Jenský plán Petera Petersena Motto o o „Učíme se, pracujeme, zpíváme a hrajeme si společně. Všichni jsme za naše společenství odpovědni.“ Peter Petersen (1884-1952) opedagog a filosof ovlivněný Lamprechtem a Wundtem opůsobí na Lichtwarkově pokusné škole v Hamburku-Winterhude oprvní snahy o rozdělení vyučování na základní výuku a kurzy, idea školního společenství ostěžejní rok 1925, nástup na univerzitu v Jeně ospisy Obecná pedagogika (1924), Vnitřní reforma školy a nová výchovy (1925), Nové pedagogické hnutí v Evropě (1925), Malý Jenský plán (1927) a Nauka o vedení vyučování (1937) Základní myšlenky a východiska I. oceloživotní cyklus za účasti vychovávaného i vychovatele (jeho funkce je řídící) oslužba vychovatele dítěti, učitele žáku o„životní společenství“ - seskupení lidí za účelem společného života a práce ve škole ozískávání poznatků ze všech oblastí vlastní činností, rozvíjení myšlení v komplexních souvislostech a schopnosti řešit problémy ozákladem reálná situace a učení se v reálné situaci opřiblížení se životu, realitě implementované do praxe školy Základní myšlenky a východiska II. o„pedagogická situace“ - situace, v níž se tvoří problémy a otázky jak určené učiteli, tak žákovi, tyto otázky je třeba řešit, reagovat na ně, zodpovědět je; propojenost učitele a žáka odvě roviny (pohled na učitele a jeho aktivitu) - vedení vyučování o - vedení ve vyučování ocílem pedagogiky není tradiční výchova, ale výchova založená na modelu rodinné výchovy orodič, je v jenském plánu nahrazen tzv. obcí, která vychovává své členy k vzájemné pospolitosti Základní myšlenky a východiska III. orozdělení vyučovací látky - tři základní pojmy, „bůh, příroda a svět člověka“ otýdenní plán práce na těchto termínech postaven - okruhy vědění vyjádřené pojmy: bůh, příroda a lidskost (navazuje získávání vědomostí a dovedností za pomoci kursů různého zaměření) odělení na napěťová pole o - látka (co může být objektem poznání) o - to, co nelze beze zbytku pochopit osmysl pedagogických situací v tzv. „akceptaci a převzetí napětí“ Základní myšlenky a východiska IV. odvě propojené roviny: a)v rovině člověka, jenž přijme vnitřní napětí (filosofování a uvažování; nazírání, pociťování a vnímání a proniknutí do problematiky, zbožností) b)na základě tří základních stanovisek vyvozuje čtyři prvotní formy (rozhovor, hra, práce a slavnost) ookruhy týdenního plánu o - bůh (rozhovor, slavnost) o - příroda (rozhovor, práce, slavnost) o - člověk (rozhovor, hra, práce, slavnost) Základní organizace vyučování I. oškola pro 400 – 500 žáků ojeden učitel by se měl starat o 50 žáků očtyři základní kmenové skupiny: o - nižší skupina (1. - 3.ročník) o - střední skupina (4. - 6.ročník) o - vyšší skupina (7. - 8.ročník) o - skupina mládeže (9. - 10.ročník) oděti ve třídě seskupeny dle chronologického věku i se svými vrstevníky o Nižší skupina (1.-3. ročník) věk 6-8 let čtení, psaní, počítání; práce ve skupinách; didaktické hry; kreslení, náboženství, hudebně gymnastická výchova Střední skupina (4.-6. ročník) věk 9-11 let skupinová práce v nauce o kultuře, zeměpise; kurzy v jazyce a počtech; odborné kurzy - cizí jazyk; hudebně gymnastická výchova; náboženství Vyšší skupina (7.-8. ročník) věk 12-13 let skupinová práce; řešení společenských otázek; odborné kurzy; případně druhý cizí jazyk Skupina mládeže (9.-10. ročník) věk 14-15 let vzdělání připravující pro povolání; skupinové vyučování; odborné kurzy Základní organizace vyučování II. Základní organizace vyučování III. orozvrh nekoncipován do vyučovacích hodin s tradičními vyučovacími předměty, ale do tzv. kurzů okurzy povinné (základní kurzy mateřského jazyka a matematiky a úvodní kurzy k ostatním předmětům) a volitelné oškolní třída mívá v podobu jednoduché obytné místnosti, tzv. školního obytného pokoje olehké a jednoduché stolky a židle, řada poliček a skříněk opomůcky dostupné každému, žáci se podílí na výzdobě třídy Základní organizace vyučování IV. ožáci ve školním pokoji pracují ve dvou až čtyřčlenných skupinkách, tyto skupinky mají co největší možnou míru svobody oškolní řád má podobu zákona, který vytváří a určují sami žáci (co kolektiv schválí je závazné pro jednotlivce) ohodnocení – kombinované, známky kritizovány, ale uplatněny, je však možné je doplnit slovním a písemným hodnocením, v prvních letech výuky známkování zrušeno oneexistuje vysvědčení v tradiční podobě Základní organizace vyučování V. oškola musí plynule navazovat na mimoškolní život dítěte odo týdenního plánu práce se tak včleňuje i sobota a neděle, kterou dítě tráví se svými rodiči v rodině (prakticky probíhá výuka) otýden bývá zahájen a ukončen slavnostmi počátku a závěru týdne ood úterý do pátku zařazeny kurzy pro matematiku a jazykovou výuku ov závěru dopoledního vyučování úvodní nebo procvičovací kurzy pro jednotlivé kmenové skupiny o Základní organizace vyučování VI. omezi vyučováním dopoledním a odpoledním je tzv. školní volno, velká přestávka mezi vyučováním v délce 40 - 50 minut otři části v délce trvání max. 15 minut (pohybová aktivita, klidová část s odpočinkem a volné hry) oodpolední kurzy práce v dílnách, hry, sport, výuka cizích jazyků odefinuje vnitřní a vnější podmínky pro pedagogickou práci o Základní organizace vyučování VII. oa) vnější podmínky o - stanovený počet týdenních hodin pro jednotl.skupiny o - střídání prostor pro různé vyučovací situace o - zvláštní zařízení prostoru pro rozmanité pedag.situace o - souhlasu rodičů podřízený začátek a konec školní práce ob) vnitřní podmínky o - rozdělení individuální a skupinové práce podle pracovního materiálu, který je k dispozici o - průběh vyučování v přesně stanoveném čase během školního dne o - smysluplné zařazení školní práce do přirozených pracovních rytmů dne, týdne a roku Formy vyučování očtyři základní formy vyučování o rozhovor o hra o práce o slavnost opři účelném střídání forem jsou naplňovány základní cíle Petersenovy pedagogiky - rozvoj sociálních kontaktů, utváření schopnosti sociální komunikace, možnost seberealizace jedince nebo rozvoj jeho tvořivosti Formy vyučování - rozhovor očinnost učitele a žáků, při níž spolu vzájemně komunikují okruh – mezi učitelem a žákem žádná překážka, každý dostává možnost vlastního vyjádření, spolurozhodování oblok – žáci i učitel sedí na stolcích sestavených do čtverce či pětiúhelníku, každý má pevně určené místo, jedna daná činnost i úkol oneformální kruh – volné seskupení žáků a učitele, dovoluje žákům komunikovat mezi sebou navzájem a skupiny utvářet podle vlastního přání okupa – příležitostná forma sjednocení dětí (práce na zahradě, návštěvě divadla, naučná stezka), možnost rozhovoru při práci nebo zaměstnání, v přírodě „tábořící skupina“ Formy vyučování - hra oplánované hry s jasnými pravidly ovolná hra – realizována v místnosti vybavené pro hraní, využití v nižší // spodní skupině jednou týdně v hodinách volného hraní a modelaření ovyučovací hry – výuka ve třídách, vhodně didakticky upraveny oúčelové hry – využití o přestávkách, v tělesné výchově, jasně vedeny a předem naplánovány, dokonale promyšleny a připraveny (hry řízené) ovizuální hry – improvizované dramatizace, loutkové hry, hry s maňásky, verbálně improvizační výstupy, vlastní dramatické výstupy dětí v připravených scénkách či divadelní představení s rolemi pro jednotlivé žáky Formy vyučování - práce onejčastěji používanou metoda, každý den věnováno asi 100 minut ov kmenových skupinách se nejčastěji pracuje formou skupinové práce (skupiny soustředěny okolo pracovních stolků), učitel tvorbu neovlivňuje, žáci je tvoří spontánně, využití při čtení, psaní, počítání, malování; žáci se učí pracovat s informacemi, vyhledávat je, získávat i zpracovávat okursy – několik druhů kurzů, úvodní kursy - seznamování nových žáků s prostředím, osvojování nových pracovních technik; úrovňové kursy - rozdělují žáky podle nadání, mateřský jazyk a matematika; zaškolovací kurzy - zaškolují žáky do nových technik (použití map, zřizování tabulek); zvláštní kursy - děti se zájmem o jistou oblast; volitelné kursy - žáci sami utváří po stránce obsahu a podporují zvláštní nadání a zájmy Formy vyučování - slavnost oposiluje vzájemné vztahy v kolektivu a rozvíjí citový život dětí oslavnost rána nebo oslava konce týdne - učitel navrhuje program činnosti, žáci se podílejí na jeho utváření oslavnost adventu, vánoc – učitel řídí a vede slavnosti pořádané u příležitosti různých společenských svátků oslavnost přijímaní nových žáků – učitel řídí slavnost, žáci se podílí ve skupinách nacvičením programu pro nové žáky oslavnosti organizované samotnými žáky – učitel nechává veškerou aktivitu a starosti s přípravou a realizací na žácích; využití u příležitosti narozenin dětí, loučení se s učiteli nebo žáky Současnost Jenského plánu onejvíce rozvinuto v Nizozemí (nepoznamenáno minulostí) odále Německo, Belgie, USA, u nás nerozvinuto ojeden z hlavních přínosů Jenského plánu pro inovaci školy a výchovy - snaha o integraci individuálních a sociálních cílů, snaha o rozvoj jedince jako osobnosti i jako člena lidské pospolitosti Literatura o o oDIETRICH, TH. Die Pädagogik Peter Petersens: der Jena-Plan: Modell einer Humanen Schule. Bad Heilbrunn : J. Klinkhardt, 1986. oHRDLIČKOVÁ, A. Alternativní pedagogické koncepce. České Budějovice : Jihočeská univerzita České Budějovice, PdF, 1994. oSVOBODOVÁ, J., JŮVA, J. Alternativní školy. Brno : Paido, 1996. oSVOBODOVÁ, J. (ed.). Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí – Zdroje inspirace pro učitele. Brno : MSD, 2007. oPRŮCHA, J. Alternativní školy. Praha : Portál, 1996. oRÝDL, K. Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. Brno : vlastním nákladem, 1994. oRÝDL, K. Peter Petersen a pedagogika Jenského plánu. Praha : ISV nakladatelství, 2001.