Praktikum 2 OHE_jarní období
Mikroskopická stavba velkých slinných žláz
gl. parotis - 8
gl. submandibularis - 9
gl. sublingualis - 10
gl. apicis linguae - 2 (apex lingue)
------------------------------------------------------------------
Tvrdé tkáně zubu - chemické složení, vlastnosti
a původ
Mikroskopická stavba skloviny, věkové změny, karies
Struktura slinných žláz
vazivo / pouzdro, septa, řídké vazivo
parenchym / lalůčky
- sekretorické oddíly: serózní aciny, mucinózní tubuly nebo tubuloacinární jednotky
- intralobulární vývody: vsunuté, žíhané
(interlobulární vývody v septech mezi lobuly)
Serózní aciny: bazální membrána,
myoepitelové a serózní buňky
Mucinózní tubuly: bazální membrána,
myoepitelové a mucinózní buňky
Tubuloacinární jednotky
(tubuly s Gianuzziho lunulami)
myoepitelové buňky
vývody: vsunuté, žíhané, interlobulární a hlavní
interkalární vývody
žíhané vývody
hlavní vývody - ductus parotideus, ductus submandibularis, ductus sublinguales
(major et minores) - dvouřadý cylindrický epitel s pohárkovými buňkami (např.
ductus parotideus)
interlobulární vývod - jednovrstevný cylindrický event. dvouřadý cylindrický
epitel
Glandula parotis
složená čistě serózní žláza -14 - 28 g
pouzdro, septa a lalůčky
serózní aciny, vývody zastoupeny všemi úseky – vsunuté vývody dlouhé a
žíhané úseky početné
ductus parotideus (Stenoni) - 2. horní molár (Steno/Stensen, Niels)
adipocyty
lobulizace žlázy
interkalární (žlutý kruh) a interlobulární vývod
žíhané vývody
žíhané vývody
adipocyty
Glandula submandibularis
smíšená tuboalveolární žláza s převahou serózní složky
10-15 g, má vlastní vazivové pouzdro
serózní aciny - asi 80 %, zbytek mucinózní tubuly s Gianuzziho lunulami
vsunuté a žíhané vývody přítomny
ductus submandibularis (Whartoni) - frenulum linguae
trigonum submandibulare
interkalární vývody
žíhané vývody
inspisovaná slina ve vývodu
interlobulární
vývody
Gianuzziho lunula
adipocyty
Glandula sublingualis
smíšená tuboalveolární žláza s převahou mucinózní složky
hmotnost asi 2g
vpředu na dně ústní dutiny poblíž střední roviny na m. mylohyoideus
neúplné pouzdro
mucinózních tubuly, serózní aciny vzácné, místo nich tubuly s Gianuzziho lunuly
chybějí vsunuté vývody, žíhané ano, ale málo a
krátké
ductus sublinguales minores (Rivini)
podél plica sublingualis
ductus sublingualis major (Bartholini)
malé serózní aciny
Gianuzziho lunuly
Size Largest, encapsulated
Intermediate,
encapsulated
Smallest, no distinct
capsule
Location
Behind mandibular
ramus, anterior and
inferior to ear
Beneath the mandible Floor of the mouth
Main ducts
Parotid duct
(Stenson's): opens
opposite maxillary second
molar on buccal mucosa
Submandibular duct
(Wharton's): opens near
lingual frenum on floor of
mouth
Sublingual duct
(Bartholin's): opens at
same area as
submandibular duct; may
have additional ducts
(Rivini) at submandibular
folds
Striated
ducts
Short Long Rare or absent
Intercalated
ducts
Long Short Absent
Feature of
gland
True serous
Mixed (the serous
component outnumber
the mucous)
Mixed (the mucous
component outnumber the
serous)
% of total
saliva
volume
25% 55-65% 5-10%
Comparison of major salivary glands
PAROTID SUBMANDIBULAR SUBLINGUAL
Sagittal section of the lingual apex
1 – filiform papillae
2 – fungiform papillae
3 – rhabdomyocytes
4 – glandula apicis linguae
gl. apicis lingue
Patologie velkých slinných žláz
atrofie (doprovází některá systémová onemocnění, léky, ozáření) hyposalivace
- xerostomia
sialolithiasis - tvorba slinných konkrementů ( předchází precipitace
mukoproteinové matrix, do níž se následně ukládají anorganické soli
- mukokéle - retence hlenu v sekrečních oddílech u malých žláz
- ranula („žabka“) - retenční cysta uložená na spodině ústní dutiny
při obturaci duct. submandibularis (Whartoni)
Sialoendoskopie
miniinvazivní endoskopická metoda pro
vizualizaci vývodného systému velkých žláz
diagnostická//terapeutická
sialoendoskopy: rigidní, semirigidní a flexibilní
(o kalibru 0,8-1,1 či 1,6 mm)
v endoskopu 2 kanály: optický a irigační (pro tlakový
výplach vývodů);
endoskopy o kalibru 1,1 a 1,6 mm navíc pracovní kanál
- pro cílenou intervenci (extirpaci polypu, vyjmutí
kamínku)
Umístění Název Typ Velikost
Rty gll. labiales sup. et inf. smíšené, přev.
mucinózní
malé
gll. buccales smíšené, přev.
mucinózní
malé
Tváře gll. molares (retromolares) smíšené, přev.
mucinózní
malé
gl. parotis/párová čistě serózní velká
Patro tvrdé žlázová zóna - gll. palatinae čistě mucinózní malé
měkké gll. palatinae čistě mucinózní malé
gl. lingualis anterior /párová
(Blandini, Nuhni)
smíšená, přev.
mucinózní
malá
Jazyk žlázky Ebnerovy (gll. papillae
vallatae)
čistě serózní malé
žlázky Weberovy (gll. linguales post.) čistě mucinózní malé
Dno dutiny
ústní
gl. submandibularis/párová smíšená, přev.
serózní
velká
gl. sublingualis/párová smíšená, přev.
mucinózní
velká
Preparáty:
 gl. submandibularis - 9
 gl. parotis - 8
 gl. sublingualis - 10
 gl. apicis linguae - 2 (apex lingue)
-----------------------------------------------
Tvrdé tkáně zubu - chemické složení,
vlastnosti a původ
Mikroskopická stavba skloviny, věkové
změny, klinické poznámky
Porovnání tvrdých zubních tkání // lamelózní kostí
sklovina zubovina cement lamelózní kost
barva modrobílá slonová kost žlutohnědá žlutohnědá
anorganická
komp. váh./obj.%
organická komp.
H20
96 (86)
1 (2)
3 (11)
70 (45)
20 (30)
10 (25)
61 (33)
27 (31)
12 (36)
45 (23)
30 (37)
25 (40)
kolagenní vlákna nejsou ano /kolmo
na dentinové
tubuly/
ano /plsť / ano /v lamele
stejná
orientace/
buňky ameloblasty
chybí
odontoblasty
(na pulpárním
povrchu
dentinu)
cementoblasty
(cementocyty)
osteoblasty
osteocyty
krevní cévy ne ne ne ano (v
Haversových
kanálcích)
nervy ne ano (penetrují do
dentinových
tubulu)
ne ano (v
Haversových
kanálcích)
Sklovina (email, substantia adamantina, s. vitrea)
ektodermový původ
velmi tvrdá, křehká substance /acelulární /, která kryje zubní korunky
u trvalých 2,5 mm tlustá (u dočasných cca 1,3 mm), na zubním krčku jen 0,1 mm (100
um)
Fyzikální vlastnosti
index lomu 1,62; spec. hmotnost 2,9 g.cm-3, průsvitná
barva - odstíny bílé - závisí na tloušťce a stupni mineralizace
(na okluzních plochách - šedobílá, ve středním oddílu korunky bílá, poblíž krčku
nažloutlá – prosvítá barva dentinu)
velmi odolná k abrazi (obrušování, obrus)
tvrdost skloviny cca jako křemen (7 pozici v Mohsově škále tvrdosti)
povrchová sklovina tvrdší, hustší a méně porézní (viz také aprizmatická)
tvrdost se snižuje směrem k dentinosklovinné hranici a od kousacích plošek ke krčku
Chemická složení
 95, 5 - 96,0 % anorganický podíl - minerál hydroxylapatit
[Ca10(PO4)6(OH)2], doprovázen karbonáthydroxylapatit, fluorapatit,
karbonátfluorapatit
krystaly - hexagonálního tvaru, velikost asi 70 nm x 25 nm x 1 mm (š. x
tl. x délka)
 3 % vody a
 0,5 – 1,0 % organický podíl: proteiny nekolagenové povahy
a) cca 90% - amelogeniny (prolin, histidin, glutamin, leucin) - hlavní zástupce
TRAP protein - (tyrosin rich amelogenin protein); sférické polymery, reguluje růst
sklovinných hranolů
b) non-amelogeniny: enamelin, ameloblastin (amelin), tuftelin a sulfated
glycoprotein
c) enzymatické proteiny - matrixová metaloproteinasa – štěpí amelogenin
při zrání, enamelysin – proteáza secernovaná na počátku sekr.fáze, kalikrein 4 –
proteáza secernovaná ameloblasty na konci sekr. fáze,
alkalická a kyselá fosfomonoesteráza (ve fázi amelogeneze) a serinproteináza1
Mikroskopická stavba
skládá se ze sklovinných hranolů – prizmat a interprizmatické substance (1
um široká)
probíhají od dentinosklovinné hranice k povrchu skloviny, asi 8,5 milionu (incisivi)
Sklovinná prizmata dosahující k povrchu zubu. SEM,
primární zv. 5 000x
Tvar prizmat
u lidské dentice komplikovaný, jde podélně seříznuté nebo vykrojené válce, jejichž
příčné profily připomínají klíčovou dírku nebo podkovu (rybí šupina)
konkavity a konvexity sousedních
prizmat do sebe zapadají
tloušťka prizmat cca 2-5 um
Sklovinná prizmata na lomu. Interprizmatická substance – šipka.
SEM, primární zvětšení 3 000x
Lom sklovinou s následným naleptáním. SEM, primární zvětšení
5 000x
Lom sklovinou s následným naleptáním, více odleptána interprizmatická
substance. SEM, primární zvětšení 5 000x
Ultrastruktura hranolů
skládají z podélně řazených krystalků hydroxylapatitu, vložených do proteinové matrix
(amelogeniny, non-amelogeniny)
struktura interprizmatické substance stejná, krystaly postaveny šikmo nebo kolmo na prizmata
Průběh hranolů
v horizontálních řadách od dentinu k povrchu skloviny, osa prizmat postavena kolmo k
dentinu (resp. DSH) nebo povrch korunky
ve středním úseku skloviny se
hranoly spirálovitě obtáčejí
na podélných výbrusech zubem
radiální pruhování, zvané
- Hunterovy - Schregerovy proužky
diazóny (tmavší)
parazóny
diazóny - tmavé proužky /příčné průřezy hranolů
parazóny - světlé proužky /podélné průřezy hranolů
diazóna
parazóna
Inkrementální (přírůstkové) linie skloviny
projevem periodické aktivity ameloblastů nebo společné mineralizace většího počtu
denních přírustků prizmat
2 typy linií
a) denní linie - velmi tenké, způsobují příčné pruhování prizmat (cross- striation)
2,5 - 6 um
v SEM
jsou projevem diurnální aktivity ameloblastů, tj. střídání fáze intenzivní sekrece
s fází odpočinkovou
b) Retziusovy linie (sklovinné striae) – jsou patrny v opt. mikr. na zubních
výbrusech
na podélných: tmavé vertikální linie /vzdálenost 25-35 um/
táhnou se od dentinosklovinné hranice k povrchu skloviny - v horizontálních rýhách –
zvaných perikymata (-ie) /labiální plošky předních zubů - incisivi, caninus/
na příčných výbrusech: tmavé koncentrické linie
linea neonatorum - nápadná R. linie - rozhraní mezi pre a
postnatálně uloženou sklovinou, u zubů primární
dentice + M1 (reakce ameloblastů na změnu způsobu
výživy novorozence / prizmata se náhle ohýbají apikálně a
krystality v nich vykazují chaotické uspořádaní)
Perikymata - SEM
Perikymata - výbrus
(opt. mikroskop)
Aprizmatická sklovina
asi 20-70 um tlustá vrstva na povrchu korunky bez prizmat
je tvrdší a více mineralizovaná, obsahuje více fluoru, ukládá se před ukončením aktivity
ameloblastů
v ní krystaly hydroxylapatitu uspořádány souběžně a kolmo k povrchu emailu
Aprizmatická sklovina
( ) na labiální ploše
dočasného zubu blízko
okluze. Lom. SEM, primární
zvětšení 2 000x
Aprizmatická sklovina (úsečka) na labiální ploše dočasného zubu blízko
okluze. Lom. SEM, primární zvětšení 2 000x
Cuticula dentis /Nasmythova blanka/
asi 1 um tlustá blanka glykoproteinové povahy
rychle podléhá abrazi, její zbytky na povrchu skloviny primárních zubů v blízkosti
zubního krčku
Dentinosklovinná hranice
na podélných preparátech má vroubkovaný průběh (girlandy), jedná se o jamky
(lze je pozorovat v SEM) - upínají se do svazečky sklovinných prizmat
Sklovinná vřeténka (fuzus enameli) – jsou až 100 um dlouhá
prodloužení dentinových tubulů do skloviny
Cemento-sklovinná hranice
3 úpravy:
přesah cementu na sklovinu v ostré linii s mezerou
15 % (60 %) 52 % (30 %) 33 % (10 %)
Regenerace skloviny
neregeneruje
za vývoje zanikly sklovinotvorné buňky (vnitřní ameloblasty sklovinného orgánu)
defekty emailu a kazem poškozená sklovina se nahrazuje plombami
Věkové změny (stárnutí) skloviny
- chemické složení - sklovina dočasných zubů obsahuje více N-sloučenin než u zubů trvalých
- barva skloviny - pigmentace skloviny (inkorporace organického materiálu do skloviny,
tloustnutím dentinu a jeho tmavnutím)
- permeabilita emailu - s věkem se snižuje, krystality během života rostou a zmenšují se póry
mezi nimi
Hypoplazie skloviny
email měkký a drobivý
etiologie: následkem poškození ameloblastů a předčasným ukončením jejich sekreční
činnosti (buď všech vsněkteré)
 při horečnatých stavech
 dlouhodobý zvýšený přívod fluoridů - 5 násobném zvýšení hodnot fluoridů v pitné vodě než
připouští norma) - fluoróza zubů trvalé dentice
/v minulosti tetracyklinová antibiotika - inkorporována do emailu během kalcifikace/
zuby s hypoplastickou sklovinou - anomální modelací korunky (fissurami, jamky nebo dolíky)
ložiskové projevy hypoplazie:
sklovinný svazek (fasciculus enameli) – skupinka chybně kalcifikovaných prizmat
nepravidelného průběhu, oddělených vyšším množstvím interprizmatické substance
nalézají se na dentinosklovinné hranici, ale i jinde
sklovinné lamely
jsou tenké štěrbinovité defekty nebo trhliny probíhající celou tloušťkou skloviny
příčina: chybný vývoj ameloblastů nebo jejich traumatické poškození (obvykle skupiny
ameloblastů
predilekční místo pro šíření zubního kazu a průnik bakterií
Zubní kaz (caries dentis)
destruktivní patologický proces, při kterém dochází
k fokální demineralizaci tvrdých tkání zubu (zejména
skloviny)
 onemocnění pandemické - postihuje více než 90% populace planety a téměř 100%
populace Evropy (epidemiologické studie - vztah mezi výskytem zubního kazu a
socioekonomickou stratifikací společnosti)
 etiologie: multifaktoriální - kariogenní bakterie (chemicko-parazitární teorie Miller),
rasové a dědičné dispozice, složení potravy a malnutrice, úroveň zubní hygieny, dostupnost a
kvalita stomatologické péče
 méně odolná ke kazu je hypoplastická sklovina nebo silně abradovaná sklovina
 postižené tkáně: sklovina nebo cement, neléčený kaz může
přestoupit i na dentin a způsobit úplnou destrukci zubu
atakuje dočasnou i trvalou dentici, zpravidla se vyskytuje bilaterálně
zuby maxilárního oblouku postiženy častěji než zuby dolní čelisti
 odpověď (reakce) zubních tkání na kaz:
- dentin - tvorba terciárního dentinu
- zubní dřeň - hyperémie dřeně nebo pulpitida s následnou
nekrózou dřeně = devitalizace zubu
neléčený zubní kaz vede v konečném důsledku ke ztrátě zubu
Klinický průběh zubního kazu
akutní kaz (caries acuta) - rychlý průběh
kazivé hmoty měkké, kašovité konsistence, světle žluté barvy
rychle se šíří do hloubky nebo šířky
onemocnění dětí a mladých dospělých jedinců
2 formy: floridní (caries florida) - postihuje více zubů dentice
symetrický (symptomatický) kaz: postihuje stranově
korespondující zuby, obvykle na stejných
(korespondujících) plochách
chronický kaz (caries tarda) - průběh pomalejší, kazivé hmoty jsou hnědé,
onemocnění dospělého věku, částečná sanace tvorbou terciárního
dentinu
Topografie zubního kazu
Kazy zubní korunky
 fisurální kaz - vzniká v reliéfních rýhách abrazí nedotčené - nebo málo
abradované skloviny na okluzních plochách zubů
hlavně u mladých jedinců
vzniknout také v patologických puklinách, štěrbinách a trhlinách korunky
při mikrotraumatizaci zubů nebo na bázi hypoplazie
kterékoliv období lidského věku
 okluzní kaz - na okluzní ploše korunky zubů výrazněji postižených abrazí
hlavně u starších jedinců
 aproximální kaz - meziální nebo distální plochu zubních korunek
nejčastější typ zubní kazu
výskyt- kterékoliv věkové období
Kazy krčku a kořene zubu
vznikají v rámci nebo jako následek parodontopatií když
se obnaží části zubů původně kryté a chráněné dásní a kostí
alveolárního výběžku