Biologické a sociální faktory v rozvoji osobnosti 1  pedagogika je vědní disciplína, která zkoumá záměrné ovlivňování vývoje osobnosti člověka  toto působení má mnoho vzájemně spjatých podob označovaných jako výchova, vzdělávání, učení, vyučování  k tomu, aby člověk mohl být vychováván či vzděláván, musí mít určité předpoklady, na něž lze výchovou působit  tyto předpoklady se obvykle označují jako vychovatelnost či vzdělavatelnost Biologické a sociální faktory v rozvoji osobnosti 2  Otázka vychovatelnosti a vzdělavatelnosti člověka je kardinálním metodologickým problémem pedagogiky.  Je člověk vychovatelný?  Je každý člověk vzdělavatelný? Do jaké míry?  S tím souvisí také otázka oprávněnosti výchovy.  Má výchova právo zasahovat do vývoje člověka a utvářet člověka podle určitých představ?  Není výchova pouhé znásilňování přirozenosti člověka?  Mají pravdu koncepce, které každou výchovu považují za násilí na člověku? Výchova a vychovatelnost 3  Je člověk při svém příchodu na svět vybaven tak, aby se mohl obejít bez péče společnosti?  „Člověku je zapotřebí výchovy již proto, že přichází na svět jako slabý a nesamostatný tvor, jenž bídně by se vyvinul, kdyby zůstal jenom náhodě ostaven. "  „Člověk jest však také způsobilý k výchově: způsobilost ta se zakládá na jeho vzdělavatelnosti. Vzdělavatelnost jest poddajnost vůči vnějším vlivům ku zvýšení vlastní hodnoty vzdělávaného." (Lindner, 1888). Výchova a vychovatelnost 4  Potvrzením tohoto názoru jsou údaje o tzv. vlčích dětech, které vyrůstaly bez lidské společnosti.  Tyto děti již nikdy později nedosáhly normálního rozvoje lidských schopnosti, dokonce většinou ani specifických způsobů chování, jimiž se člověk liší od zvířat.  Tato zjištění ukazují, že zděděné dispozice se neprojeví samy od sebe, ale musí se rozvíjet, a to v určitém optimálním věku.  Pozdější výchova či převýchova je již mnohem méně účinná. Výchova a vychovatelnost 5  V názorech na vztah výchovy a dědičnosti se různé pedagogické koncepce minulosti i přítomnosti liší.  Mezi zastánce optimistické koncepce patří zejména Jan Amos Komenský (1592-1670), který byl velmi optimistický i v otázkách výchovy postižených dětí nebo John Locke (1632-1704), vycházející z přesvědčení, že dítě je tabula rasa a od útlého věku potřebuje rozumové vzdělávání, jehož podmínkou je zdravé tělo a správné smyslové vnímání. Výchova a vychovatelnost 6  Vyhraněně negativní stanovisko k možnostem výchovného působení zastávají všichni rasisté, kteří se domnívají, že některé rasy a etnické skupiny jsou určitým způsobem méněcenné.  Poněkud skeptičtí k možnostem výchovy bývají i někteří psychologové a psychiatři, kteří mají zkušenosti s nejrůznějšími vrozenými vadami a poruchami osobnosti - to je však již poněkud jiný problém. Výchova a vychovatelnost 7  S jakými vrozenými předpoklady vstupují děti do výchovného procesu?  Mají totožné, obdobné nebo rozdílné genetické vybavení?  Do jako míry toto genetické vybavení determinuje další vývoj člověka? Genetické vybavení člověka 8  DNA – nachází se v jádrech buněk a je nositelem dědičných vlastností  Jednotkou dědičnosti je gen – je součástí molekuly DNA  Odhaduje se, že lidé jsou nositeli 100 000 různých genů, které určují jejich základní vlastnosti, např. krevní skupinu, barvu pleti a očí, ale také stavbu všech orgánů včetně mozku  Člověk má ve svých tělesných buňkách 23 párů chromozomů, v každém páru je jeden chromozom po matce a jeden po otci Genetické vybavení člověka 9  Inteligence se charakterizuje mnoha různými způsoby: - jako úroveň rozumových schopností, obecné nadání, mentální úroveň, intelekt, chytrost, schopnost řešit nové úkoly, schopnost chápat vztahy, schopnost abstrahovat, generalizovat a diferencovat, schopnost správného uvažování a účelného jednání, schopnost adaptovat se na prostředí. Psychologie dlouho hledala a vlastně stále hledá přesnou definici a spolehlivé nástroje k měření inteligence. Dědičnost, vrozenost a rozvoj inteligence 10  Impulsem k vytvoření prvních testů inteligence byla přeplněnost francouzských škol po roce 1905, kdy vláda nařídila povinnou školní docházku.  (Pro srovnání: v našem školství byla povinná školní docházka uzákoněna již v roce 1869.) Dědičnost, vrozenost a rozvoj inteligence 11  Psycholog Alfréd Binet se svými spolupracovníky sestavil test, na jehož základě bylo možné rozlišit děti s normální inteligencí a s nižší inteligencí.  Tento test sestával ze 30 otázek sestavených vzestupně podle obtížnosti. Jednoduchou otázkou bylo například ukázat oči, nos, ústa, složitější bylo vyjmenovat a rozpoznat základní barvy a obtížným úkolem bylo sestavit větu ze zpřeházených slov. Porovnáním výsledku testu s věkem dítěte se ukázalo, zda bude pro dítě vhodnější postupovat podle běžných osnov, nebo mu věnovat speciální péči.  (Na podobném principu jsou i dnes sestaveny testy školní zralosti.) Dědičnost, vrozenost a rozvoj inteligence 12 Příklad z testu inteligence 13 Příklad z testu inteligence 14 Příklad z testu inteligence 15  Víme, že je Tonda vyšší než Vlasta a ten je vyšší než Vláďa a ten je nižší než Jiří. Kdo je nejvyšší, pokud víme, že Jiří není vyšší než Vlasta a Tonda je nižší než Libor? a) Tonda b) Vlasta c) Libor d) Jiří e) Vláďa Příklad z testu inteligence 16  Z hlediska vztahů biologických a sociálních faktorů v rozvoji osobnosti je nejčastěji zkoumána otázka dědičnosti IQ.  Pro přesné změření vlivu genů na IQ se používají různé metody, za nejvhodnější z nich se považuje sledování jednovaječných dvojčat vychovávaných odděleně - mají totiž všechny geny stejné a působí na ně pouze odlišné prostředí.  Autoři publikace Geny a osobnost (Hamer. Copeland. 2003) uvádějí výsledky analýzy 158 párů jednovaječných dvojčat, zjistilo se, že IQ je dědičné ze 75 %. Dědičnost, vrozenost a rozvoj inteligence 17  Další diskutovanou otázkou je, zda je naměřený intelektový potenciál v průběhu vývoje neměnný, nebo zda je ovlivnitelný systematickým výchovným působením.  Čím kvalitnější je předškolní výchova, tím více schopností dítěte se může projevit a tím bude lepší i školní výchova (dle studie z r.1938). Dědičnost, vrozenost a rozvoj inteligence 18  Genetici i psychologové se shodují v tom, že mezi dvěma dětmi s podobnou genetickou výbavou, z nichž jedno vyrůstá ve velice bohatém prostředí a druhé v prostředí na podněty velice chudém, může při dosažení zralosti činit rozdíl hodnot IQ až 25 bodů. (Fontána, 2003. s. 113).  Není to prostor malý, ale také není zcela neomezený. Všichni máme velké možnosti i své limity, což platí pro celou běžnou populaci. Dědičnost, vrozenost a rozvoj inteligence 19  Individuální schopnosti každého jedince je možné a nutné výchovou a vzděláváním záměrně, soustavně a cílevědomě rozvíjet.  Každé dítě, stejně jako každý dospělý člověk, má svá omezení, která nemůže svojí vůlí překonat. Dědičnost, vrozenost a rozvoj inteligence 20  Dřívější výzkumy inteligence byly orientovány převážně na všeobecnou teoretickou inteligenci, nejčastěji vyjadřovanou inteligenčním kvocientem (IQ).  Už na začátku 20. století však někteří psychologové upozorňovali, že kromě abstraktní obecné inteligence je třeba věnovat pozornost i sociální a praktické inteligenci (Ruisel 2000). Druhy inteligence 21  Praktická inteligence se chápe jako schopnost jedince úspěšně řešit komplikované problémy života, pro něž neexistují jednoznačná řešení a použitelné algoritmy.  Sociální inteligence vychází z názoru, že inteligence má i společenský aspekt, jako schopnost porozumět druhým a jednat moudře v mezilidských vztazích. Druhy inteligence 22  Gardnerův model, který překonává představu IQ jako jediného významného faktoru determinujícího úspěšnost osobnosti, rozlišuje šest základních druhů inteligence: Inteligence 23  1.Jazyková inteligence se projevuje citlivostí k mluvenému i psanému jazykovému projevu, schopností učit se lehce mateřštině i cizím jazykům, vhodně používat jazykové prostředky.  Vysoký stupeň tohoto druhu inteligence umožňuje dobře vykonávat povolání právníků, překladatelů, básníků a spisovatelů, novinářů, komentátorů, apod. Druhy inteligence 24  2. Logicko-matematická inteligence se projevuje schopností logicky analyzovat problémy a situace, správně chápat a používat matematické operace, osvojovat si základy vědeckého myšlení.  Je charakteristická pro matematiky, logiky a vědecké pracovníky různých oborů. Talent v logicko-matematické sféře se projevuje velmi brzy. Nejproduktivnější léta v těchto oborech často uběhnou před dosažením čtyřicátého roku. Druhy inteligence 25  3. Hudební inteligence se projevuje smyslem pro rytmus a melodii i dalšími hudebními schopnostmi, např. schopností interpretovat hudební skladbu, zapamatovat si ji, pochopit její kompozici apod.  Bývá nejvýrazněji rozvinuta u hudebních skladatelů, dirigentů, instrumentalistů a zpěváků. Je pravděpodobné, že základ hudebního nadání děti dědí, ale v jeho vývoji se uplatňují i další faktory.  Prostředí, v němž dítě žije, má prokazatelný vliv na to, do jaké míry se talent dítěte projeví a uplatní. Druhy inteligence 26 4.Prostorová inteligence se uplatňuje v mnoha typech prostředí.  Projevuje se schopností orientace v prostoru, ale i při práci s jeho grafickým znázorněním - tzn. dvojrozměrnou či trojrozměrnou verzí částí reálného světa či jiným symbolickým zobrazením skutečnosti, jako jsou mapy, diagramy či geometrické tvary.  Často se objevuje názor, že prostorová inteligence je „protipólem" inteligence jazykové (Gardner. 1999).  Prostorová inteligence je nezbytná v profesích architektů, stavbařů, pilotů, navigátorů, designérů, řidičů apod.  Významně se uplatňuje i v šachové hře: Šachoví mistři většinou mají neobyčejnou vizuální paměť a vizuální představivost. Druhy inteligence 27  5.Tělesně-pohybová inteligence se projevuje vysokou úrovní koordinace motoriky, tělesnou obratností a schopností osvojit si různé pohybové dovednosti.  Součástí této inteligence je i schopnost obratně zacházet s předměty, která zahrnuje jemnou motoriku rukou a prstů i motoriku celého těla.  Je charakteristická nejen pro sportovce, herce, tanečníky, apod., ale v kombinaci s dalšími schopnostmi je potřebná i pro dosažení virtuozity ve hře na hudební nástroje, pro úspěšné výtvarníky a uplatňuje se i v různých profesích, které kladou vysoké nároky na pohybové schopnosti, zejména jemnou motoriku (chirurgové, mechanici apod.). Druhy inteligence 28  6.Personální inteligence se projevuje na intrapersonalní a interpersonální úrovni.  Intrapersonální inteligence představuje schopnost najít adekvátní přístup k vlastnímu citovému životu, porozumět vlastnímu chování a regulovat své emoce i chování.  Je důležitá pro úspěšnost každého člověka v osobním životě i v různých činnostech.  Interpersonální inteligence spočívá ve schopnosti porozumět záměrům, motivacím, potřebám a chování druhých lidí a ve schopnosti účinně s nimi komunikovat. Je nepostradatelná u spisovatelů, učitelů, lékařů, psychologů, sociálních pracovníků, manažerů, politiků, církevních vůdců, ale i u pracovníků reklamy, obchodních zástupců a prodavačů. Druhy inteligence 29  Gardner připouští, že jeho rozlišování uvedených typů inteligence je dosti zjednodušující, neboť mnohostrannost lidského nadání nelze postihnout žádným číslem.  Později se svými spolupracovníky rozšířil tento seznam na dvacet typů inteligence, např. přírodovědeckou, spirituální, existenciální atd.  Z jeho poznatků vychází D. Goleman, který vysvětluje zejména význam emoční inteligence v životě každého člověka. Pracuje s termínem emoční kvocient (EQ), u kterého rozlišuje těchto sedm základních kvalit: uvědomění si sebe, sebemotivace, vytrvalost, kontrola impulsů, regulace nálad, empatie, naděje nebo optimismus (Goleman. 1997). Druhy inteligence 30  Z hlediska vztahů biologických a sociálních faktorů v rozvoji osobnosti jsou zajímavé i otázky týkající se mimořádného nadání (talentu), např. hudebního nebo výtvarného.  Dodnes není známo, co je podstatou dispozic ovlivňujících úroveň výkonů, ani jaká je jejich neuropsychologická struktura.  Stále více autorů se kloní k názoru, že schopnosti vznikají na bázi zděděných, vrozených vloh, které jsou dány geneticky a prenatálními vlivy.  Především však obohacující prostředí ovlivňuje tempo i úroveň schopností, a naopak deprivující prostředí rozvoj schopností brzdí. Dědičnost a rozvoj talentu 31  Příklad: mnohé děti v rodině J. S. Bacha projevovaly výrazné hudební schopnosti.  Méně už je známo, že v takovýchto hudebnických rodinách (stejně jako např. v rodině W. A. Mozarta) byly děti nuceny ke cvičení mnoho hodin denně, někdy i dosti drastickými metodami.  Hudební schopnosti se obvykle dělí na hudební sluch, hudební paměť a hudební rytmus.  Tyto schopnosti se do značné míry vážou na dědičnost a mohou se projevovat už v předškolním věku (např. Mozart koncertoval již jako pětiletý). Dědičnost a rozvoj talentu (hudební činnost) 32  Poměrně málo jsou z genetického hlediska prozkoumané výtvarné schopnosti.  Přitom dětská kresba se již dlouhou dobu využívá zejména při diagnostice inteligence.  Za ukazatele výtvarných schopností se považuje zejména přetrvávající zájem o výtvarnou činnost, získané výtvarné dovednosti a zručnost.  Měřítko výtvarných schopností neexistuje a ani není známo, zda takovéto schopnosti skutečně existují, nebo zda se ve výtvarné činnosti neuplatňuje jen speciálně strukturovaný blok schopností zrakových, senzomotorických a všeobecných, regulovaný příslušným zaměřením na výtvarnou činnost. Dědičnost a rozvoj talentu (výtvarná činnost) 33  Vědecky prokázána nebyla ani existence speciálních schopnosti pro literární a dramatickou činnost. Při těchto činnostech se uplatňují všeobecné intelektové schopnosti, především verbální, řízené schopnostmi vztahujícími se k tvořivosti s příslušným zaměřením. Dědičnost a rozvoj talentu (literární a dramatická činnost) 34  Nejednotné jsou i názory na otázku vrozenosti či dědičnosti sportovního nadání.  Je známo, že důležitou součástí sportovního talentu jsou somatické a fyziologické vlastnosti, jako je tělesná výška, hmotnost, délka končetin, vitální kapacita plic, dechová frekvence apod. - tyto charakteristiky jsou do značné míry geneticky podmíněné.  Pro sportovní činnost jsou genetické faktory nesmírně důležité, ani zde však nejsou určujícími předpoklady úspěšnosti člověka. Dědičnost a rozvoj talentu (sportovní nadání) 35  Skutečnost, že ve vývoji člověka hrají významnou roli i jeho zděděné a vrozené vlastnosti, by si měli uvědomovat všichni příliš ctižádostiví rodiče i příliš nároční učitelé.  Správné rozpoznání vývojových možností a mezí žáka či dítěte je předpokladem adekvátního individuálního přístupu v jeho výchově a vzdělávání. Dědičnost a rozvoj talentu 36  Význam dědičnosti v oblasti vývoje intelektových schopností člověka je tedy do jisté míry zřejmý.  Složitější odpověď by si vyžadovaly otázky tykající se rozvoje charakteru. Dědičnost a vývoj charakteru 37  J. Hillman - Klíč k duši : „Dva třicetiletí muži narození jako jednovaječná dvojčata byli po porodu odděleni a vychováváni v různých zemích různými adoptivními rodiči. Oba byli velmi pořádkumilovní, až téměř patologicky. Oblékali se čistě a upraveně, na schůzky chodili přesně včas a ustavičně si myli ruce. Když se prvního z nich zeptali, proč má pocit, že musí být stále tak dokonale čistý, odpověděl: «Může za to moje matka. Když jsem vyrůstal, udržovala dům v naprostém pořádku a trvala na tom, aby každá sebemenší věc byla na svém místě. Naučil jsem se to od ní.» Jeho jednovaječné dvojče, úplně stejný perfekcionista, vysvětlil své chování takto: «Může za to moje matka, byla velmi nepořádná a hrozná špindíra»".  Je to příběh o dominantní roli dědičnosti nebo o různých způsobech reagování na působení vnějšího prostředí? Dědičnost a vývoj charakteru 38  Další kategorií vrozených rozdílů jsou biologické rozdíly mezi chlapci a dívkami - sexové (gendrové) rozdíly.  Experimentálně byly zkoumány rozdíly mezi chlapci a dívkami v různých oblastech schopností.  Průcha uvádí výsledky zahraničních výzkumů, v nichž se ukázalo, že verbální schopnosti bývají rozvinutější u dívek, zatímco matematické a vizuálně prostorové schopnosti mívají rozvinutější chlapci.  Výzkum agresivity prokázal nižší míru této vlastnosti u dívek než u chlapců (Průcha). Některé další vrozené rysy osobnosti 39 Vliv společnosti na výchovu 40  Každý jedinec se vyvíjí v procesu vzájemného působení vnitřních dispozic a vnějších vlivů svého okolí.  Na člověka od narození působí přírodní, kulturní a sociální prostředí a veškerá jeho činnost probíhá vždy v určitých společenských podmínkách.  Tyto vnější vlivy člověk individuálně, specifickým způsobem reflektuje a reaguje na ně. Postupně tak „vrůstá" do společnosti a stává se kulturní a sociální bytostí, která si osvojuje společenské hodnoty a normy a více či méně úspěšně podle nich jedná. Výchova a společnost 41  Člověk žije ve společnosti na určitém stupni jejího vývoje, ale vyvíjí se a formuje především díky interakcím se svými blízkými a v jejich přítomnosti.  Pro formování osobnosti jsou nejvýznamnější (dle Kellera):  rodina  vrstevníci  ostatní blízcí lidé  Každý člověk si aktivně vytváří vztahy k druhým lidem a nese za ně plnou odpovědnost. Společnost a její výchovný potenciál 42  Společenskou funkcí výchovy je připravovat dorůstající generaci na aktuální perspektivní život ve společnosti.  Z hlediska sociologie výchovy se výchova chápe jako komplexní příprava člověka pro život, to znamená pro plnění sociálních rolí, do nichž člověk během svého života bude vstupovat.  Člověk po celý život „zraje" nejen biologicky a psychicky, ale i sociálně. Učí se rolím odpovídajícím jeho věku, pohlaví a sociálním pozicím, které zaujímá. Společenská role výchovy 43  nejtypičtější sociální role, ke kterým má výchova jedince soustavně připravovat:  jedinec jako občan  jedinec jako pracovník  jedinec jako ochránce a tvůrce životního prostředí  jedinec jako člen rodiny  jedinec jako tvůrce a uživatel kulturních hodnot  jedinec jako uživatel volného času  jedinec jako účastník dopravy Společenská role výchovy 44 Jedinec jako občan  Příprava jedince na roli občana demokratické společnosti je především výchovou člověka, který:  bude znát svá občanská práva a své občanské povinnosti  bude ochoten přispívat k rozvoji bohatství společnosti a její prosperity  bude odpovědný ve vztahu ke svým spoluobčanům  bude respektovat práva ostatních lidí a pravidla občanského soužití.  Na výchově jedince jako občana se podílí především rodina spolu se všemi stupni školské soustavy. Společenská role výchovy 45 Jedinec jako pracovník  každý občan - role kvalifikovaného a úspěšného pracovníka  úlohu vychovávat jedince jako pracovníka plní především školy zaměřené na profesní přípravu: střední odborné školy, střední odborná učiliště, odborná učiliště a vysoké školy.  základy profesní orientace se však vytvářejí již na základní škole. Společenská role výchovy 46  Jedinec jako ochránce a tvůrce životního prostředí  Potřeba ekologické výchovy vyplývá z vysokého stupně narušení životního prostředí a ekologická péče se stává limitujícím činitelem přežití lidského rodu.  Ekologická výchova má zabezpečit hluboké ekologické znalosti a odpovědné postoje každého občana, vedoucí k hledání a prosazování takových opatření, která pomohou konsolidovat ekonomickou situaci, zamezí další devastaci životního prostředí a povedou k jeho zlepšování. Společenská role výchovy 47  Jedinec jako člen rodiny  Liberalizace, která v současnosti proniká do mezilidských vztahů, způsobuje uvolnění tradičních pout daných například náboženským přesvědčením, ekonomickou závislostí ženy na živiteli rodiny nebo mravními tradicemi.  Význam výchovné funkce rodiny, která by měla v dnešním složitém světě vytvářet pro děti pevné a bezpečné zázemí, však neklesá, ale naopak vzrůstá. K hlavním funkcím rodiny dnes patří funkce emocionální a funkce „tvorby domova„. Společenská role výchovy 48 Jedinec jako člen rodiny  Vyčleněním pracovních aktivit z rodiny, kdy většina jejich členů plní své profesní role mimo domov, ztratila rodina roli hospodářsky produktivní jednotky.  Členové rodiny se stýkají stále méně, jejich orientace a profesní i volnočasové zájmy se stále více rozrůzňují. To může někdy vést až k vzájemnému odcizení nebo deprivaci děti, která zvyšuje nebezpečí jejich deviantního chování.  Jednou z podmínek fungování rodiny, výchovy děti a spokojenosti člověka v osobním životě je odpovědný přistup k partnerství a rodičovství. Společenská role výchovy 49  Jedinec jako tvůrce a uživatel kulturních hodnot  Socializace člověka a jeho výchova jsou nikdy nekončícím mezigeneračním procesem předávání kultury dorůstajícímu pokolení.  Svět dnes uznávaných hodnot je velmi bohatý a zároveň rozporný.  Historický vývoj vedl k expanzi technologické a ekonomické racionality, k migračním pohybům, k urbanizaci spojené se snížením sociální kontroly a anonymitou vztahů, k rozmachu masové kultury zprostředkované médii atd. Společenská role výchovy 50 Jedinec jako uživatel volného času  Pedagogika volného času – zabývá se důležitou součástí života dětí, mládeže a dospělé populace a to obsahem, formami a prostředky edukačních aktivit pro prospěšné užívání volného času.  Výchova k hodnotnému využívání volného času plní i preventivní funkci.  Dnes se stále častěji vyskytuje nežádoucí chování mládeže, jako je agresivita, vandalismus. Životní styl zaměřený pouze na materiální spotřebu apod.  Proto má mimořádný význam výchova snažící se pomáhat najít vhodné formy trávení volného času a jeho hodnotnou náplň. Společenská role výchovy 51 Jedinec jako uživatel volného času  Repertoár činností pro volný čas je velmi bohatý, např. zájmové činnosti přírodovědné, kulturní a umělecké, sportovní a turistické, pracovní a technické.  K realizaci zájmových činností slouží rozvětvený systém, od školských zařízení pro výchovu mimo vyučování a vzdělávání ve volném čase, přes různé formy celoživotního vzdělávání, až po kulturní a osvětová zařízení.  Významnou roli má v této oblasti rodina, která má hlavní odpovědnost, jestli budou děti žít rozumně, kulturně, zdravě nebo propadnou konzumnímu a neproduktivnímu životu. Společenská role výchovy 52 Jedinec jako účastník dopravy  Skutečnost, že bezpečnost dopravy je v ČR jedna z nejnižších v Evropě, vede k nutnosti věnovat tomuto jevu při výchově dorůstající generace mimořádnou pozornost.  Uvádí se, že denně na našich silnicích a dálnicích přijdou o život průměrně tři osoby a mnohem více jich utrpí těžká zranění.  Jaké jsou příčiny? Neodpovědnost, bezohlednost, neznalost pravidel, neúcta k životu. Špatný technický stav pozemních komunikací a dopravních prostředků nebo různé kombinace uvedených příčin?  Doprava, zejména ve velkých městech, je místem, kde všichni účastníci silničního provozu mohou za malé chyby platit velkými následky a kde každé přecenění vlastních schopností a nedocenění nebezpečí může být tím posledním omylem v životě. Společenská role výchovy 53 Jedinec jako účastník dopravy  Dopravní výchova se proto musí zaměřit nejen na seznamování žáků s pravidly provozu na pozemních komunikacích, a to jak pro chodce, tak pro řidiče všech druhů vozidel, ale především na výchovu k odpovědnosti, ukázněnosti, k ohleduplnosti k ostatním a respektování jejich potřeb. Společenská role výchovy 54  Žáci a studenti mají podle školského zákona právo:  získávat vzdělávání a školské služby ve smyslu zákona,  získávat informace o průběhu a výsledcích svého vzdělávání,  volit a být voleni do školské rady, jsou-li zletilí,  zakládat v rámci školy samosprávné orgány žáků a studentů, volit a být do nich voleni, pracovat v nich a jejich prostřednictvím se obracet na ředitele školy s tím, že ředitel školy je povinen se stanovisky a vyjádřeními těchto samosprávných orgánů zabývat. Práva a povinnosti žáků, studentů a jejich zákonných zástupců 55  vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání, přičemž jejich vyjádřením musí být věnována pozornost odpovídající jejich věku a stupni vývoje,  získávat informace a poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení v záležitostech týkajících se vzdělávání podle školského zákona. Práva a povinnosti žáků, studentů a jejich zákonných zástupců 56  Žáci a studenti jsou povinni:  řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat,  dodržovat školní a vnitřní řád, jakož i předpisy a pokyny školy nebo školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni,  plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a školských zařízení vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem,  dbát dobrého jména školy a školského zařízení. Práva a povinnosti žáků, studentů a jejich zákonných zástupců 57 Zletilí žáci a studenti jsou dále povinni:  informovat školu a školské zařízení o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání,  dokládat důvody své nepřítomnosti ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem,  oznamovat škole a školskému zařízení údaje, které jsou podstatné pro průběh vzdělávání nebo bezpečnost žáka a studenta, a změny v těchto údajích. Práva a povinnosti žáků, studentů a jejich zákonných zástupců 58 Zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků jsou povinni:  zajistit, aby dítě a žák docházel řádně do školy nebo školského zařízení  na vyzvání ředitele školy nebo školského zařízení projednávat se školou nebo školským zařízením závažné otázky týkající se vzdělávání dítěte a žáka  informovat školu a školské zařízení o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích dítěte nebo žáka nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání  dokládat důvody nepřítomnosti dítěte a žáka ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem  oznamovat škole a školskému zařízení údaje, které jsou podstatné pro průběh vzdělávání nebo bezpečnost dítěte a žáka, a změny v těchto údajích. Práva a povinnosti žáků, studentů a jejich zákonných zástupců 59  mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti tím, že:  uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost  umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace a přípravu pro výzkumnou práci nebo jiné náročné odborné činnosti  poskytují další formy vzdělávání, umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury, a tím se podílejí na celoživotním vzdělávání Vysoké školy 60  hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní  přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou  rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci, jako podstatný rozměr svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomů, výměnu akademických pracovníků a studentů.  Činnost vysokých škol upravuje zákon č. 111/1998 Sb.. o vysokých školách. Vysoké školy 61  Vysoká škola uskutečňuje akreditované studijní programy a programy celoživotního vzdělávání. Typ vysokoškolské vzdělávací činnosti je určen typem uskutečňovaných akreditovaných studijních programů, které mohou být bakalářské, magisterské nebo doktorské.  Vysoká škola je buď:  univerzitní - VŠ univerzitní muže uskutečňovat všechny typy studijních programů spolu se související vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činností.  neuniverzitní - VŠ neuniverzitní uskutečňuje bakalářské a event. též magisterské studijní programy spolu se související výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činností. Vysoká škola neuniverzitní se nečlení na fakulty.  Vysoká škola může být veřejná, soukromá nebo státní. Studijní programy 62