Psychosociální potřeby Žebříček hodnot Hodnoty: • vycházejí z našich základních potřeb, • pokud známe své hodnoty, můžeme si podle nich nastavit cíle, kterých chceme dosáhnout a jít po životní cestě, která nás bude uspokojovat a naplňovat • v životě představují něco, co dává životu smysl, pro co má cenu žít a podle čeho se můžeme v různých situacích orientovat • vymezují rámec, kým jsme, do velké míry určují náš život • Individuální pro ā člověka – vlivy: výchova, společnost, doba, kdy jsme vyrůstali, naše zaměření, životní stylu sestavení si žebříčku vlastních hodnot (od nejdůležitějších po zanedbatelné) – v každodenním životě napomáhají k orientaci a rozhodování se. Ten, kdo nezná cíl, jen sotva cestu přečká. Půjde ze všech sil, avšak stále dokolečka.“ Christian Morgenstern (německý básník a novinář) Žebříček hodnot • ten kdo zná své hodnoty a cíle a má je písemně napsané, je v životě úspěšnější a svých cílů snadněji dosáhne, než ten kdo své hodnoty a cíle nezná nebo je nosí pouze v hlavě • sestavení si žebříčku vlastních hodnot (od nejdůležitějších po zanedbatelné) – v každodenním životě napomáhají k orientaci a rozhodování se Ten, kdo nezná cíl, jen sotva cestu přečká. Půjde ze všech sil, avšak stále dokolečka.“ Christian Morgenstern (německý básník a novinář) Příklady pozitivních hodnot: Sebeúcta (Přijímám se takový, jaký jsem se všemi slabými i silnými stránkami.) Osobní rozvoj (Mám představu, jakým bych chtěl být. Přijímám se takový, jaký jsem a zároveň vytrvale krůček po krůčku se rozvíjím a měním.) Zdraví (Pečuji o své fyzické a psychické zdraví. Dbám na zdravý spánek, jídlo, pohyb, odpočinek.) Dobré vztahy, přátelé (Vážím si sebe i druhých. Jsem empatický, otevřený, ochoten pomoci. Dokážu naslouchat. Beru věci s nadhledem. Mám smysl pro humor. Nemusím mít vždy pravdu. Snažím se dobře komunikovat. Umím se ovládat.) Rodinný život a domov (Vážím si své rodiny. Aktivně rozvíjím dobré vztahy. Trávím s rodinou dostatek času. Skutečně se zajímám, o to, co potřebují jednotliví členové rodiny. Komunikuji, diskutuji a jsem ochoten dělat kompromisy. Vím, že mám v rodině své místo, které je nenahraditelné.) Pozitivní myšlení (Nestěžuji si. Vím, že odpovědnost za svůj život mám já sám a mohu hodně věcí změnit. Dokážu vidět situace a lidi jako celky v dobrém i špatném.) Příroda, životní prostředí (Mám rád naši planetu. Dělám co je v mých silách, aby se životní prostředí zlepšilo.) Svoboda (Vážím si toho, že si mohu svobodně vybrat zaměstnání, partnera, kde budu bydlet apod.) Víra, spiritualita (Věřím, že člověk není oddělená bytost od přírody, planety, vesmíru od druhých lidí… Neustále posiluji způsob vnímání a osobního zacházení s tím, co mě přesahuje (Bůh, Universum, Příroda …) Krása (Hledám a snažím se mít ve všem harmonii – v domově, ve vztazích …) Smysluplná práce (Dělám práci, která mě naplňuje.) Volný čas (Mám dostatek volného času, který mohu naplnit, čím chci.) Vzdělání (Vážím si vzdělání. Baví mě dovídat se nové informace. Jsem věčný student.) Úspěch (Rád dosahuji cílů, které mě naplňují a přinášejí radost mě a mému okolí.) Loja R. K čemu nám jsou životní hodnoty https://mindtrix.cz/wp- content/uploads/2019/10/Životní_hodnoty_žebříček_hodnot_životní_mapa-1.pdf negativní hodnoty např. cigareta, alkohol, potřeba mít vždycky pravdu atd. Proto, abychom s nimi mohli něco dělat – redukovat, eliminovat jej z našeho života, je potřeba si je v první řadě přiznat a zařadit do cílů. Dům životních hodnot (Chloubová, 1992) Tělesné (fyziologické, biologické) potřeby Vyšší psychosociální potřeby – seberealizace Vyšší psychosociální potřeby self – já – sebepojetí a sebeúcty Vyšší psychosociální potřeby afiliační (vztahové) – lásky a sounáležitosti Základní psychosociální potřeby existenciální – bezpečí a jistoty Nedostatek → důsledky: Jak se vnímáme ovlivňuje naše chování a vnímání světa kolem nás. Nedostatečná seberealizace, nevyužití osobního potenciálu, nedostatek sebeúcty, komplexy méněcennosti vztek, hněv, agresivní chování změna chování, úzkost, strach, beznaděj Maslowova hierarchie potřeb (upravenodleAtkinsonovéakol.) Seberealizace Estetické Kognitivní Uznání a sebeúcta Láska a pocit sounáležitosti Bezpečí a jistota Fyziologické potřeby Realizace vlastního potenciálu P. obdivování, uznání, kompetence a rešpektu Patřit někomu, někam být milován, integrace Vyvarovat se nebezpečí, ohrožení, touha po důvěře, spolehlivosti, stabilitě Pohyb, aktivity, čistota, výživa, vyprazdňování, spánek, kyslík, sexuální, potravy a tekutin, tepla a pohodlí, necítit bolest, soběstačnost, informace… Poznávat, vědět, rozumět Potřeby symetrie, krásy Potřeby BIOLOGICKÉ základní, vrozené PSYCHO-SOCIÁLNÍ • synonymum – získané, naučené, vyšší • vznikají adaptací člověka na prostředí a jeho socializací individuální – závislé na individuálních, osobnostních, rasových nebo genetických předpokladech, na sociálním prostředí ā člověka (výchova, vzdělání, kultura …), umožňují adaptaci a orientaci v prostředí • saturace – přináší pohodu, vede k rozvoji osobnosti Psycho-sociální potřeby jsou určené společenskými podmínkami života. ,,Vývoj potřeb každého člověka závisí na podmínkách jeho života, je určený společenskými vztahy a místem, které určitý člověk zaujímá“ (Farkašová, 2001, s.135). Saturace psychických potřeb (Farkašová, 2001,s. 62) – zaměřit se na: Odstraňování a zmírňování bolesti – protože se bolest odráží ve všech složkách osobnosti (od sestry se očekává trpělivá péče, respektování individuální citlivosti na bolest, pokojné prostředí…) Předcházení a zmírňování strachu a úzkosti Identifikovat obavy a nejistoty z neznámého (obavy o život, nejistoty z průběhu a výsledků dg. a th. úkonů, P/K potřebuje dostatek informací o dg a způsobu Th, ošetřování…) Zabraňovat ztrátě sebeúcty při náročných onemocněních a th. výkonech, kt. narušují vzhled těla Saturace sociálních potřeb (Farkašová, 2001,s. 62-63) – zaměřit se na: zmírnění sociální izolace, účinná komunikace s P/K, zabezpečení sociálních kontaktů s podpornými osobami (zejména rodič a děti), vytváření pozitivní klima, lidského kontaktu řešení problémů v souvislosti se ztrátou zaměstnání, péče při doléčování, možnosti seberealizace 1. Potřeba bezpečí a jistoty (BaJ) Jistota a bezpečí – základní lidská potřeba, zasahují do oblasti psychiky člověka souvisí s přežitím jedince, mluvíme také o potřebě (pudu) sebezáchovy, o snaze vyhnout se ohrožení ā člověk potřebuje: v životě určité jistoty, máme potřebu situaci rozumět, kontrolovat ji → pocit bezpečí a jistoty; potřebujeme stabilitu, jistotu, kt. nás osvobozuje od strachu a úzkosti saturováno dobrými a stabilními vztahy s lidmi, kt. představují citové zázemí a zdroj jistoty situace nejisté, nebezpečné, chaotické se mohou zdát člověku nesnesitelné Potřeba bezpečí a jistoty lze rozdělit na: • potřebu vyhnout se ohrožení (bolest, chlad, stres …) • potřeba ochrany zdraví (saturace fyziologických potřeb) • potřeba důvěry • potřeba soběstačnosti • potřeba informací a orientace (o zdravotním stavu, léčbě, prognóze…) • potřeba podnětů (senzorických, motorických…) • potřeba vlastnictví a hromadění majetku (ekonomické zajištění, ekonomické jistoty, stabilita zaměstnání…) • potřeba míru a klidu • potřeba naděje a víry Jistota Bezpečí Ovlivňující faktory Posouzení - ošetřovatelská anamnéza Ošetřovatelská diagnóza Plánování: Intervence – psychoth. přístup ZP, informovanost, evaluační chování ZP Realizace Zhodnocení Faktory ovlivňující potřebu bezpečí a jistoty (Trachtová, 2003, s. 143) Důležitá potřeba pro různé vývojové stádium (novorozenecké a kojenecké období, batolecí, předškolní věk, školní věk, adolescence, dospělost, stárnutí a stáří) Potřeba bezpečí a jistoty nemoc - ovlivňuje potřebu BaJ → P/K potřebuje pocit BaJ více saturovat P/K se cítí nejistý, zranitelný, zmatený, může prožívat úzkost a strach z nastalé situace. Hospitalizace – ztrácí pocit bezpečí (nedostatek/skreslené info, obavy z dg a th výkonů, z bolesti, prognózy…, někdy má pocit jistoty v nemocnici a ztrácí ji v domácím prostředí (nesoběstačný P/K) zátěžové situace (např. úmrtí v rodině, ztráta partnera, sociální nejistota, ekonomická/politická krize) → narušení saturace potřeby BaJ – zapojení a pomoc od podpůrných osob. Situace, ve kterých se člověk nachází jsou pro něj nečitelné, nezvládnutelné, ohrožující, neřešitelné a prožívá určitou frustraci a stres. Psychická odezva neuspokojené potřeby bezpečí a jistoty – strach, úzkost, hněv, smutek Strach • obava před něčím konkrétním, před určitým nebezpečím ▲ z úmrtí, že něco nedopadne dobře • tolerance vůči podnětů vyvolávajících strach závisí od naší schopnosti kontrolovat jejich začátek a konec, nebo alespoň to, že máme pocit „mám vše pod kontrolou“ • v průběhu života se mění situační faktory způsobující strach (obava o rodinu, zaměstnání, ztráty, nemoc…), senior obava ze samoty, nesoběstačnosti, z nemoci • hrůza, zděšení = vystupňovaný strach Strach – aktivuje (útěk, únikové chování) / hrůza desaktivuje (bezmoc, bezradnost v jednání) Psychická odezva neuspokojené potřeby bezpečí a jistoty – strach, úzkost, hněv, smutek Úzkost nemá předmět, tzn. obava před něčím neurčitým, neznámou hrozbou zdravý, vyrovnaný člověk – úzkost a strach zvládá, může být i faktorem zvyšujícím aktivitu, motivaci Hněv – reakce ne frustraci, hněv vyvolaný sociálními podněty se spojuje s nepřátelským postojem (hostilitou) a s nenávistí, touhou ničit, deptat protivníka Smutek – reakce na ztrátu (hodnoty), zármutek (mírnější podoba), žal (výraznější podoba, bez pláče) Strach a úzkost neostré hranice, plynulý přechod mezi nimi. žal – smutek - zármutek Potřeba bezpečí a jistoty Frustrace ← překážka/y při dosahování cíle, pokud trvá určitou dobu, může vyústit v nemoc Stres ← dlouhodobé působení frustrace, dvě formy: ➢ eustres – motivuje nás, ➢ distres – ohrožuje nás po psychické a fyzické stránce, nelze se mu přizpůsobit, adaptovat se na něj Potřeba bezpečí a jistoty - frustrace • tolerance pro vznik stresu je u ā člověka individuální = frustrační, zátěžová tolerance – podmíněno osobnostními charakteristikami člověka, konkrétní situací (typ) a možnostmi řešení. • lépe ji snáší dospělí než děti a starší osoby • frustrující situace se lépe překonává, pokud se v tomto stavu ocitne více osob (pocit – nejsem na to sám) Člověk se frustraci podvědomě brání pomocí naučených, v minulosti osvědčených, obranných mechanismů, kt. lidem pomáhají cítit se méně nepříjemně a lépe zvládat náročné životní situace. Dlouhodobá frustrace → deprivace tj. strádání (závažný psychický stav, kt. může negativně poznamenat další vývoj jedince). Potřeba bezpečí a jistoty – frustrace Reakce řešení frustrace: Agrese – útok verbální, fyzický, zaměření vůči sobě/ostatním/předmětům. Únik – vyhýbání se zátěžové situaci, neřešení, odsouvání, – únikové tendence, odbourávání – alkohol, drogy, léky ... Projekce – podvědomé svedení viny na jinou osobu (nepřipouštění si vlastního selhání). Racionalizace – rozumové zdůvodnění toho, proč jsme neuspěli Somatizace – přesun napětí na konkrétní orgán Sociální opora – blízké osoby v prostředí P/K, ZP sestry, soc. pracovník → ↑ pocit BaJ, podporují prožívání sounáležitosti, stabilizují sebehodnocení, pomáhají utvářet náhled na realitu, pomáhají nalézt řešení problémů Požadavky na sociální oporu – empatie, důvěryhodnost, emocionální podpora, ocení P/K snahy, hmotná podpora (kompenzační pomůcky, finanční podpora, ubytování…) Potřeba bezpečí a jistoty – stres Posuzování stresu – anamnéza - zdroj stresu (Škála těžkých životních situací), identifikace projevů stresu (emocionální, fyzické, kognitivní, v chování - intenzita úzkosti, vegetativní symptomatologie, zdroje strachu) Ošetřovatelské diagnózy: zvládání zátěže/odolnost vůči stresu posttraumatická reakce, reakce na zvládání zátěže, strach, úzkost, narušená adaptace, smutek Plánování intervencí: • efektivně vedený rozhovor, identifikace problému, ventilace negativních emocí, redukce stavů úzkosti a strachu, naslouchání.. • vyhnout se zjednodušování, komentáře, kritice... • informovat o P/K možnostech, dalších krocích • pozitivně podporovat • aktivizovat zdroje sociální podpory, naučit ho dýchat- při úzkosti, nebo strachu, naučit jej zvládat strach, • podpořit důvěru ve vlastní síly, aktivně hledat pomoc a podporu u jiných lidí, ochota změnit sama sebe, vyrovnat se s danou situací Beznaděj (zoufalství) • subjektivní emocionální stav, kdy člověk nevidí žádné alternativy nebo schůdné možnosti volby řešení problému nebo dosažení toho, po čem touží a není schopen ve vlastním zájmu mobilizovat energii • charakteristické znaky – výraz hluboké apatie v reakci na situaci, kt. je chápána jako nemožná, bez řešení Projevy: Fyziologické – zpomalené reakce na podněty, nedostatek energie, spavost, anorexie, zhoršený tělesný stav a změněné tělesné funkce Emocionální – potíže při vyjadřování, ztráta smyslu života, prázdnota, pasivita… Kognitivní charakteristiky – snížená schopnost řešit problémy, neschopnost určit si cíl, plánovat, organizovat, suicidální myšlenky… Bezmoc stav, kdy člověk pociťuje nedostatek osobního zvládnutí určitých událostí nebo situací Charakteristické znaky – otevřené nebo skryté vyjadřování nespokojenosti a neschopnosti zvládat situaci Odmítání a neschopnost účastnit se rozhodování, kt. se mohou projevit apatií, agresivním, násilním chováním, úzkostí, depresí, neschopností jednat, komunikovat, rezignací Rozhovor s nemocným – otázky na posouzení potřeby bezpečí a jistoty (Trachtová, 2003, s. 146-147) Rozhovor s nemocným – otázky na posouzení potřeby bezpečí a jistoty (Trachtová, 2003, s. 146-147) Potřeba bezpečí a jistoty – souhrn BEZPEČÍ nemocný se cítí ohrožen (vytržen z sociálního prostředí – rodina …) vnímá strach z ohrožení (o zdraví, z narkózy …), úzkost → nediferencovaný stav Oporu nachází v personálu (hledají pomoc, od sestry P/K očekává ochranu..) JISTOTA ptát se: Čeho se bojíte? 2. Potřeba poznání zahrnuje poznání světa, jeho materiální i sociální složky, její nejvýznamnější součástí je potřeba přiměřené orientace a pochopení základních zákonitostí, kt. zde platí (sklon k poznávání, zvídavost, potřeba učení a adaptace, objevovat kauzální vztahy) Kognitivní (poznávací) funkce – umožňují přijímat, zpracovat informace tak, aby se člověk dokázal v daném prostředí adekvátně orientovat. Faktory: • věk • nemoci (CNS, demence, traumata, epilepsie...) • psychické faktory – dynamika osobnosti, duševní poruchy, sociální faktory, prostředí, životní styl, Th. postupy Potřeba poznání Posuzování potřeby poznávání Anamnéza: ◦ zjišťování živ. stylu, zájmy, práce, návykové látky ◦ současné onemocnění ◦ fyzikální vyšetření sestrou (orientace v čase, v prostoru, osobou, místem, zrak, sluch, BMI, váha, výška, vitální funkce) ◦ současný psychický stav – důsledek postižení smyslových orgánů (krátkozrakost, hluchota), nesprávná interpretace smyslových orgánů (iluze, halucinace) ◦ pozornost, paměť, myšlení posuzování pomocí škál (např. MMSE) ◦ poruchy v komunikaci – vztahovačnost, podezřívavost, tempo řeči, logika vět, vyjadřování ◦ nálada, chování ◦ míra závislosti při vykonávání denních aktivit (ADL) ◦ ostatní oblasti vyjadřující stav pacienta – výživa, hydratace, vyprazdňování, spánek, pohybové aktivity, monitorace laboratorních výsledků ◦ sociální oblast – ztráta zaměstnání, sociálních funkcí. Potřeba poznání Ošetřovatelské diagnózy: pozornost, orientace, vnímání, poznávání – akutní zmatenost, chronická zmatenost, narušená paměť... Plánování intervencí: • podpora a stimulace kognitivních funkcí, prevence změn vyplývajících ze stavu P/K, • mozkový tréning (podpora koncentrace, vyjadřování, logického uvažování), posilování smyslového vnímání (pexeso, křížovky, logopedické cvičení, počítání, doplňování do vět), podpora orientace v čase (hodiny, kalendář) • přizpůsobit komunikaci – pomalu, srozumitelně • udržovat soběstačnost pacienta • monitorace stavu – sledování nežádoucích účinků léčiv, důsledky hypoxie, TT, výživu, hydrataci, laboratorní výsledky, stav vědomí (kvalitu a kvantitu), sledovat reakce P/K (výskyt agrese, redukovat nepříjemné zvuky z okolí, stabilní prostředí) • zajistit bezpečí pacienta – odstranit ostré předměty, rizikové předměty (zapalovače, zápalky), zabránit svévolnému odchodu z oddělení • využít práci ergoterapeuta 3. Potřeba učení přirozená touha získat informace a dovednosti Učení: proces, ve kterém si člověk osvojuje vědomosti, znalosti a dovednosti. aktivní proces rozšiřující vrozený genetický program a možnosti jedince, proces cílený, nebo podvědomý důležité je opakovaní (systematické, pravidelné, s aktivním podílem učícího se). Faktory ovlivňující učení fyzické – nemoci, věk, dyslexie, dysgrafie psychické – osobnost prostředí Chování je důsledkem učení se o opakovaných zkušenostech člověka v určitých situacích Potřeba učení v ošetřovatelství = potřeba edukace. Potřeba učení Anamnéza – věk P/K, překonané nemoci, postižení, kulturní zvyky, ◦ pracovní anamnéza, ◦ současné onemocnění. Ošetřovatelské diagnózy: Podpora zdraví Management zdraví – ne/efektivní léčebný režim, hledání zdravého životního stylu... Vnímání/poznávání – deficit vědomostí... Plánování intervencí: edukační proces – příprava edukačního plánu, stanovení priorit edukace, cíle edukace, edukační strategie (individuální, skupinová), místo a čas edukace, hodnocení edukace Potřeba stimulace • uvádí se v souvislosti s potřebou učení • ā člověk : potřebuje určité množství různých podnětů žádoucí intenzity, kt. by udržely optimální úroveň jeho bdělost; rozdílná – individuální míra intenzity nebo novosti podnětů 4. Sebekoncepce a sebeúcta • oba termíny používané pro pojem sebevědomí • zdravé sebevědomí se tvoří postupně od raného dětství, nezbytné pro duševní zdraví • důležité v zátěžových situacích např. nemoc ZP musí svým chováním podporovat sebeúctu P/K – respekt, úcta, P/K partner v komunikaci devalvační jednání ZP – posiluje submisivní postavení p/K a posiluje dominantní postavení ZP, P/K je takovým jednáním zcela závislí na ZP Sebekoncepce – složky Pojmy – sebeuvědomění, sebehodnocení, sebekoncepce, sebeúcta, respektování sama sebe, sebecit – synonyma soubor představ jednotlivce o svých schopnostech a o sobě (Myslí si, že jak vidí sebe, vidí ho tak i ostatní.) Složky sebekoncepce – 4 propojené složky: • Obraz (vlastního) těla – fyziologický obraz našeho těla, součástí kterého je i úprava vlasů, make-up, oblečení. Může být reálný a nereálný • Výkon role • Osobní identita • Sebeúcta Složky sebekoncepce – obraz těla • Vnímání fyzického, tělesného „já“, tzn. vědomí fyzické odlišnosti od okolitého světa zahrnuje: • vnímání vzhledu, rozměrů, funkčnosti těla, a jeho částí - vnímání vlastního těla (krásné?, jednotlivé části těla – paže tlusté, křivé nohy…) • pocit vitální síly, svěžesti/slabosti, sešlosti • oblečení - „odložitelné“, avšak je součástí našeho já, sebestylizace (biznis styl…) • Ovlivněno – kulturou, sociálními hodnotami, nemocí Složky sebekoncepce – výkon role Postavení člověka v společnosti je jistým způsobem organizováno – z hlediska, věku, pohlaví, socio-ekonomické postavení, zaměstnání + určité situace v souvislosti se sociální rolí (promítají se zde normy společenského života jako očekávané jednání člověka v určitých situacích Role: • učíme se je • stávají se naší součástí Složky sebekoncepce – osobní identita = identita vlastního „já“ – ego, vytváří trvalý pocit individuality a jedinečnosti, kt. se utváří v průběhu života • podstatou ega je obraz vlastního „já“ • je výsledkem zobecnění určitých zkušeností týkajících se vlastní osoby a ztotožnění se s obrazem vlastního já Složky sebekoncepce – sebeúcta Jak se člověk vnímá → pozitivní/negativní sebehodnocení Dva typy: • Celková sebeúcta – do jaké míry se jedinci líbí obraz sama sebe • Specifická sebeúcta – do jaké míry jedinec akceptuje určitou část sama sebe (Celková je ovlivněna specifickou sebeúctou) 4. Sebekoncepce Faktory: fyzické – věk, zdravotní stav, sebepéče, fyzický vzhled psychické – vnímání, myšlení, emoce, pozornost, vůle, být milován, milovat, interpersonální vztahy aj. sociální – rodina, kulturní prostředí, role a jejich plnění, postavení v zaměstnání stresory – negativní – ztráta končetin, tělesných funkcí (inkontinence), hospitalizace... Posouzení - komunikace (tempo řeči, hlasitost, intonace, gestikulace), jak o sobě smýšlí, jak vidí sám sebe - plnění rolí, - postoj k současnému onemocnění, - ochota spolupráce rodiny, kamarádů, - ovlivnění ostatních potřeb- spánek, odpočinek, výživy, bolest... Sebekoncepce OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY: Vnímání sebe sama - sebekoncepce Narušená osobní identita, bezmoc, beznaděj, riziko osamělosti... Sebeúcta chronicky nízká sebeúcta... Obraz těla narušený obraz těla PLÁNOVÁNÍ INTERVENCÍ: • pomoc při formování sebekoncepce – vytvoření vztahu důvěry a jistoty, podpora v komunikaci, monitoring chování P/K a jeho vyjadřování o sobě (hrozí sebepoškození?), podpora P/K v Th. • zajistit bezpečné prostředí • redukovat úzkost a strach • poskytovat informace o zvládání stresu a zátěžových situacích • monitorovat spánek, výživu, plán denních aktivit, podporuje soběstačnost K psychickým potřebám patří také Potřeba sociálních kontaktů, komunikace Potřeba seberealizace - rozvoj vlastních předpokladů, dosažením něčeho žádoucího (má i sociální charakter: člověk se porovnává s jinými lidmi Potřeba smyslu vlastní existence – všichni potřebujeme dát svému životu smysl Sociální potřeby • soubor potřeb, kt. vytváří strukturu, ovlivňují se a prolínají • jedná se o formu mezilidské interakce mezi jednotlivci a skupinami, které mají různou emocionální vazbu • primární vztahy – rodina, vykonávání rolí (plnění rolí, typy rolí, konflikt rolí) • navázány na sociální zralost, kt. se vytváří v průběhu života , je individuální u ā člověka • Potřeby sounáležitosti a lásky, informovanosti (včetně potřeby ochrany osobních dat), vyjadřování se a potřeba být vyslechnut • Respekt a důstojnost člověka, respekt k životním hodnotám • Sociální zázemí – hospitalizace = min. osobní prostor, respekt teritoria, osobního prostoru • Sociální pochopení – holistické pojetí, pochopení sociální potřeb na jaké je P/K zvyklý • Komunikace a interakce s různým typem lidí a zdr. personálu • Ekonomické zabezpečení – v nemoci pomoc soc. pracovníků (zorientování se v možnostech sociální pomoci a podpory) Faktory ovlivňující sociální potřeby fyzické – věk, nemoc, psychické – osobnost sociálně-kulturní faktory – vzdělání, rodinný stav... Sociální potřeby Posuzování potřeby – anamnéza: frekvence kontaktů s rodinou, přáteli bariéry v navazování a udržení vztahů očekávání společenských kontaktů (Má chuť se setkat s někým stejně nemocným?). Ošetřovatelské diagnózy: Vnímání sebe sama Sebekoncepce, riziko osamělosti Vztahy role opatrovníka – narušená rodičovská role... rodinné vztahy – přerušený život rodiny... rolové chování – neefektivní plnění rolí... Komfort Sociální izolace Plánování intervencí: podpora P/K: emocionální podpora, komunikace instrumentální podpora – praktické rady, konkrétní informace, sociální dávky, kompenzační pomůcky, spolupráce se skupinou. Potřeba důvěry a naděje je daná momentální zkušeností, ale i řadou zkušeností dávno před tím (od narození) naději dávat, ne falešnou, poukazovat na lepší stránky (neslibovat, že po vymizení teploty nemocný půjde domů …) Potřeba bydlení v nemocnici je to lůžko, pokoj … (lůžko nevnímat jen jako postel, kt. slouží pouze k přespání a odpočinku, ale vnímat jej jako primární prostor, ke kt. patří stolek, židle …) Potřeba informace nejdříve infor. , kt. se týkají P/K osobně (operace, dg.…) potom informace, kt. se týkají prostředí ( postel, židle, lednice, toaleta …) inf. podávat postupně, zásady efektivní komunikace, respektovat specifika Potřeba klidu P/K v nemoci egocentrický, chce znát řád, pravidla (např. kdy klyzma, OP, zda může mít mobil, je možno sledovat TV aj.) → jestli se do nich vejde nutno nemocné chápat ( např. pokud má nemocný problémy se spánkem, ukládáme ho na pokoj se společným problémem) Literatura Farkašová, D a kol. 2001. Ošetrovatelstvo-teória. 1.vyd. Martin: Osveta. ISBN 80-8063-086-0 Tomagová, M a kol. 2008. Potreby v ošetrovateľstve. Martin: Osveta. ISBN 978-80- 8063- 270-0. Trachtová, E. a kol. 2003. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2 vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 186 s. ISBN 80-7013-324-8 Loja R. K čemu nám jsou životní hodnoty https://mindtrix.cz/wp- content/uploads/2019/10/Životní_hodnoty_žebříček_hodnot_životní_mapa-1.pdf