Přednáška 2 OHE_jarní období
 Slinné žlázy dutiny ústní a slina
Obecná stavba slinných žláz
Velké slinné žlázy - topografie, stavba a popis
Přehled malých slinných žláz
 Základy srovnávací anatomie zubů
 Dentice - zuby a okolní struktury (základní pojmy), značení
zubů, směry
 Základní data o složení a vlastnostech tvrdých tkáních
zubu
 Přehled metod užívaných ke studiu mikroskopické
stavby zubů (výbrusy, řezy z odvápněných zubů, SEM)
scech@med.muni.cz
Slinné žlázy, glandulae salivariae
exokrinní žlázy s řídkou vodnatou, hlenovitou nebo smíšenou sekrecí
slina (saliva)
většina je ektodermového původu a vznikla proliferací ektodermu stomodea
do okolního ektomezenchymu
dělí se:
- malé (neopouzdřené) - vloženy do tela submucosa, počet 800 až 1000
- velké (opouzdřené) - 3 páry - gl. parotis, gl. submandibularis a gl.
sublingualis / souhrnná hmotnost 60-90 g
všechny dohromady vyprodukují cca 0,7 až 1,5 l sliny/den (malé - 10 %,
velké 90 %)
2 složky: vazivo a žlázový epitel (tkáň) neboli parenchym
u velkých žláz vazivo zhuštěno v pouzdro a septa, která člení parenchym
na lalůčky
Obecná stavba slinných žláz
Stavba lalůčků
- sekreční oddíly: serózní aciny, mucinózní tubuly, tubuly se serózními
lunulami (Gianuzziho, von Ebnerovy) - tubuloacinární jedntky
- vsunuté a žíhané vývody (intralobulární vývody)
vsunuté a žíhané vývody
Stavba lalůčků
vsunuté a žíhané vývody
mucinózní tubuly
tubule
Stěna sekrečních oddílů:
- bazální membrána
- myoepitelové buňky
- žlázové buňky
Stěna intralobulárních
vývodů:
VSUNUTÉ výv.:
- bazální membrána
- myoepitelové buňky
- buňky krycího epitelu
ŽÍHANÉ výv.:
- bazální membrána
- buňky krycího epitelu
Serózní aciny
kulovité až ovoidní váčky (60 – 150 um) s úzkým luminem
stěna: bazální membrána, myoepitelové buňky, serózní buňky
serózní váček
zaobleně trojboký až pyramidový tvar, při bázi kulovité jádro
infranukleární cytoplazma bazofilní (GER, volné ribosomy, mitochondrie)
supranukleárně - eozinofilní sekreční zrna /zymogenní = proenzymová
(zymogen = neaktivní enzymový prekurzor)
serózní buňka - schéma
řídký až vodnatý sekret, obsahující hlavně bílkoviny
a enzymy
Parenchym slinné žlázy potkana: SA–serózní acinus, SG–
sekreční granula, K–kapilára. TEM, primární zvětšení 1 500x
Mucinózní tubuly
obvykle větší průměr než serózní aciny (cca 200 um), lumen vždy zřetelné
na řezech zastiženy příčně, šikmo nebo podélně
stěna: bazální membrána, myopitelové buňky, cylindrické buňky s oploštělými jádry
apexy vyplněny zrny mucinogenu - po vyloučení se mění ve vazký hlen - mucin
(sestává z polypeptidového jádra, které je vysoce glykozylováno)
2 druhy mucinu: vysokomolekulární mucin MUC 5B a nízkomolekulární mucin MUC 7
buňky mucinózních tubulů gl. submandibularis - produkují navíc protein zvavý trefoil
faktor 3 (TFF 3) - stimuluje refeneraci epitelu orální sliznice
Parenchym slinné žlázy potkana: L- lumen mucinózního tubulu, J – jádro
mucinózní buňky, MG-mucinózní granula, K- kapilára. TEM, primární zvětšení 1 050x
Tubuly se serózními lunulami
(Gianuzziho, von Ebnerovy) - tubuloacinární jednotky
lunula = agregace serózních buněk na jednom nebo obou koncích mucinózní
trubičky, podobá se srpku nebo půlměsíci
u žláz smíšeného typu (např. gl. submandibulris)
Myoepitelové buňky
vloženy mezi báze sekrečních buněk a bazální membránu (v acinech i
tubulech)
velmi oploštělé tělo, vybíhá v 4-8 výběžků, četné dezmosomy mezi
sekrečními a myoepitelovými buňkami / na straně lamina basalis pak
hemidezmosomy
v cytoplazmě aktinová mikrofilamenta (svazečky) + cytokeratinová
filamenta
imunohistochemická detekce nebo TEM
- buňky napomáhají vyprazdňování
sekretu do lumina sekrečních oddílů a
podporují pasáž sekretu skrz vsunuté
vývody
(jsou rovněž přítomny v jejich stěně)
- secernují inhibitory proteáz
původ: z ektodermu - crista neuralis, jsou
aktivní cca od 25. týdne prenat. vývoje
serózní acinus
vsunutý vývod
Myoepitelové buňky ve stěně vsunutého vývodu (polosilný řez)
Vývodní systém slinných žláz
4 oddíly: vsunuté (interkalární), žíhané, interlobulární a hlavní vývod(y)
uloženy uvnitř lalůčků
vsunutý
žíhaný
Vsunuté (interkalární) vývody
úzké a tenkostěnné kanálky, na preparátech bývá splasklé (kolabované)
stěna: bazální membrána, myoepitelové buňky a jednovrstevný plochý až nízce
kubický epitel; početné jsou u serózních žláz
pozn.: buňky vsunutých vývodů vylučují do sliny makromolekulární látky - lysozym
+ laktoferin
Žíhané vývody
širší průsvit (v preparátech nejč. uprostřed lalůčků, vzácněji při okraji)
stěna: bazální membrána a jednovrstevný nízce cylindrický epitel
buňky se intenzivně barví kyselými barvivy, na apexech mikroklky, báze buněk vykazují
radiální žíhání (bazolaterální labyrint)
v cytoplazmě cytokeratinová filamenta
Glandula submandibularis: SP-serózní aciny, ŽVžíhaný
vývod, E-erytrocyty v cévě. Massonův žlutý
trichrom, obj. 40x
buňky žíhaných vývodů upravují ve slině obsah vody a elektrolytů (Na+, K+,
Cl-, Ca2+, Mg2+, HCO3
-
)
proti koncentračnímu gradientu resorbce Na+, a Cl- // a po spádu
sekrece K+ a HCO3nervová
kontrola
Interlobulární vývody
ve vazivových septech mezi lalůčky, vznikly spojením několika žíhaných
vývodů ; stěna: epitel, lamina basalis, membrana propria
vysoký jednovrstevný cylindrický, v terminálních úsecích i dvouřadý
cylindrický
Hlavní vývody
- ductus parotideus (cca 4-5 cm), ductus submandibularis ( 5 cm), ductus
sublinguales (major 1 et minores - 5-10) - dvouřadý cylindrický epitel
do epitelu mohou být vloženy pohárkové buňky (např. ductus parotideus),
do membrana propria i hladké svalové buňky - v místě vyústění (napojení) na
sliznici
Ductus Rivini (V) s dvouřadým
cylindrickým epitelem v septu
gl. sublingualis. Massonův
žlutý trichrom, obj. 40x
Poznámka: v terminálním úseku hlavního vývodu je dvouřadý cylindrický epitel
vystřídán vrstevnatým cylindrickým epitelem, který v místě vyústění střídá
mnohovrstený dlaždíicový epitel
Anatomické uložení velkých slinných žláz
celkem 6, 3 páry
gl. parotis
gl. submandibularis
gl. sublingualis
Glandula parotis
složená čistě serózní žláza s pouzdrem
14 - 28 g
serózní aciny
vývodní systém - všemi úseky
dlouhé vsunuté vývody, žíhané úseky kratší, ale
velmi početné
ductus parotideus (Stenoni) 4 - 5 cm
2. horní molár
adipocyty
Glandula submandibularis
složená tuboalveolární smíšená žláza převážně serózní s vlastním pouzdrem
trojúhelník. tvar (5 x 1,5 cm), 10-15 g
trigonum submandibulare: lat. krajina na krku ohraničená tělem mandibuly a oběma
bříšky m. digastricus (venter ant. a venter post.)
trigonum
submandibulare
- uložena při zadním
okraji m. mylohyoideus
a rozdělena na část
uloženou pod sliznicí
spodiny ústní a část pod
mylohyoidním svalem
ductus submandibularis (Whartoni) - točitý průběh, délka až 5 cm frenulum
linguae
složená tuboalveolární smíšená
žláza převážně mucinózní
hmotnost asi 2g
vpředu na spodině ústní dutiny poblíž
střední roviny na m. mylohyoideus
neúplné vazivové pouzdro
sekreční oddíly typu mucinózních tubulů
serózní aciny velmi vzácné, spíše Gianuzziho
lunuly
chybějí vsunuté vývody, žíhané krátké
(mohou i chybět)
ductus sublinguales minores (Rivini)
podél plica sublingualis
ductus sublingualis major (Bartholini)
Glandula sublingualis
ductus sublinguales minores (Rivini ) - podél plica sublingualis (počet 5-10)
ductus sublingualis major (Bartholini)
lokalizace název zařazení (typ) velikost
Rty gll. labiales sup. et inf. smíšené, přev.
mucinózní
malé
Tváře
gll. buccales smíšené, přev.
mucinózní
malé
gll. molares (retromolares) smíšené, přev.
mucinózní
malé
Patro
tvrdé žlázová zóna - gll. palatinae mucinózní malé
měkké gll. palatinae /v submukóze/ mucinózní malé
Malé slinné žlázy
- mikroskop. rozměry, většinou v podslizničním vazivu - nemají pouzdro,
ani členění na lalůčky
- žlázám většinou chybějí žíhané vývody
Přehled
Jazyk
gl. lingualis anterior (Blandini-
Nuhni)
smíšená, přev.
mucinózní
jsou 2
žlázky Ebnerovy (gll. papillae
vallatae, gll. gustatoriae)
serózní malé
žlázky Weberovy (gll. linguales
post.)
mucinózní malé
Ebnerovy žlázy - gll. gustatoriae
sekret obsahuje linguální lipázu - která
v žaludku zahajuje trávení lipidů
obsažených v potravě (asi 10 %)
Weberovy žlázy - gll. linguales post.
dorsum linguae
facies inferior - krycí typ orální sliznice
gl. apicis linguae
Gl. apicis linguae (Nuhni, Blandini)
párová žláza uložená v apexu po stranách septum linguae
jde cca o 1 cm velký komplex smíšených žlázek, které ústí na povrch na spodní straně jazyka
několika vývody
Slina
saliva - čirá nebo lehce opaleskující viskózní tekutina, tvořená sekretem malých a velkých
slinných žláz ústní dutiny + tekutinou liquor gingivalis - podobná plazmě - obsahuje proteiny
a sacharidy a má antimikrobní a protizánětlivé vlastnosti
PAMATUJ: primární slina (izotonická s krevní plazmou) - před žíhanými vývody a
hypotonická definitivní slina - pozměněná činností buněk žíhaných vývodů
- množství: 0,75–1,5 litru/24 h (0,3 - 0,6 ml/min)
malé žlázy 10% / velké žlázy 90% (gl. parotis 25%, gl. submand. 60 -65%, gl.
sublingualis 10%)
- pH: mírně kyselá reakce - pH 6,8 (6,65 -7,15)
- osmolarita: 50-75 mOsm/kg
- konc. proteinů: 0,5 -1,5 mg/ml
- složení: tekutá a formovaná složka
tekutá: voda (95%) + ionty - Na+, K+ , Cl-, Ca2+, Mg2+, HCO3
,
aj.
(koncentrace cca 160 mmol/l) + stopové prvky (Fe, Co, Br, F aj.)
bílkoviny: amyláza a maltáza, linguální lipáza, proline-rich proteins,
peroxidasa, lysozym, laktoferin,
hlen (mucin) - glykoproteiny
imunoglobuliny (sekreční imunoglobulin A, IgG a IgM)
malé organické molekuly (glukóza, aminokyseliny, močovina, kys. močová
Funkce sliny
- protektivní: - tvoří na povrchu sliznice a zubů tenký film - slinný film 0,07 -
0,1 mm) - chrání zuby a sliznici před působením bakteriálních
kyselin
- udržuje integritu zubů - účastní se remineralizace a (slina =
nasycený roztok vápenatých a fosfátových iontů – proline-rich
proteins a statherin)
- zajišťuje stálou vlhkost a samočištění sliznice ústní dutiny
- antimikrobní: obsahuje proteiny s bakteriostatickým účinkem – lysozym,
peroxidasa, laktoferin, histatiny
- digestivní: - usnadňuje žvýkání a polykání soust potravy
- štěpení polysacharidů (amyláza) a v žaludku i tuků (ling. lipáza)
- stimulační: podporuje diferenciační a reparační procesy v ústní dutině
- rozpustidlo pro látky percipované chuťovými pohárky,
formovaná:
- odloupané buňky epitelu ústní dutiny
- slinná tělíska (jde o pozměněné lymfocyty)
- nepatogenní saprofytické bakterie
slina představuje citlivý indikátor orálního zdraví
(změny při onemocnění periodontu, karies, kandidózy aj.)
Řízení činnosti slinných žláz
autonomní nervový systém
vlákna z hlavového oddílu parasympatiku a hrudního sympatiku
na povrchu sekrečních oddílů i vývodů husté pleteně a terminální arborizace
mediátory - noradrenalin a acetylcholin
Pamatuj: stimulace sympatických vláken - útlum tvorby a sekrece sliny
stimulace parasympatických vláken - zvýšení tvorby a sekrece sliny
malé slinné žlázy vylučují sekret neustále
velké slinné žlázy pouze na podnět (např. chemický, mechanický aj.)
Věkové změny slinných žláz
atrofie - úbytek žlázového parenchymu
důsledkem atrofie je snížená produkce sliny - hyposalivace
subjektivně se projevuje pocitem „sucha v ústech“ - xerostomia
(atrofie provází také některá systémová onemocnění, indukována léky,
ozářením)
poznámka:
opakem hyposalivace je sialorrhea - zvýšené vylučování sliny
(častý příznak zánětu slinných žláz, poruch autonomní inervace žláz)
Poznámky k fylogenezi a srovnávací anatomii
zubů
zuby – tvrdé orgány dutině ústní
minulosti některými embryology pokládány za deriváty kůže,
vývoj zubů podstatně komplikovanější
pravé zuby (z emailu a dentinu) se ve fylogenezi objevují až u
čelistnatých obratlovců - Gnathostomata
- od ryb výše
za předchůdce zubů - plakoidní šupiny u paryb (Selachii - žraloci),
které pokrývaly povrch těla a dutinu ústní
Fylogenetické třídění zubů
podle tvaru zubu a tvaru korunky:
 haplodontní zuby – tvar jednoduchých kuželů (dochovaly se u
některých ryb a obojživelníků) - obr. C
 protodontní zuby - mají rovněž kuželovitý tvar, ale korunka je
rozlišena v přední a zadní hrbolek (fosilní vačnatci)
 trikonodontní zuby - s korunkou sestávající ze 3 hrbolků, které jsou
uloženy v jedné řadě ve směru zubního oblouku (prapředci savců) - obr. D
 trituberkulární zuby - korunky mají také 3 hrbolky, které tvořily 2
řady: bukální a linguální (vačnatci, hmyzožravci, šelmy a kopytnatci) - obr.E
počet zubů – variabilní, od asi 15 až po cca 170 (např. crocodilia 64-68)
u difydontů je počet trvalých zubů u každého druhu jedinečný (počet zubů
představuje důležitý taxonomický znak - kritérium)
prapředci savců - trvalá dentice - 44 zubů (prase 44; kůň: hřebci - 40
/3,1,3,3// klisna - 36 /3,0,3,3/
u primátů a člověka: 32
2 1 2 3
-------------------------------------------
2 1 2 3
soubor všech zubů = dentice
Typy dentice
 dle tvaru zubů: homodontní - tvarově shodné
heterodontní - tvarově odlišné
(u savců dentes incisivi, canini, praemolares a molares)
 dle počtu výměn (sad zubů) během života:
monofyodontní - např. Holocephala -
chiméry)
difyodontní (dentes decidui,
dentes permanentes) - např. savci
polyfyodontní - např. ryby, nižší amfibia
 dle upevnění zubů k čelisti:
akrodontní (a)- nasedají na čelist shora (kostnaté ryby,
obojživelníci)
pleurodontní (c)- na čelist z boku (u plazů)
thekodontní - vsazeny do zubních jamek (lůžek) - recentní
savci (dinosauři, krokodýli)
znaky dentice člověka: heterodontní, difyodontní, thekodontní
zaujímá cca 20 % plochy ústní dutiny, váží asi 40g
(maxila 23 g/ mandibula17 g
Označení zubů v chrupu
existuje několik způsobů:
 pomocí počátečního písmena
řezáky – dentes incisivi I1, I2/ i1 , i2
špičák – dens caninus C / c
třenové zuby – dentes premolares P1, P2 / p 1, p 2
stoličky – dentes molares M1, M2, M3 / m1, 22, m3
pomocí číslice:
číslují se od středové roviny směrem distálně:
střední řezák 1, postranní řezák 2,……, třetí stolička
8
http://www.ibr-online.com.br/especiais/trabalhos/sandrinha/dentes/dentes.jpg
c) ISO System - International Standards Organization
Designation system („two-digit code“):
první číslice kódu určuje kvadrant, druhá číslice zub v tomto kvadrantu
1 - 4 - kvadranty trvalé dentice
5 - 8 - kvadranty dočasné dentice
(ve směru otáčení ručiček u hodin)
pravá levá
trvalý chrup
dočasný chrup
koronální vestibulární (labiální, bukální)
apikální linguální (palatinální)
Značení směrů
meziální
distální
Zub a zubní lůžko, periodontium, parodont, gingiva
korunka, krček, kořen
dutina cavitas dentis přecházející do
canalis radicis dentis
ústí na apexu kořene foramen apicis radicis
dentis
anatomická vs klinická korunka, anatomický
vs klinický kořen
----------------------------
----------------------------
kořen zubu vsazen do samostatného zubního
lůžka (alveolus)
k lůžku je uchycen pomocí proužků hustého
kolagenního vaziva = ozubice (periodontium)
ozubice společně s cementem zubního kořene a
stěnou zubního lůžka tvoří anatomicko-funkční
celek = závěsné zařízení (aparát) zubu
dáseň - gingiva odděluje závěsné zařízení od
dutiny ústní a její epitel je srostlý s krčkem zubu a
a vytváří Gottliebovu epitelovou těsnící
manžetu
parodont = souhrnné označení pro
dáseň
+ závěsné zařízení zubu (tj. cement,
ozubici a stěnu zubního lůžka)
Tkáně zubu
sklovina - email, subst. adamantina (ř. adamas, adamantos
= ocel diamant), substantia vitrea (lat. vitrum= sklenice)
zubovina - dentin, substantia eburnea (l. ebur =
slonovina)
cement - substantia ossea, crusta petrosa
zubní dřeň - pulpa dentis
Tvrdé tkáně zubu vlastnosti,
původ a základní morfologické rozdíly
Porovnání tvrdých zubních tkání (a lamelózní kosti)
sklovina zubovina cement lamelózní kost
barva modrobílá nažloutlá
(slonová kost)
žlutohnědá žlutohnědá
anorganická
složka váh. % (obj.%)
organická
složka váh. % (obj.%)
H20 váh. % (obj.%)
96 (86)
1 (2)
3 (11)
70 (45)
20 (30)
10 (25)
61 (33)
27 (31)
12 (36)
45 (23)
30 (37)
25 (40)
kolagenní vlákna žádná ano /kolmo
k dentinovým
tubulům /
ano /plsť / ano /v lamele
stejným
směrem/
buňky ameloblasty
chybějí
odontoblasty
(uloženy na
pulpární straně
dentinu)
cementoblasty
(cementocyty)
osteoblasty
osteocyty
krevní cévy ne ne ne ano (v
Haversových
kanálcích)
nervy ne ano (na začátku
dentinových
tubulů)
ne ano (v
Haversových
kanálcích)
Postupy a preparáty používané ke studiu stavby zubů
 zubní výbrusy
 obarvené řezy z odvápněných zubů
 SEM vyšetření celých nebo rozlomených zubů (SEM - rastrovací
elektronový mikroskop)
Zubní výbrusy
50 - 70 um tlusté preparáty zhotovené broušením z cca 2 mm zubních
plotének
použít lze čerstvé nebo macerované zuby, u nichž organická složka vyschla nebo se
rozložila pomocí hnilobných procesů
Postup: zub se pilkou nebo karborundovým kotoučkem nasazeným na držák zubní vrtačky
rozdělí na 2 mm plátky, které se vybrušují na stále jemnějších brousících kamenech a nakonec
na matném skle s použitím speciálních brusných prášků a past (během broušení se ploténka
svlažuje vodou)
hotový a dobře vysušený výbrus se uzavře do tuhého kanadského balzámu, který se
při montování nad plamenem ohřeje - tak ve výbrusu zůstanou zachovány všechny
dutinky a kanálky
příprava výbrusu vyžaduje velkou zručnost
zubní výbrusy
Řezy z odvápněného zubu (po obarvení)
příprava zdlouhavá: odvápnění zubu, zalití zubu, zhotovení a obarvení řezů
odvápnění - dekalcifikace zubu: postup, při kterém se účinkem odvápňovacích
činidel převedou nerozpustné vápenaté soli (fosfát a karbonát) na soli ve vodě
rozpustné
doba potřebná k odvápnění závisí na velikosti objektu a na druhu dekalcifikační
tekutiny a činí několik dnů až týdnů
průběh dekalcifikace a změna konzistence odvápňované tkáně se ověřuje zkusmo
(naříznutím skalpelem nebo vpichy preparační jehlou)
dekalcifikační tekutiny: používány jsou
 kyseliny (např. 0,79 mol/l - 5 % kyselina dusičná, 0,360 mol/l - 5 % kyselina
trichlóroctová a 22 - 23 % kyselina mravenčí) - 1 týden
 komplexotvorné sloučeniny - EDTA - etyléndiamintetraoctová kyselina - 2
až 8 týdnů, velmi dobře zachovávají strukturu tkáně i její barvitelnost
zalití - celoidin nebo celoidin- parafin
krájení - sáňkový mikrotom
(odvápněný zub lze zmrazit a krájet na zmrazovacím mikrotomu)
barvení: Harrisův hematoxylin a eozinem nebo jiná barviva
obarvený řez z odvápněného zubu
PAMATUJ
na výbrusech - nejsou zachovány
měkké tkáně (dřeň, periodontium,
gingiva)
na odvápněných zubech není
sklovina
princip SEM:
elektronový svazek řádkuje pomocí
vychylovacích systémů po povrchu preparátu,
část elektronů se odrazí, část je pohlcena a
vyvolá vyzáření sekundárních elektronů
zpětně odražené a sekundární elektrony
jsou přitahovány sběrnou elektrodou
s kladným napětím a dopadem na scintilátor
vybudí světelné impulsy, které jsou
světlovodičem přivedeny k fotonásobiči
Rastrovací elektronová mikroskopie (SEM)
cennou metodu pro studium tvrdých zubních tkání
obraz v rastrovací elektronovém mikroskopu má velkou hloubku ostrosti, což umožňuje
umožňuje získat představu o prostorových vztazích a lze vyšetřovat velké objekty
SEM zvětšují od 20 x až 50 000 x (zvětšení je plynule nastavitelné) a dosahují rozlišení cca 10-
20 nm
Příčný lom sklovinnými prizmaty. Interprizmatická substance – šipka. SEM,
primární zvětšení 3 000x
Šikmý řez dentinem s dentinovými kanálky. SEM, primární zvětšení 1
500x
Dentin na lomu: vlevo dentinové tubuly podélně, vpravo–dentinové
tubuly příčně se i zbytky Tomesových vláken. SEM, primární zvětšení 1
500x