MEZINÁRODNÍ CENTRUM KLINICKÉHO VÝZKUMU
„TVOŘÍME BUDOUCNOST MEDICÍNY“
Zevní krk a jícen
Odb. as. MUDr. Alena Rafajová
Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a
krku
Fakultní nemocnice u sv. Anny a LF MU v Brně
Přednosta: Doc. MUDr. Gál Břetislav, Ph.D.
Pekařská 53, Brno , 656 91
MEZINÁRODNÍ CENTRUM KLINICKÉHO VÝZKUMU
„TVOŘÍME BUDOUCNOST MEDICÍNY“
Choroby jícnu
klinická anatomie jícnu
vyšetření jícnu ( zobrazovací metody,
endoskopie, manomerie)
kongenitální stenozy a fistuly, achalasie
poleptání jícnu
cizí tělesa v jícnu
Divertikly hypofaryngu a jícnu
Krvácení z hypofaryngu a jícnu
Klinická anatomie jícnu
 Stěna jícnu má čtyři vrstvy: slizniční, podslizniční, svalovou a adventicii.
 Sliznice jícnu- podélné řasy, mnohovrstevný dlaždicový epitel
 Svalovina jícnu má dvě vrstvy – vnitřní cirkulární a zevní podélnou
– Nad horním svěračem (Killianův) jícnu dorzálně vytváří m.
constrictor pharyngis inferior anatomicky oslabené místo
(Laimerův trojúhelník), kde může dojít tlakem potravy k vytvoření
výchlipky jícnu (Zenkerův divertikl).
 Tloušťka stěny 2 do 5 mm, délka 25-30 cm u dospělého člověka
 začátek je ve výšce chrupavky prstencové a šestého krčního obratle
 probíhá před páteří k žaludku- ústí kardií ve výšce 11. hrudního obratle
 Killiánovo ústí i kardie mají vlastní uzávěrové mechanizmy se stálým
tonusem, které zabraňují vnikání vzduchu při dýchání a refluxu
žaludečních šťáv.
Klinická anatomie jícnu
 Topografie jícnu
– krční část - od C6-Th1
– hrudní část - je nejdelší, probíhá mediastimen od Th1-Th7-
8
– břišní část - je nejkratší, hiatus oesophageus je oválný nebo
kruhový a je umístěn ve výši Th 9-11.
 Zúžení jícnu:
– Horní - pars fundiformis hltanového svěrače a Killiánův svěrač. U
kojence je vzdálen od dolního řezáku 7 cm, u desetiletého dítěte 12
cm a u dospělého 16 cm.
– Střední - způsobuje tlak aortálního oblouku a levého hlavního
bronchu v místě překřížení s jícnem.
– Dolní - je na aborálním konci jícnu a je způsobeno jeho prostupem
bránicí a kardií. Úžina je v místě vstupu do žaludku. U kojenců je
vzdálena asi 21 cm od dolních řezáků u desetiletého dítěte 27 cm a
u dospělého asi 40 cm
Klinická anatomie jícnu
 Inervace jícnu
– Nn.reccurentis v krční části jícnu.
– Větve krčního a hrudního sympatiku a nn. vagi v části hrudní a břišní
– Kaudální úsek jícnu a kardie mají jak cholinergní tak adrenergické
receptory, které podle převahy vlivu sympatiku nebo parasympatiku
regulují otevírací a zavírací pochody kardie.
 Klinická fyziologie jícnu
– Příjem potravy - polykacím reflexem je sousto přesunuto do jícnu. Stěna
jícnu je do značné míry elastická a posun sousta je prováděn aktivními
stahy svaloviny
Vyšetření jícnu
 RTG vyšetření
– prostý snímek- diagnostika RTG kontrastních cizích těles
– kontastní RTG vyšetření –
 vyšetření baryovou kaší zobrazí polykací akt.
 jodové kontrastní látky užíváme při podezření na
poranění jícnu s možnou perforací a před
následnou oesophagoskopií
 CT, MRI - především při expanzivních procesech
 Oesophagoskopie- endoskopické vyšetření
– rigidní - především při extrakci cizích těles
– flexibilní - především z diagnostických důvodů
Vyšetření jícnu
 Jícnová manometrie- k odhalení funkčních poruch jícnu
– Nosem se do jícnu, a následně až do žaludku, zavede
tenký katetr, který má ve své dolní polovině několik
otvorů - ty snímají okolní tlak. Pacient je posléze uložen
do vodorovné polohy a je mu stříkačkou podávána voda
do úst, kterou polyká. Lékař pozoruje tlakové změny v
jícnu a relaxace svěračů při průchodu tekutiny
 pH metrie- Pomocí zavedené sondy především při vyšetření
gastroezofageálního refluxu.
Kongenitální stenóza a aplazie jícnu
 způsobené poruchou rekanalizace jícnu během vývoje
 U poruch průchodnosti novorozenec nemůže polykat
sliny ani potravu. Zvrací proto ihned po narození.
Prognóza záleží na dalších přidružených anomáliích.
 Striktury jícnu se projevují dysfagií většinou až při
přechodu na tužší stravu. Dysfagie se vzdušností a
regurgitací vyžadují vždy pečlivé vyšetření - podezření
na kombinované anomálie.
 Diagnostika: RTG ev s kontrastní náplní (jodové
kontrastní látky), CT, MR, ezofagoskopie,
bronchoskopie.
Tracheoezofageální píštěle
 Etiologie: dle Denkera vznikají poruchou v zaškrcovacím procesu a ve vytváření tracheoezofageálního septa.
 Klasifikace dle Vogta:
– Typ I – krátký horní i dolní segment, mezi nimi dlouhý atretický úsek
– Typ II – horní i dolní slepý vak bez ezofagotrachální píštěle
– Typ IIIa – horní a dolní slepý vak s horní ezofagotrachální píštělí
– Typ IIIb – horní a dolní slepý vak s dolní ezofagotrachální píštělí
 (nejčastější forma – až 90 %)
– Typ IIIc – horní i dolní ezofagotrachální píštěl
– Typ IV – průchozí ezofagus, ezofagotrachální píštěl – H-píštěl
– Typ V – stenóza ezofagu
 Příznaky: Atrézie s píštělí jsou typické přítomností nápadného zpěněného hlenu v ústech i nose, který přetrvává i po
odsátí, ve zvratcích není HCl, záchvaty dušení a cyanózy, asfyxie při pokusu o krmení. Někdy nápadný meteorismus.
V porodní anamnéze bývá hydramnion. U nejčastějšího typu nápadná plynová náplň žaludku a střev.
 Diagnostika: RTG ev s kontrastní náplní (iodové kontrastní látky), CT, MR, ezofagoskopie, bronchoskopie.
 Terapie: chirurgická
Achalasie jícnu
 Definice: syndrom neorganické obstrukce kardie spojené se značnou dilatací a
hypertrofií jícnu.
 Etiologie: chybný vývoj nebo atrofie parasympatikosympatického plexu
Auerbachova ve svalovině.
 Příznaky: Dysfunkce parasympatických vláken vede k převaze sympatiku sfinkterová
kontraktura kardie. Jsou buď od narození nebo později při přechodu
na hutnou stravu - zvracení po několika soustech, později i starší natrávené
potravy. Tlakem na bronchus vzniká stridor.
 Diagnostika: RTG pasáž jícnem (vakovitá dilatace jícnu), esofagoskopie nenajdeme-li
organické změny, je podezření na neurogenní příčiny dysfagie.
 Terapie: dilatace, kardiomyotomie dle Hellera
Poleptání jícnu- etiologie
 Rizikové skupiny- děti, psychicky nemocné osoby, alkoholici
 Zásady: ph více než 12 (převažují)
– kolikvační nekróza, vyšší riziko perforace, mediastinitidy
– Obvykle NaOH, KOH, CaOH nebo amoniak v čistících prostředcích,
silikáty a karbonáty mohou zvyšovat pH.
 Kyseliny: pH méně než 2; působí asi 15 % poleptání především u suicidia.
– Obsaženy jsou především v čističích WC a bazénů (HCl, H2SO4, H3PO4,
HNO3).
– koagulační nekróza
Poleptání jícnu- etiologie
 Bělidla, redoxní činidla pH= 7
 Korozivní cizí tělesa- diskové baterie: většinou obsahují
koncentrovaný roztok NaOH nebo KOH a působí poranění
sliznice do 1 hodiny a perforaci do 4 hodin (poranění
alkáliemi, elektricky a tlakem)
 Ostatní:
– Diffenbachie
– Cantharidin (puchýřník lékařský)
 Termální poranění: horké tekutiny (ohřev v mikrovlnné
troubě), rajčata, pizza, mohou působit otok hrtanu a
dušnost, postižení jícnu je vzácné.
 Poleptání léky: tetracyklin, protizánětlivé léky mohou
působit hemorágie a striktury.
Poleptání jícnu
 Patogeneze:
– Kritické pH působící ulcerace jícnu je 12,5 u zásad a 2 u kyselin
– Poškození tkání je závislé na koncentraci a množství požité
látky.
– Kromě místních změn mohou organizmus ovlivňovat i celkově:
 intoxikace, šok (není publikován případ smrti způsobené
systémovou toxicitou zásad).
– Nečastější poranění v místech fyziologických zúžení jícnu,
poškození žaludku v 80%.
 Klasifikace:
– 1. stupeň - erytém a edém sliznice
– 2. stupeň – poškození submukózy, ulcerace
– 3. stupeň – poškození svalové vrstvy - perforace
Poleptání jícnu
 Příznaky:
– zarudnutí sliznice úst a faryngu, odynofagie, dysfagie, zvýšená salivace, nausea a zvracení, bolest
hrudníku a břicha značí možnou perforaci, otok hrtanu je neobvyklý (při poleptání oblasti vchodu do
hrtanu mohou být známky dyspnoe).
– Nepřítomnost poranění dutiny ústní nevylučuje těžké distálnější poranění.
 Průběh:
– Akutní fáze: poškození superficiálního epitelu s možnou hlubší extenzí, trombozou cév, infiltrace
polynukleáry a bakteriemi do 48hodin. Sliznice je zarudlá nebo cyanotická.
– Reparativní fáze: v průměru za 5 dní - tvorba granulací na okrajích ulcerace, depozita fibroblastů a
kolagenu.
– Jizevnatá fáze: 2.-3. týden, při cirkulárním poranění hrozí striktury jícnu.
Ezofagoskopie
 Flexibilní – nutnost kontroly žaludku, rigidní - jen
do prvních patolog. změn
 Časové okno: od 12 (2 hod interní dop. FNUSA) do
24 (48) hodin
 Kontrolní nejdříve za 6 týdnů
 Předchází rtg polykacího aktu
 Po odstranění sondy
Endoskopická klasifikace (provedené v době 12-
24/48 hod po poleptání)
Stupeň Endoskopický nález následky
0 normální
1 Hyperémie, edém
2A Exsudát, krvácení, puchýře, povrchové vředy
2B Hluboké vředy
Striktura
3A Fokální nekróza (šedá, hnědo-černá barva)
3B Rozsáhlá nekróza Perforace
Zargar, S.A: Gastrointerst Endosc 1991, 37: 165
Cheng, H.T.: BMC Gasttroenerology, 2008, 8:31
Poleptání ústní dutiny, hltanu a jícnu, první
lékařská pomoc I.
 protišoková opatření
 aplikují se analgetika, zmírnění bolestí přináší výplach úst anestezujícím
roztokem (například studenou vodou se 4% Tetracainem)
 nemocný se odtransportuje na chir./ORL pracoviště ve stabilizované
poloze na boku
 Žádné výplachy žaludku, ředění či neutralizace žíraviny!
Lokalizace cizího tělesa
Typ endoskopie + časový interval provedení
Obturující/ ostrá / nebezpečná tělesa - baterie, kosti, ostré předměty,
zubní protézy, žiletky, sklo atd.
Měkká neobturující / částečně obturující tělesa (jídlo bez
kosti a tuhých součástí, tableta apod.)
Hypopharynx vč pirif. sinů Rigidní ezofagoskopie
KOCHHK
Neodkladně
optimálně do 2hod,
max. do 6 hodin od
přijetí
Rigidní ezofagoskopie
KOCHHK
Až do max. 24 hod
od přijetí
(ale zbytečně
neodkládat)
Kiliánův svěrač (C 6-7) Rigidní ezofagoskopie
KOCHHK
Neodkladně
optimálně do 2hod,
max. do 6 hodin od
přijetí
Rigidní ezofagoskopie
KOCHHK
Až do max. 24
hod od přijetí
(ale zbytečně
neodkládat)
Proximální polovina hrudního jícnu
– pod aortobifurk. úžinu – do
úrovně cca Th 5-6
Rigidní ezofagoskopie
KOCHHK
Neodkladně
optimálně do 2hod,
max. do 6 hodin od
přijetí
Rigidní ezofagoskopie (v oblasti
středního jícnu ev. i flexibilní GFS –
dle indiv. rozvahy)
KOCHHK/ I.chir. klinika/ GE oddělení
Až do max. 24 hod
od přijetí
(ale zbytečně
neodkládat)
Distální polovina jícnu cca Th 6-Th
10
Flexibilní GFS (obtur. neostrá, baterie apod.)
I.chir. klinika/ GE oddělení
Neodkladně
optimálně do 2hod,
max. do 6 hodin od
přijetí
Flexibilní GFS
I.chir. klinika/ GE oddělení
Až do 24 hod - lze
ev. ambulantně
(ale zbytečně
neodkládat)
Ostrá tělesa - rig. endoskopie KOCHHK
nebo GFS s využitím chráničů - overtube,
košíček I.chir. klinika/ GE oddělení
Kardie, G.-E. přechod - Th 10-12 Flexibilní GFS (obtur. neostrá,baterie apod.) Neodkladně Flexibilní GFS Až do 24 hod - lze
Poleptání jícnu
 Diagnostika:
– flexibilní nasopharyngolaryngoskopie, KO, elektrolyty, astrup, RTG hrudníku. Esophagoskopie je vhodná 12-48
hodin po poranění. Těžší projevy poleptání v dutině ústní nemusí znamenat rozsáhlé poleptání v jícnu a naopak.
Konzultace s toxikologickým centrem.
 Terapie:
– Akutní péče:
 Transport na pracoviště zabývající se léčbou těchto poranění, neutralizace a výplachy se dnes nedoporučují!
– Intermediární péče: ATB iv., antirefluxní terapie. Nasogastrická sonda při cirkulárním poranění 2. stupně nebo
při perforaci 6 týdnů.
 1. stupeň: nevyžaduje další terapii (malé riziko stenózy jícnu), po 3 týdnech pasáž jícnu bariem.
 2. stupeň – ATB 2 týdny, H2 blokátory 2-4 týdny, po 3 týdnech pasáž bariem.
 3. stupeň (perforace): chirurgie - laparotomie, gastrektomie, oesophagectomie. Oesophagoskopie a extrakce při baterii v jícnu.
Poleptání jícnu
– Pozdní péče: dilatace stenóz jakmile jsou zjištěny v CA několikrát v týdnu anterográdně, nebo retrográdně z
gastrostomie (bezpečnější)
 Komplikace:
– časné: perforace a mediastinitis
– pozdní: jizevnaté stenosy jícnu, malignity jako následek poleptání (spicellulární Ca)
Cizí tělesa v polykacích cestách
- terapie a komplikace
Endoskopická extrakce cizího tělesa.
Komplikace
 Poranění až perforace jícnu
– Obraz popčínajícího šoku, podkožní emfyzém, mediastinální emfyzém.
Miningerodův příznak = nahromadění vzduchu v zadním horním mediastinu. Větší
chybou je, když má lékař podezření a zamlčí je !
 Krvácení
 Jizevnaté stenózy
 Ezofagotracheální píštěle
 Paréza rekurentu
Otlak od c.t. s fibrin. povláčkem
Zbytek masa
Upravený spínací
špendlík v jícnu –
účelové spolknutí u
vězně
Cizí tělesa v polykacích cestách – archiv
KOCHHK
Účelové polknutí rukojeti lžičky vězněm
Hematemesis (krvácení z hypofaryngu a
jícnu) - příčina, příznaky
 ezofageální varixy (při portální hypertenzi, portálním bloku atd. )
 peptický vřed jícnu (Baretův)
 korozivní ulcerózní ezofagitida
 nádory
 divertikly
 hijátová hernie
Příznaky:
– někdy bez jakékoliv symptomatologie
– vyplivování čerstvé či koagulované krve (=hematemeze)
– meléna
Hematemesis - diagnóza
Nutno rozlišit, zda jde skutečně o zvracení krve nebo je krev jen přimíšena ve
slinách, vyloučit zatékání krve z nosu, či zdroj v dutině ústní.
Vyšetření :
 ORL
 direktní hypofaryngoskopie
 flexibilní ezofagoskopie
 zobrazovací metody při neúspěchu endoskopie
Hematemesis - terapie
 klid na lůžku
 polykání malých kousků ledu, hemostyptik (Bismuthum subnitricum v
prášku)
 malé dávky sedativ
 trojcestná balónková sonda Sengstaken-Blakemore
 sklerotizace varixů
 chirurgická léčba
Zevní krk - anatomické poznámky
Horní hranice - dolní okraj mandibuly, hrot proc. mastoideus
a protuberantia occipitalis ext.
Dolní hranice - rovina proložená jugulem sterna, klíční kostí a
trnem 7. krčního obratle.
Osteomuskulární systém je adaptován k udržení vzpřímeného
postoje.
Viscerální část krku obsahuje horní dýchací a zažívací trakt,
pochvu velkých cév s jejich obsahem a krční lymfatický
systém. Na krku je asi 200 mízních uzlin, které jsou značně
variabilně uspořádány.
Karotická pochva mezi povrchovou a
hlubokou fascií. Uzliny jsou blízko
důležitých struktur, ale fasciální
pochvy tvoří bariéru.
Krční fasciální prostory
1.absces v retrofaryng.prostoru, 2.v „dangerous space, 3. v prevertebrálním prostoru.
A povrchová fascie
B karotická
fascie
C střední list hluboké
krční fascie
D alární fascie
E prevertebrální
fascie
Lymfatický systém krku - anatomické poznámky
 Nodi cervicales superficiales
Podél v. jug. ext. Drénují parotis, retruaurik. krajinu, intraparotické uzliny,
okcipitální uzliny.
 Nodi lymphatici cervicales profundi
sledují hlavní cévní krční svazek.
 Řetěz uzlin při n. accesorius
drénuje nosohltan, orofarynx, paranazální dutiny.
 Řetěz uzlin podél vasa transversa colli
nodi supraclaviculares - těsně nad klíční kostí.
 Zvláštní skupiny uzlin
Nodi submentales, retropharyngei (největší z nich je Rouvierova uzlina),
paratracheales, nodus praelaryngicus (Poirierova uzlina).
Nodi lymphatici cervicales profundi
Horní skupina (subdigastrická)
drénuje měkké patro, tonsily, kořen jazyka, supraglotis, piriformní sinus.
Nodus jugulodigastricus = Woodova uzlina= Küttnerova uzlina= Chassegnacova uzlina je v místě
tzv. „malého venózního úhlu„, soutoku v facialis a v. jug. int, tzv. „jugulofaciální úhel„. Metastázy
hrtanu jsou zde v 95%.
Střední skupina
drénuje supraglotis, štítnou žlázu, sinus piriformis. Zasahuje až po zkřížení m. omohyoideus s
nervově cévním svazkem.
Dolní skupina
drénuje subglottis, tracheu, cervikální jícen, štít. žlázu. „Velký venózní úhel„ = jugulosubklaviální
venózní úhel. Zde se nachází Troisier-Wirchowova uzlina. Soutok v. jug. int. a v. subclavia. Poslední
stanice odtoku lymfy téměř z celého organismu. Zde se provádí Praeskalenická biopsie dle Danielse
- např. při systémových krevních onemocněních, lymfogranulomu atp.
Vyšetření krčních lymfatických uzlin
 pohled
 pohmat
 ultrazvuk - rozlišení mezi cystou a uzlinou, stanovení
šířkodélkového poměru, rozměr (velikost)
 CT vyš. ev. MR (centrální nekróza, „prstýnek“)
 biopsie
 scintigrafie
 lymfografie - běžně se neprovádí
Při vyšetření zduření na
krku je nutno stanovit:
 velikost v cm
 lokalizaci
 konsistenci
 pohyblivost
 vzhled kůže nad
útvarem
Koncept „sentinelové uzliny“
 Sentinelová uzlina je první uzlina, do které přichází lymfa z oblasti primárního
tumoru. Pokud neobsahuje metastázy, je nepravděpodobné, že by byly metastázy
v ostatních krčních uzlinách a na základě identifikace a vyšetření sentinelové uzliny je
možné rozhodnout, zda je nutné provést krční disekci.
 Identifikace –
– peroperačně - peritumorózní aplikace lymfotropní látky (koloidní roztoky označené radioaktivním
techneciem, barvivo), která se akumuluje v příslušné lymfatické uzlině.
– Před operací - lymfoscintigrafie den před operací
 Význam pro ORL – zvl. kožní melanom
Výtěžnost jednotlivých vyšetřovacích metod
 Palpace- až 1/3 případů falešně negativní nebo falešně pozitivní.
 UZ - senzitivita 94 % a specifita 91 % (závisí na zkušenosti interpreta)
 aspirační cytologie řízená ultrazvukem - až 76 % senzitivita a 100 % specifita
 Spolehlivost CT vyšetření k průkazu metastatického postižení krčních uzlin bývá
udávána mezi 72 % - 93 %
 PET jeví vyšší senzitivitu, ale má nižší specifitu než CT vyšetření.
 Kombinace dostupných vyšetřovacích metod (palpace, ultrazvuk, CT, MRI) určuje
přítomnost krčních metastáz asi v 70 % případů, to znamená, že asi 30 % nemocných
bez klinických známek metastáz je ohroženo lokoregionálním relapsem z mikrometastáz
ve spádových krčních uzlinách.
MEZINÁRODNÍ CENTRUM KLINICKÉHO VÝZKUMU
„TVOŘÍME BUDOUCNOST MEDICÍNY“
Píštěle a cysty krční krajiny viz FDN
MEZINÁRODNÍ CENTRUM KLINICKÉHO VÝZKUMU
„TVOŘÍME BUDOUCNOST MEDICÍNY“
Krční lymfadenopatie – viz FDN
krční lymfadenitida nespecifická
lymfadenitida se změnami v krevním obraze
specifická lymfadenitida
Jícnové divertikly
 Divertikl – v rozené či získané vychlípení dutého orgánu
– Pulzní
– Trakční – při tbc, periezofageální lymfadenitidě retrakcí
jizvy
 V jícnu nejčastěji krikofaryngeální (nepravý) pulsní
Zenkerův divertikl. Vznik – výhřez sliznice mezi
thyreofaryngeální a krikofaryngeální částí dolního
hltanového svěrače na zadní stěně hypofaryngu.
Zenkerův divertikl
 Nepravý pulzní divertikl, typicky vycházející z tzv. Killiánova trojúhelníku, tedy z místa
mezi diagonálními a horizontálními vlákny m. cricopharyngei.
 Prevalence tohoto onemocnění je přibližně 0,1%, tvoří však 70% všech jícnových
divertiklů. Onemocnění vyššího věku, věkový průměr nemocných se udává v rozmezí
60-65 let, charakteristický je také poměr 2:1 ve prospěch mužů.
 Symptomy –váznutí polykaných soust a z toho plynoucí pocit tlaku nejčastěji v oblasti
jugula, porucha polykání především tuhých soust, návrat nenatrávené potravy v různě
dlouhém časovém úseku po posledním jídle a úbytek na váze. Při zatlačení zevně na
krk se může objevit škroukavý zvuk (Boyceovo znamení). Velké divertikly: paréza
zvratného nervu, aspirace potravy, nebezpečí vzniku spinocelulárního karcinomu
sliznice divertiklu ( vyskytuje se asi u 0,3-0,5% vzorků odeslaných k histologii).
Zenkerův divertikl
 Diagnóza – rtg polykacího aktu baryovou kaší
 Terapie – chirurgická léčba
– Zevní přístup – resekce vaku a myotomie m. cricopharyngeus
– Endoskopicky – protětí prahu výchlipky
a vznik divertiklu
b Princip endoskopického protětí
1 jícen
2 práh s vyzn. místem protětí
3 divertikl
MEZINÁRODNÍ CENTRUM KLINICKÉHO VÝZKUMU
„TVOŘÍME BUDOUCNOST MEDICÍNY“
Nádory krční krajiny
benigní tumory ( lipom, karotický glomus
tumor)
maligní nádory primární/
Sekundární při neznámé primární lokalizaci
Hluboká krční infekce
 Zdroj - infekce paratonzilární a retromorálrní krajiny, penetrující poranění spodiny ústní,
hltanu nebo krčního jícnu. Viscerální prostory krku nejsou distálně ohraničeny vůči
medistinu. Snížení funkce imunitního systému (dekomp. diabetes,alkoholismus aj.)
 Klinický obraz – vysoké horečky, často septické, bolestivost stupňující se palpací,
polykáním, bolesti v zádech (intraskapulární), retrosternální bolest
 Neohraničený zánětlivý infiltrát na krku, fluktuace, pergamenové třaskání; při přestupu
do mediastina – vedle dysfagie i dyspnoe
 Léčba- otevření prostor kolem velkých krčních cév, kolární mediastinotomie, terapie
prvního zdroje, komplexní terapie namířená proti sepsi, trombóze, selhání ledvin,
multiorgáno,véhu selhání aj.
 Špatná prognóza, vysoká mortalita
Léčba - otevření prostor kolem velkých krčních cév, odstranění
nekróz
Chir. léčba – rána se ponechává otevřená, drénovaná,
výplachy betadinou, obložky, tracheotomie
Fasciitis necrotisans,
60 letá žena
Fasciitis necrotisans, klinický nález
Epikríza klinicko-patologická
60 -letá žena s výrazně kariezním chrupem, se
submandibulární hnisající píštělí, s flegmónou
v oblasti krku a předního mediastina, umírá v
důsledku sepse následující den po operaci.