Lékařská mikrobiologie pro ZDRL Základy lékařské mykologie 67 Muchomurka_cervena_i Místo úvodu bdadafoto.webzdarma.cz/rostliny_houby.htm Houby •rozkladači •parazité •využití v průmyslu i potravinářství •mutualisté žijí v symbióze s cévnatými rostlinami nebo řasami •známo asi kolem 1 500 000 druhů •v ČR asi 10 000 druhů Kropidlák černý asnig1 asnig16 asnig17 www.medmicro.info Obecná charakteristika hub lHouby jsou eukaryotní organismy lbuněčná stěna je tvořena chitinem, chitosanem, mannany a glukany (polysacharidy), má jinou stavbu a složení než buněčná stěna bakterií. lZákladním sterolem cytoplazmatické membrány je ergosterol (u lidské buňky cholesterol) lVětšinou mají pomalejší buněčný cyklus než bakterie à infekce bývají zdlouhavější lNepůsobí na ně většina antibakteriálních látek a používáme zvláštní skupinu látek – antimykotika, která zase nejsou účinná při léčbě bakteriálních infekcí Obecná charakteristika hub •Poměrně složitá taxonomie •Kvasinky – oválný kulovitý tvar –Množí se pučením •Vláknité houby (plísně) –Vytváří vlákna – hyfy – mycelium Obecná charakteristika hub •Dimorfní houby – tvoří kvasinkovou i vláknitou formu v závislosti na podmínkách (teplotě) •Odhaleny genetickými metodami Morfologie hub (mikromycet) •Blastokonidie je oválná nebo kulatá buňka, charakteristická pro kvasinky. Často vidíme pučící blastokonidie (blastospory) •Hyfa je vlákno. Může být větvené, může být septované či bez přepážek. Soubor hyf se nazývá mycelium, které může být –vegetativní, ukotvující houbu v substrátu –generativní neboli vzdušné, nesoucí rozmnožovací struktury houby Fungi2 Rozmnožování hub •Rozmnožování hub může být pohlavní a nepohlavní. Je to něco podobného jako u rostlin, které také můžeme rozmnožovat nepohlavně (řízkováním, tvorbou šlahounů) a pohlavně. V současnosti se doporučuje –pro sexuální rozmnožovací tělíska hub používat termín spora –pro asexuální, vegetativní reprodukční částice používat termín konidie –Fungi imperfecti – houby u nichž nebylo známo pohlavní rozmnožování. Metody molekulární biologie přispěly k jejich taxonomickému zařazení. Dnes už se toto označení příliš nepoužívá. Rozmnožování hub •Nepohlavní –Rozpadem hyf –Pučením (kvasinky) –Tvorba konidií Typy nepohlavních rozmnožovacích tělísek hub •Arthrokonidie vznikají postupným oddělováním koncových částí vláken •Blastokonidie tvoří houby, které tvoří pseudomycelia z pseudohyf – tedy nepravých hyf z protáhlých buněk oddělených zaškrcením •Chlamydokonidie jsou silnostěnné útvary kdekoli v průběhu či na konci hyf •Mikrokonidie jsou kulovitá, oválná či hruškovitá tělíska na konci hyf •Asexuální reprodukční tělíska v obalech či pouzdrech, například sporangiokonidie zygomycet uzavřené ve váčku – sporangiu, či makrokonidie u hub čeledi Dematiceae. Typy pohlavních rozmnožovacích tělísek hub •Askospory jsou váčky obsahující vždy sudý počet pohlavních buněk. Týká se většiny klinicky významných mikromycet •Oospory vznikají splynutím velké nepohyblivé buňky samičí s malou pohyblivou buňkou samčí •Zygospory vznikají spojením dvou stejně velkých buněk opačného pohlaví •Zvláštním typem pohlavního rozmnožování je spájení hyf – přiloží se k sobě samčí a samičí vlákno a vytvořeným můstkem dojde k výměně genů Životní cyklus houby 19 cyklus houby /media.wiley.com •Odd. Ascomycota •Septované mycelium •Basidiomycota •Septované dvoujaderné mycelium •Většinou kloboukaté houby •Kvasinky, Aspergillus, Penicillium,Paecilomyces, Alternaria, Geotrichum, Fusarium spp. Fyziologie mikromycet •Houby se množí většinou pomaleji než bakterie, jsou však mezi nimi velké rozdíly. Rostou celkem snadno i na chudých půdách. •Většina klinicky významných hub dobře roste i při nižších teplotách. Kultivujeme je zpravidla při 30 °C. Druhá možnost je souběžná kultivace při 22 °C a 37 °C, vhodná u dimorfních hub. •Biochemická aktivita je pestrá hlavně u kvasinkovitých hub. Houby a zdraví lKromě mikroskopických hub nesmíme zapomenout ani na houby, které mají makroskopické plodnice. lOtravy plodnicemi velkých hub (muchomůrka zelená, vláknice Patouillardova, závojenka olovová, muchomůrka panterová, lysohlávky) každoročně znamenají zdravotní obtíže desítek lidí. V případě muchomůrky zelené jde často o smrtelné případy. 72 Amanita_pantherina_001 Některé jedovaté velké houby 3 1 Muchomůrka zelená 2 Vláknice Patouillardova 3 Muchomůrka panterová (tygrovaná) 4 Závojenka olovová Poznáte je? 68 430px-Amanita_phalloides cs.wikipedia.org/wiki/Otrava_houbami http://www.micologia.net/g3/Amanita-panterina/Amanita_pantherina_001 70 art_inocybeerubescens vláknice http://www.houbar.cz/default.aspx?show=3&text=3 71 450px-Entoloma_Sinuatum_1 cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1vojenka_olovov%C3%A 2 1 4 Klinický význam hub lMikroskopické houby v těle působí lMykózy – houbové záněty lMykotoxikózy – toxické působení (aflatoxiny, ochratoxiny a řada dalších jevů) lMykoalergózy – alergie na houby (a také na produkty hub, včetně např. antibiotik) lMycetismy – houba přítomna v těle, působí jen útlakem okolních tkání lNejdůležitější jsou mykózy, které dělíme na povrchové (kožní, podkožní a slizniční) a systémové Systémové mykózy lZasahují více orgánů, často celé tělo lJsou téměř vždy důsledkem nějakého základního onemocnění: lDiabetes mellitus lPoruchy imunity, nádory bílých krvinek aj. lTransplantovaní pacienti lPůvodci: Candida, Penicillium, Aspergillus, Histoplasma, Pneumocystis a další lKromě vlastní diagnostiky mykózy je třeba vždy vypátrat (pokud to není známo), co je primární příčinou (imunodeficit, diabetes, nádor apod.) Přehled mykologické diagnostiky •Mikroskopie – zásadní, hlavně u vláknitých hub (rozlišení podle konidií a spor) •Kultivace – důležitá u vláknitých hub i kvasinek •Identifikace – zásadní u kvasinek, u vláknitých hub se nepoužívá •Průkaz antigenu – možný (mannan, galaktomanan, panfungální antigen) •Průkaz protilátek – hlavně u tkáňových mykóz (aspergilóza například) •Molekulárně –biologické metody •Citlivost na antimykotika možná u kvasinek Antimykotika •Azoly –ergosterol –imidazoly (ketokonazol) –triazoly (flukonazol, itrakonazol, vorikonazol) •Polyeny (amfotericin B) –širokospektré –kvasinky i vláknité houby •Echinokandiny –blokování syntézy glukanu •5-fluorocytosin –blokování syntézy DNA, v kombinaci s amfotericinem B Mikroskopie •Gramovo barvení není zcela vhodné – k odlišení od bakterií •Mimochodem, pokud by šlo jen o odlišení kvasinek, stačil by nativní preparát či jednoduché barvení. Pokud však mikrobiolog v praxi váhá např. mezi stafylokokem, kvasinkou a ještě gramnegativní nefermentující tyčinkou, je Gramovo barvení na místě k vyjasnění celé situace. • Mikroskopie •Louhové preparáty –KOH nebo NaOH (nechá se působit 30-60 min.) k projasnění tkáně, chitin ve stěně hub je k působení louhu odolný •Další barvení –Dříve Parkerovým inkoustem dnes např. MykoInk –Histologické postupy (PAS) –Tekuté materiály lze obarvit Lugolovým roztokem Gramem barvené kvasinky C.albicans - mikrofotografie. Klikni! foto prof. MVDr. Boris Skalka, DrSc. Kultivace: Sabouraudův agar •Typická půda pro kvasinky, Sabouraudův agar, není sama o sobě selektivní a mohly by na ní růst i mnohé bakterie •Pro kultivaci na mykoorganismy ovšem používáme Sabouraudův agar s antibiotiky, který růst bakterií téměř vylučuje. n (V praxi ovšem narážíme na velmi drzé kmeny pseudomonád, které na veškerá antibiotika kašlou a rostou si kde chtějí J) Kultivace •Ve zkumavkách se šikmo nalitým Sabouraudovým agarem –Dle původce délka kultivace až 4 týdny při laboratorní teplotě nebo při 28 – 30 °C –Kvasinky při 37 °C, 3 - 7 dní –Možná je i souběžná kultivace při 25 °C a 37 °C •Další půdy –Czapek-Doxův agar pro vláknité houby Aspergillus, Penicillium, Scopulariopsis Kultivace: Krevní agar poznámka •Přestože používáme pro houby speciální půdy, mnohé houby rostou i na bakteriologických půdách. A nejen to: některé, hlavně kandidy, volí rafinovaně podobu téměř nerozeznatelnou od kolonií bakteriálních •Rozeznat kolonie kandid od kolonií stafylokoků je někdy obtížné. Pomoci může vůně (po chlebu či burčáku); když nepomůže nic jiného, volíme zpravidla nátěr (mikroskopii) Identifikace kvasinek •Chromogenní půdy •Biochemická identifikace •MALDI-TOF •PCR • • Chromogenní půda při diagnostice kandid •Používají se různé chromogenní půdy. Některé odliší pouze Candida albicans od ostatních, jiné rozliší vzájemně několik druhů kandid •Na půdě CHROMagar, momentálně používané v našich podmínkách je C. albicans zelenavá, C. tropicalis modrá, C. glabrata hladká růžová a C. krusei drsná růžová Candida sp. •Chromogenní půda • • C:\Users\Petra\Desktop\projekt foto\původní foto\fotoatlas2016\Kvasinky\IMG_3526CANDID.JPG Candida glabrata Candida krusei Candida albicans Candida tropicalis Pro připomenutí: co jsou to vlastně chromogenní půdy? •CHROMOGENNÍ půdy obsahují látku, která je původně nebarevná (chromogen) •Barevnost se objeví jen při specifické reakci (odštěpení substrátu) •Půda může obsahovat více chromogenů s navázanými substráty specifickými pro různé bakterie nebo houby •FLUOROGENNÍ půdy jsou principiálně podobné, ale s fluorescenčním barvivem Biochemická identifikace kvasinek •Tak jako bakterie, i kvasinky (ne však vláknité houby) se dají identifikovat biochemicky. (Však ostatně i použití chromogenní půdy je založeno na selektivním štěpení různých substrátů.) •Používá se např. souprava Auxacolor, založená na fermentaci různých cukrů a několika dalších reakcích •Dříve se používaly tzv. auxanogramy a zymogramy (využití a štěpení cukrů) Auxacolor • Proteinová analýza (MALDI) •Stejně jako u bakterií se i u hub, zejména kvasinek - MALDI-TOF –u kvasinek je nutná důkladnější extrakce bílkovin před vlastním provedením Příprava kmene pro MALDI-TOF P1010045 •Diagnostika vláknitých hub se poněkud liší od diagnostiky kvasinek. • •Mikroskopie tu má větší význam. Lze pozorovat různé typy spor a konidií. Prohlížíme bez imerze, objektivy zvětšující 4× či 10×, 20×, popř. 40 × • •Vzhled výsledků kultivace je značně odlišný, jak na Sabouraudově agaru, tak případně i na agaru krevním. Některé z nich, zejména dermatofyty, rostou velmi pomalu. To kvůli nim se Sabouraudův agar nalévá do zkumavek šikmo. • •Biochemické rozlišení se u nich, na rozdíl od kvasinek, zpravidla neuplatňuje. Zvláštnosti mikroskopie a kultivace u vláknitých hub Další metody přímého průkazu u kvasinek i vláknitých mikromycet •PCR –vysoká citlivost – mohou zachytit kontaminaci z prostředí –správná interpretace nálezu •Průkaz antigenů (u invazivních mykóz) –Mananu (kvasinky), galaktomananu (aspergily) - metodou ELISA –Panfungálního antigenu (kvasinky, vláknité houby, Pneumocystis jirovecii, vřeckovýtrusné houby) – – ouchterlony Nepřímý průkaz mykóz •Nemá velký význam • • •Jednou z mnoha •možností, jak jej •provádět, je mikroprecipitace •v agaru. •Precipitační linie •se tvoří mezi důlkem s antigenem a •důlkem s protilátkou. • Důlky se séry pacientů 1–4 Důlek s antigenem pozitivní Precipitační linie – kvůli ní je to pozitivní www.medmicro.info Mikroprecipitace v agaru – princip •Z prostředního důlku difunduje antigen (na obrázku červeně) •Z pozitivního důlku se sérem difunduje protilátka (na obrázku modře) •Z negativních důlků samozřejmě žádná protilátka nedifunduje •V místě střetu antigenu s protilátkou vzniká precipitační linie (na obrázku zeleně) MPA Diskový difúzní test citlivosti na antimikrobiální látky •Až na výjimky platí, že antibakteriální látky jsou u mykotických onemocnění… ehm… zkrátka na houby J •Obdobně, antimykotika nepůsobí na naprostou většinu bakteriálních agens •Houby nekultivujeme na MH, ale na Sabouraudově agaru •Kromě této možnosti existují i soupravy založené na principu mikrodilučního testu, s možností stanovení hodnoty MIC •Běžně se stanovuje pouze u kvasinek a ne vláknitých mikromycet K odečtu testů na antimykotika •U amfotericinu B se za citlivý považuje i kmen, který má malou zónu, pokud uvnitř této zóny nejsou viditelné kolonie •U ostatních antimykotik (těch, co končí na „-konazol“) naopak musí být zóna dost velká, ale připouští se i přítomnost „čehosi“ uvnitř zóny, pokud to „cosi“ svou intenzitou nepřesahuje 20 % intenzity růstu kolem zóny Zvláštnosti diagnostiky a léčby systémových mykóz lDiagnostika: lpro přímý průkaz je samozřejmě nutný vzorek, u kterého předpokládáme přítomnost hub: krev na hemokultivaci, punktáty, excize apod. lmoderní metody umožňují např. přímý průkaz antigenů (manany, galaktomanany, glukany) v krvi lnepřímý průkaz – protilátky v séru (aspergily) význam??? lLéčba: používají se silná, širokospektrá a vysoce účinná antimykotika: amfotericin B, triazoly (vorikonazol, itrakonazol), kaspofungin Kvasinkovité mikromycety •Rozdíly oproti vláknitým houbám jsou patrné v mnoha ohledech. Například i pro diagnostiku – např. lepší biochemická rozlišitelnost je velice dobře patrná 22 candida1 www.pferdemedizin.com/candida Společné vlastnosti kvasinek •Jsou to kulaté, oválné i protáhlé buňky – blastokonidie. Jsou zřetelně větší než bakterie (průměr 3–15 µm). Pučí z nich dceřiné buňky, které se mohou rychle oddělovat, nebo naopak dlouho zůstávat spojené. •Některé tvoří pseudomycelia a chlamydokonidie (Candida), výjimečně polysacharidová pouzdra (Cryptococcus) •Jsou to zpravidla oportunní patogeny, jejich patogenita závisí na celkovém stavu člověka Rod Candida lNejběžnější houbový patogen lZpůsobuje lokální (kožní i slizniční) mykózy -onychomykóza, intertrigo, soor, vaginitidy, plenková dermatitida lU oslabených způsobuje i systémové mykózy - gastrointestinální trakt, urogenitální trakt, dýchací cesty, sepse (souvisí s infekcí žilního katetru) lČastý výskyt ve střevě, většinou bez příznaků l l Candida sp. - nativ • Candida •Nejběžnější je Candida albicans •Dále C. tropicalis, C. glabrata, C. krusei, C. parapsillosis, C. dubliniensis a mnohé další •U některých typické přirozené rezistence (např. C. krusei na flukonazol) Candida •Faktory patogenity •Patogenita kandid je spojena s přilnavostí k hostitelským buňkám (hlavně pomocí mananproteinu), s tvorbou tzv. zárodečných klíčků a popř. vláken (hyf) a s produkcí kyselé proteinázy • • Odběry u kandidóz lU kožní a slizniční formy se používají výtěry nejlépe v transportní půdě FungiQuick nebo (pouze u výtěrů z genitálií) C. A. T. lU systémové formy také výtěry, anebo se zasílá krev, punktát apod. C. A. T. Foto: O. Zahradníček Diagnostika kandidóz lZákladem diagnostiky je kultivace. K.identifikaci kandidy používáme chromogenní půdy a biochemické metody (využívají se vzájemné rozdíly v metabolismu mezi kandidami) lMikroskopicky v nativním preparátu (C. A. T.), v Gramově či Giemsově či jiném barvení vidíme oválné buňky, často pučící, někdy i pseudomycélia, což je považováno za známku invazivity lLze i testovat in vitro citlivost, ale testy jsou méně spolehlivé než u bakterií Léčba kandidóz •Samotný nález kandid např. ve střevě nebo na kůži není důvodem k léčbě •U nekomplikované vaginální kandidózy se zpravidla léčí lokálně (čípky), u ústní také (např. genciánovou violetí či Lugolem) •U recidivující infekce je nutná celková léčba, aby se eliminoval střevní rezervoár infekce (jinak se infekce bude opakovat) •Nutné je zároveň kontrolovat další vlivy (hormony, dieta apod.) Povrchové kvasinkové infekce kůže a sliznic •Nejčastější původci jsou zástupci r. Candida, zejména C. albicans •Postihují kůži, její adnex a sliznice –onychmykózy, intertrigo, soor, vaginitidy, plenková dermatitida, postihují i sliznici střeva •Rizikové faktory – hormonální nerovnováha, užívání antibiotik, imunosuprese, HIV, nádorová onemocnění, diabetes • 27 candida Candida http://www.bmb.leeds.ac.uk/mbiology/ug/ugteach/icu8/std/candidgram.html Kandidóza úst 02 ústní kandidóza 03 ústní kandidóza chronická ww.asnanak.net/ar/article.php?sid=62. Intertrigo 12 23-9_intertrigo_Candida 64 candida_nappy_rash www.mycolog.com/chapter23.htm http://webs.wichita.edu/mschneegurt/biol103/lecture21/lecture21.html Kandidóza střeva 21 candida-gut http://george-eby-research.com/html/depression-anxiety.html Invazivní kvasinkové infekce •Většinou u imunokompromitovaných pacientů –r. Candida –r. Cryptococcus (viz níže) –Nejčastěji odebíraným materiálem je krev na hemokulturu (nejčastěji r. Candida – kandidémie) –Likvor v případě meningitidy –Bronchoalveolární laváž (BAL) – při postižení plic –Lze prokazovat i mananový antigen (ELISA) Rod Cryptococcus •Tyto kvasinky lze nalézt v půdě a na různých substrátech alkalického charakteru. Častým rezervoárem je trus holubů - nákaza inhalací prachu nebo vzduchu •Nevytvářejí pseudomycelia, zato tvoří mohutná polysacharidová pouzdra •Nejobávanější je C. neoformans, který u oslabených lidí může vyvolávat pneumonie, meningitidy a sepse •Je to typický oportunní patogen, který postihuje např. HIV pozitivní osoby Cryptococcus neoformans 37 kryktokokóza http://www.higiene.edu.uy/ciclipa/parasito/Cryptococcus.jpg 73 Cryptococcus http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery Rod Pneumocystis •Velmi zvláštní houba dlouho považovaná za prvoka •Má některé netypické vlastnosti, např. zatímco ostatní houby mají v membráně ergosterol, pneumocysty mají cholesterol •Z toho vyplývá např. rezistence na amfotericin B •Pro člověka patogenní je Pneumocystis jirovecii (podle českého parazitologa Jírovce (1907–72). Způsobuje tzv. pneumocystovou pneumonii zejména u nedonošených dětí, u dospělých vzácně, opět zejména u HIV + osob •Zdroj nákazy nejasný •Diagnostika: imunofluorescence. Kultivace in vitro se nedaří, ačkoli již bylo podniknuto mnoho pokusů •Léčba: co-trimoxazol l17 Pneumocystis jiroveci www.medmicro.info Pneumocystis jiroveci pcpcysta P_jiroveci_1-ic Ostatní kvasinky •Patří sem např. rody Geotrichum, Hansenula, Pityrosporum orbiculare (Malassezia furfurfur), Rhodotorula a další. Způsobují nejčastěji kožní mykózy, ale i systémové, zejména u predisponovaných osob. •Rod Saccharomyces zahrnuje vinné a pivní kvasinky. Považoval se za nepatogenní, avšak podle některých studií se u asi 8 % poševních mykóz se nalézá Saccharomyces cerevisiae, tedy klasická kvasinka obsažená v kvasnicích Pityriasis versicolor •Původce Malassezia furfur - kvasinka běžně žijící na povrchu zdravé kůže •Může se přemnožit a vyvolat barevné skvrnky na kůži –velikosti nehtu buď světle hnědorůžové, nebo naopak bílé (proto se pityriáza jmenuje versicolor – různobarevná) •Nejčastěji se objevuje díky teplé sezoně v létě či na podzim. cabernet-sauvignon-nalivany-z-lahve-do-sklenicky-450 cdfc918ba3_82043026_o2 syry1 Saccharomyces cerevisiae 51 Saccharomycees cerevisiae www.zsdukla.cz/nature/article86.php Geotrichum candidum geotrichum www.medmicro.info rhoru6 Rhodotorula rubra www.medmicro.info Vláknité mikromycety •V podstatě jde o synonymum toho, čemu se mezi lidmi říká „plísně“. asnig18 www.medmicro.info Povrchové mykózy způsobené vláknitými mikromycetami •Dermatofyty •I další rody vláknitých mikromycet •(bude uvedeno níže) • Dermatofyty •Specializované, tzv. keratinofilní houby – infekce je omezena na keratinizované tkáně •Vůbec nejčastější původci infekcí kůže, nehtů, vlasů a chlupů (nohy, třísla, nehty, kštice) –Pozn. kožní infekce způsobují i kandidy (viz výše) •Na kůži cirkulární ložiska •Patří sem rody Trichophyton, Epidermophyton a Microsporum •Zdroj - lidé, zvířata, prostředí •Rostou velmi pomalu in vivo i in vitro. Kultivace trvá několik týdnů. •Také průběh a léčba je zdlouhavá Dermatofyty •Antropofilní – mezilidský kontakt, kontaminované podlahy (bazény, sprchy, tělocvičny) •Zoofilní – domácí mazlíček (kontakt, chlupy...), hospodářská zvířata; nemocní i zdraví nosiči •Geofilní – poranění v souvislosti s kontaminovanou půdou Diagnostika dermatofytů •Odběry: šupiny z kůže, ústřižky nehtů, vlasů apod.; vždy je potřeba odebrat vzorek tak, aby bylo zachyceno místo, kde je zánět aktivní, a zároveň nezachytit kontaminace, z okraje ložiska; doporučuje se i povrchová desinfekce (likvidace kontaminant z povrchu kůže) •Vlastní diagnostika: mikroskopická (nález vláken ve tkáni) a kultivační. Ale zatímco kultivace je nejednoznačná (mohli jsme vypěstovat i kontaminaci), mikroskopický průkaz šupiny prorůstající vláknem je jasný •Léčba je zpravidla lokální (masti, šampony) epifloc Epidermophyton floccosum www.medmicro.info trirub Trichophyton rubrum www.medmicro.info trimen1 Trichophyton mentagrophytes www.medmicro.info Rozsáhlá infekce Epidermophyton floccosum před a po léčbě 05 23-2_Epidermophyton_floccosum_BA www.mycolog.com/chapter23.htm Dermatomykózy různých částí těla 04 23-1_tinea_capitis_Ttonsurans 06 23-3_Epidermophyton_or_Trichophyton 08 23-5_Trichophyton_hand 09 23-6_Trichophyton_foot 10 23-7_onychomycosis_EorT www.mycolog.com/chapter23.htm Invazivní infekce způsobené vláknitými mikromycetami •Většinou u imunokompromitovaných pacientů •Úmrtnost spojená s invazivní mykotickou infekcí je vysoká •Ascomycety, zygomycety •Dematiaceae Ascomycetes •Jsou to původci povrchových i systémových mykóz. Vzájemně se liší podle toho, jestli mají: –konidie v řetězcích na vlákně: Aspergillus, Penicillium, Paecilomyces, Scopulariopsis –konidie ve shlucích – Fusarium –konidie jednotlivě na vláknech – Pseudoalscheria Rod Aspergillus (česky kropidlák) •několik stovek druhů, asi dvacet vyvolávat infekce u člověka •A. fumigatus, A. flavus, A. terreus •Nejčastěji způsobuje plicní infekce, endokarditidy, infekce oka a CNS, –invazivní aspergilóza – vysoká úmrtnost •Způsobuje i infekce nehtů či zevního zvukovodu •Aspergiliom – útvar v dutině např. plicní kaverně •Pouhá přítomnost konidií může být příčinou alergické reakce u disponovaných osob • Rod Aspergillus •Aspergily také hojně tvoří mykotoxiny – aflatoxin, ochratoxin A –na potravinách –poškození jater •Diagnostika: mikroskopie z BALu nebo biopsie × KOLONIZACE? •u systémových průkaz antigenu - galaktomananu v krvi, BALu - ELISA •Léčba: pouze amfotericin B, vorikonazol 31 aspergillus09 fumigatus Aspergillus fumigatus http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery 61 aspergillus http://webs.wichita.edu/mschneegurt/biol103/lecture21/lecture21.html Aspergilové infekce 63 aspergillus_lung 64 aspergillus_eye http://webs.wichita.edu/mschneegurt/biol103/lecture21/lecture21.html Rod Penicillium – Plíseň štětičková •Patogenita pro člověka je nízká. Závažnější je jihoasijský druh Penicillium marneffei, jehož rezervoárem jsou bambusové krysy, a zřejmě i několik dalších. Hlavně jde o oslabené (HIV +) – těžké systémové onemocnění •Některé druhy mohou rovněž tvořit toxiny •Z druhu Penicillium notatum bylo izolováno první antibiotikum – penicilin •Diagnostika a léčba: podobná jako u aspergilů Rod Penicillium •Druhy Penicillium camemberti, Penicillium candidum či Penicillium roqueforti jsou používány při výrobě plísňových sýrů. • • https://www.dobrykolonial.cz/plisne-kvasinky/sigma-71-penicillium-candidum/ Penicillium 57 penmic1 http://old.vscht.cz/obsah/fakulty/fpbt/ostatni/miniatlas/images/plisne/kolonie/Penicilliumroquefort iCCF20231020CYA207-25.jpg http://www.uoguelph.ca/~gbarron/MISCELLANEOUS/penmic1.jpg Penicillium roqueforti Infekce Penicillium marneffei 40 Penicillium marneffei01 infekce Zygomycetes (houby spájivé) •Většinou neseptované mnohojaderné hyfy. •Tvoří mohutný „kožíšek •r. Mucor, r. Rhizopus, r. Absidia •Infekce způsobují vzácně –u diabetiků a imunokompromitovaných osob –saprofyty z vnějšího prostředí (ovoce) •Afinita k cévám •Velmi rychlý růst •Mohou způsobit i tzv. živý trombus s rychlou smrtí postiženého •Klasické je také prorůstání z nosní dutiny do mozku, a to i během několika hodin Rhizopus, Absidia a Mucor (plíseň hlavičková) •Na kultivačních půdách za 1 – 3 dny •Kromě závažných systémových mykóz mohou způsobovat i např. infekce zevního zvukovodu či popálenin •Diagnostika –opět především mikroskopická, mykolog odhalí typické útvary (stolony, rhizoidy apod.) v bioptickém materiálu –průkaz panfungálního antigenu - glukanu •Vzdorují antimykotikům s výjimkou amfotericinu B Mucor mucor14 www.medmicro.info Mucor mucor Mucor 50 mucor1 http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery 52 Mucor mucedo www.zsdukla.cz/nature/article86.php Dematiaceae •Netaxonomická skupina –tmavá pigmentace hyf a konidií, obsahují melanin v buněčné stěně –Infekce jsou vzácné (oportunní), mohou být nebezpečné •Podkožní infekce, které mohou přejít v systémové až generalizované –Původci feohyfomykóz •Ve tkáni jsou přítomny pigmentované septované hyfy. Rostou poměrně rychle. Alternaria či Cladosporium. –Původci chromomykóz – •vyskytují se v tropických a subtropických oblastech. •tvoří místo vláken tzv. sklerotická tělíska. Rostou pomaleji. Patří sem např. rod Curvularia. Alternaria sp. 28 alternaria02 http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery Curvularia lunata http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery 38 Curvularia lunata Cladosporium sp. http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery 33 Cladosporium cladosporioides Chromoblastomykóza 13 23-15_chromoblastomycosis www.mycolog.com/chapter23.htm Dimorfní houby •Tyto pomalu rostoucí houby se těžko zařazují. Za nižších teplot (do 30 °C) rostou ve formě vláknité, při 35–37 °C mají podobu kvasinkovitou •Rostou pomalu, i proto se často v jejich diagnostice prosazuje nepřímý průkaz 14 23-16_sporotrichosis www.mycolog.com/chapter23.htm. Sporotrichóza v USA, po poranění o keř Dimorfní houby •Zdrojem zevní prostředí •Výskyt endemický (nejčastěji USA) •Onemocní převážně muži •Coccidioides immitis –oproti jiným roste poměrně rychle. U pacientů s mírnými imunodeficity je infekce bezpříznaková či bez závažných příznaků. Horší je to u osob s rozvinutou chorobou AIDS, kde dochází k primárnímu postižení plic apod. •Histoplasma capsulatum –se vyskytuje hlavně v USA, ale i Africe –respirační onemocnění •Další jsou rody Blastomyces, Paracoccidiodioides, Sporothrix a další • Blastomykóza 18 23-20_NAmerBlastomycosis www.mycolog.com/chapter23.htm. Plicní onemocnění - hematogenní diseminace vede k zánětlivým ložiskům na kůži Coccidioides immitis 36 Coccidioides immitis 35 coccidiomykóza http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery Histoplasma capsulatum 16 23-18_Histoplasma www.mycolog.com/chapter23.htm 48 histioplasmosa http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery Mykotoxikózy •Akutní primární mykózy – po požití vysokých dávek mykotoxinů. Příznaky specifické pro jednotlivé toxiny. •Chronické primární mykotoxikózy – dlouhodobější požívání menších a středně vysokých dávek mykotoxinů. Vede ke zpomalení růstu nebo snížené schopnost rozmnožování. Chronické otravy. •Sekundární onemocnění vyvolané mykotoxiny po dlouhodobém požívání jejich velmi nízkých dávek. Mykotoxikózy •Alternaria, Aspergillus, Fusarium, Penicillium, Phoma aj. • •Hepatotoxicita •Nefrotoxicita •Kardiotoxicita •Cytotoxicita •Teratogenní účinky •Mutagenita •Karcinogenita Nashledanou příště! DSCN0600