvíjecí soustavy a detekční činidla sama, nebo je kupuje jako kompletní
soupravy na trhu.
Příkladem komerčně dostupné „toxikologické laboratoře“ je systém TOXILAB firmy ANSYS, INC. z Irvinu
v Kalifornii, který na náš trh dodává německá firma DRG z Marburgu prostřednictvím českého zastoupení.
V principu se jedná o rychlé, citlivé a specifické stanovení širokého spektra látek tenkovrstvou
chromatografií (TLC) na továrně vyrobených plotnách. Desky jsou dvojího typu – „A“ a „B“.
Desky „A“ jsou určeny k detekci bazických a neutrálních látek, detekce probíhá ve čtyřech etapách, každá
etapa slouží k vizualizaci konkrétních látek a k potvrzení (konfirmaci) jejich nálezu.
Desky „B“ jsou určeny k detekci kyselých a neutrálních látek a detekce probíhá ve dvou etapách.
Třída
Činidlo
1 2 3 4 5 6 7 8
Ia +! + + ± ± ± ± +
Ib + +! + ± + ± ± ±
II - - - +! ± + ± ±
III - - - - +! + + +
IV uhel!- - - - - +! - ++! = reakce charakteristická pro skupinu; + = reakce pozitivní; - = reakce
negativní; ± = některé látky skupiny dávají reakci pozitivní, jiné negativní
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-9
Celý systém sestává z příslušných ploten,
reagencií, standardních látek a obsáhlé
databáze jednotlivých drog (obsahuje barevné
fotografie rozdělených chromatogramů
s vyhodnocením, s uvedením Rf a s dalšími
podrobnostmi).
Poznámka: Rf je tzv. retenční či retardační faktor,
vyjadřující vzdálenost, kterou dělená látka
odputovala při vyvíjení chromatogramu. Je to poměr
vzdálenosti středu skvrny dělené látky od startu (Sa),
ke vzdálenosti čela rozpouštědla od startu (Sd): Rf =
Sa/ Sd. Při zachování všech podmínek testu (což je
v případě TOXI.LAB splněno), lze Rf používat jako
hodnotu pro určení konkrétní látky.
Postup analýzy spočívá v extrakci látky, její
koncentraci, nanesení na chromatografickou
desku (plotnu), vyvíjení a detekci
.
Malá ukázka vizualizovaných desek „A“
Část prospektu k TOXILAB
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-10
21.3.4. Moderní toxikologická analýza
Moderní toxikologická analýza zaměřená zejména na diagnostiku intoxikace léčivy či návykovými látkami (a
s aplikovaným technickým pokrokem ve formě moderních analytických přístrojů), používá trochu jiné
schéma systematické toxikologické analýzy, než jaké bylo uvedeno výš u „klasické toxikologické analýzy“.
Schéma moderní systematické analýzy pro neznámou noxu
21.3.5. Příklady stanovení jednotlivých léčiv
Barbiturany
Stanovení barbituranů patřilo svého času mezi povinná statimová vyšetření na pracovištích klinické
biochemie s nepřetržitým provozem. Tato léčiva byla jednak oblíbeným nástrojem (zejména v kombinaci
s alkoholem) nešťastníků toužících ukončit svůj pobyt na tomto světě, jednak i náhodným činitelem otrav,
stačí si uvědomit, že např. barbituranové pufry (veronalové pufry) dodnes patří mezi oblíbené pufry při
elektroforéze celkových bílkovin krevního séra.
Barbiturany patří mezi analgetika, sedativa, antileptika, která se dále dělí na
 krátce působící: pentobarbital, secobarbital (15 minut až několik hodin)
 středně dlouho působící: alobarbital, amobarbital (rozmezí několika hodin)
 dlouhodobě působící: fenobarbital, barbital (až 48 hodin).
Působí na mozkový kmen a kůru mozkovou, snižují krevní tlak; předávkování vede k útlumu až smrti. Zvl.
nebezpečná je kombinace s alkoholem, případně s heroinem nebo kokainem, protože může skončit smrtí
jedince.
Analyzovaný materiál obsahuje metabolity barbituranů, u dlouhodobě působících barbituranů i vlastní
drogu.
moč
krev
GC-NPD
TLC
GC-MS
HPLC-DAD
GC-MS
LC-MS
LC-MSIA
IA imunochemická analýza
TLC tenkovrstvá chromatografie
GC plynová chromatografie
LC, HPLC kapalinová chromatografie
MS hmotnostní spektrometrie
NPD dusíkový detektor
DAD detektor diodového pole
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-11
Metody průkazu a stanovení barbituranů
1. Reakce s kobaltnatými solemi v alkalickém prostředí (Zwicker): fialové zbarvení (nespecifická, málo citlivá
reakce)
2. Nepřímé stanovení: tvorba komplexu se rtuťnatými solemi po extrakci barbituranů do chloroformu; komplex se
stanoví reakcí (titrací) s difenylkarbazonem nebo s dithizonem; stanovení je nespecifické, nutno doplnit např.
TLC
Souprava Lachema Brno: Barbiturany (BARB 25): Barbiturany se vyextrahují z biologického materiálu (sérum, celá krev; moč a žaludeční
výplach po předchozí úpravě) chloroformem a převedou se na komplexní rtuťnatou sůl. Ekvivalentní množství rtuťnatých iontů se
stanoví titrací difenylthiokarbazonem.
3. Spektrofotometrie v UV oblasti
4. Chromatografie na tenké vrstvě (TLC): různé postupy, např. vyvíjení v systému chloroform-izopropanolamoniak
(9:9:2), detekce síranem rtuťnatým nebo difenylkarbazonem v chloroformu, podle druhu léku se
vyvíjejí sytě fialové nebo fialově červené skvrny
5. Imunochromatografie – kazetový test (viz), samostatný nebo v kombinaci s dalšími drogami a léčivy
6. Polarografie, plynová (GC) nebo kapalinová (HPLC) chromatografie, EIA
R1 = R2 = H : kyselina barbiturová
R1 = R2 = C2H5 : kyselina diethylbarbiturová (Veronal, Barbital)
R1 = C2H5, R2 = C6H5 : fenobarbital (Luminal)
Význam stanovení barbituranů v poslední době upadl, protože byly na farmaceutickém trhu nahrazeny
jinými léky, zejména benzodiazepiny (což je tzv. druhá generace hypnotik, např. midazolam), resp. třetí
generací hypnotik (tzv. selektivní agonisté 1- benzodiazepinových receptorů, např. zopiclon, zolpidem).
Barbiturany se užívají minimálně, v podstatě už jen antiepileptikum fenobarbital (Phenaemal,
Phenaemaletten a Luminal), nitrožilní anestetikum thiopental (Thiopental) a v připravovaných přípravcích.
Salicylany
Asi neznámějším a pravděpodobně i nejužívanějším léčivem je Acylpyrin (originální název z firmy Bayer je
aspirin) a jeho analogy. Léky na bázi kyseliny salicylové.
Kyselina salicylová Kyselina acetylsalicylová (Acylpyrin)
Tato zdánlivě neškodná látka (Acylpyrin) může při nadýchání způsobí kašel, dušnost, bolest na hrudi, při
požití velkého množství způsobuje bolest žaludku, zvracení, zrychlené dýchání; je zde možnost závažných
dýchacích potíží a poruch kardiovaskulárního systému.
Metody průkazu a stanovení salicylanů
1. Kapkovací reakce: roztok chloridu železitého  fialové zbarvení
2. Fotometrie při 530 nm (po předchozí úpravě): monitorování léčby
Fenacetin
Fenacetin, N-acetyl-p-fenetidin, je antipyretikum a antineurlagikum, nachází se jen
v připravovaných přípravcích (magistraliter, v lékárně), dlouhodobé podávání může způsobit
poškození ledvin (tzv. analgetickou nefropatii).
Metody průkazu a stanovení fenacetinu
1. Orientačně: v moči po okyselení s -naftolem  červené zbarvení
2. Chromatografie na tenké vrstvě: Kyselý výtřepek, chloroform-aceton (9:1)
Detekce: zředěná kyselina dusičná nebo diazotovaný p-nitroanilin
N
H
NH
O
O
O
R1
R2
O
OH
OH
O
OH
O
OCH3
Fenacetin
O
OH
NH
CH3
O
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-12
Alkaloidy
Alkaloidy jsou produkty metabolismu rostlin. Jsou to složité organické dusíkaté sloučeniny zásadité povahy.
Jsou špatně rozpustné či nerozpustné ve vodě, dobře v organických rozpouštědlech. Vyznačují se často
velmi silným účinkem na živý organismus, mnohé z nich jsou prudké jedy. Popis jejich účinků a stanovení
jednotlivých alkaloidů nejsou součástí tohoto textu.
Metody průkazu a stanovení alkaloidů
1. Orientačně: KAYova zkouška - Kayovo činidlo (HgJ2.KJ, koncentrovaná kyselina octová) se smíchá s močí,
vznikne zákal, který po varu zmizí a po ochlazení se objeví (POZOR na BÍLKOVINY!)
2. Chromatografie na tenké vrstvě: silikagel + sádra (pojidlo; silufol se nedá použít), soustava metanol:amoniak
(10:0,15)
Detekce: jodoplatičitan draselný  na růžovém pozadí škála barev
3. Plynová a kapalinová chromatografie, EMIT
Fenothiaziny
Psychofarmaka ze skupiny psycholeptik, což jsou antipsychotika a neuroleptika.
Základem fenothiazinů s alifatickým postranním řetězcem je chlorpromazin
[10-(3-dimethylaminopropyl)-3-chlorfenothiazin].Inhibují obě cholinesterázy (kapitola 12,
str. 12-26).
Fenothiazinem s piperazinovým jádrem je flufenazin, který v současnosti však již není
na trhu.
Metody průkazu a stanovení fenothiazinů
1 díl Forestova činidla + 1 díl moče = růžové až fialové zbarvení
Diferenciace fenothiazinů: chromatografie na tenké vrstvě (TLC)
Alkalický výtřepek: chloroform-izopropanol-amoniak (10:5:0,1)
Detekce: Forestovo činidlo  podle preparátu škála zbarvení od modré přes fialovou do červenofialové
Etanol
Vstřebávání: V žaludku se vstřebává asi 20% etanolu , přičemž se část alkoholu oxiduje (muži mají
v žaludku/žaludeční stěně obsaženu alkoholdehydrogenázu v daleko větší míře než ženy,
takže u mužů dochází k oxidaci etanolu dříve a do krve se tak dostane méně alkoholu než
je tomu u žen), ve střevu se absorbuje zbývajících cca 80% alkoholu.
Metabolismus: Metabolismu etanolu probíhá z asi 95% v játrech.
Vylučování: Močí a asi z 5% dechem.
Hodnoty etanolu v krvi a jejich projevy
< 0,3 promile fyziologická hladina
0,3 - 1,0 promile podnapilost
1,0 - 1,5 promile mírná opilost
1,5 - 2,0 promile opilost
> 2,0 promile těžká opilost
kolem 3,0 promile intoxikace alkoholem
Metody průkazu a stanovení etanolu
1. Plynová chromatografie (úprava.dle Machaty). Pracuje se tzv. headspace technikou: vychází se
z faktu, že tlak par alifatických alkoholů s krátkým řetězcem (a acetonu) je natolik významný, že
příslušný alkohol je přítomný v měřitelném množství ve vzdušném prostoru (tj. headspace) nad
kapalným vzorkem. Porci tohoto plynného podílu lze nanést na chromatograf a analyzovat. Krev či
sérum je třeba před analýzou naředit nasyceným roztokem chloridu sodného s obsahem npropanolu
jako vnitřního standardu. Chlorid sodný posiluje tlak par alkoholu a eliminuje matricové
rozdíly mezi vodnými roztoky kalibrátorů a proteinovými vzorky krve či séra.
CH3
CH3
N
S Cl
N
Chlorpromazin
Flufenazin
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-13
2. Widmarkova reakce (pro soudní účely v tzv. Weyrichově modifikaci): etanol oddestilovaný z krve se
oxiduje Widmarkovým činidlem, tj. dichromanem draselným v koncentrované kyselině sírové.
Přebytek dichromanu se stanoví jodometrickou titrací.
3. Schmidtova zkouška (orientační): zahřívání s alkalickým roztokem chromanu draselného;
v přítomnosti etanolu se vyvíjejí modrozelené páry
4. Enzymatické stanovení: optický test s alkoholdehydrogenázou (oxidace etanolu na acetaldehyd)
Princip stanovení: CH3CH2OH + NAD
+
= CH3CHO + NADH + H
+
5. Trubičkový indikátor: reakce s dichromanem draselným (oranžová barva sloučeniny šestimocného
chromu se změní na modrozelenou barvu solí chromu trojmocného)
6. Elektrochemická detekce: Alcotest 7410 Plus com – digitální tester pro orientační měření alkoholu
v krvi (používá policie ČR)
7. Výpočet (orientačně): viz kapitola 8 Vnitřní prostředí, str. 8-10
Princip elektrochemické detekce: koncentrace alkoholu v dechu je zajišťována pomocí elektrochemického
článku, který analyzuje přesně definovaný vzorek vydechnutého vzduchu. Při přeměně/oxidací alkoholu na
acetaldehyd v prostoru senzoru se uvolňují elektrony. Tento proud elektronů je měřen a následně
vyhodnocován zabudovaným mikroprocesorem. Vysoká selektivita senzoru zaručuje netečnost vůči dalším
substancím, obsaženým ve vydechovaném vzduchu, např. acetonu.
Sumární reakce: 2 CH3CH2OH + O2 → 2 CH3CH=O + 2 H2O
Schematický průběh reakcí:
Přesné přístroje nevyužívají polovodičové senzory závislé na teplotě, ale tzv. palivové články (fuel cell), kde
se alkohol oxiduje až na kyselinu octovou:
2 CH3CH2OH + O2 → 2 CH3COOH + 2 H2O
V obou případech je naměřený proud přímo úměrný množství alkoholu ve vydechovaném vzduchu.
Podrobnosti k alkoholtesterům viz např. zde:
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Elektrochemick%C3%A9_stanoven%C3%AD_etanolu_ve_vydechovan%C3%A9m_vzduchu
Ukázky některých přenosných přístrojů na stanovení alkoholu
Vlevo na obrázku Alcotest 7410 Plus com , uprostřed nejnovější typ Alcosenzor IV spolu s tiskárnou, vpravo přístroj pro domácí
použití AL6000.
Podrobnosti k odběrům viz Věstník MZDr: http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik_3671_1775_11.html
4 H
+
+ 4 e
-
+
2 CH3CH=O
4 H
+
+ 4 e
-
+
O2
2 CH3CH2OH ............................... 2 H2O
ANODA KATODA
VZOREK
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-14
Metanol
Až do aféry s metylalkoholem v roce 2012 se uvažovalo, že výuka o stanovení metanolu se zruší. Současná
situace nahrává opačnému trendu.
Metanol poškozuje CNS, zrak, může dojít až k oslepnutí. Metylalkohol se z cca 80% pomalu metabolizuje
za přispění alkoholdehydrogenázy na formaldehyd (metanal) a dále na kyselinu mravenčí, která je vlastní
toxickou látkou poškozující buňky oční sítnice. Její tvorba navíc vede k těžké metabolické acidóze. Slepota
byla popsána již po požití 15 ml metanolu, smrt po 30 – 240 ml. Detoxikace kyseliny mravenčí se
uskutečňuje za účasti kyseliny listové (viz kapitola 13 Vitamíny, str. 13-7).
CH3OH + O2 2CH2O + 2 H2O HCO2H + H2O
Etylalkohol je lepším substrátem pro alkoholdehydrogenázu, odtud plyne léčba těchto
otrav etylalkoholem (přednostně se metabolizuje etylalkohol; metanol, jako
nízkomolekulární látka, se vylučuje nezměněn ledvinami). Další možností léčby je použití
inhibitorů alkoholdehydrogenázy, takže nedochází k přeměně metanolu na toxickou
kyselinu mravenčí. Kompetitivním inhibitorem alkoholdehydrogenázy je např. fomepizol
(4-metylpyrazol), který se používá jako antidotum v případech otravy metylalkoholem
nebo etylenglykolem, případně se jeho použití ještě kombinuje s hemodialýzou.
Metody průkazu a stanovení metanolu
1. Ozburnova zkouška - orientační: metanol je oxidován manganistanem draselným na formaldehyd,
který s kyselinou chromotropovou v prostředí koncentrované kyseliny sírové dává fialové zbarvení
(citlivé, specifické stanovení vhodné pro každý biologický materiál)
Schéma reakce: CH3OH + KMnO4 = HCHO
V kvantitativní úpravě se přebytek KMnO4 titruje jodometricky.
2. Plynová chromatografie (headspace) analýza mravenčanu, toxického metabolitu metanolu, po
esterifikaci na metylmravenčan)
3. Kapilární elektroforéza, moderní metoda, vynalezená v Brně na Masarykově univerzitě, ve
spolupráci s Havířovskou nemocnicí (jako důsledek metanolové aféry v roce 2012), pro stanovení
kyseliny mravenčí, metabolitu metanolu, v séru. Stanovení kyseliny mravenčí je z klinického
hlediska výhodnější, než stanovení metanolu.
21.3.6. Chlorderiváty uhlovodíků
Řadí se mezi narkotika, do organismu vnikají nadechnutím či dlouhodobým stykem s kůží či sliznicemi.
Působí toxicky na jaterní tkáň, ukládají se v tukové tkáni. Mimo jiné aktivují fibrinolytickou aktivitu.
Metabolizují se na kyselinu trichloroctovou, která se vylučuje močí.
Jedná se především o
 trichloretylen CHCl=CCl2
 metylenchlorid CH2Cl2
 chloroform CHCl3
 tetrachlormetan CCl4 (chlorid uhličitý)
Metody průkazu a stanovení chlorderivátů uhlovodíků
1. Orientačně: Fujiwarova reakce: moč + pyridin + 50% NaOH, protřepe se a zahřeje na vroucí vodní lázni,
horní pyridinová vrstva může mít škálu zabarvení růžová – červená – fialová
2. Plynová chromatografie
alkoholdehydrogenáza aldehyddehydrogenáza
N
N
H
CH3
Fomepizol
4-metylpyrazol
antidotum
Metylalkohol Metanal Kyselina
mravenčí
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-15
21.3.7. Organofosfáty
Jsou organické estery kyseliny fosforečné
 prostředky na hubení hmyzu
 bojové látky
Působí především jako inhibitory cholinesterázy. Otrava může skončit smrtí.
Metody průkazu a stanovení organofosfátů
1. Stanovení cholinesterázy (viz kapitola Enzymy)
2. Orientačně: stanovení aktivity cholinesterázy na indikátorovém proužku s vhodným substrátem – uvolněná
kyselina (octová, máselná) mění barvu přítomného acidobazického indikátoru – čím rychlejší změna, tím
aktivnější enzym
21.3.8. Oxid uhelnatý
Vazbou oxidu uhelnatého na hemoglobin vzniká karbonylhemoglobin (COHb), který není schopen přenášet
kyslík. Vazba CO na hemoglobin je vratná a CO z vazby lze vytěsnit přívodem kyslíku.
Oxid uhelnatý se váže i na myoglobin v mozku a v játrech.
Intoxikace oxidem uhelnatým nastává při koncentraci COHb > 20%
 akutní: ztráta vědomí, smrt
 chronická: bolesti hlavy, nechutenství, malátnost, zadýchávání se, úzkost,
zhoršování inteligence, halucinace
Metody průkazu a stanovení oxidu uhelnatého
1. Průkaz CO: ve vydechovaném vzduchu trubičkovým detektorem
2. Průkaz HbCO: v krvi, na základě jeho větší rezistence k fyzikálním vlivům (ve vztahu k hemoglobinu a
oxyhemoglobinu)- louh, tanin, var (v citronanu sodném, v acetátovém pufru):
Hoppe-Seylerova zkouška
1 díl krve + 1 díl 30% NaOH, promíchat, protřepat
+: jasně červená sraženina
-: hnědá sraženina
Kunkelova zkouška
1 díl krve zředěné vodou (1:2) + 3 díly 1% roztoku taninu
+: jahodově červená sraženina
-: hnědá sraženina
Při nižších koncentracích se odečítá po 30 i více minutách
Zkouška varem
Krev v roztoku citronanu sodného se zahřívá 1 – 2 minuty ve vroucí vodní lázni
+: červená sraženina (pouze při obsahu COHb > 20%, malá citlivost)
-: hnědá sraženina
Wolfova metoda
Krev v acetátovém pufru o pH 5,5 se zahřívá přesně 5 minut ve vodní lázni při 55 °C ; v roztoku zůstane
karbonylhemoglobin, ostatní sloučeniny hemoglobinu z roztoku vypadnou a následně se odfiltrují. Následuje
fotometrie při 530 nm (odečet z kalibračního grafu) nebo srovnání se standardy (naředěné roztoky dusičnanu
kobaltnatého)
Berkova metoda
Krev + zředěná kyselina sírová + chlorid paladnatý
Z chloridu se působením HbCO uvolňuje paladium a zbylý chlorid je možno stanovit pomocí p-nitrosodietylanilinu
fotometricky
Spektrofotometrická analýza
20 l krve + 5 ml saponinového roztoku v amoniaku o koncentraci 0,1 mol/l, promíchá se, zcentrifuguje,
fotometruje se supernatant při vlnových délkách: 541, 561, 573, 577 a 579 nm
Z nomogramu se odečítají podíly a z nich se hodnotí výsledek:A573/A579; A541/A561; A577/A561
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-16
21.4. Toxikomanie a drogy
Zcela na závěr kapitoly, ještě stručná zmínka o toxikomanii a drogách. Je to zajisté fenomén doby, proto se
sluší alespoň stručně se o něm zmínit.
Toxikomanie (narkomanie, drogová závislost, v užším slova smyslu léková závislost) podle definice WHO
(World Health Organisation, Světová zdravotnická organizace):
Toxikomanie je stav psychický nebo fyzický, vyplývající z působení léku nebo psychotropně účinné látky
na organizmus, charakterizovaný změnami chování a dalšími reakcemi, mezi něž patří zejména chorobné
lpění na kontinuálním nebo opakovaném podávání psychotropně působící látky.
Příčinou onoho chorobného lpění jsou jak psychotropní účinky dané látky, tak také snaha zabránit
nežádoucím stavům způsobeným její absencí.
Abstinenční syndrom je vyvolán náhlým nedostatkem účinné látky v organismu (po její předchozí
opakované aplikaci). Projevují se u něho obecně opačné účinky (remund efekty), než jaké měla droga: např.
nedostatek látek dráždících CNS (amfetamin, kokain, které potlačují únavu, chuť k jídlu a zlepšují náladu)
vyvolá únavu, hyperfagií (přejídání se, žravost) a depresi.
Drogy lze klasifikovat či dělit podle několika hledisek. Dále jsou uvedena dělení dle WHO a MKN-10.
Klasifikace drog dle typu závislosti
– alkoholovo-barbiturátový typ (ethanol, barbituráty)
– amfetaminový typ (amfetamin, metamfetamin, MDMA - extáze)
– halucinogenový typ (LSD, halucinogenní houby)
– cannabisový typ (marihuana, hašiš)
– opiátový typ (opium, morfin, dolsin, kodein, heroin)
– inhalační typ (toluen, chlorované uhlovodíky)
– khatový typ (khat, Catha edulis)
– kokainový typ (kokain, crack)
Dělení drog podle schopnosti vyvolávat závislost a toleranci:
– Především psychická závislost: kokain, marihuana, amfetaminy,LSD a další halucinogeny
– Psychická i fyzická závislost: opioidy, barbituráty, alkohol aj.
Klasifikace drog dle MKN-10 (http://www.mzcr.cz/data/c2355/lib/MKN_10__instrukcni_prirucka_.pdf)
(Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů, 10. Revize)
Návykové a anabolické látky se rozdělují podle typu závislostí v souvislosti s MKN rev.10 na:
– látky typu morfinu (některé alkaloidy opia a syntetické a polosyntetické deriváty morfinu a
kodeinu, např. heroin, methadon, Dolsin, roztok “brown"); jedná se o silná analgetika,
působí narkoticky, vyvolávají silnou psychickou závislost, rychlý vývoj fyzické závislosti a
nárůst tolerance
– sedativa (látky typu barbiturátů, anxiolytika s hypnotickým účinkem ve vyšších dávkách,
např. Diazepam, Meprobamat, Dinyl; psychická závislost má nerovnoměrnou intenzitu,
fyzická časově omezený abstinenční příznak, který je u barbiturátů nahraditelný alkoholem
a naopak, tolerance různě intenzivní
– kokain (např. kokové listy a hydrochlorid kokainu - crack); vyvolává silný povzbudivý účinek
a velmi silnou psychickou závislost
– kanabis (hašiš, konopí - marihuana); vyvolávají psychickou závislost, fyzická závislost a
tolerance nebyly zjištěny
– psychostimulancia, zvl. typu amfetaminu a léčiva tyto látky obsahující (pervitin,
Fenmetrazin, efedrin) a látky typu "extáze" (MDMA, MDEA, MDA); silně stimulují CNS,
vzniká výrazná psychická závislost, tolerance se projevuje formou častější aplikace
– halucinogeny (např. LSD a jeho deriváty, meskalin, psilocybin a přírodní produkty psilocybin
obsahující - houby druhu lysohlávka, halucinogenní rostliny - durman); psychická závislost
je rozdílná podle druhu, fyzická závislost zjištěna, tolerance se postupně vyvíjí
– prchavé syntetické látky (např. inhalace výparů z organických rozpouštědel, lepidel a
čisticích prostředků); vyvolávají psychickou závislost, mají narkotické účinky
– alkohol
– kombinace různých látek a kombinace látek s alkoholem
– anabolika (růst svalové hmoty, sekundární mužské pohlavní znaky)
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-17
V této souvislosti je dobré se zmínit o moderních trendech v testování na přítomnost drog v biologickém
materiálu. Zcela jistě v tomto oboru zaujímá jedno z předních míst firma RANDOX se svou řadou
analyzátorů EVIDENCE pro biočipovou technologii (Biochip Array Technology).
Tyto obrázky a vysvětlení metod lez nalézt na adrese: http://www.randoxtoxicology.com/biochip-array-toxicology-
analysers
K testování lze použít celou krev, moč, sliny, tkáně, vlasy, mekonium (obsah střev plodu). Metody jsou
založeny na mnohočetné (multiplexní) kompetitivní imunoanalýze (viz kreditní kurz Proteiny). Výhodou je,
že z jednoho vzorku se provede simultánně několikanásobná analýza. Stanovit se dají i léky, jak je zmíněno
v kurzu věnovanému TDM (analýze léčiv). Příkladem biočipové arraye může být např. array DoA I+:
Kreatinin je včleněn jako marker ředění
v soupravách pro stanovení v moči.
Tyto arraye jsou určeny pro forenzní využití.
Doa I+
Amphetamine
Barbiturates
Benzodiazepine 1
Benzodiazepine 2
Buprenorphine
Cannabinoids
Cocaine metabolite (Benzoylecgonine)
Methamphetamine
Methadone
MDMA
Opiates
Phencyclidine
Tricyclic Antidepressants
Creatinine*
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-18
21.5. Dodatek o zákonech a vyhláškách souvisejících s probíranou tématikou
Problematikou chemických látek se podrobně zabývá
 zákon č. 157/1998 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých
dalších zákonů a problematiku rozvádějí navazující předpisy, z nichž nejdůležitější jsou:
 nařízení vlády č. 25/1999 Sb., kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek
a přípravků, způsob jejich klasifikace a označování a vydává se seznam dosud klasifikovaných
nebezpečných chemických látek
 vyhláška č. 26/1999 Sb., ministerstva průmyslu a obchodu o způsobu provedení a označení obalů
nebezpečných chemických látek a přípravků
 vyhláška č. 27/1999 Sb., ministerstva průmyslu a obchodu o formě a obsahu bezpečnostního listu
k nebezpečné chemické látce a přípravku
 vyhláška č. 232/2004 Sb., ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se provádějí některá ustanovení
zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se
klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků
 vyhláška č. 369/2005 Sb., ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se mění vyhláška č. 232/2004
Sb.
 vyhláška č. 301/1998 Sb., ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví seznam chemických
látek a chemických přípravků, jejichž výroba, uvádění na trh a používání je omezeno
 vyhláška č. 302/1998 Sb., ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví bližší podmínky
odborné způsobilosti a postup při jejím ověřování, postup prokazování zdravotní způsobilosti,
postup při udělování a odnímání autorizace, seznam vybraných nebezpečných látek a přípravků,
jejich dovoz a vývoz je možný jen se souhlasem MŽP, obsah žádostí o dovoz a vývoz a způsob a
podrobnosti vedení evidence a oznamování nebezpečných chemických látek a přípravků
Důležité instituce: WEB
Toxikologické informační středisko: http://www.tis-cz.cz/
První pomoc při otravách: http://vfn.lf1.cuni.cz/tis/pomoc.html
Prohloubení studia:
Viktor Voříšek, Ústav klinické biochemie a diagnostiky LF
UK a FN v Hradci Králové: Toxikologická analýza v moči –
drogy, léky a jejich metabolity
www.ped.muni.cz/wsedu/data/File/drogy/Luha/Typy_drg.pps?sid=9d5bbb
05fef88a593b916248ab74b34e
Petr Kachlík, Luhačovice 2004, Typy a účinky drog:
(podle tohoto materiálu byl zpracován odst. 17.5.)
http://www.cskb.cz/res/file/akce/2009/brno/Vorisek.pdf
Luděk Šprongl, Možnosti ultrarychlé toxikologické
diagnostiky u akutních příhod toxikomanů.
http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/moznosti-
ultrarychle-toxikologicke-diagnostiky-u-akutnich-prihod-137225
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-19
Zákon 157/1998 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších
zákonů
Zpracováno podle: Ing. Vlastimil Rusek, Základy toxikologie a úvod do problematiky hygieny a bezpečnosti práce
v chemické laboratoři, Univerzita Pardubice, Ústav ochrany životního prostředí, Pardubice 2001
Zákon 157/1998 Sb. je platný od 1. 1. 1999. Nahrazuje zrušené nařízení vlády 192/1988 Sb. o jedech a
jiných látkách škodlivých zdraví, novelizován byl zákony 352/1999 Sb., 132/2000 Sb., 258/2000 Sb. a
458/2000 Sb. Zákon definuje základní pojmy včetně pojmu nebezpečná látka a přípravek, což
jsou látky a přípravky vykazující jednu nebo více tzv. nebezpečných vlastností, které rovněž definuje.
Základní pojmy zjednodušeně
Označení Popis nebezpečných vlastností Kdo stanovuje
metody pro
zjišťování
nebezpečných
vlastností
a) výbušné extrémní reakce (i bez přítomnosti kyslíku) za vzniku
plynu, detonace prudkého shoření, výbuch
Český báňský
úřad
b) oxidující s jinými látkami (např. hořlavými) vyvolávají vysoce
exotermní reakce
Ministerstvo vnitra
c) extrémně hořlavé bod vyplanutí nižší než 0
o
C a bod varu nižší než 35
o
C
anebo v parách vznětlivé ve vzduchu za normální
teploty a tlaku
Ministerstvo vnitra
d) vysoce hořlavé např. bod vzplanutí nižší než 21
o
C (a nejsou extrémně
hořlavé), případně při styku s vlhkostí uvolňují hořlavé
plyny atd.
Ministerstvo vnitra
e) hořlavé bod vzplanutí 21
o
C až 55
o
C Ministerstvo vnitra
f) vysoce toxické při vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou i ve
velmi malém množství způsobit akutní nebo chronické
poškození zdraví nebo smrt
Ministerstvo
zdravotnictví
g) toxické totéž jako předcházející případ, pouze množství není
definováno
Ministerstvo
zdravotnictví
h) zdraví škodlivé totéž jako předcházející případ Ministerstvo
zdravotnictví
i) žíravé ničící při styku živou tkáň Ministerstvo
zdravotnictví
j) dráždivé působící záněty tkání Ministerstvo
zdravotnictví
k) senzibilizující vyvolávají přecitlivělost Ministerstvo
zdravotnictví
l) karcinogenní zvyšuje četnost výskytu rakoviny Ministerstvo
zdravotnictví
m) mutagenní zvyšuje četnost genetických poškození Ministerstvo
zdravotnictví
n) toxické pro
reprodukci
zvyšuje výskyt nedědičných poškození potomků
případně poškození reprodukčních schopností
Ministerstvo
zdravotnictví
o nebezpečné pro
životní prostředí
představují nebezpečí pro životní prostředí Ministerstvo
životního
prostředí
Poznámka: S nebezpečnými látkami mohou nakládat pouze osoby starší 18 let, které jsou svéprávné. Osoby starší 15
let a mladší 18 let mohou pracovat s nebezpečnými látkami a přípravky (kromě látek výbušných) pouze v rámci
přípravy na povolání, a to pod přímým dohledem autorizovaných osob, případně osob proškolených autorizovanou
osobou. (Autorizované osobě byla na její žádost udělena autorizace ministerstvem životního prostředí po splnění
určitých podmínek).
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-20
Balení a označování nebezpečných látek
Tyto informace jsou zajímavé a důležité i z hlediska denní praxe ve zdravotnické laboratoři.
Látky nebezpečné musí být označeny výrazně a čitelně v českém jazyce a musí obsahovat tyto údaje:
 chemický resp. obchodní název nebezpečné látky
 identifikaci údaje výrobce, dovozce resp. distributora látky
 odpovídající výstražné symboly nebezpečnosti
 označení specifické rizikovosti látky (příslušné R-věty včetně textu)
 pokyny pro bezpečné nakládání (příslušné S-věty včetně textu)
 návod k použití a předlékařská první pomoc (při prodeji v maloobchodě)
Součástí nově uvedené látky uváděné na trh je její tzv. bezpečnostní list, který obsahuje identifikační
údaje o výrobci či dovozci látky, o vlastní látce samé, o zkoušení nebezpečné látky na zvířatech a údaje
potřebné pro ochranu zdraví člověka a životního prostředí. Tento bezpečnostní list by měl být k dispozici
všem, kteří s nebezpečnou látkou mohou nakládat.
Označení specifické rizikovosti nebezpečné látky nebo přípravku
Výstražný symbol
nebezpečnosti
zahrnuje grafický
symbol
nebezpečnosti
(piktogram), případně
písmenné vyjádření a
slovní vyjádření
nebezpečnosti. Dále
jsou uvedeny
výstražné symboly
nebezpečnosti a
jejich písmenné
vyjádření (podle
nařízení vlády ČR
25/1999 Sb.).
Specifickou rizikovost označují standardní tzv. R-věty (Risk phrases, rizikové věty), které se uvádějí jak
číselným symbolem, tak ve formě textu.
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-21
Standardní R - věty označující specifické nebezpečí
(Vynechaná čísla R-vět byla v Evropské Unii zrušena )
R-VĚTY
R 1 V suchém stavu nebezpečí výbuchu
R 2 Nebezpečí výbuchu při úderu, tření, ohni nebo působením jiných zdrojů vznícení
R 3 Velké nebezpečí výbuchu při úderu, tření, ohni nebo působením jiných zdrojů vznícení
R 4 Vytváří vysoce výbušné sloučeniny kovů
R 5 Při zahřívání může dojít k výbuchu
R 6 Výbušný za přístupu i bez přístupu vzduchu
R 7 Může způsobit požár
R 8 Nebezpečí ohně při styku s hořlavinami
R 9 Nebezpečí výbuchu při styku s hořlavinami
R 10 Hořlavý
R 11 Vysoce hořlavý
R 12 Extrémně hořlavý
R 14 Prudce reaguje s vodou
R 15 Při styku s vodou uvolňuje vysoce hořlavé plyny
R 16 Výbušný při smíchání s oxidujícími látkami
R 17 Samozápalný na vzduchu
R 18 Při používání může vytvářet hořlavé nebo výbušné směsi par se vzduchem
R 19 Může vytvářet výbušné peroxidy
R 20 Zdraví škodlivý při vdechování
R 21 Zdraví škodlivý při styku s kůží
R 22 Zdraví škodlivý při požití
R 23 Jedovatý při vdechování
R 24 Jedovatý při styku s kůží
R 25 Jedovatý při požití
R 26 Velmi jedovatý při vdechování
R 27 Velmi jedovatý při styku s kůží
R 28 Velmi jedovatý při požití
R 29 Uvolňuje jedovatý plyn při styku s vodou
R 30 Při používání se může stát vysoce hořlavým
R 31 Uvolňuje jedovatý plyn při styku s kyselinami
R 31.1 Uvolňuje jedovatý plyn při styku s louhy
R 32 Uvolňuje velmi jedovatý plyn při styku s kyselinami
R 33 Nebezpečí kumulativních účinků
R 34 Způsobuje poleptání
R 35 Způsobuje vážné poleptání
R 36 Dráždí oči
R 37 Dráždí dýchací orgány
R 38 Dráždí kůži
R 39 Nebezpečí velmi vážných nezvratných účinků
R 40 Možné nebezpečí nezvratných účinků
R 41 Nebezpečí těžkého poškození očí
R 42 Nebezpečí senzibilizace při vdechování
R 43 Nebezpečí senzibilizace při styku s kůží
R 44 Nebezpečí výbuchu při zahřátí v uzavřeném obalu
R 45 Může vyvolat rakovinu
R 46 Může způsobit dědičné genetické poškození
R 48 Při dlouhodobé expozici nebezpečí vážného poškození zdraví
R 49 Může vyvolat rakovinu při vdechování
R 50 Velmi jedovatý pro vodní organismy
R 51 Jedovatý pro vodní organismy
R 52 Škodlivý pro vodní organismy
R 53 Může vyvolat dlouhodobé škodlivé účinky ve vodním prostředí
R 54 Jedovatý pro rostliny
R 55 Jedovatý pro zvířata
R 56 Jedovatý pro půdní organismy
R 57 Jedovatý pro včely
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-22
R 58 Může vyvolat dlouhodobé škodlivé účinky v životním prostředí
R 59 Nebezpečný pro ozonovou vrstvu
R 60 Může poškodit reprodukční schopnost
R 61 Může poškodit plod v těle matky
R 62 Možné nebezpečí poškození reprodukční schopnosti
R 63 Možné nebezpečí poškození plodu v těle matky
R 64 Nebezpečí poškození kojence mateřským mlékem
KOMBINACE R-VĚT
R 14/15 Prudce reaguje s vodou za uvolňování vysoce hořlavých plynů
R 15/29 Při styku s vodou uvolňuje jedovatý a vysoce hořlavý plyn
R 20/21 Zdraví škodlivý při vdechování a styku s kůží
R 20/22 Zdraví škodlivý při vdechování a při požití
R 20/21/22 Zdraví škodlivý při vdechování, styku s kůží a při požití
R 21/22 Zdraví škodlivý při styku s kůží a při požití
R 23/24 Jedovatý při vdechování a styku s kůží
R 23/25 Jedovatý při vdechování a při požití
R 23/24/25 Jedovatý při vdechování, styku s kůží a při požití
R 24/25 Jedovatý při styku s kůží a při požití
R 26/27 Velmi jedovatý při vdechování a při styku s kůží
R 26/28 Velmi jedovatý při vdechování a při požití
R 26/27/28 Velmi jedovatý při vdechování, styku s kůží a při požití
R 27/28 Velmi jedovatý při styku s kůží a při požití
R 36/37 Dráždí oči a dýchací orgány
R 36/38 Dráždí oči a kůži
R 36/37/38 Dráždí oči, dýchací orgány a kůži
R 37/38 Dráždí dýchací orgány a kůži
R 39/23 Jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při vdechování
R 39/24 Jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při styku s kůží
R 39/25 Jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při požití
R 39/23/24 Jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při vdechování a při styku s kůží
R 39/23/25 Jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při vdechování a při požití
R 39/24/25 Jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při styku s kůží a při požití
R 39/23/24/25 Jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při vdechování, styku s kůží a při požití
R 39/26 Velmi jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při vdechování
R 39/27 Velmi jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při styku s kůží
R 39/28 Velmi jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při požití
R 39/26/27 Velmi jedovatý: nebezpečí velmi vážných nezvratných účinků při vdechování a při styku s kůží
R 39/26/28 Velmi jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při vdechování a při požití
R 39/27/28 Velmi jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při styku s kůží a při požití
R 39/26/27/28 Velmi jedovatý: nebezpečí velmi závažných trvalých následků při vdechování, styku s kůží a při požití
R 40/20 Zdraví škodlivý: možné nebezpečí trvalých následků při vdechování
R 40/21 Zdraví škodlivý: možné nebezpečí trvalých následků při styku s kůží
R 40/22 Zdraví škodlivý: možné nebezpečí trvalých následků při požití
R 40/20/21 Zdraví škodlivý: možné nebezpečí trvalých následků při vdechování a při styku s kůží
R 40/20/22 Zdraví škodlivý: možné nebezpečí trvalých následků při vdechování a při požití
R 40/21/22 Zdraví škodlivý: možné nebezpečí trvalých následků při styku s kůží a při požití
R 40/20/21/22 Zdraví škodlivý: možné nebezpečí trvalých následků při vdechování, styku s kůží a při požití
R 42/43 Senzibilizace při vdechování a styku s kůží možná
R 48/20 Zdraví škodlivý: nebezpečí vážného poškození zdraví po dlouhodobé expozici vdechováním
R 48/21 Zdraví škodlivý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici stykem s kůží
R 48/22 Zdraví škodlivý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici požíváním
R 48/20/21 Zdraví škodlivý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici vdechováním a stykem s
kůží
R 48/20/22 Zdraví škodlivý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici vdechováním a požíváním
R 48/21/22 Zdraví škodlivý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici stykem s kůží a požíváním
R 48/20/21/22 Zdraví škodlivý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici vdechováním, stykem s
kůží a požíváním
R 48/23 Jedovatý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici vdechováním
R 48/24 Jedovatý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici stykem s kůží
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-23
R 48/25 Jedovatý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici požíváním
R 48/23/24 Jedovatý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici vdechováním a stykem s kůží
R 48/23/25 Jedovatý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici vdechováním a požíváním
R 48/24/25 Jedovatý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici stykem s kůží a požíváním
R 48/23/24/25 Jedovatý: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici vdechováním, stykem s kůží a
požíváním
R 50/53 Velmi jedovatý pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé škodlivé účinky ve vodním prostředí
R 51/53 Jedovatý pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé škodlivé účinky ve vodním prostředí
R 52/53 Škodlivý pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé škodlivé účinky ve vodním prostředí
Kromě R-vět existují ještě tzv. S-věty (Safety phrases, bezpečnostní věty), které slouží k bezpečnému
zacházení/nakládání s látkami s nebezpečnými vlastnostmi.
S-věty (standardní pokyny pro bezpečné zacházení)
(Vynechaná čísla S-vět byla v Evropské Unii zrušena)
S 1 Uchovávejte pod uzamčením
S 2 Uchovávejte mimo dosah dětí
S 3 Uchovávejte v chladnu
S 4 Uchovávejte mimo obytné objekty
S 5 Uchovávejte pod ....(příslušnou kapalinu specifikuje výrobce nebo dovozce)
S 5.1 Uchovávejte pod vodou
S 5.2 Uchovávejte pod petrolejem
S 5.3 Uchovávejte pod parafinovým olejem
S 6 Uchovávejte pod ....(inertní plyn specifikuje výrobce nebo dovozce)
S 6.1 Uchovávejte pod dusíkem
S 6.2 Uchovávejte pod argonem
S 6.3 Uchovávejte pod oxidem uhličitým
S 7 Uchovávejte nádobu těsně uzavřenou
S 8 Uchovávejte nádobu v suchu
S 9 Uchovávejte nádobu na dobře větraném místě
S 12 Neuchovávejte nádobu těsně uzavřenou
S 13 Uchovávejte odděleně od potravin, nápojů a krmiv
S 14 Uchovávejte odděleně od ...(vzájemně se vylučující látky uvede výrobce nebo dovozce)
S 15 Chraňte před teplem
S 16 Uchovávejte mimo dosah zdrojů vznícení - Zákaz kouření
S 17 Uchovávejte odděleně od hořlavin
S 18 Zacházejte s nádobou opatrně a opatrně ji otevírejte
S 20 Nejezte a nepijte při práci
S 21 Nekuřte při práci
S 22 Nevdechujte prach
S 23 Nevdechujte plyny/dýmy/páry/aerosoly
(příslušný výraz specifikuje výrobce)
S 24 Zamezte styku s kůží
S 25 Zamezte styku s očima
S 26 Při zasažení očí okamžitě důkladně
vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc
S 27 Okamžitě odložte veškeré kontaminované oblečení
S 28 Při styku s kůží okamžitě omyjte velkým množstvím .... (příslušnou kapalinu specifikuje výrobce nebo dovozce)
S 29 Nepřipusťte vniknutí do kanalizace
S 30 K tomuto výrobku nikdy nepřidávejte vodu
S 33 Provádějte preventivní opatření proti vzniku výbojů statické elektřiny
S 35 Tento materiál a jeho obal musí být zneškodňovány bezpečným způsobem
S 36 Používejte vhodný ochranný oděv
S 37 Používejte vhodné ochranné rukavice
S 38 V případě nedostatečného větrání používejte vhodné vybavení pro ochranu dýchadel
S 39 Používejte osobní ochranné pracovní prostředky pro oči a obličej
S 40 Podlahy a znečištěné předměty čistěte .... (vhodný čisticí prostředek specifikuje výrobce nebo
dovozce)
S 41 Nevdechujte zplodiny požáru nebo výbuchu
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-24
S 42 Při fumigaci nebo rozprašování používejte vhodné vybavení k ochraně dýchadel (specifikaci ochrany uvede
výrobce nebo dovozce)
S 43 V případě požáru použijte ...(druh hasiva uvede výrobce nebo dovozce. Zvyšuje-li riziko voda, připojí se "Nikdy
nepoužívat vodu")
S 45 V případě úrazu, nebo necítíte-li se dobře, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc (je-li možno, ukažte tuto
etiketu)
S 46 Při požití okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a ukažte tento obal nebo etiketu
S 47 Uchovávejte při teplotě nepřesahující .... C (teplotu specifikuje výrobce nebo dovozce)
S 48 Uchovávejte ve zvlhčeném stavu ....(vhodnou látku na zvlhčení specifikuje výrobce nebo dovozce)
S 49 Uchovávejte pouze v původním obalu (nádobě)
S 50 Nesměšujte s ....(specifikuje výrobce nebo dovozce)
S 51 Používejte pouze v dobře větraných prostorách
S 52 Nedoporučuje se pro použití v uzavřených místnostech na velké plochy
S 53 Vyhněte se expozici - před použitím si obstarejte speciální instrukce
S 56 Tento materiál a jeho obal uložte na místo určené k ukládání zvláštních nebezpečných odpadů
S 57 Použijte vhodnou nádobu k zamezení kontaminace životního prostředí
S 59 Informujte se u výrobce nebo dodavatele o regeneraci nebo recyklaci
S 60 Tento materiál a/nebo jeho obal musí být zneškodňovány jako nebezpečný odpad
S 61 Zabraňte uvolňování do životního prostředí. Vyžádejte si zvláštní pokyny/vycházejte z údajů, uvedených v
Bezpečnostním listu
S 62 Při požití nevyvolávejte zvracení. Okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a ukažte obal nebo tuto etiketu
KOMBINACE S-VĚT
S 1/2 Uchovávejte uzamčené a mimo dosah dětí
S 3/7 Uchovávejte nádobu těsně uzavřenou na chladném místě
S 3/9/14 Uchovávejte na chladném, dobře větraném místě odděleně od .... (vzájemně se vylučující látky uvede
výrobce nebo dovozce)
S 3/9/14/49 Uchovávejte pouze v původním obalu na chladném dobře větraném místě, odděleně od .... (vzájemně se
vylučující látky uvede výrobce nebo dovozce)
S 3/9/49 Uchovávejte pouze v původním obalu na chladném, dobře větraném místě
S 3/14 Uchovávejte na chladném místě, odděleně od ....(vzájemně se vylučující látky uvede výrobce nebo dovozce)
S 7/8 Uchovávejte nádobu suchou a těsně uzavřenou
S 7/9 Uchovávejte nádobu těsně uzavřenou, na dobře větraném místě
S 7/47 Uchovávejte nádobu těsně uzavřenou a při teplotě nepřesahující .... C (teplotu specifikuje výrobce nebo
dovozce)
S 20/21 Nejezte, nepijte a nekuřte při práci
S 24/25 Zamezte styku s kůží a očima
S 29/56 Nepřipusťte vniknutí do kanalizace, tento materiál a jeho obal uložte na místo určené k ukládání zvláštních
nebezpečných odpadů
S 36/37 Používejte vhodný ochranný oděv a ochranné rukavice S 36/37/39 Používejte vhodný ochranný oděv,
ochranné rukavice a ochranné brýle nebo obličejový štít
S 36/39 Používejte vhodný ochranný oděv a ochranné brýle nebo obličejový štít
S 37/39 Používejte vhodné ochranné rukavice a ochranné brýle nebo obličejový štít
S 47/49 Uchovávejte pouze v původním balení při teplotě nepřesahující .... C (teplotu specifikuje výrobce nebo
dovozce)
Slovní vyjádření R-vět a S-vět nelze měnit!
Označení látek karcinogenních, mutagenních a toxických pro reprodukci
Látkám karcinogenním, mutagenním a toxickým pro reprodukci kategorie 1 a 2 se přiřazuje grafický symbol
nebezpečnosti se slovním vyjádřením „toxický“ a příslušné R-věty:
Krcg.: R-45 Může vyvolat rakovinu resp. R-49 Může vyvolat rakovinu při vdechování
Mutag.: R-46 Může vyvolat poškození dědičných vlastnosti
Repro.: R-60 Může poškodit reprodukční schopnosti resp. R-61 Může poškodit plod v těle matky
Uvedeným látkám kategorie 3 se přiřazuje grafický symbol nebezpečnosti se slovním
vyjádřením „zdraví škodlivý“ a příslušné R-věty:
Krcg. a mutag.: R-40 Možné nebezpečí nevratných účinků
Repro.: R-62 Možné nebezpečí poškození reprodukčních orgánů
Klinická biochemie Kapitola 21. Toxikologie
Pavel Nezbeda 21-25
OBSAH:
Kapitola 21 Toxikologie ............................................................................................................................... 21-1
21.1. Jedy................................................................................................................................................ 21-2
Vniknutí jedu ....................................................................................................................................... 21-2
Způsob účinku jedu............................................................................................................................. 21-2
21.2. Důvody toxikologických vyšetření a kdo je provádí ....................................................................... 21-3
21.3. Toxikologická analýza................................................................................................................... 21-4
21.3.1. Materiál k analýze................................................................................................................... 21-4
21.3.2. Metody a přístrojové vybavení užívané k toxikologickým analýzám ...................................... 21-4
Chromatografické systémy............................................................................................................. 21-4
Spektrální analýza.......................................................................................................................... 21-5
Imunochemické metody ................................................................................................................. 21-5
Ostatní metody ............................................................................................................................... 21-6
21.3.3. „Klasická toxikologická analýza“............................................................................................. 21-6
Systematické toxikologické vyšetření............................................................................................. 21-6
Vyhledávání léčiv – barevné tečkovací reakce podle Večerkové .................................................. 21-7
21.3.4. Moderní toxikologická analýza ............................................................................................. 21-10
21.3.5. Příklady stanovení jednotlivých léčiv .................................................................................... 21-10
Barbiturany ................................................................................................................................... 21-10
Salicylany ..................................................................................................................................... 21-11
Fenacetin...................................................................................................................................... 21-11
Alkaloidy ....................................................................................................................................... 21-12
Fenothiaziny ................................................................................................................................. 21-12
Etanol ........................................................................................................................................... 21-12
Metanol......................................................................................................................................... 21-14
21.3.6. Chlorderiváty uhlovodíků ...................................................................................................... 21-14
21.3.7. Organofosfáty ....................................................................................................................... 21-15
21.3.8. Oxid uhelnatý........................................................................................................................ 21-15
21.4. Toxikomanie a drogy.................................................................................................................... 21-16
21.5. Dodatek o zákonech a vyhláškách souvisejících s probíranou tématikou................................... 21-18